Zítra jedeme na víkend do Michalovic u Havlíčkova Brodu, vypadá to, že počasí nebude asi nic moc :( Doporučily byste nám, maminky, co se tam dá podniknout v případě deštivého počasí? Samozřejmě aktivity směřované tak, aby uspokojily i dvouleté dítě 🙂 Díky 🙂
Kdyz tata vede syna do skolky v teplacich od dcerky ve vel. 80 🙂
Kdy jste začaly přikrmovat svoje děti? Napište nám odpověď do komentáře a pošleme vám 3 srdíčka.
Do konce týdne se můžete zapojit do testování mléčné kojenecké výživy. Jdete na to? https://www.modrykonik.cz/blog/konik_testuje/article/vase-zkusenosti-s-hipp-1cb0gy/
Držíme palce!
Dnes jde malej na lichozrouty🙂 to je radosti hned z rana 🙂
♥ 10 ♥ naposledy dvouciferne... Příští čtvrtek ještě kadeřnice a nehty a přesně na termín moje milovaná kuřecí čína u našich - pak si, princezno, vylez kdy chceš 😀 :-*
Radosti bilingvního manželství
Soužití dvou lidí není nikdy jednoduchý. To máte ty rozházený fusekle a bordel všude kolem, z jejího pohledu a schovaný kusy šatstva a zmizelý nabíječky k telefonu, z jeho pohledu. Žít s jedním člověkem den po dni je někdy opravdu na palici a pak si k tomu vemte, že je třeba každej partner odněkud jinud. Dva lidi vyrostlý v jiný zemi, s jiným jazykem, no a najednou je o dvojnásobnou zábavu postaráno. Jazyk se člověk časem doučí a pochopí, ale některé věci prostě zůstanou.
Kolikrát bych tak chtěla Amíkovi říct: "Jdi do prdele, Sašo" nebo pronýst něco vtipnýho ve stylu "proletěla kolem sojka práskačka." "Když to srovnám s výletem na Kokořín," si můžu po vyšplhání nějakýho toho kopce řikat tak akorát sama sobě. V tomhle je to prostě smůla, i kdyby tomu rozuměl, jako třeba s tou prdelí nemám pochyb, že rozumí, ale to zase nepochopí proč mu řikám Sašo.
Třeba takový vtipy. Jak ráda bych Amíkovi řekla takovej krásnej vtip o Pražácích a Brňácích, jak si takhle Pražák jede šalinou a je to vlastně jako jízda v tramvaji, jenomže po vesnici. Ha, ha, ha směju se tomu já, holka z Prahy. Jenže jak to tak přeložit. Ne, nevzdávám se, už dvanáct let se takhle snažím k Amíkovu děsu překládat český vtipy. Je možný, že k tomu nahrává i můj problém zapamatovat si pointu v češtině natož s překladem, a tak pokaždý, když nadšená přijdu s větou: "Mám novej vtip. Tenhle je fakt dobrej. To se zasměješ!" odpovídá Amík se zděšeným výrazem: "Nechceš ho říct svý mámě? Co takhle zatelefonovat bráchovi?" Ale já to nevzdávám a překládám dál.
Takže u nás doma klasické hlášky typu "zavřete oči odcházím" nebo vtipy o brňácích moc neletí, co ale letí jsou kraviny. Je neuvěřitelný, jak rychle se Amík naučí kdejakou blbost.
Před pár lety jsem mu, já blbá, řekla o tý idiotský písničce o Ančí, jak jí tančí ty kozy. Nevím, co mě to tehdy napadlo, asi jsem se mu snažila přiblížit svoje dospívání. A tak se stalo, že nejen že jsem touhle tupostí trpěla ve svých předpubertálních letech, kdy se tomu řezal každej desetiletej kluk, ale on mi to teď zpívá i Amík. No jeho variace jsou vždycky parádní:"Ančo kozy ukaž, dadadá kozy veliký," řezá se sám sobě a svý vtipnosti.
