Květák, brokolice, ružičková kapusta, okurky, cibule, česnek, paprika. Běžně jde o zdraví prospěšnou zeleninu. Avšak v případě, že kojíte, měli byste je ze svého jídelníčku vyloučit, stejně jako kávu a příliš kořeněné jídla. Snížíte tak pravděpodobnost, že vaše děťátko bude bolet bříško.

     Určitě už jste slyšeli o medu lipovém, akátovém, lesním, pastovém... ale i pampeliškovém, pekařském aj. Tento článek bude právě o těchto medech a "nemedech" 🙂

Pohankový, lipový a jiný „ochucený“ med

     Když mluvíme o medu lipovém, akátovém, javorovém, pohankovém, malinovém aj., máme na mysli med v drtivé většině z květů těchto rostlin a stromů. Včely mají totiž úžasnou vlastnost být věrny jednomu konkrétnímu květu – tedy druhu rostliny. V určitém časovém období sbírají nektar např. jen z řepky (řepkový med). Samozřejmostí je dostatek těchto rostlin a stromů v okolí, to je řešeno přistavěním úlů např. k řepkovému poli, lipové aleji aj. Je pak už jen na včelaři, dokáže-li tento druhový med zpracovat – oddělit. V žádném případě se tedy nejedná o příchuť uměle do medu přidanou (toto pak musí být uvedeno na etiketě - med s mateří kašičkou, med s ořechy apod.). Např. na polském trhu se lze setkat s medy míchanými s bylinkami aj..

Co je to ta medovice?

     Medovice je hustá (lepkavá) sladká tekutina produkovaná různými mšicemi a jiným hmyzem, souhrnně označovaným jako producenti medovice. Ti při sání rostlinné šťávy filtrují bílkoviny a přebytečnou sladkou šťávu vylučují na listy rostlin a stromů, jehličí i větvě, aniž by prošla jejich zažívacím traktem. Medovice tedy není výkalem. Tuto sladkou tekutinu včely sbírají a tvoří z ní tzv. medovicový med (nepřesně označován jako lesní). 

 Pastový, pastovaný med

Věděli jste, že podle průzkumů, většina maminek dbá o to, aby přípravky pro jejich děťátko byly založené na přírodní bázi? Také při výběru všech výrobků pro miminko zohledňují tuto skutečnost. Při koupi kapek ColiPrev nemusíte mít starosti. Složené jsou výhradně z přírodních ingrediencí.

Porod – chvíle, kdy žena a i její doprovod jsou v úplně jiném časoprostoru a vnímají vše jinak. Je to chvíle transformace, přeměny ženy v matku, přeměny vztahu k sobě, dítěti, ale i doprovodu (ať už je to manžel, matka, kamarádka).

Díky Bachovým esencím lze podpořit ženu, zbavit jí strachů a navodit tak uvolnění, možnost se zaměřit sama na sebe a na své tělo, na své dítě uvnitř sebe. Lze aktivizovat přijetí změny a zlepšení adaptace na ní. Posílit a dodat energii, která je v tento čas tolik potřebná.

   Tak jak se žena cítí v době těhotenství (kdy často vyplouvají na povrch různé strachy, které musí zpracovávat), před blížícím se porodem, během něj, ale i po porodu, má vliv i na dítě.  Klidná žena/maminka = klidné dítě. Bachovy esence lze užívat v době těhotenství a po něm, nemají žádné vedlejší účinky.

   Bachovy esence dokážou pomoci i doprovodu, aby získal jistotu a dokázal lépe komunikovat a podporovat, zbavit jej strachu z dané situace, pokud jej cítí.

Změna – co pro vás toto slovo znamená? Jste radši v zaběhlých kolejích nebo se vrháte po hlavě do každé příležitosti, která se naskytne? Či rozvážně vše promyslíte a poté se rozhodnete, zda změnu podstoupíte nebo ne? Jak jste na tom?

   Máte rádi změny? Nebo vás rozhodí i ta drobná, např. že má autobus zpoždění?

