Milé maminky,

znáte takové ty chytré věty: "A co prosímtě celý dny děláš, když seš na té mateřské dovolené?" A co vy na to? Snažíte se vysvětlovat, mlčíte nebo si v duchu říkáte jen počkej, však i na tebe jednou dojde?

Divadlo FESTE v rámci svého projektu DAVOS (více ZDE: http://www.divadlofeste.cz/aktualita-davos-vyzv/) hledá ochotné maminky (i tatínky!) na mateřské/rodičovské dovolené, kteří chtějí ukázat, že mateřské je všechno, jen ne dovolená.

Projekt je naprosto anonymní, jediné, oč bychom vás rádi požádali, je zapisovat si jeden, dva nebo i tři a více dnů váš denní rozvrh - takový výkaz práce, např:

• 06.00 – děti vstávají, kojím (připravuji jídlo, posazuji na nočník apod)
• 08.00 - pokouším se snídat, zvládla jsem si opláchnout obličej, děti si hrají
• 10:00 - 12:00hod: vařím oběd

ATD...však to znáte. rozvrh by se měl vztahovat spíše k vašim činnostem než k dětem, ale to se často prolíná. Podrobnosti pište dle svého uvážení, nic není zakázáno a všechno je povoleno. Rozvrh pište do wordu nebo do excelu, kromě samotných činností někam připište třeba i to, kolik máte dětí.

V pátek jsem si říkala, že jeden týden přenášení jsem zkousla, ale další už to asi nevydržím... Myslím, že jsem vyzkoušela již všechny doporučené typy pro vyvolání porodu a stále nic. Emičce se ven prostě nechce. I přes to, že první pokus na vyvolání porodu pomocí Hamiltonova hmatu nevyšel, v pátek ochotně podstupuji pokus druhý – i když to není vůbec nic příjemného…. A jestli Hamiltonův hmat na podruhé zabral? Nevím jestli je to zásluha tohoto zákroku, ale den na to se Emička skutečně rozhodla podívat se na svět🙂

V sobotu 25.5.2013 jsem se probudila bez jakékoli známky bolestí. Budoucí tatítnek byl domluvený s mým dědou na tom, že spolu dopoledne pojedou nakupovat do OBI, já jsem se proto domluvila s babičkou, že jí budu prozatím dělat společnost. Zhruba v 11 hodin chlapi odjeli do OBI a já jsem zůstala u babičky na “kafe” (v podobě caro nápoje🙂).

S babičkou jsme samozřejmě povídaly a povídaly. Nejčastějším tématem bylo naše přání, aby se už Emička rozhodla jít za námi🙂 Asi kolem 12 hodiny jsem začala cítit slabé bolení břicha, nepřikládala jsem mu ale moc pozornosti, protože po prvním Hamiltonu jsem cítila bolení mnohem silnější a nic z něj nakonec nebylo.Zhruba ve 12:30 zavolal manžel, že už mají vše potřebné nakoupeno, ať jdu čekat na parkoviště. Bydlíme sice 10 minut pěšky od babičky a dědy, ale kupovali jsme v OBI 2,5 metru dlouhý parapet, tak proto jsme jeli autem.

Když jsem nastoupila do auta, děda si ještě s Jirkou venku povídal. A v tom to přišlo, první kontrakce přišla jako blesk z čistého nebe! Naléhala jsem proto na manžela, že mě nějak bolí břicho a že raději pojedeme domů…. Než jsme dojeli ten kousek k nám, měla jsem ještě další 2 kontrakce. Usoudila jsem, že jsou to jen poslíčci, protože jsem měla kontrakce asi po 3 minulách a byly dóóóst silné, říkala jsem si, že to brzy přejde, že tak rychlý nástup by porod neměl.

Když jsme došli domů, pověřila jsem manžela, aby uvařil těstoviny. Kuře na paprice jsem připravila den předem a stačilo jen dodělat přílohu. Já jsem se rozhodla jít do horké vany v domnění, že kontrakce přejdou a pak se v klidu naobědvám. Vana bohužel bolest nezmírnila. Rozhodla jsem se měřit rozestup mezi kontrakcemi, nebyly vůbec pravidelné. Měla jsem třeba čtyři po třech minutách a pak byla jedna po pěti a další třeba jen po minutě a půl. Jídlo bylo hotové, ale copak se dá v takových bolestech jíst? Když jsem takhle trpěla hodinu, konzultovala jsem situaci s nastávající babičkou a usoudily jsme, že je opravdu na čase vyrazit. Řekla jsem manželovi, že se jdu obléct, že jedeme. On se šel zatím oholit, aby ho naše dcerka spatřila v plné kráse🙂 Jeho holení mě samozřejmě zdržovalo, křičela jsem na něj, ať si pohne, protože jsem začala být nervózní a čekala jsem, jestli to nakonec nebude překotný porod. V autě jsem rozhodně rodit nechtěla🙂 Popadli jsme tedy všechny připravené věci a vyrazili jsme na cestu. Bylo kolem 14:15.

