Je 4.12.
Je ráno (je jedno kolik, protože celou noc nespím) a v 10:30 mne čeká další kontrola. Z posledního (zároveň prvního) UZ jsem nesvá, kvůli pouhé dutince na fotce z UZ.
Doufala jsem, že bude mít malé už srdíčko a nakonec tam byl pouze gestační váček. Doma jsem si pak všimla i krásné pidibublinky nad ním.
Na netu jsem našla spousty článků, které končili zamlklým těhu ale i ty, které mne trošku uklidnili, protože se může objevit plod i o něco déle.
Íla mi nějak zapomněla dát volno, takže jedu ráno do práce. Ellie odvedu do školky a jdu na bus. Pořád jen poslouchám písničky a v hlavě se mi honí všechny možný závěry a emoce. 
V práci pak paráda, oznámila jsem, že budu muset asi na hodinu zmizet, protože na tu prohlídku jít prostě musím.
Díky tomu čas rychle utekl a bežela jsem se rychle obléct a na bus, abych tam byla včas.
Čekárna byla prázdná, což bylo fajn a věděla jsem, že jdu hned na řadu.
Sedím tam, vteřinovky se snad zastavily a začal se mi svíjet žaludek nervozitou.
Sestřička vykoukla a pozvala si mne dále. Posadila jsem se na židli a čekala, co bude dál.
Dr.si četl v poznámkách a pozval mne na kozu. Opět vše v pohodě, té se vůbec nebojím, ale pozvání na lehátko ve mne probudilo strach.
Jako minule jsem si lehla a zase nic neviděla. Opět jsem se dívala na výrazy doktora, které mi stejně nic neřekli. Srdce mi buší o závod a už na mne otáčí obrazovku se slovy: TAK TADY HO MÁTE.Jo, vidím tam fazolku 🙂 je tam, není prázdný váček. Tak radost byla nepopsatelná. Byla jsem strašně moc ráda, že je v pořádku, na to jsem přes ten týden čekala. 
Ale nemlčela jsem jako posledně zeptala jsem se na něco, co mne docela zarazilo.
Ptám se :,, a co je ta bublina vedle? ,,
Dr se na mne podíval, otočil se znovu na obrazovku a říká:,,to je nejspíš dvojčátko,,
Cože????? Dvojče???? Dvě děti???? No to neee, bože můj to je úžasné. Se mi takhle v hlavě všechno komolilo, jenže Dr.ještě dodal:,,ale mizející,,
Opět cože? Jak mizející? Proč a kam??
Zeptal se mne, jestli jsem krvácela, tak jsem říkala že od poslední MS vlastně vůbec ne. Obrazovku natočil na sebe a ještě něco tam zkoumal.
Pak jsem se měla obléct a posadit se, aby jsme sepsali těhotenskou průkazku.
No odpověděla jsem na otázky, dal mi průkazku, nějaký balíček pro těhotné a termín 1.NT screeningu na 8.1.2018 včetně odběrů krve.

Cestou zpátky do práce jsem pořád koukala na ty dvě fotky z UZ a porovnávala a nechápala a nevěřila tomu, co mi řekl. 
V práci se Íla hned ptala a já byla úplně mimo. Pořád mi to nešlo do hlavy a bylo mi strašně líto miminka. Strašně jsem se těšila domů až budu moct studovat co a jak.

Práce skončila a dojela jsem domů. Doma byl Tom a čekala jsem, až se zeptá. No znám ho a vím, že si dělá srandu jako vždy, takže se schválně nezeptal. (Ani vlastně nevěděl že mne to až tak žere. Nechtěla jsem ho znepokojovat.
Tak jsem dala na stůl fotku a říkám, když tě DĚTI nezajímají...
No a hned začal pokoukávat, jak děti a tak. Tak jsem mu to řekla. Byl z toho smutný, ale jedno dítě je fajn, to jsme chtěli tak ho máme. Dvě by bylo vážně moc, když už doma máme Ellie.

