Takže jsem se konečně dostala k sepsání článku o testování mléka. Začnu asi tím, že malá mi za začátku protestovala a zvracela mi všechno mléko co jsem jí dala. Vyzkoušeli jsme hodně druhů, bebevitu, sunar a pod., ale nakonec sme na radu v lékárně a doktora museli koupit a dávat přímo na ublinkávání, a bylo to super pak sem postupem času občas zkusila dát normální a pořád zvracela.

Pak sem uvidela v reklamě a i na internetu nové mlíčko od HAMI fermentované a opravdu mě to zaujalo a přemýšlela sem, že když už nic nepomohlo tak tohle by už třeba mohlo!?? 🙂 Tak sem si řekla, že ho tedy zkusím ale než sem se dostala do krámu, tak sem tady na koníkovi narazila na článek o testování mléčka HAMI, tak sem hned napsala a za týden zpráva že sem vybrána na testování!? Jako fakt??!! Tak to bylo pro mě opravdu super zpráva měla sem radost a těšila sem se až ho vyzkoušíme.

Tak přejdu už k věci, když zazvonil kurýr s balíčkem tak sem ho donesla domů a společně s Nelinkou sme to otevřeli a uvnitř krabice byly dvě balení mléka HAMI.

Na první pohled mě zaujalo praktické a výhodně velké balení, což je super protože to vydrží u nás tak cca 9-10dní. Když sem dózu otevřela, nadchlo mě to že maj suprově vyřešené dávkování tak že si lze lžičku připevnit na víčko kde je na to určené místo a růžek přizpůsobený na zarovnání odměrky, takže prášek nebyl všude okolo.Takže za mě vzhled a praktičnost za jedna prostě super! 🙂

Tak sme začli první flaškou, překvapilo mě, že hned si dala a vypadalo že jí to opravdu chutná i to krásně voní ne jako ty ostatní, které většinou smrdí a tohle vonělo jakoby po jogurtu. Když vypila celou flašku, tak sem čekala co bude no tak byla další flaška a až do večera a furt dobrý. Pak už asi třetí den pořád super, takže mě se tak ulevilo, byla sem štastná, že jí chutná a že už mlíčko nezvrací, takže skvělé! A hlavně ještě další výhoda oproti jiným mlíčkům, tolik nepění a nezůstávají v tom cucky jako se mi stávalo u ostatních.

Tímto článkem bych i chtěla moc poděkovat Modrému koníkovi za šanci vyzkoušet toto mlíčko a sme za to moc rádi. Děkujeme! 🙂  A za nás toto mlíčko HAMI můžu jen doporučit!! 🙂

Ráda bych se s vámi podělila, jak probíhalo testování výrobků k2r u nás doma.

Když jsem zjistila, že jsem byla vybrána, měla jsem velikou radost. Vzhledem k hromadám prádla, které doma generujeme byla možnost vyzkoušet něco nového zajímavou výzvou. A to nejen pro prádlo, ale i pro mě, co jsem vůbec ochotna podstoupit - případné obarvení prádla, kdyby si výrobce tak trochu vymýšlel…

Dokud jsme byli jen tři, bylo to prádlo víceméně na pohodu. Všechno spíš tmavé, kromě plínek, ale prostě docela dobře kompatibilní. Ale co se narodila dcera a syn začal chodit do lesní školky je to o fous zajímavější…. Přibylo dost růžové a bílé, taky i ostatní barvy nezůstávají pozadu, samozřejmě je od každé barvy pár kousků, takže čekat na naplnění pračky by byl holý nesmysl a plýtvání prostorem… Co se týče lesní školky, tak ta zase skýtá velké množství různých materiálů, které se perou – když pominu synovo oblečení, které čítá od funkčního spodního prádla, přes vlněné, outlastové i softshelové oblečení po přírodní materiály, které se na všech těchto částech mnohdy nachází, také kapsy, které se občas zapomenou vypráznit – kameny, písek, hlína, tráva a nezapomenutelné všudypřítomné bahýnko! a velmi oblíbené papírové kapesníky :o) Nemůžu taky zapomenout na manžela, který začal mít nějaký dress code v práci, takže přibylo košil a bílých triček...

Balíček přišel v pondělí krátce po poledni. Vydržela jsem neprat celý víkend, abych měla na čem testovat. Takže jsem se hned do balíčku pustila, rozbalila, vytřídila první pokusnou hromádku prádla a pustila se do něj.

Nejdřív jsem chtěla použít čistič pračky, ale pak jsem si řekla, že pro mé srovnání bude ideální vyprat pár praček tak, jak jsem zvyklá a až poté pračku vyčistit a sledovat případné rozdíly… Celkem jsem udělala 10 pokusů s různými výrobky i různě špinavým a barevným oblečením.

Prvním testovaným králíkem byl Colour Catcher+Stain Remover. Jedná se o bílý pytlík s nějakým práškem, který se přidává přímo do bubnu pračky. Po vyprání se z pračky vyndá, je prázdný a zbarvený dle barev, které zadržel. Tady jsem se držela trochu při zemi a proto nesmíchala úplně všechny barvy. Šlo spíš o tmavší s černou a pletené rukavice ze školky, které bývají vždy dost výživné a nikdy se nevyperou dočista... Toto praní dopadlo bezvadně, za mě na jedničku. Nic se neobarvilo, rukavice se vypraly krásně. I límeček u košile se jevil velmi čistě. Na ubrousku bylo vidět, že se činil a bez něj by bylo prádlo o něco tmavší... Prala jsem klasicky, jak jsem zvyklá na 40°C.

Jak se z autorky článku „můj porod, aneb proč rodit v porodnici“ stala domarodka?

Můj první porod byl horor. Dlouhou dobu jsem byla přesvědčená, že se prostě u něj vyskytla závažná porodní komplikace (patologicky krátký pupečník), kterou lékaři naštěstí dokázali zvládnout a díky tomu jsme oba se synem přežili. Byl to jeden z těch porodů, po kterém aktérka všem říká „kdybych rodila doma, mé dítě by určitě zemřelo“. Jenže po nějaké době jsem se o porod jako takový začala více zajímat a zjistila jsem, že nic není černobílé. Masakru, kterým končil můj první porod, předcházelo několik zbytečných zásahů, nedovolili mi rodit vertikálně, jak jsem v tu chvíli nutně potřebovala (později jsem se dověděla, že děti s krátkým pupečníkem se rodí zásadně vertikálně! – takže mé tělo vědělo jak na to, ale lékaři měli jiný názor) a nenechali mě ani jednou samotnou tlačit na kontrakci, ale od první tlačící kontrakce mi byla prováděna Kristellerova exprese, díky které jsem se nemohla pořádně ani nadechnout, natož tlačit. Porod končil kleštěmi, poprvé jsem se postavila 26h po porodu po dvou krevních transfuzích a následky si nesu částečně dodnes. Můj původní pohled na první porod zde: https://www.modrykonik.cz/blog/anetadr/article/muj-porod-aneb-proc-rodit-v-porodnici/

Ke druhému porodu jsem šla už více informovaná, přesto byl opět vyvolávaný a já možná i díky tomu opět podlehla nabízenému epidurálu, děsně „potřebné“ dirupci vaku blan a dalšímu. Přesto už jsem si nenechala líbit vše, tlačila jsem si, jak jsem potřebovala a druhý porod pro mě končil výrazně líp – odcházela jsem jen s drobným nástřihem a do týdne jsem byla relativně v pořádku. Poporodní popis: https://www.modrykonik.cz/blog/anetadr/article/jak-se-rodi-pet-kilo-stesti-ulqxtk/

V průběhu dalších let jsem opět sem tam něco nového o porodech přečetla a strašně moc jsem toužila, zažít to potřetí prostě jinak. Má první a největší meta byla, aby porod nebyl vyvolávaný. Poprvé byl vyvolávaný kvůli tlaku (s tím moc nenadělám:(), podruhé kvůli velikosti miminka (chápu, že 5020g porodníky může vyděsit – zvláště tři týdny před TP, ale u nás se velká miminka rodí a nikdo na císaři nebyl). Rozhodla jsem se najít si zkušenou PA a s ní se radit ohledně závěru těhotenství, co je a není nutnost a pokusit se vyhnout tlaku na vyvolání.

PA jsem si našla úžasnou, klidu měla na rozdávání a to bylo přesně to, co jsem potřebovala. Po rozhovorech s ní jsem nakonec začala přemýšlet nad možností domácího porodu. Vyhnout se celé té porodnické mašinérii je prostě strašně lákavé. Aby bylo jasno – já rozhodně nejsem proti lékařské péči!! Ba naopak – všech lékařů si nesmírně vážím a je jasné, že je jich v případě komplikací opravdu třeba. Nicméně u fyziologického těhotenství je bezpečnější nechat rodičku úplně v klidu rodit tak, jak to má v sobě od přírody zakódované a to málo který lékař dokáže. Koukat se se založenýma rukama je prostě něco, co se zdá být spíš špatně, než dobře, ale v tomto případě je opak pravdou.

Další věc, která domácímu porodu výrazně nahrávala je, že rodím vcelku rychle. Ano, první dva porody byly vyvolávané, takže těžko soudit, přesto ale první trval 2,5h a druhý 2h. Nakonec jsme se s manželem i PA dohodli, že tomu necháme volný průběh – pokud nestoupne tlak, nebo se neobjeví jiná komplikace, já se sama rozrodím (což se mi před porodem zdálo skoro jako sen!) a porod bude probíhat rychle a hladce, zůstaneme doma. Když se komukoli z nás nebude cokoli zdát, pofrčíme do porodnice.

Již po sedmnácté patří v České republice třetí květnový týden porodům. Letošní ročník probíhá 14. -20. 5. 2017 a nese téma: 40 týdnů? Každý porod má svůj čas. Proč a jak tradice vznikla a co vás tento týden čeká, vám přiblíží následující řádky.

Historie Světového týdne respektu k porodu sahá do roku 2004, kdy jej založila Francouzská aliance pro respektovaný porod (Alliance française pour l’accouchement respecté – AFAR), jako reakci na stále se zvyšující medicinalizaci porodů. V rámci toho týdne se pak pod hlavičkou nejrůznějších sdružení začaly pořádat informativní festivaly pro veřejnost se zaměřením na přirozený porod a jeho podporu. Každý ročník pak má vyhlášené hlavní téma. Od roku 2011 je akce mezinárodně zaštítěna European Network of Childbirth Associations (ENCA).

V současné době se akce k příležitosti Světového týdne respektu k porodu konají v 19 zemích světa – mimo jiné ve Spojeném království, Severním Irsku, Řecku, Španělsku, Polsku, Rakousku, Maďarsku…

I v České republice začala významná skupina (nejen) žen pociťovat dopady moderního porodnictví. Se změnami ve společnosti přišla i změna myšlení. Ženy začaly chtít více než „být odrozena“ a „hlavně mít zdravé dítě“. Náhled na porod se drasticky měnil – z nutné nepříjemnosti na posvátný okamžik vstupu do života a proměny v matku.

Nové vědecké poznatky a doporučení Světové zdravotnické organizace doporučující přirozený porod, pouze s nutným zasahováním ze strany zdravotnického personálu, byly jako pěst na oko v porovnání s praktikami v některých českých porodnicích, v kterých i desetiletí po sametové revoluci přetrvával socialistický duch. Bylo jen přirozeným vyústěním stávající situace, že se myšlenka Světového týdne respektu k porodu uchytila i u nás.

Česká republika se k tradici oficiálně připojila v roce 2006 prostřednictvím spolku Hnutí za aktivní mateřství. Od tohoto roku se každoročně rozšiřuje nabídka akcí v mnoha městech ČR. Letos můžete čekat program ve více než 20 městech v Čechách i na Moravě. Porody zkrátka táhnou. Podívejte se na české stránky Světového týdne respektu k porodu, kde na mapce snadno najdete akce ve vašem okolí!

Vyžádali jste si pokračování článku o bezpečném obchodování, tak tady ho máte 😉

Co je nejdůležitější?

Nikdy neodesílejte zboží předtím, než obdržíte peníze! Nestačí slib zájemce, že peníze odešle, až... Nestačí prohlášení, že už částku posílá. Nestačí potvrzení o tom, že peníze byly odeslány. (Věděli jste, že každá transakce se dá i po odeslání stornovat?) Potvrzení se dají zfalšovat.

Počkejte, až budete mít peníze u sebe a teprve poté odešlete zboží, jinak se smiřte s myšlenkou, že nejenže zboží nejspíš někomu dáte zadarmo, ale navíc zaplatíte poštovné.

Pokud chcete posílat zboží na dobírku, nechte si raději předem zaplatit doběrečné, ať nepřijdete o poštovné v případě, že si zájemce zboží nepřevezme.

Než budete posílat zboží do zahraničí, prosím, vyhledejte si pro jistotu na internetu informace na téma Nigerijský podvod. Tomuto tématu se věnuje i diskuze na beremese.cz.

Byť je už nějaký ten pátek jaro, rozhodla jsem se zavzpomínat na zimu (což asi před 14 dny vzpomínali všichni) a protože F-M je pro mě brána do Beskyd tak bych ráda napsala něco o lyžování v Beskydech. A proč naše? Protože nerada píšu a doporučuji něco jsem sama nezkusila, takže budu psát jen o těch areálech, kde jsme sami lyžovali tak se nedivte pokud tam nenajdete zrovna vaši oblíbenou sjezdovku.

Palkovice - lyžování za domem

Palkovice leží kousek od F-M a i z Ostravy to tam i v zimě trvá asi  minut (alespoň z naší strany) takže ideální místo, pokud si chcete zalyžovat jenom na hodinku dvě. Prostě si odskočíte a pak zase domů.

Můžete si tady užít i večerního lyžování, které má skvělou atmosféru a mezi námi, kdyby manžel viděl svah poprvé za světla, asi bych ho dolů nedostala (lyžoval v 5-ti letech a pak v 25 😀)

Je tam i dětský svah, kde můžou děti lyžovat jenom na úplně spodním kousku svahu, kde je vlek jenom lano nebo se staršími se už dá sjíždět celý menší svah kam vás vyveze kotva. Děti stály letos na lyžích poprvé, takže se statečně držíme ve spodní části svahu.

Ski areál Bílá