Kojenecká kolika je problém, který trápí přibližně 20% kojenců. Naštěstí, kojenecké koliky, které jsou způsobené intolerancí laktózy, jsou většinou přechodné a odeznějí, když dosáhne dítě věk 4 až 6 měsíců. Nezapoměňte však, že intolerance laktózy se může opětovně vyskytnout později, v období nástupu do školy nebo v dospělosti. Tehdy je způsobená geneticky podmíněnou redukcí aktivity enzymu laktáza.

Musíme se rozloučit s Terezou - @tessina87 -, která byla Femibionu skvělou Ambasadorkou, protože má jiné povinnosti a už se této práci nemůže věnovat naplno. Práce, kterou Terezka odvedla byla skvělá, inspirující i poučná, a proto jí moc děkujeme. A nyní je prostor pro maminky, které mají ambice dělat něco kreativního a nevšedního.  

Ambasadorka pro Femibion je:

komunikativní, 

vždy pohotová,

precizní a přesná,

aktivní,

I Vy patříte k maminkám, které se nemůžou vynadívat na svojí spinkající ratolest? I v takových situacích oceníme přínos telefonů s fotoaparátem 🙂 Máte i Vy mobilní telefon plný fotek vašeho děťátka? Pochvalte se a zapojte se do soutěže!

     Již dříve jsme museli z jídelníčku vyřadit margaríny a nahradit je máslem,

protože můj muž z nich měl zažívací problémy. Přešli jsme na kvalitní máslo, které milujeme.

     Když jsem ale v září kompletně změnila svou stravu a začala navštěvovat obchod se zdravou výživou, všimla jsem si Ghí, tzv. přepuštěného másla. Jelikož mě docela odradila cena, našla jsem si na internetu nejdříve více informací a tak k nákupu došlo

až po novém roce. Nadšená jsme celá rodina a tak sepisuji svou další recenzi.

Co je Ghí?

• Ghí je přepuštěný tuk bez vody a mléčné bílkoviny. Je vhodný i pro osoby s intolerancí laktózy a kaseinu. Může se uchovávat v chladu, ale i při pokojové teplotě, protože nežlukne jako klasické máslo a vydrží otevřené i několik měsíců.
• Má vysoký kouřový bod, takže se nepřepaluje ani při teplotách kolem 250 st. celsia a nevznikají tak škodlivé nestravitelné toxiny.
• Ghí je bohaté na vitamíny A, D, E a K. Lidé trpící záněty zažívacího traktu (včetně alergií na lepek), mohou trpět jejich neodstatkem a ghí zajistí jejich zvýšený příjem.
• Ghí obsahuje kyselinu máselnou. Ta chrání střeva, kde působí protizánětlivě a pomáhá udržovat hladinu inzulinu.
• Ghí také podporuje hubnutí. Energie z mastných kyselin pomáhá spalovat tuky a detoxikovat tělo, protože na sebe váže toxiny a volné radikály, které následně odvádí z těla pryč.
• Zlepšuje také trávení, podporuje tvorbu žaludečních kyselin a podporuje dobré zažívání i chuť k jídlu.
• Ghí udržuje zásadité prostředí, tím zabraňuje vzniku zánětu a usnadňuje hojení. Lze jej používat i zevně, hojí podrážděnou kůži.
• Působí jako nervové a mozkové tonikum, Omega 6 a omega 3 mastné kyseliny chrání mozek a nervové buňky.

Podělím se s Vámi o to, jak jsme zjistili že jsme v tom...

V září jsme s přítelem jeli na první dovču u moře, pohodička, sluníčko nostress... V jeden den jsme si udělali lečo a šlo to ven... Vůbec jsem tomu nepřikládala žádnou váhu, protože jsem brala dokonce prášky na oddálení menzesu a říkala si že to je z toho sluníčka atd.

V neděli 25 jsme se vrtátili domů, přítele jsem poslala na nákup a já že jdu dát vybalovat a prát... Typické... No ale někde v zadu hlavě zaznělo "Potřebuješ na záchod, vem si sebou test." EJHLE okamžitě IIčárky... Nemohla jsem tomu věřit, šla jsem se hodně napít a vzala sebou další test od jiné značky a šup další IIčárky :D nevěřícně a radostně jsem na to hleděla... Vrátila jsem testy zpět do krabiček, začala konečně vybalovat a prát...

