Ani jsme nebyli na houbách, které teď tak rostou a stejně se nás chytlo klíště. Pravda je, že byla Nikolka s dědou na procházce na kraji lesa a když se vrátili, tak potřebovala čůrat a tak jsme si ho všimli. Bylo malé jak zrnko máku.

Říkala jsem si, že hned musí ven. Půjčila jsem si od sousedky speciální kleštičky na klíšťata, dezinfekční Bepathen Plus jsem měla po ruce a šla jsem do boje.

Jenže ta malá mrcha se nedala, držela se doslova jako klíště. Nikolku jsem 2x skřípla, protože, jak bylo maličké, tak nešlo chytit, pak už plakala a nechtěla, abych ji to dělala já. No tak se konečně zadařilo a chytla jsem ho za prdelku. Jenže hlavička tam zůstala. No já byla vytočená. Tchyně a sousedka hned, ať jedeme na pohotovost, tak jsme se tam vydali. Dva dny pře odjezdem na dovolenou. Doktorka říkala, že ji nebude trápit a nebude hlavičku hnípat. Že ji vypadne sama jako strup. Ať jen místo sleduji a pokud by se objevil flek, tak hned jít k doktorce. Pro jistotu udělat na podzim krevní test na boreliózu (www.borelioza.cz). A kdyby měla horečky a zvracela (http://www.klistova-encefalitida.cz/), tak hned běžet k doktorovi. Fajn, jak bych v Řecku vysvětlovala, že měla klíště, když je skoro neznají. Tak mám jen místo mazat framykoinovou mastičkou, ať má antibiotický účinek.

No hlavička vypadla. A když jsem o tom mluvila se známýma, tak říkali, že je lepší namazat to zubní pastou, olejem nebo dezinfekcí a nechat klíště, ať se dusí. Já oponovala tím, že se přeci to klíště vyzvrací. Ale oni říkali, že se vyzvrací, i když se chytne těma kleštičkama. No a pak babo raď. Každopádně příště zkusím tu dezinfekci a nebo ještě lépe, příště nenecháme žádné klíště, aby se nás chytlo.

Už jsem o nich jednou psala. Ale nedá mi to a musím znovu. Jsou totiž Nikolky oblíbené - pohádkové Staré Hrady www.starehrady.cz. 

Takže když měla poslední den ve školce, tak toto místo byl ideální odpolední výlet. Vyzvedla jsem si ji v pátek už po obědě, vzali jsme dědu, bratránka Kubu a školkovou kamarádku Nikolku a vyjeli jsme. 

Už z minulé prohlídky jsme měli doma knížku a ty pohádky teď čteme pořád dokola, ještěže sestřenka Verča a kamarádka Eliška mají jiné díly, protože jinak bych to už uměla z paměti.

Rovnou jsme si zvolili dva okruhy. Zámecké pohádkové sklepení a Hradní pohádkovou půdu. 
Po hradě nás prováděly pohádkové bytosti - ve sklepě princezna a na půdě čarodějnice. Trochu historie do svého povídání také dostaly, ale jinak to bylo poutavé, jak pro děti, tak pro dospělé. Určitě se tam nudit nebudete. Nikča byla nadšená, když poznávala pohádkové kamarády z knížky. Občas je vykřikla ještě dříve, než naše průvodkyně 🙂

Před tím, než se vydáte na půdu projdete kurzem létání na koštěti. A za každým okruhem na vás čeká sladká odměna🙂 

Škoda, že hrad není nafukovací, jako Mirakulum (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2014/04/mirakulum-idealni-vylet-pro-deti.html) a nevím, jestli tam ještě něco přibyde. Nicméně se tam vydáme určitě na podzim znovu, třeba na nějaký doprovodný program.

Co nejlépe zabaví tříleté prďoli? Máme tu druhý díl (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2014/06/s-cim-vsim-si-trileti-radi-hraji-i-cast.html) - maminku Milču a její dva raubíře 🙂

S čím si doma nejvíc hrajete? Mamince přijde, že si její milované děti hrají zásádně s věcmi, do kterých jim nic není. Vím, že Matouš denně skládá vlakové koleje, ale Vojta jednu konkrétní věc vyhraněnou snad ani nemá. Střídá stavebnice s auty, zkrátka mozaika, od narozenin je oblíbená kuličková kaskáda. Dostal ho karneval a často si hrál na Bořka stavitele, teď je hasičem a hasí vysavačem, který používám pro odsávání Matějova nosu pořád musím od někud prchat, že tam hoří...

