Když jsem v listopadu našla // od té doby sem si představovala svoje těhotenství a porod jako krásnou zkušenost. Realita byla ale jiná. 

První problém nastal v lednu kdy mi zjistili vysoký tlak. Nasadili prášky a říkala jsem si, že do porodu to bude pohoda, ale nebylo to tak. První hospitalizace v nemocnici byla ve 23tt kdy jsem si tam poležela 5 dní než nás pustili. Měla jsem nařízen klidový režim, ale copak to jde když se připravuje vše pro příchod miminka? Takže mi zvedli dávku prášků aby ten tlak byl alespoň na hraně. Dělala jsem sice doma stejně ale pomaleji a s hodně přestávkami. Ve 28tt mi zjistili těhotenskou cukrovku, byla jsem z toho hodně vystreslá protože jsem v těhotenství dost ujížděla na sušenkách 🙂 Ale dalo se to zvládnout, co bych pro malého neudělala že. Všechno probíhalo skvěle až do 35tt kdy mi ten tlak začal hodně růst. Opět jsem byla hospitalizovaná v nemocnici na týden. Ale naštěstí mně pustili ještě před porodem domů. V 39tt jsem byla hospitalizovaná opět, ale to mi už nevadilo, byla jsem dost unavená jak jsem měla obr břicho neustále prášky, nesměla jsem sladkosti ani ovoce kvůli cukrovce tak už sem se těšila až porodím a dám si obrovskou porci vodního melouna. V pátek na vizitě se rozhodli že ho od soboty 15.7.2017 začnou vyvolávat jelikož jsem měla termín 23.7.2017 ale malému se nechtělo absolutně ven a já byla zašpuntovaná jako kdybych měla rodit až za několik měsíců. A v tu sobotu začla moje nejhorší noční můra POROD!