Nikdy nezapomenu ten moment, kdy Amík uslyšel tu děsně vtipnou veršovačku na středu, ano mluvím o "Středa je ho tam třeba." No bude to už nějakejch 5, 6 let a pořád to ještě nezmáknul na 100 procent, což mu ale vůbec nebrání v tom se o tenhle vtip pokoušet pořád a pořád dokola. Vždycky, když mám pocit, že s novou variací už nemůže přijít a že už se to konečně naučí, tak mě něčím překvapí. Ležim si v posteli a čtu si. Najednou na mě hupsne Amík a s vilnym výrazem ve tváři: "Je čtvrtek." Já: "No, a co??" "Čtvrtek, přeci, chápeš ne?" Já: "Nechápu." "Jako ČTVRTEK," chláme se u toho Amík, děsně natěšenej na to, jak se mu to povedlo. "Jo, ty myslíš středa, no tak to si musíš ještě tejden počkat." Nebo se ke mně nečekaně přitulí a s vítězoslavným výrazem, teď jsem to fakt zmáknul: "Strejda třeba." "Co?? Jakej strejda?" Amík ale má vytrvalost, nenechá se zmást a furt se snaží. Po každym neúspěchu si mumlá pro sebe "středa je třeba, středa ho tam je třeba, středa ho chci, středa sexovat."
Ta miminka nám tak rostou už nám bude 9 měsíců 😨
Holky prosim poradte,potrebuji obarvit bily marcipan na sytou cernou...cernou potravinarskou barvu jsem nikde nesehnala...da se to nejak namichst?mam k dyspozici tmave hnedou,zelenou,tmave cervenou,modrou,zlutou
Moc dekuji
Ahojky holky mám prosbu neznáte nějakého logopeda logopedku v Praze co chodí do domu cvičit řeč jedná se o člověka po mrtvicí nemuže chodít je ochrnuty na pulku těla a nějaké organizace co pomachají
Den díkůvzdání - podzimní výzva
Znáte to. Probudíte se ráno a ten divný pocit je tu s vámi. Všude, kam se pohnete. Otráví vám koblížek k snídani a sušenku ke svačince. Kdyby ten nebohý gentleman v trolejbusu věděl, co způsobí. Když jsem se nad něho včera elegantně zavěsila na tyč, hbitě vyskočil a se zvoláním: "Vy jste těhotná! Přece nebudete stát!" mi uvolnil místo. Mé hrdé já asi sekundu uvažovalo o odmítnutí. "Kdepak, já nejsem těhotná! To mám jen takový pupek!" Mé racionální já se rozhodlo na hru přistoupit. S úsměv jsem usedla na sedadlo a pohladila pupek. Snad nedojde na diskuzi o pohlaví dítěte🙂
A dnes na mě důsledky rytířského činu naplno dopadly. MUSÍM SE SEBOU NĚCO UDĚLAT. Nejlépe konzumovat jen samé zdravé potraviny a do práce nejezdit trolejbusem, ale běhat. A nebo zkusím nakouknout do šatníku. Někde tam přece musí být halenka "břicho pryč". Během zkoušení všemožných módních kreací se depka prohlubuje. Nefunguje ani kouzelná halenka.
A tak, s margotkou v ruce, zapínám notebook s odhodláním najít tu nejlepší dietu pro Karju. Ale znáte to - čeknu fejsbůk, email, koníka... A vyskočí na mě podzimní výzva. Margotku dojídám již s klidem. Protože nějaké velké břicho mi nemůže přeci zkazit den. Žiji v jedné z nejbezpečnějších zemí na světě, mám kde bydlet, kde pracovat, vedle sebe fajn chlapa. Mé tělo za poslední dva roky dokázalo zpracovat několik hormonálních stimulací, nepovedené těhotenství a pár ošklivých viróz. To vypouklé bříško je malá daň za to, co zbytek těla zvládl. A i když se teď možná utápím v lehké depce, jsem vlastně spokojená. Vlastně jsem vděčná za to, že si můžu dovolit v depce se trochu počvachtat. Kdybych utíkala z Alepa, bojovala o holý život, denně se strachovala, co dám jíst svým dětem, bojovala se zákeřnou nemocí, asi bych na takové smutnění neměla moc času...
Takže modrý koníku, děkuji🙂
#mk_academyblog #podzimni výzva
Kdysi jsem četla nějaký citát:
"Neboj se stínů, neboť znamenají, že světlo je blízko."
...kéž by to byla pravda...
Málem jsem zapomněla věnovat se pro Teplice zásadnímu tématu, a to teplickým termálním pramenům.