Přítel se vrátil s bohatým nákupem a podávám mu ony dvě krabičky... Přítel jen suše podotkl "Mám vyhodit?" (cca pár měsíců jsme testy jen vyhazovaly, byly jsme z toho trošku smutní) a jen jsem na něj mrkla, nechápal, říkám že jestli chce tak ať je vyhodí, ale že by to možná byla škoda... Nechápavý pohled znova, mrkla jsem a šel to konečně otevřít... Pohled na testy -> pohled na mě -> pohled na testy a konečně přišlo pochopení a radost :D 

Domluvili jsme se, že budeme mlčet a až to bude potvrzené od dr 🙂 a do pátku se to hrozně táhlo... KONEČNĚ PÁTEK sestřička se ptá s čím jdu... "Prosím o potvrzení těhotenství." usmála se a dr mluví o nějakém žloutku a konečně řekně "Gratuluji"   a mě je do breku 🙂

Okamžitě žhavím telefon a volám mužskýmu "Táto je to tam!!!"  Odpoledne jsem měla spicha s mamkou u ní doma, přítel si tam pro mě přijel dokonce i s kytkou a vypukla ohromná radost 🙂

Minulý týden jsem stála uprostřed kuchyně a dívala se na všechen ten nepořádek.  Za mnou zněl pláč naší pětileté dcery, ten den asi potřetí už.

Byla jsem unavená a frustrovaná a chtělo se mi křičet. Cítila jsem, jak se ve mně hromadí vztek  a všechny ty negativní pocity, únava ze všech těch bojů a hádek, které se snažím denně usměrňovat. A dvě nejstarší dcery se zrovna v ten den rozhodly, že musí vyřešit všechny své spory.

Vyběhla jsem nahoru do ložnice a zavřela za sebou dveře. Kolem mě bylo ticho a jen z dálky jsem slyšela dětské hlasy. Opravdu z dálky. Potřebovala jsem ticho.

Byla jsem vyčerpaná ze všech těch úkolů, které jsem za poslední dny zvládla, ale nejvíc mě vyčerpával pocit, že ať už jsem udělala cokoliv, nebylo to dost. Dokonce mi přišlo, že v tom množství všeho, to nebylo NIC.

 Protože další úkoly stále přibývaly, hromadily se na mém seznamu a neměly konce.

Cítila jsem se osamělá. Chtěla jsem, aby někdo přišel a řekl mi, že v tom nejsem sama. Že nejsem špatný, zlý člověk, když se potřebuji nadechnout a občas mám chuť prostě jen prásknout dveřmi.

Každá maminka chce pro svoje děťátko to nejlepší. Když chcete předejít kojenecké kolice, anebo zmírnit nepohodlí děťátka, je důležité, aby bylo za každých okolností kojené ve správné poloze, kdy nedochází k sání nadbytečného vzduchu, hltavému krmení a také v příjemném a pokojném prostředí.

Jak je ješte možné odstranit kojeneckou koliku? I na to se vás dnes ptám ve Fóru.

Jak by vypadal ten nejšílenější den maminek na mateřské, kdybychom spojily ty nejvtipnější a nejzajímavější příhody s dětmi a ještě to okořenily trochou mateřské demence? Následující příběh je založen na skutečných událostech. Všechny uvedené historky se opravdu staly a hlavními hrdinkami jsou maminky z Modrého koníka.

Bezesný maraton

Ani nevím, kdy mi den začíná a kdy končí. Všechno se to slévá v jeden velký maraton a někdy už ani sama nevím, jestli bdím či sním. Ale jsem šťastná. Hlavně když tenhle ubrečený a věčně hladový mini človíček spí. Což není moc často, protože si co tři hodiny hlasitě žádá kojení a není spokojená, dokud není po jejím. Je neskutečné, jak mi tenhle uzlíček, který je na světě teprve pár měsíců, řídí život jako ten nejpřísnější šéf! Ne nadarmo se říká, že být matkou je nejtěžší práce na světě! Dobrovolně podstupuji tenhle bezesný maraton podruhé v životě. Poprvé jsem si to prožila s naším starším synem. Jenže to jsem byla o pár let mladší a ještě plná energie.

Sním o tiché pláži někde na opuštěném ostrově, slyším jen šplouchání vln, teplý vítr a... šílený křik, který mě z toho příjemného snění okamžitě vytrhne! Ano, jsem zase zpátky v realitě, venku je ještě hluboká noc, ale naše Anička se dožaduje krmení. Ještě se zalepenýma očima ji nabízím prso. Jenže ona pořád řve a ne a ne se přisát. Aha, zrovna se totiž snažím nakojit našeho plyšového medvídka! Rychle vyměním medvěda za dítě a konečně je pokoj. Mám ještě 2 hodiny do ranního budíčku, juchů! Manžel vstává na ranní směnu do práce. Závidím mu tu lehkost s jakou vstává a hlavně mu závidím jeho hluboký spánek, ve kterém prožil celou noc.

