Ve vážném vztahu zažijete nevídané. Je to hotová smršť emocí a mocných zážitků.

Taky nezažijete rozvod bez toho, abyste předtím uzavřeli sňatek. To je obzvlášť důležité zmínit.

Romantika

Žijete-li v domnění, že vás bude manžel každé ráno budit vůní čerstvé kávy a smažených lívanců přímo do postele a hned na to se vytasí s bonboniérou se slovy „Merci za to, že jsi“, tak bych doporučila omezit sledování telenovel, Lásky nebeské, Pretty woman a jiných kvalitních snímků. Také návštěvu chocholouška bych raději neodkládala.

Ne. Tohle vás doopravdy nečeká. Možná pár týdnů po svatbě nebo při zcela výjimečné a sváteční události, například když mu odepřete sex na půl roku, z čirého zoufalství učiní jeden pokus. Obecně bych řekla, že po pár letech vážného vztahu se většího projevu náklonnosti dočkáte spíš od sekuriťáka v supermarketu při šacování kapes než od manžela.

Vlídná slůvka

Úvodní článek k sérii článků DÍTĚ JAKO PARŤÁK – aneb zvládáme to s úsměvem

Možná, že se i Vy ptáte, proč jsem se rozhodla inspirovat rodiče, jak si zpříjemnit každodenní rodinný život s dětmi nebo řešit méně či více složité situace, kterých jistě nikdo z Vás není ušetřen. Ani já nejsem.

Myslím, že na úplný začátek se hodí použít citát:

„MÁMA VŽDYCKY ŘÍKALA: „ŽIVOT JE JAKO BONBONIÉRA, NIKDY NEVÍŠ, CO OCHUTNÁŠ.“      Forrest Gump

Na konci základní školy jsem se toužila stát psychologem. Z důvodu mladické nerozvážnosti, možná ze strachu, že na to nemám, se ze mě stala kadeřnice, později jsem začala dělat nehtovou modeláž. 🙂 Psychologie byla ta tam…. I když ne tak docela a ne navždycky… Vy kteří mě dobře znáte nebo jste četli MŮJ PŘÍBĚH, víte, že jsem měla velký problém se sebevědomím, podepsaly se na mně programy z dětství.  Pracovala jsem na sobě několik let. HURÁ, ÚSPĚŠNĚ.

Vím, že takových žen a jistě i mužů je kolem mě spousta. A tak jsem se rozhodla svoje zkušenosti předat dalším. Že by návrat k psychologii? 🙂 Měla jsem pocit, že pomáhat dospělým ve znovunalezení zdravého sebevědomí, v pomoci zkvalitnit si životy, je moje poslání. Můj manžel o mně s úsměvem rád říká, že jsem psycholog bez titulu. 🙂  Jsem přesvědčená o tom, že zdravé sebevědomí je jednou z cest ke spokojenějšímu životu, ke štěstí.

Je 31.12. poslední den v roce 2015 a náš termín porodu. Od rána připravuji pohoštění k odpolednímu sledování televize. Nic nenasvědčuje tomu, že bych měla ten den rodit.

O půlnoci si přeji, aby se malý dnes  1.1. nenarodil, protože to datum se mi nelíbí.

V 11:30 mám kontrolu v porodnici, tašku si beru raději sebou. Paní doktorka mě nepotěší, nic se nechystá, otevřená jsem pořád na prst a hlavička je dost vysoko. Pokud se to nezlepší do pondělí tak mi udělá Hamiltona a jestli do pátku neporodím tak vyvolávačka. Dostanu domácí úkol – sex a jedu domu. Jenže M. má rýmičku a se smrtelnou nemocí  to nejde tak se chopím vyhánění sama.

Na internetu jsem zjistila, že pomáhá horká vana, ale musí mít aspoň 40 °C. Měřím, měřím ale přes 38 °C to nedám. Musí to stačit, po vaně vypiju hrnek Maliníku a udělám 5 dřepů. To mě vyčerpá natolik, že si musím jít lehnout. 

2.1.2016 v cca 3:30 mě budí slabé píchání v podbřišku. Začínám měřit: 8min., 6min., 4min., 8min., říkám si, že asi blbý poslové a snažím se usnout. Ve 4:30 naštvaná, že musím vylézt, lehám do vany. Kontrakce opět nepravidelné, vylézám a píšu mamce info, aby byla v obraze. Zase lezu do postele a vydržím tam až do 8:00. Budím M. aby si připravil věci do práce, protože ty slabé bolesti nepřestávají a já dnes asi porodím. V 9 dávám další vanu a bolesti opět nepravidelné. Zpravidelní se mi až když jsem v pohybu. Cca v 11:30 uklízím nádobí do myčky a M. , který mi mezitím měří kontrakce na stopkách, oznamuje že už je to pátá kontrakce po 2 minutách a tak zavelim a jedeme. Po cestě jsme chytli kolonu a já začínám plašit, že je to bouračka – píšu info na koně, mamce a možná ještě někomu.. .Jdou na mě mdloby, že porodím v autě. Naštěstí to jsou jen lufťáci co se vrací z hor a ucpali kruháč. Za 20 min. jsme v porodnici.

Přijíždíme něco po 12.hodině. Vyšetří mě, otevřená už konečně na 3 prsty, kontrakce po minutě, ale pořád slabé a krátké – tak 20 max.30 sekund. Oblékám anděla a ujišťuji se u sestřičky, že mě za chvilku zdrogují. M.byl vyhnán na oběd a já dostávám klystýr. Toho jsem se bála víc než samotného porodu. Ve 13:00 dorazí  M. a sestra mi přijde píchnout vodu a konečně mě zdrogovat, bolesti sice nejsou silné, ale já jsem srab. Asi 2 hodiny jsem vysmátá jak lečo a říkám si, že ten porod není až tak strašněj. Jenže po 2 hodinách se začínají bolesti stupňovat a já dostávám druhou dávku epidurálu, ta ty bolesti ještě zhorší. Zrovna dávají výměnu manželek na kterou jsem se těšila a místo koukání klečím ve sprše a prodýchávám  kontrakce, zvoním na sestřičku, že už od píchnutí vody s každou kontrakcí krvácím jestli je to normální a že jsem chudokrevná. Prý to nevadí, tak fajn asi mám dost krve. 🙂 V půl 5. přichází paní doktorka a ptá se mě jak jsem na tom. No jak asi ? Takže pícháme třetí dávku a jsem opět happy, otevřená už na 8. Jenže jsem už tak unavená, že místo pohybu ležím v posteli a vtipkuji jestli vůbec stihnu večeři, protože mám hrozný hlad.

