Testující: Míša 33, Matýsek 7, Mišutek 1,5

Nejsem konzerva, ale jsou věci, které už léta neměním. Mám jeden parfém na podzim a zimu, druhý na jaro a léto. Mám už nějaký ten pátek jednoho chlapa, oblíbenou značku nábytku, čokolády..... A taky kosmetiky. Už několik let používám pouze jednu značku pro sebe i děti. Když něco funguje, neměním to.

Možnost testovat kosmetiku Nobilis přišla v době, kdy jsem začala pátrat po ochranném krému na zimu pro svoje děti. A převážně pro toho mladšího, který je venku prakticky pořád. Zaujal mě i osvěžovač vzduchu a tak jsem si o balíček "napsala" a ono to vyšlo.

Už jsem byla přesvědčená, že balíček ten den nedorazí, děti svlečené, nastoupené v koupelně na večerní koupel a v tom telefon od dopravce, že mám běžet před barák. Starší syn byl nadšený, že to všechno hned může vyzkoušet.

Sprchový gel přišel na řadu jako první. Chlapci byli poctivě vymydleni, použili ho i jako pěnu do koupele. Po sprše pokožka krásně jemná. A protože mám ráda přehled, použila jsem gel i já. Mám extrémně suchou kůži na nohou, takže proč to nezkusit. Konec konců koupací kosmetiku svých kluků používám s velkou oblibou už dlouho. Taky možná proto, že jsem zvyklá na určitou vůni, nemůžu přijít rakytníkovo-pomerančové vůni "na chuť". Neoslovila mě při samotném mytí a bohužel po opláchnutí se mi vůně pokožky nelíbí vůbec. Přizvala jsem na konzultaci i manžela a ani jemu se nelíbila. Ale znáte to, sto lidí, sto názorů a co nevoní naší rodině, bude vonět spoustě dalším.

Druhým testovaným produktem byl šampon. Krásně pění, stačí málo a dětské vlásky jsou po oschnutí moc příjemné na dotek. Bohužel mám opět problém s vůní. Po přičichnutí k lahvičce se mi vůně nelíbí, při mytí už ale není tak špatná. Určitě oceňuji, že šampon neštípe do očí. Tady testování na sobě vynechávám, protože vlasy jsou jediná část těla, kde s přípravky už vůbec neexperimentuji.

Jmenuji se Martina a jsem maminkou malého dvouletého chlapečka jménem Tadeášek. Jako každá maminka i já chci pro svého syna to nejlepší počínaje stravou, oblečením a v neposlední řadě i kosmetikou, kterou užívám na péči o jeho pokožku.

Již od narození syna jsem hledala tu nejlepší kosmetiku, která mu bude vyhovovat. Přírodní kosmetika od tuzemských výrobců byla jasnou volbou, stále si totiž cením vysoké kvality naších výrobků. Hned jak jsem si na mnou oblíbených webových stránkách Modrý koník, všimla v projektu Modrý koník testuje možnosti vyzkoušet přírodní kosmetiku od společnosti Nobilis Tilia, neváhala jsem a hned se o možnost testování také přihlásila. Byla jsem šťastná, když jsem za necelý týden zjistila, že jsem byla vybrána jako jedna z adeptek na testování.

Nemohla jsem se dočkat doručení a bylo to tu, konečně zazvonil kurýr a já si převzala balíček. Uvnitř balíčku se nacházela krásná papírová dárková taška s logem společnosti, tři plastové lahve o objemu 200 ml s dětskou kosmetikou, sprchový gel Vendelín, šampón Toník, osvěžovač vzduchu Pro Miminka a 50 ml plastová nádobka s ochranným krémem Olinka.

První, co mě zaujalo, byl vzhled balení, oceňuji jejich jednoduchý vzhled uzpůsobený uživatelům, tedy dětem, líbí se mi, že společnost jde svou cestou, nestydí se za svůj původ a nemá potřebu se přizpůsobovat vzhledu zahraničních výrobků. Synovi se obaly velice líbili, dlouze si je prohlížel, poznal, že se jedná o kosmetiku pro něj.

Mám velice citlivý čich, a tak jsem byla zvědavá, jak kosmetika bude vonět, v tomto ohledu jsem byla velmi potěšena, vůně všech výrobků byla jemná, přirozená, příjemně lehká a přesto dostatečně intenzivní, zkrátka přírodní. Navodila u mě pocit klidu a pohody.

Prvním testem prošel sprchový gel Vendelín, který je na kontakt s pokožkou příjemný, má hustou gelovou konzistenci, nemusíte se bát, že vám proteče mezi prsty ruky, k umytí celého těla mého syna stačilo opravdu malé množství, které vytvořilo dostatečné množství pěny, syna koupání bavilo a stále se dožadoval dávky Vendelína do svých rukou, aby se mohl sám mýt. Pokožka po osušení byla vláčná a já nemusela užít tělové mléko. Tadeášek krásně voněl.

Podle ultrazvuku jsem měla termín porodu 9.6.2016. Když nastal ten den byla jsem podezřele v klidu, měla jsem na plánovou kontrolu u svého gynekologa který mě vítal s větou: ,,Co tady ještě děláte"? Podle monitoru se nic nechystalo, pouze jsem byla otevřená, a malý krásně naléhal. Pan doktor mi řek, že pokud do neděle neporodím, že už musím navštěvovat porodnici kvůli ozvám, a že už jsem svěřená do jejich péče. Po cestě domů jsem se telefonicky objednala na kontrolu do porodnice (13.6.2016 v 8:00 hod. ) V neděli 12.6.2016 byl den jako každý jiný, poklidila jsem byt, uvařila oběd, a jela k rodičům. Vůbec jsem si neuměla představit, že bych měla rodit. Nenastávali žádné zvláštní pocity. Malý kopal v bříšku jako kdykoli předtím. Večer jsme usedli s přítelem k televizi, udělali si pohodlí. A společně jsme usoudili, že dnes se rodit nebude, a že mě ráno poveze na první ozvy do porodnice. 

.. asi jsme to zakřikli, bylo 21:00 a začali první "bolesti", spíše slabé jako menstruace, která bolí, ale dá se vydržet. Přítel neměl žádné tušení, nechtěla jsem ho "zbytečně" plašit. Šla jsem si lehnout, s pocitem buď a nebo. Během hodiny začali bolesti zesilovat. Nejlépe mi bylo ve sprše, kde mi nic nebolelo, a cítila jsem se skvěle. Vzbudila jsem přítele, se slovy JE TO TADY! 