Vadí vám změny? To že přichází podzim nebo zima vám přináší chmurnou náladu ?

   Chcete dokázat svůj přístup ke změnám ZMĚNIT? Dokázat je přijímat lépe bez toho, aby vás to vykolejilo?

ZMĚNA, kterou prožíváte jako náročnou může být jak negativní (problém v zaměstnání, nemoc, ztráta, apod.), tak i pozitivní (stěhování do lepšího bytu, svatba, nové zaměstnání, aj.) nebo konflikt mezi dvěma negativními nebo pozitivními možnostmi.

    Pokud víte, že vás takováto změna čeká a nejste si jisti, jak jí budete zvládat a chcete předejít problémům, zbytečnému zmatkování a komplikování situace, dlouhodobým následkům, aj. můžete použít Bachovy esence , která mohou být vaším průvodcem v této situaci a způsobí, že každá další změna v živote bude pro vás lépe zvládnutelná.

„V noci jsem spala asi jen dvě hodiny, zbytek noci jsem přemýšlela. Stále se mi vracel obraz syna a jeho očí upírající se na dveře pokoje, za kterými tušil pěstounku a její bezpečnou náruč. Pro mě to bylo strašně náročné, jak se mám stát matkou – bezpečím, ke kterému se bude upínat?“

Námět na dnešní článek si mě našel sám a já za to moc děkuji. Mladá adoptivní maminka se mnou totiž sdílela svoji zkušenost s adopcí syna, který byl prvních osm měsíců svého života umístěn v péči přechodných pěstounů.

„Dva roky od podání žádosti u nás zazvonil kouzelný telefon. Hned následující den jsme se jeli na kraj seznámit se spisem šestiměsíčního chlapečka. Už když nám sociální pracovnice četla spis a vykukoval z něj kousek fotografie modrookého chlapečka, jsme věděli, že chceme Jonáše vidět. Ještě týž den, protože pěstouni byli doma, jsme ho mohli navštívit. Cesta k pěstounům se nesmírně vlekla a zároveň proběhla velmi rychle. Byla jsem ze setkání se svým budoucím synem nervózní, měla jsem především strach, aby jiskra sympatií proběhla mezi námi všemi.“

První setkání budoucích rodičů s chlapečkem tak proběhlo v domácnosti přechodných pěstounů. Mezi adoptivními rodiči a pěstouny proběhla velká vlna sympatie, takže se celá schůzka nesla v duchu úžasné pohody a klidu. Pěstouni dali rodičům prostor, aby se v klidu seznámili se svým budoucím synem.

„Moje obavy se rozplynuly okamžitě, když jsme se Jonášem setkali. Jiskry mezi námi všemi doslova létaly a my jsme okamžitě sociální pracovnici sdělili naše kladné vyjádření. Při setkání s Jonášem jsem cítila, že on je můj syn. V ten okamžik jako by se mi narodil v srdci.“

„Od prvních okamžiků, kdy jsme si Jonáše chovali v náručí, se stále usmíval. Čišela z něj velká spokojenost. Bylo na něm vidět, že nijak citově nestrádá. Všechny jeho potřeby byly naplňovány, takže byl miminkem, které téměř nikdy neplakalo. Velká pohoda byla cítit i z pěstounů. Viděli jsme, jak Jonáše milují, jak se k němu celá rodina láskyplně chová a on jim to svým úsměvem na tváři vracel.“

Dětská kolika je postrachem většiny čerstvých maminek. Proč vznikají – na to neexistuje jednoznačná odpověď. Za problémy s trávením můžou být různé příčiny – stres, napětí mezi děťátkem a maminkou, nesprávná technika krmení, strava matky, nezralost nervového systému a podobně.

Není to Bůh, kterého známe z Bible, není to postava, která existuje v nebi a ke které se modlí třeba některé z Vás. Přesto existuje a je silný.
Ale cesta k nalezení něčeho tak výjimečného je většinou trnitá a má to svůj důvod.