Únor je měsíc lásky a novinek 🙂 Hledáme novou Ambasadorku, tentokrát pro HiPP.

HiPP je největší zpracovatel BIO surovin na světě. Pečlivě zpracovává vybrané suroviny a dbá na to, aby celá cesta k finálnímu výrobku byla důsledná. Proto mohou ručit za prvotřídní kvalitu zdravých a chutných potravin, které jsou navíc vyráběné v souladu s přírodou. Pracuje pro rodiny. 

Ambasadorkou pro HiPP

... je maminka, která je vždy pozitivní, přirozená, komunikativní a iniciativní. Ráda věnuje čas svým dětem a rodině, ale nezapomíná ani na sebe. Zajímá se o zdravý životní styl, pro sebe a pro celou rodinu.

Ambasadorka HiPP-u bude na koníku blogovat, dělit se o své zkušenosti s výrobky, jako např. mléko HiPP BIO Combiotik. Bude podněcovat diskuse, psát si s ostatními maminkami o výhodách HiPP produktů a vysvětlovat filozofii HiPP-u 🙂

Co ti práce Ambasadorky dá?

Úvodní dieta 3.fáze + pro mě potraviny z plné diety

Dnes je neděle. Pěkně si celá rodinka pospíme, zablbneme v peřinách (to má naše malá am. straaašně ráda🙂 Snídaňka se nese ve slavnostním duchu opravdu dobrých smažených vajíček a talířku vývaru pro každého. Krásný den.

Odpoledne došla sestra na oběd, donesla hořčici bez cukru a zaexperimentovala jsem s domácí majonézou z ghee. Eh…jak se mi nikdy nesrazila, tak teď fakt jo:D Jinak k obědu byly masové kuličky dušené na zelenině…no…žádný zázrak…smažené by byly lepší, ale to m. ještě fakt nemůže…zato co se týče zeleniny, tak je stále lepší a lepší…musím se pochválit:D

Jinak dnes pohoda. Odpoledne na mši a delší procházka, nedělalo mi problémy spící am.odnosit (ještě přitom pila). Takže síly mám relativně dost. Zato večer odpadám….dojídám zbytky ze soboty a pátku. Ale není mi z toho moc volno…asi už bylo jídlo dost staré…

Zjišťuji, že máme doma tři avokáda. Jedno už plesnivé, druhé akorát staré a třetí nedozrálé. Začnu plesnivým (moc měkké na konci), m. se zděsí, za co utrácíme a nakáže rozdělat všechny, i když to poslední evidentně není…tak ještě uklohním avokádové palačinky z toho akorát (am. jedou, m. celkem taky a já jim je nechám…). A to nedozrálé? Bude mít zítra m. ke snídani. 🙂

Dnes mi kokosové palačinky nevadily…možná to bylo i tím, že nebyly teplé (a že se začíná s kouskem…). I na tu chuť jsem již přišla. A se mnou i am.🙂

Úvodní dieta+ pro mě potraviny z plné diety

Člověk by nevěřil, jak ten čas letí…hnedle jsem na dietě pátý den. Už celkem v pohodě…S am. jsme toho celkem venku naběhali, cítím se silná normálně, žádné bolesti nepozoruji…

Zvládla jsem sobotní úklid, navařit. M. byl celý den u rodičů, pracoval manuálně. Jídla měl nabaleného na celý den + dvě termosky vývaru. Měl k tomu skleničku se syrovátkou a nařízeno si po jídle dát hlt. Provedl:D Nijak si nestěžoval, že v pohodě. Jediný prohřešek byl hlt slazeného čaje, netušil, že mu ho osladili:D Já jsem pro změnu byla dnes na mši a u příjímání (tj. proměněný nekvašený chléb z bílé mouky). Taky neřeším:D i když bych ze sebe mohla dělat celiaka a přijímat pod druhou způsobou (proměněné víno).

Jenom am. dnes stagnovala. Ráno se jí ptám, jestli si dá vývarek –nee. A borůvky se smetánkou? Jojojojo!!! A okamžitě vstala:D Tak se nesl celý den. Vajíčko? Nee. Banánek! Pak jablíčko! A to jí stačilo (spolu s kojením) celý den…až večer si najednou dala maso a překvapivě i květák a brokolici!

Zkusila jsem zařadit další gapsovský recept z pozdější fáze, a to kokosové palačinky. Mno…chuť mě trochu zklamala, am. je prostě nejedla. Ale myslím, že jako recept se povedly, to jo…jen mi teď po všech jídlech zařazených mimo úvodní fáze není úplně volno…mívám těžší žaludek, jako teď. I když je pravda, že jsem se jich prostě najedla (omluva za moji nenažranost je ta, že jsem už měla fakt hlad a příprava domácího kokos.mléka a mouky mi trošku dala zabrat časově….jinak na GAPS je typické, že se se vším začíná POMALU, vždycky JEDEN hlt, ukousnutí….:DD A já prostě sbaštila hned tři palačinky i s borůvkama (taky pozdější fáze). M. jede dle předpisu (i když hodně rychle) a nemá zatím žádné problémy….tak nevím, možná se pokorně vrátím zase na začátek:D