Oblékla jsem se, a šli jsme pomalu do auta. Bylo 00:30 když jsme opouštěli dům, a vyjeli směr porodnice. Bolesti byly stále snesitelné, cestou mi ale začali kontrakce co 4 minuty - konečně vím, co jsou to kontrakce. Každá to opravdu pozná! 

V porodnici mě přijali něco okolo čtvrt na 2 ráno, udělali mi ozvy, a pan doktor mě vyšetřil. Bolesti byly šílené, myslela jsem si že už to nevydržím. Přišla porodní asistentka že si mám zavolat přítele, aby se převléknul do zeleného, a přešli si na porodní sál. Byla jsem šťastná že se opravdu něco děje, a že brzy uvidím našeho chlapečka. 

Paní doktorka mi zavedla klystýr, vyprázdnila jsem se, a už jsem nesměla jíst, ani pít. Sedím ve sprchovém koutě, a rozdýchám kontrakce po minutě. Slyším porodní asistentku jak mi říká, jestli už mi náhodou neodtekla plodová voda, tak jí odpovídám, že NE, ale že už je to strašný! Natáhla rukavice, a řekla, ať si vylezu na kozu, a říká: "No vida, plodová voda odtekla, vše půjde ještě rychleji než se zdálo! Zavřete oči, a při první kontrakci zatlačte." 1,2,3,4 zatlačení a slyším pláč svého syna! Strašná úleva! Hned mi ho dávají na prsa, pláču štěstím! Malého mi odnesli, na měření, čištění, vážení a přítel vše fotí. Doktorka říká, že ještě budeme tlačit placentum, jedno zatlačení, křik, a placenta venku! Mezitím přítel drží našeho malého Martínka, a nemůže se na něj vynadívat, hrdý otec!! 🙂 

Martin narozený 13.6.2016 ve 3:32 hod, vážil 3600g, a měřil 51 cm

Tohle je něco, co bychom si všichni měli přečístnejméně jedenkrát týdně !!!!! Určitě to dočti dokonce !!!!!!Napsala devadesátiletá Regina Brett, z PlainDealer v Clevelendu, stát Ohio, USA…Na oslavu stárnutí jsem jednou napsala 45ponaučení, které mi uštědřil život. Je tonejžádanější novinový sloupek ze všech, kteréjsem kdy napsala.Můj měřič ujetých kilometrů se v srpnu překulilpřes devadesát, tak tady je ten sloupek ještějednou:

• 1. Život není spravedlivý, ale je pořád dobrý.
• 2. Když jsi na pochybách nebo v nejistotě,učiň jenom další krůček.
• 3. Život je příliš krátký na to, abychommarnili čas nenávistí ke komukoliv.4. Tvoje práce se o tebe nepostará, kdyžbudeš nemocen. Tvoji přátelé a rodičeano. Udržuj s nimi kontakt.
• 5. Vyplať svoje kreditní karty každý měsíc.
• 6. Nemusíš vyhrát každý spor. Souhlas snesouhlasem.
• 7. Plač s někým. Je to mnohem hojivější,nežli pláč o samotě.
• 8. Je v pořádku dostat vztek na Boha. On tovezme.
• 9. Začni šetřit na důchod od první výplaty.
• 10. Když přijde na čokoládu, odpor jemarný.
• 11.Usmiř se s minulostí. Tak ti nebudekazit přítomnost.
• 12. Je v pořádku dovolit svým dětem abytě viděly plakat.
• 13. Neporovnávej svůj život s jinými.Nemáš představu o tom, čím všímmuseli projít.
• 14. Jestliže vztah musí být tajný, nemělibyste v něm být.
• 15. Vše se může změnit během mrknutíoka. Ale nebojte se, Bůh nikdy nemrká.
• 16. Zhluboka se nadechni. Uklidňuje tomysl.
• 17. Zbavte se všeho, co není užitečné,krásné nebo radostné.
• 18. Co tě nezabije, to tě posílí.
• 19. Nikdy není pozdě na to, mít šťastnédětství. Ale to druhé záleží jenom na toběa nikom jiném.
• 20. Když přijde k tomu, jít za tím co vživotě miluješ, neber ne jako odpověď
• .21. Rozsviť svíčky, natáhni hezképrostěradlo, oblékni si svůdné prádélko.Nešetři si to na slavnostní příležitost.Dnešek je slavnostní.
• 22. Přípravy přeháněj, potom ale jdi sproudem.
• 23. Buď výstřední teď. Nečekej na stáří,abys oblékl purpur.
• 24. Nejdůležitější pohlavní orgán jemozek.
• 25. Nikdo nemůže za tvé štěstí kromětebe
• .26. Zarámuj každé tzv. neštěstí těmitoslovy „ bude to mít nějaký význam za pětlet?“
• 27. Vždycky zvol život.
• 28. Odpusť každému všechno.
• 29. Co si o tobě myslí ostatní lidé těnemusí zajímat.
• 30. Čas léčí téměř všechno. Dej časučas.
• 31. Ať je situace jak chce dobrá nebošpatná, změní se.
• 32. Neberte se tak vážně. Nikdo jiný totaky nedělá.
• 33. Věřte na zázraky.
• 34. Bůh tě miluje, protože je Bohem, nepro to co jsi udělal či neudělal.
• 35. Nebilancuj život. Ukaž se a dělejvětšinu z něj teď.
• 36. Stárnutí poráží jinou možnost - zemřítmlád.
• 37. Tvoje děti dostanou jenom jednodětství.
• 38. Všechno, na čem nakonecdoopravdy záleží, je že jsi miloval.
• 39. Dostaň se ven každý den. Zázrakyčekají všude.
• 40. Když my všichni naházíme našeproblémy na hromadu a uvidíme ještěněkoho, měli bychom si ty svoje vzítzpátky.
• 41. Závist je mrhání časem. Už mášvšechno, co potřebuješ.
• 42. To nejlepší teprve přijde…
• 43Bez ohledu na to jak se cítíš, vstaň,oblékni se a ukaž se.
• 44 Dávej.
• 45. Život není spojen s ohýbáním se, aleje to pořád dar.

Jednou ročně, 17. listopadu, se po celém světě slaví Světový den nedonošených dětí. Po celém světě se významné budovy a místa zahalují do purpurové barvy. Pořádají se konference, oblékají purpurová trička. Je to proto, abychom si připomněli, že ne všechny děti se narodí v původně plánovaném termínu porodu a že takových dětí stále přibývá. Já jsem se k dnešnímu dni rozhodla napsat článek o tom, co takový předčasný porod pro rodiče i dítě znamená. 

