Vychovat dceru bylo jiné. Jiné trapasy, jiné zážitky. A pak přišlo macešství – s vlastní dávkou absurdit. Trapasy s pinďou, pes olizující moč a věta, která mi změnila život.

Macecha. Slovo, co zní tvrdě. Jenže skutečný život je jiný – směs smíchu, moči, psího jazyka a vět, které vás položí na kolena. Protože když vám nevlastní dítě mezi smíchem a hadrou od čůránek řekne: „Jsi taky moje maminka,“ – už nepotřebujete krevní pouto. A víte, že máte děti dvě.

Pinďa a kuličky

Léto. Vedro. A on přichází s vážností generála: „Teto, přilepil se mi pinďa. A ještě jsem ti počůral záchod.“

Každé léto je to stejné. Horko, pot, kuličky, co svědí, protože „lepí to“. A já jen protočím oči: „Jo, jako jeho táta…“ Směšné, trapné, intimní. A přitom obrovsky důležité. Protože komu jinému by tohle dítě svěřilo?

Ale vrchol přišel jindy. Netrefil se do záchodu. Já klečím s hadrou, utírám čůranky a nadávám na psa, který se je snaží olíznout. Pot, smrad a moje nervy na prasknutí. On přijde, s očima plnýma omluvy. Obejme mě. A já – s hadrou v jedné ruce a čistou dlaní na jeho vlasech – řeknu: „Nezlobím se na tebe, jen na psa.“

Největší lekce života nepřichází s věkem, ale ve chvíli, kdy vám tělo řekne dost. Když vás svědí pokožka, cpete se antibiotiky, vlasy máte jak slámu – a do toho pes sežere máslo, které robotický vysavač rozveze po bytě. To jsou zkušenosti, které vám žádný věk nezajistí.

Prádlo

Myslela jsem, že čím dražší prášek a čím zelenější eko obal, tím čistější prádlo. Omyl. Šedé hadry, osypaná pokožka a věčný diskomfort. Dnes? Zlatý střed. Žádný luxusní marketing, ale obyčejná funkčnost. Čisté, voňavé prádlo a pokožka v klidu. Nakonec stačí věřit vlastnímu instinktu, ne reklamě.

Intimní zdraví

Tohle byla moje největší lekce. Bazén, stres, změna stravy – a já pořád dokola v lékárně. Antimykotika, antibiotika, kolotoč bez konce. Tělo mi křičelo, že je něco špatně.

Zlom nastal, až když jsem sáhla po kokosovém oleji s kapkou oregana. Tampon, olej – a ticho po pěšině. Problémy se už nikdy nevrátily. A bonus? Od té doby mě minuli i komáři a klíšťata. Žádná reklama, žádná pilulka. Jen jednoduchý hack, který funguje.

Dcera, která po narození jen mňoukala jako koťátko, dnes sní o tom stát se porodní asistentkou. A nevlastní syn? První den ve škole, pěstní pozdrav a slzy v očích. Mezi nimi stojím já – matka osmáka, macecha prvňáčka.

Tak je to tady. Září. Nový školní rok. Dcera nastoupila do osmé třídy. Nevlastní syn do první. Jedna už skoro dospělá, druhý sotva prvňák. A já mezi nimi – matka osmáka, macecha prvňáčka.

Pamatuju si, jak se M narodila. Nedýchala. Rozdychávali ji. A jediné, co zvládla, bylo tiché mňoukání – jako koťátko. Dnes? Krásně, jasně a hrdě řekne: „Maminko.“ Pořád můj cecek. Ale už slečna.

Má sen – zdravotnictví. Porodní asistentka. A já jí držím palce i na nohách, aby jí to vyšlo. Protože tohle povolání se nedělá pro peníze ani pro status. To se dělá srdcem a duší. A ona to v sobě má. Možná se tím i trochu dotýká mé cesty – farmaceuta. Ale hlavně kráčí po své vlastní.

Víte, co je na tomhle chaosu nejlepší? Že má rytmus. Budíky.

„Nestíháš!“ křičené ráno.