Ráno proběhla klasická kontrola, monitor + zavedení tablety na přípravu porodních cest. Každé 3 hodiny jsem měla kontrolu na monitoru, kvůli prospívání miminka jelikož jsem měla po zavedení bolesti. Ty trvali celý den ale byli nepravidelné a já ležela v postely a čekala co se bude dít. Den ubíhal hrozně pomalu a jelikož jsem byla na porodních sálech kvůli sledování nesměl za mnou ani manžel, takže celý den sama na pokoji, bez jídla a v bolestech. Samozřejmě se nic nedělo a v 18hod. večer jsem dostala čípek, prý na zmírnění bolestí a dostala jsem najíst. Bolesti neustopili a trvali celou noc ale pořád byli nepravidelné. Ráno opět ten samý postup, kontrola, monitor, sledování, bolesti, bez jídla, sama, večer čípek a večeři. Přicházela na mně depka pač tento postup se opakoval každý den a já neměla vedle sebe člověka co by mně podržel. Byla sem celá bolavá z neustálých kontrol jestli se otvírám nebo ne, z prášku co vyvolávají porod. Bylo mi špatně jak jsem každý den byla o hladu, přece co kdyby se to rozjelo a když mi každé ráno doktorka na kontrole zahlásila úplně stejný nález jako jsem měla v pátek když mně přijímali vždy sem to obrečela. Byla jsem unavená z neustálých bolestí, otrávená ze všeho co se v ty dny dělo a bylo to pořád stejné. V neděli 23.7.2017 se dohodli doktoři že už se mnou něco udělají jelikož v ten den jsem měla termín a správně se s cukrovkou nesmí přenášet. Už takhle mi hrozili že malej bude mít něco přes 4kg. Rozhodli se mi dát nějaké tyčinky abych se začala konečně otvírat. Jejich aplikace byla bolestivá asi tak jako když vám za živa řežou spodek. Se slzami v očích sem to zvládla a věřila že konečně v pondělí bude den D a já porodím. V noci samozřejmě bolesti a to dost velké a nepomohl ani čípek. Ráno totálně nevyspalá, ubolavená a hladová jsem šla na klasickou kontrolu kde mi ty tyčinky vybrali ( myslela jsem že polezu po zdi )  a doktorka zahlásila otevřená na dva prsty čípek totálne na cucky. Hurááá konečně sme se pohli o 1 prst. Takže se zavedla tabletka na vyvolání a šoupli mně na porodní sál jako vždy,měla jsem tam už svůj oblíbenej. V 9 začali bolesti sílet a začínali být pravidlené po 10 minutách hurá. Volala jsem manželovi ať přijede, že dnes to už konečně bude. Udělali monitor kontrakce byli krásně vidět. V 11 hodin zavedli druhou tabletu, pak za 30 minut praskli vodu a v tu chvíli začal můj úplně nejhorší zážitek v životě. Předešlé dny kdy byli bolesti a trvalo to 8 dní byli oproti tomuhle procházka růžovou zahradou. Kontrakce byli co 3 minuty hodně bolestivé a tak jsem si říkala no musím být otevřená aspoň na 5 prstů. Nastal čas kontroly jak to postupuje a od 9 rána kdy začali bolesti sílet a zpravidelňovat se jsem se neotevřela ani o špičku prstu a to byla 1 hodina odpoledne. Začala jsem panikařit protože na bolesti nepomáhalo nic, a neotvírala jsem se. Tak mi pani doktorka navrhla Epidural okamžitě jsem souhlasila. Ten mi přišli píchnout v 16 hodin a nemohli se trefit jelikož jsem měla neustálé kontrakce bez přestávek takže jsem řvala bolestí, nesměla jsem se hýbat a ještě k tomu jsem byla oplácaná. Takže museli volat jiného anesteziologa co mi to měl píchnout. Takže šestý pokus a konečně se trefili ALE! Epidural vůbec nezabíral, bolesti byli šílené a já se vůbec neotvírala. Nastalo rozhodnutí dát kapačku oxitocinu. V 18 hodin mi ji píchli v 19 měla proběhnout kontrola, ale mezitím jsem ječela bolestí. Byla to trvalá neustálá kontrakce kde jsem si myslela že mi to urve spodek, břicho, záda no prostě všechno. Manžel už nevěděl co se mnou nebyla jsem schopná vstát, jen sem ležela a přímo ječela bolestí. V 19 hodin dorazila doktorka že se jukne jak to vypadá, měla jsem problém se otočit na záda musel mi pomoct manžel. V duchu jsem si říkala 10cm 10cm a když mi řekla že jsme se nepohli ani o malinký kousíček propukla jsem v šílený pláč a nešlo to zastavit. Mezitím koukli na monitor a zjistili že se malej moc nehýbe. Okamžitě zastavili kapačku a rozhodli že půjdu na císaře že já prostě normálně neporodím a tento stres malému jen ubližuje. Takže mně začali připravovat na CS a pořád jsem byla napojená na monitor jenže anesteziolog mohl až kolem 20 hodiny takže se čekalo. Pořád v bolestech bez pohybu jelikož se sledovaly ozvy malého, ale bylo 20 hodin 20:30 a pořád se nic nedělo a přišlo mi divné že nevidím na monitoru pohyby už vůbec. Manžel hned volal doktorku a když přišla zjistili že mu začaly klesat ozvy. Takže okamžitě na stůl. Jelikož jsem byla unavená musel mně tam manžel odnést a vůbec mu to nezávidím nebyla jsem lehká jak pírko, ale říkal že v té situaci by udělal cokoliv. Na stole se čekalo až mi zabere anestéza na sekci ale pořád nezabírala, furt jsem cítila jak mně štípou do břicha a po 20 minutách se rozhodli pro celkovou. Takže mně hned uspali a malého vytáhli ve 21:11. Pamatuji si jen útržky kdy mně budili že už je po a že mi manžel ukazuje nejakou fotku malého ale já pořádně neviděla. Ale ve 4 hodiny ráno mi malého přinesli na kojení a já poprvé viděla to malinkaté klubíčko a na všechnu bolest jsem okamžitě zapoměla. Pustili nás domů 28.7.2017 jelikož krásně přibíral i když jsem měla mlíko 3 dny po císaři a pak už je to moje nejšťastnější období v životě. 

Malý se narodil 24.7.2017 s váhou 3880gr a 50cm a jsem ta nejšťastnější máma na světě.

Co je to bolest při porodu? Nevím stačil mi jeden jediný pohled na něj a vše bylo zapomenuto. 

A neodradilo mně to ani na myšlenky na druhé miminko. Chceme začít hned jak malému bude rok jizva už bude zahojená 🙂 

Tak se na nás před časem usmálo štěstí a byli jsme vybráni jako jedni z testovačů hraček Fisher-Price. Tímto chci poděkovat odborné komisi, že měli ten den dobrou náladu a vybrali z té záplavy adeptů zrovna nás! Vyšel na nás balíček pro předškolní děti, s Beat boo, housenkou, žábou a globusem. A teď teda co jsme z našeho laického pohledu zjistili, jo?

