„A nebude vám to líto?“ - „Tak to víš, že si občas stýskneme.“ - „Já bych teda nejela. A ten můj taky ne.“ - Útržek jednoho z rozhovorů, jejichž četnost roste s tím, jak se blíží odlet na dovolenou. Tahle je totiž pro dospělé. Bez dětí.

Zamyslete se nad tím, jak to u vás po celý rok vypadá. Většinou se vše točí kolem dětí. Ať chcete nebo ne, berete na ně ohledy. Ve výběru restaurace, filmu v kině, co se bude číst před spaním, co se bude vařit o víkendu, kam se pojede na výlet a tak dále. A samozřejmě je to tak v pořádku. Často se však v tom kolečku běžného dne může ztratit to, že nejste jen matka a váš partner není jen otec. Jistě, péče o dítě je důležitá. Neméně důležitá je však také péče o partnerský vztah. Například uživatelka mailili píše: "Myslím, že je důležité jednou za čas vidět mého manžela jako obyčejného chlapa, a ne stále jen jako tatínka. Já si hlavně odpočinu po psychické stránce, nemusím být pořád ve střehu a plánovat co, kdy, kde."

Dvojí pohled

Péči o vztah si každý představuje jinak. Základní myšlenka by ale vždy měla být ta, že s partnerem máte čas sami pro sebe. Ať už zajdete na večeři, do kina, strávíte pár dní na wellness víkendu a nebo prožijete společně dovolenou. 

Patříte-li k těm rodičům, kteří si dovolenou užijí nejlépe v obležení svých dětí a pozorováním, jak si užívají ony, pravděpodobně už jste někdy použili tuto větu: "Nepořizovali jsme si děti proto, abychom jezdili na dovolenou bez nich." A samozřejmě nejste jediní. V různých obměnách se objevuje v internetových diskuzích, které se tématu týkají. Například maminka denyzuza06 má na věc jasný názor: "Já na dovolenou bez dětí nejezdím, ale nemám nic proti tomu když bez nich někdo jede. Asi bych si dovolenou bez dětí neužila a nehodlám to ani zkoušet." Pokud jsou takto striktně nastavení oba partneři, není na tom nic špatného. Důvodů může být mnoho, od těch pocitových po ty finanční. O to důležitější v tomto případě je věnovat si dostatek času v průběhu roku, dávkovat si ho. 

Oproti tomu druhá skupina rodičů se vyloženě těší, až si odpočine od řešení dětských záležitostí. A proč by mohla být taková dovolená strávená pouze s partnerem prospěšná? Například proto, že sbíráte společné zážitky. Společné zážitky, které jsou jen vaše a můžete se k nim vracet a vzpomínat na ně, když se vám nepoštěstí dlouho někam sami vyrazit. Dalším nezanedbatelným důvodem je utužování vztahu. Najednou máte na netatínkovskou a nemaminkovskou roli víc času než hodinu před spaním (během které stejně vyřešíte to, kdo zítra odváží/vyzvedává dítě ze školky, z kroužků apod.). Využijte to! Povídejte si, hrajte hry, sportujte, milujte se. Zkrátka dělejte cokoliv. 

Začalo jaro! Příroda se znovu probouzí k životu a na Modrém koníku opět odstartovala charitativní dražba.

Stalo se už tradicí, že dvakrát do roka na Modrém koníku probíhá charitativní dražba. Kouzlem této tradice je poukázat na to, jak moc je možné dokázat, když jednotlivci spojí své síly. Vždy se draží výrobky, které vyrábí uživatelky Modrého koníka s cílem pomoci jiné uživatelce, jejíž dítě potřebuje určitou formou pomoci. Je to tedy vyloženě "koníkovská" akce, nikoliv "hurá" akce. Vše probíhá pod záštitou Dobročinného spolku šikovných holek, který byl zřízen především pro účely dražeb zde na Modrém koníku.

Tentokrát se celá dražba koná pro malého Dominička (syna uživatelky Zuzky @haficek), která vypráví tento životní příběh:

"Ahoj, jsem Zuzka a je mi 23 let, mému Dominičkovi jsou 3 roky. Můj chlapeček má bohužel tyto diagnózy: mutace v GRIN1 genu, epileptická encefalopatie, refrakterní epilepsie, těžká mentální retardace, centrální spastická kvadruparéza s axiální hypotonií, dystonický syndrom, hyperexcitabilita, porucha zraku a sluchu, mikrocefalie, faciální dysmorfie, atrofie, hypoplasie vermis mozečku, dystrofie a ústní soor. A jak to s námi všechno bylo? Těhotenství jsem měla víceméně bezproblémové, všechna vyšetření dopadla dobře, žádné podezření na genetickou vadu. V druhé polovině těhotenství jsem byla 2x hospitalizovaná kvůli tvrdnutí břicha. Pohyby jsem moc necítila, ale doktoři říkali, že je to nadváhou. Malý se narodil 1.4.2015 s váhou 2370 kg, porod byl bez problémů, byl na tři zatlačení venku. Místo prvotního pomazlení mi ho hned odnesli na resuscitaci a po chvíli mi řekli, že ho odváží do Olomouce kvůli poklesu srdíčka. Druhý den mi ho přivezli s tím, že je srdíčko v pořádku, ale sestry si ho týden nechávaly u sebe, protože když plakal, přestával dýchat a modral. Bohužel jsem nekojila, malý se nechtěl přisát a tak byl krmený sondou do žaludku. Když se vše zlepšilo, pustili nás po 14 dnech domů s diagnózou hypotonie. Už jsem myslela, že to nejtěžší je za námi. Pak nás ale pediatra upozornila na záškuby rukou, následně na neurologii Dominičkovi ve 2 měsících diagnostikovali epilepsii a nasadili mu Diazepam a další léky. Od porodnice jsme museli cvičit vojtovku. Já to nemohla dělat, nesnesla jsem jeho pláč, bylo to pro mě ubližování, a tak to dělal tatínek malého. Jenže ten nás chvíli po porodu opustil a tak jsem se vojtovku naučila, překonala jsem svůj strach a cvičíme doposud, bohužel bez žádných výsledků. V půl roce doktoři také zjistili, že je malý slepý na jedno očičko. K tomu jsme každou chvíli byli hospitalizovaní na JIPce, ať už v Brně, Olomouci, v Praze v Motole atd., protože malý pořád blinkal a byl z toho důvodu dehydrovaný. Do roka papal z flašky, následně přes sondu, pak mu zavedli PEG. Byli jsme na desítkách vyšetření, malému dělali magnetickou rezonanci, genetické testy, vzali mu mozkomíšní mok z páteře… bylo toho hodně. Dokonce mi malého v jedné nemocnici sestra předávkovala 3násobnou dávkou léků, včas to zjistila druhá sestra, která tu první střídala na směně, museli mu rychle vypumpovat žaludek, bylo štěstí, že to vůbec přežil. Rok jsme čekali na výsledky genetických testů. Letos v květnu nám oznámili hlavní diagnózu. Mutace v GRIN1 genu. Dominiček je v České republice jediný s touto diagnózou a na světě je celkem 25 lidi, kdo má tuto mutaci genu. Prognóza pro jeho život bohužel s ostatními diagnózami není dobrá. V nemocnici mi řekli, ať si udělám další dítě a ať se na malého nefixuji, že nikdo neví, jak dlouho tady bude. S touto nemocí se nedá nic dělat, mutace genů se léčit nedá. Je stále na úrovni novorozence, v ruce nic neudrží, nesedí, jen leží a kouká. Akorát se začal více smát, když mu něco povídám. S přítelem jsme se k sobě vrátili tím způsobem, že každý žijeme ve svém bytě, ale dává na malého peníze, vozí nás po doktorech a každý druhý den je s námi. Jezdíme také s Dominičkem do zoo mu ukazovat zvířátka. Beru ho do herničky poválet se v kuličkách, pořád mu něco povídám a ukazuji, a hodně se mazlíme. Víc prý pro něj ani dělat nemůžu.
Teď v září prodělal můj statečný Dominiček svou první operaci. Udělali mu fundoplikaci svorkou mezi žaludkem a jícnem, aby pořád neblinkal a nabral na váze. Teď v září mu také vylezl jeho první zoubek. Abychom mu ulehčili trošku v jeho životě, potřebujeme pro něj speciální pomůcky. Teď jsme koupili speciálně upravenou autosedačku za 31 tisíc. Dále vyřizujeme s úřady příspěvek na speciální kočárek, který stojí 70 tisíc, z toho 20 tisíc by měla dát pojišťovna. Časem pro něj budeme potřebovat i speciální polohovací postel, její cenu a jaký příspěvek dá pojišťovna teprve zjišťujeme. Asi 3 měsíce nám také finančně vypomáhá Dobrý anděl. V Amsterdamu se také chystá sraz lidí s touto diagnózou mutace v GRIN1 genu, kam bychom rádi jeli, abychom zjistili o této diagnóze více přímo od rodin, které se s ní také potýkají. Rádi bychom si s nimi popovídali a třeba i zjistili, jak více Dominičkovi můžeme pomoci. Jsem na Facebooku ve skupině těchto lidí, kde si píšeme anglicky. Je tam třeba chlapeček, co se v 5 letech poprvé napil z hrníčku, je tam 18letá dívka, která chodí do práce. Jsou tam i děti, které chodí, ale i děti, které stejně jako Dominiček ani samy nejí, nehýbou se atd. Ale třeba je pro nás ještě nějaká naděje. Proto bychom rádi poprosili o pomoc, aby Dominiček dostal alespoň nějakou šanci na lepší život. Děkujeme.
Zuzka s Dominičkem"