Život není vždy fér, vlastně není skoro nikdy spravedlivý. I když děláme všechno správně, srazí nás k zemi a my musíme pracně šplhat zpět nahoru.

I v těch nejhorších chvílích, kdy jsem se ptala sama sebe  "Proč zrovna mě?"
jsem nedostala žádnou odpověď.
Žádná totiž není.
Měla jsem se spíš ptát: "Proč teď? Jaký to má důvod?"
Dnes po tolika letech už vím PROČ.

Někdy musí přijít něco, co Vás donutí spadnout až na úplné dno, všechno ztratit, abyste mohli zase najít něco nového, něco, co je lepší a co má větší hodnotu.
Co Vám nakonec dá mnohem víc, než jste měli předtím.
Každá z nás máme takový okamžik ve svém životě, může to být malý okamžik nebo velký okamžik.
Vlastně nezáleží na tom, jak ho vnímá okolí, ale jak ho vnímáme my, protože to, co je pro nás velké a příliš, ostatní můžou cítit jako bezcenné.

Dlouho mi trvalo, než jsem našla dost sil napsat tento článek. Vím, že nejsem jediná, kdo prožil nebo prožívá v životě nějaká úskalí, kterým musí čelit.
Upřímně, ani se necítím hodna lítosti, protože když se rozhlédnu kolem sebe a vidím, kdo s čím bojuje, přijde mi, že já si vlastně nemohu na nic stěžovat.
Ale před pěti lety touto dobou jsem měla pocit, že nepřežiji ani den, že tohle opravdu nezvládnu.

Stála jsem proti něčemu, co jsem si neuměla nikdy ani představit, že se mi stane.
Některé z Vás už to možná vědí, někdy jsem to třeba lehce nastínila nebo naznačila, ale zatím jsem ještě neměla odvahu a sílu to vyslovit nahlas.
Ale dnes mám, protože jsem našla svého Boha.

Před pěti lety jsem touto dobou na den přesně, v náručí držela tehdy tříměsíční dceru a zůstala sama.
Sama se svými čtyřmi dcerami, uprostřed ničeho. Stála jsem proti obrovskému balvanu, který se na mě valil a já nemohla utéct.

Říká se, že čas zhojí všechny rány, ale některé jsou tak hluboké, že to trvá déle, než bychom si mysleli.

A takovou dírou pro mě byl odchod mého bývalého manžela.
Odchod to byl nečekaný, nepřipravila jsem se na něj emocionálně, fyzicky ani materiálně. Ze dne na den jsem najednou stála a zírala do prázdna.

Bojím se, že Vám nedávám všechno, co by jste chtěly a přály si.

Nejsem vždy nejlepší máma ani tak dobrá, jak bych si přála být.

Každý den dělám chyby.

Moje milované dcery,

Občas se ráno probudím a doslova na Vás zírám. Přijde mi, že jste se přes noc tak změnily. Vaše oči vypadají starší.
Jedna moje část je nadšená, protože Vás vidím měnit se v bytosti plné odhodlání a života a vím, že toho máte před sebou ještě tolik.
Druhá část je vyděšená, protože si uvědomuji, jak ten čas rychle ubíhá a nemohu ho zpomalit.
Bojím se, že nějak prospávám to kouzlo Vašeho dospívání v tom všem chaosu denních povinností.
Bojím se, že Vám nedávám všechno, co by jste chtěly a přály si.

Nejsem vždy nejlepší máma ani tak dobrá, jak bych si přála být.

Každý den dělám chyby.

Někdy reaguji jinak, než bych si přála a místo, abych Vás vyslechla, tak Vás odmítnu. Někdy je toto totiž tak moc, že to prostě nezvládám.
Někdy jsem myšlenkami mimo a poslouchám Vás napůl. A pak si to vyčítám, protože vím, že to VÍTE.
Zpětně nad tím pak přemýšlím a mrzí mě, že jsem neodpověděla jinak nebo neudělala něco tak, jak jste si přály.


