Tak jsem si konečně našla chvilku času na shrnutí těhotenství a porodu č. 2. 😀

Vždy jsme s manželem chtěli mít deti "brzy po sobě". Když tedy dcera oslavila v srpnu 2017 prvni narozeniny, začali jsme mluvit o tom, že bychom se pokusili ještě o toho chlapečka ❤. V té době jsme koupili větší byt a na jaře se měli stěhovat...

Já, přestože jsem ještě kojila, jsem už chodila do práce (na zkrácený úvazek) a opravdu jsem si to užívala. Dcera na mě přestala být tolik lidí závislá a já měla pocit, že na té rodičovské tolik "nezblbnu". Ale jako porodní asistentka jsem v práci stále vídala tu krásu rodícího se života a tím víc to chtěla zažít znovu...

No, takže jako novoroční předsevzetí jsme si dali miminko 😊

Počítali jsme, že to bude chvilku trvat, než se zadaří... proto bylo velké překvapení, když jsem dvě čárky na TT našla již na začátku února 😃  Hlavou se mi honily myšlenky, jakože zrovna nás potkalo štěstí, že se podařilo "napoprvé", když někomu se nedaří několik let. (Jedni naši známí za sebou totiž měli tři neúspěšné IVF a já jsem jim miminko hrozně moc přála, protože neznám lepší a hodnější lidi, než jsou oni dva... No, jim se nakonec také zadařilo a na konci listopadu chovali také 😊)

Ale zpět k nám. Druhé těhotenství začalo stejně jako to první- opět mi bylo špatně a každé ráno jsem trávila s hlavou v záchodě, ale s druhým trimestrem nevolnost přešla a já si mohla užívat bezproblémového těhotenství 🙂 jen mě stále pronásledoval pocit, že je to divné, jak je to všechno v pohodě, že to nebude jen tak, že se určitě něco musí stát, že se něco pokazí... asi nějaká paranoia 🙈 protože se nepokazilo nic.

Krásný páteční večer!

Jak jsem slíbila, tak konám🙂 A nebudu to dlouho protahovat! 

Pro začátek bych chtěla všem poděkovat za krásnou účast, vaše texty si vždycky moc ráda pročítám a zjišťuju, jak vlastně "fungují" a vypadají životy či příběhy ostatních. U některých jsem se dojala, jinde pobavila....Ale každý jeden příspěvek byl originál a jsem moc ráda, že jste se rozhodly jej opět sdílet se mnou i dalšími uživatelkami. ❤ 

A teď už tedy k vyhlášení🙂 

Generovány byly tři z vás a vybrána byla tato čísla:

1, 53 a 3. Jmenovitě to jsou: @mamamili , @renatka16 a @terka555 ! 

"Každá žena by si před otěhotněním měla nechat otestovat funkci štítné žlázy a pak i během prvního trimestru. Osobně mi můj doktor řekl, že se to velmi zanedbává. I zdravá žena by v těhotenství měla jíst jídlo s vyšším obsahem jódu, aby mohla štítná žláza fungovat za dva! Já se léčím na hypothyreózy 8 let. Problém nastal po prvním těhotenství. Než jsme zjistili, co se v mém těle děje, štítná žláza mi dala dost zabrat. Teď jsem pod dohledem a je to v pořádku," dělí se o svou zkušenost jedna z maminek na Modrém koníku.

Jód, latinsky Iodum, chemická značka I, je pro život nezbytný prvek patřící do skupiny halogenů. Jeho přítomnost je nutná pro správný vývoj a růst organismu a pro funkčnost hormonů štítné žlázy. Doporučená denní dávka se pohybuje mezi 150-200 μg, záleží hlavně na věku a stavu organismu. Více ho potřebují děti, těhotné a kojící ženy. V dnešní době už ale není problém získat doporučenou denní dávku v běžné stravě, nedostatek jódu už se naštěstí také vyskytuje spíše vzácně, tzv. endemicky. To znamená, že jen v určitých ohraničených částech světa a kvůli malnutrici (=podvýživě).

Z kterých potravin jód čerpat?

Zdrojem jódu je moře, hlavně mořské plody, ryby, jejich produkty, řasy a jodidovaná sůl. To znamená, že se do soli uměle jód přidává, aby ho nebyl v potravě nedostatek. Také ho můžeme získat z mléka, mléčných výrobků a vajec. U živočišných produktů záleží obsah jódu na množství v půdě a na tom, jak se moc se jódovaná půda dostává ke zvířatům.