Ranní štafeta

2 hodiny utekly asi jako 2 minuty. Nemá smysl tomu odolávat a ještě se tak víc mučit, prostě rovnou vstanu. Využiju čas na sprchu. Napěním rozcuchané vlasy šamponem, celá se vydrhnu a za necelé 3 minuty zase skáču ze sprchy. V tomhle trhám rekordy! Vlasy zabalím do ručníku a než se pustím do fénování, dávám vlasům chvíli na proschnutí. Alespoň posbírám po bytě různé papírky, kuchyňskou linku zbavím všech drobků a slupek od zeleniny. Všechno to hážu do koše, který už skoro přetéká. Nejvyšší čas odnést odpadky. Zavazuju pytel a jdu ho hodit před dveře našeho bytu. Otevřu dvěře a koukám do očí našemu sousedovi, jenže úplně NAHÁ! Celá rudá zapadnu zase zpátky do bytu. 

 Máme velikou radost, že vám můžeme představit nového patrona programu “Adopce afrických dětí - projekt pomoci na dálku” - Lukáše Krpálka. Lukáš společně se svou rodinou podporuje Felixe z Guineje ve školní docházce již 3 roky. Jak sám říká, považuje vzdělání za jeden z nejdůležitějších pilířů v životě mladého člověka, bez kterého se jen těžko dítko v životě posouvá dál. Lukášovi každopádně patří naše velké poděkování, protože i přes nejvyšší pracovní nasazení, si na nás našel chvilku a pověděl nám, jak to celé vlastně bylo 🙂

Dobrý den Lukáši, můžete nám prozradit, proč jste se rozhodl podpořit někoho, kdo bydlí tisíce kilometrů daleko?

S tímto nápadem přišla moje žena. Její rodina již roky podporuje a umožňuje studium chlapečkovi jménem Saliphou z Guineje, kterému je dnes 16 let (začali ho podporovat v jeho 6 letech) a my chtěli také alespoň jednomu děťátku takto na dálku pomoci ke vzdělání.

V České republice je mnoho organizací, které se touto formou pomoci na dálku zabývají. Proč jste si vybral Centrum Dialog?

Centrum Dialog nám doporučila maminka manželky. Má s touto organizací zkušenost a peníze a dárky vždy dorazí tam, kam mají. Centrum Dialog pravidelně zasílá fotky dítka ze školy i s malými dárky, které mu jsou zaslány. Organizace pravidelně předává i vysvědčení a obrázek, nebo dopis, který dítko svým adoptivním rodičům napsalo.

Podle čeho jste se rozhodoval, když jste si dítě k adopci vybíral?

Porod děťátka patří k nejkrásnějším a nejočekávanějším událostem v životě každé ženy. Očekávání a radost však kráčejí ruka v ruce s obavami z neznámého, strachem a nezřídka bolestmi. Ulehčit porod a pozitívně ovlivnit výskyt poporodních zranění může budoucím maminkám porodnický gel Dianatal. Budete rodit v blízkém období? Slyšeli jste už o porodnickém gelu Dianatal? Víc se dozvíte na stránce www.porodnickygel.cz

Je mi proti srsti jíst průmyslově vyráběné bílé pečivo, a proto si  peču sama doma CHLEBA KVÁSKOVÝ! Má to své nesporné výhody. A věřte, je to jednodušší než si myslíte. A že nemáte kvásek? Ani to není překážka...

Chleba nejím každý den, ale stal se pro mě pochoutkou.  Bohužel se jen těžko dá sehnat takový, který by byl zdravý a navíc dobře chutnal.  Je mi proti srsti jíst průmyslově vyráběné bílé pečivo, protože:

• obsahuje vysoké množství lepku:
  • který sám o sobě není škodlivý pokud je konzumován v malém množství,
  • je kynuté droždím, které na rozdíl od kvásku nerozkládá lepek a ten se tak stává nestravitelným,
  • nerozložený lepek při časté konzumaci doslova zalepuje sliznici tenkého střeva a tím nepřímo způsobuje řadu zdravotních potíží, které mohou vést až k vážným civilizačním chorobám,
• obsahuje jen prázdné kalorie, které nic nepřinesou, mimo přibývání na váze,
• se občas tváří  jako celozrnné, ale klame tělem … je jen přibarvené karamelem,
• pečivo ze supermarketu je vyráběno urychlovacími procesy za použití chemických přísad a to není nic pro mě.

A proto si  peču sama doma CHLEBA KVÁSKOVÝ!

