Já čekám miminko! Moje vysněné miminko! První co mě napadlo, že se musím dobře připravit na porod. Ale už mě nenapadlo připravit se na kojení…. O procesu porodu jsem si toho hodně načetla, o kojení skoro nic. Vždyť kojit přece budu, tak co. A kamarádka mi před porodem řekla, že mi s kojením v porodnici pomůžou, takže tím skončila moje příprava. Do porodního plánu jsem si akorát připsala: prosím o podporu samopřisátí, kojení bez omezení a žádné UM…. A to je vše. Porod může začít. Jsem připravená.

            Vůbec jsem netušila, že laktační poradkyně v porodnici na mě nebude mít čas. Vůbec jsem netušila, že mi kojení na začátku moc nepůjde a vůbec jsem netušila, že podpora ze stran sester bude spíše alá propagace kloboučků, dokrmů a dalších kojicích pomůcek… „My jsme si se sestrama říkaly, že vám to asi nepůjde, nemáte dobrý bradavky. Zkuste to s kloboučkem a tady mi podepište, že jste ho převzala.“ Z tohoto přístupu jsem byla moc zklamaná. Sestry sice měly naučenou formulku: „…když budete něco potřebovat, cinkněte na nás kdykoliv.“, ale když už jsem cinkla, moc nadšené nebyly. A taky že jsem cinkala, potřebovala jsem POMOCT S KOJENÍM. Vždyť tady na šestinedělí mám jeden jediný úkol – naučit se miminko kojit! A mně to nešlo.

Prsa byla nalitá, mlíko stříkalo všude, ale miminko ne a ne se přisát. Chvíli plakalo a pak usnulo. Jednou v noci jsem opět zavolala sestru a poprosila jsem ji o pomoc… Vzala mého nádherného chlapečka a snažila se mu narvat bradavku do pusy. On plakal, já bulela… bylo nám v té situaci fakt blbě… Po chvíli sestra rezignovala, když se jí nedařila její metoda: „Máte zlobivý dítě.“ a odešla… Miminko mi opět usnulo nenakojené a já jsem se rozbrečela… A v tomto duchu to šlo dál.  „Cože vy jste ještě nevážila miminko před pojením a po kojení? Ale to musíte, jinak vás nepustíme domů. Když vám miminko nebude přibírat půjdete na kapačku.“

Zastrašování zafungovalo. Začala jsem tedy vážit… bylo to pro mě velmi stresující, protože moje miminko stále nepřibíralo, jak všechen personál očekával… „A nechcete se jít podívat na to video o kojení?“  A v tom mi to došlo… vždyť ty sestry o kojení nic neví stejně jako já… cítila jsem se fakt mizerně… No nic, musíš se spolehnout hlavně na sebe, vždyť tvůj chlapeček tě potřebuje, seber se, sakra, a pojď znovu do toho, ty to zvládneš! …napadlo mě zavolat švagrové, která má 3 děti a všechny kojila, tak jak to, sakra, dělala… „Zalez si do sprchy, odpusť si prsa, masíruj teplou vodou a pak běž kojit!“ Konečně praktická rada, která měla trochu úspěch…

Můj chlapeček však nepřibíral tak, jak by měl, takže přišlo další strašení od sester: „Řeknu vám to tak: chcete jít domů?“ Na to jsem samozřejmě odpověděla ano. „Tak přikrmte!“ Aha, tak toto je ta podpora kojení v porodnici… byla jsem zoufalá, a protože mi začalo být malýho líto, podlehla jsem. Přišla sestra se stříkačkou plného UM a stříkla ho mému synovi do pusenky, pěkně z dálky, bez kontaktu. Bylo mi opět do pláče. Když jsem odcházela z porodnice, v tašce jsem měla vyfasované stříkačky, klobouček a UM a někde úplně dole zahrabanou sebejistotu… Ale já to stejně nevzdala. Hned první den doma jsem se vyprdla na UM i stříkačky a šla kojit, pěkně v klidu bez omezení jsme se tulili a víte co? Ono to šlo, šlo to krásně… hned první den doma to povolilo… Najednou ze mě byla nejšťastnější máma na světě! Sebejistota, co se týče kojení, se mi vracela pomalu, byla dost pochroumaná z nemocničního přístupu. Ale co, kašlu na ně, mám nejkrásnější miminko a KOJÍM!!!

           A protože jsme se kojili krásně další tři měsíce, vůbec mě nenapadlo, že kojení se nám bude proměňovat a že můžou přijít další problémy. Po nějakém čase, se mi přestaly nalívat prsa a mému miminku se to moc nelíbilo. Nechtělo se přisát. Myslela jsem si, že nemám mlíko, byla jsem opět zoufalá. My tak bojovali na začátku a tohle by měl být konec? Tak to teda ne! Protože jsem tušila, že to sama nezvládnu, napsala jsem o radu na facebook do skupiny PODPORA KOJENÍ. „SOS malej mi bojkotuje kojení!“ Díky bohu za fejs!!! Sešlo se tu spousta fajn rad, protože ale moje pochroumané sebevědomí z nemocnice bylo stále zahrabané kdesi v tašce a nevylízalo, oslovila jsem Martinu, laktační poradkyni v mém okolí, a poprosila ji o pomoc.

Aktualizace: Recenze našich uživatelek si můžete přečíst v tomto fóru.

---

Dnes otevíráme jedno zajímavé testování. Testování každodenní pomůcky, bez které nemůžeme doslova žít. Ano, bude se testovat toaletní papír! A ne ledajaký.

Co testujeme

Toaletní papír Veltie kombinuje pevnost a spolehlivost tří nepřekonatelně jemných a hebkých vrstev.  O vaši pokožku bude pečovat velice jemně a vy se budete pokaždé cítit příjemně. Veltie poznáte podle rozkošného medvídka na obalu.

Znáte to, jdete na toaletu, cítíte naději, že budete alespoň 5 minut sama, že budete mít čas na své vlastní myšlenky, a v tom poza dveří křičí hysterický hlásek: „Maminko? Maminko, kde seš?“ Do toho nejhoršího scénáře spadá také nepříjemná představa - toaletní papír spotřeboval manžel, který samozřejmě na novou rolku zapomněl, a váš prcek, pověšený za vaše kolena, vám nechce z koupelny přinést novou. Ale protože jste maminka, víte jak na tyhle pakárny. Tři vrstvy Veltie vám zpříjemní pokaženou chvíli. A také, když je nutno, utře soplík pod nosem nebo v chvatu poslouží jako skvělá utěrka.

Není lehké se usmívat, když vás trápí svědění, neobvyklý výtok, nepříjemný zápach a víte, že s vaší vagínou není něco v pořádku. Vaginální ekosystém něco narušilo a říkáme to jako ženy ženám, našly jsme řešení.

Čtěte dál.

Co testujeme:

Vaginální kapsle GYNIMUN intim protect jsou selektivní vaginální probiotikum, které obnovuje a udržuje zdravou vaginální flóru, podporuje léčbu bakteriální vaginózy a obnovu přirozeného pH. Představuje rychlou pomoc a úlevu od nepříjemného zápachu, svědění a neobvyklého výtoku.

Tato jednička na Evropském trhu jako jediná obsahuje takové laktobacily, který se ve vagíně nachází úplně přirozeně. Kapsle jsou vhodné jak při bakteriální vaginóze a tak při kvasinkové mykóze (u těžších infekcí samozřejmě po náležité antiinfekční léčbě).

GYNIMUN vaginální kapsle obsahují dva pečlivě vybrané, vaginální, patentované a klinicky přezkoušené probiotické kmeny, které byly vybrány pro své vynikající vlastnosti při udržování a obnově zdravé vaginální flóry. GYNIMUN jako jediný obsahuje přirozené vaginální  laktobacily. Žádné jiné laktobacily nejsou schopné ve vagíně přežít a bojovat v ní s problémy tak jako ty, které jsou obsaženy v GYNIMUN.

Milé maminky,

ráda bych se s Vámi podělila o aplikaci pro Android Teplůtkoměr, kterou pro mě napsal můj manžel. Díky aplikaci si už nebudete muset pamatovat, kdy jste své dítě naposledy měřili a jaký lék jste mu podali.

Tady je příběh jejího vzniku. Mám často nemocné děti a docela trpí na horečky a po jedné šílené noci, kdy jsem zase neúspěšně hledala papír s posledním měřením a podaným lékem, napadlo mě, že by bylo dobré mít něco takového v mobilu (ten většinou vím, kde je a nepotřebuji k němu baterku). Manžel se toho chytl a aplikaci naprogramoval (šikulka jeden). 

Možná si říkáte, že je to zbytečnost a že se teď přes aplikace řeší skoro všechno. Před rokem bych s Vámi souhlasila, ale teď jsem v jiné situaci. Za poslední čtyři měsíce jsme prošli hromadou nemocí (viroza, chřipka, zánět dutin, zánět středního ucha, rotavirová infekce, septické horečky, angina, mononukleoza, horečky neznámého původu, laryngitida a to je snad konec ... ťuky ťuk). Po třetí nemoci jsem přestala mít přehled, které dítě jsem naposledy měřila, jaká byla horečka a který lék jsem podala. Takže aplikace se pro mě stala nepostradatelnou pomůckou. A to nejen v akutních fázích nemocí, ale i v mezidobí, kdy jsem musela opakovaně lékařům zpětně sdělovat historii horeček. 

A protože podobných maminek je určitě více, rozhodli jsme se aplikaci zveřejnit. Pokud by pomohla jen jediné mamince, za tu námahu to stálo. Maminky, přeji Vám, ať jste s aplikací spokojené, ale ať ji nemusíte používat často!

Aplikace je free a zde je na ní odkaz: https://play.google.com/store/apps/details?id=cz.strnadatka.teplutkomer

Opakuje se to každý rok. Na začátku jara, kdy se příroda probouzí a všechno kolem nás kvete se paradoxně cítíme unavení a bez energie. Není to žádná odborně pojmenovaná nemoc a nevěnuje se jí žádná vědecká publikace. A stejně přijde stejně jistě jako bolest hlavy po bujarém večírku. Dobrá zpráva ale je, že jí lze účinně předejít a naplno si tak užít jedno z nejráznějších ročních období.

Stavěli jste sněhuláka?

Částečně je na vině to, co jste dělali v zimě. Pokud jste stavěli sněhuláky, bobovali s dětmi na kopci, bruslili a nosili zvířátkům do krmelce jablíčka, cítíte se pravděpodobně dobře. Ale ti, kteří teploty kolem nuly strávili v křesle před televizí a miskou cukroví po ruce na tom budou pravděpodobně hůře. A ačkoli pro nikoho z nás není dnes problém jíst i v zimě dostatek čerstvého ovoce a zeleniny, které zajišťují příjem vitaminů a minerálů, přísun těchto důležitých látek není většinou dostačující.

Proto je vlastně jarní únava vitamínový a pohybový deficit. Naše tělo tak po zimě vypadá jako automobil, který stojí celou zimu venku. Nikdo s ním nejezdí, netankuje benzin a nedoplňuje olej, aby se nic nezadřelo a vše běželo tak, jak má.

Slunce nejen v duši

Náprava je vcelku jednoduchá a hlavně příjemná. Žádné polykání tabletek a injekce. Jednoduše roztáhněte žaluzie, otevřete okna a vpusťte do bytu slunce. Právě jeho paprsky přispívají k tvorbě vitaminu D, který je pro náš organismus důležitý. Stimuluje v našem těle tvorbu serotoninu, tzv. hormonu štěstí. Jeho výborným zdrojem jsou také ryby, především ty tučné mořské jako jsou losos, tuňák, sardinky a makrela. Slušná porce lososa by měla pokrýt doporučenou denní dávku vitamínu D.

Synek spí. Je tu čas pro mě. Káva dnes stydne rychleji! Venku je nečas, jakoby byla zima zpět. Mám svetr,  topení hučí, ale v pokoji je chladno stále. Pohrávám si s myšlenkou, že dnes ven nepůjdem (ale půjdem, aspon vyvětrat se na 20min, jinak zblbnem oba). Ani zima ani chaos z rozptýlených hraček doplněné o ramínko na šaty, cedník, metr, skládací přepravku a jiné tuningy hracího materiálu mi nezabrání, abych vám dnes nenapsala něco z mého pro slova světa.

Dnes  posílám příspěvek o povídání si s dítětem v jeho prvních měsících. A i když vám ještě úplně odpovídat nebude, vaše komunikace s ním mít odezvu bude!

Schopnost vnímat řeč je pro dítě vrozenou dispozicí, ale záleží na rodiči, který je s dítětem drtivou část dne, jestli bude komunikačně zdatné. A i když všichni tuší, i bez vystudované logopedie, že intenzita tady hraje jednu z hlavních rolí, nejeden rodič se přiznal, že neví, co dítěti stále povídat, když mu jeho dítě ještě nerozumí a samo ještě nemluví. Motivující může být nad slunce jasný fakt, že dítě dříve rozumí než mluví. Porozumění jednoduchému slovnímu sdělení se uvádí mezi 8. - 10. měsícem, tedy dříve než od dítěte uslyšíte první slůvko. Dítě, než začne vnímat obsah sdělení, potřebuje naposlouchat jiné aspekty řeči. Proto na něj mluvte a nebo ještě lépe povídejte si s ním. 

Mluvit k malému dítěti umíme všichni

Mám na něj mluvit nějak "extra"? Budu si s ním umět povídat? Psychologové poukazují na fakt, že příhodný styl mluvy k dítěti volíme přirozeně, aniž bychom si to uvědomovali. Zpomalíme tempo, zkrátíme délku, opakujeme základ sdělení. Pravděpodobně také zvolíme vyšší tón hlasu, na který obecně malé děti lépe reagují a pomocí výraznější intonace se snažíme získat i udržet pozornost dítěte. Pro tento styl mluvy se začal objevovat termín "maminština", kterou ovládají  už děti středního školního věku, kluci i holky. Psycholog Matějček o tomto jevu píše jako o vrozené složce budoucího rodičovského chování. Není to ukliďnující? Umíme to všichni a to cca od 10-ti let.

Možná jste si ale všimli, že ten výše popsaný způsob mluvy NEpoužíváte v komunikaci s čerstvě narozeným miminkem. Pravděpodobně tvoříte věty delší, neměníte tolik intonaci... a to je správně! Vaše dítě tak má možnost naposlouchat, kromě široké škály fonémů, intonaci běžné řeči, hranice vět, slov... Než o obsah sdělení jde totiž o navázání kontaktu. Vaše řeč se změní až později a možná to ani nepostřehnete. Důvodem ke změně je, že začnete reagovat na mimiku svého dítěte a intuitivně vycítíte, co právě potřebuje a z běžného řečníka se stáváte uživatelem   "maminštiny", ať už jste to plánovali nebo ne ;)

Když jsem objevila poprvé dvě čárky na testu, měla jsem nesmírnou radost, ač miminko nebylo plánované. Celé těhotenství jsem si užívala, hlavně rostoucí bříško a na miminko se těšila. Každým dnem, kdy se porod blížil víc a víc se mě manžel a kamarádi ptali, jestli se bojím porodu. Pohotově jsem jim odpovídala, že ne. Byla to pro mě naprosto přirozená věc a nebyl důvod se bát. Jsem přece žena, která je k rození dětí stvořena.

Pak přišel den D, porod začal spontánně a já to věděla od první kontrakce a moc jsem se těšila. Při příjezdu do porodnice všechno pokračovalo dobře, měla jsem už půlku za sebou. Než přišla velmi silná kontrakce a já zazvonila na PA.

Tady to začalo: „Maminko, jste otevřená na 7cm, píchneme vodu a můžete začít tlačit.“

Byl to můj první porod a porodnici a doktory v ní jsem vnímala pozitivně, přece ví, co dělají. Začal kolotoč nekonečného tlačení, kdy se mi nedařilo sehrát s tělem, kontrakce pomalu mizely a mě docházeli síly. PA zavelela napíchnout oxytocin a zavolat doktora. To už šlo do tuhýho, kontrakce byli nesnesitelné, a nedávali mi čas na odpočinek. Byla jsem vyčerpaná a najednou měla pocit, že to nezvládnu. Přišel čas mi dávat kyslík. Přesto už jsem nemohla.

„Naštěstí“ mě v tom PA nenechala a začala mi miminko vytlačovat z břicha pomocí Kristellerovy exprese. Doktor navíc provedl ještě nástřih hráze. Trvalo to ještě pár minut a najednou bylo miminko na světě. Avšak to jak ze mě miminko vylítlo ven, jsem vůbec necítila. Prostě jako bych to nebyla já, kdo rodil.

Bohužel mi miminko nedali ani na břicho, ač se tím porodnice dušovala na předporodním kurzu, že to dělají automaticky. Po nějaké době mi ho podali zabaleného jako vánočku na první přisátí, a pak ho zase odnesli a nechali mě s mužem na porodním sále dvě hodinky „odpočívat“. Toť k bondingu.