BeatBo

Tancující panáček, jinak mu děcka neřekly.  Co umí? Hlasitě hrát a zpívat a vrtět se a blikat. Takže i 5 měsíční Karel na něm mohl oči nechat, i když se ze začátku asi docela bál..🙂 Formou písniček učí děti barvy (svítí mu podle barev bříško), abecedu (jedna z písniček vyjmenovává písmena abecedy, která ale v češtině vyznívá trochu zvláštně), nebo čísla. Je tady i hra na "sochy", která bavila hlavně 4 letou. JInak hraje různé písničky, na které můžou děti tancovat a skákat. Nejsou teda příliš dlouhé, takže tlačítka se musí mačkat docela často.

Největší úspěch u nás mělo nahrávací tlačítko, které když se zmáčkne, nahraje zvukový záznam v délce cca 6 sekund, který následně přehraje současně s jakousi předfabrikovanou melodií. Záznam tedy není moc kvalitní, jde rozumět trochu špatně a děcka do toho hlavně zkoušeli různé skřeky a zvuky. Pepina teda ze začátku zpívala, ale znělo to fakt divně :( Mačkat se dá i panáčkovo břicho, které nahodile hraje písničky, nebo přehrává naposledy nahraný záznam. Na provoz budete potřebovat 4 baterie AA.

Karla nejvíc zaujaly ruce a uči téhle hračky, které jsou látkové a velmi dobře masírují dásně a sajou sliny..🙂 Hračka je to hlasitá, slečna, která ho nazpívala a namluvila má takový vtíravý hlas, ale to je pro děti asi žádoucí 🙂

http://www.youtube.com/watch?v=OdJg3TEHq4Y

Krásný den přeji,

jmenuji se Katka a společně s mým synem Kryštofem jsme byli vybrány lékarnou Dr.Max k testování pokračovacího kojeneckého mléka Amilk Bifido 2 od 6-12m.

Syn byl od narození kojený ale bohužel okolo 8 měsíce věku jsem jej musela odstavit kvůli mému zdravotnímu stavu, který nedovoloval v kojení pokračovat. Vyzkoušeli jsme snad všechna dostupná kojenecká mléka. Bohužel žádné malému nevyhovovalo natolik abych byla spokojená já i syn. Takže zdlouhavé hledání vhodného mléka pokračovalo.

Když přišla možnost testovat mléko Amilk Bifido 2, které jsem doposud neznala, brala jsem to jako "znamení" 🙂

Kurýrem nám byl doručen balíček který obsahoval 4ks krabic jedna o hmotnosti 600g.

Jedna krabice kojenecké výživy obsahuje dva samostatně balené pytlíky sypké směsi o hmotnosti 300g a jednu odměrku na správné dávkování směsi. Samotný obal má krásný vzhled. Na obalu je také jednoduchý popis na přípravu mléka pro určitou věkovou kategorii . Také oceňuji hezky rozepsané složky, které mléko obsahuje.

V první řadě bychom za tuto možnost chtěli moc poděkovat modrému koníkovi, protože hračky nejsou zrovna nejlevnější, tak mě(a následně děti) tato zpráva o možnosti testovat moc potěšila. 

Tak a teď k samotnému testování. Samozřejmě, když hračky přišly jelo to tu jak u kolotočářů, všechno hrálo najednou. Jiné týdny jsem jim hračky nebrala, jelikož stejně věděly, že je dostaly(krom housenky tu dostal Matýsek až déle a stejně když přišla, tak ji viděl a do oslavy se po ní stále ptal :D ) ale nenápadně jsem jim podstrkovala určitou hračku abych viděla jak je baví a nebaví. 

Na plné čáře u nás i přes "podstrkování" vyhrál:

• Tančící panáček Beatbo

Panáček funguje na 4 baterie typu AA a i když je to u nás nejvíce hraná hračka, stále funguje s původními baterkami. Hračka je určena pro děti od 9 měsíců a tuším že právem. Kamarádčin dokonce 8 měsíční syn na něm mohl také oči nechat. Nejenom, že krásně bliká a svítí ale i se celý vrtí, což se samozřejmě malému líbilo. A nejen jemu. 

BeatBo tedy zpívá, bliká, tancuje, ukazuje barvy, nahrává a mnoho dalšího. Dětem se nejvíce líbí nahrávání takže tu pořád poslouchám "když mi zčervená bříško tak něco řekni a já to zazpívám" ..noo a tak pořád hulákaj Ahooj--ahooj, jak se máš -- jak se máš  a tak furt dokola .. :D 

Maminky a tatínkové,

udělejte svým ratolestem radost skvělou českou kreativní stavebnicí ROTO ABC a vyhrajte hodnotné ceny pod stromeček! Ve hře je 10 voucherů na nákup hraček v e-shopu Efko v hodnotě 3 000 Kč a 30 stavebnic ROTO ABC – Auta, D v hodnotě 349 Kč.

