Když jsme zjistila, že se na Koníkovi budou testovat látkové plenky, zkusila jsem se přihlásit. Přiznám se, že když jsem viděla to neskutečné množství maminek, které se přihlásily, tak jsem jsem ani nečekala, že by se štěstí mohlo usmát zrovna na nás. A ono ejhle, kde se vzala tu se vzala, přišla zpráva, že vybrali zrovna nás 🙂

Od doby, co jsem zjistila, že jsem těhotná, jsem si dělala různé průzkumy a pořizovala vzorky všech možných látkových plenek, abych pro naši cácorku vybrala to nejlepší, co bude zároveň vyhovovat i rodině, která celou dobu vypadala, že nemá mé nadšení pro věc v plánu ani trochu sdílet 😀 První dojem po rozbalení byla nad očekávání - k testování jsme obdržely 2 látkové plenky - fleecovou kalhotkovou plenku na patentky a kalhotovou AIO na suchý zip a k tomu sadu bambusových separačních plenek. Plenky měly krásné veselé vzory, na omak byly velmi příjemné a působily opravdu kvalitně. Vzhledem k tomu, že jsme se na testování moc těšila, tak putovaly okamžitě do pračky - balení neobsahovalo návod, jak s nimi zacházet, takže jsem prala na klasiku jako všechny ostatní plenky - 60°C bez aviváže. Přežily a následovalo sušení. Prádlo běžně dávám sušit na půdu, a tak se lehce projevila nevýhoda kalhotkových plenek, které prostě vždycky budou oproti ostatním schnout o něco málo déle. Takže, zatím co AIO jsem mohla malé hned obléknout, tak kalhotková potřebovala až do odpoledne.

Teď k samotnému testování - naše malá měla v době testování 2,5 měsíce a zhruba 5,5 kg. Takže byla na dolní hranici, ale to ničemu nevadilo, jelikož se svrchní kalhotky i kalhotková plenka dají pomocí patentek zmenšit. Jako první jsem Elišce oblékla kapsovou AIO plenku na suchý zip. Plenka samotná byla lehoučká a velmi snadno se oblékala (a to nejen kvůli tomu, že malá zatím suprově při oblékání spolupracuje 🙂 ). Samozřejmě, že oproti jednorázovým plenkám udělá látková plenka větší zadeček, ale to vůbec nebylo překážkou. Eliška ji na sobě zvládla mít zhruba 2 a půl hodiny a následně se rozhodla ji otestovat se vším všudy. Plenka to však statečně ustála, takže krom ní nemuselo do koše na prádlo vůbec nic 🙂 Ale zásadním poznatkem bylo, že jedna separační plenka je v našem případě prostě málo. 

Jako druhou jsem vyzkoušela fleecovou kalhotkovou plenku, na kterou jsem byla obzvlášť zvědavá. Oblékání mi tedy dalo trochu zabrat, protože patentky (tedy alespoň v mém případě) vyžadují trochu cviku, aby se podařily zapnout raz dva, ale zvládla jsem to 😀 Po obléknutí v ní malá na první pohled vypadala ještě menší než obvykle, jelikož jí plenka udělala opravdu velký balík. Je to však pochopitelné, protože kalhotkové plenky jsou jedny z nejsavějších a přeci jen mají dětem vydržet až do "konce" plenkové sezóny. V našem případě to tedy znamenalo, že jsem musela sáhnout po o číslo větší velikosti oblečení, než obvykle. I kalhotková plenka ve svém souboji s Eliškou obstála se ctí a já poučena předchozí situací dala pro jistotu 2 separačky 🙂 Nevím, jestli to bylo tím větším balením nebo prostě jen dobrým rozmarem naší malé testovatelky, ale zhruba po 10 minutách, co měla plenku na sobě, se opět pokakala. Tentokrát však separačky zachytily vše, co měly, a jelikož nebyla plenka vůbec počůraná, tak jsme mohly vesele pokračovat dál. 