Má to své nesporné výhody:

• je čerstvý, kdykoliv se mi zachce,
• vím co obsahuje,
• pokaždé může mít jiné složení (podle nálady nebo podle toho, co zrovna doma mám za suroviny), velikost a tvar,
• vydrží déle než obyčejný chléb,
• upravuje trávení a napomáhá pročišťování trávicího ústrojí,
• pomáhá zbavit se zahlenění i zánětů a předchází vzniku civilizačních i vážných onemocnění,
• bakterie kyseliny mléčné produkují antibioticky účinné látky, které posilují naši střevní mikroflóru a tím i naši imunitu.

Květák, brokolice, ružičková kapusta, okurky, cibule, česnek, paprika. Běžně jde o zdraví prospěšnou zeleninu. Avšak v případě, že kojíte, měli byste je ze svého jídelníčku vyloučit, stejně jako kávu a příliš kořeněné jídla. Snížíte tak pravděpodobnost, že vaše děťátko bude bolet bříško.

     Určitě už jste slyšeli o medu lipovém, akátovém, lesním, pastovém... ale i pampeliškovém, pekařském aj. Tento článek bude právě o těchto medech a "nemedech" 🙂

Pohankový, lipový a jiný „ochucený“ med

     Když mluvíme o medu lipovém, akátovém, javorovém, pohankovém, malinovém aj., máme na mysli med v drtivé většině z květů těchto rostlin a stromů. Včely mají totiž úžasnou vlastnost být věrny jednomu konkrétnímu květu – tedy druhu rostliny. V určitém časovém období sbírají nektar např. jen z řepky (řepkový med). Samozřejmostí je dostatek těchto rostlin a stromů v okolí, to je řešeno přistavěním úlů např. k řepkovému poli, lipové aleji aj. Je pak už jen na včelaři, dokáže-li tento druhový med zpracovat – oddělit. V žádném případě se tedy nejedná o příchuť uměle do medu přidanou (toto pak musí být uvedeno na etiketě - med s mateří kašičkou, med s ořechy apod.). Např. na polském trhu se lze setkat s medy míchanými s bylinkami aj..

Co je to ta medovice?

     Medovice je hustá (lepkavá) sladká tekutina produkovaná různými mšicemi a jiným hmyzem, souhrnně označovaným jako producenti medovice. Ti při sání rostlinné šťávy filtrují bílkoviny a přebytečnou sladkou šťávu vylučují na listy rostlin a stromů, jehličí i větvě, aniž by prošla jejich zažívacím traktem. Medovice tedy není výkalem. Tuto sladkou tekutinu včely sbírají a tvoří z ní tzv. medovicový med (nepřesně označován jako lesní). 

 Pastový, pastovaný med

Věděli jste, že podle průzkumů, většina maminek dbá o to, aby přípravky pro jejich děťátko byly založené na přírodní bázi? Také při výběru všech výrobků pro miminko zohledňují tuto skutečnost. Při koupi kapek ColiPrev nemusíte mít starosti. Složené jsou výhradně z přírodních ingrediencí.

Na Vilminy druhé narozeniny jsem se psychicky připravovala asi 14 dní. Rozmyslela jsem si dárky, menu i výzdobu...zkrátka Supermáma v akci! Jsou ale situace na které se připravit nelze. Začalo to tím, že jsem se probudila se skříplým nervem a nemohla se bezbolestně ani otočit. Paráda, ale to dám! Musím! Ostatně nic jiného mi ani nezbývá...Ten kryptonit v mých zádech mi to nezkazí!

Vždycky když vařím, Vilma všechno pečlivě sleduje z linky, kde bude mít co nevidět vysezený důlek. Nikdy se jí nic nestalo, ale ve svůj den D z tý linky prostě spadla. Stačila jsem jí chytit, takže bouli se vyhnula úspěšně, alespoň na fotkách nebude za tydýta. Dobře, stane se, jedeme dál! První zásah Supermámy se obešel bez zranění.

O půl druhé přestala jít voda. Prý někde ve vesnici praskla trubka a nikdo neví, kdy se to opraví. Super! Přesně tohle jsem potřebovala. Přiznávám, že v tenhle okamžik už mi vážně začaly téct nervy. V hlavě jsem viděla surrealistickou představu nervů tekoucích z kohoutku - to by byla pěkná fotka, říkám si. No nic.

Svůj laserový zrak jsem zaměřila na rozpuštění 85% čokolády, určené na ganache a pochvalovala si, jakou konzistenci má. Nadšení mi ale vydrželo jen do chvíle, než jsem ji ochutnala. Nedalo se to pozřít, byla tak moc hořká, prostě nechutná. No a nechutnou čokoládu na dort dát nemůžu, to by se vesnicí šířilo rychlejc než nový vydání Daily Planet. Na dort jsem proto dala záložní čokoládu, která kakaový boby viděla jen z rychlíku a která se samozřejmě hned všude roztekla. No a jak nám nešla ta voda, tak se to ani nedalo nijak setřít. Fajn. Fakt, že je Vilma čerstvě odplenkovaná radši zatajím, jinak si všichni budou myslet, že nám kadí všude po domě a ještě ke všemu má sra*ku. Přezdívky, že je jak Lois „Lejnová“ by se asi zbavovala dlouho...