  S čím si venku nejvíc hrajete? Klacky, zahradní kolečko, lopaty, cokoli je hasičské auto a hasíme i venku

  Na čem vaše dítě venku jezdí? s odrážedlem není moc kamarád, koloběžka ho baví - pár metrů, nejraději běhá...maminka mu radí, že kdo uteče, vyhraje...(maminka moc kouká na filmy...)

  Čím se nejvíce zabavíte? Je až s podivem, jak děti baví knížky...to je super, taky předvádění - divadýlka, maňásci, hrozně rád na ně mluví, nejraději, kdyby maminka měla pořád nějakého na ruce a on si s ním mohl povídat, všechno mu vykládat a radit poslouchá maňáska pak víc než maminku...!!! Nejlepší je blbnutí a večer rajtování v posteli a bunkry a čelovka...a tak různě....
  Používáte ještě ve třech letech Bepanthen - na co? Je dobrý na rychlejší, lepčejší hojení drobných poranění, tak se tomu snažíme věřit a z toho důvodu ho stále používáme . Teď v létě holé lokty a kolena a je zkrátka větší spotřeba

  A pokud by vás napadlo ještě něco dalšího, tak sem s tím. Jó...být tak mladší a mít ještě hodně fantazie Snad jen, že jsem si s přihlášením do školky uvědomila, že jsem se ve výchově zasekla, zvykla si na rituál (nebo v rámci rychlého vyřízení) - oblékání, svlékání, obouvání, smrkání, otírání zadku...a že by mi to sloužení mohlo zůstat, tak si to musím odvyknout a víc zapojit Vojtu. A taky jsem spozorovala, jak si Vojta po sobě uklízí hračky...bohužel ne doma! Čím to asi je?

S mateřstvím se stáváme výživové specialistky, zdravotní specialistky, pedagogické pracovnice, psychologické poradkyně a v neposlední řadě často i spánkové expertky. Jaké tajné uspávací tipy se šíří maminkovským světem? 

V celosvětovém žebříčku vede jednoznačně jako nejúčinnější uspávadlo kojení. 🙂 Po něm určitě houpání. (na fitloptě, na rukách... kreativitě se tady meze nekladou.) Jedna americká spánková expertka tvrdí: "Jestli vaše děťátko neusnulo při houpání, houpete zřejmě příliš krátce." 🙂 Ale je i pár dalších tipů, které stojí za vyzkoušení. 🙂 

Bílé šumy 

Možná se vám už stalo, že jste se báli, aby vysavač neprobudil vaše dítě. A ono se probudilo, ale až když jste ho vypli. Mnoho dětí zase nejlépe usíná u mixéru. Bílé šumy jsou překvapivě účinné. Zabírají na ty nejmenší děti, nejlépe od narození do 6 měsíců. Připomínají jim totiž dobře známý zvuk z maminčina bříška kde poslouchaly tlumené zvuky našich každodenních činností.  Bílé šumy jsou neustále se opakující monotónní zvuk. Patří sem: zvuk ventilátoru, pračky, mikrovlnky, fénu, mixéru nebo i déšť. Stačí si vybrat co vaše miminko uklidňuje nejlépe. Tip na jistotu je prý vysavač a ventilátor. Nemusíte kvůli tomu ale běhat celou noc s vysavačem po bytě. Pokud miminko netrápí hlad, žízeň, chlad, teplo nebo nějaká bolest, měl by jej šum uspat do deseti minut. Inspiraci najdete na internetu. Ty nejoblíbenější zvuky můžete pouštět i odsud www.uspavac.cz. nebo jednoduše z YOUTUBE. 