Během týdne, co jsem plenky mohla na Elišce testovat, je střídavě měla při mnoha různých příležitostech - nejlepší byla návštěva u babičky, když jsem při přebalení poslouchala, jak je to nepraktické - tedy až do doby, než si to mohla sama vyzkoušet a přesvědčit se o opaku. Celkově jsem kapsovou AIO více využívala přes den, kdy absolutně v pohodě zvládala naši standardní přebalovací frekvenci jendou za 2-3 hodiny. Ani jednou se nestalo, že by protekla nebo neudržela obsah na "správném místě". Kalhotkovou jsem naopak zkoušela na noc a úspěšnost je zhruba půl na půl. A to přisuzuji tomu, že malá je prostě spáč a zvládne i 10 hodin v kuse. Takže ano, plenka vydrží opravdu dlouho, v našem případě neprotekla, ale bylo potřeba v noci vstát a malou přebalit. Což pro mě, logicky, znamenalo určité nepohodlí.

Závěrem bych naše testování shrnula následovně:

„Mám chůvičku, u které mohu nastavit lepší citlivost, takže slyším hodně nahlas i pohyby dítěte a navíc bliká, když se něco děje. Takže i když jsem v rušném prostředí, tak nemusím dávat chůvičku pořád k uchu, ale vidím blikání. Nikdy bych to neřekla, ale mám ji puštěnou kdykoliv dcera spí a je to super, protože slyším i když se třeba jen začne převalovat a trošku pofňukávat. Takže můžu rychle přispěchat, uklidnit ji nebo dát dudlíka a malá spí krásně dál.”

Rozhodla jste se pořídit pro své miminko elektronickou chůvičku a usnadnit si tak alespoň trochu péči o dítě? Když se pustíte do hledání, tak zjistíte, že je dnes na trhu spousta druhů a výrobců. Jak tedy vybrat tu správnou, aby vyhovovala právě vašim potřebám?

Co od chůvičky očekáváte?

Nejdříve si ujasněte, jakým způsobem budete chtít chůvičku používat. Bude jiná, pokud bydlíte v bytě, kde jsou zdi tenké jako papír nebo v domě se starými, tlustými zdmi. Budete ji chtít používat jen doma nebo také třeba na zahradě? Ráda byste, aby byla obousměrná, to znamená, že uslyšíte vaše miminko, ale také ono vás? A nebo byste raději videochůvičku, abyste na miminko i viděla? Pořídit se dnes dá také už monitor dechu s chůvičkou. Nabídka je tedy opravdu pestrá. Každý typ má své výhody a nevýhody. Ujasněte si tedy, co od chůvičky očekáváte a co pro vás naopak není zas až tak důležité.

„Máme chůvičku, kterou si nemůžu vynachválit. Dosah je skvělý, máme opravdu velkou zahradu a dosáhla zatím kamkoliv. Snímání zvuku je velmi dobré, manžel nastavil maximální citlivost a když sousedka na zahradě mluvila na jejich děti, tak jsem rozuměla i tomu, co říká. Baterky jdou do obou jednotek, v rodičovské jsou nabíjecí a v té dětské vydrží i poměrně dlouho v provozu. Snad jediné, co mi vadí je, že dětská jednotka nemá poutko na zavěšení, takže jsem ji malé do kočárku vždycky pouze postavila někam na chráněné místo před větrem. Jinak jsem naprosto spokojená, nasloužila se nám v kočárku na zahradě opravdu hodně.”

