Pocity strachu nebo úzkosti se objevují v nějaké míře v životě každého z nás, jde o přirozenou reakci na stres. Pokud se ale pocity vyhrotí, dochází k úzkostné atace. Další úrovní je panická ataka - ta může být velmi vážná, navíc se spouští nečekaně, zdánlivě bez příčiny. Oba typy atak jsou velmi nepříjemné a mohou probíhat zároveň s depresí nebo přispívat k jejímu rozvoji.

Příznaky ataky jsou psychické (pocit ohrožení, vnitřní třes, katastrofické myšlenky, pocit že vše je neskutečné, potíže se soustředit, lekavost atd.) i fyzické (obtížné dýchání – mělké nebo zrychlené, svírání na hrudníku, mžitky, potíže s polykáním, pocení, napětí až bolest ve svalech, třes, závrať, bušení srdce, reakce trávení a vylučování – průjem, zácpa, časté močení, náhlá potřeba se přejíst nebo odpor k jídlu, někdy také zvracení, potíže se zrakem a brnění v rukou a nohou). Silná tělesná reakce pak může vést buď k nabuzení energie (nadměrná bdělost a potíže se spánkem) nebo naopak k vyčerpání (až apatii).

Pokud se tyhle situace opakují a my je ignorujeme, mohou se prohlubovat.  Prakticky to znamená, že časem dochází k omezení v životě – potíž je dojet někam autem nebo autobusem, jít někam kde je větší množství lidí nebo naopak třeba být sami atd. Negativní myšlenky mohou být nutkavé, vytvářejí začarovaný kruh kdy je nám fyzicky špatně - to nás stresuje - stres vyvolává ještě silnější reakci v těle.

První pomoc při úzkostné nebo panické atace:

• Dýchejte pomalu a zhluboka do břicha. Dejte si ruku na břicho, budete tak dýchání více vnímat.
• Užijte co nejdříve Bachovy esence – 4 kapky pod jazyk / do sklenice vody

Nejúčinnější je směs namíchaná na míru přímo pro vás, každý máme totiž jiné reakce a spouštěče atak. Pokud je ataka silná, můžete za dalších zhruba 10-15 minut užít další dávku. (Pozor, oblíbená krizová esence není určena pro úzkosti a panické ataky.)

Mateřství je plné radostí i strastí.

Vězte, že na tom jsou všechny maminky podobně. Každý den není růžový a když se k tomu přidá ještě mateřská demence, vznikají neskutečné situace.

Koníkovky se ale umí zasmát samy sobě, tak se taky pobavte na jejich účet, ať máte alespoň vy ten den růžovější 🙂

1. Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi...

Včera mi Kristýnka s dojatým výrazem hladila obličej a říkala, že jsem nejhezčí.

Tak já dneska při obědě: "Hele ségra, Kíka si myslí, že jsem nejhezčí. To jako hezčí i než ty!" (moje sestra vypadá trochu jako představa Trojské Heleny, lehce řízlé Venuší, prostě sen každého muže, já vypadám trochu jako Hobit)

Chemoterapie...Jo, tak to budu holohlavá, minimálně půl roku v posteli, každým dnem na prahu smrti, totálně vyčerpaná. Tak to byly moje představy...Které jsem si vytvořila podle toho, co jsem četla...na internetu, v médiích. Zdendovi jsem s naprostou vážností sdělila, že budu potřebovat někoho, kdo u nás po dobu léčby bude a bude se starat o děti a trochu i o mně...Z. mamka zrušila práci...A já nastoupila na svou první chemoterapii....

Už před ní mi doktorka i sestřičky, které chemo podávají, všechny mé představy vyvrátily...A já získala pocit, že to bude pohodička. Poležím si, vyspím se, zkouknu film, něco přečtu...Takový luxus jsem už pro sebe dlouho neměla...A taky jsem si tímto okamžikem zakázala číst cokoliv na internetu. Protože hlava je mocná a když si někde přečtu, že někdo po chemu blil jak amina, tak vsadím svoje prsa (teda ty už asi ne, nikdo by je nechtěl) na to, že já budu zvracet také...Takže jsem vsadila vše na sugesci a prostě jsem v den CH nakráčela na oddělení, kde se ty zázračné koktejly podávají, jako kdybych šla do nějakého welness studia...No co vám budu povídat, z toho co jsem si naplánovala jsem nestihla nic...Měla jsem kabelu plnou jídla, knih a časopisů a snědla jsem jednu housku a přečetla dvě věty...Jednu v knížce a jednu v časopise...a nezamouhřila jsem ani oko...

Bylo to totiž rychlejší než jsem čekala...Napařit ruku, aby byly vidět žíly (před tím, tedy vybrat tu, kterou obětuju), spolknout prášek proti blití, jedna bílá infuze, záchod, druhá červená infuze, záchod, třetí bíla infuze. V mezičase školení na chemoterapii, jakože co můžu jíst (můžu vše z čeho se nepobleju), co můžu dělat (můžu vše z čeho se také nepobleju) a co dělat až mi začnou padat vlasy (oholit a na noc kulich, aby mi chuděrka hlava, která byla bez vlasů naposled v roce 1985, neomrzla). Pak následovala trocha šprýmů se spoluležícími a šup, odpojit a hurá domů...