Magický dotek

I tak by se dalo nazvat toto pohlazení. Porodní asistentka v Anglii mi hned po porodu zašeptala. "A když bude unavené a nebude chtít usnout, zkuste jej prstem pohladit směrem od čela ke špičce nosu. Na některé miminka to vážně zázračně funguje. 🙂 

Kdo četl můj předchozí článek, ví, že naše cesta za přirozeným porodem nebyla z těch nejjednodušších, ale jednou jsem si zvolila cestu a teď už jen zbývalo se po ní vydat. Temín jsme měli sice vypočítaný na 13. srpna, ale počítali jsme s vyvolávaným porodem kvůli velikosti miminka (pravděpodobně by to bylo kolem 7. srpna). V pátek 1. srpna jsem se tedy vydala na poslední poradnu ke svému gynekologovi, který po prohlídce zkonstatoval, že se porodní cesty začínají pěkně připravovat (CS7) a pokud by mi náhodou odtekla plodová voda (což je u porodu KP poněkud riskantní), nemám jezdit do své vybrané porodnice (vzdálené přes 100 km), ale radši do té nejbližší, což by znamenalo jasného císaře. Od doktora jsem odcházela velice potěšená, protože připravené porodní cesty = méně hrozné vyvolávání🙂. Ten den mě ještě čekal monitor v místní porodnici, který ukázal poměrně hezké kopečky při poslíčkách (PA se mě ještě poměrně vyjeveně ptala, kdyže to mám termín) a já byla o to spokojenější, protože se mi zdálo, že se prostě porod blíží. S manželem jsme počítali s tím, že tento víkend bude náš poslední bezdětný - v sobotu bylo nádherně, tak jsme celé odpoledne strávili na koupališti, kde mi bylo v poslední době nejlépe. V neděli jsme začali dodělávat poslední resty v domácnosti - pověšení vypraných záclon, úklid sklepa a já jsem ještě domalovávala obrázky na zdi v pokojíčku (asi 3 hodinové nekonečné lezení na židli a dolů). Nakonec jsme večer završili tím, že jsme se rozhodli připravit postýlku (přestože jsme to měli v plánu udělat až po příjezdu z porodnice), chvíli jsme se pokochali a šli jsme si lehnout s tím, že si zahrajeme Scrabble a půjdeme spát. Prcek se v bříšku nezvykle šil a najednou při mém třetím tahu ... praskla voda ("Co to je? A do prdele, jedeme..."). Šok, nedobalená taška, nenabitý ani jeden mobil, natož pak foťák. Začala jsem lítat po bytě (vypadalo to u nás jak v mokré čtvrti - no nechápu, jak někdo může nepoznat odtok vody) a dobalovat to nejnutnější. Nebyla jsem kupodivu vůbec vystreslá a intuice mi říkala, že všechno je v pořádku, takže jsme se přeci jen vydali na cestu do té vzdálené porodnice.

V autě jsem si pořádně nahlas pustila Čechomor a celou cestu jsme si s manželem prozpěvovali. Slabé kontrakce se začaly objevovat asi až po hodině od prasknutí vody a chodily po cca 6 minutových intervalech, nijak to nebolelo a já začínala být nad věcí - pořád jsem si v duchu opakovala, že maximálně za 48 hodin budeme mít Eliáška u sebe. Do porodnice jsme přijeli kolem 23:30. Porodní asistentky se mnou nejprve sepsaly všechny možné papíry, připojily mě na monitor a přišla mě vyšetřit mladá sympatická doktorka. S radostí zkonstatovala, že se vše krásně rozbíhá a já jsem otevřená na 3 prsty a hned mě pošle na sál. Potom si pročetla můj porodní plán (k přečtení na mém blogu) a úsměv jí trochu ztuhl - přála jsem si zkusit rodit bez nástřihu a ve vertikální poloze. Doktorka byla hodná, ale bylo na ní vidět, že jí moc nepotěšilo rodit KP, natož netradičně. Rozhovor byl víceméně ukončen se slovy, že moje přání asi splnit nepůjdou, protože přece existují doporučené postupy, které se musí vždy dodržet. Ještě jsme rychle vyrazily na UTZ, aby se zkontrolovala aktuální poloha miminka - stále řitní postavení KP, velice vhodná poloha pro přirozený porod.

