Milé maminky,
řeším dilema nabídka - poptávka, nákup - prodej. Všechny nakupujeme, některé i prodáváme - internetový bazar, bazar v rámci mateřského klubu či centra atd. Jedná se většinou o prodej dětského oblečení, bot, hraček a dalších věcí. Každý rok či půl rok nashromáždíme spoustu věcí, které jsou buď již malé, nevyužité nebo dále jakkoliv nevyhovují. A tak co s tím? Prodat, darovat, vyhodit?
V americe či austarálii jsou běžné tzv. garage sale/yard sale, které se pořádají většinou z důvodu stěhování. Taťka dostal novou práci, prodá se dům, koupí se nový, zabalí se a aby se nejelo s tolika věcma prodá se to na yard sale. V Česku se zas tak nestěhujeme, za to toho dost nashromáždíme a když uděláme jarní úklid tak co s tím co jsme vytřídili? Můžeme to dát na internet s tím ale souvisí spousta focení, popisování, odepisování na dotazy, balení,... Všichni co prodávají ví o čem mluvím. Další možnost je předat to dál v rodinně sestře, švagrové, sestrěnici nebo kamarádce.... Ale už i u nás jsou první vlaštovky v garážovém prodeji. Jedná se většinou o určité části Prahy jako Nebušice, Černošice, Úvaly, Zbraslav... I když v Nebušicích nebo Černošicích není tato akce novinkou většina z nás to slyší poprvé nebo o tom slyšela, ale nikdy se takové akce neučastnila ať jako návštěvník nebo jako prodejce.
Otázka tedy vzniká: "Myslíte si, že jsme připravené na garážový prodej"?
Jsme připravené otevřít svoje vrata a pustit cizí lidi na kus svého pozemku a nabídnou jim to co my již nepotřebujeme, ale jim by se mohlo hodit? Nebo jsme spíš ochotné věci někam odnést a tam prodávat v rámci např. komunitního bazaru? Uvítali by jste garážový prodej jako prodejce či nákupčí? 

Dítko spo-kojeně spí a máma se dojímá aneb stačí jeden klik a je vymalováno 🙂

Následující nádherná slova převzata z http://rodicemprirozene.cz/?p=544

Abychom žili naplněný rodičovský život, je třeba ztratit obavy z vlastního selhání a chybování. Chybovat budeme denně a postačí k tomu jedna probdělá noc nebo hádka s partnerem. Jako den střídá noc i my plujeme v proudu mihotajících se nálad a netřeba si to vyčítat. Je třeba ŽÍT.

A k životu patří světlo i stín. A ani jedno není důležitější než druhé, protože jen dohromady tvoří ucelený obraz našeho života. A stejně jako naše děti potřebují vidět, že se umíme radovat, tak o nic méně potřebují poznat náš smutek nebo rozhořčení. Život malujeme celou paletou emocí. Možná se v dnešní době dobře prodává iluze o tom, že život má být jen „růžový“, ale dokážeme si vůbec představit, jak by vypadal obraz krajiny namalovaný jen jedinou barvou? Plytký až k uzoufání! O kolik chudší by byl kdyby v něm chyběly ostatní barvy? Jak kýčovitě by působil strnulý vynucený úsměv i v situacích, kdy se nám chce plakat nebo křičet?

Najít svou ladičku na rozladěné nálady může trvat roky a mezitím to vypadá, že jsme vršili jen chybu za chybou. Děti bývají velkorysé v odpouštění, protože ještě tolik nelpí na křivdách, které křiví jejich pohled na sebe samé. Jen v případě, že se neumíme omluvit a mluvit o svých skutečných pohnutkách, křivdy se na nich časem podepíší a ohnou je k nepoznání. Zbytní a budu určovat jejich náhled nejen na sebe, ale i na svět kolem nich.

Když jdeme po své rodičovské cestě, míváme pocit, že je třeba se s někým porovnávat. Hodnotíme se očima druhých, které nikdy nemohou vidět do hlubin našeho nitra. S iluzorním rodičem z časopisu, který je poskládaný jen ze samých ctností, nemůžeme soupeřit. Nikdy nebudeme mít tak bíle zuby a zářivý úsměv, peníze na všechny báječné produkty slibující osvícení a hodné děti k tomu, nebudeme umět vařit z pytlíku tříchodovou večeři a pravděpodobně budeme pořád mít mastné fleky na sepraném tričku. Ale budeme to MY. S vráskami únavy kolem očí, nesplněnými sny a bláhovou nadějí, že zítra bude lepší než dnes. Někdy budeme křičet a jindy se budeme smát. Budeme nadávat a říkat věci, kterých budeme litovat. Budeme podráždění jako kobra v košíku a budeme se ptát jaký to všechno dává smysl. Občas budeme dokonce vzpomínat na doby, kdy jsme proflámovaly noc a nemusely jsme hodinu, co hodinu kojit. A není důvod se toho bát…je důležité to všechno cítit, protože cítit znamená žít. A to přeci chceme ze všeho nejvíc!

Dovolme si být začátečníky na cestě rodiče, i když máme už pět dětí, protože žádný učený z nebe nespadl.

Chceme být skvělí rodiče – okamžitě skvělí. Ale rodičovství je zdlouhavý, neohrabaný a občas dokonce i trapný proces, který nás trápí od rána do večera. Stejnou měrou nám ale dává zakusit i radost. Mnohokrát nebudeme vypadat jako dobří rodiče – ve svých očích i v očích druhých a je to v pořádku. Znamená to jen jediné, že právě děláme svoje po-kroky, kráčíme stále dopředu ačkoliv se nám to tak nemusí jevit.

Před úsvitem bývá tma největší. Dovolme si být tmou, aby skrz nás mohl zazářit paprsek čirého vědomí, který prozáří temnotu v nás a daruje nám pochopení, že být člověkem a rodičem je cesta, která nemá žádný určitý cíl. Tím cílem je totiž jen a jen ŽIVOT SÁM.