Jídelníček

Úvodní dieta 2.fáze + pro mě potraviny z plné diety

Dnešek se nese ve znamení květákových placiček. Včera jsem květákovou kaši vytunila naším česnekem a to jsem neměla dělat… normální člověk vydržel jen pár soust… protože pro m. česnek (hlavně v takovém množství) ještě nebyl ok, tak jsem samaritánsky celou kaši nechala pro sebe. Už jsem nevěděla co s ní, tak jsem přidala vajíčka a udělala placičky (povoleno od 3.fáze), ale chuť česneku byla stále velmi intenzivní…no, alespoň něco na ty moje candidy…

Udělali jsme si gravlax (fermentovaná ryba). Celkem jsem se na něj těšila, ale nijak výraznou chuť neměl…možná to bylo tím, že jsme neměli kopr…m. ho odmítl jíst, prý to není tatarák🙂 Tak jsem se pokusila o domácí verzi, ale stejně mi ho nechal. A zase jsem všecko spořádala já… (byl tam syrový žloutek, tak jsem již znova neuchovávala). Hm…jemně mě to prohnalo(4)…(poprvé se má jíst vždy jen malý kousek! Zásadně nedodržuji…)

M. byl dnes na vývaru, dušeném mase se zeleninou, probiotikách a jedné lžíci syrovátky; stolici měl 3. Já mléčnou řadu nezačínám kvůli kvasinkám, i když mám na syrovátku velikou chuť...

Byl dnes sice pátek, ale půst od masa jsme nakonec nedrželi…my měli půst od chleba;) Ještě je to náročné…

Jídelníček:

Co si představit pod psychoterapií? Co se během sezení vlastně děje? Jak to, že to "povídání" funguje? A v čem je to tak specifické?

Existuje velká řada popisů i definic, co je to psychoterapie. Laických i odborných. Jednotlivé směry a psychoterapeutické školy se v odpovědi na tuto otázku různí, každý přikládá důraz něčemu jinému. Nechci zde předkládat přesný popis principů psychoterapie.

To, co zde mohu nabídnout, je můj pohled na psychoterapii z role terapeuta, jak to vidím já. Mnoho klientů totiž vůbec neví, co od psychoterapie očekávat...

Přicházejí za mnou lidé s nejrůznějšími tématy a příběhy. Ani není možné, je zde všechny vyjmenovat a vypsat. Společné ale mívají jedno – člověk se ve svém každodenním běžném životě vyrovnává se vším, co ho potkává. Někdy vyzkouší všechno možné, vyčerpá všechny možnosti, které ho napadnou, ale to nepomáhá. Někdy se pokusí získat pomoc od svého okolí. Nebo se naopak jedná o téma, které nemůže sdílet se svými nejbližšími a je na něj sám. Ať už je to jakkoliv, většinou dospěje do bodu, že už si ve svém životě „neví rady“ a změna se pořád nedostavuje. V tuto chvíli přichází nejčastěji za mnou.

To, co vám může terapeut nabídnout, je bezpečný a neutrální prostor, který je mimo váš každodenní život. Nemusíte být zaměstnancem/zaměstnavatelem, manželem nebo manželkou, rodičem, dcerou/synem… Najednou můžete být sami sebou a tento čas a prostor využít pro sebe. A čím je tento prostor bezpečný a neutrální? Tím, že můžete mluvit o všem – o svých obavách, negativních pocitech, strachu. Terapeut je vázán mlčenlivostí. Vše zůstává jenom mezi vámi a terapeutem. Neexistují zde správné nebo špatné odpovědi, není zde viníků, nehodnotí se a neodsuzuje. Nehledá se objektivní pravda a nesoudí se. To, co zde můžete nalézt, je nový pohled na svůj příběh. Zjistit, co potřebujete, kam chcete směřovat, co vám brání a jak vám vlastně je. V běžném životě se často ptáme „Jak se máš?“, ale většinou to bývá spíše small-talk otázka. Během terapie se ale často ptáme „Jak se máme?“ a odpověď na tuto otázku je důležitější, než si na první pohled myslíme.

Terapeut vám nemůže dát jednoduchý návod, co a jak udělat jinak. Domnívám se totiž, že takový univerzální návod neexistuje. On není expert na váš život. Tím jste jedině vy sami. Terapeut je expert na proces hledání nápadů, nových pohledů a myšlenek. Jeho cílem je pomoci vám objevit v sobě novou sílu a stabilitu, najít nové způsoby vyrovnávání se s životními situacemi.

Porod byl minulost ale čekalo mně nekrásnější setkání na světě...setkání s mou malou bojovnici. Domluvila jsem se s manželem , že mně vezme na vozik a zajedeme se na ten náš valounek štěstí podivat. U dveří nás uvítala milá sestra a zavedla nás k inkubátoru kde ležela naše princezna. První okamžik ´- šooooook, to stvoření v inkubátoru napojené na hadičky je moje zlato???? začala jsem bulet jako želva...milá pani doktorka nám vysvětlila co se s malou děje a řekla že se uvidi jak bude reagovat na ATB léčbu....naštěstí po 2 dnech razeagovala a infekce byla fuč... později večer volala tchýně, a jsem vybuchla v hysterický pláč :( reakce personálu byla neohleduplná až sobecká, jako malému fakanovi mi přikázali vypnout si mobil.....strašně ponižující.....nakonec kecy typu: Kdyby nám tady takhle řval každý tak to tady bude jako v zoo :( mně dostaly úplně:(:(:( naštěstí mi  milá sestřička přinesla něco na uklidnění a já jsem mohla aspoň na pár hodin spát a nabrat síly. Další den se cítim mnohem lépe, ale mlíčko které vyždímu s prsou malé nosi sestřička. Konečně opouštím ARO, začala jsem jist a mám zase chuť bojovat. Nevzdám to, už kvůli Vali to nevzdám 🙂

