Tatínek říkal, že maminka už je naše. Koukal jsem na něj, co to zase povídá. Moje byla vždycky. Maminka mi pak vysvětlila, že už má stejné příjmení. Já pořád moc nevím, o co jde. Ale slíbil jsem vám vyprávění o té svatbě.

    Nepokakal jsem se. Maminka koupila oblek. Dlouho ho žehlila, prý tam dělala nějaké puky. Přitom doma říká, že hokej nemá rada. Taky jsem měl kravatu, učil jsem se to slovo dost dlouho. A byla perfektní na cucání.

    Ráno jsme jeli babiččiným autem. Babí dala kolem mojí sedačky bílýho hada, prý se tím zdobí auta vždycky, akorát venku. Abych měl radost, tak ho omotala kolem nás s maminkou a já jsem z toho vůbec neusnul.

    Maminka s tatínkem si hráli na schovávanou, to mě bavilo. Pošeptal jsem mamce, že chci hrát taky, tak vymyslela, že budeme spolu v našem pokoji. Tatínek nás opravdu nenašel, přitom jsem ho několikrát slyšel na chodbě. Tak jsme to s mamkou vyhráli.

    Pak přišlo hodně lidí a já už jsem byl venku v kočárku. Maminka najednou přišla ve velkých bílých šatech a byla moc krásná. Ty šaty vybírala se mnou, slíbil jsem tátovi, že to ohlídám.  Tak jsem ho snad nezklamal. Pak tam byl pán v dlouhým černým plášti a hodně dlouho něco povídal mamince a tatínkovi. Všichni ho poslouchali, ale mě to nebavilo, tak jsem usnul. Najednou mě probudila hudba a začal zpívat můj strejda Pavel. To se všem moc líbilo a pak lidi tleskali. Nakonec mě babí dala mamince a všichni lidi k nám chodili, usmívali se a pusinkovali mojí mámu. To mi trošku vadilo, protože to dělám jenom já a tatínek. Tak jsem nevěděl, co mám dělat, ale táta byl v pohodě, tak jsem taky nic neříkal. Ale tvářil jsem se naštvaně, aby všichni věděli, že maminka je moje. Musel jsem jí chránit.

    Hodně jsem byl v kočárku a pořád se na mě chodil někdo koukat nebo mě vozit. Všichni říkali, jak jsem hodnej a pak chodili za maminkou a říkali jí to taky. My jsme se tak s mamkou domluvili. Vždycky jsme šli spolu do našeho pokoje a tam jsem se napapal. Večer jsme si spolu zatancovali, tak jak jsme to doma trénovali. Spinkal jsem u maminky v kočárku až do večera a pak mě šla mamka uložit do postýlky. Byla se mnou, než jsem usnul a pak už bylo ráno a všichni lidi byli pryč…

Jako první kočárek, který se k nám dostal na testování byly golfové hole Joie Brisk. Na ty jsem se moc těšila, protože jsem si golfky vždycky přála vyzkoušet. Líbí se mi na nich jejich skladnost a lehkost.

Základní informace o kočárku, který je schválen pro použití od narození, díky velmi ploché poloze do lehu:

Rozměry a nosnost: rozložený:d. 89 cm x š. 51,3 cm x v. 101 cmsložený:d. 42,2 cm x š. 29 cm x v. 108 cmhmotnost:8,3 kgcelkovánosnost: 27 kg

Trochu jsem měla obavu, že když se jedná o golfky s plastovými koly, budou na chodníku „hrkat“ , ale opak byl pravdou. Golfky Brisk jsou opravdu tichým kočárkem a pokud jsem nejela po hrbolatém terénu, vůbec jsem o nich nevěděla a perfektně se ovládaly. Při najíždění na obrubník byly lehké, z oddělených madel jsem necítila žádné omezení. Kočárek se dal bez problému řídit jednou rukou.

Velkou výhodou je dlouhý košík pod kočárkem. Vlezlo se mi do něj mnohem více věcí, než do mého sporťáku. Nevýhodou však byl přístup do košíku zezadu, tudíž pokud dítě spalo, nedalo se do košíku skoro dostat. Na to bylo potřeba myslet.

Dalším plusem byla rozkládací stříška s pevnou látkou, takže na miminko nesvítilo a bylo pěkně schované. Všimla jsem si, že některé typy kočárků mají tu rozkládací část pod zipem ze síťoviny, to u Brisku naštěstí není a stříška je opravdu super.

Jelikož jsou protilátky součástí imunity organismu, nejprve bych velmi stručně shrnula, co tento pojem vlastně obnáší.

Imunita (neboli obranyschopnost) je velmi důležitá a nepostradatelná schopnost lidského organismu, která brání tělo proti cizorodým látkám (bakteriím, virům, dalším mikroorganismům, ale i toxinům a dalším cizím látkám). Pokud funguje jak má, dokáže velmi dobře rozlišit buňky či molekuly tělu vlastní od těch cizích. Jakmile rozpozná něco cizího, snaží se to odstranit (dokáže však poznat a odstranit také tělu vlastní, ale nějakým způsobem poškozené nebo nebezpečné buňky – např. nádorové, staré apod). Pokud je imunitní reakce na přítomnost cizorodé látky (obecně zvané antigen) nepřiměřeně silná, dochází k alergii.

Jestliže imunitní systém nedokáže rozlišit tělu vlastní buňky a začne je považovat za cizorodé, dochází k autoimunitní reakci (či přímo autoimunitnímu onemocnění).

Můžeme rozlišit imunitu vrozenou a získanou (po prodělané nemoci, nebo po očkování). Dále rozlišujeme imunitu buněčnou, kterou zajišťují různé druhy bílých krvinek (leukocytů) a imunitu látkovou, kam patří komplement (soubor asi 40krevních bílkovin), různé další bílkoviny produkované bílými krvinkami a konečně - protilátky.

Protilátky (imunoglobuliny – odtud zkratka Ig) jsou bílkoviny, které hrají zásadní roli v obraně organismu. Jsou tvořeny B lymfocyty (druh bílých krvinek). B lymfocyty tvoří protilátky poté, co se setkají s určitou cizorodou látkou (antigenem). Jakmile se tedy B lymfocyt setká s antigenem, začne tvořit protilátky, které jsou specifické právě pro tento konkrétní antigen. Z B lymfocytů poté vznikají tzv. plazmatické a paměťové buňky, které se dokáží po opakovaném setkání organismu se stejným antigenem rychle množit a produkovat velké množství protilátek namířených proti tomuto antigenu. Protilátky se pak na antigen vážou, čímž jej „označí“ pro další buňky a molekuly imunitního systému, které jej následně zničí (protilátky samy o sobě antigen zničit neumí). Po prodělání některých nemocí tak může vznikat tzv. doživotní imunita (např. plané neštovice).

Protilátky se nacházejí v krevním séru, tělních tekutinách a na povrchu B lymfocytů, které je tvoří. Celá makromolekula protilátky má tvar písmena ypsilon, na jehož dvou koncích je specifické vazebné místo pro antigen.