Dříve nebo později se s ním setká každá maminka. MMR- obávána, proklínána, zatracována. Vakcína, která má naše nejmenší chránit před trojicí nemocí - spalničky, zarděnky a příušnice.

Žijeme v době, kdy jsou nám informace až nebezpečně dostupné, a proto, když maminka, ať už ze zvědavosti anebo v touze být důkladně informována, zadá do internetového vyhledávače heslo "MMR", zahltí ji nespočet různorodých a protichůdných informací, kterých výsledkem je často vyděšená a zmatená rodička, která si není jistá, jaký postoj vůči zmíněnému očkování zaujmout.

Já sama, přiznávám, jsem byla hodně zmatená. Nebyla jsem schopná se rozhodnout kdy a jestli moje dítě má tohle očkování podstoupit. Nicméně, strašák, který číhal téměř z každé internetové diskuse na toto téma mě přinutil očkování odkládat. Odklad jsem plánovala do druhých narozenín. Nakonec jsem odvahu nenabrala až dodnes. Dnes je Katce přesně 31 měsíců. Na mně svítí na počítadle termínu 42 dní do porodu a to je čas rozhodnout se. Píchnout či nepíchnout. 
Samozřejmě, v snaze být informována jsem se dostala k informaci, že deti těhotných maminek se očkovat nemají, protože hrozí riziko nákazy virusem z živé vakcíny některou z nemocí, proti kterým bylo dítko očkováno, ale nejpozději za 12 měsíců bude Katka nastupovat do školky, kde je, jako všude ve státních předškolních zařízeních, dodržení očkovacího kalendáře jednou z podmínek přijetí. Nebude tedy stejné riziko nákazy platit i pro moje bezbranné miminko, které ještě v  tu dobu očkováno nebude? Nebude to pro něj představovat daleko větší nebezpečí? Rozhodnutí bylo v tento moment už v podstatě jasný... Očkovat budeme a bude to dnes! V bříšku tomu prckovi hrozí daleko menší nebezpečí než v tomhle velkém světě a jelikož jsem já sama očkována, budu doufat, že moje tělo se s oslabeným virem, který by se mohl z čerstvě zaočkovanýho tělíčka dostat, efektivně popere.

A proč vlastně tento článek? Na internetu se píše hodně. Nicméně, většinou se setkávám s těmi špatnými zušenostmi. S články o nepříznivých účincích, febrilních křečech, změnách osobnosti, autismu a několika desítkách dalších katastrof spojených s očkováním proti MMR. Nicméně, rozhodla jsem se popsat tady průběh nějbližších 14 dnů- intervalu, kdy by se podle nejčastějších informací měly nežádoucí účinky vakcinace projevit. V tento moment netuším, jestli zrovna můj příběh bude mít šťastný konec anebo jen přispěji k řadě odstrašujících případů, kdy vakcína poškodila, ať už dočasně anebo trvale do té doby zdravé dítko. Nicméně, chtěla bych takto přispět úpřimnou výpovědí k tomuto tématu a třeba maminkám, které mají strach anebo váhají jestli očkovat nebo ne, usnadnit tuto volbu.

Den 1.
Máme to za sebou. Já, jakožto "poškozená" (tak těhotným říká náš soused) jsem v důsledku hormonálních výkyvů probrečela celý dopoledne vyděšená představou, že tu moji malou panenku budou píchat. A co je horší, vyděšená příběhy, jako po absolvování očkování děti už nikdy nebyly jako dřív. Ale v poledne jsme vyrazily a po důkladné vyšetření, jestli nebojuje tělíčko s nějakou nemocí, jí to prostě píchly. Malinko zakňučela a bylo po tom. Přišla včelka a moje usmívavá hlčička se zas (a vlastně pořád) usmívala. Žádný slzy, žádný křik. Dostala obrázek a 20 minut jsme počkaly v čekárně.

Nic víc se nedělo. Zvláštní. Byla jsem celý den tak totálně mimo a tohle bylo vše. Katku jsem ale doma, před odjezdem, připravila na to, co ji čeká. Netvrdila jsem ji, že to nic nebude, nelhala jsem ji, že se na ni doktorka jen  koukne. Narovinu jsem ji řekla, že půjdem k paní doktorce, že ji prohlídne a pak jí píchne injekci. A ano, i to, že to bude bolet. Že to píchne jako včelka. Nevěděla jsem akorát, kam ji to budou píchat, tak když se zeptala, řekla jsem, že buď do nožky anebo do ručky. Odcházely jsme z domu s tím, že si dala podmínku, že do ruky to nechce a já jí slíbila, že zařídím, ať jí to pichnou do nožky, což jsem i splnila a tak jsme spokojené odjely domů s náplastí na stehýnku a obrázkem v ruce. A doma je to zas moje veselé malé zlobidlo.

Noc 1.