Byla jsem strašně štastná že jsem se konečně stala BUDOUCI MATKOU. Kromě běžných těhotenských nevolností, nízkého tlaku a otoků nohou mně nic moc netrápilo, až do dne kdy jsem při rozmlouvání s toaletní mísou zjistila že zvracim krev :( nakonec jsem skončila v nemocnici na kapačkách :( a aby toho nebylo málo po několika měsících jsem zase skončila v nemocnici kvůli hyperdráždivé děloze....po aplikaci magnézia hrozil předčasný porod. Naštěsté mně po několika dnech poslali domů. Po víkendu stráveném u rodiču jsem se citila moooc dobře. Ráno jsem se vzbudila s pocitem radosti a štěstí---konečně si  mohu užívat ten krásný stav 🙂 bohužel netrval dlouho. Bylo to 31.8.2015 kolem 12.30 mi začalo být trošku zle, takže jsem si lehla v domnění, že vše bude v pořádku ale nebylo :( do hodiny se mi přitižilo, začalo mně píchat v podbříšku a bolesti se stupňovaly. Když přijel po mém nalehavém volání muž domů, aby mně odvezl k mému doktorovi byla jsem uplně vyčerpaná. Po prohlídce mi můj lékař oznámil, že se mu to nelíbí, dostala jsem homeopatika a doporučení na odjezd do porodnice pokud se ty bolesti nezmirní. Po 3 hodinách trpění jsme se vydali na cestu do nemocnice. Když mně přijali ,netvářili se moc přívětivě. Nakonec mně hospitalizovali, že počkáme co se bude dít. Doktorce se záznam mimča nelíbil, takže zkusili porod zastavit infuzi Gynypralu, který mi spíše ublížil než pomohl. Po několika hodinách trápení, ledování a nejistoty bylo rozhoduto- převezou mně do Brna. Takže jsem se ocitla jen v košili, přikrytá dekou v sanitce, kde mně přivitala milá sestra a protrpěla se mnou celou cestu do porodnice, až do chvile kdy mi u cedulky BRNO praskla voda, na tom  by nebylo nic divného kdybych nebyla ve 30 tt. D ovezli mně do porodnice Fakultní nemocnice v Brně- Bohunicich- po zjištění, že TO co ze mně opravdu vyteklo byla PLODOVKA následovalo nekonečné vyslýchání a vyšetřování...po 3 hodinách strávených na studeném porodním sále jen v košili jsem se ocitla na pokoji plném maminek čekajících na to co se s nimi bude dít dál. Sestra-PA mi poradila že kdyby se mi přitížilo tak mám zazvonit...takže když se mi opravdu přitížilo zazvonila jsem, jaké bylo mé překvapení když mně sestra odbyla slovy- co si stěžujete, vždyt rodíte. Těch pár hodin které zbývaly do rozbřesku jsem jakž takž prospala. Ráno mi sloužící PA oznámila, že za mnou přijde pani asistentka a udělá mi ultrazvuk. Nakonec mi bylo řečeno, že mi bude proveden císařský řez, ale né v Brně- Bohunicích ale v porodnici na Obilním trhu. To mi už opravdu došly síly- fyzické i psychické. Poinformovala jsem manžela i budouci prarodiče a odevzdaně se svěřila do rukou sestry sanitky a nechala se převézt do porodnice v centru města. Byla jsem přijata kolem půl desáte, hodinu na to přijel manžel, kterého si laktační poradkyně spletla s IT specialistou 🙂 a šlo to jako po másle.....připrava, poučení a odvoz na sál....pár dotazů, informaci a narkoza.....naše malá princezna se narodila po akutním císařském řezu v 11.00. V současné chvíli je zdravá, šť astná a hlavně žije, ale bohužel né díky lékařům ale díky sobě....je to bojovnice a překonala infekci, která byla příčinou předčasného porodu ve 30 tt. 

Nezlobte se, že jsem se tak detailně vypsala ze svého porodu, který nebyl podle mých představ ale výsledkem je největší štěstí mého života 🙂

Přechod na plnou dietu+ m začátek druhé fáze

Dnes zkusím zvolnit. Kolena i klouby na rukou mě bolely i ráno. Tak jsem si dnes nedala ráno probiotika, abych zmírnila detox. Zkusím jíst více kysaného zelí, pokud mi z něj bude dobře a pomalu i domácí kefír.

M. dnes do práce vstal pozdě…jak říkal, „bolí ho celé tělo“…možná by taky měl zvolnit…

Konečně mám stolici, zácpa to není, klasifikuji jako 2. Celkem uspokojivé.

Ráno jsem si honem dala vývar s masem a zeleninou, aby mi náhodou nebylo zase špatně. Moc jsem si pochutnala na smažených vajíčkách na přepuštěném másle (povoleno od třetí fáze) a dala jsem si i olej z tresčích jater. Bylo mi dobře. Nejsem typický GAPS pacient a tak jsem už celkem v pohodě udělala banánové palačinky (normálně povolené od páté fáze úvodní diety). Mno…úplně mi to nějak nesedlo, měla jsem trošku těžší žaludek. Jen přemýšlím, jestli to nebylo vlašáky… I s přechodem je třeba trošku zvolnit….(a nedala jsem si k tomu ani vývar, ani zelíčko…)

Dopoledne jsem si psala gaps deník, ať prostě vím. Když už to dělám – tak jsem začala i publikovat. Vždyť mě samotné neskutečně pomohl deníček od Žanety na zivakultura.cz! Am. se přitom dívala na krtečka. Já prostě nebyla schopná se hýbat, jak jsem byla unavená…tak jsem ji nechala…ale byla úžasná, čurala přitom na hrníčku a baštila kysané zelíčko:DD

Dieta je úplně popsána v knize od Natasha Campbel-McBride: Syndróm trávenia a psychológie (v češtině dosud nevyšlo, je možné si ji přečíst i v originále: GUT and PSYCHOLOGY SYNDROME), doplňkově na webu: http://zivakultura.cz/

Jednotlivé fáze rozepsány zde: http://zivakultura.cz/uvodni-dieta/

K tomu pro ujasnění je dobrý tento článek: http://zivakultura.cz/2012/06/syndrom-zvysene-propustnosti-streva/

Zkráceně výtažek z zivakultura.cz:

Úvodní dieta má za úkol zaléčit a zacelit střevní stěnu a tím odstartovat celý proces léčby. Většina GAPS pacientů má velice špatné zažívání, ať už mají či nemají s tím spojené problémy. Pomocí GAPS diety se střevo vyčistí od staré vlákniny a dalších nepotřebných látek, které mohou střevo dráždit. Střevní stěna se obnovuje tím, že staré a opotřebované enterocyty jsou, dá se říci odřené a je potřeba je nahradit novými. Aby se tak stalo, musí být vaše střevo velice dobře živené pomoci látek, které obsahují amino kyseliny, želatinu, glukosaminy, tuky, vitamíny a minerály, což jsou jednoduše řečeno látky, ze kterých se vnitřní stěna vašeho střeva skládá. Tato buněčná výměna je více méně řízena zdravými bakteriemi, které žijí na vnitřní stěně vašeho střeva. Bez těchto bakterií je léčba nemožná.