Manžel musel jít nejprve zaplatit poplatek a pak už ho pustili za mnou na porodní sál. Byla asi 1 hodina v noci - nejprve mě čekal klystýr, trochu jsem se ho bála, ale nebylo to nic hrozného. Hrozné bylo udržet to v sobě🙂 Ale i to jsem nakonec s vypětím sil dokázala. Pak se mi čas hodně slíval - monitory, slabé kontrakce, sem tam vnitřní vyšetření a spánek. Od porodní asistentky jsem vyzvěděla, že další směna přijde v 7 hodin ráno a mě tak napadlo, že by bylo fajn vydržet s porodem na jiného doktora (v duchu jsem si moc a moc přála, aby sloužila ta "moje" lékařka). Každé vyšetření ukazovalo, že porodní nález zůstává beze změny a já se začala radovat, že se mi přání asi splní. V 7 hodin ráno se otevřely dveře a v nich stála "moje vysněná lékařka" - sice ten den vůbec neměla službu na porodních sálech, ale rozhodla se, že když mě na tuto porodnici navnadila, tak mně taky pomůže s porodem. Neumíte si ani představit, jakou radost jsme s manželem měli. Představila nám ještě staršího lékaře, který s ní bude na mém porodu pracovat - když odešel, hned jsem se jí ptala, jak se kolega tváří na můj PP. Usmála se a řekla, že to je ten nejlepší lékař, jakého jsem si mohla pro svá přání přát, nemá prý problém zkusit rodit bez nástřihu a v poloze, jakou si sama zvolím. Hurá.

Následovalo další vnitřní vyšetření, které ukázalo opět stejný výsledek. Po vyšetření jsem konečně mohla do vany - vybrala jsem si sál s obrovskou vířivou vanou, PA mi doporučila co nejteplejší vodu a já se začala nahřívat. PA byla úžasná, přesně ten typ, co bych si vybrala, kdybych měla tu možnost - zabývala se homeopatiky a přírodním tlumením bolestí, takže mi neustále vymýšlela nějaké vonné směsi, potírala mi břísko olejem, nahřívala polštářkem z třešňových pecek, no prostě nádhera. Občas si přišla miminko poslechnout a po 2 hodinách jsem musela ven z vody kvůli dalšímu vyšetření. Modlila jsem se, aby se už konečně ukázal nějaký posun - doktor mě vyšetřil a hend podle jeho spokojeného výrazu bylo vidět, že se to konečně pohnulo - výsledek prý překvapil i jeho, otevřená na minimálně šest prstů. Znovu jsem se naložila do vany a tak to probíhalo nějakou dobu - vana, monitory, záchod, potírání břicha a kontrakce pomalu nabývaly na intenzitě, ale nebylo to nic, co by se nedalo vydržet. A tak to šlo až do 13. hodiny, kdy lékař zkonstatoval, že je branka zašlá, ale je vidět ještě nějaký lem (dodnes vlastně nevím, co to je). Po další třičtvrtě hodině byl pryč i ten lem, jen se muselo čekat, až malý sestoupí zadečkem pořádně dolů - když cestu proráží tvrdá hlavička, je to prý o dost rychlejší, ale to jsem věděla a počítala s tím. Kontrakce už začaly být šílené, přicházely zhruba po 3 - 4 minutách a každá kontrakce začínala šíleným nutkáním tlačit. PA mi doporučila přesunout se k balónu, opřít se o něj prsy a být v takovém jakoby kleku na 4 - že to prý miminku pomůže sestoupit dolů. Opřela jsem se tedy o balon a čekala na kontrakci. Když přišla, málem jsem z toho balonu spadla - ta bolest byla neskutečná, naštěstí byly přede mnou žebřiny, pořádně jsem se jich chytla a při každé kontrakci je drtila rukama a hlavně se držela, jinak bych musela spadnout. Bolest už začala být neskutečná, přiznám se, že jsem překvapila sama sebe, myslela jsem si, že bolest zvládnu lépe, ale v kontrakci jsem nebyla ani schopná dýchat, natož myslet. Křičela jsem a v duchu si fakt přála, ať to brzy skončí, protože jsem věděla, že to už dlouho nevydržím. Navíc jsem měla už opravdu šílené nutkání tlačit, doktor mi tlačení ještě zakázal, ale tělo už si nechtělo nechat říct. Pomalu jsme se začali přesouvat na porodní lůžko, doktor se mě zeptal, v jaké poloze si teda nakonec přeju rodit. Nakonec jsem se dohodli, že zkusíme v sedě na porodním lůžku (s nohami opřenými o ty zvedáky), mám prý vydržet ještě 3 kontrakce a jdeme na to. Doktorka mně pro jistotu píchla injekci, kdyby byl přece jen potřeba nástřih. Při další kontrakci už jsem to nevydržela a musela jsem tlačit - až později jsem se od manžela dozvěděla, že zatímco jsem tlačila, PA mi miminko zasouvala zase zpátky🙂 Po téhle kontrakci už doktor řekl, že jdeme na to a já najednou byla v šoku, jak rychle to uteklo🙂