Musíme si také uvědomit, že pokud potraviny prochází tepelnou úpravou, část jódu se z nich ztratí. Vždy můžete ještě sáhnout po přípravcích s jódem z lékárny a prvek tak uměle dostávat do vašeho těla.

Jód a štítná žláza

Tak nás to znova doběhlo. Můžeme to nazývat jakkoliv, chřipka, prochladnutí, viróza, kašlík nebo rýmička. Název pro tyto podzimní a rané jarní nemoci vůbec není podstatný. Podstatné je totiž to, co to udělá s vaší rodinou.

Obraz z naší nedávné domácnosti: dvě děti s věčnou nudlí u nosu si stěžují na škrábání v krčku, muž umírá na gauči a vy tiše trpíte. Protože mámy neumírají, mámy přece vyléčí celou rodinu. Až potom, když už jsou všichni jakž takž zdraví, až potom odpadáváme do postelí a nejsme schopné běžného fungování. Případně se nadopujeme léky a nemoci „přechodíme“.

Ale věděli jste, že přechodit takovou chřipku je velmi nebezpečné? Přechozená chřipka nebo jiná viróza znamená často komplikace na celý život. Virové onemocnění totiž nekončí, když zmizí teplota. Tělo potřebuje ke zotavení ještě několik dalších dní a tento čas označujeme jako rekonvalescenci. Je to doba, kdy se všechny imunitní procesy dostávají do normálu a tělo začíná hromadit energii na každodenní fungování. Časté podceňování rekonvalescence po virózách může mít za následek spuštění autoimunitních onemocnění s často doživotní léčbou a výrazně sníženou kvalitou života. Myslete na to, až budete v blízké budoucnosti nemocná běhat okolo celé rodiny.

My, mámy, jsme totiž takové hrdinky. Často nepřiznáme, že nám samotným je zle, protože přece, kdo se postará o děti. Mnohé babičky stále pracují a nejsou tak k dispozici. Nemoci jsou proto strašákem pro mnohé rodiny.

A tak jsme tam všichni čtyři potichu na gauči celý týden trpěli. Střídali jsme se v teplotách a někdy jsme i losovali, kdo vstane a udělá čaj. Kdo dá léky. Kdo dá dětem jíst. Kdo dojde do obchodu, abychom nezahynuli hladem. Kdo doběhne do lékárny. Lékárna tentokrát padla na mě. Silou vůle jsem se tedy posbírala a odhodlala se jít nakoupit spreje, pastilky, kapky a tabletky, zkrátka všechno, co by nám mohlo pomoct přežít tuto malou katastrofu.

„Zase jste tu?“, ptá se mě lékárnice. Nevýhodou malého města je, že vás všichni znají. A vidí, i když nevypadáte právě dobře.

Chci se zeptat, je tu skupinka pro rodiče postižených dětí?? 

Dcerka je nadšena z Baby Born panenek. První jsme kupovali, když byly dcerce dva roky. Manžel si myslel, že to nebude mít dlouhé trvání. Překvapivě se stala panenka, kluk, pojmenovaná "Anička" dalším členem naší domácnosti a musí být přítomna u všech důležitých událostí jako jsou svátky, narozeniny, výlety, návštěva lékaře, dovolená a pod.

Letos byly dcerce tři roky a v letáku se jí zalíbil Baby Born bratríček a přes dva měsíce o něm jenom básní a vykládá Aničce, jak přibude do rodiny další kluk. Když začala vykládat téměř na potkání, že táta chodí do práce, aby vydělal peníze na "panenu klučíka", manžel se rozhodl sám jí ho pořídit. Navíc byla na něj akce🙂 Dcerka zatím neví, že už je doma.

Pokud máte děti také nadšence Baby Born panenek a nebo zvažujete batříčka (nebo sestřičku) najdete dole menší srovnání klasické Baby Born panenky a bratříčka:

1. VELIKOST

Panenky by měly být přibližně stejně velké, dokonce by mělo sedět oblečení z Baby Born panenky na bratříčka a opačně. Možná to dělají vlasy nebo neskrčené nohy, ale přijde mi, že bratříček je o něco vyšší (má delší nohy).