Úvodní dieta GAPS je velice bohatá na všechny výše zmíněné faktory, tak potřebné k samotné léčbě.

Článek o tom, jak uchopit lekci, když se před porodem dozvíte tu strašnou zprávu, že je miminko v bříšku hlavou nahoru. 

Sedí tam jak paša. Nebo leží naštorc. Obojí zavání císařským řezem. Je vám hrozně. Takhle to přece nemá být! Přece chci rodit vaginálně a přirozeně. Tak proč? Co dělám špatně? Co mám udělat pro to, aby "se to srovnalo"?

Co mám srovnat já?

Nám se to stalo v 37.týdnu. V tomto týdnu už bývá často miminko dávno uložené hlavičkou dolů, vyčkávajíc na zrození. Nene, my si ještě potřebovali "něco" uvědomit. A že toho bylo...

Možnosti, proč se tak dítě stočí:

:: Miminko jako příčka.

Zkoušeli jste se někdy zamyslet nad tím, jak mluvíte se svým dítětem? Nedávno jsem se setkala s paní, se kterou jsme zapředly rozhovor kolem výchovy dětí. Říká: „Mně se líbí, jak to dělá můj manžel. Ten zavelí a děti jdou udělat bez řečí, co po nich chce, dál s nimi nediskutuje a oni vědí, že to prostě udělat musí. Přede mnou takový respekt nemají. Někdy se dokonce zaseknou a já je vůbec nemůžu donutit k tomu, aby udělaly to, co po nich chci.“ Sevřel se mi žaludek. Přesně jsem v ten okamžik věděla, jak se dítě v těchto situacích cítí.

Zkuste si představit, jak byste se cítili vy, kdyby váš partner zavelel a vy museli bez řečí udělat to, co po vás chce. Bez ohledu na to, jestli tomu rozumíte nebo ne, bez ohledu na to, jestli se vám to líbí, nebo nelíbí, jestli s tím souhlasíte, nebo nesouhlasíte, prostě bez řečí. Teď hned a okamžitě!!!!

Zkuste si uvědomit, jak moc často mluvíme s našimi dětmi tak, jak by se to nám samým nelíbilo, kdyby tak s námi mluvili druzí. Samé příkazy, zákazy kritika a porovnávání s druhými ve smyslu toho, jak ti druzí jsou lepší. A takhle je to celý váš život.  Cítíte, jak vaše sebevědomí bere za své?

Mnoho rodičů ve víře toho, že dělají to nejlepší pro svoje děti, učí tyhle malé bytosti, které jako houby nasávají úplně všechno, co kolem sebe vidí a slyší, pouze slepě poslouchat.

Výchova strachem vede k tomu, že dítě sice udělá vždy to, co po něm chceme, ale neví proč a jaký to má smysl. A protože máma s tátou v očích dítěte vědí a umí všechno nejlíp, vezmou si to za své. Otiskne se do nich vzorec jejich chování a budou ho stejným způsobem uplatňovat i v dospělosti. Budou poslouchat.

S největší pravděpodobností, budou vždy zaměstnanci a nikdy nebudou mít dost velké sebevědomí na to, aby se postavily na vlastní nohy. Nenaučíte je totiž samostatně se rozhodovat, správně věci posuzovat, zodpovídat si sám za sebe, protože to vždy  „lépe“ rozhodnete a uděláte za ně. Naučíte je pouze poslouchat. Tentýž vzorec budou uplatňovat i ve vztazích. Budou si hledat kamarády, kteří jim budou nadřazení a oni vždy rádi udělají vše tak, jak to chtějí druzí. Najdou si jim nadřazené, mnohdy despotické partnery.

MK Bazárek - Brno 16. 3.

Více informací a více článků k bazárku najdeš ve skupině https://www.modrykonik.cz/group/6944/

Zveme vás na bazárek dětského oblečení

v pondělí 16. 3. 2020 mezi 14:00 – 17:00

v Obchodním domě Klášter, Josefská 1, Brno

Přijďte prodat věcičky, které už vaše děti nenosí a nakoupit přesně to, co právě potřebují:

Zánět středního ucha i „obyčejná“ bolest uší jsou velmi běžná dětská trápení. noci děti nemohou usnout, přes den jsou vyčerpané a uplakané. Přestože by si nejedna maminka přála se v klidu vyspat, zároveň chce svému drobečkovi hlavně pomoci od bolesti. 

Někdy je bolest ucha způsobena jen druhotně, protože spousta nervů z různých částí těla prochází právě uchem. Mohou tak bolet i kvůli onemocnění čelistí nebo bolesti hlavových či krčních svalů. Pokud bolesti vycházejí přímo z ucha samotného, je to důsledkem onemocnění nebo dokonce poškození zevního nebo středního ucha. 

Poznejte ušní infekce včas 

Neléčená infekce uší je velmi nebezpečná. Může způsobit prasknutí ušního bubínku a problémy se sluchem. Pokud potíže pokračují, vždy je potřeba navštívit lékaře. Někdy je k úplnému vyléčení potřeba dokonce několik kol antibiotik. 

Starší dítko si dokáže postěžovat, že jej ucho bolí a není radno to podceňovat. U malých dětí se však ušní infekce dá vypozorovat podle horečky, podrážděnosti nebo pláče. Také pokud si za ouško tahá nebo si ho příliš mne, nebude vše v pořádku. 