Česká společnost EFKO - karton s.r.o., která mimo jiné vyrábí legendárního Igráčka či populární deskové hry, vyvinula ve spolupráci s časopisem ABC a zkušenými pedagogy stavebnici ROTO ABC. Stavebnice je určena pro děti od 6 do 12 let.

Stavebnice ROTO ABC podporuje přirozený dětský rozvoj a probudí ve vašem potomkovi malého inženýra. Děti si rychle osvojí základy práce se stavebnicí i intuitivní systém uchycování jednotlivých dílů. S velkými kartonovými díly snadno manipulují i mladší děti, ty nejmladší pak mohou spolu s rodiči sestavovat jednoduché základní modely.

Jednotlivé sety stavebnice je možné kombinovat a vybudovat tak rozsáhlé stavby podle návodů nebo fantazie mladého tvůrce. Stavebnice ROTO je neustále inovována a nových sad tak bude v nadcházejících letech přibývat. Variabilitu stavebnice a možnost vytvořit si vlastní modely oceňují nejen děti, ale i odborníci.

I proto vznikla ve spolupráci s firmou Bosch a krajem Vysočina edukativní edice ROTO z Vysočiny, kterou při výuce úspěšně využívají školky a školy na Vysočině. Z edice ROTO z Vysočiny vychází vyspělejší a rozsáhlejší stavebnice ROTO ABC. Ta je volně prodejná a všechny její sety můžete zakoupit v každém dobrém hračkářství nebo v e-shopu Efko.

Rozhodla jsem se napsat průběh mého porodu, něčeho tak neuvěřitelného a přitom tak skutečného 🙂

Moje dcerka se jmenuje po babičce Antonie, kdyby mi v bříšku vydržela o den víc, narodila by se i na její narozeniny. Babička byla nejlepší člověk na světě kterého jsem znala (samozřejmně až na mámu). O jménu pro svojí dcerku jsem se nemusela tudíž s nikým radit, bylo to jasné, nehledě na tom že s jejím tatínkem nežiju.

Tak tedy ... 15.11.17 Večer kolem 21:30 jsem snědla konzervu ananasu (píšu to proto že za to co se stalo třeba ten ananas může :D, nebo taky ne :D ) Pak jsem si šla lehnout a v 22:00 jsem vstávala abych si došla na WC. Mám ho od pokoje pár kroků a najednou přímo před jeho dveřma jsem cítila divný pocit v břiše a najednou jsem měla mokrý celý kalhotky. No říkala jsem si, že jsem se asi počůrala. Vyměnila jsem kalhotky, došla si na toaletu a šla si zase lehnout, ale divný pocit mě neopustil, nic mě ale nebolelo. V 3:00 ráno se mi stalo úplně to samé, dojdu před WC a zase najednou celé kalhotky mokré. To už jsem si říkala že to asi bude plodovka. Jelikož jsem si ale den předen zapomněla vybrat peníze z bankomatu tak taxi jsem si zavolat nemohla a sanitku jsem se zase bála, protože furt mi tam hlodalo něco že to bude planý poplach. Přece mi nic nebylo. Navíc jsem měla dopoledne poradnu tak to vydržím. Napustila jsem si tedy vanu, oholila jsem se, umyla hlavu a už teda vážně neusnula. Ráno jsem vstala a při každém zvednutí jsem cítila jak něco pomaličku teče, takový nepříjemný pocit, ale nic hrozného.Dobalila jsem si zbytek věcí do tašek a všechno naskládala na postel. Věděla jsem že domů už dnes nepůjdu, ale přesto jsem to nechtěla tahat sebou. Doběhla jsem na bus (15min busem do nemocnice). Byla to docela sranda, bála jsem se zvednout ze sedačky :D Naštěstí jsem celá v pohodě došla nahoru na porodnici kde jsem to řekla sestřičce. Ta mi dala novou vložku a na mojí nakapala roztok který ukázal že to plodovka nebude. Jaký to omyl když jsem po monitoru došla dolů na poradnu, tam to řekla dr a ta nakapala taky... Ááá najednou modrozelená barva.. okamžitý příjem a už to bylo ( mimochodem se bavili ženský v poradně že plodovku až jim praskne určitě poznají, tak jsem jim řekla že možná jak kdo :D ) Každopádně jsem tedy volala mamce která mi přivezla věci a já se přemýstila na čekačku. Parádní pokoj, televize, toaleta, super holka na pokoji, co víc chtít 🙂. Udělali mi monitor, sepsali papíry. Nahlásila jsem že mi voda začala odtíkat večer a oni že teda do 24hodin bude malá na světě (kdybych řekla ráno tak se narodi na ty babičky narozeniny, ale přece nebudu lhát 🙂) Každopádně až na hlad mi nic nebylo.. Večer tam převezli holku co jsem znala z gyndy, která tam už ležela 3 dny na vyvolávačce a večer jí praska voda. Její holka se narodila ve 3 ráno a prostě za ten den bylo asi 6 porodů a já furt v klidu nic... Ráno za mnou přišla PA se představit a že uděláme klistýr a že se pak mám pobalit a že půjdu na box... Docela mě to vyděsilo pač mi fakt nic nebylo a byla jsem totálně zavřená... No co už, když už to má být 🙂 Na boxu už byla dětská sestřička a ptala se mě co čekám aby připravila zavinovačku a pak přišla doktorka aby mě zkontrolovala. Prý na 2 prsty a zavedla připravovací tabletu. (to zavádění bylo teda dost nepříjemný). Po ní jsem šla do sprchy, kde jsem myslela že umřu, kontrakce jak blázen, jsem nevěděla čí jsem, ale to byla ještě brnkačka oproti tomu co přišlo potom...