Je to zajímavé, ale od téhle chvíle už kontrakce nebolely ani maličko. Na první zatlačení vykoukl zadeček s nožičkami, na druhé vyjelo celé tělíčko (v tuhle chvíli jsem dostala injekci oxytocinu pro posílení kontrakce kvůli porodu hlavičky) a na třetí zatlačení byla venku hlavička. A najednou se ozvalo takové tiché zakňournutí (ne pláč) a já měla Eliáška na prsou. Čekala jsem slzy štěstí, ale neobjevily se - objevil se jen pocit obrovské úlevy a pýchy na to, že jsme to dokázali. Bez nástřihu a jediného poranění, bez jediné komplikace a v rekordním čase - za 3 minuty byl Eliášek na světě. Manžel pořád opakoval, jak je prcek nádherný a já mu zatím pořád neviděla do obličeje, protože ho měl zabořený mezi mými prsy🙂. Pak už jsem jen jednou zatlačila a objevila se celá placenta. 

Stali se z nás rodiče🙂 Všichni odešli a nám začaly 2 hodinky nefalšovaného bondingu - Eliášek byl na mém nahém těle, a společně jsme byli přikrytí dekami. Na tuhle chvíli asi v životě nezapomenu - manžel si po chvilce lehl k nám a bylo nám strašně krásně. Po chvilce si prcek začal olizovat ručičky a neochvějně se dostal k prsu, kde se hned přisál - ani jednou nezabrečel, bylo vidět, že je mu taky dobře.

Už od května nám maminky i tatínkové posílají své zážitky s Manducou. Soutěží o kupóny do e-shopu Mamaja.cz. Pokud byste se chtěli také zapojit, podrobnosti najdete zde http://www.manduca.cz/soutez/

A tady jsou některé z Příběhů s Manducou:

To bylo, když jsem s Manducou byla na poradě

Sedím na poradě s ředitelem a dítko klidně spinká v kočárku, abych alespoň chvíli měla volné ruce a mohla vyřídit nejdůležitější. Pod kočárkem vozím Manducu, protože nebude dlouho trvat a dostane se zase na řadu. Chodím s prckem do práce, a tak se hodí každou chvilku. Mrňous má výhled a já můžu chvilku něco dělat.

Porada končí a ředitel se dlouze zakouká pod kočárek s budícím se dítkem a pokládá mi poslední otázku před oficiálním rozchodem: "Manduca? Co to je?"

Chlubím se nosítkem a dostává se mi na agitační přednášku výborné a nečekané odpovědi..... ;) "Manduca totiž v latině znamená jíst nebo žrát (manducare), tak mě zajímalo, co to tam vlastně máte."

V rámci iniciativy Všichni jsou na koníku vítám u nás 

prim. MUDr. Petra Kolka z Gynekologicko – porodního oddělení v Porodnici Praha 4 – Krč, Thomayerova nemocnice.

Pane primáři, jakou péči zde těhotným ženám poskytujete?

Poskytujeme standardní předporodní a porodní péči těhotným od 30tého týdne těhotenství a jsme tak zařazeni do intermediálních center perinatologické péče.

Vaše oddělení nese titul Baby friendly hospital, což je titul, který garantuje přátelské prostředí matce a dítěti. Jaká byla cesta k jeho získání a co vše musíte splňovat?

Titul Baby friendly hospital jsme získali před deseti lety jako první porodnice v ČR.