Hlavně na konci dne, když jsem unavená, nejsem úplně sama sebou. Přála bych si, aby tomu tak nebylo, ale je.
Přála bych si říct, že jsem vždy dokonalá máma, která odloží všechno stranou a je tu pro Vás 24 hodin denně tak, jak potřebujete. Ale nejsem.
Někdy se bojím, že mi to neodpustíte a jednou mi to vyčtete.

Když jsem byla ve Vašem věku, myslela jsem si, že jako dospělá budu dělat všechno jinak, než moji rodiče. Ale dnes vím, že někdy prostě děláme jako rodiče všechno co můžeme, ale nestačí to.

Někdy zapomenu zvolnit a užít si ten čas s Vámi, někdy se zapomenu i smát. Ale snažím se,opravdu se každý den snažím.

Vím, že je snadné myslet na negativní věci a zapomenout na všechno pozitivní, ale i přes to všechno, chci, abyste něco věděly.



Když se na Vás podívám, jsem HRDÁ. Vidím sebevědomé, odhodlané bytosti, které se nebojí říct nahlas svůj názor a stát si za ním. A i když je zrovna tohle pro mě jako rodiče mnohdy těžké, nakonec jsem za to opravdu ráda. A doufám, že se jednou budete za svůj názor opravdu prát.

Vždycky tu pro Vás budu a doufám, že to víte.
Že víte, že za mnou můžete přijít se vším, co Vás trápí, se všemi svými nejistotami a společně najdeme řešení.
Doufám, že Vás moje slabost něco naučí. Naučí Vás, že je to v pořádku cítit se zoufalý a mít chuť se na všechno vykašlat. Doufám, že až budete jednou čelit svému vlastnímu pocitu zlomení, únavy, strachu a zmatku, budete vědět, že je to normální mít takové pocity.

Doufám, že Vás Vaše nedokonalost nebude děsit tolik, kolik děsí mě samotnou ta moje.

A že nikdy nepřestanete bojovat. Budete zápasit ze všech svých sil za všechno, čemu budete věřit a co budete milovat.

Ne vždy půjde život směrem, jakým budete chtít. Všichni děláme chyby a i Vy, moje holčičky, budete dělat spoustu a spoustu chyb.

Milé maminky, dnes jsem si pro vás připravila soutěž, ve kterej můžou 3 z vás vyhrát výživový doplněk, kapky ColiPrev. Znění soutěžní otázky a stejně tak i pomůcku na získaní správné odpovědi, najdete ve Fóru. Držím palce!

Spokojené a usměvavé děťátko, to je přání každé maminky. Situace však nebývá vždy taková, jakou bychom si přáli. Dětský pláč, způsobený bolestmi bříška, bývá často běžnou součástí bezesných nocí mnohých maminek.

Dětskými kolikami trpí děti především ve večerních hodinách.

Problém mnohých kojenců v prvních týdnech života je ješte nedostatečně vyvinutá střevní mikroflóra a s tím souvisící nedostatečná produkce enzymu laktáza. V takovém případě dochází k neschopnosti děťátka trávit mateřské mléko či tekutou kojeneckou stravu.

Jak jste řešili koliku u svého miminka Vy? Zapojte se do diskuse ve Fóru.

Během října jsem měla naplánovanou služební cestu do Keni a při té příležitosti mě napadla myšlenka navštívit mé adoptované dítko jménem Peter Joshua Kamau. Klučinu jsme si adoptovali s přítelem v roce 2013, kdy jsme se rozhodli zapojit do programu “Adopce afrických dětí-projekt pomoci na dálku”.

Několik týdnu jsme hledali vhodnou organizaci. Jako téměř každý jsme se obávali, aby peníze opravdu šly tam, kam mají. Mnoho mých známých mě odrazovalo od adopce na dálku, že v dnešní době chtějí člověka jen okrást, a že se peníze stejně na dobrou věc nikdy nedostanou. Centrum Dialog jsme se rozhodli osobně navštívit a získat informace o adopci. Líbila se nám i myšlenka návštěvy dítka. Také bylo fajn, že na nás nikdo nevyvíjel nátlak a smlouva se dá kdykoli vypovědět. Vrátili jsme se domů s pevným rozhodnutím někomu pomoci.

