Po celém dni toho máte dost. Vracíte se z práce unavená, doma čeká druhá směna – vaření, uklízení, praní, příprava dětí do školy. Hektická realita všedního dne. S dětmi komunikujete na úrovni „přines, podej, udělej“ a o víkendu doháníte resty. A co takhle vnést trochu klidu a příjemně stráveného času s dětmi do vaší každodenní rutiny? Zkuste si vytvořit malý soukromý rituál – čtení před spaním. Možná budete překvapena, jak to chytne rodiče i děti!

Benefity pravidelného předčítání dětem jsou jistě všem známy – kromě budování čtecích návyků a slovní zásoby podporuje též rozvoj logického myšlení, soustředění, představivosti, sociálních a vyjadřovacích schopností… Co je ale především nutné  vyzdvihnout, je pozitivní vliv takové „čtecí chvilky“ na naše vztahy k dětem. Zachumlejte se společně do peřin, přitulte se a pusťte se do nějakého napínavého příběhu. Zažeňte stres a shon a užijte si pohodu.

„Pohádka na dobrou noc je fakt jeden z nejhezčích okamžiků celého dne. Věřím, že pro oba. Po roce jsme prohlíželi cokoliv, co chtěl syn. Pohádky jako takové pobral až těsně před druhým rokem, kdy pochopil, že může jenom poslouchat. Střídáme to, fajn jsou takové ty veršované příběhy, kdy každý verš končí obrázkem, to se naučil hned doříkávat, pak má rád Krtka s celým ansámblem, Krtek a kamarádi, básničky, nebo Krtek ve městě, normální pohádky,“ píše @berenika39.

Nejdříve melodie hlasu a až časem obsah příběhů

Jak zjistila i uživatelka romcovaklarka, v prvních měsících a letech života děťátko spíše vnímá tón a melodii hlasu, „naposlouchává“ si slovní zásobu. Obrázkové knížky, leporela a krátké veršovánky jsou proto dobrou volbou: „Synovi je rok a půl, čteme hlavně leporela, v některých čtu přímo básničky, u jiných (hlavně u těch, kde mi ty básničky přijdou s prominutím "pitomé") si jen ukazujeme, co je na obrázcích a něco si o tom povídáme. Tohle naše čtení má moc rád a často si o něj říká, nosí mi knížky a chce je číst,“ říká v diskuzi Čtení dětem. Čtete? Od jakého věku? Baví je to?

„My četli od miminka, ale začalo ho to bavit tak kolem 2 let. Teď čteme hlavně Pejska a kočičku nebo Povídejme si děti.  Ta srozumitelnost např. u Pejska a kočičky je bezva. To dá přednost knížce před čímkoli.“  Teprve mezi druhým až třetím rokem totiž začíná dítě chápat obsah delších textů. Předškoláci již zvládnou i příběhy na pokračování. Mezi jednotlivými částmi příběhu nedělejte pauzu delší než 3 dny. Na začátku každého předčítání je dobré s dětmi zrekapitulovat, kde jsme minule skončili.

Autor v knize poukazuje na smutný fakt, že ve většině případů, kdy se děti dostanou na okraj společnosti, nesou velký díl viny rodiče. Nedostatek lásky, naslouchání, porozumění a důslednosti. Zároveň ukazuje, jak správně vytvořit v rodině zázemí pro zdravý rozvoj a dozrávání mladých lidí.

Poslední strany knihy tvoří shrnutí ve formě přehledu rad pro rodiče, z nichž je tato citace:

„Buďte v první linii. Buďte bojovníky za lásku, něžnými rodiči, chápavými a neústupnými. ...Věnujte péči svému chování doma – děti si vás berou za vzor. ...Každé dítě je jedinečné, mějte ho rádi pro jeho odlišnost. ...Pro děti si vždy najděte čas, aby se na vás mohly kdykoli obrátit a nemusely se bát, že vás vyruší. ...Důvěřujte svým mladým. Tak k vám budou mít důvěru i oni a osvojí si smysl pro povinnost. ...Nebojte se dítě potrestat, ale měli byste vědět, že přijme jen spravedlivý trest. Postih nikdy nesmí dítě ponížit. ...Neduste děti mateřskou láskou. Pomozte jim v rozletu. ...Snažte se aby děti nenechávaly ladem svou inteligenci, aby nepromarnily roky nejvhodnější pro učení. Vypěstujte v nich smysl pro dobře vykonanou práci.“

Guy Gilbert je francouzský kněz, který se věnuje práci s problémovou mládeží. Z rozpadlého statku vybudoval centrum pro mladé. Zde spolu s ním pracují, starají se o zvířata a hlavně rozvíjejí sama sebe, aby se pak mohli vrátit do běžného života.

„Jsou to lidé, kteří nemají žádné vzdělání, často ani nechodí do školy, páchají nejrůznější kriminální činnost a nikdy nepocítili rodičovskou lásku.“ (citace z knihy Kněz v kožené bundě, na motorce a mezi výtržníky. JIRSA, Lukáš.)

Mám sice vystudovanou vysokou školu, mám titul, ale jak správně vychovat děti se nikde nevyučuje. Proč? Nemyslím si, že jsme od přírody vybaveni schopností dobře vychovávat a rozvíjet své děti. Navíc ne všichni mají to štěstí, že vyrostli v harmonické rodině a ne vždy je také moudré, brát si při výchově příklad z vlastních rodičů.

Od narození dcery mi vrtalo hlavou, jestli existuje nějaký princip, kterým se lze při výchově řídit, aby rodič neudělal nějakou zásadní chybu, jejíž následky si pak dítě nese celý život. Odpovědí je tato kniha.

Jednoduchost a dokonalost principu pěti jazyků lásky vás uchvátí. Podle autorů je totiž nejdůležitější, aby se děti cítily milované. Pokud totiž budete udržovat jejich „nádrž lásky“ plnou, poskytnete jim nejlepší podmínky pro růst a zrání. To platí pro děti v jakémkoli věku. Kniha se věnuje také partnerským vztahům, problematice rozvodů, neúplných rodin a podobně.

Nelekejte se prosím, když se mezi řádky občas objeví slovo Bůh. Gary Chapman je pastor a mezinárodně uznávaný odborník na vztahy. Nemějte předsudky a knihu dočtěte, určitě nebudete litovat.

