Velmi ráda bych se s vámi podělila o naše dojmy z testování malého zázraku od La Roche-Posay 💙

Celé to začalo mou velikou radostí, když jsem zjistila, že nás koník vybral na testování. Měla jsem opravdu obrovskou radost a, samozřejmě, jsem se musela hned každému pochlubit 😁 Když nám kurýr balíček doručil, bylo jasné, že OPRAVDU BUDEME TESTOVAT. 

Holky rozbalovaly jako diveé a jako první měla největší úspěch bublinková fólie 😁 Poté následovala i velká radost ze sprchového gelu. Viktorku hrozně zajímalo, jestli z toho půjde udělat pěna 😁 Byly jsme nedočkavé, tak jsme zkusili tělové mléko Lipikar Baume AP+ hned po otevření. Překvapilo mě, jak krásně se roztírá a nezanechává žádný mastný film. Ale stejně jsem byla natěšená, jak si poradí s pokožkou holčiček po koupání.

Obě holčičky na začátku testování měly velmi suchou kůži, takové struhadýlko. V noci se budily a škrabaly. Zkusila jsem toho dost a vždy jsem se bála, jak na to jejich kůže zareaguje. Pokaždé to nesedělo buď jedné nebo druhé, nemohla jsem zkrátka sehnat nic co by sedělo oběma. Proto jsem byla moc zvědavá, jak právě Lipikar od La Roche-Posay dopadne v našem testování. 

Při prvním koupání jsem měla v plánu zkusit jen malé množství gelu Lipikar Syndet AP+. Viki měla jiný názor a během chvíle se namydlila úplně celá 😁 Dobře, alespoň uvidíme, na čem jsme. Krém jsme po koupání také nešetřili a namazali jsme celé tělo. Přiznám se, že jsem se noci opravdu bála. Viki usnula a spala až do rána, žádné škrábání se nekonalo ❤️💙

Druhý den jsem totéž zkusila na více citlivější kůži Natálky (18m). I u druhé dcerky dopadl první zatěžkávací test na jedničku. Musím říct, že u Natálky jsem se bála víc. Měla tu dobu kůži dost suchou. Velmi mile mě překvapilo, jak mají obě holky po několika dnech krásně jemnou kůži, úplně jako miminka 💙 Další den jsme zkusili při napouštění vany, jestli zvládne La Roche-Posay i pěnu. A víte co? Jooo, umí i pěnu 😍 Značka IDEÁL. 

Pokaždé, když jsem si u kamarádek pochovala jejich prcka a pohladila je po tváři, překvapilo mě, jak hladké tvářičky mají. Dcera je tak heboučké nikdy neměla. Takže mě opravdu potěšilo, že jsme byli vybráni právě na testování přípravků LIPIKAR AP+ od značky La Roche-Posay.

Než balíček přišel, zjistila jsem, že synovi se vrátila seborea. O to víc mě testování potěšilo a těšila jsem se. S dcerou jsem u lékařů byla několikrát. Její tváře byly hrubé, pupínkaté, v chladu červenaly. Přes zimu se to vždy zhoršilo. Podobnou vyrážku má i na pažích. Na bolest nebo svědění si, naštěstí, nikdy nestěžovala. Jeden lékař řekl, že to je stavba pokožky a že se to věkem srovná. Druhý řekl, že to je atopický ekzém a dal nám léky na alergii. Léky bez úspěchu a věk zatím taky nic nezmohl. Byla jsem proto zvědavá na přípravky. 

Testovali jsme přípravky La Roche-Posey Lipikar Syndet AP+ a La Roche-Posey Lipikar Baume AP+. 

LA ROCHE-POSAY LIPIKAR SYNDET AP+

Čisticí krémový gel pro pokožku se sklonem k atopickému ekzému. Je vhodný na velmi suchou a citlivou pokožku novorozenců, kojenců, dětí a dospělých se sklonem k atopickému ekzému. Také pro vlasovou pokožku kojenců a pro odstraňování šupin na pokožce hlavy u dětí. Gel okamžitě zklidňuje, je proti podráždění a svědění. Neobsahuje mýdlo ani parfémy. Již během sprchování pomáhá zmírňovat projevy pokožky se sklonem k atopickému ekzému. 