Když jsem byla asi v 6. měsíci těhotenství, náhodou jsem narazila na nějaký rozhovor s MUDr. Elekovou. Do té doby jsem o očkování nikdy moc nepřemýšlela a sama mám kromě chřipky asi všechna očkování, co se kde objevila. Ale s ohledem na očekávané miminko a ten pocit odpovědnosti, že to budu já, kdo za něj bude rozhodovat, jsem se pustila do čtení... A byla jsem v šoku! Jak to, že se o tom všem tak málo mluví, jak to, že jsem před tím nic takového nikdy neslyšela...? Každopádně už pediatra jsem hledala podle toho, jeslti nám nebude dělat problémy v případě, že se rozhodneme neočkovat. Tou dobou jsem byla hodně na vážkách. Naše pediatrička toleruje neočkování do 6 měsíců věku, pak chce podepsat papír, že přes všechna rizika a její upozornění odmítáte očkovat. Jak se ten zlomový termín blížil, byla jsem čím dál nervóznější. Hrozně jsem se bála špatného rozhodnutí, ale tak nějak jsem prostě cítila, že očkovat nechci (ten pocit u mě stále trvá a rozhodla jsem se mu prozatím věřit). Snažila jsem se toho co nejvíce pročíst a zjistit a začala jsem si pro sebe psát poznámky, abych případně byla schopná vést s pediatrem na toto téma diskusi. Nakonec to dopadlo tak, že jsem napsala svůj "odmítací papír", kde jsem popsala, proč jsme se rozhodli zatím neočkovat, a ten má malý založen v kartě. 

Bohužel čas je můj nepřítel a těch materiálů je tolik... Každopádně jsem se rozhodla, že se o ten svůj "referát" podělím. Třeba to někomu ušetří čas a pomůže se trochu zorientovat. Vzhledem k rozsahu už jsem se rozhodla to všechno rozdělit na několik dílčích článků, zdroje a další odkazy uvádím zvlášť. Pořád je to jen rozpracovaná verze, ale i tak už je tam pár užitečných informací. Článek budu postupně upgradovat, jak mi čas dovolí.

A abych předešla různým komentářům a dotazům... Nejsem lékař, ale pouhý laik, co se snaží do téhle problematiky proniknout a porozumět jí. Tenhle článek jsem psala původně pro sebe, ale pak mi přišlo škoda si ho syslit. Takže ho tak prosím berte. Každopádně uvedené informace ráda opravím, pokud se ozve nějaký odborník s tím, že je něco špatně. 

P.S. Text (viz níže) kopíruju z Wordu a koukám, že se to nějak rozsypalo, odrážky zlobí... Ale nebudu se zabývat grafickou stránkou, tak jí prosím omluvte.

Imunitní systém

-       Hlavním úkolem imunitního systému je obrana organismu proti virům, bakteriím, parazitům a plísním či pozměněným buňkám vlastního těla (nádorové buňky).

Moje těhotenství bylo jedním slovem nádherné, strašně moc jsem si užívala ten pocit, že v sobě nosím malého človíčka a paradoxně byl ten pocit nejsilnější v době, kdy jsme o miminku věděli jen my dva s manželem🙂 Bylo mi prostě krásně, všechny problémy se mi naštěstí vyhýbaly a intuitivně jsem věděla, že všechno bude v pořádku. Okolo 30. týdne jsem si však začala podle pohybů uvědomovat, že miminko má pořád nahoře hlavičku - říkala jsem si však, že je na otočení ještě spousta času. Na posledním velkém UTZ ve 32. tt mi doktor moje podezření potvrdil a začal mi vyprávět o tom, jak se nemám bát, že mi miminko vyndají císařským řezem, pokud se náhodou neotočí (místa má prý mraky a je velká šance, že se otočí). Už tehdy jsem však tušila, že se žádný veletoč konat nebude a začala si zjišťovat co nejvíce informací o porodu KP. V té době jsem si ještě naivně myslela, že nebude problém najít porodnici, která rodí takto uložená miminka normálním, přirozeným způsobem.

Po prostudování všech možných i nemožných materiálů jsem byla rozhodnutá pro přirozený porod, nebo alespoň pro to jej zkusit. A v tu chvíli začalo to správné drama - vybrat porodnici. Naše jičínská porodnice bere všechny KP bez výjimky na císaře, tak jsem začala zjišťovat informace o okolních dostupných porodnicích. Přes stránky Aperio jsem vyčetla, že spontánní porod KP umožňují v Jablonci nad Nisou, tak jsme s manželem vyjeli na obhlídku porodnice, kde jsme se však k našemu velkému překvapení dověděli, že to tak bylo dříve, ale dnes už to nedělají. V tu chvíli jsem začínala propadat zoufalství - ve všech knihách a učebnicích jsem se dočítala, že porod KP je normální fyziologický jev a není potřeba se ho bát, nechápala jsem tedy, proč všude ženou maminku na císaře.

