V poslední době je epidurální anelgezie hodně diskutované téma souběžně s tím, jak diskutované jsou i přirozené porody. Mnoho maminek ho zavrhuje a odmítá už předem, jiné jsou za něj ale vděčné. Epidurál neboli epidurální analgezie, či anestezie v případě císařského řezu, jedna z možností tlumení porodních bolestí.

Bolest utlumí a leckdy i porod usnadní

„I já sama jsem dávno před porodem stále opakovala, že epidurál si nikdy, ale nikdy nenechám píchnout. No znáte to, člověk míní … Ve finále jsem za něj byla ráda. Jako prvorodička s vyvolávaným porodem, kdy šla kontrakce za kontrakcí, jako opravdu ukrutně bolestivá MS a já při tom okusovala stoleček nebo se štípala do ruky, abych si nějak ulevila, jsem za tuto možnost byla vděčná. Bolest v mírné formě zůstala, ale byla přijatelná. Rozhodně jsem i s epidurálem věděla, kdy jde kontrakce. Celé mi to umožnilo daleko více se soustředit a reagovat. Následky nebyly žádné, porod skončil normálně po šesti hodinách od zavedení tablety. Jen moje ruka byla celá fialová od modřin z poštípání. Toť má zkušenost.“

Epidurální anestezie je tedy jedna z možností tlumení porodních bolestí. Tajemství se skrývá v podání anestetika s analgetikem (znecitlivující látky a léku proti bolesti) do epidurálního prostoru, tedy přímo do páteřního kanálu kolem míšního vaku. Tato látka pak zabrání přenosu nervových vzruchů až do onoho vaku, což má za následek znecitlivění.

Tato forma tlumení bolestí není použitelná po celou dobu porodu, ale jen do určité chvíle. Záleží především na míře otevření děložního hrdla. Vždy však o vhodném okamžiku rozhodne lékař - porodník. Samotný epidurál pak smí podat pouze anesteziolog a doba působení je cca 1,5 hodiny. Úleva se však dostaví už za 10 až 15 minutách. Zavádí se vsedě nebo vleže na levém boku v poloze tzv. kočičí hřbet. Po dobu zavádění je nutné se nehýbat.

Do místa v pichu je zaveden katétr, kterým je látka podána a ten zůstává na místě po celou dobu porodu, poté je odstraněn opět anesteziologem.

Ještě před pár lety by to asi nikoho nenapadlo, dnes ale s porodem přichází i otázka: „Co s placentou?“ Jestli si myslíte, že si ji kladou jen doma rodící ženy v batikovaném pytli od brambor, jste na omylu. Placenta zažívá svůj boom napříč společenskými vrstvami.

Pro západní kultury byla do nedávna placenta biologickým odpadem, který se po porodu spaloval. Ve východních filozofiích je ovšem placenta již tisíce let využívaná v systému Tradiční čínské medicíny jako lék. Primitivní kultury ji zase uctívaly jako dárkyni života nebo duchovní dvojče dítěte a rituálně ji pohřbívaly. Ve zvířecí říši bývá placenta po porodu zkonzumována matkou, kterou k tomu nutí silný pud. Není na čase, abychom se zamysleli, co s našimi placentami děláme my?

Placenta a porod v porodnici

Při porodu doma je jasné, že se o placentu budete muset nějakým způsobem postarat. Obvykle ženy volí některý z níže uvedených způsobů zpracování, případně placentu pohřbí do země. Do té doby placenta počká v lednici či mrazničce. Co ale v porodnici? Ve většině z nich vám nabídnou, zda se chcete na placentu podívat. Pokud si ji chcete odnést domů (třeba proto, že vás náš článek inspiruje k jejímu dalšímu využití), musíte personál včas upozornit. V některých porodnicích jsou již na tyto požadavky připraveni, někde se ovšem dočkáte povytaženého obočí ve tvářích zdravotníků.

Pravděpodobně budete potřebovat vlastní nádobu s víkem, v které doma uložíte placentu do ledničky (pokud ji budete zpracovávat nebo pohřbívat do 48 hodin) či mrazničky pro delší skladování. Informujte se o tom v konkrétním zařízení. Pokud vám nebude personál chtít placentu vydat (což se také může stát), trvejte na svém. Vydání placenty zatím není zakotveno v žádném dokumentu, ale z principu neodpovídá definici nebezpečného odpadu a jedná se o součást vašeho těla, na kterou máte nárok. Pouze pokud byste s placentou budila veřejné pohoršení či ji chtěla prodávat, dopouštíte se přestupku.

Je libo sváču po porodu?

Cítím jistou potřebu se z tohodle vypsat... 

Když se narodí miminko tak každá máma chce dát to nejlepší ze sebe- nejlepší plínky, nejlepší kosmetiku, nejlepší .....všechno hlavně co si maminka může dovolit nejlepšího. Někdo si nemůže dovolit nové oblečení, někdo autosedačku, novou postýlku, stylový pokojíček...a někomu není dán ten dar kojení...

      A tak když slyšíte už od porodnice: ,, a kojíš?" .... ,,Je kojený/á?!" Tak víte, že to od maminky společnost tak nějak vyžaduje. Protože každá příručka a internet hlásá, jak je kojení důležité, že je kojení nejkrásnějším obdobím matky, a že není nic lepšího než spokojené nakojené miminko. Ono se to vlastně i rýmuje: SPOKOJENÉ -koJENÉ. 

A pak nedej bože se stane, že maminka nemůže a nebo prostě nejde kojit. Ať už kvůli zdravotnímu stavu, bloku v hlavě, .... a nastává šílený kolotoč otázek od druhých? Proč a jak? kvůli čemu? Proč nechceš? Věřte, že kdybych já nebo každá jiná maminka, které to nejde, věděly, proč, tak pokračujeme v kojení. 

ano, existují homeopatika, laktační poradkyně, odsavačky, nahřívání, pití hektolitrů čajů, masáže a já nevím co všechno... ale co když to nepomáhá? Co pak?! pak mi přijde že se hroutí svět. Nedej bože, když se maminka o tom zmíní tady ve výběhu na koni. To pak přichází mela! a rada na celý den si zalez do postele a koj koj koj! hahaha s dvouletým dítkem, zvířatama, základní potřebou jíst a pít, všech členů rodiny.... 

mě bohužel nebude asi kojení přáno. Malou jsem kojila chabé 3 měsíce a předčasně narozeného syna 6. A zase to vede ke konci kojení. Já sama mám v hlavě blok jak prase. Vadí mi kojit ať před rodinou nebo cizím člověkem, ale postoupila jsem dál, že mi o tom nevadí mluvit...