Smolný den už potvrdila jen informace, že jednu sousedku odvezla sanitka s mrtvicí do nemocnice. Známe tu asi 5 lidí a zrovna jednu z těch 5 co máme rádi, odvezou? Nevím, co se ten den ve vesmíru dělo, ale bylo to velký!

A protože jsem těch katastrof pořád neměla dost, nedala jsem na noc Vilmě plínu. Když to zvládá ve dne, dá to i v noci, že jo. Jak to dopadlo, už asi tušíte. Věděla bych o lepším nočních aktivitách, než je měnění povlečení, ale k jedné dobré věci to přece jen vedlo. Na skříplý nerv jsem si za celý den skoro nevzpomněla.

Porod – chvíle, kdy žena a i její doprovod jsou v úplně jiném časoprostoru a vnímají vše jinak. Je to chvíle transformace, přeměny ženy v matku, přeměny vztahu k sobě, dítěti, ale i doprovodu (ať už je to manžel, matka, kamarádka).

Díky Bachovým esencím lze podpořit ženu, zbavit jí strachů a navodit tak uvolnění, možnost se zaměřit sama na sebe a na své tělo, na své dítě uvnitř sebe. Lze aktivizovat přijetí změny a zlepšení adaptace na ní. Posílit a dodat energii, která je v tento čas tolik potřebná.

   Tak jak se žena cítí v době těhotenství (kdy často vyplouvají na povrch různé strachy, které musí zpracovávat), před blížícím se porodem, během něj, ale i po porodu, má vliv i na dítě.  Klidná žena/maminka = klidné dítě. Bachovy esence lze užívat v době těhotenství a po něm, nemají žádné vedlejší účinky.

   Bachovy esence dokážou pomoci i doprovodu, aby získal jistotu a dokázal lépe komunikovat a podporovat, zbavit jej strachu z dané situace, pokud jej cítí.

Změna – co pro vás toto slovo znamená? Jste radši v zaběhlých kolejích nebo se vrháte po hlavě do každé příležitosti, která se naskytne? Či rozvážně vše promyslíte a poté se rozhodnete, zda změnu podstoupíte nebo ne? Jak jste na tom?

   Máte rádi změny? Nebo vás rozhodí i ta drobná, např. že má autobus zpoždění?

Vadí vám změny? To že přichází podzim nebo zima vám přináší chmurnou náladu ?

   Chcete dokázat svůj přístup ke změnám ZMĚNIT? Dokázat je přijímat lépe bez toho, aby vás to vykolejilo?

ZMĚNA, kterou prožíváte jako náročnou může být jak negativní (problém v zaměstnání, nemoc, ztráta, apod.), tak i pozitivní (stěhování do lepšího bytu, svatba, nové zaměstnání, aj.) nebo konflikt mezi dvěma negativními nebo pozitivními možnostmi.

    Pokud víte, že vás takováto změna čeká a nejste si jisti, jak jí budete zvládat a chcete předejít problémům, zbytečnému zmatkování a komplikování situace, dlouhodobým následkům, aj. můžete použít Bachovy esence , která mohou být vaším průvodcem v této situaci a způsobí, že každá další změna v živote bude pro vás lépe zvládnutelná.

„V noci jsem spala asi jen dvě hodiny, zbytek noci jsem přemýšlela. Stále se mi vracel obraz syna a jeho očí upírající se na dveře pokoje, za kterými tušil pěstounku a její bezpečnou náruč. Pro mě to bylo strašně náročné, jak se mám stát matkou – bezpečím, ke kterému se bude upínat?“

Námět na dnešní článek si mě našel sám a já za to moc děkuji. Mladá adoptivní maminka se mnou totiž sdílela svoji zkušenost s adopcí syna, který byl prvních osm měsíců svého života umístěn v péči přechodných pěstounů.

