V těhotenství jsem přečetla několik porodních deníčků. Některé mě nabily pozitivní energií a některé mě naopak pěkně vyděsily. Já rozhodně žádnou budoucí maminku děsit nechci, ničeho se nebojte, porod bolí, dokonce hodně bolí, ale je to důležitý mezník v životě ženy a po bolesti přijde nepopsatelný nával lásky.

Ve středu jsem byla na první kontrole v porodnici, kde mi sympatická mladá slovenská doktorka řekla, že už má miminko v bříšku dost málo místa a placenta má nejlepší časy za sebou. K porodu to ale zatím nebylo. Ve čtvrtek ráno mi odešla hlenová zátka, má intuice mi napověděla, že se nejspíš něco chystá. V pátek byl státní svátek a tak jsem měla doma svého muže. Už od rána se mi ozýval podbřišek. Ze začátku to byly opravdu nepatrné bolesti, ale pořád se vracely. Odpoledne jsme se vydali ještě na podzimní procházku, na ní bolesti zesílily a začaly se vracet v pravidelných intervalech. Doma jsme se ještě podívali na Dařbujána a Pandrholu, co dávali v TV a já začala měřit bolesti v aplikaci v mobilu. Moc moudrá jsem z toho nebyla, tak mi kamarádka poradila sprchu. Po sprše bolesti opět trošku zesílily, něco mi říkalo, že už se tu noc nevyspím. 🙂 Bolesti jsme měřili s mužem celý večer, ale pořád to nebylo na výjezd do porodnice. Nebylo to ale ani na to, abych si šla lehnout a vyspala se. Řekla jsem manželovi, ať se jde vyspat, ať je odpočatý na případnou noční cestu do porodnice. Já chodila po bytě a už jsem začínala trošku hekat, bolesti byly intenzivnější. Nejpříjemněji mi bylo v křesle z IKEA, hlavou mi běželo, že už chápu, proč si ho Vladko z Vyvolených tak oblíbil. :D Mezi bolestmi jsem dokonce zvládla ještě umýt nádobí. Asi po čtvrté hodině ranní byly už bolesti zase o něco silnější a chodily pravidelně po sedmi minutách, tak jsem se rozhodla, že vzbudím muže. Manžel se osprchoval, já mezitím dobalila poslední věci do porodnice a vyrazili jsme. Venku byla mlha a bylo pěkně vlezlo, cítila jsem menší úzkost, že odjíždím z našeho teplého domova a nevím, co mě čeká. Začala jsem cítit trošku mokro, ale nebylo to nijak zvlášť dramatické, abych byla přesvědčená, že to je voda. Na příjem jsem si v klidu došla z parkoviště, takže mi bylo jasné, že porod ještě nijak zvlášť rozběhlý není. Verdikt - otevřená pro prst a prosakuje plodová voda. Vyfasovala jsem košili, byla dotázána na plno "nezbytností", po kterých jsem nevěděla ani jak se jmenuju. 🙂 Manžela mi poslali domů, porod teprve v začátku. Já byla odeslána na hekárnu. Loučení s mužem jsem pěkně ořvala, věděla jsem, že pro něj je to taky těžké, odjížděl s pěknou "knedlou v krku". Na hekárně mě najednou popadl strach, byla jsem tam sama bez muže, nevěděla jsem, co mě čeká a jak dlouho to bude trvat. Strach mi prakticky zastavil bolesti. Chodily jen sporadicky. Takto to pokračovalo asi do poledne, dokonce jsem se v mezičase i trošku prospala. Nechali mě naprosto v klidu, jen občas natočili monitor. Nikdo na mě nespěchal, nikdo mě nestresoval. V poledne jsem šla na prohlídku, jak na tom jsem. K mému překvapení tam byla zase ta mladá slovenská doktorka, kterou jsem měla na poradně. Ta mi řekla, že nález je pěkný, že to postupuje. Při vyšetření mi praskla voda, chuděrka doktorka byla od ní celá ohozená.. Po prasknutí vody vše nabralo rychlý spád. Začaly pravé porodní bolesti, které chodily často a pravidelně. Dostala jsem pokyn, že můžu volat manželovi! 🙂 Celou dobu jsem měla možnost jíst hroznový cukr, nebo čokoládu. Muž dojel bohužel v tu nejnevhodnější dobu. 