Bolí vaše miminko bříško víc, než je zdrávo? Trpíte celá rodina jeho „prdíky“, ekzémem nebo třeba záněty středního ucha? Nebo už jste dokonce v plence našla hlenovitou stolici s nitkami krve? Zbystřete, může se jednat o alergii na bílkovinu kravského mléka. Naštěstí víme, jak drobečkům pomoci!

Jak ji poznat?

Alergie na bílkovinu kravského mléka (ABKM) podle některých pramenů postihuje až 10% dětí do tří let. Její příznaky mohou být různé – od průjmů, zácpy, bolestí břicha a zvracení až po ekzém, kopřivku, častou nemocnost, záněty středouší a respirační infekce. V nejtěžších případech se objevuje hlenovitá stolice, někdy s příměsí krve.

Maminka simulinecka píše: „My ji poznali tak, že malá mi najednou začala zvracet pokaždé, když snědla kaši, jogurt, vždy zvracela obloukem, pak zácpa a vyrážka. Po návštěvě doktorky, která udělala testy, se potvrdilo, že malá má částečnou alergii na kravské mléko.“

U kojených dětí dochází i k reakcím přes mateřské mléko – vadí tedy, když mléčné výrobky jí matka, nemusí je jíst přímo dítě. Takovou zkušenost má i netyka: „Na prdíky trpěl náš Jaroušek od narození a já často slýchala, že kluci na to trpí a trpělivě jsem ho chovala, masírovala bříško, cvičila nožičkama a často kojila a čekala, že to přejde. Ale nepřecházelo. Kůži měl vždy krásnou a hladkou. Stolici měl asi pětkrát denně, ale i to může být u kojeného miminka normální. Ve 4 měsících jsem ale v plínce poprvé objevila krvavé nitky. Strašně jsem se vylekala. Pediatrička si ale věděla rady - zkontrolovala konečník (aby vyloučila natržení), poslala nás na SONO břicha (aby vyloučili nějaké vnitřní poškození), naordinovala mi vysadit všechny potraviny, co obsahují mléko a objednala nás na alergologii.“

Bohužel testy na ABKM nejsou stoprocentně spolehlivé a nemusí všechny malé alergiky odhalit. Jedinou opravdu spolehlivou metodou je tzv. eliminační dieta, kdy se vysadí veškeré výrobky obsahující alergen. V případě kojeného dítěte musí tedy tuto dietu držet i matka. Pokud dítě dostává umělé mléko, musí přejít na speciální typ mléka s plně štěpenou bílkovinou nebo z volných aminokyselin. Sójové náhražky nejsou vhodné, jelikož alergie na sóju bývá často také přítomna.

Vegetariánství se stává čím dál běžnějším. Asi každý nějakého vegetariána známe a příliš nás to nevzrušuje. Co ale zaručeně vzbudí rozruch v širokém okolí, je rozhodnutí rodičů, udělat vegetariána i z potomka. Zajímá vás, co všechno to obnáší? A co na to říkají maminky, které svým dětem dopřávají i maso? 

„Byla jsem vegetariánem v těhotenství a jsem stále. Mé dceři maso nedávám. Jsou jí 3 roky. Když jsem ji rok kojila, doktorka nevěřila svým očím, jak roste. Je vyšší než o půl roku starší děti,“  píše jedna z maminek.

Zdravotní hlediska dětského vegetariánství

Na Modrém koníku je početná skupina maminek vegetariánek, které mají stejně dobré zkušenosti s vegetariánstvím u nejmenších jako výše citovaná maminka. Není to až tak překvapující, oficiálně proti vegetariánství dětí nic nenamítá ani Světová zdravotnická organizace, ani Česká pediatrická společnost. Ti tvrdí, že dobře sestavená vegetariánská dieta pokryje veškeré nároky dětského organismu. Vyvážený a pestrý jídelníček je u vegetariánů stejně důležitý jako v rodinách, kde se maso konzumuje.

Lékaři upozorňují na oblasti, v nichž je třeba dbát zvýšené pozornosti. U dětí – vegetariánů je to dostatek železa a vitamínu D.

Železo je prvek pro tělo nesmírně důležitý - nachází se především v krevním a svalovém barvivu. Pro funkci krvinek a svalových vláken je nezbytné. Musíme jej přijímat z potravy. Dobrým zdrojem je červené maso a vnitřnosti, což ovšem pro vegetariány není. Ale i rostliny obsahují železo - například červená řepa, pohanka, listová zelenina, brokolice, chřest, luštěniny, ořechy, houby a sušené ovoce. Bohužel, železo z rostlinných zdrojů je pro organismus hůře využitelné, proto může docházet k jeho nedostatku. Vstřebávání a využití železa můžeme podpořit dostatečnou konzumací vitaminu C (ovoce, zelenina, kysané zelí).