No v následujících několika dnech jsem studovala na netu.
Pořád mi nedalo spát, jak může to druhé ,,mizet,, když tak obrovsky z minulé prohlídky vyrostlo? Je to možné?
Přeupravila jsem si fotku na tel a zkoumala vícePrvní brouček je krásně vidět, ale u druhého taky vidím nožičky, hlavučku, pup.šňůru. Jen má o dost menší gestační váček.
Ale i tak ta bublinka strašně rychle vyrostla a i hodně. Je větší, než před 14.dny ten první váček. 

Na forech a poradnách (i na zahraničních) píší, že se stává, že jedno z dvojčat je menší či mladší než druhé i o dva týdny a více.
Stává se to, může se to stát...

V hlavě mi to šrotí a z určení, že jsme o druhátko přišli, jsem si do hlavy nasadila to, že prostě neumřelo a pořád tam bylo. Uvidí se až 8.1. jestli tam budou dvě nebo ne.

Jenže to nekončí. Ta touha vědět a znát je neukojitelná. Chci, aby byly obě miminka v pořádku. Aby se jim nic nestalo.
Ale zároveň dvě nechci. Bojim se toho. Chci spontánní porod, chci si to druhé těhu a i mateřství užít líp jak s Ell a nebo jako s ní (nemocnost atd nám moc nepomáhala a vím co vše chci jinak). Máme spou plány a dvojčata?
Kam dám dvě postýlky? Jeden pokojíček rozdělíme na třetiny? Nestačí nám naše auto. Kojení??? Jsem měla problémy S Ellinkou a teď jsem se do toho chtěla pustit, ale když budou dvě? Co spánek? Vím že o něj téměř přijdu, ale úplně?

Strašně se to ve mne bije. Jen sama nevím co chci. Nakonec jsem se až začala bát i toho UZ. Ta nevědomost mne ukájí a je mi nejlépe. Můžou oba být v pořádku ale zároveň tam může být jen jedno a bude to lehčí. Obojí je skvělá varianta a takhle mám obě zároveň. 


Během dalších týdnů je mi stále zle. Nemůžu vůbec uzeniny, pomazánky nic. Dobře mi dělají jen pomeranče a cherry rajčátka a na energii troška čokolády.

V práci to vědí do 10tt všichni. Strašně rychle mi roste bříškoa hold si toho každý všiml. Není se čemu divit, jen slepý by si nevšiml :D

No a oznámení rodině???
23.12. jsme to oznámili švagrovcům, kteří chvíli před tím oznámili nám, že též čekají druhátko a TP máme od sebe cca 6 dní :D 
Tohle prostě nevymyslíš. Ale pocitově jsem z toho spíš měla strach jak radost :/
25.12 to bylo Tomovým rodičům a mé mamce. Jeho rodiče se jakože usmály. Moje mamka se slzami v očích nás objala a moc gratulovala. Konečně radost 🙂
26.12. jsme to oznámili mému taťkovi a též měl radost 🙂
další dny přijde do schránky sestře, bratrovi a babičce vánoční přání a oznámení 🙂Je těžké to oznamovat v nevědomosti, ale hold jsem nechala tedy otevřenou šanci, kdy je možné, že tam ještě jsou a je to divné, ale cítím je prostě obě dvě.
Tak a teď jen ještě čekat 12 dní. Stejně jak od 1.UZ do 2.UZ. Bude to už za chvíli a já bych se tomu radši osobně vyhla :D a nechala to až do konce :D
Tak uvidíme, co nám osud a příroda přivedou, ale to se dozvíme až po novém roce 🙂
Tak čtěte dál

...aneb jak to bylo dál.

V minulém článku jsem skončila tím, že mi vyšel krásně pozitivní těhotenský test a objednala jsem se na gynekologii.

No než jsem tam vůbec šla, tak vlastně hned pro zjištění jsem běžela pro těhotenské vitamíny Femibion 1 . Sice kyselinu listovou jsem brala už od června, tak jsem chtěla mít jistotu, že malé bude mít přísun všeho, co potřebuje
Jeden den (pro mne poslední tečka) byl, že jsem se málem až složila. S bolestmi a brekem jsem šla za kolegyní (Hanničkou) a poprosila jsem ji, jestli můžu domů s tím, že to byl první člověk, kterému jsem to v práci řekla. Ta neváhala a hned mne pustila. Tom pro mne dojel a jen jsem ležela.