 Nedonošené děti jsou děti, které se narodí před ukončeným 37. týdnem (37+0). V České Republice je hranice životaschopnosti stanovena na ukončený 24. týden (24+0) a váhu 500g. Ale samozřejmě zde máme i menší a mladší děti. Jak moc ovlivní miminko i rodinu předčasný porod závisí samozřejmě na týdnu porodu a na množství komplikací, které miminko potkají. Nejohroženější skupinou jsou děti extrémně nedonošené, narozené před ukončeným 28. týdnem (28+0) a s váhou nižší než 1000g. 

Každá maminka si představuje, jak prožije 9. měsíců těhotenství a na konci se narodí krásné zdravé růžové miminko, všechno bude pro něj nachystáno, tatínek bude u porodu, miminko si odvezou domů a všichni budou šťastni a spolu. Tahle představa se s předčasným porodem rozplyne a nic není tak, jak si rodiče plánovali, představovali, na co se připravovali. Ve velmi krátkém čase se musí přizpůsobit nové situaci, se kterou nepočítali a na kterou se nemohli nijak připravit. Rodiče předčasně narozených dětí vykazují ve srovnání s rodiči dětí narozených v termínu větší míru stresu (Lau, Morse, 2003), větší potřebu pomoci během prvního roku po narození dítěte a nižsí schopnost adaptace (Rautava et al., 2003). Předčasný porod je pro rodiče traumatický zážitek. Velké množství žen po předčasném porodu také vykazuje známky traumatu ještě dlouho po propuštění z nemocnice (Pierrehumbert et al., 2003). Šest až osmnáct měsíců po narození dítěte zažívají opakované, nepříjemné, bolestné a vtíravé vzpomínky (Affleck, 1991, podle Jotzo, Poets 2005).

Dlouhodobá studie prokázala, že samotná hospitalizace a ztížený kontakt rodičů a dítěte nemá na vývoj vztahu rodič - dítě zásadní význam. Co má ale na vztah rodič - dítě největší vliv, je riziko úmrtí dítěte. Konkrétně obavy o život dítěte. Mnoho rodičů má strach navázat s dítětem vztah-kontakt-vazbu, protože se bojí, že zemře. Někdy si takový strach nemusí ani uvědomovat a připouštět. Zároveň ale zažívají opačná pocity, kdy si uvědomují, že by miminku měli poskytnout co nejvíce lásky a péče i za předpokladu, že může umřít. Způsob, jakým se rodiče dokáží vyrovnat s traumatem předčasného porodu má vliv na vztah k dítěti. Pokud se rodičům nedaří s takovou situací vyrovnat, může přechodně způsobit zdravotní problémy u dítěte.

Naopak nejdůležitější věcí pro rozvoj vztahu rodiče a dítěte je fyzický kontakt. Bohužel v prostředí novorozeneckých JIP je takový kontakt omezený, rodič se musí dovolit zdravotnického personálu, aby se mohl dítěte dotknout, pochovat ho nebo tzv. klokánkovat. Klokánkoví je forma fyzického kontaktu, kdy je obnažené miminko přiloženo na obnažený hrudník maminky nebo tatínka. Snahou zdravotnického personálu je umožnit klokánkování co nejdříve. Maminky díky němu lépe navážou vztah s miminkem a snáze “rozeběhnou” laktaci. Děti naopak lépe prospívají a mají méně zdravotních komplikací, protože ze zklidní při poslouchání tlukotu srdce rodiče a lépe dýchají, jak vnímají dech rodiče. 

Po porodu většina maminek nedonošených dětí nezažívá radost z narozeného dítěte, ale naopak se často necítí jako matky, mají pocit, že selhaly, když dítě nedonosily, obviňují se, mají tendence se vyhýbat ženám, které porodily donošené děti a prožívají pocity úzkosti, strachu, smutku, zklamání. Často se maminky samy sebe ptají, jestli mohly předčasnému porodu nějak zabránit, jestli neudělaly něco špatně. Mají obavy "co na to řekne okolí". Výjimkou nejsou ani myšlenky, jestli by nebylo lepší, kdyby miminko zemřelo a maminka mohla začít "od začátu", nebo maminku napadají otázky "co když bude dítě postižené?".

Předčasný porod je zátěžovou situací pro narozená miminka i pro jejich rodiny. Dnešní den se slaví na jejich počest. Než se pro dnešek zahalíte do purpurové stejně jako světové metropole, přečtěte si, jak důležitý význam a souvislosti tento den má.

Co je den předčasně narozených dětí?

U nás v České republice známe 17. listopad jako státní svátek boje za svobodu a demokracii. Další význam má toto datum i pro předčasně narozené děti a jejich rodiny. Celosvětově je toto datum totiž také známé jako World prematurity day a u nás se do češtiny překládá jako Světový den předčasně narozených dětí.

V tento den by se mělo šířit povědomí o problematice předčasných porodů a zároveň má tento den za cíl podpořit a povzbudit všechny rodiče, kterým se narodilo nedonošené miminko. Symbolem tohoto dne je purpurová barva a proto se na jeden den světové metropole barví do purpurova. 

Světový den nedonošeňátek vznikl v roce 2008 na prvním setkání členů evropské organizace EFCNI. Tato organizace propojuje rodiče, doktory z různých oborů a vědce za účelem stálého zlepšování zdraví předčasně narozených miminek. Jejich základními hodnotami jsou prevence, léčba, péče a podpora.

Purpurové ponožky pro miminka

Díky skvělému projektu na Modrém koníkovi jsem se mohla zúčastnit projektu @konik_testuje . Tento projekt je známý tím, že testovaný projekt zašle mamince domů, aby ho otestovala, ta na to za oplátku produkt pečlivě posoudí, ochutná, vyzkouší 🙂

Tohoto projektu jsem se zúčastnila zrovna v době, kdy malé Rozince byly skoro tři měsíce a popravdě jsem neměla moc času na jídlo. Ve chvíli, kdy usnula jsem naházela věci do pračky, vyskládala a naskládala věci do myčky, někdy si stihla vypít sklenici vody a třeba vyluxovat a v tu chvíli, kdy jsem si sedla, se malá vzbudila a kolotoč s kojením, krkáním, hraním si a podobně začínal znova.

S tyčinkami Nutrimama jsem se předtím nesetkala. Věděla jsem, že něco takového existuje, ale nekoupila jsem si je, ani jsem je nevyhledávala. Ve chvíli, kdy se objevilo na koníkovi, že se hledají vhodné kandidátky na test produktu, věděla jsem, že bych se ráda zúčastnit, abych tyčinky vyzkoušela a měla něco málo doma, když jsem se nestihla najíst.