Teplické léčebné prameny jsou mírně radioaktivní, používají se k léčbě nemocí pohybového, cévního a nervového systému. Mezi hlavní prameny patří Pravřídlo, Kamenný pramen, Horský pramen a pramen Hynie. Nejteplejší je Pravřídlo, jeho voda má teplotu 42,5 °C a vyvěrá v šachtě pod děkanským kostelem, odkud je vedeno do budovy sanatoria Beethoven. Podle legendy uváděné v Kronice České Václava Hájka z Libočan, došlo k objevu pramene v r. 762, kdy se vepři pasáčka Kolostůje při pastvě v lesích opařili v tůni.
Teplické termální prameny to mají docela nahnuté. To že zde vyvěraly na povrch, bylo díky křehké rovnováze spodních vod. Ta však byla zásadně porušena například nerozvážnou těžbou uhlí v okolí, kdy v roce 1879 došlo na dole Döllinger u Duchcova k vodnímu průvalu, při kterém byla velká část šachty zatopena, zahynulo 25 horníků, průval narušil rovnováhu spodní vody a způsobil pokles hladiny teplických pramenů o 26 metrů. Pravřídlo přestalo vyvěrat, způsobilo to mimo jiné v rozvinutém a velmi oblíbeném lázeňském městě paniku a výběry ze spořitelny. Od té doby se musí prameny uměle čerpat a Teplice již nikdy nedosáhly své předchozí slávy ( - zatím! 😀 😀 ).
Dokonce i v dnešní moderní době se stává, že je to s teplickými prameny na hraně. Začátkem tohoto roku vyšla v novinách zpráva, že stát převezme od těžařů, kterým skončila těžba, čerpací stanici a bude garantovat čerpání pramenů a korigování podzemních vod. Náklady se přitom předpokládají 485 tisíc korun ročně. Provoz čerpadel je však nutný nejen kvůli provozu lázní, ale při jejich zastavení dochází právě k nerovnováze spodních proudů pod městem a k zatápění suterénů a spodních pater některých budov ve městě.
Těsně pod Písečákem máme v Teplicích botanickou zahradu. Přemýšlela jsem čím je "tak vyjímečná", a internet napověděl: je to jediná botanická zahrada v Ústeckém kraji 🙂 Mimo jiné je to oblíbené místo pro svatby. Ale to je z dosud vybraných fotografií určitě jasné, že to je tady mnoho míst 🙂 🙂
Zámek Teplice. Budova, kde dnes sídlí muzeum. K němu přiléhá i nedávno krásně opravený Juditin klášter. Za těmito budovami je již zmíněný rozlehlý park Zámecká zahrada. A můžu rovnou zmínit i modrý Zahradní dům, stojící na okraji Zámecké, kde se pořádají různé koncerty a podobně.
Odkdy mohou děti pomeranče?
Je nás tu mraky, tak to zkusím takhle hromadně... Potřebovala bych rychlou radu a tak tu mezi námi sháním nějakého gynekologa/gynekoložku nebo porodníka. Předem moc děkuji 😉
Zitta čeká tu moji hvězdu první a vánoční skolkove focení. No to jsem zvedava jak budeme ráno bojovat s nějakými normálním oblečením a účesem haha
Taková zajímavost: boty podle výše příjmu: http://www.gapminder.org/dollar-street/matrix….
(Fivefinges v Mexiku!)
Poporodní deprese bez porodu?
O napsání dnešního článku mě poprosila jedna úžasná adoptivní maminka. Sama otevřela jedno velmi zajímavé, intimní a hodně bolavé téma.
Děti v srdci narozené
Někde jsem četla krásnou větu „děti v srdci narozené“. Jak dlouho ale trvá, než nám ty naše děti v tom srdci vyrostou? Biologické děti rostou v bříšku devět měsíců, během kterých si jejich maminky s těmi maličkými bytůstkami budují vztah, na který po porodu ve většině případů plynule naváží.
Z nás jsou maminky během pár týdnů, dní, někdy i rychleji. Je možné, aby lusknutím prstů naskočily všechny mateřské city a pocity? Láska takzvaně na první pohled?