Gary Chapman napsal také knihu Pět jazyků lásky, která je věnována manželství. Autor léta působí jako manželský poradce a v knize mimo jiné popisuje příběhy párů, se kterými se poznal a v jejichž vztazích mnohdy pět jazyků lásky dokázalo zázraky.

Deník o Rujáně – 2018

Už od 28. dubna jsem na ostrově Rujána. Co tady dělám a jak jsem se tu ocitla?

Pro nic netušící, ale těch bude myslím menšina, je Rujána největší ostrov na severu Německa, nacházející se v Baltském moří.

Zkusím popsat vše pěkně popořádku. Kdysi v roce 200…, v jakém, že to bylo roce?... Dnes mi to připadá už skoro jako v minulém životě… i když tomu ještě 15 let, myslím, není, jsem se seznámila se svým partnerem Michalem. V tu dobu jsem ještě netušila, co vše nás spolu čeká.

On v tu dobu nutně potřeboval přeložit jeden text. Pak následoval další a ten byl o Hiddensee. To je ostrov sousedící s Rujánou ze západu a chrání Rujánu před těmi nejsilnějšími větry. Hiddensee nás zaměstnalo na dlouhé dlouhé dny a Michal mi začal vyprávět o svých cestách do těchto krajů. A tak jsme se za pár roků vydali do tohoto kraje spolu. Strávili jsme tehdy na Rujáně cirka 10 dní, každý velký batoh na zádech s jídlem, nejnutnějším oblečením, karimatkami, plachtou a 100 eury v kapse. Tehdy jsme dojeli vláčkem do Ostseebad Binz a během těch 10 dnů jsme prošli severní část ostrova, podívali se i na Hiddensee a došli střední části ostrova zase zpátky do Binz na vlak. Po návratu nás zase spolkly povinnosti a starosti, ale myšlenka na tento kraj nás nikdy zcela neopustila.

Pár roků na to se nám narodily naše dvě děti a myšlenka tu stále byla. A tak jsme se na Rujánu loni, v roce 2017, podívali už i s dětmi. Tentokrát jsme si ale vypůjčili od kamaráda dodávku se „spací“ úpravou a naše „pojízdná ložnice“ drandila po ostrově křížem krážem. Jedno z míst, které jsme navštívili, byla také Kap Arkona kde kdysi stávala velká slovanská svatyně, které Němci říkají Jaromarsburg. Dnes jsou patrné už jen zbytky valů, které svatyni chránily, zbytek odnesla postupně voda hlavně během posledních zhruba 70 let… U Kap Arkony je vesnička Putgarten (nebo-li Podehrady – Podhradí). Je tam dnes dvůr, kde je velká spousta krámků pro turisty. Mě tam ale okouzlil krámek, ve kterém se přímo na místě šilo originální oblečení. Koukala jsem, co mi oči stačili, hlavně na to jak obratně pracovala paní u overlocku a šicího stroje. A pak paní na mě promluvila česky! Já naprosto překvapená se dala s paní do řeči a zjistila jsem, že mě moje čeština prozradila ještě před tím, než jsem vstoupila do krámku. Hulákala jsem totiž na děti, aby mi daly chvilku času podívat se dovnitř a že se můžou zatím vyfotit např. s krávou (na dvoře stálo několik plastových velkých krav různě pomalovaných). Slovo dalo slovo a zjistila jsem, že paní se přestěhovala na Rujánu kvůli svým dětem, které, stejně jako ty naše, trápily neustále respirační problémy. Pár dní na to jsme se vrátili domu. Po návratu byla naše myšlenka stále silnější a to i díky tomu, že partnerovi zrušili v jeho firmě pracovní pozici a najednou jsme dostali příležitost něco v životě změnit. K naší původní myšlence se, jak už jsem zmínila, přidali zdravotní problémy dětí, partnerovo astma, naše společné přání dopřát dětem možnost se naučit nový jazyk v prostředí, kde se tím jazykem mluví a také moje touha zažít něco nového a alespoň pár roků strávit ještě někde v zahraničí. Pro vysvětlení, jsem jedna z těch lidí, které se zděsí, když zjistí, že by od teď, a už na pořád, mělo být vše pořád stejné a neměnné. A vzhledem k tomu, že ze všech cizích jazyků mluvím nejlépe německy, byla pro nás volba jasná.

"Měla jsem ambulantní porod takže jsem porodila v 19:30 a ve 2:05 nás s malou propustili. Těšila jsem se domů, byla jsem hrozně vyčerpaná a vidina postele pro mě byla jako fatamorgana. Jaké však bylo moje rozčarování, když jsem malou položila do postýlky, lehla si do postele, zavřela oči a uslyšela křik. Už nikdy se pořádně nevyspím, pomyslela jsem si. A měla jsem pravdu. Všichni mě uklidňovali, že se to časem zlepší, že větší děti už zvládnou prospat většinu noci a tak dále. Nic z toho pro moji Sophi ale neplatí a to už má 21 měsíců. Stejně se budí (když má dobrou noc) po 2 hodinách, když není ve své kůži, tak i častěji."

Nebojte se a nenechte se odradit, možná zrovna vy budete patřit mezi ty šťastné, jejichž miminko bude spokojeně spinkat celou noc. Pokud mezi ně nepatříte, vězte že v tom nejste samy. Antropologové se shodují, že kvůli nízkému obsahu tuku v mateřském mléce a malému obsahu žaludku novorozence je "lidské plemeno" k častému nočnímu kojení předurčené. 

Noční kojení je důležité pro tvorbu mléka

Během nočního kojení se uvolňuje hormon prolaktin, který stimuluje tvorbu mateřského mléka a jeho množství. Kojení v noci vám tedy zajistí, že budete mít dostatek mlíčka pro vaše miminko i během dne. Některé maminky nemají tak velký obsah mléka a noční kojení je důležité k pokrytí potřeb děťátka. 

Jak často kojit?

U novorozence do zhruba jeho tří měsíců je běžná doporučovaná doba kojení po 2-3 hodinách během dne i noci. Někteří pediatři však doporučují v noci tento interval prodloužit (pokud dítě nevyžaduje jinak), aby se miminko naučilo rozeznávat mezi dnem a nocím. U dětí od 4. měsíce by měly potom stačit 2 kojení za noc, starší děti potom můžou prospat klidně celou noc. Toto však může být narušeno růstovým spurtem, který se nejčastěji objevuje ve 3. a 6 měsíci života, případně kolikami či růstem zoubků.