🙂 Právě jsem totiž byla na klistýru, tak na mě musel venku čekat. Po něm ale vše nabralo ještě rychlejší spád, už jsem nemohla moc mluvit (pro mě utrpení 🙂. Muži jsem teda nic moc nepovykládala, už jsem spíš hekala. :D Nejpříjemnější pro mě bylo chodit po chodbě. Vyzkoušela jsem taky sprchu, křížové bolesti byly už hodně nepříjemné. Manželovi jsem pořád opakovala, že si další dítě adoptujeme z Afriky. Úžasná sestřička mi přinesla nahřáté třešnové pecky. Spása! Na křížové bolesti to bylo opravdu to nejlepší, co mě mohlo potkat. Pořád jsem opakovala, ať dají Nobelovku tomu, kdo je vymyslel. Při kontrakci jsem se opřela o manžela a on mi tiskl na kříže ty pecičky. Slast. :D Potom jsme vyzkoušeli ještě horkou vanu, ale to už byly bolesti opravdu silné a já už si jen přála, ať už to skončí. Po vaně už jsem začala mít nutkání na tlačení, ale tlačit jsem nemohla. ,,Máte teď kontrakci?" ,,Ku..a co já vím, mně už to bolí furt!!" :D Nejnepříjemnější bylo pro mě točení ozev v těch křížových bolestech. Při kontrakci jsem vždycky vyletěla z lehu, div jsem jim tam ty dráty nepotrhala. :D Hodná sestřička mě utěšovala, že už to brzy skončí. Když přišla mladá slovenská doktorka, oznámila jsem jí, že jdu na císaře. :D Ona mi s jejím ledovým klidem odvětila "Ále, to nie, to by sa vám hojilo ještě mesiac.." Stále mě nabádali, ať netlačím, ale při těch bolestech už to jinak nešlo. Po prohlídce mi oznámili, že ještě čekáme na nějaký lem, že potom už se půjde tlačit. To už jsem začala být v nějakém stavu, do kterého nechápu, jak jsem se bez drog a léků dostala. :D Moc si z toho nepamatuju, jen vím, že jsem tam chvíli lítala nahá, že mi je vedro a v zápětí hned zase zabalená v dece, že mi je zima. ,,Lásko, jsem nějak mimo.." ,,No mně taky přijde, že mluvíš nějak z cesty.." Chudák manžel musel být jak v Jiříkově vidění. 🙂 Po další prohlídce mi doktorka dovolila tlačit! Heuréka! Manžel šel čekat před sál, byli jsme tak domluvení. Jako svůj doprovod jsem teda zvolila tu hodnou sestřičku. Chtěla mi jít nahřát pecičky, ale já jsem jí řekla, že se z této místnosti nehne, tak zůstala do konce porodu u mě. :D Prý mám tlačit při kontrakci. To bych musela poznat, jestli kontrakci mám, nebo ne, mně to bolelo furt, takže jsem tlačila tak, jak jsem to cítila. Doktorka mě povzbuzovala a radila mi, dělala jsem přesně to, co mi řekla. Pak přišlo prořezávání hlavičky. ,,To bolííííí!" ,,Tlačte proti té bolesti!" Sebrala jsem všechny síly, co jsem měla, dala jsem do toho všechno. A to už jsem uslyšela pláč, ten nejkrásnější křik, co jsem kdy slyšela! 18.05, je to krásná holčička! Na bříšku jsem měla malé teplé tělíčko, naše dcera, natahovala ke mně ruce a křičela. Byla od mázku a na všech nehtíkách na noze měla krev, vypadalo to, jakoby měla nalakované nehty načerveno. 🙂 ,,Ježišmaria, ty jsi krásná! Ahoj, miluju tě!!" Potom už přišel dojatý manžel, prý bude vždy vzpomínat na ten moment, kdy za zavřenými dveřmi poprvé uslyšel pláč malé.

Porod placenty byl naprosto v pohodě, veškerá bolest skončila, když se malá narodila. Poranění jsem neměla díky cvičení s Aniballem a úžasnému personálu u porodu žádné. Od té doby, co mi ji dali na bříško mě už nic nebolelo. 2 hodinky jsme si poleželi společně všichni 3 na sále a začali novou společnou etapu života. 🙂

Děkuji úžasné porodnici v Břeclavi a zejména MUDr. Petře Kovarovičové za krásný spontánní porod bez urychlování a medikace!