Je 10.4.2016. Je ráno. Ležím v posteli a nemůžu už zabrat. Noc taky nebyla podle mých představ. Bolest prsou a podbřišku o sobě dávala vědět celou noc. Ten tvoreček v mým bříšku má sotva 3mm a už kvůli němu nespím. Říkám si,že to už je trénink na to až vykoukne ven. Nebo taky ne..třeba prospí celou noc a já zbytečně plaším. Na to je ještě brzo. Říkám tvoreček - nelíbí se mi to. Chce to nějakej hezčí roztomilejší ,,prozatimní název,,. Tápu. Přemýšlím. Včera jsem na internetu četla,že v 6tt má embryo (strašný název,ale je to tak) velikost hrášku. A ,,prozatimní název,, je na světě. Budím svého přítele s krásným pocitem a říkám mu :,, Dneska jsem moc nespala. Náš KULIHRÁŠEK asi rostl celou noc. 

Moc se na toho našeho mrňouska (kulihráška) těšíme.

Mějte krásný den 

werí 🙂

Je 1.4.2016 večer. Jsem sama doma a nudím se. Vlastně se koukám na netu na Ulici nebo na nějakej jinej seriál. Dneska mě v práci bolela strašně hlava. Na tyhle bolesti já netrpím..vlastně vůbec nemívám bolení hlavy. Kolegyně z práce mi jasně vysvětlily, že už jsem V TOM! Smála jsem se, že to asi těžko :D že to přijde za dlouho. Vrtalo mi to hlavou celý den. Večer o tom přemýšlím. Doma mám jeden test. Dneska měla přijít menstruace a nic. Co kdyby? Co kdyby to vyšlo? Snažíme se teprve 2 měsíce od vysazení antikoncepce. Ale co kdyby? Jdu do koupelny s hrníčkem. Rozdělám test a udělám ten známý postup. Odejdu z koupelny. Vracím se za 5 minut. Je 22:45. Ten čas se mi vryje do paměti. Jsou tam 2 čárky! 2 jasné čárky. Dálnice. Moje tělo zaplavila vlna hormonu štěstí. Začaly se mě třepat ruce, nohy...lítala sem po bytě, jako blázen. Přítel nebyl doma, takže sem mu hned volala. Byl na zápase, takže nic. Volala sem kamarádce. Ta si samozřejmě myslela, že je to apríl, ale hned, jak uslyšela moji hysterii, tak to přehodnotila. 2 hodiny telefonátu, abych se uklidnila. Byla sem šťastná..zároveň se ve mě začaly projevovat obavy..jestli bude mimi v pořádku atd. Když přišel přítel domů, ukázala jsem mu test. Byl nadšený 🙂..druhý den ráno jsem si udělala další test. Jasně pozitivní. Bylo to prostě jasný. V pondělí jsem zašla za Dr. Výsledek? 1,5 mm tečka a děloha krásně vysoká a prokrvená. Další kontrola za 14 dní (18.4.16) a mělo by být srdíčko 🙂 aktuálně jsem 5tt+1..strašně se těším 🙂

http://lightfootguide.com/wp-content/uploads/2014/04/photo-contact-2.jpg

UPOZORNĚNÍ: Všechny mnou publikované články jsou laické. Opakuji, že nejsem ani lékař, ani fyzioterapeut, ani podiatr, ani podolog. Všechno, co zde píšu, prosím berte jen jako inspiraci a pomoc při hledání vaší vlastní cesty. Není mým zájmem se s kýmkoli přít o (ne)vhodnosti chůze naboso. Každý ať dělá, co považuje za nejlepší.🙂

V této sérii článku bych se ráda věnovala nejčastějším argumentům, kterým musíme my, příznivci bosé chůze, čelit. Já i můj muž už jsme proti nechápavým reakcím okolí víceméně imunní. Já většinou nereaguju, chápavě se usmívám a nechám ostatní, aby mi očumovali boty z dílny Leváka Boba. Můj muž to se svým „No kdybys potřeboval boty, tak se s nima už narodíš, ne?!“ dotáhl už na trochu vyšší level.

Každopádně se vám pokusím nabídnout vysvětlení, kterým můžete před škodnou v revíru argumentovat. Nebo se o to aspoň pokusit.

Moje rada vztahující se ke všem negativním postojům zní: Buďte přesvědčeni o tom, co děláte. Pak vás totiž nezviklá ani sebepromyšlenější útok.🙂

Ty nejdůležitější otázky, narážky, posměšné poznámky a rádoby podložené argumenty jsem představila v prvním článku. V tomto článku už se přesunu do sféry kritky založené na více či méně subjektivním hodnocení chůze naboso/v bf obuvi. Jde se na věc!

Co si budeme povídat - občas není jednoduché ani vyjít sám se sebou, natož s partnerem. Každodenní rutina a nesprávné nastavení priorit dokáže zamávat i s hezkým vztahem.  

V manželských konfliktech se opakují 4 hlavní fáze:

1. Vznik konfliktu

Původním zdrojem je vlastně pocit určité nespokojenosti, který pramení z našich „programů“:

• Představy o tom jaký je svět

Je svět bezpečné místo a já v něm cítím svoje místo nebo je život boj a narážím na samé překážky? To jak přemýšlíme skutečně ovlivňuje náš reálný život: můžeme být pak např.  více uzavření, méně motivovaní, více vztahovační.

Mnohokrát se příroda vymkne kontrole a připraví pořádné překvapení - i na porodním sále. Těhotenství je napínavé - vždyť vzniká nový život! A stejně fascinující je pak i porod. Obvykle děti přichází na svět mezi 38. a 40. týdnem těhotenství. Výzkumný tým z US National Institute of Enviromental Health Sciences zjistil, že průměrná délka těhotenství je 268 dní. V termínu se narodí jen asi 4 % všech dětí. Jenže existují i rekordní výjimky.

Nejdelší těhotenství 

Nejdelší těhotenství trvalo neuvěřitelých 375 dní a přitom se narodilo dítě s úplně běžnou váhou 3, 147 kg. 

Nejstarší rodička

Kolik myslíte, že je nejstarší rodičce na světě? 50, 60 let? Zapomeňte. Indka Rajo Devi Lohan porodila své první dítě v době, když jí bylo 70. 55 let žila v bezdětném manželství, pak se ale rozhodla v roce 2008 pro umělé oplodnění a stala se nejstarší matkou na světě. 