Máááááááámi, já se nudím! Určitě to znáte, i když s velkou pravděpodobností vám vaše ratolesti ještě tuhle větu neumí říct, rozhodně vám její význam umí dát najevo. Nejlepší aktivitou pro děti je samozřejmě být venku, kde mohou objevovat stále nové a nové věci a to se nikdy neomrzí. Pojďme se ale podívat, jak zabavit děti v bytě. Maminky z koníka vám prozradí jejich tipy a triky.

Jenže většina z nás nemá chůvu, uklízečku, kuchařku, paní na žehlení apod. Všechno tohle musíme my, mámy, obstarat spolu s péčí o dítě. Takže ať už zrovna potřebujete zůstat doma, abyste připravily oběd nebo dodělaly domácí resty nebo venku leje jako z konve, připravila jsem pro vás tipy od našich maminek koníkovek na aktivity, které můžete dělat s dětmi doma.

Balón, míčky

"Naše malá miluje míče a balóny všech velikostí. I na malém prostoru se dá s míčky vyblbnout, nám se osvědčilo doma použít menší lehčí (které v případě nehody nic nerozbijí) nebo takové hopsací na pružné gumičce. Fantazii se meze nekladou. Někdy si posíláme po zemi, jindy si ho hází a utíká za ním."

Prolézání tunelem, stan, bunkr

"Velmi vděčná 'hračka' bylo pořízení stanu s přídavným tunelem. Kvůli místu mám tunel složený a rozdělávám ho jen, když si s ním chceme hrát. Prolézání tam a zpět, nošení hraček, honěná - to vše zabaví. I ve stanu si v poslední době ráda hraje, schovává se, nosí si tam hračky, čte si tam knížky."

Měli jsme možnost testovat kosmetiku Baby Dove. Přišly nám výrobky jak na citlivou pokožku, tak i na normální. Dcera Karolina ( 8 měsíců ) má velice citlivou pokožku, tak u ni bylo jasne, co použiju. A to přesně sprchový gel, telove mléko a vlhcene ubrousky. Kosmetika je příjemná, krásné se roztira, opravdu nevysusuje, žádné pupinky se ji neobjevily, nic! Opravdu ji sedla a to se často nestává.. kosmetika nema žádnou výraznou vůni, spis vůbec zadnou☺️ A ubrousky, ty za nás byly úplně TOP a ted už jiné nekupujeme. Neoprudi se, nejsou ani suché ani prevlhcene, ze bych z nich vymackala kybl vody. Za nás opravdu mile překvapeni a jsem za tyto ubrousky velice rada! Nějaký pampers strčí do kapsy. 

Na dceři Laurince ( 2,5 roku ) jsem zkoušela kosmetiku na normální pokožku, a to přesně sprchový gel, sampon a mýdlo. A úplně me uchvátila vůně. Já tu nevonavou kosmetiku moc úplně nemusim, mam rada voňavé děti :D a to tady tahle rada splnila na 200%! Opět prijemne se roztira. Co se mi líbilo jsou baleni dělané přímo do ruky, hezky tvarované.

jedinne co jsme bohužel nevyzlouseli byl krém na zadek. Moc často děti tímhle nemazu, ale jistě také využijeme. Kosmetika nás každopádně nadchla, hlavně zmiňované vlhcene ubrousky, které opravdu velice všem doporucuju!! 🙂 #test_babydove #recenze

Když Modrý Koník vyhlásil přihlášení do testování plenek a plavek v jednom Huggies little swimmers neváhala jsem ani minutu a hned se do testování přihlásila.Moc jsem v to nedoufala že by vybrali zrovna nás ale ejhle štěstí se na mě usmálo a my byly vybráni na naše první testování na MK.

Obě děti chodí na plavání prakticky od svých 3 měsíců. Vybraly jsme si testovat velikost 7-15 kg. Testerka Julča má 9 kg a 19 měsíců ale v pohodě je oblékl i bráška Tobiášek který má 13,5 kg a 3 roky. 

V pondělí 7. 5. zazvonil zvonek a dole kurýr. Balíček jsem donesla domů a Julča se ihned na něj vrhla jako by věděla že to je pro ni. Balíček plavek jsme vytáhli z krabice a to bylo teprve radosti  Julča začala šustit, házet, trhat a kousat. Do rozbalování se pustil i Tobi. 

Ale té radosti jak spatřili na plavkách obrázky to bylo k nezaplacení. Tobi "jééé ryba", Julča iba (ryba)a už se o ně začali přetahovat.

Na testování jsme měli pouhý týden 7. 5. - 13. 5. ale přiznám se, že jsme si ho protáhly ještě o jeden,  protože nás to testování bavilo.

Poprvé jsme plavky zkusily jen doma. Potom jsme s nimi byly na 2 lekcích plavání pokaždé 30 minut a nakonec jsme s nimi absolvovaly i 2 hodiny plavání v aquaparku. Všechny testy splnili na 1* 

Tyhle ryzí a surové fotky "nahé pravdy" o šestinedělí v lidech silně rezonují. Jsme zvyklí na přikrášlenou skutečnost, která v nás probouzí nerealistická očekávání. Jaké rozčarování pak zažíváme, když šestinedělí vypadá právě takhle!

Jsme celé bolavé, rozkocané, nadšení střídá strach a všechno se to v nás mele, jak hormonální smršť otevírá naši třináctou komnatu a bere s sebou všechno, co jí přijde do cesty.

Je dobře, že se zase učíme dívat pravdě do očí.

Není vůbec snadné snažit se nacpat do představy o tom, jaké by šestinedělí /těhotenství, porod, výchova.../ mělo být. Každá žena je jedinečná a tak, co je pro jednu procházka růžovou zahradou, je pro druhou noční můra.

Hodně často se v šestinedělí nejvíc trápí ženy, které měly ve své původní rodině roli malé holčičky, která musela být za všech okolností líbezná, roztomilá a plně k dispozici své narcistní matce. Očekává se od nich, že tou holčičkou zůstanou dál, jinak by totiž zradily svou rodinu a hrozilo by jim, že je rodina úplně odvrhne.

Najednou jsou to ale ony, které potřebují podporu a péči a když jim ji rodina nedokáže poskytnout, velmi tím strádají. 