Po půl hodině přišla znovu doktorka, tableta se mnou vůbec nic neudělala až na ty bolesti. Dali mi vykapat glukózu a po ni mi oznamili že dostanu kapačku oxitocinu (tak to už jsem se klepala pač jsem z doslechu slyšela co dokáže). Popravdě řečeno. Od té doby co začal oxitocin zabírat a že to bylo za pár minut jsem přestala vnímat čas. Jen vím že bylo před 15hod odpoledne. PA byla úžasná, dýchala se mnou, já nemohla už ani chodit, ležet už vůbec ne, kontrakce jsem prodýchavala tak že jsem měla v křeči i prsty u nohou. Po chvíli říká PA ať si lehnu a že při kontrakci se podívá jak jsem otevřená. Když mi oznámila že normálně na 4 a při kontrakci na 5 tak jsem měla radost ale na druhou stranu ještě toho bylo hodně přede mnou... PA hlásí že mi píchne něco na bolest, nevim co, stejně to určitě nepomohlo... Pak mi řekla ať si lehnu že natočí malou... No a od té doby už to byl masakr. Malou najít nemohla, najednou se seběhla druhá PA a doktorka... Přivezli nějaký přístroj a doktorka mi říká že malé se ve mě nelíbí a že jí musí na hlavičku napojit sondu na snímání. No v tu chvíli jsem mysela že umřu, ještě ke všemu když se nemohla trefit. Bolest neskutečná. Pak už to mělo rychlý spád. Musela jsem klečet na žíněnce pouze v jedné poloze, koukala jsem na ty čísla přede mnou a věděla kam se nesmí pohnout, takže jakmile jsem se pohla čísla klesala, takže já musela být vážně jen v kleče a skoro se nehýbat. PA mi podává kyslík, dýchá se mnou pač já už řvala že to nedám. Doktorka mi říká že císař udělat nejde, že by nám šlo o život oboum. Přijde druhý doktor a říká že v týhle poloze nejspíš i porodim ale doktorka to hned zavrhla... (tohle všechno jsem poslouchala jen z povzdálí pač kontrakce snad v kuse mi nedali na výběr) Najednou řvu jak cítím jak se ta sonda ve mě posouvá ven a už mě tahali na lehátko, PA na mě mluví ať se posunu vejš (jak asi, měla jsem co dělat se zvednout natož se na té posteli ještě posouvat) Pak začali všichni lítat okolo a připravovat to na porod. Já už jen řvala... Najednou cítím jak projela hlavička ven, na další zatlačení cítím jak je malá venku celá a řev... V tu chvíli veškerá bolest přešla a já se ihned ptala jestli to je vážně holka (potvrzená jen ve 21tt na screeningu :D - doma vše růžový, včetně kočárku :D ) PA že ještě neví, otočí se a ano je to HOLKA. Začala jsem brečet. Malou očistili a dali mi jí, uplakanou, krásnou .. no co vám budu povídat, pro každou mámu je její dítě nejkrásnější na světě...