Řeší to každá matka – kdy už začít podávat miminku i něco jiného, než mléko? Bohužel se často setkáte s protichůdnými informacemi. Jedni říkají jen mléko do půl roku, ti druzí zase, že do 6 měsíců musí mít děťátko vyzkoušeno co nejvíce potravin. Na jakých základech jsou tato tvrzení postavena a jak se v tom vyznat? 

Výlučné kojení do 6 měsíců

Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje výlučné kojení do 6 měsíců věku dítěte. To znamená, že do té doby by dítě nemělo přijímat žádnou jinou tekutinu ani potraviny. V tomto věku je pro dítě nejlepší potravinou i nápojem mateřské mléko. Pokud se z nějakého důvodu plné kojení nedaří, připouští WHO zavádění příkrmů již mezi 17. - 26. týdnem věku. Začínat s podáváním příkrmů před ukončeným 4. měsícem věku dítěte se nedoporučuje pro možná zdravotní rizika – alergie, anemie (chudokrevnost), malnutrice (špatný výživový stav), poruchy příjmu potravy. Stejná rizika nese i nepřiměřené oddalování počátku přikrmování.

U nekojených dětí je situace poněkud jiná. Tyto děti nemají k dispozici benefity mateřského mléka, proto je pro ně doporučené zavádění příkrmů v období tzv. psychomotorické zralosti. To znamená v době, kdy je dítě schopno udržet hlavu ve stabilní poloze, koordinovat oči, ruce a ústa při hledání, uchopení a vkládání potravy do úst a být schopno polykat a tolerovat tuhou stravu.

Mezník psychomotorické zralosti můžeme uplatnit i u kojených dětí po 6. měsíci věku a vyčkat na jejich připravenost, která může nastat i později. Jiné zdroje naproti tomu varují před odkládáním příkrmového období a doporučují začít s ukončením 6. měsíce věku kojeného dítěte pro riziko nedostatečné výživy.

Tato doporučení podporují: Světová zdravotnická organizace (WHO), Evropská společnost pro dětskou gastroenterologii, hepatologii a výživu (ESPGHAN), Britská poradní vědecká komise pro výživu (SACN), Pracovní skupina Ministerstva zdravotnictví pro výživu dětí (ČR) a Pracovní skupina dětské gastroenterologie a výživy České pediatrické společnosti pro výživu kojenců a batolat.

S velkou pravděpodobností jste se s nimi nikdy nesetkali. A pokud ano, nejspíš si to nepamatujete, protože jste byli ještě miminka. Pojďme se společně podívat na 4 nezvané hosty, kteří většinou nepotrápí ani tak novorozence, jako jeho rodiče. 

Mongolská skvrna

"Dobrý den, chtěla jsem se zeptat jestli někdo nemáte zkušenost s modrým flekem nebo spíše asi modřina nad zadečkem miminka spíše na kostrči?" tuto otázku pokládá maminka n1el v internetové diskuzi týkající se tématu mongolská skvrna. K té stejné diskuzi se připojila i  uživatelka domorodka: "Moje obě děti mají mongoloidní skvrnku. Mají to mulati, ale nevěděla jsem, že i snědší bílé děti, jak tu čtu. Synovi zmizela někdy před 2. rokem? Dcera ji stále má. Když to u syna kdysi viděly ségry s mámou, myslely si, že ho bijeme."

A co to tedy vlastně je? Jedná se o shluk buněk, které obsahují melanin a usadily se na jednom místě. Tím místem je nejčastěji okolí kostrče, spodní záda, hýždě, boky a ramena. Nejčastěji toto modré, případně šedomodré znaménko uvidíte na dětech Mongolů a Japonců. Není ale výjimkou ani u nás, kde se s ním můžeme setkat zejména u snědších dětí a vzhledem ke své barvě může být zaměněno toto znaménko s modřinou.

Mongolská skvrna je naprosto neškodná a ve většině případů mizí mezi 2. a 5. rokem. Může se stát, že i po dovršení pátého roku je skvrna stále patrná, ale ani tak není důvod k obavám. Sama by měla vyblednout do období puberty, ale ani potom by se z ní nestal žádný problém. Pokud by vás trápila z kosmetického hlediska, je nasnadě poradit se s dermatologem ohledně jejího odstranění. 

Seborea