Tak jsem začala zkoušet všechno možné, aby se prcek otočil - cvičila jsem všechny krkolomné cviky, které se mi jen podařilo najít, pouštěla jsem Eliáškovi hudbu, svítila mu baterkou a ukazovala mu cestu, s budoucím tatínkem jsme malému domlouvali, ať se otočí, nic nepomáhalo. Jedna známá tady z koníka mi pak ještě doporučila vyzkoušet moxování a "dohodila" mi jednu lékařku z Orlickoústecké nemocnice, která se zabývá otáčením miminek KP právě moxováním ,a to se ukázalo jako zásadní zlom v celém našem "případu" 🙂 Domluvili jsme si schůzku a vydali se naučit moxování - to sice vůbec nezabralo, ale musím uznat, že jsme si při tom užili s manželem spoustu legrace. Když už jsme byli u paní doktorky, provedla nás pořádně porodnicí a vysvětlila nám, jak to u nich funguje. A světe div se, jejich porodnice se přiklání při splnění několika podmínek raději k přirozenému vaginálnímu porodu. Ten den jsme tam strávili spoustu času a po vysvětlení všech možností a eventualit jsme se dohodli, že přijedu za 14 dní na ultrazvukové vyšetření a pokud bude vše tak, jak má být, budu u nich moct rodit normálně. Mně se tak strašně ulevilo...

Od té chvíle jsem opravdu začala počítat s tím, že budu rodit KP a vykašlala jsem se na všechno možné přemlouvání k otočení. Nejhorší však bylo, jak mě od toho každý odrazoval (nejvíce lidé, kteří o tom věděli kulové) a když jsem chodila na monitory do jičínské porodnice, vždycky se mnou hned chtěli domlouvat císaře - jaké zděšení u nich však nastalo, když jsem je seznámila s tím, že budu rodit normálně - sestry na mě hned začaly mít spoustu řečí a začít mě strašit těmi nejhoršími scénáři. Naštěstí jsem to ustála a po konzultaci s jednou PA, která pracuje v Německu, kde se KP rodí běžně, jsem se dokonce začala dostávat i do psychické pohody. Přestala jsem se bát (v rámci možností) a začala se na porod těšit. Rozhodla jsem se, že udělám všechno proto, aby měl Eliášek cestu ven co nejjednodušší a začala se na porod připravovat - masáž hráze, cvičení s aniballem, homeopatika, lněné semínko, čaj z maliníku, plavání,... Čím dál víc jsem věřila tomu, že to společně dokážeme a to dokoce i bez nástřihu a co nejpřirozenějším způsobem bez urychlování, léků, atd.

Na konci 37. týdne jsem pak absolvovala UTZ vyšetření s podrobným přeměřením miminka, kde se mělo rozhodnout, zda splňuji podmínky pro svůj vysněný porod. Ukázalo se, že miminko mělo dle odhadů již 2890 gramů, čímž se rozhodlo, že můžeme rodit normálně. S lékařkou jsme ještě prokonzultovaly můj porodní plán, vyjasnily si pár situací a domluvily kontrolu za 14 dní, kde miminko znovu přeměříme a pravděpodobně se domluvíme na vyvolání porodu, aby se zvládl ohlídat váhový limit. Paní doktorka mě úžasně povzbudila a říkala, že pokud se dodrží podmínky, není porod KP o nic "nebezpečnější" než porod hlavičkou dolů. Nemám se pý ničeho bát, kdyby se zjistilo u porodu, že není cokoliv v pořádku, udělá se akutní císař a miminku se nic nestane. Opravdu mi dodala hrozně sil...

Podmínky pro přirozený porod KP:

Dnes jsem tu na MK narazila na "porodní plán" (lépe porodní přání) a tak mě napadlo přidat ta svoje porodní (a hlavně poporodní) přání 🙂 Třeba někomu poslouží jako inspirace.

