Holky sli jste 6 nebo 8 tydnu na materskou?
Čím víc se blíží termín stěhování do mého rodného Ústí, tím víc jsem na nervy :( tcháni prudí kdy budeme pryč, blbě mi je a myšlenka na to, že muže uvidím každý den až po 18h a ráno bude odjíždet v 6 dohání k slzám. Zatracený těhotenský hormony
"Sova kanárka nezplodí...." Aneb tátova holčička, ve stejnou chvíli stejnej pohled
Naše první jizda v nové sedačce
Neváhejte a pusťte se do výroby čarodějnice 🙂 http://blog-teli.blogspot.cz/2016/04/carodejnic...
Loučím se s vámi z končín, kde nám lišky dávají dobrou noc a budu se s vámi těšit na další týden, který nám představí další koutek naší krásné země 🙂
Myslím, že nejznámější a nejnavštěvovanější akci je Mikulášský jarmek. Ukázky starodávných řemesel či podívanou na lidové zvyky patřící k adventu, naláká na vynikající valašské dobroty kyselicí počínaje a rožněným jehněčím konče, potěší při poslechu muzik a souborů, rozveselí mikulášskou obchůzkou s průvodem čertovských družin a přichystá i mnoho dalších milých setkání. Návštěvníci se při procházce jarmekem určitě nevyhnou tradičním čertovským družinám z různých koutů Valašska a jestli budou mít štěstí, podělí je milou drobností i samotný Mikuláš 🙂
holky, jak řešíte večerní usínání? Nevíme, co děláme špatně, ale večer ožijou a stále utíkají z postelí, blbnout, mluví a dělají vše, jen ne spát. Čteme pohádky....neusnou, pohádky na CD...neusnou...usínají tak okolo 22 hodiny, spát chodí před osmou....když jim seberem plyšáky, začnou akorát ječet a nespí už vůbec....pak usnou vysílením a celý týden jsou grogy....
Kosení bělokarpatských orchidejových luk: Přes třicet let se v oblasti Valašských Klobouk scházejí dobrovolníci, kteří se snaží této krásné krajině pomoci. Začátkem července vyrážejí každý den brzy ráno na karpatské louky s kosou a hráběmi.
Tento týden po kraji téměř zapomenutém, zmíním pár docela proslulých kulturních tradičních akcí, které mají v kalendáři své místo..
Začnu Valašským kumštováním, koná se ve Valašských Kloboukách na přelomu června a července. Sochaři, malíři, keramici a jiní umělci budou návštěvníkům tvořit a vystavovat svá díla.
Pulčín - Hradisko je národní přírodní rezervace ev okrese Vsetín ve Zlínském kraji, vyhlášená v roce 1989. Chráněné území se nachází v katastru Pulčína. Důvodem ochrany je výskyt význačných skalních tvarů a lesních společenstev přirozené druhové skladby. Pulčínské skály patří k velice oblíbeným výletním místům celého regionu v letních i zimních měsících. V zimním období se v kaňonu zvané Ancona vytváří rezavě a hnědě zbarvené ledopády a rampouchy.
Za zmínku ještě stojí výlet k Čertovým skalám..Čertovy skály jsou přírodní památka o celkové rozloze 0,15 ha v obci Lidečko v okrese Vsetín vyhlášená v roce 1966. Čertovy skály jsou výraznou krajinnou dominantou - jedná se o150 metrů dlouhou pískovcovo - slepencovou lavici s až 25 metrů vysokými skalními stěnami. Čertovy skály jsou velmi známou a oblíbenou horolezeckou lokalitu. Přístup ke skalám je velmi snadný. Auto lze zaparkovat přímo pod skalami nebo u nedalekého motorestu.
4.měsíce 🌺💋❤️🍀
Pivečkův lesopark je park nacházející se ve městě Slavičín nedaleko Luhačovic. Svůj název získal podle rodiny Pivečkových, která jej založila v roce 1936.