Přišly mi dvě krabičky cereálních tyčinek Nutrimama a mléčný nápoj Nutrimama s příchutí vanilky.

Nejdřív bych Vám ráda představila tyto cereální tyčinky. Tyto tyčinky  jsou tedy určeny jen pro období kojení. Výrobce uvádí, že jedna tyčinka denně zajistí 10 důležitých živin potřebných jak pro matku, tak pro dítě. Těmito živinami jsou DHA dokosahexaenová mastná kyselina ze skupiny omega-3, která přispívá k normálnímu vývoji mozku a zraku u kojeného dítěte. Tyčinka obsahuje také železo, zinek a kyselinu listovou, která přispívá ke správné funkci imunitního systému, dále pak jód, biotin a vitamín B1, který zajišťuje správný energetický metabolismus, Vitamin D k udržení normálního stavu kostí a zubů a posledními složkami jsou vitamíny B2 a B6, které snižují únavu.

První krabička byla s příchutí Brusinka a malina. Musím říct, že za mě tahle příchuť vyhrála. Nejsem moc typ, který ujíždí na čokoládě, popravdě si dám čokoládu možná jen jednou do roka a to tak dvě kostičky. Příchuť maliny je v tyčince tak osvěžující, že jsem se až divila, jak jsou tyčinky dobré. Brusinky normálně moc nemusím, ale tady byla spíš cítit ta malina, což mi vyhovovalo.

Zdravim,

chci se podelit o pocitech kdy mi lekar sdelil ze mozna budu muset jit na cisarsky rez.

Mala brisku prospiva akorat je stale KP,na kontrole v tydnu 33+1 tomu nebylo jinak.Po otazce co kdyz se mala neotoci tak rikal no budete muset jit na cisar,ale to si povime priste pokud se neotoci.

Vzdy co jsem cetla clanky tak jsem si rikala proc ty zensky jsou z toho tak hotovy ze musej na cisar(vsak to bude bez bolesti,budou vedet kdy se mimco narodi atd. atd.) to jsem si rikala kdyz jsem nebyla tehotna.za cele tehu jsem si rekla ze kdyz to prijde tak to vemu v pohode a co no proste rodit nebudu ale tim co me rekl doktor tak se musim priznat ze vsechny ty zensky chapu jak se citili.ja si to nepripoustela ze by takova situace mohla nastat..a opravdu kdyz jsem odchazela z ordinace se slzama v ocich jsem psala priteli sms :( a doma po cteni o cisarskem rezu jsem se rozbrecela...opravdu nechci na cisare..a doufam ze promluvy do briska zaberou a mala pochooi ze se ma otocit ze maminka ji chce porodit a ze tatinek u toho chce byt a videt ji jako prvni 🙂 takze doufam ze za 14dni tomu bude jinak 🙂

....poznatek z nemocnice Motol...nikdy, opravdu nikdy více... :( a o to víc mě mrzí, že jsem tam s dcerkou jela s nějakou nadějí...věděla jsem a byla dokonce smířena s výsledkem mnohem dřív, než jsem verdikt věděla, ale přístup na dětském ORL mě naprosto šokoval od samého začátku...ale postupně... Týnka se narodila nejspíš se sluchovou vadou, toto opravdu řešíme již hned od narození...ale až nyní více...doslala se do logopedické třídy, kde smekám před paní učitelkami, protože již za dva měsíce se naučila naprosto bravurně vyslovovat písmeno L, které před tím neuměla. ...ale Týnce hned po porodu nebyl naměřen sluch, řešilo se to asi rok, kdy ji nakonec byl diagnostikován jednostranná sluch, ale protože se řeč nerozvíjí tak, jak bych si představovala, dostaly jsme se až do Motola na vyšetření SSEP v narkóze. už jen přijetí pro mě byl šok, protože na mě sestra vyštěkla že já musím na ubytovnu a dcerku tam nechat...tak to jsem razantně odmítla, že u ní klidně budu sedět jen na židli, třeba celou noc...tak nakonec po asi hodině mi bylo sděleno, že mám nárok na lůžko...fajn...v neděli byl nástup před polednem, dcerka měla nárok až na večeři, ale s tím jsem počítala...jídlo jsem měla svoje...vše proběhlo v neděli o.k., v pondělí měla jít na hodinu pod narkózu....takže povel, že od osmi od rána nesmí nic jíst, ani pít, že v deset pujde na zákrok...o.k. vše zvládla v pohodě, ale když se ani v poledne nic nedělo, tak už jsem byla hodně nervní...Týnka už opravdu hodně nervozdní, prosila mě o jídlo i pití a já neustále vysvětlovala ,že opravdu nesmí, že už musí jen malou chviličku vydržet...na řadu přišla ve TŘI odpoledne...ano, od osmi od rána nic nejedla, ani nepila..pusinku měla úplně rozpraskanou, kůži bledou :( byli mi ji tak lito.. :/ na vyšetření před námi vzali chlapečka tmavší pleti, i když byli přijmuti po nás....takže Týnka mohla jít o hodinu dříve...fajn, zvladla to, i když už opravdu hodně hystericky...a to jsem si s ní lehla), už do postele ( do "její" postele) myslela jsem si, že jak plakala, že usne, jak byla vyřízená...a vtrhla do pokoje sestra, co si jako dovoluju ležet v její posteli..to už jsem se opravdu nedala a vyštěkla, že to mi přijde opravdu jako to nejmenší, když se snažím ji uklidnit v posteli...tak sestra stahla krovky a řekla, že jako by prý nic neviděla....no, o pár minut později mi Týnku na hodinu odvezli...ty očička, a křik, proč ji opouštím uvidím už na vždy před sebou....ale s tím opravdu nešlo nic udělat....na sál jsem s ní nemohla....Ta hodina byla pro mě asi nejhorší  v životě....

přivezli mi kočičku naprosto běsnou :( po tolika hodinách, kdy nemohla pít a jíst musela vydržet další dvě hodiny bez jídla a pití....její stav po narkoze bych nikomu opravdu nepřála...prala se se mnou, věděla, kde je schovaný pití a brala jako podraz, že ji ho nechci dat...křičela, že chce botičky a bundu a že pro ní děda přijede autem... :( opravdu hruza

v tu dobu slouztil lékařský "bratr", ne sestřička a dal ji po hodině a půl napít...on byl opravdu jediný lidský článek v ten den :(

hrozně moc jsem na motolskou nemocnici vsázela...ale po konzultaci s kamarádkou lékařkou, Motol je pouze nemocniční Fabrika...a opravdu jsem se tam i tak cítila...žádný cit...a to to bylo dětské oddělení.

po zákroku mi bylo pouze chladně řečeno,, že dcerka má na jednom oušku lehkou nedoslýchavost a na druhém střední nedoslýchavost...ale s tím jsem tak nějak počítala, že tam nějaká vada bude...

jela jsem do MOtola opravdu s nějakou nadějí, že je tam luxusní přístup a kapacity...a hrozně moc mě to zklamalo...