Nejplodnější žena

Když jsem před pár měsíci psala o sladění svého menstruačního cyklu s úplňkem, byla jsem nadšená, že můžu něco takového na základě vlastní zkušenosti sdílet. Přišlo mi ze srdce úchvatné, že můžu menstruovat v době, kdy měsíc září jako obrovská rudá koule na nočním nebi. Stačila mi jen symbolika sama o sobě, díky ní jsem věděla, že jsem součástí něčeho většího!

Jenže to jsem ještě nevěděla, že to větší je ještě větší, než se zdá a že to má zároveň i větší logiku! Mé tělo se nejenže sladilo s úplňkem, ale naladilo se na cyklus rudého měsíce. Což jsem v době psaní svého článku nevěděla, ale později si přečetla v knize Rudý měsíc.

Stálo tam také to, že ženina tvůrčí energie se pohybuje kolem období ovulace. K ovulaci, pokud se žena sladí s měsícem, dochází z pravidla v období novu (cyklus rudého měsíce), což se stalo mě, nebo kolem úplňku (cyklus bílého měsíce). Má tvůrčí energie tedy nebyla sladěna s tvořivou silou úplňku, ale s novem. Což znamená, že mé tělo se po mém posledním porodu nenaladilo na to, abych znovu počala další život v podobě fyzického dítěte, ale naopak, abych mohla využít svou energii ke svému vnitřnímu vývoji, tedy např. k tvorbě nových projektů coby mých duševních dětí. Má to svoji logiku, že?

Pro ty, kterým jsem zamotala předchozím odstavcem hlavu, cituji nedoslovně níže Mirandu Grey.

Cyklus bílého měsíce neboli cyklus „dobré matky“ – Menstruace přichází okolo novu a ovulace kolem úplňku. Tento systém je oslavován ve většině náboženstvích a obřadech plodnosti. Setkává se při něm tvořivá síla měsíce a ženy, takže tvůrčí energie směřuje k početí dítěte nebo založení rodiny.

Cyklus rudého měsíce neboli cyklus „zlé ženy“ – Menstruace přichází v období úplňku a ovulace kolem novu. Tvůrčí energie nesměřuje k plození dětí (realizaci ve hmotě), protože k ovulaci dochází v období „temnoty“ novu. Tvůrčí energie je zcela zaměřena na vnitřní vývoj. V knize se můžete dočíst, že muži tento cyklus vnímají jako silnější a nekontrolovatelnější, proto bývá označován jako cyklus, zlé ženy, moudré ženy, svůdkyně nebo šeredné čarodějnice, jež uplatňuje svou sexualitu na něco jiného než rození další generace.

VÝSLEDKY SPERMIO

Volám do Motola, jestli by mi po telefonu někdo neřekl jak dopadl spermiogram… hádáte správně, neřekl, vše jen osobně. Hned druhý den ráno jedeme tedy pro verdikt, chytrá mašinka s pořadovými čísly nám vyplivne papírek. Jsme si jisti špatným výsledkem a jdeme si spíš jen pro termín reparátu. Na tabuli cinkne naše číslo a manžel mizí ve dveřích. Pět minut se nic neděje, dveře se rozrážejí a v nich někdo, kdo vzdáleně připomíná muže, kterého jsem si před rokem a půl vzala. Ale něco je jinak…samolibý výraz nadutého páva, vzedmutý hrudník kohouta přehlížející svůj dvorek a sebejistá chůze lvího krále mě nenechává dlouho na pochybách, mám doma nadsamce! Všechny hodnoty až na vitalitu, která byla lehce pod normou, ale způsobená delší pauzou, byly v nějakých těžko měřitelných výšinách...stejně jako manželovo ego, které se v tu chvíli vznášelo někde u stropu. Poplácala jsem svého pána tvorstva po rameni se slovy "no jo, jsi kanec!" a zamířili jsme k východu.

GENETICKÉ VYŠETŘENÍ

Na toto vyšetření musí oba partneři předem vyplnit tzv. „rodokmenový dotazník“, který jsme dostali hned na vstupním pohovoru. Jde o zdravotní stav, počet dětí a příčiny smrti v rodině asi 3 generace zpátky. Byla jsem zvědavá, tyhle vyplňovačky mám ráda, takže ještě v práci jsem zvědavě nakoukla a jala se využít svojí prokrastinační chvilku. Úsměv a nadšení mi ale dlouho nevydržely…prarodiče matky dítěte z otcovy strany – otec otce… co? Zkouším si to nakreslit…můj mozek se vaří, vybavuje se mi asociace sálového počítače a děrované štítky…po několika minutách cítím, že je to tu…je to můj děda Jaroslav! O dva dny a několik rodinných konzultací později ukládám ve Wordu hodnotou nevyčíslitelný výplod mé snahy. Je mi jasný, že manžel a jeho mlhavá vzpomínka na rýmičku před měsícem, nezaručuje zrovna uspokojivý výsledek, ale nehodlám se vzdát tak brzy…“Kdy se narodila mamka?“ „5.12. devatenáctset…nevim“ “kdy se narodila babička?“ „nevim“ „Na co zemřela?“ „nevim“. O dvě minuty a 20 dalších „nevim“ později je náš dotazník hotov. Tak to bychom měli.