Druhý den byl den D a má první kontrola na gynekologii. Strašně jsem se bála a zároveň jsem se těšila. Moc jsem si přála, aby malému už bušilo srdíčko a já se nemusela bát. Ale to jsem nečekala ještě ten šok.
Vyšetření bylo dle OVU 5+4tt. Nejdříve se mne doktor ptal, proč tam jsem, tak jsem vtipkovala že jsem nečekala, že do 4 dní u návštěvy u něho otěhotním. Zasmáli jsme se a pozval mne na kozu. Tam jsem byla v klidu, protože dokáže uvolnit a žena ani nevnímá, že se v ní hrabe. 
Tak vše v pořádku, neoblíkejte se a pojďte se posadit.
Šla jsem k lehátku a srdce mi tlouklo jak o závod. Lehla jsem si, jemne do mne strčil UZ vibrátora a koukal. Nic jsem neviděla, obrazovku měl natočenou k sobě a jen jsem se snažila číst výrazy v jeho obličeji.
A je to tu, otáčí obrazovku na mne. Silně mi tlačí na podbřišek a říká mi: TADY JE VAŠE TĚHOTENSTVÍ
Možná se tam dělo něco víc, ale to jsem vůbec nevnímala.
Utekla jsem rychle i z čekárny a hned u okna vytáhla fotku a podívala se na ni znovu... nic. Jen prázdný váček bez ničeho. Byla se mnou kamarádka, která mne utěšovala, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. 
Tady je vaše těhotenství, ne plod, embryo, miminko. Ta nejistota jen z prázného váčku. Takže místo radosti jsem přijela co nejdříve domů a začala hledat na netu. Jak můžu mít jen prázdný váček v 6tt. To je málo, co když se tam malé neukáže? Zamlklé těhotenství? To nedám, potřebuju, aby malé bylo v pořádku. Tak strašně si ho přeji.
Na různých forech se mne snaží uklidňovat, ale stále panikařím a rozdýchávám. Před Tomem dělám klidnou a spokojenou. Jo, máme tam bublinku, čekáme miminko
Den po UZ jsem očekávání sdělila zástupkyni (Íle) že jsem těhu a potřebuju kvůli bolestem sesadit z prodejny na pokladnu, abych byla v klidu. Díky bohu vše přijala s úsměvem. Ještě jsem ji poprosila, ať nikomu neříká, že čekáme. Chceme to nechat až na vánoce po tom, co se to dozví rodina. Tak jen řekla, že mám problémy se spodkem a bylo to.

V 6tt mi začali strašné nevolnosti a nechutenství, z pokladny jsem běhala pořád na wc, pořádně jsem několik dní nejedla a váha mi jde dolů. Ne že by mi to hodně vadilo, ale vše má své meze. Bolesti prsou se zvětšovaly včetně prsou a bolesti podbřišku byly časté.

7tt Bádání kolem té mé fotky. Hodně mi pomohlo zvětšení, kdy jsem viděla nějakou čmouhu uvnitř. Třeba má jen nějakej špatnej UZ a je to na prd vidět
No nezjistila jsem nic :D prostě bublinka...
V tomhle týdnu čekání mi bylo fakt zle. Až na banány jsem do sebe nedala nic a když jo, tak se mi to krutě vymstilo. Jeden den se mi udělalo lépe, tak jsem se najedla a druhý den jsem to měla i s úrokama. Sice nezvracím, ale zle mi je jak psovi. 
Ještě pár dní a bude další UZ
Během tohoto týdne se do dozvěděla z práce Zuzka, když to Colombovi všechno zapadlo a já prostě lhát moc neumím :D 

Začínám 8tt a blíží se zítra prohlídka. Nemůžu spát, klepu se jak osyka. Moc si přeji, aby vše bylo v pořádku. Pokud bude, tak prý dostanu už i průkazku 

Prosím, prosím, prosím.....

A opět mne čekal další šok :O