Zajímá Vás, jak v průběhu těhotenství správně jíst, ale ztrácíte se v množství informací?

Zveme vás na přednášku s názvem FitMamky, kde získáte ucelené informace o tom, jak si správně upravit jídelníček tak, abyste se cítila dobře Vy a současně zajistila komplexní výživu pro vaše miminko.

Vstupné dobrovolné.

POZOR! Bohužel máme omezenou kapacitu, proto je nutno registrovat se zde:

https://goo.gl/forms/vWYQOKQDbLnOknIJ2

Děkujeme za pochopení a těsíme se na Vás!

Ahojky maminky, které vlastníte tak jako já kočárek britax b-motion, mohla by mi některá z vás poradit, jak a zda vůbec jdou povolit popruhy u pásů??? Samozřejmě tím nemyslím povolení pouze zepředu u přesek, nebyla jsem schopná to najít, kočárek mám necelý týden a když chci syna vložit dovnitř s fussakem a kombinézou je chudinka úplně přiškrcený, tak nevím jestli jsem slepá či co :(

Zajímá Vás, jak v průběhu těhotenství správně jíst, ale ztrácíte se v množství informací?

Zveme vás na přednášku s názvem FitMamky, kde získáte ucelené informace o tom, jak si správně upravit jídelníček tak, abyste se cítila dobře Vy a současně zajistila komplexní výživu pro vaše miminko.

Vstupné dobrovolné.

POZOR! Bohužel máme omezenou kapacitu, proto je nutno registrovat se zde:

https://goo.gl/forms/vWYQOKQDbLnOknIJ2

Děkujeme za pochopení a těsíme se na Vás!

Když jsem poprvé zjistila, že jsem těhotná bylo to nečekané překvapení a já se začala těšit na naše malinkaté štěstí. Byl listopad a já šla těhu potvrdit ke gynekologovi, vše bylo v pořádku.

Štěstí však trvalo jen 3 týdny, pamatuji si to jako by to bylo včera, kdy mi doktor řekl, že miminku nebije srdíčko a budu muset na zákrok - kyretáž. Bylo to těsně před Vánocemi a pro mě začalo nejbolestivější období. 

Ubíhaly měsíce a díra v mém srdíčku se začínala pomalu zacelovat. 

Když se mi v září opozdila menstruace, hned jsem si šla udělat testík a byl tam slabý duch 🙂 🙂 Byla jsem tak šťastná! Za týden mi doktor těhu potvrdil a ukázal dutinku s žloutkovým váčkem. Od té doby každý den jsme domlouvala miminku, aby rostlo a zůstalo s maminkou. Ten strach,aby se neopakovalo, to co minulý rok, byl pořád ve mně.

Další utz už bilo mimi ♡, to jsem byla 6+1tt. V 9+1tt mělo mimi už 2,4 cm a my jsme byli objednáni na screening.

31.10 jsme jeli i se snoubencem do Zlína na screening, odkud jsme odjížděli jen s pozitivními zprávami a já se přestávala tolik bát o miminko. Krásně se už v bříšku hýbalo, pozlobilo doktorku když nechtělo ukázat nosní kůstku :-*

Nemam Instagram, Facebook pouzivam spis na cumendu ostatnich, nepisu nikdy nic do zadny fora. Ale o tohle se chci s Vami podelit.

Muj starsi syn Kubik se narodil pred 3 lety a 8 mesici koncem panevnim. Vnitrne i doktory jsem byla vyburcovana ke prirozenemu porodu. Rodila jsem v Brne na Obilnim trhu. Porod jsem mela domluveny s jednou znamou, ktera tam tehda pracovala. Samozrejme k memu stesti ten vikend odjela k rodicum mimo Brno a ja zacala rodit. Porod probihal vcelku dobre, slo se tlacit. Bohuzel pri vypuzeni celeho telicka zustala hlavicka jeste v porodnich cestach a pri pokynu naposledy zatlacte tehdejsi doktor nerespektoval hlavni pravidlo porodu koncem panevnim a to pouze pridrzet miminko a nesnazit se ho z rodicky vytahnout sam.

Kubikovi se v tomto kroku natrhnul hlavni sval na krku – kyvac, neboli torticollis. Ze je neco v neporadku jsme zjistili v jeho 3 tydnech, kdy mu krk otekl. Pak uz ten prubeh zna asi kazda maminka co si timhle prosla. Ultrazvuky, rehabilitace, Vojtova metoda, predilekce z duvodu uhybani hlavicky, straseni helmickou, plac, vztek na cely svet, nervy na pochodu. Po roce nas propustili, ze je to dobre a chodili jsme zhruba co pul roku na kontrolu. Vzdycky nam rekli, ze je to dobre, jen muzeme obcas zkusit tento a tento cvik. Jenze to nebylo dobre. Kdyz trochu povyrostl a vytahnul se mu krcek bylo jasne za ma tendenci uklanet hlavu na stranu, osa patere mela tendenci se vychylovat, hrozila skolioza, pul obliceje se bude vyvijet rychleji, oci muzou silhat apod.

V lednu 2016 jsme si vydupali opet navstevu v Bilem dome na konzultaci kdy pani doktorka sama uznala, ze se to zhrosilo. Domluvila nam intenzivni cviceni. To nam ale nestacilo. Nasli jsem si sami fyzioterapeuta, shodou okolnosti soused v nasem dome a ten byl tak ochotny, ze k nam domu chodil 3x tydne a ukazoval nam opravdu vyzivne cviceni. Opet nastala doba premlouvani na cviceni, slibovani, vyhrozovani, plac. Nekdy to slo formou legrace, ale jindy s placem. Nekdy v kvetnu po opravdu kazdodenim cca pul hodinovem cviceni jsme naznali, ze sice pokrok je videt, ale ne takovy, jak bychom si vsichni predstavovali. Pani doktorka v Bilem dome nam doporucila operaci v Detske nemocnici s tim, ze by ji provedl pan primar. Objednani jsme byli v cervnu 2016. Prisla studena sprcha. Jak obdivne vzhlizim ke vsem doktorum jako k andelum, kteri chteji primarne pomoci lidem, tady prisla pouze arogantni komunikace k nam, k rodicum. Ke Kubikovi byl mily, ale my jsme si vyslechli same rypani. Vrchol vseho byl ten, ze nam pan primar sdelil, ze po operaci kyvace bude mit 5 tydnu sadru od pupiku pres hlavu a krk a hlavou vytocenou na stranu, aby se vaziva na svalech spojila. Jeste protivnejsi sestra, co sedela naproti nam, nam oznamila, ale at mu to laskave dopredu rekneme, ze potom se deti z narkozy budi a nevi co se deje a krici jim tam. Evidentne sestra andel jak vysita. Kdyz jsme se s manzelem zeptali, jestli neexistuje jina varianta po operaci, jako je krunyr apod, suse nam sdelili NE. S manzelem jsme se na sebe podivali, podekovali a uz se nikdy nevratili.

