Zažila jsem atypický porod, na který se mě pořád někdo ptá, jak probíhal. Proto jsem se rozhodla jej sepsat a dát možnost si ho přečíst.

V úvodu bych jen poznamenala, že jsem proti porodům doma 🙂

Při druhém snažení o miminko se nám zadařilo hned na druhý pokus a pozitivní test se nám ukázal již 10 DPO. Moc jsme s manželem toužili po holčičce, abychom měli "páreček" 🙂. Ve 13 tt nám Dr. Vlašín řekl, že to bude holčička a ve 20 tt to znovu potvrdil. Celé těhotenství bylo jiné než první. Měla jsem celodenní nevolnosti a zvracení do 16 tt, atypickéscreeningy - konzultace s genetičkou a nakonec  oligohidramnion, zjištěný ve 31 tt. Dostala jsem nařízený klidový režim a každotýdenní kontroly v rizikové poradně v porodnici. Modlila jsem se za každý další týden, kdy Dr. řekl, že malá prospívá, že zatím není třeba ukončení těhotenství. Ve 36 tt jsem šla na zátěžový oxytocinový test, který dopadl dobře. Pan doktor řekl, že budeme čekat na ukončený 38 tt a pak se rozhodne co dál.

Dne 6.3. 37+5 tt ve čtvrtek ráno jsem se chystala opět na kontrolu. KTG byl v pořádku, ULZ také, otevřená na 2 cm. Myslela jsem, že se tedy bude čekat na to, až si malá řekne sama, kdy chce na svět. Pan doktor byl ale opačného názoru a na pondělí domluvil vyvolání. Byla jsem z toho přepadlá. Po prvním nepovedeném porodu jsem chtěla druhý "dle představ" bez zásahů. Řekla jsem si, že udělám vše pro to, aby do pondělka malá vykoukla sama 🙂

Přijeli jsme s manželem v poledne domů a hned zahájili "přirozené vyvolávání" 🙂. Asi hodinu "po" mě začlo lehce bolet  břicho, tak 5-ti sekundové velmi slabé menstruační bolesti, které se opakovaly. Tak jsem si v 16 hod. vlezla do vany a bolesti přestaly. V 18 hodin jsem si uvařila svařák a pak šla koupat syna. Protože jsem před porodem trénovala s epi-nem, tak jsem v 19:45-20:00 ještě cvičila. Ve 20:00 začal seriál vyprávěj a já se k němu usadila. Při sledování jsem použila další přirozené vyvolávání a třela si bradavky 🙂.

20:30 přišla ale silná bolest břicha při které jsem si i zakřičela a manžel vedle mě jen koukal, co se děje. Za 5 až 10 sekund byl ale klid, tak koukám vesele dál. Po dalších snad 3 minutách opět stejně silná bolest a takhle to bylo asi do 20:50. Už jsem ani moc nevnímala TV. Manžel se ptal, jestli jedeme do porodnice? Na to jsem řekla, že po 20 min. bolestí se do porodnice nejezdí, že tam nechci trávit celou noc. Řekla jsem, že si napustím vanu a uvidím. Ve vaně se to trochu zlepšilo, ale bylo to stále pravidelné cca 3 min. ale krátké max. 10 sekund. Tak jsem kolem 21:10 zavolala manžela, že si namíchám homeopatika do půl litra vody 🙂. Mezi kontrakcemi jsem počítala 10 kuliček 🙂. Chvíli na to jsem vylezla a řekla jsem mu, že teda raději pojedeme, když je mám tak časté. Ve 21:25 jsem volala mamce. Mamka pracuje v porodnici na neonatologii a její spolužačka - porodní asistenkta ze školy měla být opět u našeho porodu. Měla jí zavolat, aby dojela do služby. Po tomto telefonu šel manžel za tchánem, že za 15 min. jedeme, aby pohlídal syna ( v jednom baráku jsme 4 rodiny - vše z manželové strany). Mezi tím ale já měla kontrakce jednu za druhou u kterých jsem křičela. Manžel se vrátil a chtěl se ještě osprchovat. Na to jsem na něj ale zakřičela, že už musíme jet, že je to hrozný. Rychle se teda jen oblékl. Já měla oblečené spodní prádlo a rifle a ve chvíli, kdy jsem si chtěla obléct tričko, jsem cítila při velmi silné kontrakci "roztažení děložního čípku" a volám na manžel, ať volá rychlou. Prý jaké číslo? 🙂 155. První telefon na rychlou byl tedy ve 21:32, nahlásil adresu a zavěsil. Byla jsem v ložnici a cítila jsem odcházení vody, došla jsem do obývacího pokoje pro ručníky. Vracím se po chodbě a cítím jak hlavička sestoupila a nutí mě to tlačit. Stáhla jsem si kalhoty, klekla si, pod sebe dala ručník a houkla na manžela ať znovu volá RZP, že už cítím hlavičku. Manžel znovu volá 21:35 a naprosto v šoku blekotá do telefonu, že rodím. Křičím na něj překotný porod během necelé hodiny. Na to on operátorce, manželka do hodiny porodí 😀. Já křičím, ne já rodím teď!!!!!! Klečím na zemi, ruku mám na hlavičce a cítím s nadcházející kontrakcí jak leze "sama" ven. Cítila jsem teplou a měkkou hlavičku. Hlavička byla venku a v tu chvíli NIC. Na pár sekund mně prolétlo hlavou, co teď, co mám dělat? Manžel "blekotal" s operátorkou, že vyezla hlavička, stál ale u dveří celý zelený. Přišla ale druhá kontrakce a malá SOFINKA vyklouzla celá ven. Byla tak teplá a tak heboučká. Dala jsem si ji na prsa, otevřela očička, viděla jsem jak dýchá, měla krásnou růžovou barvičku a její tělíčko bylo od mázku. Přikryla jsem ji dalším ručníkem, který manžel za asistence operátorky donesl. Vzala jsem si od vyklepaného manžela telefon, protože on nebyl schopný slova. Odběhl o patro níž pro švagrovou. Ta přiběhla a zůstala stát celá opařená ve dveřích. Hovor s operátorkou jsem ukončila a řekla, že sanitka je skoro před barákem, ať  jdou otevřít. Manžel seběhl dolů. Švagrové jsem řekla, kde je foťák, at nás vyfotí 🙂. Fotky jsou sice trochu rozmazané, ale památka na celý život 🙂. V okamžiku, kdy se ve dveřích objevila posádka sanitky to na mě dolehlo a já začala brečet. Podvázali pupečník a po manželovi jsem chtěla aby přestřihl šnůru. Ani neprotestoval a jako 100% levák stříhá pravou ( toho jsem si všimla až na fotce 🙂 ). Paní doktorka se ptala, kdy se holčička narodila? Říkám nevím 🙂. Tak kolem 21: 40 asi. Zabalili ji do plínky a zavinovačky, mně dali savé podložky, oblékla jsem si pyžamo a odkráčela do sanitky 🙂.