V den konzultace opět vstupujeme do naší staré známé čekárny ve 3. patře a bereme si číslo, skoro hned jsme na řadě. Přistupujeme k okénku „Jé, ale to nejdete ke mně, musíte si zmáčknout to druhý tlačítko – reprodukční genetiku, já jsem klasická genetika.“ Myslím, že tím jsme pravděpodobně vyčerpali všechny možnosti omylu na tomto oddělení, protože víc tlačítek ani dveří, ve kterých jsme ještě nebyli, už nezbývalo, takže pravděpodobnost a statistika byla už v tuto chvíli na naší straně. Sedíme se správným papírkem u správných dveří a já si krátím čekání pročítáním co že to to genetické vyšetření vlastně je. „Genetik si při konzultaci pár nenápadně prohlíží a hledá tzv. degenerativní stigmata, jako třeba oči moc daleko od sebe, nízká vlasová hranice…“ rozpačitě si hladím svoje zarostlý čelo a prohlížím si manžela. Ordinace se konečně otevírá a vítá nás sympatická, upovídaná doktorka ve středních letech. Vysvětluje nám proč jsme tu, co se bude dělat za testy a co bude výsledek. Po předešlých zážitcích s duchem nepřítomnými doktory je to moc příjemná změna a atmosféra v místnosti je hezky uvolněná. Doktorka okomentuje můj věk, že to ještě není taková katastrofa, což úplně nevím, jak si mám vyložit, ale držím se hesla „mysli pozitivně“. Při dotazu na výšku a váhu je manžel konfrontován s upřímností paní doktorky, která mu vysvětluje, že mít dítě a do toho nadváhu, nejde k sobě. Manžel se rdí a mumlá, že ví. Zabíháme trochu do jejího soukromí a dozvídáme se, že sama má dvě děti…při pohledu na její zarostlé čelo si oddechnu. S anamnézou jsem první na řadě a lovím z paměti datum prvních „měsíčků“, dál už je to klasika, kterou znám…operace, léky, vážná onemocnění. Pozornost se stáčí na manžela „kdy jste si poprvé všiml, že jste pohlavně aktivní, kdy vám např. začalo růst pubické ochlupení?“…chvilka trapného ticha, které přerušilo moje ještě trapnější uchichtnutí…manžel rudej, ale na rozdíl ode mě nemá zastydlou pubertu, takže bez větších průtahů odpovídá a snaží se si zachovat důstojný výraz. Doktorka neztrácí čas a smečuje “máte dítě s jinou ženou?“…manžel vypadá, že by velmi rád splynul se svojí židlí a já, ač na to nejsem hrdá, se královsky bavim. Na řadu přichází rodokmenový dotazník. Doktorka se odevzdaně zasměje u manželovy části, ale kupodivu žádné další upřesnění nevyžaduje, že z dnešního pohovoru má vše potřebné. Vždycky když něco zapíše do počítače, hned nám vysvětlí, co tam napsala a proč…úžasný. Demonstrativně odklikává nějaké políčko v tabulce, že tento test není dle výsledku spermio potřeba dělat „těch vašich 230 milionů určitě nenaznačuje poruchu tvorby spermií“. Manžel nasazuje už známý výraz páva a čekám, kdy se mu ze zadku rozvine barevný vějíř per. Vezmou nám každému dvě ampule krve. Jedna bude na vyšetření hromozomů – karyotyp a druhá k analýze DNA. Ještě podepisujeme souhlasy k uchování a využití genetického materiálu k dalším vědeckým účelům a odcházíme k sestřičce na odběr. Výsledky za 2 měsíce a teprve poté na závěrečnou konzultaci. Loučíme se s paní doktorkou z genetiky a dostáváme radu na rozloučenou „Jeden nikdy neví, takže nezapomeňte - sex alespoň obden, jako když jste se seznámili!“…ještě že neřekla „…jako za mlada“.

A tak trpělivě čekáme na výsledky imunologie, které by nám měly přijít každým dnem, užíváme jara a upínáme se na polovinu května, až se celý kruh uzavře a my budeme moudřejší... 🙂

HROMADNÁ OBJEDNÁVKA ČEPIC SANDO
připravili jsme pro vás hromadnou objednávku dětských jarních čepic značky Sando.
Objednávky posílejte od 1.-10.4.2016

20.4.2016 vylosujeme z uhrazených objednávek jednu objednávku, vítěz získá čepici zdarma

Podrobnosti k hromadné objednávce a nabídku čepic najdete zde - http://www.pulzsro.cz/image/sando.pdf

... taky si plánujete jak to co nejvíc super kýčovitě romanticky oznámíte rodině a hlavně partnerovi, že je tam ta druhá čárka a že se něco chystá? Já měla dost času tohle naplánovat naprosto do detailu, protože .... se nám nedařilo. Antinu jsem nebrala od října 2014 a perioda si chodila celkem neperiodycky jak se zrovna namanulo, nebo vůbec. Po několika kontrolách u "svého" gynekologa a "to bude dobrý" diagnóze jsem se rozhodla hledat odborníka a přešla jsem k jinému lékaři. Ortel zněl: PCO

Pan doktor nechtěl jít hormonální cestou, chtěl mému tělu dát šanci a tak nasadil Metformin, listovku a Inofolic a kontrolovalo se kdy se něco bude dít. A po pár měsících se dělo, byl tam Mr. Folikul - a tím první potvrzená ovulace! Psalo se přibližně léto 2015, do té doby sem tam něco narostlo, ale neprasklo, nebo se to nenašlo na UTZ v době kontrol ... konal se sex ve smyslu "oplodni mé vejce" ... takže naprd a nic z toho nebylo, ani to oplodnění ... Druhou potvrzenou ovulaci jsem partnerovi neřekla, že vím že je ten dobrý čas, ale myslela jsem na to a zase nic ... Tak jsme si odjeli v září 2015 do Rakouska do přírody a týden jen chodili po horách a dupali jak králící a ... nic, ovulku jsem nevysledovala, ale nějak zvláštně mimo cyklus jsem krvácela (asi něco někde prasklo, co tam nemělo být, nevím...).

Nakoupila jsem ovulační testy, protože jsem dostala za úkol svou ovulaci vysledovat sama a pokusit se o plodící sex opravdu, opravdu nenuceně (doporučení pana doktora). Čůrala jsem na papírky jak divá a našla akorát tak velké prd - v listopadovém cyklu 2015 jsem to zkoušela až do 20DC a pak prohlásila cyklus za anovulační a na nic a s partnerem jsme se dohodli, že po Novém roce půjdem do CAR ...

A víte co? Hrozně se mi ulevilo, přestala jsem to řešit a hlavně - začala si zase svého manžela pořádně užívat 😀 Jenže, perioda stále nikde a to se mi povedlo mít třeba a cyklus 30 dní, teď už to bylo víc jak 40 a ani náznak, jen bolest prsou a v podbřišku.

Nakonec jsem šla ke svému lékaři pro vyvolávačku a popsala jsem mu, že mám příznaky na menstruaci, ale ta nikde a že jsem už fakt zoufalá, že chceme s manželem do CAR a jak to celé trvá už dlouho - prostě jsem se mu tam rozbrečela.

Když se ale podíval UTZ co se mi tam teda děje, viděl hodně vysokou sliznici:"Paní Benešová, já se to snad bojím říct..." Ještě ten den mi vzali krev na HCG a odpoledne jsem si měla volat na výsledky a víte co? Bylo to NEGATIVNÍ.