Hned jsme zacali obvolavat vsechny velke nemocnice v Česku. V Motole nam rekli, ze asi 15 let sadru nedavaji, proc ji tedy 3 letemu prckovi nutit, ze davaji takovy lehky krunyr/limec, prodysny, nic vas nesvrbi atd. Po tomto jsme vedeli, ze do Brna 100% na operaci nepujde. Nevim, jake mel pohnutky pan primar, ale 100% vedel (a to jsme si nasledne overili), ze nejaky krunyr existuje. Mozna z duvodu aby mel 100% uspesnost po operaci a my nemohli ten krunyr sundat, netusim, uz to ani nechci vedet. Ale zanechal v nas tak negativni dojem, ze jsme mu nedokazali verit. Nemluve o sestre.

Dostali jsme se az k tomu,ze existuje firma Orotika, ktera dela na miru limce, sadry atd. Spojili jsme se s panem v Brne a tady vse okolo metody Ulzibat zacalo. Pan byl neuveritelne ochotny, vubec nic z nas nemel a hned zacal aktivne obvolavat kolegy a doktory v Praze a zjistovat vic. Sam byl znechuceny, ze v Praze davaji ortezy na krk a v Brne pouze zastaralou sadru. Diky bohu za navstevu u nich.

Očekávané testování je tady a my vám s radostí můžeme představit produkty české značky TESCOMA, které budete moct otestovat! TESCOMA je a vždy byla 100% česká společnost se sídlem ve Zlíně, která potřeby do kuchyně nejen prodává, ale ve vlastním Design centru také sama vyvíjí a testuje. Řada výrobků proto nese označení světový patent a mnoho z nich získalo prestižní ocenění za design.

Pojďme si proto představit testovací výrobky!

AKTUALIZACE: Recenze maminek naleznete zde ve fóru. 

Co testujeme:

1. Cukrářská zdobicí tužka DELÍCIA

Už žádné zdobení pomocí mikrotenového pytlíku nebo zdobicích sáčků, které je třeba umět naplnit, speciálně uchopit a s mimořádnou zručností mačkat, abyste na perníčcích vytvořili krémem alespoň jednoduchou čáru.

                                               Zubař je fajn parťák!

To máte tak, minulý rok si Damulín vyhlédl při koukání na takové ty blbiny na Youtube zubaře, kterému se dají dělat zuby. Pořád o tom básnil a ve finále si o zubaře napsal i Ježíškovi. A Ježíšek sháněl, obvolával hračkářství, ale marně. Tím kauza „zubař“ utichla.

Do testování na Modrém koníkovi se nezapojuji. Čekala jsem pořád na to „ono“, co bude pro nás to pravé. No a když jsem na Modrém koníkovi uviděla, že se shánějí maminky na testování sady od firmy Hasbro – Play Doh Zubař, musela jsem okamžitě jednat. Už jsem v duchu viděla Damiánka, jak by byl šťastný. Napsala jsem komentář a světe div se – oni nás vybrali!!!! Ještě jednou moc děkuji za tuto důvěru a pokusím se ji nezklamat.

O tom, že Zubaře přiveze pan pošťák, jsem Damiánkovi řekla v pondělí ráno, hmmmm, osudová chyba. Od té doby jsem neslyšela nic jiného než jen větu: „Mamííííí, kde je ten pošťák? A nezapomněl na nás třeba?“ Ve tři hodiny odpoledne se dočkal. Letěl ke dveřím jako blázen a balíček si sám převzal. Hned jsme museli obal rozervat a přesvědčit se, že tam ten kýžený obsah vážně je. A byl 🙂

Protože Majdalenka spala, měl Damíánek možnost osahat si všechno pěkně v klidu a bez to, aby se mu do toho ten náš prcek motal. Byl tak šťastný! Hned věděl, co má dělat. Začal modelovat zuby o sto šest, ale hlavně – měl vrtačku! To bylo radosti! Chudák náš pan Edík (tak jsme si hlavu pojmenovali). To teda nevím, čím si zasloužil tolik zkažených zubů a tolik plomb.

Největší průšvih byl v tom, že Damulín musel po chvíli odjet na plavčo. Se Zubařem se loučil horko těžko. Edík si ale ani teď neodpočinul, protože vstala naše malá princezna a modelovací a vrtací kolotoč začal nanovo.

Zajímá Vás, jak v průběhu těhotenství správně jíst, ale ztrácíte se v množství informací? 

Zveme vás na přednášku s názvem FitMamky, kde získáte ucelené informace o tom, jak si správně upravit jídelníček tak, abyste se cítila dobře Vy a současně zajistila komplexní výživu pro vaše miminko. 

Vstupné dobrovolné.

POZOR! Bohužel máme omezenou kapacitu, proto je nutno registrovat se zde:

https://goo.gl/forms/vWYQOKQDbLnOknIJ2

Děkujeme za pochopení a těsíme se na Vás!

Prdy. Zaražené prdy. Křik. Bezmoc. Nevyspání. Kruhy pod očima. Podrážděná nálada. Brek. Ježení vlasů. Otázky typu: Proooč? Smutek. Beznaděj. Hlad. Neklid. = Kolika/y.

Vy, které máte doma miminko, co trápí koliky jistě hledáte každý záchytný bod, jak svému drobečkovi ulevit. Stejně jsem na tom ( byla) i já.

Adámka začaly trápit koliky týden po porodu. Po první probdělé noci, kdy plakal 3 hodiny v kuse jsem se rozhodla najít a odstranit příčinu. Bolí mě to za něj a nejraději bych to za něj odprděla. Takže, zde je pár mých rad.