Myslím, že až v autě si manžel uvědomil, že budu opravdu rodit, stejně tak si uvědomil, že si doma zapomněl mobil🙂 Cesta do nemocnice nám trvala asi 10 minut. Najednou se ale kontrakce zpomalily, měla jsem je asi po 5 minutách. Tak jsem si zase říkala, že to možná byli opravdu poslíčci a že jedeme zbytečně...

Od kdy je vhodné umístit dítě do mateřské školy?

Státní jesličky jsou velkou vzácností. Ale některé maminky si nemůžou dovolit tříletou mateřskou "dovolenou". Tak co s tím?

To jsou jen takové dotazy k případné diskusi. Já naštěstí takový problém nemám. S Nikolkou jsem doma na tři roky. Ale přeci jen je vidět, že jí kontakt s ostatními dětmi dělá dobře. A tak jsem se rozhodla a Nikča od ledna 2013 začala pravidelně navštěvovat páteční miniškoličku - BROUČKY.

Miniškolka je v domě dětí a mládeže Vikýř www.vikyr.cz, kam jsme chodily i na hravé dopoledne maminek s dětmi, takže prostory znala už zdřívějška a poplatek za tuto službu (2 hodiny hlídání každý pátek) byl minimální 🙂. Za mě si nemyslím, že by dvouleté dítě mělo chodit do školky každý den v týdnu, ale jedno hravé dopoledne bez mámy je pro něho určitě příjemným zpestřením.

PŘÍPRAVY:

Tak jsme v lednu poprvé vyrazily. Nikče nebyly ještě ani 2 roky. Říkala jsem si, jestli ji na to mám nějak připravovat, ale nakonec jsem jí jen den předem oznámila: "Zítra půjdeš do školičky za tetou Ájou a dětmi, které už znáš". Připravily jsme spolu baťůžek se svačinou, pitím a bačkůrkama a Niki se moc těšila.

POPRVÉ:

Přišly jsme tam, teta Ája si od nás vzala baťůžek, Nikča vběhla do herny a ani pusu mi dát nechtěla. Tak a je to. Ani slza. To ostatní maminky to neměly tak jednoduché. Děti se jich držely a nechtěly se pustit. Některé tu první dvouhodinovku probrečely téměř celou. A jeden se dokonce nervově i poblinkal (ten už pak do školky nešel).
U Vojtíka, kterého znáte z předchozích příběhů to proběhlo takhle: Vojtík přišel, teta mu vzala baťoh, on zaplul do herny a kdo brečel? No maminka.

PRŮBĚH:

Jak šel čas, tak postupně plačtivých dětí ubývalo. Každý pátek přibyl na naší ledničce nějaký nový výtvor, který Niki pyšně ukazovala všem, kdo k nám přišel na návštěvu. Součástí programu bylo: pohybové aktivity, výtvarka, pravidelný svačinový režim, volná zábava.
Ondrášek, se kterým se teprve seznámíte, pokaždé zlepšil svou slovní zásobu. Byl plný dojmů a doma o školce povídal ještě v neděli.
Kája byla jako první, která přestala nosit plínky, tak všem demonstrativně ukazovala, jak čůrá do nočníku. Ostatní se přidávaly a teď jsou skoro všichni bez plen.
Samozřejmě od sebe okoukaly i nějaké ty "špatnosti": pojídání holoubků (FUJ), křičení (tam mé dítě korunuje), pošťuchování se. Ale proti kladům jsou tyto věci pouhými prkotinami.

Konečně jsou zase trhy. Zelenina a ovoce se dá pomalu sehnat z místních zdrojů a tak přináším pár receptů, co jedla Niki, když byla malá.