Výjimečnost parku dodává nespočet dřevěných replik zvířat, jako třeba smečka sedmi vlků, hlemýžď, slimák, žába, velký kondor, také například vodník a nebo několik podivných dřevěných hub. Mimo jiné se zde nachází dřevěný mostek přes malé jezírko, dřevěný kolotoč nebo dětské hřiště. Park se totiž nachází téměř na okraji města, mimo hlavní komunikace, takže místo není významně rušeno automobily. Rodiče pak mohou relaxovat na kamenných či dřevěných lavičkách nebo se kochat přírodou a užívat si nerušeného klidu. Protože kolem parku vede cyklostezka, zastavují se zde často turisté a návštěvníci z nedalekých Luhačovic.
Dalším blízkým městečkem je Slavičín, město na úpatí Bílých Karpat se 7 000 obyvateli. Z historie známý tím, že během 2.sv.války zde proběhla známá letecká bitva, při níž uhynulo mnoho místních obyvatel, ale byly zde dočasně pohřbeni i američtí letci - na jejich počest je vystavěn památník na místním hřbitově. V dnešní době je znám hlavně svým rozvinutým obuvnickým průmyslem (zakladatel p. Pivečka) v podobě firmy Prabos, která obouvá i naše ozbrojené složky..
STOJÍ MI TO ZA TO!!!
Listopad 2013 - duben 2016...
Psát si deník, toto období ve svém životě zarámuju do výrazných barev a velkým písmem nadepíšu ADOPCE NAŠEHO CHLAPEČKA. V listopadu 2013 jsme podávali žádost na příslušný sociální odbor a minulý týden jsme tuhle kapitolu ukončili převzetím rodného listu s chlapečkovou novou identitou a s našimi jmény v kolonce MATKA, OTEC. Je opravdu oficiálně náš, máme to černé na světle zeleném...
Nechci se rozepisovat znovu o tom nejosobnějším a nejcitlivějším, to si každý schovává stejně v koutku srdce sám pro sebe, nebudu nadávat na nový občanský zákoník ani malovat vzdušné zámky pro ty, co o podobném kroku uvažují, nebylo by to fér...
Byla to totiž zatracená dřina, maximální výdej fyzických i duševních sil (podruhé v životě jsem si fakt hrábla až na dno...), boj s byrokracií (mám snad i potvrzení o tom, že mi na pravé ruce opravdu narostlo pět prstů...), se zákonnými lhůtami (nesnáším přístup "ty musíš hned všechno a já mám na zbytek nekonečně mnoho času...") a postupné přijímání věcí, které stejně nezměním, i když moc chci...
Ale na druhé straně toho všeho někdo stojí, můj chlapeček s velkou nadějí... Má nádherné čokoládové oči, hluboké a přemýšlivé, věčně otevřenou pusu (mluví nebo zpívá prostě pořád...), neustále potřebuje mít své lidi blízko, velmi vyžaduje fyzický kontakt, tulím, mazlím, hladím, držím za ruku a špitám naše mazlivé špitánky, je to sice čtyřleťáček, ale v noci k němu vstávám jako k miminku, má neklidné spaní, takže si o prospané noci můžu nechat jen zdát (akorát nevím kdy, protože toho s ním fakt moc nenaspím...)... Je tady, je tu s námi a je NÁŠ se vším všudy...
A já? Strašně unavená, nevyspalá, zuby nehty si držím alespoň svůj milovaný tančící babinec, protože vydávám tolik ze sebe, že už mám strach, aby mi něco zbylo. Prostě pracující matka se třemi dětmi a jedním malým tanečním bonusem pro radost, víc se mi do života nevejde. Ráno si připadám jako stoletá stařenka, ale nakonec vstanu a když je nejhůř, celá se vlastně otočit taky můžu (řečeno slovy klasika), tak co si stěžuješ, Bedřichu... Škoda, že je Pelhřimov od nás tak daleko, takhle ani nevím, do čeho jdu...
#maly_ctenar Mam dve 3,5mesicni holcicky, čtu jim pohádky od 2mesicu, vzdy vecer pred spaním. Ted čteme knížku "O víle Amálce a zabce Márince". A az docteme mame připraveného Ferdu mravence.
Už 14 dni jsme zavřené doma, ještě týden a už se možná koukneme ven jupii
No nejsou boží ty sem musela mít :D :D je to dobrý když vám udělají radost fusekle :D už jsem jak opičky radost z každý blbiny :p
pro moji kamarádku moji kadeřnici měla to jako dáreček k narozeninám