Víte že?

• Bachovy esence jsou 100 % přírodní možnost jak pomoci svým dětem být v pohodě
• Jejich používání je opravdu snadné
• Mohou je používat děti již od narození, těhotné i kojící ženy nebo alergici
• Hlavní předností je ale to, že Bachova terapie řeší PŘÍČINU problémů!

V jakých situacích maminky nejčastěji používají Bachovy esence pro děti?

1. Neklidné spaní, dlouhé usínání, noční můry
   Esence Bílý kaštan umožní dětem uvolnit se a cítit se v bezpečí, aby mohly usnout a dobře spát. Esence Devaterníku zase výborně funguje při nočních můrách. V řádu minut dokáže dodat odvahu a jistotu, aby si dítě i rodič mohli odpočinout.
2. Žárlivost na sourozence, soupeření
   Dělit se o pozornost rodičů nebo o hračky není v dětském světě žádná maličkost: děti zažívají pocity odmítnutí, vzteku, uzavírají se do sebe nebo si navzájem ubližují. Bachova esence Cesmína pomáhá otevřít srdce pro druhé a cítit se klidný a jistý. Děti se tak nebojí o svoje místo v srdci rodičů a lépe přijmou nového člena rodiny. Cesmínu lze podpořit např. esencí Vrby pokud má dítě tendenci stavět se do role oběti, cítí se zahořklé nebo se stahuje do sebe.
3. Neklid – např. po porodu, při růstu zubů, po očkování
   Mnohé děti zažívají po porodu, po očkování nebo při růstu zoubků neklid, bolesti hlavy, teploty nebo podrážděný žaludek. Cítí se nesvé a mrzuté a samozřejmě hodně vyžadují maminku, která je jejich nejbližším kontaktem. Bachova esence Slívy pomáhá dítěti zvládnout podráždění, cítit se celkově lépe a zvládnout nároky, které jsou na ně kladené. Lze ji kombinovat s dalšími esencemi dle potřeb a povahy dítěte.
4. Separační úzkost
   Pro děti, které neustále vyžadují pozornost a až majetnicky si hlídají maminku, existuje výborná esence Čekanky. Ta pomůže rozvinout naši vřelost, aniž bychom ale druhé omezovali. Místo pocitu osamění a sebelítosti se dostaví klid. Dítě zvládne přiměřeně věku odloučení od maminky (doma, ve školce, při hlídání u babiček, na školce v přírodě apod.).
5. Vzdor, panovačné chování
   Máte doma dítě, které často odmlouvá nebo trucuje a rádo by řídilo celou rodinu? Flexibilitu, ohled na druhé a větší otevřenost podpoří esence Bílé révy. Dítě ani rodič se pak zbytečně nevyčerpávají opakovanými konflikty a narušená komunikace je obnovena a láska mezi vámi může volně plynout 🙂
6. Strachy, nerozhodnost
   Je vaše dítě naopak bojácné? Lehce se podřizuje, bojí se zvířat, sportu nebo třeba návštěvy lékaře? Můžete využít síly esence Kejklířky, která umí dodat odvahu. Dítě tak má chuť postavit se novým výzvám. Rozhodnost lze podpořit esencí Rožce, která posílí samostatnost a důvěru v sebe.
7. Hyperaktivita, nesoustředěnost
   Je váš syn nebo dcera stále v napětí? Předbíhá události, hodně mluví, do všeho se vrhá po hlavě, večer obtížně usíná? Esence Sporýše lékařského podpoří toleranci, pokoj a schopnost odpočívat. Tato esence je výborná při ADHD. Zlepšuje výkon ve škole.
8. Adaptace na změny, alergie
   Esence Vlašský ořech je osvědčená podpora v období změn – např. pro maminku i děťátko po porodu, při nástupu do školky/školy, při stěhování, rozvodu rodičů ale také na jaře v čase kdy všechno kvete a může dojít k alergickým reakcím. Dodá nám větší psychickou – a tím také fyzickou – odolnost a stabilitu. Esenci mohou užívat i lidé alergičtí na ořechy, Bachovy esence jsou bioenergetická medicína, nikoli výtažky.
9. Sebevědomí
   Pokud máte dítě, které si na hřišti nebo na návštěvě nechce hrát, ale drží se vás takříkajíc za sukni, pak je pro něj perfektní esence Modřínu. Dítěti dodá zdravé sebevědomí, aby se začlenilo do kolektivu. Často si díky tomu najde kamarády a už se necítí osamělé nebo méněcenné. Doporučuji také do školy na testy nebo zkoušení, pro bojácnější děti při pobytu na táboře. Skvělá esence pro maminky při návratu z mateřské dovolené do práce!
10. Úrazy a šoky
    Když dojde k úrazu, použijte výbornou Krizovou esenci. Ta se jako jediná již skládá z 5 esencí a umí geniálně rychle pomoci při mdlobách, šoku, panice a strachu. Nezapomeňte, že ji nejprve použijete Vy, až potom ten, který měl úraz nebo šok. Díky tomu získáte co nejjrychleji opět jasné myšlení a můžete efektivněji pomoci, což je při úrazech často naprosto zásadní.
    Krizová esence je známá po celém světě a lze ji využít v mnoha vypjatých situacích – např. před porodem, před návštěvou zubaře, náročnou obchodní schůzkou, soudním jednáním, uměleckým vystoupením apod. Je dobré ji mít vždy po ruce, dá se používat nejen vnitřně, ale i z vnějšku. Osvědčená je např. při masírování do dásní pokud rostou dítěti zoubky nebo při hojení rány po operaci.

Jednotlivé esence se mezi sebou dají kombinovat podle potřeb dítěte nebo dospělého. Spojte se se zkušeným terapeutem, aby měly esence co největší efekt.

Pište, ptejte se 🙂
Lída Salemová, Bachovkypraha.cz
lida@bachovkypraha.cz, 774 028 777

Soutěž o ZDRAVOU LÁHEV 0,5 l DLE VLASTNÍHO VÝBĚRU:

Nakupte na našem eshopu http://www.pulzsro.cz od 1.4.-13.4.2016 a budete zařazení do slosování o ZDRAVOU LÁHEV DLE VLASTNÍHO VÝBĚRU - vybírat můžete z lahví, které máme skladem - výběr je velký 🙂 ( http://www.pulzsro.cz/det/zdrava-lahevr-05-l-1?groupurl=zdrave-lahve)

Podmínka do zařazení do slosování je uhrazená objednávka dne 13.4.2016 (v případě platby dobírkou, musí být zásilka fyzicky přijmuta).