Jak se o bolavá ouška postarat? 

Tedy, tak brzo jsem krizi nečekala. Po včerejší večerní neskutečné bolesti kolen jsem ale něco čekat mohla… Ráno jsem vypravila m. do práce, am. se vzbudila taky, vypadalo to v pohodě. Jenže než jsem si stačila cokoliv dát do žaludku, tak am. znovu usnula u prsa, já prostě s ní… celou dobu u prsa a já se vzbudila totálně vyčerpaná. Třásly se mi kolena, měla jsem velkou slabost. Přemýšlím, jestli to není LOW-CARB (málo sacharidů), a nebo jsem nemocná, ale to je trošku jiné…i když jsem se snažila jíst dostatek zeleniny, asi jí nebylo dost, vzhledem k tomu, že kojím… vývar dobrý, ale nezvládl to spravit. Dala jsem si na talířek všechnu mrkev, co jsme ještě měli, ale malý sabotér mi jí půlku snědl na posezení;) V háji… je mi fakt zle… dala jsem do pračky, ale můžu už jen sedět… kdybych nebyla na dietě a krátce po měsíčkách tak řeknu, že jsem těhotná🙂 A mám chuť na koblihy! Hmm… je mi na zvracení. Posílám jednu střelnou modlitbu, protože v krizi jsem schopná všechno hodit za hlavu. A uvařím si heřmánkový čaj s pořádnou lžící medu. Téměř zázračně se mi udělá líp…. Low-carb?....? Píšu dotaz na zivakultura.cz, ale nedělám si naděje, že brzo odepíší… posílám sestru na nákup, já bych to asi nedala…

Postupně se mi udělá lépe, zle mi už není a večer už mám celkem normální sílu…taky jdu pozdě spát, protože potřebuji dát do pořádku velký hrnec s vývarem, který se tu pomalu vaří dva dny.

Am. má ukázkovou stolici, asi 3. Hm…ta dietu snad fakt nepotřebuje:D

Bolí mě kolena a klouby u prstů. Zjišťuji, že jsem si neplánovaně brala plnou dávku probiotik(tj.20miliard živých bakterií/den). Takže asi fakt detox. To jsem v úmyslu neměla…ani mě nenapadlo, že to bude tak nárazové. Tuhle dávku jsem si někdy dala i po antibiotikách a žádný die-off efekt jsem nepozorovala…asi je k němu potřeba právě i ta změna stravy a se vším se prostě začíná postupně.

Odepsala poradkyně na GAPS. Vzhledem k tomu, že kojím, mi důrazně doporučila přejít na plnou dietu, protože při úvodní je detox velký…hm…a já se snažila být tak připravená a brát to poctivě. Každopádně má pravdu. Večer na vše rezignuji a prostě po am. dojím, co nechala…kus jablíčka, banán a vajíčko. Pochutnala jsem si. K tomu jsem neodolala pár vlašáků (máčených a sušených v troubě, skladovaných v lednici). Přijde mi, že na vše reaguji v pohodě.

m. chce ovšem úvodní dietou projít plně. Už mu ale nemůžu dělat podporu…aspoň mu nebudu říkat, co jsem jedla já;) Dnes jedl to samé, co já, kromě večerního dojídání. Po večeři dokonce řekl, že to bylo výborné…?? :DD Detoxikační koupel jsme si dnes nedali nikdo. I m. bolí celé tělo, hlavně kolena a lokty…

Právě jsme spustili možnost zadávat ve službě PRO inzeráty na Použité věci a Vlastní výrobu (handmade). 

Dosud mohli PRO uživatelé zadávat jen inzeráty na Nové věci. Teď máte na výběr tři druhy inzerátů: 

• Nové zboží
• Použité zboží
• Vlastní výroba

Při zadávání inzerátu vyberte kategorii (oblečení, hračky apod.), a pak vybíráte druh inzerátu. PRO uživatelé mají přednastaveno Nové zboží, můžete si ale zvolit také Použité zboží nebo Vlastní výroba:

Počet PRO inzerátů není jinak omezený (na rozdíl od běžných a PLUS uživatelů). Všechny druhy inzerátů se vám budou zobrazovat přednostně, stejně jako doteď.

Použité věci

Úvodní dieta - první fáze

Budík na šest hodin, chci připravit vývar na požívání, dovařit zeleninu atd. Budík úspěšně zaklapnu a vstávám v sedm. Blahořečím svému andělu strážnému, že malá tu hodinku spí v klidu a já mohu pracovat. Dnes opravdu chci s dietou začít, nebo se vůbec neodhodlám! A je mi jasné, že pokud nebudou věci nachystané, tak m. odejde do práce s rezignací a k dietě se neodhodlá…

Ráno celkem v pohodě, skopový vývar mě neskutečně navnadil, plný masa a zeleniny mi vydržel na půlku dne bez toho, aniž bych pociťovala hlad a musela svačit. Stačila snídaně.

M. byl celkem spokojený.

Jsem překvapená, jak jsem celkem plná energie a jak málo mi stačí na uspokojení. Kdybych si dala rohlík, tak mám za chvíli hlad🙂

Večer m. krize. Vývar s masem mu nestačí, chce takzv. něco pevného do žaludku, prostě „hutného“, jak se vyjádřil. Dobře… tak já teda začnu vařit:D Udělala jsem květákovou kaši a přidala brokolici. M. to uspokojilo a mě vlastně taky.

Pro ty, kteří ví, co GAPS je, je první odstavec pouhé opakování…

Co je GAPS? … něco jako „lék na všechny nemoci“ a snad ne s tak velkou nadsázkou řečeno. Pěkně je to zde: http://zivakultura.cz/2012/06/co-je-to-gaps/

Zkráceně: GAPS= GUT and PSYCHOLOGY SYNDROME, což při překladu do češtiny popisuje to, že naše střevní flora, tedy bakterie které máme ve střevech, má obrovský vliv na stav naší psychiky a může přímo či nepřímo ovlivňovat náš celkový zdravotní stav. V praxi to tedy znamená, že stav našeho zažívacího systému je v podstatě klíčovým bodem našeho zdraví.