Bohužel placentu se povedlo vytlačit až za hodinu a já musela za 2 dny ještě na revizi protože ve mě něco zůstalo.. domů jsme šli 5tý den i když malá mohla už 3tí den po porodu.

Měla jsem 3 kosmetické stehy nahoře a 3 maličké dole. Všichni mě chváli jak jsem to jako prvorodička zvládla. No nevim.. každopádně malá se narodila 17.11.17 s míry 47cm a 3150g a v 15:55 takže cca za hodinu od píchnutí kapačky oxitocinu... Co víc dodat, byl to nakonec docela fofr. Ten porod byla krásná záležitost a tu bolet a bezmoc už si nepamatuju 🙂

Stydím se. Jsem matka od dvou dětí a tradice mě - většinou, moc neosloví. Dnes je na pořadu dne Mikuláš a jeho čertovsko-andělská banda. Přemýšlím, kdy je vhodné pozvat Mikuláše... nebo raději navštívit firemní, vesnickou mikulášskou oslavu? Nebo bych měla začít otázkou, zda Mikuláše a spol. pozvat?

Odkud se vzal Mikuláš, jsme za dnešní den v televizi a radiu slyšeli mockrát - biskup, snaha ochránit děti, aby je rodiče nemuseli udávat na své dluhy atd...Tradice obdarovávání se vzájemně, nebo jen dětí, je příjemná. Ukazuje, že na sebe myslíme. Stačí i jen ta brambora nebo malý uhlík do pytlíku. Má to něco společného s dnešní tradicí "chodit na Mikuláše"? Jako dítě si pamatuji, že kluci po Mikuláši házeli petardy, když jsme odrostli, sami jsme se za něj převlékali a chodili do rodin s malými dětmi. Někde rovnou řekli: "Čerte, pojď dál..", jinde naopak. Ať raději pekelník zůstane za oknem a chrastí řetězem. Bylo milé děti povzbuzovat, aby řekly básničku, písničku cokoli... a bylo nepříjemné, když se dítě rozplakalo a nebylo k utišení ani andělem...

Kvůli dětem jsem se rozhodla, že tradice budou mít zelenou. Proč by děti kvůli tomu, že maminka tuto zábavu moc nechápe, o ni měly přijít? Tak jsme se vydali na Mikulášskou párty spojenou s rozsvícením stromečku na náměstí. Mladší (5 měsíců) celou akci, průvod čertů, návštěvu pekla.. prospala, starší (2 roky) se už několik dní dopředu těšila. Půjdeme na čerty!! Jak viděla prvního, zarazila se, pak ho pojmenovala Guláš, netuším proč, a dívala se na něj z dálky. Sama je povahou malý čertík, tak jsem byla zvědavá, zda bude chtít být u mámy, či bude objevitelem. Při návštěvě pekla ji jeden z četíků pomaloval nosík.. to už nedala a rozplakala se, byť po celou dobu napjatě pozorovala okolí - ohýnky, čerta na chůdách... Pro začátek tj. náš první mikulášský zážitek byl tímto dovršen. 

Teď, den po té, přemýšlím, zda napřesrok čerty a spol. pozvat domů? Má cenu dítě/děti strašit? Aby bylo hodné? Od toho má přeci mě jako rodiče, abych je usměrnila...proč by mělo dítě stát před tou vysokou osobou s plnovousem a poslouchat, co vše udělalo špatně...? Sama též nemám ráda kritiku před lidmi - z očí do očí je to něco jiného, ale přede všemi? Tak docházím k tomu, že své děti miluji, zážitek jim dopřát chci, avšak nikoli za cenu toho, že se budou bát spát v posteli, mít hrůzu z pekelníka. 

Došla jsem k závěru, že u svých dítek povedeme výchovu strašidla jsou kámoši, nikdo tě nemá co strašit a za své činy jsi zodpovědný sám - jak za hezký obrázek, tak neuklizený pokojík. Ráda bych, aby moje děti - stejně jako já - měly rády pohádky o strašidlech a nebály se po jejich přečtení usnout. Vice versa ani Mikuláš, aby neměl trauma z plačícího dítěte.

hezký sváteční večer

Když jsem koncem října odpovídala na otázky ohledně testování nového mléka Amilk Bifido, ani ve snu by mě nenapadlo, že se štěstí usměje zrovna na nás 🙂 Syn Tobiášek (8.měsíců) byl už od narození přikrmovaný UM a od šestého týdne je na umělém mléku úplně. Byl to boj, najít mlíčko, které bude chutnat, nebude hrudkovat, nebudou bolesti bříška, pravidelný bobek.... no zkrátka prcek má za sebou slušnou řádku vyhozených poloplných krabic, které prostě nesedly.