Nejsem zastánce dopováním léky, sama žádné neberu, jen pokud je opravdu zle, použiju paralen. Avšak v tomto případě jsem i já ustoupila a využila pomoc sice né přímo léků, ale doplňků. Já užívám Laktobacily od Biopronu, Dologran a vit.D. Co dávám Adámkovi, viz. článek.

Průběžné info o změnu stavu (zlepšení, zhoršení) budu doplňovat zde do článku po týdnech 🙂

PS: PO 14ti dnech stav: ZLEPŠENÍ

Zajímá Vás, jak v průběhu těhotenství správně jíst, ale ztrácíte se v množství informací? 

Zveme vás na přednášku s názvem FitMamky, kde získáte ucelené informace o tom, jak si správně upravit jídelníček tak, abyste se cítila dobře Vy a současně zajistila komplexní výživu pro vaše miminko. 

Vstupné dobrovolné.

POZOR! Bohužel máme omezenou kapacitu, proto je nutno registrovat se zde:

https://goo.gl/forms/vWYQOKQDbLnOknIJ2

Děkujeme za pochopení a těsíme se na Vás!

Už se doktorů nebojíme, aneb díky skvělému projektu koník testuje už víme, jak na to! 🙂

Byla jsem vybrána pro testování sady s Hasbro - Zubař - za což moc děkujeme.

Když nám sada dorazila, přišla mi docela složitá pro malé dítě - dcerce je 2,5 roku

Připravila jsem kouteček na "testování" a zavolala dcerku. Přišlo obrovské nadšení - viděla na zubaře pár videí na youtube a hned věděla, co se k čemu používá - byla jsem velmi překvapena.

Zoubky z formičky jí moc tvarovat nešly, s těmi jsem ji musela ze začátku pomoci, ale pak přišlo kouzelné slovo "sama" a zkoušela. Byly z toho trošku "patvary" ale měla z nich radost 🙂  

Zajímaly jí všechny pomůcky a do všeho se ihned pouštěla.

Zajímá Vás, jak v průběhu těhotenství správně jíst, ale ztrácíte se v množství informací? 

Zveme vás na přednášku s názvem FitMamky, kde získáte ucelené informace o tom, jak si správně upravit jídelníček tak, abyste se cítila dobře Vy a současně zajistila komplexní výživu pro vaše miminko. 

Vstupné dobrovolné.

POZOR! Bohužel máme omezenou kapacitu, proto je nutno registrovat se zde:

https://goo.gl/forms/vWYQOKQDbLnOknIJ2

Děkujeme za pochopení a těsíme se na Vás!

Ahoj holky, tak všude možně brouzdám po internetu a čtu vaše rady, trápení, štěstí, prostě vaše životy.

Nikde nemůžu najít stejnou skupinku do které bych " zapadla " či našla někoho s podobným problémem.

Je mi 25 let, mám již 10 let vztah, z toho 5 let vdaná. 

S manželem máme cca 6 let nechráněný styk, ale poslední 4 roky mužem říct, že se " snažíme".

Manžel je po zdravotní stránce v pořádku, ale já mám problémy již delší dobu, nepravidelná menstruace, špatná sliznice, špatný pravý vaječník, vajíčka se mi netvoří, skoro 4 rok mám RS, což nám dalo na chvíli STOPku,tak bych tady mohla ale jen psát a psát..

Tak tedy..

Hurá sláva! Dnes se cítím jako za zdravá, navštívila mě paní Energie🙂)

Zvládla jsem nakoupit,vyprat,uvařit dvouchodový oběd (pomineme, že nákup dovezl Rohlík, druhý chod k obědu byly kupované buchtičky s krémem z pytlíku - ale vaření nebylo nikdy mé hobby🙂, vyzvednout Juli ze školky a vyrazit na sraz s kamarádkou. 

V tomto bodě tedy nastala menší krize😀 Krize, které jsem ještě před půl rokem zažívala poměrně často a vnášely do mého života adrenalin🙂 

S kamarádkou jsem byly domluvené na 13h. Bohužel oblečení stopadesáti vrstev zabere čas,takže ve školce nastalo zdržení číslo jedna. Na tramvaj jsme letěla jako blesk a chudák Juli za mnou vlála jak hadr na holi. Nicméně tramvaj jsme stihli,takže jsme jeli jen s pěti minutovým zpožděním.

Ovšem...Zásek nastal na Výtoni. Vyhrabali jsme se z jedné tramvaje - v jedné ruce kočár, v tu dobu už naštěstí se spícím Edwinem, v druhé ruce Juli,neustále omýlající, že chce něco dobrého. Takže když jsem viděla přijíždějíci tramvaj, neváhala jsem ani minutu a jala se do ni nastupovat, nezastavil mě ani fakt, že je vysoká a naopak Juli mi zdatně radila, abych někomu řekla o pomoc. Vyškrabali jsme se tedy nahoru, Juli se posadila, dostala tyčinku a chválí nás slovy "Mami, to jsme to krásně zvládly". V tu chvíli měla tramvaj odbočovat na Albertov....Ano, ale to by to nesměla být sedmnáctka...kterou jsem na Výtoň přijeli....A teď jsme se s ní neplánovaně vraceli domů. Hlasitě jsem si povzdechla, polovina tramvaje se soucitně usmála a druhá půlka mi zdatně pomáhala s kočárkem a s Juli při vystupování. Na Podolské vodárně jsme překrosili milion přechodů, mezitím nám samozřejmě odjela nizká tramvaj. Naštěstí hned vzápětí jela další a vrátila nás zpět na Výtoň, opět jsem se přesunuli na druhé nástupiště, kde zjišťuji, že jediná nízká tramvaj co jela, byla ta za tou osudnou sedmnáctkou. Další už jsou samé vysoké a jedna nám asi ujela před nosem. Nebo má zpoždění...rozhodnu se věřit druhé variantě, do toho Juli hlásí, že potřebuje čurat. No, dilema...tak Juli poprosím, ať vydrží a čekám jaké čísla se vyklubají z těch dvou přijíždějících. Sedmička to není, tak se vydáváme pokropit trávník, přece jen počůraná Juli v tomoto mrznoucím počasí není to pravé ořechové. Juli dokončuje potřebu a přijíždí co? Přijíždí naše vytoužena sedmička. No ale, než jsem na Juli navlékla milion vrstev a zastrkala ji stopadesát podolků, tak tramvaj byla pryč. Píšu celá zoufalá kamarádce, která už asi přimrzla k zastávce, kde na mě už půl hodiny s dětmi čekají. Nakonec nám vyráží naproti a po všech peripetiích se konečně potkáváme. Asi 500m od té prokleté Výtoně. 

