Kde domov můj? 

,,.. a to jeee, ta kráásnáá zeměěě, země čeeská, domov můůůj, země českáá, domov můj." poslouchám z druhé místnostni známou melodii a zpívám si pro sebe.

    Právě ležím v nové posteli a dívám se z okna na nádhernou letní hvězdnou oblohu. Zítra vstávám brzy do práce, bude 24. prosince. Kluci v obýváku sledují český film Pelíšky, kde právě pan Jiří Kodet hraje na klavír českou hymnu po zprávě o okupaci Československé Republiky.

    To vše slyším přes zeď díky mizerné izolaci domů na Novém Zélandu. Ale možná nejen díky tomu. Vím, že i kluci vedle sedí jako přibití, se stejnými pocity jako já a ani nehlesnou. I spadnout špendlík by tam bylo slyšet. Neubráním se a slza mi stéká po tváři. 

    První Vánoce v zahraničí...

... a sama. První vánoce bez maminky a jejího cukroví, bez Popelky, bez Mrazíka a spousty dalších věcí, které mi vždycky přišly tak automatické, tak normální. A teď je všechno jinak.

Tak už tomu je 5 a půl měsíce, co mi k těm všem sociálním rolím přibyla i role mámy.

Feedback? Ještě, že mám hodné dítě, protože i tak nechápu, že tu obrovsky těžkou roli zvládám. Musím se totiž přiznat: "Ahoj všichni, jmenuji se Jana a jsem google matka." Mám první dítě, byla jsem zvyklá, a vlastně stále jsem, neustále se vzdělávat v tom, co dělám. Takže logicky teď dceru neustále sleduju, googlím každý pupínek a studuji psychomotorický vývoj dítěte v prvním roce života. Čtu diskuze, články, pro a proti u kontroverzních témat, jako je očkování, správné nošení apod., a výsledek? Zmatek! Každý tvrdí něco jiného, co je dobře a co je špatně. Co dítě může a nemůže. Mám za sebou bezesné noci, ne kvůli brečícímu dítěti, ale kvůli přemýšlení nad hexavakcínou. Mám za sebou výčitky svědomí, že i když svoji dceru plně kojím, dala jsem jí dudlík a vlastně jí tím šidím a oblbuju. Mám za sebou oslavy, když se poprvé přetočila na bříško a zvládla to "v termínu".

Až tak moc jsem někdy pošetilá. Tak moc mě ta dnešní doba ovlivnila. A já v samém zmatku a snaze o to, co nejlépe vychovat své dítě, někdy zapomínám jen na svou intuici a důvěru ve schopnosti toho drobka. 

Řekla jsem si STOP! Každý má svůj způsob, takže i my si najdeme tu zlatou střední cestu.

Pořád jen plně kojím, zatím žádné příkrmy, malá stále docela dost ublinkává, spí s námi v posteli nebo v postýlce přiražené k té naší vedle mě, má dudlíka, nelátkujeme, koupeme obden, nosím ji občas v šátku, má náušničky, má povinné očkování, nepovinné nebude mít, přetáčí se na oba boky, na bříško jen přes pravou stranu, hraje si, předává si hračky z ruky do ruky, zoubky ješte nerostou. Ano, občas ji vezmu tak, že ji chvilinku držím vertikálně, teď bojujeme s opruzenou prdelkou, někdy jí moc nabalím a je jí teplo. Ale jen ona mi dá najevo, co dělám správně a co špatně. Je to originál, který nikdo jiný nemá. Nacházíme si svůj vlastní způsob soužití a výchovy, příjímáme informace z venku, ale bereme si z nich jen to, co je pro nás důležité.

Nicméně za tetami na modrém koníkovi si pro občasnou radu pořád rády přijdeme. 🙂

Jupííí já něco vyhrála. A ne jen tak ledacos, ale vaginální kapsle Gynimun.

Měla jsem  vážně velkou radost. A to hlavně kvůli tomu, že mě pořád dokola trápí výtoky, svědění a pálení.

No co budu povídat, pořád se škrabat na vagíně není úplně optimální. Takže jsem se moc těšila jak to vyzkouším. Přišla malinká krabička, já na to hledím zda je to jako všecko :D No takové malé pilulky? To se jako má jíst? No ne mrknu na návod a vážně napsané vaginalní. No dobrá tak tedy začnem.

Za dva dny sem měla dostat menzes, tak sem počkala až mi skončí a spotřebovala všecky kapsle. Byly super malé. Největší bomba, to že neklouže z ruk jak čípek a nemusí se dávat klasická vložka, ale stačila slipovka. Bomba výtok z toho skoro žádný, úplně sem hleděla. Hned třetí den žádné škrabání nenastalo, výtok se sklidnil a o pálení při čurání ani nemluvím.A při sexu mě už nesvědí a nedře. Konečně si ho můžu i užít. Taková boží úleva, která trvá už tři týdny.

Mám jasno, jestli se to někdy zas vrátí snad ne, tak určitě si nechám napsat tohle. Za mě úplná jenička. 

Takže mooooooc děkuji, že ste si mě na testování vybrali. Velké díky.

Mám obrovskou radost, že se vám dnes můžu představit jako ambasadorka české značky Phyteneo.

Jmenuji se Hanka a se svým skvělým manželem mám úžasného syna Dominika, kterému bylo nedávno deset měsíců. S manželem jsme se brali před dvěma lety, ale to už jsme za sebou měli jedenáct společných a krásně prožitých let. Po svatbě jsme s miminkem počítali, ale že na testu objevím dvě čárky už po dvou měsících, mě nenapadlo ani ve snu. Když jsem začala zjišťovat všemožné informace o těhotenství a miminku, narazila jsem na Modrého koníka.