S gelem se mi moc dobře ,,pracovalo". Moc příjemná konzistence, krásně se roztíral a pěnil tak akorát. Netvořil příliš mnoho pěny. Vůně byla příjemná, nic vtíravého a pokud se dětem dostal do očí, vůbec neštípal. Dcera se každý večer těšila na koupání. Jako další plus pro mě je dávkovač a průhledná lahvička, kdy je vidět, kolik gelu ještě zbývá. Za dva týdny testování jsme spotřebovali necelou čtvrtku a to se děti koupou každý den. Stačí opravdu malé množství. 

Jako dítě jsem prý mívala rukavičky, abych se nerozškrábala. Zhruba kolem jednoho roku se u mne začaly projevovat sklony k alergiím a astmatu. Celé dětství až do maturity jsem zápasila s úpornými stavy, buď mi tekla vodová rýma, jezdili jsme na pohotovost, když jsem se dusila nebo jsem škrábala ekzém. Přinášelo to takové chvilkové uspokojení. Léčebna nezabrala, o zdravé stravě se toho moc nevědělo. O to víc mne zabolelo, když mi řekli v několika měsících dcerky o atopickém ekzému.

Okamžitě jsme se obě vrhly na eliminační dietu. Já už tedy na dietě byla kvůli histaminové intoleranci, ale bylo nutné to ještě zpřísnit. A to hlavně, aby přes kojení dcera nedostávala zakázané potraviny. Něco jako dvojitá dieta. Dieta po dietě. Trošku psycho. 

První flíček se jí objevil krátce po prvním očkování. Nato jsme se ocitly v nemocnici s bronchitidou. To mne tolik vlastně neděsilo, protože to je jako můj stín z dětství. Bylo mi líto dcerky, protože si vzpomínám, kolik úsilí mne stálo jít do školy po noční laryngitidě. Začala jsem tedy koukat po heslech jako "netoxická domácnost", začala prát v octu a pracím gelu, když se začaly zavádět příkrmy, první ovoce, babičky dostaly instrukce k tomu, co mohou malé vozit na mlsání a pečlivě to dodržovaly. Viděly, co to stojí úsilí číst v obchodě seznamy, obcházet lékaře. V té době jsme také cvičily Vojtovku, já rehabilitovala ochrnutý lícní nerv (následek prochlazení po porodu v nemocnici) a v té době jsme také hodně řešili výsledky z imunologie, kde se ještě objevila v první měsících jejího života také trombocytopenie. Je vám asi jasné, že trvalo zhruba rok, než jsme vybředly z toho všeho. Naučily jsme se vařit, odmítat na návštěvách "zakázané věci". Nyní po třetí dávce očkování, které jsme kvůli zdraví rozložily do období zdraví a klidu, se zase objevilo cosi jaterního. Takže nyní zkoumám Gilbertův syndrom a jak podpořit imunitu. 

Do budoucna mám obavy ze dvou věcí - jídlo ve školce a MMR, které budeme na jaře doočkovávat. Všechny tyto věci, včetně alergie na bílek, aj. jsou jen dočasnou kontraindikací. Takže nezbývá, než věřit celostní medicíně a doporučením naší pediatričky (díky Bohu za ni!). 

Bude to znít divně, po týdnu nevyspání ze střevní chřipky, ale zázraky se dějí zejména v detailech. Třeba, že nám babičky vozí borůvky a maliny místo jiných produktů. Že zkouším různá mléka, nemléka. Že už skoro nepeču, protože to vlastně nemůžeme. A to, co můžeme, že si vychutnáváme vklidu. Bez výčitek. Že jíme spoustu věcí, které jsme neznali (quinou, tapiokové dezerty) a chroupeme mrkev. Čerstvou, drobnou, protože jí dělá dobře, ikdyž je na seznamu zakázaných potravin. Je to alchymie, každému atopikovi totiž to tělíčko funguje jinak. 

A protože psychika je také velmi důležitá, snažíme se naší "posádce" udržovat přiměřeně dobrou náladu. Ikdyž to není vždycky snadné.