„Chtěla jsem se zeptat, jestli se vám změnila váha, poté, jste přestaly kojit? Já přestala zhruba před dvěma měsíci a váha mi jde nějak nahoru. Nejdřív jsem to neřešila, ale teď mi připadá, že týdně přiberu kilo. Po porodu jsem se dostala na svých 55 kg, ale po odstavení mám 63 kg. A to se nepřejídám a nikdy jsem neměla problémy s váhou. Nejím tučné a mastné věci. Co mám malého, jsme začala jíst zdravě, takže jídlem to nebude,“ ptá se maminka Evikk v diskuzi Změnila se vám váha, když jste přestaly kojit?

Nespěchejte

Říká se, že jak dlouho těhotenská kila nabíráme, stejně dlouhou dobu potřebuje naše tělo k jeho shození. Řekněme, že jste během 9 měsíců přibrala 20 kilogramů a v porodnici nechala 4 kilogramy. Nejen, že je nereálné v průběhu šestinedělí shodit dalších 16 kilogramů, ale také je to nezdravé. Pro vás i vaše dítě. Návrat na původní váhu si stanovte například do jednoho roku. Vy i vaše miminko budete v pohodě.

„Já přibrala při obou těhotenstvích 23 kg. Po prvním to šlo dolů, po druhým mám ještě pořád 11 ilog nahoře. Nežeru, lítám mezi dětmi, chodím s nimi ven a váha se ani nehne. Na cvičení ani nic jiného mi čas nějak nezbývá a já si stále častěji připadám hnusná.“ koníkovka z diskuzního fóra Kolik kilo jak dlouho jste je shazovaly po porodu.

„Používám svůj rozum a nespoléhám se ani na babské rady ani na tabletky. Mojí prioritou je být zdravá a cítit se dobře, ne vypadat hubeně za každou cenu. Navíc my, co máme po těhotenské cukrovce, si nějaké metabolické experimenty jako tukožroutská polévka, vajíčkový týden, žádné přílohy a podobné kraviny nemůžeme dovolit. Pokud tedy nechceme brzy onemocnět cukrovkou 2. typu. Zabírá kvalitní spánek a minimum stresu.“ Llluckaaa z diskuzního fóra Po čem jste zhubly.

Nehladovte 

 „V prvním těhotenství jsem potratila a ten strach, že znovu potratím, mě provází od toho okamžiku, kdy jsem uviděla na testu dvě čárky,“ píše jedna z uživatelek našich stránek a pouští nás do svého světa, kde čekat dítě není jen radostná záležitost, ale i kupa starostí navíc. S takovými problémy se však potýká víc maminek.

Strach ze změny životního stylu s miminkem, strach z toho, jaká budu matka, jestli všechno zvládnu a jestli bude miminko v pořádku. Do toho přičtěte hormonální změny, které skoro každou z nás promění v labilní uzlík nervů. To, že máme obavy, je normální, ale kdy jde o těhotenskou depresi, jak ji  poznat a svůj stav nezanedbat?

Deprese totiž může ublížit miminku. Děti narozené ženám, které si prošly během těhotenství depresí, mohou být méně aktivní, jsou méně pozorné a více podrážděné nebo nervózní, případně se narodit s nízkou porodní váhou. 

Těhotenská deprese se vyznačuje často tím, že si žena těhotenství takzvaně neužívá jako ostatní nastávající maminky. „Všechen ten strach přiživuje moje deprese a tím, že nemohu chodit do práce, příliš se na to všechno soustředím. Navíc jsem přecitlivělá, všechny mé těhotenské příznaky jsou hodně silné a to taky nepřispívá mému psychickému stavu. Neustálá nevolnost, nechutenství, občasné bolesti hlavy, závratě... Nedokážu si své těhotenství užívat a závidím všem ženám, které toto mohou,“ popisuje další z koníkovek.

Fakta o depresi:

• depresí trpí až každá pátá žena,
• mluvíme o ní v případě stavu trvajícího víc než dva týdny (smutek, nesoustředěnost, problémy se spánkem, ztráta zájmu o příjemné věci, myšlenky na smrt, pocity úzkosti a beznaděje, změna stravovacích návyků),
• spouští ji stresující událost (např. úmrtí v rodině, prodělaný potrat, zneužívání).

Statistiky v ČR jsou neúprosné. Ačkoliv počet sňatků stoupá a počet rozvodů naopak klesá, stále u soudu končí téměř 50 % oficiálně uzavřených vztahů. V praxi to znamená, že 25 tisíc páru si vyslechne v jednací síni rozhodnutí o rozvodu, nejčastěji z důvodu vzájemných neshod a rozdílnosti povah a zájmů. Bohužel téměř 60 % případů se dotýká i nezletilých dětí, které v rozpadajících se rodinách žijí. Za těmito strohými čísly se ale ukrývá velká dávka bolesti, trápení; jsou to jednotlivé příběhy těch nejzranitelnějších a nevinných.

Každý rok se s touto nelehkou situací u nás musí vyrovnat téměř 30 tisíc dětí. Jejich svět se v ten moment rozpadá jako domeček z karet. Rodiče jsou velmi často pohlceni svými spory a problémy a neuvědomují si, že těmi nejvíc trpícími jsou jejich ratolesti, které si nastalou situaci nedokážou zdůvodnit racionálně, tak jako my, dospělí. Musíme si uvědomit, že jejich jediná celoživotní jistota v podobě mámy a táty se rozpadá, a je v tuto chvíli jedno, jak je dítě staré.

Každý se s rozvodovou krizí dokáže vyrovnat jinak, záleží na povaze, temperamentu a dosavadních zkušenostech, je však logické, že můžeme čekat výrazné výkyvy v chování a vystupování svých dětí, a je na nás, abychom dokázali dopad rozvodu na děti co nejvíce mírnit.

Psychosomatika

Mezi velmi časté reakce patří somatické projevy. Laicky se dá říct, že bolavá duše se projeví nějakými zdravotními problémy. Děti bolí bříško, hlava, chce se jim zvracet. Je třeba vyloučit, zda se opravdu nejedná o nějakou virózu, pokud ale tyto projevy nejčastěji vysledujete v momentech předávání partnerovi či v dalších krizových momentech, máte jasno. Tady je důležité řešit hlavně příčinu. Fyzický projev je jen zástupný problém, tzn. řešit, proč je daná situace pro dítě tak náročná, zda by nešlo situaci nějak změnit v zájmu dítěte. Snažte se s dítětem komunikovat, citlivě se ptát na to, co ho trápí, co mu vadí, čeho se bojí.