6. měsíc - vše mixované (zuby měla až v 8 měsících)

- kuře, mrkev, cuketa, petrželová nať s rýží a olivovým olejem

- kuře, brambor, mrkev, máslo (dle aktuálního stavu ledničky jsem přidávala pórek, špenát, kedlubnu)

- vegetariánské menu - brambor, cuketa, mrkev, špenát, žloutek

- svačinky - jogurt + jakékoliv ovoce, k tomu sušenky Sunarky nebo piškoty

Nejoblíbenější přísady: mrkev, cuketa, petrželová nať

7. měsíc - květák Niki nerada (až později), ale ostatní ho klidně přidávejte

- hovězí, těstoviny, mrkev (máslo nebo olivový olej)

- nová přísada do standartních jídel - kapusta - musí se dloooouho vařit

7,5. měsíc

Až do mých 24ti let jsem nechtěla děti. Nevím jestli to bylo tím, že jsem měla o 10let mladší sestru, kterou jsme se starší sestrou tak nějak vychovávali. Musely jsme s tím mamce pomáhat, protože jsme na to byly samy ženský a mamka chodila na třísměnnej provoz. Nebyla to žádná sranda, vzpomínám si jak sem ji jednu chvíli neměla ráda...Já sama jsem byla dítě a starat se o další...no v 15ti jsem měla opravdu jiný starosti. Postupem času jsme si na sebe zvykly a za nedlouho jsem ji milovala.

Bohužel na mém přístupu k dětem se nic nezměnilo. Můj názor, že děti akorat brečí, jí, kakají a čůrají a díky tomu smrdí, mi zůstal minimálně do 20ti. Níkdy jsem nebyla ten typ co vidí miminko a chce si je pochovat, pomazlit,nebo se aspoň podívat.

Ve 20ti letech jsem si našla přítele, kupodivu se stejným názorem na děti jako já. Takže jsem se nestresovala tím, že by chtěldítě i když je o 10 let starší než já. Po třech letech jsme se vzali, koupili jsme si domeček a já začala mít pocit, že mi něco chybí...že jsem tak trochu sama, ikdyž můj manžel tu pro mě vžycky byl a je a věřím, že bude 🙂

Představovala jsem si jaký by to bylo, kdyby tu s námi bylo miminko, jak by jsme to zvládali...Nakonec jsem to nadhodila Pavlovi, ale moc se na to netvářil tak sem to nechala plavat. O něco později si všiml, že jsem smutnější než dřív a po tom co jsme probrali všechna pro a proti uznal, že to můžem zvládnout!

Tak jsme začli "pracovat" na miminku. Ikdyž jsem antikoncepci nebrala tak se stále nedařilo. Šla jsem k doktorovi a byla jsem v pořádku. Nakonec šel i manžel a taky v pořádku. Určitě to bylo tím, jak jsem se na to soustředila a přála si aby už byly na testu dvě čárky...A stále nic.

Po půl roce snažení jsem to přestala řešit. 5. 7 jsem šla normálně do práce. Dělám v jednom hypermarketu, takže žádný lážo plážo mě nečekalo.Spíš naopak- ten den měla přijít kontrola tak jsem uklízela regály, pokladny, doplňovala zboží atd. prostě jsem běhala a běhala. V podvečer už mi nebylo úplně nejlíp, byla jsem rudá, zpocená a měla jsem furt žízeň. Přemýšlela jsem jestli je možné, že by to bylo těhotenstvím, ale pokaždé když jsem myslela, že jsem těhotná tak jsem byla zklamana. Takže jsem to zavrhla a makala dál. Večer jsem dojela domů unavená víc než kdy jindy.

Kdo z vás se podíval na můj profil, tak možná narazil na informaci, že jsem se stala ambasadorkou značky Bepanthen.

Bepanthen jsem s Nikčou používala už od jejího narození. Já na mazání bradavek po kojení a Nikina na zadnici. A používáme ho dodnes. Proto, když mi přišla nabídka, abych se stala ambasadorkou, tak jsem neváhala. Mám s bepanthenem jen samé dobré zkušenosti a maminy kolem mě také.

Prošla jsem školením, kde všude se dá mast použít a mým poslaním je předat tyto informace.

My používáme mastičku na všechno možné. Dneska bych vám chtěla popsat, jak jsme ji využili na naší dovolené:

Matěj - nejmladší člen výpravy
než jsme vyrazili na dovolenou, tak Milča (maminka) musela doplnit zásoby. Takže Matěj dostal krabičku od Bepanthenu na hraní. Budil se jako první, tak si s ní pohrával a nás ostatní nechával dospat. Jinak se mu samozřejmě mast maže na zadeček a do všech jeho minifaldíků, aby se předešlo opruzeninám, které v těhle teplech hrozily.