Otevřeli jsme si databázi, kde bylo mnoho dětí, které potřebovaly pomocnou ruku a bylo velmi těžké učinit výběr. Pak jsme ho objevili, malého usměvavého klučinu. Líbilo se nám, že ho můžeme sponzorovat od začátku (v té době mu bylo pět let). Jako jeden z mála se usmíval i přes veškeré problémy a bídu ve které musel vyrůstat. Postup adopce byl velmi jednoduchý. Po půl roce nám přišel první dopis, ze kterého jsme byli nadšeni. V dopise bylo několik barevných obrázků a pár slov v angličtině. Od té doby nám každých několik měsíců dorazí do schránky dopis od Petera spolu s vysvědčením.

Abych se opět vrátila k mé návštěvě. Jakmile jsem měla letenku, tak jsem kontaktovala paní Lucii Tamášovou, ředitelku organizace. Velmi mě překvapila rychlá reakce a souhlas s návštěvou. Očekávala jsem, že bude nějaký zádrhel. Během dvou dnů jsme vyřešily veškeré potřebné věci a já se mohla těšit na setkání. Den před odletem jsem nakoupila několik fotbalových míčů a pro Petera další maličkosti. Do Nairobi jsem přiletěla šestého října brzy ráno a za pár hodin už na mě na recepci čekali dva místní koordinátoři: Ahmed a Vincent. Po hodinové jízdě jsme dorazili do školy Rosebella Preparatory Academy.

Škola je pro děti z nejchudších vrstev Nairobi a nachází se v oblasti Dandora. Vystoupili jsme z auta a vydali se do budovy školy. V té době probíhala výuka, takže jsem měla možnost nejdříve poznat paní ředitelku Rosabellu Wambui, která stála u zrodu projektu. Paní Rosabella na mě již čekala a mohla mi poskytnout velmi zajímavé informace o chodu školy.

Poté jsme se mohli vydat do různých tříd a děti pozdravit. Děti byly samozřejmě z mé návštěvy nadšení. Vždy mě hezky přivítaly a poté zazpívaly písničku. Starší žáci v angličtině, mladší ve svahilštině. Já se nemohla dočkat společného setkání s Peterem. Obešli jsme ještě několik tříd, než jsme konečně dorazili za chlapcem. Koordinátoři to pojali zábavnou formou a já musela uhodnout, který z dítek je Peter. Po chvilce váhání (všichni jsou si podle mne podobní) jsem uviděla opět ten krásný úsměv a bylo mi jasné, že je to ON. Děti to velmi pobavilo a začaly se smát. Nestává se často, že by někdo za nimi přijel. Následující dvě hodiny jsem měla možnost prozkoumat i zbylé třídy. Dokonce se mi naskytla příležitost navštívit i školičku. Ta byla super, moc se mi to tam líbilo. Dětičky byly kouzelné, i když se ze začátku trošičku bály. Bariéru jsem prolomila za pomoci sladkostí, které jsem jim rozdala ☺

Milé maminky a budoucí maminky,

jmenuji se Eva Gabrišová a pracuji ve společnosti VIVAX Management (CZ), s.r.o., která je výhradním distributorem přípravku ColiPrev v České republice. Právě tento produkt, který by měli poznat všechny maminky a hlavně budoucí maminky, vám představím během následujících dní.

Výživový doplněk ColiPrev je složený výhradně z přírodních ingrediencí a jeho hlavní složkou je enzym laktáza. Tento enzym rozkládá nestrávenou laktózu, která v mnohých případech způsobuje nadívání, křeče, bolesti a v konečném důsledku pláč děťátka.

Během následujícich dní bych vám ráda přinesla všechny důležité informace o kapkách ColiPrev, odpovím na vaše otázky a budu ráda, když se podělíte o vaše zkušenosti a rady, a samozřejmě se budete moct zapojit i do soutěže.