„Dva roky od podání žádosti u nás zazvonil kouzelný telefon. Hned následující den jsme se jeli na kraj seznámit se spisem šestiměsíčního chlapečka. Už když nám sociální pracovnice četla spis a vykukoval z něj kousek fotografie modrookého chlapečka, jsme věděli, že chceme Jonáše vidět. Ještě týž den, protože pěstouni byli doma, jsme ho mohli navštívit. Cesta k pěstounům se nesmírně vlekla a zároveň proběhla velmi rychle. Byla jsem ze setkání se svým budoucím synem nervózní, měla jsem především strach, aby jiskra sympatií proběhla mezi námi všemi.“

První setkání budoucích rodičů s chlapečkem tak proběhlo v domácnosti přechodných pěstounů. Mezi adoptivními rodiči a pěstouny proběhla velká vlna sympatie, takže se celá schůzka nesla v duchu úžasné pohody a klidu. Pěstouni dali rodičům prostor, aby se v klidu seznámili se svým budoucím synem.

„Moje obavy se rozplynuly okamžitě, když jsme se Jonášem setkali. Jiskry mezi námi všemi doslova létaly a my jsme okamžitě sociální pracovnici sdělili naše kladné vyjádření. Při setkání s Jonášem jsem cítila, že on je můj syn. V ten okamžik jako by se mi narodil v srdci.“

„Od prvních okamžiků, kdy jsme si Jonáše chovali v náručí, se stále usmíval. Čišela z něj velká spokojenost. Bylo na něm vidět, že nijak citově nestrádá. Všechny jeho potřeby byly naplňovány, takže byl miminkem, které téměř nikdy neplakalo. Velká pohoda byla cítit i z pěstounů. Viděli jsme, jak Jonáše milují, jak se k němu celá rodina láskyplně chová a on jim to svým úsměvem na tváři vracel.“

Dětská kolika je postrachem většiny čerstvých maminek. Proč vznikají – na to neexistuje jednoznačná odpověď. Za problémy s trávením můžou být různé příčiny – stres, napětí mezi děťátkem a maminkou, nesprávná technika krmení, strava matky, nezralost nervového systému a podobně.

Není to Bůh, kterého známe z Bible, není to postava, která existuje v nebi a ke které se modlí třeba některé z Vás. Přesto existuje a je silný.
Ale cesta k nalezení něčeho tak výjimečného je většinou trnitá a má to svůj důvod.

Život není vždy fér, vlastně není skoro nikdy spravedlivý. I když děláme všechno správně, srazí nás k zemi a my musíme pracně šplhat zpět nahoru.

I v těch nejhorších chvílích, kdy jsem se ptala sama sebe  "Proč zrovna mě?"
jsem nedostala žádnou odpověď.
Žádná totiž není.
Měla jsem se spíš ptát: "Proč teď? Jaký to má důvod?"
Dnes po tolika letech už vím PROČ.

Někdy musí přijít něco, co Vás donutí spadnout až na úplné dno, všechno ztratit, abyste mohli zase najít něco nového, něco, co je lepší a co má větší hodnotu.
Co Vám nakonec dá mnohem víc, než jste měli předtím.
Každá z nás máme takový okamžik ve svém životě, může to být malý okamžik nebo velký okamžik.
Vlastně nezáleží na tom, jak ho vnímá okolí, ale jak ho vnímáme my, protože to, co je pro nás velké a příliš, ostatní můžou cítit jako bezcenné.

Dlouho mi trvalo, než jsem našla dost sil napsat tento článek. Vím, že nejsem jediná, kdo prožil nebo prožívá v životě nějaká úskalí, kterým musí čelit.
Upřímně, ani se necítím hodna lítosti, protože když se rozhlédnu kolem sebe a vidím, kdo s čím bojuje, přijde mi, že já si vlastně nemohu na nic stěžovat.
Ale před pěti lety touto dobou jsem měla pocit, že nepřežiji ani den, že tohle opravdu nezvládnu.

Stála jsem proti něčemu, co jsem si neuměla nikdy ani představit, že se mi stane.
Některé z Vás už to možná vědí, někdy jsem to třeba lehce nastínila nebo naznačila, ale zatím jsem ještě neměla odvahu a sílu to vyslovit nahlas.
Ale dnes mám, protože jsem našla svého Boha.

Před pěti lety jsem touto dobou na den přesně, v náručí držela tehdy tříměsíční dceru a zůstala sama.
Sama se svými čtyřmi dcerami, uprostřed ničeho. Stála jsem proti obrovskému balvanu, který se na mě valil a já nemohla utéct.

Říká se, že čas zhojí všechny rány, ale některé jsou tak hluboké, že to trvá déle, než bychom si mysleli.

A takovou dírou pro mě byl odchod mého bývalého manžela.
Odchod to byl nečekaný, nepřipravila jsem se na něj emocionálně, fyzicky ani materiálně. Ze dne na den jsem najednou stála a zírala do prázdna.

Bojím se, že Vám nedávám všechno, co by jste chtěly a přály si.

Nejsem vždy nejlepší máma ani tak dobrá, jak bych si přála být.

Každý den dělám chyby.