Jsem tu registrovaná rok a půl a musím říct, že jsem tady za tu dobu načerpala spoustu užitečných informací, našla spoustu inspirace a díky radám zkušených maminek objevila parádní vychytávky, které by mě jinak vůbec nenapadly. Třeba že síťku na kočárek koupit raději černou než bílou, protože je přes ni lépe vidět, nebo že přebalovací podložka na komodu má být raději trojhranná, než dvojhranná (mimochodem bez této vychytávky by už měl náš velmi energický syn nejspíš otřes mozku, protože by při každém přebalování narážel hlavou do zdi J ). Mám tady své oblíbené maminky a spoustu z vás ráda sleduji.

Řekla jsem si, že když už tu trávím nějaký ten volný čas, bylo by fajn skloubit to s něčím užitečným, a proto jsem se začala více zajímat o projekt ambasadorek. Sledovala jsem vypsané konkurzy, a asi pět měsíců na to se objevil konkurz na ambasadorku Phyteneo – značku, která je významným výrobcem moderních fytofarmak v České republice. Řekla jsem si - to je přesně ono, tuhle značku chci reprezentovat! Ptáte se proč právě Phyteneo?

Celý svůj profesní život se pohybuji ve zdravotnictví. Po maturitě, kterou mám v oboru zdravotní laborant, jsem pracovala jako instrumentářka ve stomatochirurgické ordinaci a načerpala tak nenahraditelné vědomosti v oblasti stomatologie. Po pěti letech jsem se ale vrátila ke svému oboru a začala pracovat jako laborantka v mikrobiologické laboratoři. Při práci jsem si doplnila vzdělání dálkovým studiem bakalářského oboru Zdravotnická bioanalytika na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy a atestací v oboru mikrobiologie.

Jako mikrobiologická laborantka jsem v práci viděla spousty případů, kdy i u mladých pacientů absolutně selhávala antibiotická léčba. V dnešní době se antibiotika nadužívají ve velkém. Někteří praktičtí lékaři je předepisují běžně na chřipku, většina z nich je pak předepisuje bez potřebných vyšetření. Druhá věc je, že lidé se jich často sami domáhají. A přesně toto nadužívání vede ke vzniku antibiotické rezistence – tedy, že antibiotika začínají být neúčinná.

Jsem tak nadšená, že vám hned musím sepsat článek! Slyšeli jste někdy o Floatfit? Pokud ne, pokračujte dál... 🙂 A pokud ano, tak taky😁

Já jsem dnes totiž absolvovala svou první lekci a byla to pro mě absolutně skvělá zkušenost! Ale teď k tomu, o co se jedná. Floatfit je netradiční cvičení na principu HIIT – High Intensity Interval Training. Cvičíte klasické cviky, na které narazíte v každém běžném workoutu, ALE... NA VODNÍ HLADINĚ!
Respektive na speciální podložce, která se vznáší na hladině a je jednoduše připevněná tak, aby ,,nikam“ neujížděla. Fór je v tom, že rozhodně není stabilní a vaším úkolem je se na ní nejen udržet, ale právě i provádět méně nebo více náročné cviky. Díky tomu jste nuceni neustále zatínat střed těla – vnitřní břišní svaly – chcete-li core. Jakmile povolíte – padáte pod vodu. 🙂,,Co si na sebe teda mám obléct?" běželo mi hlavou. Máte dvě možnosti - buď vyprané sportovní oblečení (za mě doporučuji třičtvrťáky, sportovní podprsenku a tenké tílko). Nebo plavky vcelku - z čistě praktických důvodů! 😉 Pánové - ano na lekcích jsem viděla i dva chlapy! - si vystačí s plaveckými nebo sportovními kraťasy. 

 Adrenalin, legrace, bolest pracujících svalů v celém těle, pocit, když se potopíte a zase se na tu ,,zatracenou“ podložku vydrápete zpátky a jedete dál...! 

 Jak probíhala lekce Floatfit? Na začátku nám naše instruktorka – skvělá Péťa, která mě přivedla i k FitMami – popsala, jak bude cvičení probíhat, na co si dát pozor a čeho se nebát. NESMÍTE SE BÁT SPADNOUT DO VODY. Přijde vám to legrační? Ale věřte mi, je to vážně důležitá součást a po doplavání k podložce a krátkém seznámení s ní ( 🙂 ), jsme kromě stability zkusily i takový malý pád pod vodní hladinu.

Základem bylo 5-6 základních cviků: squat – klasický, na špičky a s výskokem, angličáky - základní i s výskokem, plank, ,,lodičku“ (viz foto), houpání ze strany na stranu v rychlém tempu. Opakovaly se a nabalovaly v pravidelných intervalech a cílem instruktorky bylo, abychom překonaly sami sebe a zkoušely jsme aspoň chvíli nejtěžší verzi. Mezitím jsme se několikrát ,,vykoupaly“ a v závěru lekce už to nebyla vůbec legrace, vydrápat se zpátky na podložku.

Snažila jsem se dělat cviky v pokročilé verzi a v jednu chvíli jsem opravdu nevěděla, jestli ze mě teče pot, nebo voda. 😀 I přes to, že už nějaký ten pátek cvičím a troufám si tvrdit, že mám nějakou fyzičku, byl to zase úplně jiný styl cvičení a rozhodně mi dal zabrat!