Jak to laicky vysvětluji m. a těm, co se ptají: ve střevech je toho hooodně…toho dobrého i zlého. Pokud vše funguje jak má, tak se toho zlého není třeba bát. Candidy a spol. denně přijímáme v potravě a neovlivníme to. Problém začne, pokud si z různých důvodů poškodíme trávení ve střevech (pokud enterocyty na mikroklkách nedokáží efektivně trávit disacharidy aj). Nestrávené sacharidy začnou krmit špatné bakterie, Candidám narostou chapadélka, uchytí se na stěnách střev a začnou produkovat toxiny…Střeva jsou chorá, zánětlivá..Toxiny následně zamořují celé tělo a jsou příčinou mnoha zánětů, slabé imunity, mnoha nemocí….úspěšné léčení a vyléčení je praktikováno u autismu, mnoha autoimunitních onemocnění, jako jsou astma, ekzém, alergie, dále dyspraxie, dyslexie, ADHD…i obyčejné kvasinky, které trápí třeba mě;)

Boj spočívá na více frontách:

1)vyvarujeme se všech složitějších sacharidů(ani kousek ať neprojde!), které GAPS pacienti vlivem chorých enterocytů nejsou schopni trávit a které následně krmí špatné bakterie

Vliv slova na naše sebevědomí je jeden z nejsilnějších aspektů, které nás ovlivňují. To jakým způsobem s námi jednají naši rodiče, naši kamarádi, učitelé ve škole, spolupracovníci a nadřízení, naši životní partneři a naše děti.

Slovo je velmi mocný nástroj a stejně tak jako nám dokáže být velmi dobře k užitku, může se stát zbraní, která způsobí na našich duších zranění, která se jen velmi špatně léčí a v mnoha případech se tyto rány nepodaří zacelit do konce života. Zvláště děti jsou velmi citlivé na to, jak s nimi mluvíme, jakými výrazy je častujeme, jaký volíme tón hlasu.

Kritika dospělého, obzvlášť rodičovská může vzít dítěti vítr z plachet na pěkně dlouhou dobu. Kritika, která se uloží do mozku, jako program do počítače pak ovlivňuje to, co budeme, nebo nebudeme dělat, to jak se budeme nebo nebudeme chovat, to jak budeme nebo nebudeme schopni komunikovat s lidmi, jestli se budeme umět prosadit a s kým se budeme stýkat.

Je jedno kolik nám je let. V dospělosti je to s kritikou podobné jako v dětství. Pravděpodobně se na věc,  která  je opakovaně kritizovaná nakonec vykašleme. Přestaneme chodit do společnosti, když nám opakovaně zkritizují oblečení, přestaneme chodit na koupaliště, pokud se kritika týká naší postavy, přestaneme zpívat, protože je kritizován náš hlas, přestaneme malovat ……Přestaneme mít rádi sami sebe.

Dovolíme lidem z našeho okolí, aby z nás udělali někoho, kdo se nám nelíbí, s kým nejsme spokojeni a s kým se necítíme dobře. Čím více se necháme ovlivnit názory druhých, tím těžší je uvědomit si, že to nejsme opravdu my, je to jen projekce lidí z našeho okolí. Většinou takových, kteří jsou nespokojeni sami se sebou a hnáni závistí ničí životy a sebevědomí nás ostatních.

Zkusme se na sebe podívat svýma vlastníma očima.

Když jsem se v létě seznámila s Martinou, hned jsem věděla, že si budeme blízké. Bylo to takové to přátelství na první pohled, kdy jedna má na jazyku zrovna to, co druhá povídá. Přeletěla jiskra a už jsme pusy nezavřely. Já čerstvě máma 4 dětí a ona zrovna 4. čekala. Obě vysokoškolačky, které daly přednost své rodině a svým snům před kariérou. ÓOO jaké dvě bláhové duše se setkaly! 🙂

Stejně jako jsme si rozuměly v názorech na život, bylo naším velkým společným tématem její těhotenství a touha po přirozeném porodu. Ani nevím přesně, jak jsme se dostaly k tomu, že bych mohla být přítomna u jejího porodu. Ale vzhledem k tomu, že jsme si tak v mnohém ladily, obě jsme si to přály. Já ze zvědavosti a touhy zažít porod z druhé strany, ona proto, že ve mně cítila zázemí, které potřebovala ke splnění svých porodních přání.

Celé těhotenství naslouchala svému srdci, a přitom nezapomněla naslouchat své dceři v děloze. Velmi stála o to, aby se jí porod rozběhl sám a nemusela na indukci jako u předešlých porodů. Toužila po prožitém zrození svého dítěte. Když se však její těhotenství přehouplo do 42. týdne, bylo po Vánocích i Silvestru a Mariánce se nechtělo stále ven, domluvila se v porodnici, že nastoupí na vyvolání. Vážím si jí za to. Udělala to tak, jak to bylo nejlepší pro ni o pro děťátko.

Přijela jsem za ní kolem 11 hodin dopoledne, zrovna ležela po zavedení části tablety a čekala, kdy to vypukne. Povídaly jsme si a nic se nedělo. „Snad tenhle porod zase neprokecám“, zaznělo jí z úst. Její muž seděl u okna a občas mrknul na hodinky, snad stihne chlapy a objednanou hospodu na zapíjení své dcery! Nechci mu křivdit, byl skvělý. Pro něho jako muže byl porod manželky velmi silnou zkušeností. Tiše seděl nebo stál, snažil se být k užitku, ale nevěděl jak, a tak do ničeho nezasahoval. Raději nedělat nic než něco zkazit. Pro ženu je sedící muž tichou podporou a tvůrcem bezpečného zázemí v neznámém nemocničním prostředí, což není málo. Mnohdy muži trpí, když vidí svou milovanou ženu v bolestech a kdyby mohli všechno uspíšit, vykoukali by pro každou rychlejší minutu hodinky. Stejně na tom byl Pavel.