Moje milované dcery,

Občas se ráno probudím a doslova na Vás zírám. Přijde mi, že jste se přes noc tak změnily. Vaše oči vypadají starší.
Jedna moje část je nadšená, protože Vás vidím měnit se v bytosti plné odhodlání a života a vím, že toho máte před sebou ještě tolik.
Druhá část je vyděšená, protože si uvědomuji, jak ten čas rychle ubíhá a nemohu ho zpomalit.
Bojím se, že nějak prospávám to kouzlo Vašeho dospívání v tom všem chaosu denních povinností.
Bojím se, že Vám nedávám všechno, co by jste chtěly a přály si.

Nejsem vždy nejlepší máma ani tak dobrá, jak bych si přála být.

Každý den dělám chyby.

Někdy reaguji jinak, než bych si přála a místo, abych Vás vyslechla, tak Vás odmítnu. Někdy je toto totiž tak moc, že to prostě nezvládám.
Někdy jsem myšlenkami mimo a poslouchám Vás napůl. A pak si to vyčítám, protože vím, že to VÍTE.
Zpětně nad tím pak přemýšlím a mrzí mě, že jsem neodpověděla jinak nebo neudělala něco tak, jak jste si přály.


Hlavně na konci dne, když jsem unavená, nejsem úplně sama sebou. Přála bych si, aby tomu tak nebylo, ale je.
Přála bych si říct, že jsem vždy dokonalá máma, která odloží všechno stranou a je tu pro Vás 24 hodin denně tak, jak potřebujete. Ale nejsem.
Někdy se bojím, že mi to neodpustíte a jednou mi to vyčtete.

Když jsem byla ve Vašem věku, myslela jsem si, že jako dospělá budu dělat všechno jinak, než moji rodiče. Ale dnes vím, že někdy prostě děláme jako rodiče všechno co můžeme, ale nestačí to.

Někdy zapomenu zvolnit a užít si ten čas s Vámi, někdy se zapomenu i smát. Ale snažím se,opravdu se každý den snažím.

Vím, že je snadné myslet na negativní věci a zapomenout na všechno pozitivní, ale i přes to všechno, chci, abyste něco věděly.



Když se na Vás podívám, jsem HRDÁ. Vidím sebevědomé, odhodlané bytosti, které se nebojí říct nahlas svůj názor a stát si za ním. A i když je zrovna tohle pro mě jako rodiče mnohdy těžké, nakonec jsem za to opravdu ráda. A doufám, že se jednou budete za svůj názor opravdu prát.

Vždycky tu pro Vás budu a doufám, že to víte.
Že víte, že za mnou můžete přijít se vším, co Vás trápí, se všemi svými nejistotami a společně najdeme řešení.
Doufám, že Vás moje slabost něco naučí. Naučí Vás, že je to v pořádku cítit se zoufalý a mít chuť se na všechno vykašlat. Doufám, že až budete jednou čelit svému vlastnímu pocitu zlomení, únavy, strachu a zmatku, budete vědět, že je to normální mít takové pocity.

Doufám, že Vás Vaše nedokonalost nebude děsit tolik, kolik děsí mě samotnou ta moje.

A že nikdy nepřestanete bojovat. Budete zápasit ze všech svých sil za všechno, čemu budete věřit a co budete milovat.

Ne vždy půjde život směrem, jakým budete chtít. Všichni děláme chyby a i Vy, moje holčičky, budete dělat spoustu a spoustu chyb.

Milé maminky, dnes jsem si pro vás připravila soutěž, ve kterej můžou 3 z vás vyhrát výživový doplněk, kapky ColiPrev. Znění soutěžní otázky a stejně tak i pomůcku na získaní správné odpovědi, najdete ve Fóru. Držím palce!

Spokojené a usměvavé děťátko, to je přání každé maminky. Situace však nebývá vždy taková, jakou bychom si přáli. Dětský pláč, způsobený bolestmi bříška, bývá často běžnou součástí bezesných nocí mnohých maminek.

Dětskými kolikami trpí děti především ve večerních hodinách.

Problém mnohých kojenců v prvních týdnech života je ješte nedostatečně vyvinutá střevní mikroflóra a s tím souvisící nedostatečná produkce enzymu laktáza. V takovém případě dochází k neschopnosti děťátka trávit mateřské mléko či tekutou kojeneckou stravu.

Jak jste řešili koliku u svého miminka Vy? Zapojte se do diskuse ve Fóru.

Během října jsem měla naplánovanou služební cestu do Keni a při té příležitosti mě napadla myšlenka navštívit mé adoptované dítko jménem Peter Joshua Kamau. Klučinu jsme si adoptovali s přítelem v roce 2013, kdy jsme se rozhodli zapojit do programu “Adopce afrických dětí-projekt pomoci na dálku”.