Výherce vylosujeme v pátek 14.4.2016

Nezapomeňte využít slev ( http://www.pulzsro.cz/sleva-5-15-jak-ji-ziskat?ipp=18 ) a dopravy zdarma ( http://www.pulzsro.cz/doprava?ipp=18 ) ;)

Tým PULZ s.r.o.

....dítě prospí celou noc. Vy, kterým děti spinkají bez problémů celou noc, nečtěte dále. Toto je text pro uštvané matky, jejichž poznávacím znamením jsou permanentní kruhy pod očima, všudepřítomný kýbl kávy (s omluvným pohledem těch kojících) a vlahý, zastřený pohled, když zahlédnou nablízku postel. Bez postranních úmyslů samozřejmě.

V knize A dost! Francouzské děti nedělají scény, kterou jsem nedávno četla a psala o ní v bloguFrancouzské děti prý spí celou nocjsem si vzala inspiraci o tom, jak naučit děti spát. Zaujala mne tam především myšlenka o tom, kterak frustrace bystří dětské smysly a charakter a rozhodla jsem se, že v roce věku dcerky Kamilky je načase vzít formování dětského charakteru pevně do rukou. Konečně....už je načase, abychom se obě vyspaly.

Předpoklady pro úspěch: Vy jako rodič musíte být přesvědčeni, že to tak chcete. A že to tak bude.Vy rozhodujete (i když to tak třeba někdy nevypadá 🙂). Pokud zároveň rušíte noční kojení, což byl i můj případ, Vy musíte být skálopevně rozhodnuté, že už v noci kojit nebudete. Stačí sebemenší zaváhání....a dítě Vás má na lopatkách.

Skutečné provedení: Nezvedat dítě z postýlky. Pohladit, dát pusu, znovu položit, nabídnout vodu k pití. Opakovat to samé, např. "udělej hají" apod. Neměnit to a nevybavovat se!

Stručná anabáze toho, jak to probíhalo:

1. noc- Kamilka se probouzí 8 x a pokaždé, hledíc na mou hruď, tropí hysterickou scénu. Při slovech "Neni ňami" jde do vývrtky. Znovu ji uspat trvá pokaždé od 10 do 30 minut. Vodu odmítá za dalšího hysterického doprovodu (jaktože maj ty děti tak strašně vysokej hlas???)

Pracuji jako učitelka v mateřská školce (což samozřejmě spousta z vás už ví) a tak mě vždy čas od času oslovují známí, zda bych jim mohla dát nějaké rady, jak co nejlépe dítě připravit na školku. Myslím, že by to třeba mohlo pomoci i někomu tady, tak jsem se to rozhodla sepsat do článku. Všechny rady vycházejí z mých zkušeností a praxe - proto se nedivte, že některé rady uslyšíte třeba vůbec poprvé. Každopádně si za nimi stojím a své dítě (popř. děti) povedu přesně podle těchto pravidel. 

Co může udělat rodič před vlastním vstupem dítěte do MŠ:

• zjistěte si co nejvíce informací od známých či přátel, jejichž děti navštěvují MŠ, o kterou máte zájem - ptejte se na učitelky, na stravu, prostě na cokoliv vás napadne a je pro vás důležité. Počítejte s tím, že při vstupu do státní MŠ se budete muset přizpůsobit spíše vy školce - než MŠ vám, proto volte takovou MŠ, která je vám blízká svým programem, zaměřením, přístupem k dětem, ke stravě...
• pokud váháte mezi několika školkami - zjistěte si, k jaké p. učitelce vaše dítě pravděpodobně půjde (v době zápisů už toto bývá na většině školek rozhodnuté) a opět si o paní učitelce zkuste něco zjistit - pokud se dozvíte, že je paní učitelka na děti zlá, křičí po nich a jinak si jich absolutně nevšímá, volte jinou školku. S největší pravděpodobností se totiž bude paní učitelka chovat naprosto stejně i k vašemu dítěti