Těším sa na Vás 🙂

     Když vyčtete včelaři, že jeho med zcukernatěl, možná si ho trochu popudíte... 🙂

     Zaprvé - med necukernatí, med krystalizuje. Včelaři jsou docela hákliví na slovo „cukernatění“. Je to totiž naprosto nevypovídající pojem a navíc zavádějící. Říct někomu naprosto neznalému, že něco „cukernatí“, mohl by si myslet, že se to něco přetváří v cukr (zcukernatělý, podobně jako zkamenělý). Zřejmě i díky tomu si dnes spousta lidí myslí, že pokud med tuhne – krystalizuje, děje se tak proto, že je v něm přidaný cukr. Jistě, když se podíváme na strukturu některých zkrystalizovaných medů, je to snadná představa přimíchání krystalového cukru.

     A za druhé - pravý český med, stejně jako všechny středoevropské medy, díky specifickému chemickému složení a vlivem fyzikálních zákonů vytváří krystaly – tedy správně krystalizuje. Pokud se tak neděje, může být med poškozený, nebo šizený. Nebo to prostě není český med. Krystalizace je tedy jakousi známkou kvality českého medu. 

Co dělat, když chcete mít tekutý med

     Krystalizovaný i pastový med lze zahříváním opět uvést do tekutého stavu. Pokud má být zachována původní kvalita medu, nesmí jeho teplota převýšit 45 °C. Pokud chcete rozehřát zkrystalizovaný med, dejte jej přes noc na topení. Při rozpouštění v lázni na sporáku hůře uhlídáte správnou teplotu (bez teploměru vůbec). Nikdy neohřívejte med v mikrovlnné troubě!

     Kdo má med jen do čaje, nemusí mu krystalizace vadit, med ale nerozpouštějte v horkém čaji (hned po zalití), vysokou teplotou se ničí drahocenné látky jako enzymy, vitamíny aj.

Na konci prosince oslavil tchán s tchyní svoje 50. výročí svatby. Oni jsou spolu už půl století. Pane, jo půl století s jedním člověkem neuvěřitelný. Fakt, že jo!

Tchán s tchyní se potkali v jednom letním rezortu, kde oba dva pracovali na letní brigádě. V takovým tom rezortu, kde si Baby a její Patricka a zatančili svůj Hříšnej tanec. Tchán netančil, tchán dělal číšníka, tchýně zpívala. Potakli se ve stejný době, kdy jezdili ty široký americký káry a vzali se v době kdy:

1. Cassius Clay se ještě nejmenuje Mohammed Ali.

2. Válka ve Vietnamu bere na intenzitě, USA tam má kolem 500 000 amerických vojáků. Aby se tchán nestal jedním z nich hned po škole jde učit, protože jako učitel je vyřazenej z loterie. Mají s tchyní taky záložní plán pasy v šuplíku připravený na cestu do Kanady.

3. V Čině začala kulturní revoluce.

4. Simon a Garfunkel publikovaly moji oblíbenou desku Sounds of Silence.

Mé první těhotenství bylo naprosto neplánované. V době když jsem zjistila // na testu jsem chodila posledních pár dní do práce a v září měla nastupovat do opakovaného 4 ročníku na střední zdravotnické škole. S přítelem jsme v tu dobu byli spolu jen 9 měsíců.Byl to pro mě neskutečný šok, který jsem vydýchávala hodně dlouho. Chlapovi jsem to chtěla říct večer po práci, takže jsem mu napsala sms, že večer bude probíhat vážný rozhovor, ať si nic neplánuje. 

PAk následoval sms rozhovor:

 -Copak se děje?

-prostě potřebuju něco probrat, teď to neřeš

-Si snad těhotná nebo co, že mi to nemůžeš říct do sms?

-........Jo jsem......