Zhoršené chování

Mateřství je velká věda, která se nedá úplně studovat. Je to jeden z mála oborů, ve kterém se stáváte odborně způsobilou sbíráním zkušeností, avšak ani ty nezajistí doživotní certifikát Matka roku. Pořád se budete setkávat s událostmi, které vás zaskočí, překvapí, rozpláčou, uzemní a totálně rozeberou.

Důležité je připravit se na to, že ostatní vše vědí lépe, umí vaše dítě lépe vychovat, uspat i nakrmit (aspoň teoreticky) a jsou připraveni kdykoli vám snížit sebevědomí větou tohoto schématu: „To náš Pepíček, ten už v 5 měsících ………….. (dosaďte dle míry chvástání vašeho okolí - seděl, lezl, stál, chodil, plynně četl, počítal integrály, vyřešil záhadu černé díry).

Mateřství je založeno i na matematice a to ne úplně jednoduché.

Těhotenství

Průměrné těhotenství trvá 23,5 milionů vteřin. Celkem to uteče, milion sem, milion tam. Dle různých odhadů a průzkumů trpí 70% žen těhotenskou nevolností, někdo objímá mísu 5 měsíců v kuse, někdo si decentně odbíhá z kanceláře jen při pohledu na svačinu svého kolegy. Pokud vezmeme průměrnou hodnotu kvantity nevolnosti, k tomu přičteme velmi časté nutkání k vyprazdňování, vychází nám, že na wc strávíme asi 2% času celého těhotenství. Vypadá to celkem jako zanedbatelná položka, ale když vám prozradím, že si tam posedíte téměř 6 dní v kuse, už je to jiné, co?

No a pokud k tomu máte starší dítko, které pečlivě trénuje odplenkování, či si na vás osud přichystá i další kratochvíle typu průjem, zácpa apod., celé číslo libovolně násobte. Když tak nad tím přemýšlíme, s pozitivním těhotenským testem bychom se měly přestat honit za kočárky, nosítky, výbavičkou, ale spíš bychom měly vybrat nějakou pěknou koupelnovou tapetu, pověsit na wc nějaké příjemně působící obrázky, investovat do sametově hebkého toaletního papíru, abychom těch x dní prožily pěkně v klidu a pohodě.

Když MK vyhlásil testování plenkových plavaček od Huggie, zkusila jsem štěstí a přihlásila naší malou Adri. A ono to vyšlo🙂

Už při rozbalení krabice nejvíc zaujal Adri plastový obal..krásně šustil, byl barevný a dal se cucat. Navíc na obalu byl obrázek Dory a Nema. To ocenil hlavně Zdeneček, protože je to v téhle chvíli jeho nej pohádka.

Nemo a Dory je i na samotných plenkových plavkách. Z těch byla Adrianka taky nadšená, mohla je cucat a házet po zemi.

Při rozbalování plavky vůbec nijak nezapáchjí, vypadají úplně stejně jako plenky. Při zatěžkávací zkoušce kdy v nich byla Adri půl hodiny ve vodě obstály plenky na výbornou. Vůbec se nenacucaly vodou, Adrianka tak mohla v klidu kopkat nožkama, protože neměla mezi nožkama velký nacucaný batoh. Další supr vychytávkou jsou i suché zipy. Já jsem je nevyužila, protože jsem plavky jednoduše stáhla.

Velikostně Adriance plavky sedí dobře. Nikde nic neřežeme ani neodstává. V pohodě je obleče i její brácha Zdeneček, který váží kolem 16kg. Plenkové plavky od Huggies bych určitě doporučila. Jediné mínus je ten plast (z hlediska ekologie) . Jinak mají samé plusy.

Za testování kosmetiky Baby Dove jsem neskutečně vděčná, vždy jsem chtěla něco testovat a poprvé se mi to povedlo. Navíc značku Dove opravdu já osobně miluji, antiperspiranty a sprchové gely používám jedině Dove!

Toník (9 týdnů) má již od narození velmi citlivou a suchou pokožku, na kterou zkoušíme různé výrobky i z řad přírodní kosmetiky. Oleje z přírodních zdrojů lisovaných zastudena nijak na suchou, olupující se pokožku nepomáhaly, jakmile se olej vstřebal, tak se znovu objevila suchá kůže. Takže jsme oleje zcela zavrhli a hledáme výrobek, který nám sedne.

Balíček kosmetiky dorazil, a myslím, že Toník zrovna nadšený nebyl :D.

Baby Dove Sensitive Moisture - tělové mléko - praktická "placatka", která se vleze i do přebalovací tašky a nezabírá místo. Již po prvním použití jsme byli překvapeni výsledkem. Jeho kůže byla hydratovaná a naprosto jemňoučká. A jelikož mám více v oblibě parfémované výrobky, určitě sáhneme po tělovém mléku z řady Baby Dove Rich Moisture, a samozřejmě budeme doufat ve stejný výsledek.

Baby Dove Sensitive Moisture - mycí gel na tělo a vlásky si u nás místo bohužel nenašel, máme rádi výrobky, které hodně pění a alespoň malinko voní, a bohužel v tomto nás gel celkem zklamal, není to to co jsme hledali. Ikdyž věřím, že v péči o citlivou a suchou pokožku nám velice pomohl a prospěl. Oceňuji na výrobku praktickou pumpičku!

Baby Dove Sensitive Moisture - vlhčené ubrousky si u nás místo vždy najdou, jsou bez parfemace, což pro změnu u ubrousků oceňuji, jelikož převoněné, napuštěné ubrousky na zadeček rozhodně nechceme. Doma se snažíme používat pouze vodu. Na cesty jsou ubrousky skvělé, velikostně akorát, ale uvítali bychom více vlhkosti.

Měla jsem tu možnost testovat s dcerkou plenky a plavky v jednom Huggies Little Swimmers do 15 ti kilo. Jelikož na plavání chodíme pravidelně již téměř dva roky tak jsem testování uvítala! Dcerka plavání miluje a opravdu musím napsat, že v této plence byla jako v bavlnce.