2. CO UMÍ

Dostali jsme u nás doma příležitost otestovat krabici aviváží od Silanu. Těžko si představit voňavější balíček, než ten, co nám kurýr dovezl domů. 

V balíku bylo celkem 5 kusů aviváží (3 aviváže + 2 balení vonných kuliček), což mě dostalo, protože to bylo opravdu hodně a nečekala jsem, že toho bude tolik. Vzhledem k tomu, že peru opravdu denně, často i více praček, tak jsem byla vážně ráda a hned se vrhla na testování.

První jsem zkusila kuličky Perfume Pearls Magic Affair, tedy ty fialové. A na co jiného je vyzkoušet, než na manželovo oblečení na běhání z předchozího dne? Protože, popravdě, neznám toho moc, co by víc smrdělo. 🙂 Kuličky ale skvěle zafungovaly a po potu a smrádečku ani památky. Perličky krásně provoněly celý byt a byly cítit z prádla i několik dní po praní.

Další přišla na řadu aviváž Sensitive. Voní příjemně miminkovsky, jak u “dětských” aviváží už čekáte. Použila jsem mimo jiné na ručníky, které byly po uschnuté krásně měkoučké a byla radost se do nich pak utírat. S ekzémy a vyrážkami doma nikdo žádný velký problém nemáme, takže (ne)dráždění kůže nemůžu úplně posoudit.

Růžová aviváž Supreme Romance je taky docela pecka. Voní opravdu nádherně, jemně a nevtíravě, ale přitom prádlo voní dost. Podle mě je to taková příjemná "dámská" vůně. Nakonec jsem si v ní vyprala půlku svého oblečení, protože mi prostě voní… A pozitivní je, že mi stačilo dát jí docela málo, určitě míň, než jiných aviváží jiných značek.

Na modré kuličky Perfume Pearls Fresh Joy už tu čekaly koberečky do koupelny, deky a nějaké potahy, co manžel přinesl z auta. Stejně jako u fialových perliček jsem nemusela dát ani celý plný uzávěr, aby bylo prádlo hezky provoněné. Vůně je svěží, ničemu nevadí. Takže spokojenost.

Zoufalství, křik, pláč, vyjednávání, válení se po zemi... Když k vám zavítá období vzdoru, rázem se rodinná idylka mění na noční můru a většinou se jí nevyhne žádný člen vaší domácnosti. "Neudělám, nechci, nebudu, nepůjdu ..." posloucháte jedno NE za druhým a ať děláte, co děláte, s malým paličákem jednoduše nepohnete. Každý, kdo si se svou ratolestí prošel tímto náročným obdobím, už ví, že bez pořádné dávky trpělivosti to nepůjde.

Období vzdoru se nedá přesně vymezit. Zatímco u někoho se přežene za pár týdnů, jiní se s ním snaží bojovat i několik měsíců. Může klidně trvat měsíc, pak se na dva měsíce někde "zašije" a následně opět vyplave na povrch. Děťátko zkouší hranice zhruba od roku a půl až do 4 let, kdy nabírá vzdor na síle a je skutečnou zkouškou rodičů.

"U staršího syna to začalo přesně ve dvou letech a u mladšího v 15 měsících. Lékařka mi řekla, že vzdor graduje do čtyř let a měla pravdu. U staršího se to v 4,5 roce začalo trochu mírnit, u mladšího se to stále stupňuje," svěřila se na fóru Modrého koníka jedna z maminek.

Dítě si vzdorem formuje svou osobnost

Díky bohaté slovní zásobě si už mrňous dokáže naplno prosazovat to své, postavit si hlavu a vás tak pořádně vytočit. Nevěšte hlavu a vůbec se netrapte tím, že jste špatná matka nebo že jste ve výchově selhala. Dítě to nedělá kvůli tomu, aby vám ublížilo. Právě naopak, formuje tím svou osobnost, učí se říkat NE a hledá, kde jsou hranice. Často nerozumí tomu, proč nemůže nebo musí to či ono udělat a nemá ještě v malíčku sebekontrolu, proto ty záchvaty zlosti a výkyvy nálad.

Období vzdoru umí nejednu maminku přivést k šílenství. I když mnozí radí, že je potřeba zachovat chladnou hlavu, vysvětlovat klidně a s kamennou tváří, ne vždy se to v takové situaci dá.