"Když měl namalovat sám sebe, namaloval vězení a pak řekl, že tam žije opuštěný pán, který je zloděj a vrah a má na sobě elektrický kabátek a každý, kdo se ho dotkne, toho zabije." Děti které náhradní rodiče přijímají do své rodiny z kojeneckých ústavů nebo dětských domovů jsou pobytem v těchto zařízeních různým způsobem poznamenané. Z toho důvodu vznikla síť podpůrných služeb, která je pro pěstounské rodiny dostupná ze zákona a zdarma. O jaké služby se jedná? K čemu přesně jsou? A co se stane, když se s těmito službami na někoho zapomene?

Děti, které náhradní rodiče přijímají do své rodiny z kojeneckých ústavů nebo dětských domovů, jsou pobytem v těchto zařízeních různým způsobem poznamenané.

Samozřejmě nejen tím, pro každé dítě je těžké, když přijde o svou rodinu nebo ji od narození vůbec nemá. Záleží také na délce pobytu v ústavním zařízení, na tom, jaké zařízení to přesně bylo a také na samotném dítěti. Nicméně všeobecně čím déle tím hůře. Své o tomto vědí pěstouni, kteří následky těchto traumat dennodenně se svými dětmi řeší a nejen ti, i stát si je tohoto problém vědom.

Z toho důvodu vznikla síť podpůrných služeb, která je pro pěstounské rodiny dostupná ze zákona a zdarma. O jaké služby se jedná? K čemu přesně jsou? A co se stane, když se s těmito službami na někoho zapomene? O tom bude následující příběh ...

Za dnešní příběh děkuji úžasné mamince adoptovaných chlapců. Starší chlapec přišel do rodiny ve dvou a mladší v pěti letech.

V kolika letech jste přijali mladšího chlapečka? Jaké komplikace se k tomu vázaly?

Při výběru dětských postelí je důležité myslet na několik faktorů. Kolik místa máme v dětském pokoji? Pro kolik dětí lůžko vybíráme? Chceme, aby nám postel vydržela do dospívání, či pouze během dětských let apod.? Od odpovědí na tyto otázky se bude odvíjet výběr té správné postele pro Vás a Vaše děti.

Máte malé dítě a potřebujete pro něj vybrat postel? Naše doporučení: vybírejte dětské postele levně a účelně. Nebojte se nábytek do dětských pokojů vybírat z levnějších materiálů jako je lamino. Nábytek vyrobený z lamina vnímá spousta lidí jako nekvalitní, ale dávno tomu tak není. I lamino může být více i méně kvalitní, stejně jako dřevo. U postelí i ostatního nábytku by vás měla kromě vzhledu a rozměrů dětské postele zajímat i tloušťka lamino desky, ze které je postel vyrobená. Nejběžnější tloušťkou lamino desky je 18 mm a menší tloušťku opravdu nedoporučujeme. Předností lamina je jeho otěruvzdornost, odolnost proti krátkodobé vlhkosti a široká škála dekorů. Protože malé děti dříve nebo později nábytek poškodí, nebo dorostou do věku, kdy jim už nestačí je dalším důvodem, proč se rozhodnout pro variantu levnějšího nábytku. Nebude Vám tak líto, odstranění nábytku z dětského pokojíku, jako v případě drahých masivních kousků.

Počítáte s přespáváním kamarádů Vašeho dítěte? Pro případy nečekaného i očekávaného přespání dětských kamarádů je ideální dětská postel s přistýlkou. I když je postel s přistýlkou přizpůsobena pro každodenní spaní, využívá se většinou k příležitostnému přespání pro návštěvy. Hitem posledních let je přistýlka v podobě výsuvného šuplíku s matrací. Pokud víte, že noční návštěvy nejsou u Vás časté, můžete šuplík/přistýlku využívat jako úložný prostor (např. na povlečení, polštáře, sezónní oblečení či hračky). Návštěvě pak v případě potřeby vložíte matraci do šuplíku a vytvoříte z ní plnohodnotné a pohodlné lůžko.