Mléko Amilk Bifido byl pro mě zcela nový produkt. Musela jsem trošku gůglit, abych zjistila o co jde. Přišlo mi, že mléko je málo propagované, nemá skoro žádnou reklamu. Snad až po 14 dnech testování jsem teprve postřehla reklamu v televizi (akce v Dr. Max). Myslela jsem si, že nám budou poslány max dvě krabice mléka, proto jsem byla příjemně překvapená, když jsem objevila mléka čtyři. Mléko se mi na první pohled zalíbilo, protože naše dvojka má na obalu krásného medvídka (infantilní já vím ale prostě se mi líbí). Nadšený byl i malý krabicofil.

Po rozbalení mléka jsem byla příjemně překvapená dvěma sáčky. Určitě je to hodně praktické pro děti, které už mléko nepijí tak často. Přibalená malinká plastová odměrka mi ze začátku připadala jako pro panenky ale pak jsem si zvykla. U předchozích UM jsem měla odměrku vždycky olepenou ale u Amilk se mi to nestalo.

Mléko po rozbalení příjemně voní. Je to vlastně první věc, kterou dělám vždy, když otevírám krabici, protože některá mléka "voní" po rybách a umělotině. Dalším ohromným plusem je nehrudkovatění. Náš tatínek je takový kouzelník, že dokáže udělat hrudky v jakémkoliv mléku avšak Amilk mu statečně odolává. Prášek se krásně rozpouští a nedělá na lahvičce ošklivý film. Tobíkovi mléko chutná. Nemá žádné zažívací potíže, bříško nebolí i bobek je stále 2x denně jako předtím. Jsem ráda, že jsme byli do testování vybráni. Sama bych asi ani nepřišla na to, že Dr. Max má svoji značku umělého mléka. Co jsem tak koukala tak bývá docela často v akci. Takže další plus je i cena 😉 a u nás je další balení už na cestě.

Takže za mě a za Tobiáše mléko doporučuji :o)

Níže naleznete můj osobní názor, ale také vyjádření o tom, jak hračky vnímají nebo si užívají moje děti (jakkoliv kluci neměli možnost mi do psaní článku zasahovat). 

Když krabice dorazily, vypadalo to, že se děti pohádají o to, kterou hračku vytáhneme jako první. Pravidla zněla jasně - každý týden 1 hračka. Ale která, když každý chtěl jinou? Nejstarší chtěl žábu, prostřední housenku a nejmladší chtěl Beatba. Na nějakou dobu to dokonce vypadalo, že hračky můžeme vyhodit a dětem bude stačit výplň krabic, která měla zabránit poničení hraček. Nakonec se ale k hračkám vrátili a o pořadí testování musel rozhodnout los. Následují tedy recenze o hračkách v takovém pořadí, v jakém je děti testovaly. 

Housenka Code-a-pillar

Vybalení hračky je trošku hlavolam. Housenka je v balení v demo módu, a tak je pečlivě připevněná, aby si každý mohl sáhnout a viděl, jak reaguje a jaké zvuky vydává (nebo aby se při vybalování lekl jako já :D), ale nemohl ji snadno vyndat.

Balení obsahuje hlavu housenky s 8 základními články k zapojení, dva terčíky, návod a kartičky s informacemi o možných rozšiřujících článcích. Housenka uveze až 15 dílků najednou a tyto rozšiřující články poskytují např. větší variabilitu zvuků nebo zatáček. U návodu oceňuji, že je stručný, srozumitelný a hlavně, čeština je v něm na prvním místě. Terčíky slouží pouze k označení tratě, kterou má housenka projet, nejsou nijak interaktivní, jsou to jen plastové výlisky s protiskluzovou úpravou – aby se neposunuly, když na ně housenka vjede (terčíky jsou velmi nízké, takže je nepovažuje za překážku).

Provoz housenky je na 4 baterie typu AA, uloženy jsou samozřejmě bezpečně pod šroubovacím krytem. Spotřeba je opravdu velká, z toho důvodu výrobce doporučuje alkalické baterie, které jsou pro velkou zátěž nejvhodnější. My do hraček používáme kvalitní nabíjecí baterie a také to s nimi šlo. Nejprve vydržely jen asi 14 dní, ale to housenka jela od rána do večera. Od té doby jsme baterie znova měnit nemuseli, takže mi spotřeba baterií přijde únosná.