Chůvičky lze rozdělit na tři základní typy:

Že budeme s manželem chtít 3 děti jsme se rozhodli už po porodu naší první dcery. Tolik nás láska k ní učarovala, že jsme věděli, že nás musí být prostě víc. 💗 Je tedy pravdou, že po druhém těhotenství jsem zaváhala, protože jsem ho celé protrpěla nevolnostmi, ale i tak jsme se v září 2017 rozhodli jít směle do toho. 💗 Naše první dvě dcery jsou letní miminka stvořené na první pokus 😊, ale na Natálku jsme si chvíli museli počkat, asi abychom se více těšili. Zadařilo se nám otěhotnět v únoru 2018. 💗

Těhotenství bylo nejkrásnější a nejpohodovější z těch tří. Vlastně jsem často zapomínala, že jsem těhotná. 😊 Upřímně musím přiznat, že díky této dosud neznající pohodě jsem věřila v chlapečka, po kterém jsem toužila, abych poznala změnu. 😊 Na prvním utz mě i pan doktor potvrdil, že to tentokráte opravdu vypadá na chlapce. Na velkém utz a na třetím a posledním utz nás však nakonec vyvedl z míry a připravil na skutečnost, že budeme mít doma 3 holky. 😍 Pár dní se přiznám, jsem byla já i manžel a hlavně první dcera přepadlí, ale tak nějak to přešlo a my se opravdu šíleně začali těšit na třetí holčičku. 💗 A protože jsem potřetí byla ochuzena o nakupování oblečků a modré výbavy 😊 rozhodli jsme se dětem dorekonstruovat dětský pokoj v domě a naší třetí příchozí vytvořit útulný koutek u nás v ložnici. To nás všechny zabavilo až téměř do porodu. 💗💗💗

Byl tu TEN DEN. Dne 5.6. jsem měla 2 dny po termínu. Už asi 14 dní jsem každý druhý den poslíčkovala a říkala si, že TEN DEN jistojistě nepoznám. A? Nepoznala. 😊 Ráno jsem se vzbudila jako obvykle, s holkama jsem byla sama doma a hrály jsme si a dělaly všechny činnosti jako obvykle. Po obědě jsme vyrazily na hřiště a ještě nám cestou pár sousedů popřálo hodně štěstí, když se nám to blíží. To jsem ještě netušila, jak moc. 😊 Ve 14h jsme se vrátily s holčičkama domů a na mě padla absolutní únava. Taky jsem minulou noc nemohla moc spát. Občas jsem trpěla u mě v těhotenství běžnou nespavostí. Holčičkám jsem tedy nevýchovně pustila pohádku a natáhla se na gauč. Holky mě spát nenechaly, ale nechaly mě klimbat do 15h než mě vzbudila mírná bolest podbřišku. 💗 Tak mě tak lehce pobolíval podbřišek a v 17h přijel domů manžel, se kterým jsme vyrazili na gynekologii na objednané poslední pásy. Tak tam tak sedím a teď už jistojistě povídám sestřičce, že někdy po půlnoci porodím. Můj třetí porod začal a probíhal naprosto stejně jako porod druhý. 💗 Křivka natočena a šup na kontrolu ke gynekologovi. Tak mu tak povídám, že porod začíná a on, že tedy koukneme, jak jsem na tom. "Paní Krylová, máte s sebou tašku do porodnice??" "Ne, to nemám." "Tak prosím rychle jeďte domů a zpět, protože jste třetirodička otevřená na 4 centimetry." ... 🙈😊 Mírně vyděšená spěchám do auta za manželem a dětmi a povídám, že porod začíná a jedeme domů vše pobalit. A tak doma balíme a manžel odváží v 19h děti k rodičům. Já si mezitím jdu do sprchy omýt vlasy 🙈😊 a doufat, že se moje 10ti minutové nepravidelné a nebolestivé kontrakce zkrátí a zesílí. Protože se postupně nic moc neděje, večeřím a dávám první vanu - již za přítomnosti mého úžasného manžela. Po první vaně zpravidelní kontrakce a zesílí na intenzitě. Jsou po 7mi min až 1min trvající a k prodýchání. Po odpočinku na míči či gauči zkouším opět vanu. Po druhé vaně mám kontrakce co 3,5 min ale cca 45sec trvající. Bolestivé. Je 23h a rozhoduji, že kompletně sbalení a připravení odjíždíme do porodnice. 💗