Plínka se hned nenacucla jako jiné druhy a dcerka mohla poskakovat a blbnout ve vodě bez omezení. U jiných druhů za mnou neustále chodí a popotahuje si právě tu vrstvu mezi nožičkami jelikož ji asi "dře" o stehýnka a špatně se jí chodí. U Huggies Little Swimmers toto nebylo!

Velkým překvapením pro mě bylo, že plenka se nemusí náročně stahovat přes mokrá stehna, to byl po pravdě vždy boj. Zvláště u období "sama sama". Huggies Little Swimmers mají po bocích rozepínání na takové suché zipy což je perfektní! To oceníte, i když už děti hlásí, že chtějí vykonat potřebu, je to rychlé a výborné řešení!

V neposlední řadě musím vyzdvihnout veselé barevné motivy, dcerka nechce už nic jiného, než plavečky s Rybou a hlavně u toho i dětičky pěkně vypadají. Za sebe i za dcerku musím opravdu říct, že tyto plenky jsou zatím TOP mezi jinými druhy! A to jsme jich měli opravdu na vyzkoušení už dost.

Díky za takovouhle možnost testování! Ráda budu tyto plenky mezi maminkami vyzdvihovat.

Huggies Little Swimmers jsou jedničky! 

„Moje 8 měsíční miminko pořád nechce příkrmy. Zkoušíme to už 2 měsíce. Zelenina, zelenina s masem, polévka, kaše, kupovaná sklenička, bio nebio, prostě nic. Ochutná, a pak už nechce. Už ví, co je lžička, otvírá pusinku, ochutná, ale nechce jíst. Ani smíchané s mlékem, radši hladoví do večera. Pak nevydržím já a dám mléko. Nechutná jí ani banán nebo jablíčko, jen přesnídávky sní asi jednu lžičku po opravdu malých troškách. Zatím prospívá, ale nechci dojít až do stavu, kdy bude hubnout a příkrmy odmítat, radši bych ji nějak převezla,“  píše Tezu v diskuzním fóru.

Tak kdy?

Podle Světové zdravotnické organizace WHO by mělo by dítě výlučně kojeno do jeho 6 měsíců. Od této doby je vhodné začít s příkrmy. Jak je vidno ze zkušenosti Tezu, ne vždy to jde. Není to žádné dogma, každé dítě je jiné, a bylo by bláhové se striktně řídit instrukcemi z knížek. Pokud dítě příkrm odmítá, zkuste mu ho ochutit mateřským nebo u nekojených dětí umělým mlékem a nebo zavádění příkrmu odložíme o týden až dva. Některým dětem ve věku 4 nebo 5 měsíců pouhé mateřské mléko nestačí a pro svůj zdravý růst potřebují příkrmy. Ty pak představují dostatek železa, jehož zásoby nejsou u kojence dostatečné. Orientačními impulsy pro zavedení příkrmu je váha nad 6 kilogramů, hladovění po 8-10 kojeních či potřeba více než 1000 mililitrů mléka za den.

Příkrmy podávejte zásadně lžičkou a nápoje z obyčejného hrnečku či kelímku, nikdy z láhve. Lžičkou miřte na dítě tak, aby na ni vidělo a hlavně na počátku přikrmování na střed nebo mírně ke kořeni jazyka, aby fungoval polykací reflex dítěte. Ke zkoušení příkrmu zvolte dobu, kdy máte  klid a dítě je v dobré náladě. Rozhodně mu příkrm nevnucujte a nenuťte ho dojídat, protože by mohlo začít příkrmy dlouhodobě odmítat nebo je začít zvracet. Krmte nejvýše 15 - 30 minut a pokud má ještě hlad, nabídněte mu mateřské nebo umělé mléko.

Příkrmy rozhodně nejsou prvním krokem k odstavení dítěte, ale jsou, jak vyplývá i z jejich názvu, pouze doplňkem ke kojení. Před samotným zavedením příkrmů je dobré zrekapitulovat si jednotlivé fáze:

Výhradně mléčné období

Na fotografiích hollywoodských hereček něco nehraje. Už pár dní po porodu září na premiéře filmu v přiléhavých šatech a botách na vysokém podpatku. Je vůbec možné dostat se za tak krátkou dobu zpátky do předporodní formy?

Je to zásluha profesionálního týmu výživového poradce, osobního trenéra a nutriční specialistky nebo to dokázala sama a s malým dítětem? Vhodně zvolenými cviky a hlavě dobře naladěnou myslí jde všechno.

Tak kdy?

Pokud proběhl váš porod přirozenou cestou a bez komplikací, můžete začít cvičit už druhý den, ideálně pak po šestinedělí. Určitě zapomeňte na náročné cviky jako například sklapovačky a dřepy. Po devíti měsících, kdy se vaše tělo každým dnem měnilo a vy jste pod srdcem nosila nového člena rodiny, po vás nikdo, ani vy sama, nemůžete čekat (natož požadovat) olympijské výkony. Vazivo a svaly břišní stěny potřebují nějaký čas, než se vrátí na své místo. Většinou to trvá asi tři až šest měsíců, záleží na stavu matky a průběhu porodu. Zejména po císařském řezu buďte velmi opatrná a se svým úmyslem začít cvičit se poraďte s vaším lékařem.

Není dno jako dno

Pánevní dno je skupina vazů, svalů a tkání. Drží močovou trubici, měchýř, dělohu a konečník v jakési „míse“ a tím uzavírá pánev zespodu. V těhotenství drží dělohu ve správné pozici stejně jako rostoucí dítě. Mít silné pánevní svaly se proto vyplatí už před porodem, ale o tom jste jistě slyšela na předporodním kurzu.

„Potřebuju poradit a taky malinko psychicky podpořit, protože se mi zdá, že už se z toho zblázním…!“  Píše jedna z maminek na místním fóru o refluxu. Mohlo by se zdát, že se jedná o obyčejný problém s ublinkáváním. Ale maminky, které si tím se svými miminky či většími dětmi prošly, ví, že reflux dokáže pořádně potrápit a přináší s sebou spoustu problémů a potíží.

Co je to reflux?