Pokud Vás Zuzčin příběh oslovil a chtěli byste rovněž pomoci, dražbu najdete v Charitativní skupině zde. Pro dražby je zřízený transparentní účet, na který lze přispět jakoukoliv částkou i bez zapojení se do samotné dražby.

Moc držím pěsti, aby se i tato jubilejní desátá charitativní dražba vydařila a finanční prostředky alespoň trochu ulehčily život malému Dominičkovi a jeho mamince Zuzce.

Téměř každá třetí dospělá žena se někdy setkala s únikem moči. Během těhotenství a poporodního období se jedná o jednu z nejčastějších obtíží. Sice ne nebezpečná, ale velice nepříjemná, to je takzvaná stresová inkontinence.

V normálním případě je moč shromažďována v močovém měchýři a v případě jeho naplnění je vědomě vyprázdněn. To, že moč zůstává tam, kde má, mají na starosti následující mechanismy:

• Inervace močového měchýře – ta je v případě stresové inkontinence neporušena
• Svěrač močové trubice je sval, který drží močovou trubici uzavřenou
• Hluboká vrstva pánevního dna fixuje močovou trubici v poloze, která také brání úniku moči, protože při zvýšení nitrobřišního tlaku dojde k jejímu stlačení

Podstata stresové inkontinence tkví právě v dysfunkci hluboké vrstvy pánevního dna. Pánevní orgány (moč. měchýř, ženské pohl. orgány, konečník) sestupují níže, močová trubice se uvolňuje ze své polohy. Svěrač sice do určité míry moč udrží, nicméně při ztížených podmínkách sám práci nezvládne. A tak při zvýšení nitrobřišního tlaku (tzv. stresu) – při smíchu, kašli, zvedání těžších břemen, dochází k inkontinenci moči. Stresová inkontinence pramenící z nedostatečné funkce svěrače je oproti tomu spíše raritní. Samozřejmě existují i jiné druhy inkontinence, nicméně ty v drtivé většině nesouvisí s porodem a těhotenstvím.

                             Pohled shora (z břicha) na svaly pánevního dna.

                      Hluboká vrstva svalů PD je označena jako Levator ani.

Bratři Tomáš a Kryštof asi v 90. letech netušili, že z malé rodinné firmy vybudují časem celosvětovou a uznávanou značku kojeneckých potřeb pro miminka a jejich maminky. Začalo to přitom nevinně, když přivezl jeden ze zakladatelů svému synkovi kojeneckou láhev z Anglie.

Některé maminky možná ani netuší, že značka Canpol babies pochází z Polska, kde jí v roce 1990 založili bratři Biedrzyccy. Byť je odvětví kojenecký potřeb velmi konkurenční, tak značka stále získává další a další loajální zákazníky ve více než 50 zemích světa. Cesta to ale byla klikatá - v 80. letech dovezl jeden z bratrů svému novorozenému synovi kojeneckou plastovou láhev z Anglie a zjistil, že zde tyto produkty zcela chybí. Časem proto začali s vlastní výrobou. A víte co? Ten malý synek je momentálně vedoucím marketingového oddělení celé firmy.

Také u nás v Česku se může značka Canpol babies pyšnit skvělým postavením na trhu kojeneckých potřeb, a to hlavně díky své dlouholeté tradici, spokojeným zákaznicím, ale i inovativnímu přístupu, novým technologiím a bezpečným materiálům. Vyrábíme nejen bezpečné a funkční výrobky, ale také moderní designy pro náročné zákazníky a jejich miminka.

Značka však není postavena pouze na výrobě antikolikových kojeneckých lahví pro ty nejmenší, ale zaměřuje se na široký sortiment ve všech směrech mateřství a kojení. Zajímají vás podrobnosti? Pojďme si jednotlivé kategorie představit.

Maminkám: ulehčete si začátek mateřství s Canpol babies

Kojeneckou lahví to začalo, ale široký sortiment značky Canpol babies je určen nejen kojencům či batolatům, ale i novopečeným maminkám. Tato kategorie je pro nás velmi důležitá, protože právě tyto produkty využijí maminky ihned po porodu a v období šestinedělí, které může být občas náročné. Klademe velký důraz na bezpečnost, pohodlí i funkčnost.