Přesně jako u druhého porodu po příjezdu do porodnice moje kontrakce ustupují a já si tím sama dokazuji, že je to celé v hlavě. Porodní asistentka mi pomáhá kontrakce opět rozjet. Povídá si se mnou a hýbe mi přitom břichem, aby vždy kontrakce přišla. Kontrakce jsou zpět a opět pravidelné. Dnes slouží primář a čekáme na jeho příchod. Pan primář mě zkontroluje a odvětí, že jsem stále na 4 cm. Dělá ultrazvuk a nelíbí se mu tlukot srdce miminka. Asistentky mi udělají kontrolní pásy vleže na zádech a ty to jen potvrdí. Miminku se prý příliš nedaří. Ještě udělají další kontrolu na boku, kde se miminku daří prý výrazně lépe. Na boku vleže trpím a chci vstát a porod si prochodit jako ty dva předešlé. 😕 Musím prý ale počkat alespoň 20 minut než natočí miminko. Ok. Snažím se být statečná, ale třesou se mi nohy. Únavou i strachem o Natálku. Přichází primář a kontroluje stav. Posun na 6 cm. Rozhoduje, že mi píchne plodovou vodu. Proto se přesouváme kolem půlnoci na porodní sál. Tato bolestivá záležitost docela trvá, protože je na ni brzy, ale pan primář trvá na tom, že miminko by mělo být co nejdříve venku. Po odtoku vody samozřejmě kontrakce zintenzivní na maximum a na příkaz primáře mi asistentky podají Buskopan pro rychlejší otevírání. O tom se dozvídám ze zprávy, v tu chvíli jen vím, ze primář něco říkal, ale nevím co. Manžel bohužel nosil věci na porodní sál a tak také neměl přehled o všem. Ležím opět na boku, protože po odtoku vody opět kontrolují miminko. Trvá to, bolí to. Asistentky jsou mladé a vtipné. Velmi mi pomáhají. Psychicky i fyzicky. Miminko je natočené a je mu dobře. Můžu konečně vstát. Kontrakce jsou opravdu bolestivé, vlastně bez přestávky k odpočinku. Naštěstí se dají udýchat a já nekřičím, jako jsem občas musela u minulých porodů. Je 6.11. téměř 1 hodina v noci a já jsem otevřená na 8 cm. Přeji si vytlačit hlavičku vestoje jako u druhého porodu, asistentky souhlasí, zespodu mě kontrolují, ale pokyn stále zní netlačit, je příliš brzy. Snažím se, co můžu, ale už nemůžu, tělo samovolně pomáhá Natálce ven. Trvalo to pár sekund, kdy mě sestra okamžitě přikázala vylézt na lůžko vedle kterého jsem se v kontrakcích pohupovala a během jedné kontrakce a 2 zatlačení byla téměř 4 kilová Natálka venku. V 1:13. Vůbec to nebolelo, závěr byl příjemný, krásný, plný radosti. Já neměla žádné poranění a Natálku jsme společně s asistentkou obě holýma rukama přendali na mé břicho a my s manželem si v tom nejkrásnějším okamžiku užívali ten nádherný POCIT vítající nového člena naší velké rodiny. V zápětí přicházeli ostatní zástupy z porodnice a dětského oddělení, kteří odhadovali, že porodím později. 💗

Tak takhle jsem porodila hodinu po odtoku plodové vody. 💗

Natálka bohužel měla pár hodin po porodu nemalé problémy s dýcháním. Dnes jsme spolu v porodnici 6. den a ještě si tu pár dní pobudeme. Vše se ale obrací k lepšímu a Natálka je statečnější než já. 🍀 Vše bude dobré a brzy jí pojedeme zabydlet k nám domů. 💗 Nemůžu se dočkat. 💗💗💗

Vyhrála jsem! Měla jsem obrovskou radost. A teď jen čekat, kdy dostanu ty úžasné plenky do ruky. Už jsem se moc těšila a konečně nastal ten den, kdy u mě zazvonil přepravce a bylo to tady!