Odborný název gastroezofagální reflux označuje návrat nestrávené stravy a žaludečních šťáv ze žaludku do jícnu kvůli nedovyvinuté žaludeční záklopce. U kojenců je považován za fyziologický jev způsobený nedozráním trávicího traktu, proto se také mnohem častěji objevuje u předčasně narozených dětí. Pokud však potíže přetrvávají i po ukončení období kojeneckého věku, je již považován za patologický a je nutné zahájit vyšetření či léčbu, aby bylo co nejvíce sníženo riziko komplikací, které mohou reflux doprovázet, jako např. neklidný spánek, chrapot, časté záněty dýchacích cest, kašel, zhoršené dýchání aj.

Projevuje se častým ublinkáváním i několik hodin po jídle, může mít podobu obloukovitého zvracení, ale i drobných častých epizod. Dítě bývá velmi často celkově neklidné, plačtivé, kroutí se, prohýbá se do luku. Mnohdy mívá i tzv. skrytou podobu, kdy nenatrávená strava pouze dráždí jícen, ale nedochází k blinkání. Miminko má vlastně nepříjemné pocity pálení žáhy, takže se často kroutí a pláče. Mnohé maminky pak ani nenapadne, že se může jednat o tento problém a plačtivé miminko mylně pokládají za hladové nebo že má potíže s plynatostí.

Existuje pomoc?

Fyziologický reflux nevyžaduje lékařských zásahů, je to však natolik nepříjemný problém, že je každá rada drahá. Představte si, že celé dny jen převlékáte svoji ratolest či sebe. Místo voňavého miminka, které jste chtěla parádit do krásných oblečků, máte věčně poblinkané uplakané mrně, okolí je nemile překvapeno častými nehodami vašeho prcka. Bojíte se chodit na návštěvy, abyste nezničili koberec svých přátel. Bojíte se pochovat či naopak položit dítě, aby zase neblinkalo. Bojíte se usnout, aby se miminko nedusilo zvratky, váš věrný společník je bryndák a látková plena. Kdo zažil, ví, jak je to těžké a psychicky náročné. Pojďme se podívat, jak můžete nepříjemné projevy refluxu alespoň zmírnit.

Mít příjemně zařízený byt je poměrně snadné. Stačí pár pokojových rostlin v barevných květináčích a hned i sebeprázdnější místnost vypadá mileji a přívětivěji. Při jejich výběru se neřiďte jen barevnou paletou květů a listů, ale berte ohled i na to, zda nemohou způsobit otravu.

Vždyť děti objevují svět skrze svá ústa, byla by škoda jim začátek znepříjemnit třeba seznámením s nebezpečným tchyniným jazykem. Přinášíme 10 nejběžnějších jedovatých rostlin, které do bytu s malým objevitelem rozhodně nepatří. A když už, tak na hodně vysokou skříň.  

Aglaonema

Na první pohled si ji můžete splést s umělou květinou. Tak dokonale její úzké, oválné a tmavě zelené listy se stříbrnými pruhy působí. V létě vábí něžně bílými květy, které po odkvětu nahradí prudce jedovaté červené bobulky. Po jejich pozření začnou otékat sliznice, které zklidníte vypitím studeného nápoje. Jinak je tato asijská květinka něžná a v interiéru velmi estetická. Má ráda spíše stín a teplo.

Alokázie

Tropickou krásku z pocházející z Amazonie poznáte ji podle neuvěřitelně zbarvených listů. Efektivní bílé pruhy z ní dělají kandidátku na miss pokojových květin. Stejně jako hrdé Amazonky umí být i tato květinka pěkně nebezpečná. Nebojte, nebude se s vámi prát, nebezpečná je především pro kočky, psy a samozřejmě malé děti. Už jeden rozžvýkaný list podráždí sliznici, způsobí otoky a někdy i zvracení a reflexní dávení.

    Maminka má novou práci a my díky tomu vyrážíme na výlet - jedeme do Prahy. Nakupovat. Mámě u toho září oči radostí a tátovi se naopak jas v očích vytrácí🙂 Moc teda nerozumím tomu proč, ale je mi to jedno - já se těším. Máma totiž řekla, že se mi tam bude líbit. A moje maminka má vždycky pravdu.

    Je tu sobota ráno - tedy Den D a my vyrážíme. Hurá. Pořád se moc těším, máma taky, Tobimu je to jedno a Sunny kňučí, že zůstává doma. Sice by prý mohla jet taky, ale rodiče (prý) nejsou blázni, aby se tam museli zlobit ještě se psem. Vůbec nevím, co tím myslí, ale důležitý je, že jedu já. Prý tam budou hračky a knížky. A taky motokáry. I když táta tohle všechno ví, tváří se pořád lehce zoufale, ale co by pro maminku neudělal.

    Sedáme do auta a jedeme. Čeká nás prý  krásných 100 kiláčku. Aby to rodičům rychleji uteklo, rozhodl jsem se, že se budu pořád na něco ptát. Už z předešlých cest se mi velice  osvědčila otázka: "Kdy už tam budeme?". Je zajímavé, že na stejnou otázku dostane člověk vždycky úplně jinou odpověď. Naši zpočátku odpovídají docela ochotně a radostně, ale při 156. zopakování dotazu jejich trpělivost a ochota odpovídat klesá. Moje ale taky. V autě už mě to nebaví, takže říkám, že už to nevydržím. Nechápu proč, ale mámu to rozesměje. Zopakuji to tedy důrazněji. To už se směje i táta a se zlověstným pohledem říká: "Neboj, vydržíš. Za chvíli tam už budeme."

    A měl pravdu - za chvilku vjíždíme na parkoviště. Je tam strašně moc aut. Zapomínám na to, že se na tátu zlobím a hlásím mu značky. Audina, Škodovka, Ford, ... to mě moc baví. Hned vedle parkoviště je malé letiště a lítají tam letadla. Hustýýýý. Chci koukat, ale na to prý není čas. Máma slibuje, že tam budou zvířátka, takže se nechávám ukecat a vcelku ochotně jdu s nimi dovnitř. Všude je strašně moc lidí a dostávám přednášku o tom, že se nesmím ztratit. To vím, nejsem přece blbej. Ještě nikdy jsem se neztratil.