Zveme vás všechny maminky do jarní dražby, která se uskuteční po dobu celého měsíce dubna. Uživatelky Modrého koníka ve spolupráci s Občanským sdružením For Jane pořádají sbírku pro Leušku, dcerku maminky známou na Koníku jako Jitek.

Dáš-li, dostaneš, dáváš-li stále, zaslouženě dostáváš.

Proč dražba na Koníku?

"Hlavním a nejviditelnějším cílem dražby na Koníku je pomoc konkrétnímu dítěti, konkrétní rodině. Když té pomoci dáme nějakou formu, přitáhneme pozornost hodně lidí a společně dokážeme velké věci. Takhle je to hrozná fráze, ale na podzim jsme se přesvědčili, že to tak opravdu funguje. Doteď mě nepřestává fascinovat, jak je možné prostřednictvím internetu a MK dát dohromady úplně cizí lidi, kteří se s ohromným nadšením do takové akce vrhnou a dovedou ji do úspěšného konce.
Je to také příležitost uvědomit si, jaké máme sami štěstí, vážit si toho, pomáhat, mít z toho dobrý pocit, myslet víc na druhé, šířit pozitivní atmosféru a udělat svět o kousek lepší. A i to je důvod, proč taková dražba patří na MK. Jsou to hodnoty, které bychom jako rodiče měli předávat svým dětem."

"Lidi mají obrovská srdíčka a nejen první dražba mě o tom přesvědčila. Kdo nemůže přispět finančně, nabídne svoji pomoc v podobě výrobku, lidé chtějí pomáhat a hlavně pomáhají dobrovolně a to je na tom to úžasné."

(Citace organizátorek dražby)

Jak to má se školkou další maminka Péťa a její syn Vojtík?

V kolik ráno vstáváte?

 Když vodím do školky já, budím Vojtíka už v 5:50 hod. a odcházíme v půl sedmé. Když odvádí taťka, tak si kluci pospí do sedmi a chodí až na devátou. 

Máte nějaký ranní rituál?

Ráno má rád svoji oblíbenou pohádku Peppa pig a odpočinek na gaučíku. 

Co snídáte, pokud snídáte?

Jestliže se muž rozhodne grilovat, uvede do pohybu tento sled událostí:

(1) Žena nakoupí všechny potraviny.
(2) Žena připraví salát, očistí zeleninu a připraví dezert.
(3) Žena připraví maso na grilování a uloží ho na podnos společně se všemi nástroji a omáčkami a přinese to muži, který pohodlně sedí u grilu s pivem v ruce. Nyní přichází to podstatné:
(4) MUŽ DÁ MASO NA GRIL.
Další běžný postup....
(5) Žena jde dovnitř pro talíře a příbory.
(6) Žena vyjde ven, aby muži oznámila, že maso se pálí. On jí poděkuje a požádá ji, aby mu přinesla další pivo, zatímco on situaci vyřeší. Opět to důležité:
(7) MUŽ VYJME MASO Z GRILU A ODEVZDÁ HO ŽENĚ.
Další běžný postup....
(8.) Žena připraví talíře, salát, chléb, příbory, servítky a omáčky a přinese vše na stůl.
(9) Po jídle žena uklidí ze stolu a umyje nádobí.
A nejdůležitější ze všeho:
(10) Každý POCHVÁLÍ MUŽE a poděkuje mu za jeho KUCHAŘSKÉ UMĚNÍ.
(11) Muž se zeptá ženy, jak si užila svůj volný večer bez vaření. A po její nevrlé reakci dojde k závěru, že některým ženám se prostě nikdy nezavděčíš.

čerpáno z netu