Balíček otevírám a čekám, co tam bude. V první řadě jsem si řekla, že plenky jsou opravdu nádherné. Hned bych se k ním přitulila a ty úžasné vzory, wau! Plenky jsem dala hned do pračky a jde se zkoušet!

O látkování jsem se dozvěděla na veletrhu a začala jsem se trochu o to zajímat. Něco málo jsem si nakoupila domů. Dcera se mi narodila a já nevěděla, kde začít. Zkoušela jsem látkovat hlavně přes den a doma. Jsem moc ráda, že přítel se toho taky nebál a s přebalováním pomáhá, a je taky rád, že používáme látkové pleny. Teď jsem měla možnost vyzkoušet další značku plen Bobánek. Měla jsem neuvěřitelné štěstí 🙂 Asi od 4 měsíce se snažíme poctivě látkovat, abych se přiznala tak na večer dávám jednorázovou plenku. Nějak nemám odvahu dát látkovou. Asi je to pohodlnost a nebo ani sama nevím. Stále si říkám, že jednorázovka vydrží víc. Věřím tomu,že ten den nastane a já se toho nebudu bát a pojedu na 100%. Určitě v tom budeme pokračovat dál!

 No a co bych řekla k plenkám Bobánek:

AIO

Tak tahle plenka je jednoduchost sama. Nasadím na prdelku, malá ji použije a šup do pračky. Jak jednoduché, prostě vše v jednom! Tady si člověk může vybírat jen úžasné vzory. Párkrát se mi ale stalo, že mezi nožičkami mi plenka přetekla. Nevím, čím to bylo. Jestli malá čůrala hodně, a nebo já to špatně nastavila. Po vyprání plenka byla stále hezky heboučká. Jsou k tomu vkládačky ty se nasadí dovnitř a je hotovo. Může se používat i separační plenka a ta zachytí největší nečistoty. Velká výhoda seperační plenky je, že jde vše pěkně spláchnout do záchodu.

"Malá se mi narodila předčasně a měla slabý sací reflex. V porodnici jsem dostala profi elektrickou odsávačku, abych rozjela laktaci. S kojením jsme celkem dost bojovaly. Kojení bylo pro naši holčičku namáhavé, málo jedla a nepřibírala. Mateřského mléka jsem měla dost. Vyzkoušela jsem všechny možné alternativy. Po neúspěšných pokusech a snaze o kojení s kloboučky a bez nich, krmení přes sondu, a následně přes injekční stříkačku (což bylo náročné a stresující), jsem se rozhodla pro kojeneckou láhev.

Koupila jsem si kvalitní elektrickou odsávačku, mléko jsem odsávala a malou jsem krmila z lahvičky. Z láhve začala malá konečně jíst a přibírala. Odsávačku jsem nosila všude sebou. Bylo to velmi náročné, ale vydržela jsem celkem 16 měsíců. Vše jsem nakonec zvládla."

Ne vždy kojení jde tak jako v našich představách. Své o tom ví i maminka a uživatelka Modrého koníka, jejíž zkušenost jste si mohli právě přečíst. Takových příběhů je spousta a přesto je každý jedinečný. Dnešní článek vám dovolí nahlédnout do tématu, kde se všechno točí kolem odsávaček mateřského mléka. Dozvíte se např. v jakých chvílích se vám může odsávačka hodit, i když třeba plně kojíte, seznámíte se se všemi druhy odsávaček, které trh nabízí, ale přečtete si i informace, jak odsáté mateřské mléko správně skladovat.

Proč vlastně odsávat mateřské mléko?

V těhotenství si většina nastávajících maminek myslí, že odsávačku mléka nebude potřebovat. Ano, i to se samozřejmě může stát, ale většina maminek uvádí, že během kojení byly chvíle, kdy se jim odsávačka hodila. Zajímá vás, v jakých případech je vhodné využití odsávačky mléka? Pokud ano, čtěte dále:

Důvody používání odsávačky mléka: