Ještě si dovolím poradit jednu vychytávku, pro snadný úklid před Vánocemi. V domovech se peče, plní, zdobí, balí dárky atd. Většina žen potřebuje uklidit rychle a efektivně. Pořiďte si zázračný hadřík Actifibre a uvidíte, že úklid Vám půjde sám. Investice je to velmi malá a výsledný efekt naopak obrovský. Většina žen, zde s koníka, ho velmi chválí a doporučuje dál. Tak i já Vám takové doporučení dávám 🙂
Je hrozně fajn použít jen vodu a hadřík a mít domácnost jeden lesk 🙂
Připomínám, že jsem s firmou Vileda spustila letošní (poslední) soutěž. Zkuste odpovědět na jednoduchou otázku, připojit fotografii a zkusit vyhrát hlavní výhru - robotický mop VIROBI. Tentokrát je soutěž kratší, jen do neděle 18.12.2017, aby výhry stihly dorazit do Vánoc 🙂
Tohle nemá chybu!!!!
Jak by to vypadalo, kdyby muži kojili......😂😂😂
http://video.idnes.cz/?c=A161214_102515_deti_ha...
Komu vděčím za 3 srdíčka??? 😲😘
Maminky co dáváte dětem (2-3 letým) proti rýmě? malý má rýmu téměř každý měsíc
Skvela zprava pro @bubbi uz zase blikame červeně, toz mozes lestit stamprlata s novou vervou.
Ted jeste zrusit ten nesmysl o zruseni přátel a bude zase líp.
Tohle už snad není ani #materskademence to už jsem prostě blbec... pekla jsem (teda chtěla jsem péct) cookies s arašídovým máslem podle tohoto receptu:
1,5 hrnku pol. mouky
1 lžička sody
cca 300g arašídového másla
60 g másla
1 hrnek moučkového cukru
2 vejce
240g čokolády (já dala pouze 100g) nakrájené na malé kousky akorát, že jsem ho měla blbě opsaný a vrzla jsem tam místo 1,5 hrnku pol. mouky hrnků 5 😂 A tak se ptám, je ještě nějaká šance to zachránit? Když tak prosím, kolik čeho mám přidat, anebo to mám radši vrznout rovnou do koše?

Jsem adoptovaná
„Byl to šok, celé dva dny jsem se odhodlávala ke konfrontaci s rodiči. Bála jsem se, že jim to ublíží, zároveň jsem měla hrozný pocit zrady, že celý život žiji ve lži.“
Za možnost zpracovat tento životní příběh jsem velmi vděčná. Tím, že jsem sama adoptivní mámou, prožívala jsem při jeho psaní velmi zvláštní a intenzivní pocity, jako bych si časoprostorem povídala se svou vlastní, už dospělou dcerou …
O svůj příběh se se mnou totiž podělila žena, kterou její adoptivní rodiče přijali do své rodiny z kojeneckého ústavu jako půlroční miminko.
„Naši se o dítě pokoušeli několik let. Můj otec, těžce nemocný, byl vlivem užívaných léků neplodný, maminka měla také problémy, proto se rozhodli pro adopci. Na dítě čekali asi dva roky, proběhly psychologické testy, návštěva v rodině a jednoho dne, aniž by byli připraveni, jim zavolali, že si mají přijet pro dítě.“
Holčička byla velmi klidné a usměvavé, ale bohužel velmi často nemocné dítko.
Pouto, které si maličká s rodiči vytvořila, bylo velmi silné. “Naši se mi opravdu hodně věnovali, zejména otec se mnou trávil hodiny v pokojíčku a hrál si se mnou.“
Je tu nějaká maminka co ma dítě s dysfazií řeči ?
Děkuji za záplavu srdíček! ❤️❤️❤️😘😊
Z romantického večera.
Já: "Mám nějak moc rozepsanejch článků. Nápadů je hodně, ale nesou lidi na realizaci."
Pažout: "Jestli jde o sex, tak se hlásím!"
Já: "Když mi při tom napíšeš tak deset článků, klidně."
Pažout: "Já kdybych měl napsat deset článků za rok o sexuálních zážitcích, tak bych je musel líčit v těch nejpestřejších barvách a ještě hodně přibarvovat a nakonec ty historky rozdělit na pokračování, aby to vyšlo..."
Prostě jakmile se do konverzace muže a ženy vloudí slovo sex, musí to vždycky naprosto ovládnout hlavní téma rozhovoru, ať už byl původně o čemkoliv 😀
Šmarjááá, to jsou zase voliviny - nejen ty změny, ale hlavně uhozené rádoby odůvodnění (pro boha, neříkejte mi, že dospělá normálně smýšlející a uvažující osoba neví, jaký je rozdíl mezi "líbí se mi tento blog", "přidat mezi přátele" a "přidat do oblíbených"). Nelíbí se mi to!!!! A už vůbec se mi nelíbí, že třeba u přijaté pošty zmizelo červené upozornění na novou zprávu. To je tedy volovina na entou 😤
Chřipka
Ahoj jsem ve 14 tydnu a bydlíme s manželem u jeho rodičů kuli přestavbě a švagrová ma chřipku a ja asi taky boli me hlava a lehce v krku nejaka prevence doktor ma dovolenou do úterý děkuji
Holky udělala jsem pečený čaj...jak dlouho to musí být tím dnem nahoru než ho můžu otevřít?
Občas mě ten můj drak umí dostat do takové situace, že si říkám, jestli mi to všechno za to stojí a jestli v tom životě směřuju přesně tam kam chci. Ptám se sama sebe, jestli jsem na správném místě a jestli jsem si vybrala správnou cestu. Ve dvaceti letech jsem mohla mít jiný starosti, než dvouletý dítě - než se starat o rodinu. Prostě mě tak vytoči, že bych si na čelo měla dát nálepku ,,neschopná matka" protože mám pocit, že nic nezvládám. Hlavně v tomhle období - v období, kdy jsem s malým doma a myslím si, že on je šéf a já mám poslouchat jeho, ne on mě. V období kdy všechno co řeknu, dostává odpověď NE a NECI! Když zvednu hlas, on ho zvedne na mě a na rezignuju a nutim se zahnat chmurne myšlenky. Já že jsem rodinný typ? Že chci velkou rodinu? Ty blaho! Nejradši mám chuť útect a být jenom JÁ. A pak si řeknu, jaký by to byl život? Další dvacítka do větru, jejíž jedinou myšlenkou je, kam půjde tenhle víkend pařit a kam zase půjdu haknout školu. Tohle je přesně ten život, co nechci. Žádný směr, žádná starost ani priorita. A víte co? Nakonec nejsem tak špatná máma, jsem perfektní máma pro svého syna, kterému moc ráda dopřeju nejednoho sourozence! Jsem nejlepší máma na světě - každá jsme nejlepší máma v celém vesmíru pro svoje děti! Oni nás tak vidí a mají pravdu. Jsme nenahraditelné. A pokud taky máte někdy takové myšlenky, tak je to jenom dobře. Někdy si musíme samy připomenout, že jsme v životě správně a že naše děti jsou to nejlepší rozhodnutí v životě! Každá máme to, na co se cítíme! A my matky jsme neuvěřitelně trpělive - víte proč? Protože každá z nás pracujeme minimálně na jednom projektu několik let a vůbec nevíme, jak dopadne.
Co to je ....rano u dr se starsim mladsi ok dojedu dom a on horecka kasel hruza ....tak ofpoledne s mladsim a nevi co mu je ....






