Po zavedení další části tablety se porod pozvolna rozbíhal. Už je to rok, co jsem se dívala na Martinu a vnímala to obrovské napojení ženy na svou božskou sílu. Pokoj jako by ztichl a vzduchem se šířily drobné vibrace jejího dechu. Vůně feromonů rodící ženy a mé zkušenosti z vlastních porodů mě vtahovaly do procesu porodu, kterého jsem se stala účastníkem ne tělem, nýbrž srdcem.

Byla jsem tichou společnicí, která se snažila být oporou. Nebýt viděna, kde nemám a být cítěna, kde mám. Pomáhala jsem jí tak, jak bych pomáhala sama sobě, kdybych byla na jejím místě. Když čas od času přišel doktor s dotazem, jestli nechce porod uspíšit prasknutím plodové vody, podívala se na mě a věděla jistě, že toto nechce. Má přítomnost jí připomínala všechny její porodní přání. Mnohokrát jsme spolu probíraly, co si přeje a co ne, a proto stačilo jen být jí na blízku a podpořit jí v tom, aby nepodlehla tlaku, který lékař vyvíjel.

Celý ten příběh vlastně začíná čůráním na ovulační testy... Fíha, chceme miminko, ale vůbec netušíme, kdy je nejlepší čas na to vlítnout.. No nic zjistíme to díky testům.. Naběhla jsem do lékárny a těšila se na první studii toho, kdy si to ta příroda zrovna u mě načasovala 🙂 Světe div se, houby po 14 dnech, ale rovnou 20.. Perfektní zjistění a ted už žádné "vyrábění" na prázdno, ale pěkně v termínu 🙂

Uplynul jeden měsíc, druhý měsíc, pořád nic.. Před námi ples v Praze, na kterém, když jsem odjížděla, jsem tvrdila , že zpátky už se vrátime určitě o jednoho navíc... Myšlenky se upínaly na ples, šaty, výlety po Praze a samozřejmě celou dobu v Praze nebyl čas ani energie na "výrobu".. Každopádně celý víkend jsme si užili.

Poslední den výletu jsem byla značně podrážděná a protivná, celkově ne tak uplně ve své kůži, ale snažila jsem se, abych si poslední den náležitě užila.. 

No nic, čas očekávané MS se blížil a já, jako každý měsíc zásobena těhotenskými testy, jsem zamířila brzy ráno na toaletu, abych zjistila, zda se tento měsíc tedy podařilo.. Že si mimiko z Prahy nepřivezu mi bylo zcela jasné, jak bych mohla 🙂))

Oči po ránu ještě na půl zalepené, čůrám si tak na počůrtyčku a ono //... ty brďo, já vidím //, ten pocit euforie, vzrušení, radosti... Totální emoční výbuch.. Celá štěstím bez sebe, jsem to šla ukázat polovičce v domění, jak bude rád.. Jeho reakce mě překvapila... jen tak něco zabrblal a spal dál.. Pche nějaký papírek, takových papírku ti počůrám deset a vždy tam budou // ... No jo no, chlap 🙂)) až když uviděl na genetice to hýbající mrně, tak teprve uvěřil a úplně pookřál 🙂

Těhotenství utíkalo rychlostí blesku, tedy do cca 36 týdne. Pak se mi zdálo, že se čas stopnul a těhotenství je nekonečné.. Někdy krásné, někdy náročné, někdy příjemné, někdy nepříjemné a my jsme byli nedočkaví, jako malé děti, čekající na Štědrý večer 🙂

Tak slavíme obrovský úspěch!!!

Malá je už zase krásná!Ve vláscích sice ještě trochu seborea, ale tu už zmáknem (zkusím teď zinkový olej, ten se do šupinek nanáší lépe než mast).Paní Věře Zíkové patří můj obrovský dík!

Jen tedy v pátek a v sobotu, kdy už byl stav pěkný, jsem začala prvně s nemléčným příkrmem: mrkvička s bramborem. Před mrkvičkou pí. Zíková varuje... A opravdu, první den měla malá častější stoličku a druhý den ještě k tomu zase zrudla. Po koupání navíc ještě šupiny na lýtkách, která má jindy "jen" suchá. Chtěla jsem pomalu začít s příkrmy - protože sama mám celiakii, tak abysme stihly včas zkusit lepek (v době imunologického okna (cca 4.-7.měs). Ale asi jsem - vzhledem k našemu stavu - udělala blbost - s příkrmy ještě počkáme...Stejně tak ještě počkám radši s promašťováním - už se mi zdá hladká (i přes šupinky), ale pořád se hrozně škrabe, takže ještě chvíli a pak se uvidí, třeba to ani nebude třeba!

• darujeme ti informační letáky, plakátky
• tvůj bazárek podpoříme bannery na Modrykonik.cz 
• dáme ti návod, jak se takový podařený bazárek dělá (pár jich máme za sebou 🙂
• podpoříme celou akci logem Modrého koníka 

Na jaro 2016 s vámi už chystáme bazárky v těchto městech.

Popřemýšlej nad otázkami:

1. Poskytne nám obec nebo město zdarma prostor, kde by bazárek mohl proběhnout? (kulturní dům, společenský sál, sokolovna...)
2. Kde všude můžeme akci propagovat? (školky, dětské centrum, nemocnice a porodnice, infocentrum, dětský lékař, restaurace, kavárny, cukrárny apod.)
3. Je u vás např. dětský domov, kojenecký ústav, domov pro matky a otce v tísni apod., kam by maminky  mohly darovat věcičky, které se na bazárku neprodají?
4. Je v okolí agentura nebo dětské centrum, kteří by mohli na akci zajistit hlídací koutek? Nebo i více spolupracovat, poskytnout své prostory?
5. Uvítáme další nápady, tipy, a cokoli nejasného dořešíme 🙂

Jak MK Bazárek funguje najdeš třeba v této skupině: Bazárek Prostějov

Ozvi se nám, dohodneme se na spolupráci, vytvoříme podobnou skupinu a začneme s přípravami na JARO! 🙂