Dnes nás čekalo 3D UZ v Podolí v 15.15. Náš Daník se vnutil s námi. Jednak má rád nějakou akci, a jednak cítil příležitost jak se ulít ze školy. Musím říct, že jsme tam jela s určitými obavami. Nebyla jsem na UZ 4 týdny a nějak jsem měla strach, aby se neukázalo něco špatného.

V Podolí jsme chvíli museli čekat. Neměli jsme svoje DVD. Prý to sestřička říká při objednání, jenže my mluvily o mé jizve na břiše. Naštěstí DVD nám nabídli.

Nejdřív začala dr dělat UZ přes břicho,ale jednak to bylo špatně vidět a jednak náš sabotér spinkal a ještě zády k nám. Ani šťouchání nepomohlo.(Celý tatínek, když spí, tak spí🙂.

Tak jsme Daníka vyšoupli na chodbu a přistoupili k vaginální sondě. To už bylo lepší. Mimíšek se prosbudil a začal se protahovat, tak neopatrně, že paní doktorce ukázal mezinoží v celé kráse. Noo nebudu to napínat. Čekáme holčičku. Ještě jednou : "MY ČEKÁME HOLČIČKU!!!!"

První moje reakce byla "Já to tušila!". Tatínek se začal smát : "Mám jednoho syna a 3 dcery" Paní doktorka se zhrozila, že nám to neměla asi říkat. Ale nevím, co by se na tom změnilo..-))

Slečna se probrala a začala se vrtět a tancovat. Házela zadečkem a kopala. Máchala ručičkama. Břišní tance hadr.3D záznam sice nic moc, ale občas nějaký záběr se povedl.Řekla bych, že má nos bambuli po mně.

Minulý týden mi umřela sestřenka, jen o pár roků starší než já. Usnula, o půlnoci kašlala, a už se nikdy neprobudila.
To, co tu občas čtu, k tomu hlášky adminů - uklidněte se, jinak.....mi ted přijde tak strašně k ničemu. Zeptat se, poradit, to jistě, ale stěžovat si na mateřskou, na dětský starůstky, zlobení, nespaní a spol., to je tak děsně krátkozraký.....co by ona za to dala, kdyby mohla kdy slyšet dětskej pláč, kdyby mohla vstávat k miminku, kdyby mohla vybírat kočárek.

Měla turnerův syndrom, nevyrostla jako ostatní holky,a hormonální porucha jí nikdy nedovolila mít děti. Nikdo ji nezlobil, nikdo ji nepusinkoval na dobrý ráno, na dobrou noc. Přesto žila krásnej život, bez stěžování, na nikoho nebyla zlá, nevybíjely si svoje problémy na jiných. Rodinný sluníčko.

Kdyby ona tady četla hádky, urážky, primitivní argumenty, určitě by vám řekla, že je to zbytečný, kazit si život šarvátkama. Od ní jsem se mohla učit. Už můžu jen vzpomínat.

Tohle je, sestřenko, pro tebe....at tam nahoře najdeš klid. Budu ti s Petrem a Míšou posílat hezký zážitky.

Nic není tak důležitý, jako život.

Většina z nás nemá to štěstí, že pár týdnů po porodu vypadají, jako by snad nikdy nerodily:o) Jak už jsem na Modrém koníku několikrát psala, zveřejňování fotek s názvem "Mé bříško 14 po porodu", na kterých je zachycená ženská postava s naprosto plochým bříškem, by snad mělo být trestné:oD

Ale i my se můžeme dopracovat k tomu, že ten vak, který nám visí pod pupíkem, zmizí a bříško přestane "trčet". Nebo se alespoň zmenší. Ovšem chce to čas, úsilí, trpělivost a alespoň určitou důslednost. Každá jsme jiná. Proto vás nesmí odradit, když to nepůjde hned. Naše tělo dostávalo zabrat zhruba 9 měsíců. Myslím, že by si zasloužilo, abychom mu daly zhruba stejnou dobu na "opravu", než začneme házet flintu do žita:o) Ale bohužel to může trvat i déle. Rozhodně ale potřebuje pomoci a samo to půjde asi jen těžko...

Co je to diastáza/rozestup?

Jedním z důvodů přetrvávajícího poporodního bříška může být diastáza břišní stěny (rozestup břišních svalů). V diskuzi "Brucho po porode" http://www.modrykonik.cz/diskuse/tema/brucho-po-porode/ jsem na toto téma už napsala pár příspěvků, a proto si některé části dovolím zkopírovat i sem.

S rozestupem se setkáváme u novorozenců (naprosto normální) a některé z nás si jej nesou jako šrám z bitvy zvané těhotenství. Někdy se objevuje i u starších lidí a lidí s oslabenými břišnímy svaly. Někdo ho má celý život a ani o tom neví:o/

V případě rozestupu získaného/zhoršeného v těhotenství jde o to, že jak bříško roste, nestačí se svaly tomuto růstu přizpůsobit a místo aby se natahovaly přes něj, vezmou to zkratkou do stran:o( Svaly také oslabují a povolují, aby se přizpůsobily vašemu rostoucímu miminku.