Vojta a Niki
u dvouletých dětí se už mast na opruzeniny maže v menší frekvenci. Takže u našich dětí většinou ráno a večer po koupání.
Niki měla pěknou rýmu a kolem nosu už byla pěkně sedřená. Nevěřili byste, že stačí 1-2x namazat.
Pak se jí na nožičce udělal puchýř, který si hned strhla a fňukala, že ji to bolí. "Mamíííí, namažeš mi to mastičkou". Mazali jsme Bepanthenem Plus. Bohužel si ho jednou otevřela sama a pojmula to tak, že se pro jistotu namaže celá, tak ho docela vyplácala.
Po návratu ji hned první den bratránek Kuba strčil na pískovišti a Nikča si sedřela záda. Tak si našla další důvod, proč se namazat.

Pavel
před dovolenou měl úraz při sjíždění Jizery. Když přenášeli lodě, tak na jeho nohu jedna z nich spadla a způsobila mu otevřenou ránu, kterou nakonec musel přeléčit i antibiotiky. Na dovče už tam měl jen strup, ale ten pnul. Tak se mu při každém přebalování Matěje hodil bepanthen do ruky a Pavel poctivě mazal.

Já
zapomněla jsem se namazat a spálila jsem si záda. Neměla jsem s sebou Panthenol a tak jsem zkusila Bepanthen Plus. Pálení v tu chvíli polevilo a druhý den jsem se už mazala Panthenolem.

Komáři
když štípají, tak Bepanthen Plus zabírá. My jsme s nimi naštěstí problém neměli.

A co vy? Na co všechno používáte BEPANTHEN???

Předem děkuji za rady pro ostatní.

Po dvou dnech nás konečně pustili z Jindřichohradecké nemocnice a mohla začít ta PRAVÁ DOVOLENÁ.

I když pan primář apeloval na to, ať dávám na malou pozor, protože vnitřní krvácení se může projevit i třeba až za 14 dnů. Takže, co vám budu povídat, jsem teď na všechno až moc opatrná.

Co jsme tedy dělali zbývající 4 dny?

- projížděli jsme se na loďkách u Červené lhoty





- obě děti jsme dali do jednoho kočárku, což Niki okomentovala: "To je paráda mami".

- byli jsme v ZOO u Hluboké nad Vltavou, mimochodem je úplně jiná než ostatní. Zrovna tam probíhají rekonstrukce, ale až to bude hotové, tak tam určitě vyražte. Stojí to za to.
http://www.zoohluboka.cz/

- jeli jsme parní lokomotivou z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice. To se dětem (těm starším, Matěj protestoval) líbilo snad ze všeho nejvíc. Na zpáteční cestě byly tak vyčerpaní, že usnuly.



Jaké peripetie sebou nese dovolená více rodin?
- každý je zvyklý na své rituály a ty se málokdy shodují
- já čekala, že se naše děti společně najedí u jednoho stolu, tak to se za tu dobu stalo pouze u první večeře, kdy jsme byli všichni unavení po cestě. Na nějaké stolování prostě naše děti neměli čas. Takže jsme je honili, abychom do nich něco dostali.
- bohužel v daném termínu, kdy jsme vyrazili na dovču my, neměli v jiném apartmánu místo, takže jsme všichni (3 dospělí, 3 děti) spali v jedné místnosti. Uspávání bylo hrozné, tedy pokud jsem neusnula dřív než děti, pak už mi to bylo jedno a když jsem se po nějaké hodině vzbudila, tak všichni spali. Ale jednou už se to nedalo vydržet a tak Niki musela do kočárku. Samozřejmě hned usnula. Přenesla jsem ji do postele a spinkala dál. Tohle uspávání mělo jedinečnou výhodu. Neusnula jsem první a tak jsme si konečně mohli dát vínko a posedět večer na terase.
- ty naše děti byly jako dvojčata, prostě chtěli pořád stejné věci. Niki nejraději Vojtovo odrážedlo (jak jsem psala již dříve, měl ho jiné než ona), tak se o něho prali
... mohla bych toho vypsat spoustu, ale jedno je jisté. TA DOVOLENÁ STÁLA ZA TO.