• naučte dítě co největší samostatnosti - mělo by se umět obléknout, dojít si na záchod, najíst se - ne, opravdu to nepíšu proto, abychom my učitelky měly ulehčenou práci, samozřejmě to za dítě uděláme, pokud to neumí, nicméně dítko bude muset čekat a věřte tomu, že to děti moc neumějí, z čehož pak vznikají krizové situace plné pláče
• s otázkou sebeobsluhy opravdu strašně moc souvisí otázka sebevědomí dítěte - pokud vše umí a ví to, je to na něm opravdu znát - školka pak pro něj není tolik stresující jako pro dítě, které tyto věci neumí
• naučte dítě, aby si umělo o "všechno" říct - paní učitelky jsou ve školce mimo jiné i od toho, aby vašemu dítku pomohly se vším, co nebude umět - těch dětí je ale v běžné třídě 26, takže někdy opravdu trvá, než si paní učitelka všimne, že je potřeba pomoct. Pokud za ní dítě dojde a řekne si, vše se vyřeší během okamžiku
• pokud s dítětem mluvíte o školce, mluvte o ní vždy v pozitivním duchu - nikdy (ale opravdu nikdy) nepoužívejte výhrůžky typu "počkej ve školce, tam se s tebou mazat nebudou, tam si tě srovnají" - jistě si umíte představit, jak se dítě, které takové věty slýchá, do školky těší
• když už víte, do jaké školky bude vaše dítě chodit, podívejte se na jejich jídelníček a pokud na něm spatříte potraviny, které se u vás absolutně nekonzumují, zkuste je doma zavést. Většinou bývá největší problém s pomazánkami a luštěninami - spousta dětí to z domova nezná, a pak to nechtějí jíst, a nakonec mají prostě hlad. Je naprosto jasné, že nikdo nebude jíst vše, ale takto je větší pravděpodobnost, že vaše dítě nebude ve školce hladové.
• využijte adaptačních dnů, pokud je vaše MŠ nabízí - mnoho rodičů má často pocit, že jejich děti nic takového nepotřebují, protože jsou přece absolutně "v pohodě" , a tak na adaptační dny nejdou. Bohužel pak jejich děti většinou nějaký problém mají. Adaptační dny probíhají tak, že se v určený čas jdou děti podívat do své třídy s rodiči. V klidu se tak seznámí s paní učitelkami, novými prostory a podívají se, jaké jsou k mání hračky. Projdou si školku, kde třeba ještě nikdy nebyly, najdou svoji skříňku, vyčůrají se,... Samozřejmě že to ,že se zúčastníte adaptačních dnů, neznamená, že vaše dítě ve školce nezapláče, ale určitě pomůže snížit míru stresu pro dítě
• pokud vaše školka nenabízí oddělený klidový režim po obědě, bude muset i vaše dítko chodit po obědě do postýlky (na lehátko, na matraci) - pokud doma už nechodí spát, zaveďte opravdu řízený odpočinek - tzn. po obědě si jděte lehnout spolu do postele, prohlížejte knížky, čtěte pohádky, poslouchejte relaxační hudbu,...prostě cokoliv tak, aby se dítko naučilo vydržet po nějakou určenou dobu v klidu v postýlce. Bez scén a hysterie.
• zjistěte si harmonogram dne a nějakou dobu před vstupem do školky na něj zkuste "najet" i doma - vaše dítě pak bude vědět, co bude následovat a vše bude podobné, což na něj bude působit uklidňujícím dojmem
• zajistěte, aby vaše dítě mělo kontakt s vrstevníky - choďte do kroužků, pozvěte si domů kamarády  - a učte dítě, že se hračky půjčují, kamarádům se neubližuje ,atd.
• zkuste dítě motivovat k tomu, aby se zvládlo chvíli zabavit i samo - najít si třeba stavebnici a s tou si chvíli hrát. V mš se většinou střídají řízené aktivity s těmi volnými a věřte tomu, že opravdu existují děti, které se neumí zabavit ani na chviličku samy. Asi vám nemusím popisovat, jak je pak takové dítě nešťastné, když si ho paní učitelka nemůže třeba všímat.
• naučte dítě, že se jí u stolu - nad tímto bodem se možná pousmějete, ale věřte, že pro mnohé děti je toto neřešitelným problémem. Z domova na to nejsou zvyklé a ve školce to pak prostě "nedávají"
• věnujte se doma dítěti - zpívejte s ním, říkejte básničky, čtěte pohádky, prohlížejte knížky, malujte, stříhejte, cvičte - prostě dělejte cokoliv pro rozvoj vašeho dítěte. Ve školce se všechno toto bude dělat a vaše děti to budou milovat. Zde opět platí, že čím lepší základy budou mít děti z domova, tím lépe se rozvinou v kolektivu.

To by bylo pro dnešek všechno, příště zase sepíšu pár rad pro období, kdy už dítě školku navštěvuje.

Závěrem bych jen chtěla podotknout, že vstup dítěte do školky je velmi důležitým mezníkem v jeho životě, proto tuto situaci nepodceňujte a snažte se svým dětem vstup ulehčit tím, že budou na školku dostatečně připravené. A pamatujte, že i když to bude pro všechny zúčastněné náročné, zvládnete to🙂

1. Nikdy a nikde už nebudete sami, ani na WC!

2. Kupovat hračky je zcelá zbytečné pokud máte doma mobil, tablet, ovladač od televize, boty, plastové láhve,.. To vše dítěti stačí k zábavné hře a zajímá ho to mnohem více než hračky.

3. Jakmile se dítě začne plazit tak už nemusíte vytírat.

4. Když jdu někam bez kočárku tak jsem slečna, s kočárkem mladá paní.

5. Chcete-li zvýšit zájem o svou osobu tak stačí jít po (malo)městě s dítětem v nosítku, zájem máte zaručen.

6. Váš denní “to do list” se změní z “uklidit koupelnu, uklidit kuchyň, přeskládat skříně, jít na dlouhou procházku,..” na “uvařit, najíst se, ostříhat Maximovi nehty,..”

• interiér školky navržený renomovaným architektem s ohledem na účelnost a bezpečí
• parkoviště pro osobní auta před budovou mateřské školy
• MHD – tram a metro Kobylisy v docházkové vzdálenosti od MŠ
• stravování připravené při dodržení nejvyšších hygienických a jakostních standardů
• možnost individuálního dietního plánu, bezlepková, bezlaktozová, sacharidová dieta, alergie na různé potraviny
• omezená kapacita míst mateřské školy, malé skupinky dětí s individuální péčí
• mateřská škola má vlastní I care systém
• velká terasa navazující na hrací místnost, vlastní zahrad
• sauna přímo v budově mateřské školy Trojská labuť
• velmi nadstandardní a kvalitní vybavení prostor
• výukové a didaktické pomůcky stávající generace
• moderní interaktivní tabule
• kvalitní lektoři a pedagogové
• mateřská škola je bezpečné místo pro Vaše děti

Vyrábíme samolepící dekorace na zeď, které jsou z vinylového omyvatelného materiálu. Tento materiál je na zeď přímo určený. Vyberte si z našeho sortimentu, případně si nechte vyrobit samolepku dle Vašeho přání. Zboží zasíláme po celé ČR. V Brně je také možný osobní odběr zdarma.

Najdete zde řadu zajímavých věcí, které využijete při tvoření a rozvoji dětské kreativity.
Věci jsou kvalitní, atestované a zdravotně nezávadné.

Levné pohádky pro děti na DVD

Vybírejte u nás:

• levné české filmy a české pohádky na DVD
• české pohádky pro děti
• legendární večerníčky, jako jsou Krteček, Tip a Tap, Rákosníček apod.

Pohádky pro nejmenší za přijatelné ceny.
Veškeré pohádky máme skladem a zásilky obratem odesíláme.
U veškerých DVD v novinách a časopisech pravidelně porovnáváme DVD nabídku, abychom mohli nabídnout nejnižší možné ceny.