Pak celkem v poklidu, když pominu Juli prudění, že jí je vedro (venku mrzlo!!), bolí ji nohy a podobné vylomeniny, dorazíme do herny...kde už je klidek a pohodička. Téměř žádné bitky děti si krásně hrají, my si v klídku vypijeme kafe...Idylka největší, takhle si představuji mateřskou dovolenou. 

Dialogy se nezakládají na skutečných událostech. Jakákoli podobnost s osobou ve vašem okolí je zcela náhodná. 

ONA: Lásen, co myslíš, co mu mám oblíct?

ON: Je tam teplo, nech mu jen tričko.

ONA: S dlouhým?

ON: Ne, je tam fakt teplo.

ONA: A tepláčky?

Měla jsem vcelku bezproblémové těhotenství, všechny těhotenské obtíže mě tak nějak minuly a kdyby nerostlo bříško, ani nevím, že nějaké miminko čekám. Termín porodu dle MS byl stanoven na 17. 11. 2016. Postupně jsme s manželem začali pořizovat nezbytnosti a zařizovat pokojíček. První pohyby jsem začala vnímat kolem 21. - 22. tt. Bylo to krásné. Četli jsme s manželem bříšku pohádky, povídali a hladili. Kolem 30. tt se miminko otočilo hlavičkou dolů, UTZ a všechna vyšetření byla naštěstí v pořádku. Celou dobu jsem nosila své "staré netěhotenské" oblečení, až zhruba ve 33. tt jsem poprvé oblékla těhotenské kalhoty.

Byl konec října, konkrétně 26. 10., kdy má manžel narozeniny. Bohužel byl v práci, tak jsem mu upekla dort a 27. 10. přišli odpoledne na návštěvu sousedi, se kterými jsme chvíli poseděli a narozeniny oslavili. Šli jsme spát cca ve 23 hodin, byla jsem dost unavená a z neznámého důvodu lítostivá, nevrlá a protivná sama sobě.

V 1:15 ráno (28. 10.) jsem se vzbudila s pocitem tepla a mokra mezi nohama. Chvilku jsem přemýšlela, jestli je možné, že jsem se počůrala, ale usoudila jsem, že je to blbost 😀 No a pak tedy zbývá jediná možnost - odteklá plodová voda. Byla jsem 37+1 tt dle MS. Jemně jsem pohladila manžela po ruce a když procitl z hlubokého spánku, pravila jsem mu, že mi asi praskla voda. Manžel vyskočil a začal plašit - co jiného od chlapa očekávat, že 😀 Došla jsem si na toaletu, voda stále vytékala, tak za mnou tu mokrou cestičku manžel utíral. Dobalila jsem si tašku do porodnice, dala si sprchu a cca po hodině jsme jeli do porodnice. Zde mi natočili monitor, vše sepsali, řekli že nemám kontrakce (hmm, opravdu? to bych ani neřekla, když mě nic nebolí) a ubytovali na šestinedělí. Bohužel spát se zde nedalo, takže jsem ani oka nezamhouřila. Ráno jsem se po zvážení všech rizik rozhodla podepsat negativní revers a jít čekat na kontrakce domů. Případnou infekci můžu chytit doma stejně tak jako v nemocnici. Máme to tam autem 2 minuty, takže není problém se ihned dostavit. Po tisícech keců velice nepříjemného pana doktora negativní revers sepsal a já podepsala. Ve 14:30 jsem měla jít na monitor a poté na něj z domova docházet každé 3 hodiny.

Zhruba od 14 hodin jsem měla křeče v podbřišku - pravidelné po 3 minutách, ale tento doktor i porodní asistentky tvrdili, že kontrakce to rozhodně nejsou, že u těch bolí záda a celé břicho, nikoli jen podbřišek. Křeče nebyly nijak hrozné, ale trošku prodýchnout jsem je musela. Ve 14:30 mi začali natáčet monitor, po 15 minutách začal přístroj pískat a došel papír, takže PA jej vyměnila a začala natáčet nanovo. Po 15 hodině mě přišla zkontrolovat zrovna ve chvíli, kdy jsem prodýchávala. Ptala se, zda mám kontrakce. Tvrdila jsem, že podle doktora ne, jen křeč v podbřišku. Po natočení monitoru mě vyšetřila spodem a oznámila mi, že domů rozhodně nejdu, že jsem otevřená na 5-6 prstů a mám zavolat manželovi, že jdeme rodit. V 15:20 dorazil manžel, už jsem byla ve sprše a křeče v podbřišku byly cca po 1,5-2 minutách. V 16 hodin jsem vylezla ze sprchy, asi 10 minut chodila po porodním sálu a pak ucítila nutkání tlačit. PA mi pomohla vyškrábat se do křesla, našla jsem si takovou polohu, která mi vyhovovala a začala jsem trochu tlačit. Byla jsem v polosedě se zapřenýma nohama o PA a manžela a manželovu druhou ruku jsem měla pod hlavou. Za chvilku přišel doktor (ano ten, co mi psal negativní revers a tvrdil že to kontrakce nejsou 😀) a začala jsem tlačit pořádně. V 16:33 jsem se ho ptala, na jak dlouho to tak vidí. Čekala jsem, že řekne třeba 3 nebo 7 hodin. On se podíval na hodiny a řekl, že do 17 hodin je dítě venku. Myslela jsem, že si ze mě prostě utahuje. Párkrát jsem zatlačila a v 16:52 se nám narodila Eliška s porodní váhou 2 840 g a 48 cm. Hned mi jí dali na bříško a přikryli nás. Nechali jsme dotepat pupečník, pak jej manžel přestřihl. Po chvilce jsem porodila i placentu a doktor se jal šití. Hráz natržená nebyla, jen pár vnitřních stehů. Poté všichni odešli a my tři tam zůstali sami. Poprvé jako rodina.

Je to silný, krásný, nezapomenutelný zážitek. Moc jsem brečela, byli jsme šťastní. Po hodině jsem zavolala mamince, že miminko už je na světě, sice o tři týdny dřív, ale zdravé a že je to holčička Eliška. 

Po další hodině šly sestřičky Elišku za doprovodu tatínka zvážit a odvezli ji na novorozenecké oddělení. Mě pomohla PA a manžel do sprchy, poté jsem se s manželem rozloučili a mě odvezli na šestinedělí. Dost se mi motala hlava, tak si Elíka nechali na novorozeneckém. Bohužel dostala žloutenku a nepapala, tak byla dva dny pod modrým světýlkem a vozili mi ji jen na kojení. To se nám moc nedařilo, takže ji neustále vážili a dokrmovali UM. Domů jsme šli 1. 11.