Září se blíží mílovými kroky a je proto nejvyšší čas začít přemýšlet o výbavě do nového školního roku. Jednou z povinných položek je samozřejmě také oblečení na tělocvik. Jaké požadavky by mělo splňovat, aby s vaším dítětem prošlo ideálně celým školním rokem?

Konkrétní požadavky na oblečení na tělocvik

V případě, že má škola vašeho dítěte konkrétní požadavky na oblečení na tělocvik, dozvíte se to v rámci seznamu nákupu do nového školního roku, případně ve školním řádu. Obvyklé bývá pravidlo, které se týká obuvi. Ta by měla mít světlou podrážku, aby nezanechávala tmavé šmouhy ve vnitřních sportovních halách.

A čím byste se měli nejlépe řídit vy, jako rodiče? Samozřejmě tím, aby bylo vašemu dítku, bez ohledu na to, zda se jedná o chlapce nebo dívku, pohodlně. Děti by měli mít minimálně:

• dlouhé sportovní kalhoty, ne příliš široké (u dívek například legíny, u chlapců kalhoty sportovního střihu),
• sportovní kraťasy,
• sportovní třičko,
• mikinu.

Tato základní výbava by rozhodně neměla chybět v žádné tašce na tělocvik.

V dnešní době, kdy platby kartou nahrazují hotovost, může kreditní karta přinášet komfort i finanční flexibilitu. Klíčem je ale vědět, jak ji používat zodpovědně a nezadělat si na zbytečné problémy.

Foto: Freepik

Co je kreditní karta a jak funguje?

Kreditní karta je platební nástroj, který vám umožní utratit prostředky až do předem stanoveného limitu. Na rozdíl od debetní karty se peníze neodečítají ihned z vašeho běžného účtu, ale vytváří se závazek u vydavatele karty, který je splatný obvykle na konci měsíce nebo po uplynutí bezúročného období.

Mastercard a VISA – nejběžnější platební karty

Mastercard i VISA patří mezi nejrozšířenější globální platební sítě. Obě společnosti umožňují pohodlné placení kartou (kreditní či debetní) v kamenných i internetových obchodech a doplňkové služby, které usnadňují správu financí.

• U některých vydavatelů karet získáte cashback – procento z utracené částky se vám vrátí zpět na účet.
• Alternativně můžete sbírat odměnové body, které lze vyměnit za slevy nebo zážitky.
• Standardně se u kreditní karty poskytuje až 55 dní bezúročného období. Pokud uhradíte svou měsíční útratu včas a v plné výši, neplatíte žádné úroky.

Jak spravovat výdaje a zabránit zadlužení?

Správná finanční disciplína je základ. Pokud nebudete sledovat, kolik a kde utrácíte, může vás i běžná kreditní karta dostat do dluhové pasti. Využijte naše tipy, díky kterým budete mít své výdaje vždy pod kontrolou.

Plánování rodinné dovolené se může ze zábavy rychle proměnit ve velkou výzvu. S dětmi je potřeba myslet na mnohem víc věcí než jen na ubytování a jídlo. Každá drobnost může rozhodnout o tom, jestli půjde o příjemný odpočinek, nebo o noční můru. Na co nezapomenout, aby vše proběhlo v klidu?

1. Nejprve vyřešte základní věci

Rodinná dovolená začíná rozhodnutím o tom, kdy, kam a jak vyrazit. S termínem i rezervacemi je lepší neotálet – čím dříve, tím lépe. Zvažte, co vaší rodině nejvíc sedí – moře, hory, nebo víkendový pobyt v přírodě?

Ubytování vybírejte podle věku dětí a potřeb – kuchyňka, postýlka, přebalovací pult se často hodí. U dopravy řešte nejen cenu, ale i pohodlí. Pokud jedete autem, naplánujte si trasu a zastávky na přebalení, jídlo i krátký odpočinek.

2. Nepodceňujte balení

Balení je snazší s promyšleným seznamem. Soustřeďte se na praktické věci: oblečení, léky, jídlo a pití na cestu, dokumenty a zábavu. Vše důležité mějte po ruce – v batohu nebo příruční tašce.

Nezapomeňte na technické drobnosti jako nabíječky, powerbanku nebo adaptér do zásuvky. A pokud vezete kočárek, nosítko či autosedačku, ověřte si, že je vše kam dát.