V létě jsme byli s Vikym(4) na táboře. Spali jsme ve stanu, sprchovali se ve studený a koupali v potoce, kolem byly krásný louky a tak vůbec. Dětí tam byla hromada, běhali po loukách a lese, a jednou skupinka kluků přiběhla do jídelny a říkala něco o "Díře strachu". Měli zakázáno tam lízt. Ale už jen přiblížit se k ní bylo docela dobrodružství a vyžadovalo to jistou dávku odvahy. Dřív se tam prej prolejzalo. Jedna maminka dokonce povídala, že tam taky prolezla, čímž si vysloužila můj nehynoucí obdiv.

Objevila ji den před tím. Černej otvor, napůl zarostlej trávou. Stísněnej propustek pod kolejovým náspem. Na výšku má tak metr, na šířku 70, možná míň. Když tam nahlídnu, sevře mě úzkost. Dejchne na mě chlad a vlhko. Uvnitř je tma, je to tam celý slizký a pavučinovatý. Na konci je vidět hranatý okýnko výlezu. Děsivý místo. Představila jsem si, co by mě přinutilo tím prolízt.

Boj o život, to jediný mě napadlo. Kdyby za mnou bylo nebezpečí života, válečný konflikt třeba a cesta k záchraně by vedla tudy a na druhý straně vládnul mír a bezpečí, zvládla bych vypnout na chvilku mozek a vlízt tam. Jinak ne. Jinak je to spíš ztělesněním noční můry, uzounkej nízkej průlez, kam se člověk vejde leda po čtyřech, hluboko pod zemí v kolejovým náspu, dlouhej asi 80 metrů. Fuj. 

O pár dní později. Hra pro děti, po skupinkách. Jedním z úkolů je stopování medvěda, až k tunýlku. Dovnitř ale nikdo nemusí, medvěd je hned na kraji. Odpoledne mi Vikouš chce stopovačku ukázat a dojdeme k průlezu. Že prej by jsme mohli prolízt na druhou stranu. Zkusit to. "No...to asi ne...je to tam strašně malý. Mě se moc nechce. Nevejdu se tam. Je tam bláto." Spoustu výmluv, ale nechci nahlas vyslovit, že se bojím a přenést na něj svůj strach, protože Vikyho to nikterak přehnaně neděsí, chtěl by se odvážit, ale ne sám, chtěl by na rozdíl ode mne překonat svůj strach, ale je na to ještě malej, aby se pustil bez podpory do takovýho dobrodružství. Otáčíme se k odchodu a on se ještě jednou obrací do tmy. Ještě jeden záchvěv touhy překonat strach. V jeho hlase slyším slabou naléhavost. Je to šance posunout hranice. Něco získat. "Ale mohli bysme to zkusit..."

Jelikož, tudíž a protože jsem byla vybrána konečně k nějakému smysluplnému testování (rozuměj nikdy jsem ještě nic netestovala), tak jsem se rozhodla, že budu v tomto testování opravdu pečlivá, poctivá, kritická (když to bude potřeba) a prostě, že vám napíšu, jak to všechno doopravdy funguje a jestli to vlastně funguje. Toť otázka! To, co funguje na jednoho, nemusí nutně fungovat na druhého. Proto berte tohle testování s rezervou a ne, že mi pak bude někdo vyčítat, že nemá pleť, jak dětskou prdelku. Takže asi tak. Dostala jsem k otestování produkty značky Dermedic. Je to řada HYDRAIN3. Mám tu k otestování denní krém proti vráskám, noční krém proti vráskám, hydratační sérum na obličej, krk a dekolt a ultrahydratační krém-gel. A jestli moje pleť bude nebo nebude krásně hydratovaná, jestli výrobky voní, jakou mají konzistenci nebo jestli to není spíše sérum pravdy, si povíme (napíšeme) zase příště.

Hezký den 😊 a hydratujte! 🍷 #test_dermedic