Několik týdnu jsme hledali vhodnou organizaci. Jako téměř každý jsme se obávali, aby peníze opravdu šly tam, kam mají. Mnoho mých známých mě odrazovalo od adopce na dálku, že v dnešní době chtějí člověka jen okrást, a že se peníze stejně na dobrou věc nikdy nedostanou. Centrum Dialog jsme se rozhodli osobně navštívit a získat informace o adopci. Líbila se nám i myšlenka návštěvy dítka. Také bylo fajn, že na nás nikdo nevyvíjel nátlak a smlouva se dá kdykoli vypovědět. Vrátili jsme se domů s pevným rozhodnutím někomu pomoci.

Otevřeli jsme si databázi, kde bylo mnoho dětí, které potřebovaly pomocnou ruku a bylo velmi těžké učinit výběr. Pak jsme ho objevili, malého usměvavého klučinu. Líbilo se nám, že ho můžeme sponzorovat od začátku (v té době mu bylo pět let). Jako jeden z mála se usmíval i přes veškeré problémy a bídu ve které musel vyrůstat. Postup adopce byl velmi jednoduchý. Po půl roce nám přišel první dopis, ze kterého jsme byli nadšeni. V dopise bylo několik barevných obrázků a pár slov v angličtině. Od té doby nám každých několik měsíců dorazí do schránky dopis od Petera spolu s vysvědčením.

Abych se opět vrátila k mé návštěvě. Jakmile jsem měla letenku, tak jsem kontaktovala paní Lucii Tamášovou, ředitelku organizace. Velmi mě překvapila rychlá reakce a souhlas s návštěvou. Očekávala jsem, že bude nějaký zádrhel. Během dvou dnů jsme vyřešily veškeré potřebné věci a já se mohla těšit na setkání. Den před odletem jsem nakoupila několik fotbalových míčů a pro Petera další maličkosti. Do Nairobi jsem přiletěla šestého října brzy ráno a za pár hodin už na mě na recepci čekali dva místní koordinátoři: Ahmed a Vincent. Po hodinové jízdě jsme dorazili do školy Rosebella Preparatory Academy.

Škola je pro děti z nejchudších vrstev Nairobi a nachází se v oblasti Dandora. Vystoupili jsme z auta a vydali se do budovy školy. V té době probíhala výuka, takže jsem měla možnost nejdříve poznat paní ředitelku Rosabellu Wambui, která stála u zrodu projektu. Paní Rosabella na mě již čekala a mohla mi poskytnout velmi zajímavé informace o chodu školy.

Poté jsme se mohli vydat do různých tříd a děti pozdravit. Děti byly samozřejmě z mé návštěvy nadšení. Vždy mě hezky přivítaly a poté zazpívaly písničku. Starší žáci v angličtině, mladší ve svahilštině. Já se nemohla dočkat společného setkání s Peterem. Obešli jsme ještě několik tříd, než jsme konečně dorazili za chlapcem. Koordinátoři to pojali zábavnou formou a já musela uhodnout, který z dítek je Peter. Po chvilce váhání (všichni jsou si podle mne podobní) jsem uviděla opět ten krásný úsměv a bylo mi jasné, že je to ON. Děti to velmi pobavilo a začaly se smát. Nestává se často, že by někdo za nimi přijel. Následující dvě hodiny jsem měla možnost prozkoumat i zbylé třídy. Dokonce se mi naskytla příležitost navštívit i školičku. Ta byla super, moc se mi to tam líbilo. Dětičky byly kouzelné, i když se ze začátku trošičku bály. Bariéru jsem prolomila za pomoci sladkostí, které jsem jim rozdala ☺

Milé maminky a budoucí maminky,

jmenuji se Eva Gabrišová a pracuji ve společnosti VIVAX Management (CZ), s.r.o., která je výhradním distributorem přípravku ColiPrev v České republice. Právě tento produkt, který by měli poznat všechny maminky a hlavně budoucí maminky, vám představím během následujících dní.

Výživový doplněk ColiPrev je složený výhradně z přírodních ingrediencí a jeho hlavní složkou je enzym laktáza. Tento enzym rozkládá nestrávenou laktózu, která v mnohých případech způsobuje nadívání, křeče, bolesti a v konečném důsledku pláč děťátka.

Během následujícich dní bych vám ráda přinesla všechny důležité informace o kapkách ColiPrev, odpovím na vaše otázky a budu ráda, když se podělíte o vaše zkušenosti a rady, a samozřejmě se budete moct zapojit i do soutěže.

Těším sa na Vás 🙂