Na začátek musím uvést, že tato hračka na mě na první pohled moc dojmu neudělala a tedy jsem od ní moc nečekala. Globus – pár tlačítek, hraje to písničky… No ale co s tím jako? Útržky informací od mých testujících kolegyň vyznívaly podobně a tak tento můj dojem posilovaly a utvrzovaly mě v tom, že tato hračka prostě není nic moc. Dětem se líbila, ale tak nějak si ji stejně nechali v testování až na konec… A jaký z ní mám dojem po týdnu testování? Pojďme se na to podívat.

Hračka je výrobcem určena pro děti od 18 do 36 měsíců. Je, jak jinak, na baterie, tentokrát budete potřebovat 3 kusy typu AA. Provedení je velmi stabilní a robustní, děti u něj nejraději sedí či leží a „studují“ 🙂. Má k dispozici 2 úrovně hlasitosti, ale děti výhradně používají tu hlasitější :D (ta nižší je ale také použitelná). Obsahuje především spoustu písniček a popěvků, do kterých se výrobce snažil nacpat nejrůznější poznatky a vědomosti (někdy to působí až jako trošku přehnaná snaha, ale snaha se cení, že jo 🙂). Mluví a zpívají tam 2 „hlasy“, přičemž jeden z nich je vyšší a bohužel můj dojem je takový, že je mu občas špatně rozumět (někdy jsem až na několikátý pokus rozluštila, co se to tam vlastně piští za slovo…).

Globus má barevně odlišená moře a také jednotlivé kontinenty, rovněž obsahuje velmi výstižné obrázky (třeba loď, letadlo, chobotnice, velryba, motýl monarcha… Eiffelovka, Taj Mahal…) a také popisky (jednotlivé kontinenty, oceány, rovník – ten je i plasticky zvýrazněn). Trošku mi teda vadí popisek Severní polární kruh – neboť je barevně je zvýrazněna spíše Arktida (i když s jistým zkreslením) a Severní polární kruh má jiný význam. Nerozumím tomu, proč není použit název Arktida (a tohle jediné mi na hračce opravdu vadí).

Globus poskytuje 3 módy hraní/učení:

Poslouchat a učit se

Zde jsou pozdravy, dítě se otáčením globusu nebo mačkáním jeho tlačítek dozví, jak zdraví zvířata (trošku úlet je klokan, který zdraví takovým tím „skákacím zvukem“) nebo jak se zdraví v různých zemích. „Knížečka“ v základně globusu přehrává 2 písničky o dopravních prostředcích (podle toho, na které dopravní prostředky otočíte jednu pohyblivou „stránku“).

Díky Modrému koníkovi, jsme měly se Sofinkou tu čest, otestovat pět parádních hraček od firmy Fisher-Price, od které máme mimochodem doma nejvíce hraček 🙂

Jelikož bylo Sofince čerstvých 6 měsíců, snažila jsem se začít hračkami, se kterými by si zvládla vyhrát.

Začaly jsme tedy Veselým jablíčkem - to se taky, troufám si říct, Sofince nejvíce líbilo. Nejvíce si samozřejmě vyhrála s kostičkami, které vytahovala z jablíčka. Super písničky doprovázely její hru. Až bude větší, myslím si, že krásně bude kostičky i do jablíčka vkládat. Jediné mínus u této hračky shledávám repráček na spodu hračky, který tlumí zvuky písniček. Ale chápu, že možná jinak, jinde nešel umístit.

Jako druhou hračku jsme vybraly Chytrý telefon - Tato hračka nás oslovila nejméně. Jak mě, tak dceru.  Zatím nám soužil jako blikající kousátko 🙂 Sem tam se snažila posunout s modrým "odemykáním" telefonu.  Ale je to určitě věkem dítěte. Jakmile bude mít dcera z hračky více rozumu, určitě si vyhraje a bude mačkat jednotlivá tlačítka sama. Mínusem této hračky jsou krátké melodie. Písnička mohla hrát déle.

Třetí hračkou byl Smart stages tablet, který dceru zaujal více než telefonek. Tablet krásně bliká a zároveň má 3 úrovně, které dítě učí abecedu, poznávat obrázky a zvuky zvířat aj. Navíc také hraje různé písničky, které jsou delší než u telefonu. Tohle bych hodnotila velmi kladně, jelikož učení např. abecedy, zpříjemní veselá písnička.

Jako mínusový bod bych to vyloženě nenazvala, ale tablet není určitě pro šestiměsíční děti, ale opravdu pro starší, které už rozumí a sami si s hračkou vyhrají atd.