    Konečně vcházíme dovnitř a hnedka vidím spoustu skvělých věcí. Kouzelné čtení a mluvící knížky od Albi, dřevěné hračky, kola,...všechno chci a HNED. Chytnu mámu a táhnu ji k hračkám. Mají tam úplně boží dřevěný vysavač, který sám sbírá ze země kostičky. Chci ho. Máma nesouhlasí. Kupodivu ani táta. Slibují, že se sem vrátíme. Moc jim nevěřím, ale dám tomu šanci. Na hysterák je prozatím času dost. Procházíme obrovskou halou se spoustou lidí. A spoustou věcí - podle mě je tu strašně zbytečností, který mě absolutně nezajímají - kočárky, sedačky do auta, hadříky pro mimina, stánek s čaji,... A máma si to všechno fotí. Nechápu. Ale pozor, já asi něco vidím... "Hurá, mají tu i balonky." Nutně nějaký potřebuju. Aspoň jeden. Táta mi ho sehnal. Je to prostě můj hrdina. Nesu ho strašně dlouhou dobu (3 minuty - pozn. mámy) a už mě to nebaví. Ještě že tu nejsem sám a máma mi ho "ochotně" ponese, abych měl volné ruce na všechny ty zajímavé věci.

    Pořád někam jdeme a já stále přemýšlím nad tím vysavačem. Chci ho. Ale co to je? Promnu si oči a pořád to vidím. Přímo naproti mě jde žirafa. A za ní hroch. Je to ale nějaký divný, jdou po dvou a jdou...přímo ke mně. Bojím se a chci zdrhat. Za zády se mi však objeví lev. A už mě drží  za ruku. Pomoooc..... Kupodivu jsem to přežil a nakonec se mi zvířátka i líbila. Naštěstí, protože jsem jich pak potkal ještě hodně. 

„Naše malá má už asi 3 dny průjem. Je jí 2,5 roku. Párkrát jsem jí udělala k obědu odvar z rýže a mrkve, ale když to měla jíst i další dny, už jí to nechutnalo. A tak teď nevím, co jí mám dávat k jídlu. Přeci nemůže jíst celý den jen suchary,“ řeší jedna z maminek v koníkovské diskuzi.

Průjem a vodnatá stolice dokáže potrápit každého z nás. Děti obzvláště. Hlavně v létě může být průjem vyvolán nevhodným jídlem nebo dehydratací. Být na pozoru je nutné i zbytek roku. Jak poznat, co je ještě normální a kdy jít k lékaři? Svou roli hraje i věk dítěte a to, zda je kojené či nikoliv.

Kojený novorozenec

Je potřeba zdůraznit, že čerstvě narozená miminka nemají stolici pevnou, ale je přirozeně řidší, což je způsobeno mateřským mlékem. V prvních dnech po narození je stolice tmavá až černá. Nelekejte se, jde o tzv. smolku, tedy směs buněčné drtě, žlučových barviv a minerálních látek a jsou znakem a potvrzením správné průchodnosti střev.

V průběhu dalších dní se barva mění díky přijímání mléka na světle žlutou barvu s charakteristickým lehce nakyslým zápachem. Průjmová stolice je potom zelenohnědá, zapáchá a často mají také příměs hlenu. Uživatelka schwarzovka v diskuzi na Modrém koníku radí: „Bylo mi řečeno, že dokud ten průjem není tmavě zelený, ale opravdu hodně tmavě zelený a není to provázeno teplotami, tak se nemám strachovat. Jen víc přikládat na to kojení, aby nebyl dehydratovaný.“ Nebojte se proto kojit, tím svému miminku nikterak neuškodíte.  

Novorozenec na umělé stravě

„Moje zvracení se začalo neskutečně stupňovat. Byla jsem hospitalizována a tentokrát mi nezabíraly ani infuze. Nemocnice kvůli mně svolala konzilium, ale nikdo si se mnou nevěděl rady. Doktoři stáli nad mou postelí a kroutili hlavou,“ popisuje své zkušenosti s ranními nevolnostmi jedna z maminek.

Těhotenské nevolnosti se nevyhýbají ani královské rodině. Vévodkyně Kate, která nedávno přivedla na svět třetího potomka, trpěla během všech tří těhotenství závažným typem nevolností - nadměrným zvracením. Odborně se tato nemoc nazývá hyperemesis gravidarum. O co jde, jak se projevuje a dá se jí nějak vyvarovat?

Těhotenská nevolnost není jen jedna. Stupňuje se podle závažnosti a počtu zvracení. Rozlišujeme celkem čtyři typy:

Ranní zvracení (vomitus matutinis)

Nejlehčí forma zvracení, projevuje se většinou ráno a nalačno a znají ji asi všechny nastávající maminky. V průběhu dne už je pak vše v pořádku.

Těhotenské zvracení (emesis gravidarum)

Aktualizace: výsledky tohoto hravého testování naleznete v diskuzích tady. S Igráčkem a jeho autíčkem MultiGo se vyhraje celá rodina. 🙂

---

Tradice českých hraček je skutečně dlouhá. Pamatujete si své sourozence a kamarády, jak si hráli s Igráčkem? A měly jste i vy toho svého? My tedy ano!

A nejen proto nám přijde skvělé, že si s ním vaše děti můžou taky pohrát, protože vám několik figurek Igráčků a jeho autíček MultiGo přinášíme na testování.

Co testujeme

Edukativní postavička Igráček představuje různé profese, o kterých se děti mohou dozvědět víc a také poznat, jak funguje svět kolem nás. Díky nim mají nové stimuly při hře s fantazií, a to už od útlého věku. Figurku si můžete pořídit samostatně (od 3 let), nebo jako tematický set. Igráček má taky své autíčko MultiGo (od 2 let), které je velice variabilní. Lze ho jednoduše obměnit díky snadné výměně korbičky, proto tato hračka vaše dítě hned tak neomrzí.

Aktualizace: zajímá vás, jak pere prací gel SAVO bez chloru? Maminky tuto novinku otestovaly a vy si můžete přečíst jejich recenze tady.

---

Maminky, ti vaši rošťáci jsou věčně venku a pak domů přijdou od hlavy k patě od bláta, trávy a nebo prachu? To můžete opravdu každý den prát. A co vaši domácí mazlíčci? Prosí o pohlazení a jako poděkování máte od nich chlupatý svetr, který hodíte rovnou do pračky?

Nevadí, pračka vypere... A s úplnou novinkou SAVO Bez chloru na praní vypere vaše prádlo navíc hygienicky čistě, aby bakterie a alergeny nedostaly u vás doma šanci.

Vítejte u nového testování.

Co testujeme