Velmi oblíbeným typem dětských lůžek je dětská postel se zábranou. Dětská lůžka se zábranou jsou vhodná především u menších dětí, kterým ve spánku hrozí spadnutí z postele. Zábrana obvykle dosahuje do ¾ lůžka. Až dítě povyroste a zábrana bude nepotřebná, můžete ji kdykoliv odmontovat. Většinu postelí se zábranou můžeme nazvat multifunkčními. Lůžka jsou často vyvýšená a zkombinovaná například s druhým lůžkem, skřínkou, psacím stolíkem, poličkami nebo šuplíky. Tyto postele jsou vhodné pro děti v předškolním i školním věku. Dítě má vše důležité na jednom místě a zbytek pokoje může využívat na zábavu a hraní. Multifunkční vyvýšená lůžka ocení především rodiny s omezeným prostorem.

Praktickou a kvalitní variantou dětského lůžka je dětská postel s úložným prostorem. Postele jsou dostupné v různých barvách a odstínech a vybírat můžete z několika materiálů a provedení. Nejběžnější formou úložného prostoru je šuplík, dva či tři, které jsou umístěné pod celou ložní plochou, nebo její polovinou. Pokud se jedná o vyvýšené lůžko s úložným prostorem, může být jeho součástí skříňka, komoda, polička i psací stůl. Do úložného prostoru můžete uschovat nepotřebné hračky a hry, nepoužívané oblečení, upomínkové předměty nebo také školní potřeby. Výhodou je, že v případě nečekané návštěvy můžete neuklizené oblečení a hračky jednoduše zasunout pod postel.

Bohužel nás loni potkala smutná událost a přišli jsme ve 23. týdnu o miminko. Řešili jsme některé praktické záležitosti a sepsala jsem je sem, kdyby se někdy někomu hodily. 

Na České správě sociálního zabezpečení mi bylo řečeno, že na mateřskou je nárok, pokud lékaři v porodnici klasifikují narození dítěte jako porod a ne potrat, přestože po narození zemře. V tomto případě potvrdí lékař v porodnici, kde žena rodila, že šlo o porod na formulář, který se odevzdá u zaměstnavatele.

Pokud byla žena v době porodu zaměstnaná, žádá o nemocenskou. Já byla v době porodu ve firmě na rodičovské a do toho na pár hodin týdně na dohodu a mateřskou jsem měla mít až po novém roce, období od ukončení rodičovské do začátku mateřské jsem měla po dohodě řešit neplaceným volnem, jednalo se o necelé dva měsíce.

Pokud se dítě narodí mezí 22.-24. týdnem, může to být podle zákona bráno jako potrat, pokud mělo dítě méně než 500g. Pokud se ale narodilo živé a mělo známky života např. srdeční akci, mělo by se to brát jako porod, i když žilo jen krátce. Každopádně záleží na lékařích, jak se rozhodnou toto klasifikovat.

V případě potřeby vyřídit rodný a úmrtní list, který se hodí např. k žádosti o pohřebné, je nutné mít od porodnice Hlášení o narození a List o prohlídce zemřelého – buď ho pošle porodnice přímo matrice nebo si ho matka vyžádá, pokud se řeší klasifikace porodu až později jako v našem případě. Na matrice měli pouze nahlášenu informaci, že se narodil chlapec plus jeho váhu. Později ale porodnice vše na naši žádost dořešila a matrice potřebné formuláře zaslala.
 
Více informací k sociální dávce Pohřebné: https://portal.mpsv.cz/soc/ssp/obcane/pohrebne
http://www.prispevky.cz/ostatni/pohrebne

Co je potřeba – formulář, rodný a úmrtní list (vyřídí matrika poté, co dostane z porodnice Hlášení o narození a List o prohlídce zemřelého), faktura za pohřeb, popř. doklad o zpopelnění a doklad o jeho zaplacení. O dávku žádá ten, kdo vystvuje pohřeb a jeho jméno je uvedeno na faktuře od pohřební služby, žádá se v místě bydliště, je možné poslat kopie poštou. 

Formulář: https://formulare.mpsv.cz/okdavky/cs/form/edit.jsp?CMD=EditForm&FN=Pohr140101106&SSID=bE96cO_7No2qvVONe5~ng8Q7t2stpUS5