Upřímně já lásku na první pohled nečekala. Nedovedla jsem si to tak nějak představit, že mrknu a bude to tam. Nebylo. Když se mě teta v kojeneckém ústavě ptala: „Ta je krásná že?“ Odpověděla jsem: „ Ano je nádherná“ , ale uvnitř: „Co? No prostě mimino.“
Nicméně s dcerou jsme měly obrovské štěstí, cestu jsme si k sobě hledaly velmi krátce. Třetí noc, když jsem ji krmila,se na mě malá zadívala a najednou to tam bylo. Jakoby přelétla neviditelná jiskra, ona věděla, že jsem její a já, že je moje.
Už vám vaše děti prozradily své vysněné povolání? Bude to popelář, baletka nebo lékař? A co takhle zubař?
Už příští týden zveřejníme novou kampaň - testování skvělé hračky pro malé velké zubaře - Hasbro Play-Doh modelína Zubař.
Prozraďte nám, čím chtějí být vaše děti, a my vás odměníme 3 srdíčky.
Tak co, maminky, jak umýváte okna? Dejte nám tipy na vaše triky a my vám dáme jen jednu odpověď (a možná i srdíčka 🙂).
Tou je Vileda Windomatic, která si hravě poradí nejenom s okny, ale také s různými skleněnými povrchy, na kterých vás zlobí voda.
Maminky z Brna, kupujete nekdo bedynky se zeleninou, ovocem od farmaru? Prosim o zkusenosti a tipy. Nebo kde kupujete kvalitni zeleninu, ovoce, pripadne i mlecne vyrobky... 🙂
Moc dekuji. 🙂
Vyrůstali jste v 90 letech? V telce ještě dávali Doktorku Quinovou, Gumídky, Tak jde čas, soutěžní pořad Hip hap hop a Kuřátka, v šest ráno jsme koukali v televizi na barevné pruhy a čekali, až začnou vysílat nedělní pohádku. Chodili jsme do školy s dětmi, které se jmenovaly Katka, Jana, Eva, Zuzka, Veronika nebo Petr, Tomáš, Lukáš, Martin. Četli jsme Ohýnek, Sluníčko, Mickey Mouse, Méďu Pusíka nebo ABC, do obchodu jsme si chodili kupovat calipo (colorku nebo trio), ruskou zmrzlinu nebo Orion čokolády (orion hvězdy jsme si pak lepili po oknech). První zamilovaný film, který jsme viděli v kině byl Titanic. Každý, kdo neměl domácí zvíře, měl Tamagoči a jedním z největších překvapení bylo vždy vybrat hračku z "Kindervajíčka". Nahrávali jsme si videem věci na VHSky. Během volných hodin jsme ve škole venku skákali gumu, hráli pogy a vyměňovali si kartičky hokejistů, nebo se lezlo na barevné studené železné prolézačky. Dělali jsme si bunkry ze židlí a přikrývek nebo na stromě. Řetízák byl úplně nejlepší kolotoč na světě. Jedna z našich prvních kazet byla Backstreet Boys, N Sync, připadně Lunetic, Kelly Family a Spice girls. Windows 95! neexistovalo nic lepšího! Všichni jsme nosili ledvinky a šusťákové soupravy. Víme, co je walkman, všichni jsme tančili Macarenu a poslouchali jsme cely čas rádio nebo koukali na Eso, abychom vystihli své oblíbené písničky a pak si je mohli nahrát na kazetu. Na školních taškách jsme neměli Spidermana, Hello Kitty, ale psa, kočky nebo nějaké pravítko a tužky s očima. Všichni jsme nosili ty tlusté hnědé vroubkované punčocháče, které se i tak vysunuly tak, že jste měli kilometrovou nohu. Kdo měl kolo BMX, byl frajer. Jedli jsme šťovík (ty zeleně lístky) a vsugerovávali si, že je to dobře, protože to dělali starší kamarádi. Jaký to byl hit nosit klíče na barevných šňůrkách na krku. Jistý čas jsme si kupovali ty želatinové lepkavé oči, malé slizké kuličky a házeli jsme je po stěnách. I když nabídka nebyla až taková bohatá, nebylo nad jahodovou perličku, olejíček a pudr Aviril a Indulonu.
Čteš si tento text a říkáš si: "Přesně!"
Pokud ses při čtení alespoň jednou usmál, tak je věnován právě Tobě, abys na své krásné mládí nezapomněl...