Nabízíme Vám široké spektrum produktů, které mají jeden společný cíl: naučit naše děti poznávat svět, rozvíjet jejich fantazii, dovednosti … a to vše formou hry.
Naše nabídka je zaměřena především na děti předškolního věku, ale věříme, že zde naleznete zajímavé tipy i pro nejmenší a školní děti. Při výběru vycházíme z potřeb našich vlastních dětí, inspirujeme se názory odborníků při udělování různých ocenění. Nejsme ryze komerční internetový obchod, jsme ovlivněni různými alternativními směry. Výrobky nakupujeme nejen od českých výrobců, ale najdete u nás i zajímavé zahraniční značky. Zaměřujeme se na hračky a pomůcky ze dřeva, z ekologických, bio a recyklovatelných materiálů. V naší nabídce nechybí ani netradiční, originální výrobky. Všechny nabízené produkty splňují legislativní požadavky EU.

Zdraví je normální stav těla, já vám pomůžu se k němu vrátit
Zdraví není samozřejmostí. O zdraví je třeba pečovat. Účinná péče o vlastní zdraví znamená věnovat mu pozornost dříve, než nastanou zdravotní problémy. Ostraňování následků je vždycky náročnější, delší a nákladnější než prevence.
Vždyť žijeme v době, ve které platí, že: pokud se nepostaráte o Vaše zdraví sami, pak to za Vás nikdo neudělá.
Vyrostla jsem v rodině kde se všichni, byť lékaři zabývali již v 80tých letech zdravou stravou a alternativními metodami léčení. Tím pádem je moje praxe už dlouholetá a mám z čeho čerpat a co porovnávat.
Mě osobně zaujala orientální medicína su-jok a byliny a další účinné látky z přírody. To vše, jak jsem zjistila chytří a šikovní manželé z Brna spojili do základní filosofie firmy OKG.
OKG má řešení, které Vám pomáhá každý den upevňovat Vaše zdraví vzácnými a unikátními výrobky z čisté přírody přirozeným působením na Váš organismus. Vrací tělu harmonii, pomocí pečlivě sestavených výrobků, které se vzájemně podporují = vytvářejí synergii
OKG je firma Česká, všechny její produkty jsou notifikovány Ministerstvem zdravotnictví ČR a splňují normy EU. OKG neživí žádné řetězce ani reklamy, nepotřebuje je, její nezávislí partneři a konzultanti na základě vlastní spokojenosti doporučují její produkty. Tak jako já 🙂)

V tvorbě se zaměřuji zejména na fotografování lidí (portrétů, svateb, dětí), reklamní a reportážní fotografii. Fotografuji jak v atelieru tak i v jakémkoliv jiném zajímavém prostředí a rád atelier s exteriérem střídám, případně kombinuji. Mimo ateliér v „reálném prostředí“ je to většinou inspirativnější, v atelieru zase pohodlnější a jistější a nemůže se stát, že nevyjde počasí nebo není to správné světlo.

Pokud se budete chtít nechat vyfotografovat nebo někomu fotografování věnovat jako dárek, neváhejte mě kontaktovat. Vždy uvítám, když přijdete se svými tipy na zajímavé prostředí, kde byste se chtěli fotit. Když Vás nic nenapadne, vymyslíme to spolu. Každé fotografování je potřeba dopředu domluvit kvůli sladění termínů.

Pokud budete chtít fotografovat ženský portrét, zajistím Vám služby profesionálního vizážisty a kadeřnice. Kvalitní tým – kadeřnice, vizážista, fotograf – udělá divy! Fotografování portrétu může být také vhodný dárek pro Vaše blízké, takže pokud máte někoho, koho byste chtěli takto obdarovat, můžete si u mě zakoupit dárkový poukaz.

FOCENÍ JE PRO NÁS RADOST

Vždy se snažíme do našich fotografií vložit ty nejkrásnější momenty, které Vám v budoucnu připomenou okamžiky Vašeho života.

Chceme splnit Vaše představy o krásných vyjímečných fotografiích.

Fotografie by měla mít nápad, jiskru, náboj, prostě kouzlo jedinečného okamžiku, na kterém je zachycen právě Váš život, Vaše nálada, Váš malý kousek duše.

Chceme fotografie, které zaujmou, které potěší, které pohladí a které Vám třeba vykouzlí úsměv na tváři. Adriana a Jaroslav Holubovi

Proč mám rád dřevěné hračky?

V dětství jsem navštěvoval oddíl Huascaran, který díky své “vůdkyni” směřoval k indiánské kultuře. Tzn. k úctě k přírodě, všemu živému i neživému. Nenásilnou formou nám říkali, příroda, oheň a její jednotlivé prvky jsou stejně živé, jako jsi živý ty sám. Tak se k ní chovej, jako ke svému skutečnému sourozenci – můžeš se s ním občas porvat, ale měj ho i tak rád a respektuj ho. Tak jsem to alespoň chápal já.

O 30 let později se mi konečně narodilo dítě – syn. Příbuzní a přátelé začali chodit na návštěvy. Začali nosit krásné hračky z 90ti % plastové. Malé dítě samozřejmě reaguje na vše barevné, tak bylo spousta radosti. Všiml jsem si však synova rychle pomíjivého vztahu k těmto hračkám. Byly levné, či úplně zadarmo v případě dárku, tak ani nám rodičům příliš nevadilo, když některou jednoduše rozbil. Uměl s hračkou fakt pěkně švihnout či zahodit 🙂

Stala se ale jedna věc. Když syn bouchnul s dřevěnou hračkou, více jsme reagovali, že to tak není správně, že to hračku bolí atd. Trochu jsme se báli, že se hračka rozbije, trochu že hračka rozbije podlahu, ale cítili jsme, že ta dřevěná věc si přece zaslouží lepší zacházení. My ho pak díky dřevěné hračce více vedli k lepšímu chování k věcem.

Syn z počátku vůbec nerozlišoval dřevěnou a plastovou hračku. Postupně však tento rozdíl našel. Neříkám, že má víc či méně raději dřevěné hračky, ale cítím, že mou povinností “otce/vychovatele”, je nabízet i nějakou alternativu v hračkách vedoucí k jeho vlastnímu rozhodnutí, co se mu líbí.

Jednou bude dospělý a bude se rozhodovat o mnohem důležitějších věcech. Proto snad zašlá vzpomínka a vytvořený vztah k dřevu, k oné dřevěné hračce pozmění k dobrému osud nejen pro něj, ale i pro své okolí. Může to tak být, i nemusí. Ale tu šanci tomu musím dát.