Porodní přání při normálním - fyziologickém průběhu porodu

Jméno rodičky (jméno manžela, telefonní číslo)

adresa

Gynekolog: MUDr.

Dětský lékař: MUDr.

Vždy je dobrý moment poděkovat lidem, kteří nám pomohli, udělali radost, nebo jen za to, že je máme ve svém životě. A přece v dnešním uspěchaném světě na to někdy zapomínáme.

Na Modrém koníku bude pondělí tím dnem, kdy nezapomeneme na to krásné slovo http://www.modrykonik.cz/blogs/?h=dekuji a "nahlas" ho vyslovíme.

Modrý koník

Porodní plán

Jakmile jsem zjistila, že něco takového existuje, bylo mi jasné, že si ho určitě napíšu také. Podle mě je hrozně důležité zamyslet se dopředu nad eventualitami, které mohou u porodu nastat a promyslet si, jak vlastně chci, aby můj porod vypadal. Mnohokrát jsem četla a slyšela od mnoha budoucích maminek, že je porodní plán zbytečnost - "lékaři přece vědí, jak mají dělat svou práci", ale s tím si dovolím nesouhlasit. Ano, lékaři to samozřejmě vědí, ale porod se přece netýká jenom jich - alespoň já porod chápu jako intimní a osobní rodinnou událost, která by měla probíhat (alespoň v mezích) podle přání rodičky, samozřejmě pokud je všechno v pořádku.

Hrozně důležité ale je, jak se k porodním plánům staví porodnice, kde chce maminka rodit. Když jsem byla na prohlídce jičínské porodnice, tak nám lékařka, která nás provázela porodnicí říkala, že některé maminky si hrozně vymýšlí a jednou tam měli dokonce rodičku, která měla porodní plán(ach ta drzost🙂 ) - po chvilce dodala, že tam měla samé kraviny, takže se na celý plán v podstatě vyprdli. Hned mi bylo jasné, že tady teda rodit nebudu.

Kvůli tomu, že byl malý KP, dalo mi hodně práce najít porodnici, kde by mě nechali rodit normálně, ale zadařilo se a bylo rozhodnuto, že Eliáška přivedu na svět v porodnici v Ústí nad Orlicí. Tam se k porodním plánům stavějí velmi přívětivě - dokonce mají každý týden stanovené hodiny pro konzultace porodních plánů. Svůj porodní plán jsem konzultovala s úžasnou lékařkou Mudr. Bederkovou, která se ukázalo jako velice chápavá a přístupná mým přáním. Nicméně mi vysvětlila, že celé respektování PP stejně nejvíc záleží na tom, koho konkrétně budu mít u porodu - jednalo se především o otázku epiziotomie a volby porodní polohy, s ostatními body prý nebude mít problém nikdo.

Pro ukázku sem dávám celý text našeho porodního plánu (odstranila jsem pouze hlavičku s RČ a osobními údaji). Když jsem si porodní plán tvořila, bylo pro mě velmi přínosné podívat se na porodní plány ostatních, tak tedy plním svůj dluh a dávám k dispozici pro další těhulky🙂

Porodní plán

V rámci iniciativy Všichni jsou na koníku vítám u nás

MUDr. Annu Mydlilovou z Národního laktačního centra a Laktační ligy při Thomayerově nemocnici v Praze.

Paní doktorko, co je hlavním posláním NARLAC a LL a o co usiluje?

Především chceme upozornit na význam kojení pro zdraví dítěte a maminky, na výhody ekonomické a ekologické pro celou společnost.

Snažíme se už 20 let o podporu kojení na všech úrovních péče a podporu kojících maminek.

Všichni by si měli uvědomit, že podpora  kojení je otázkou veřejného zdraví a proto podpoře kojení a výživě kojenců a malých dětí by se měla věnovat pozornost  i od vládních institucí. Výlučné kojení do 6 měsíců věku a včasné a bezpečné zavádění příkrmu okolo 6 měsíce spolu s pokračováním v kojení až do 2 let věku, má krátko- i dlouhodobé preventivní účinky před nemocemi. Kojení a krmení  vlastním mateřským mlékem nebo mlékem z banky MM  snižuje morbiditu (nemocnost)  a mortalitu (úmrtí)  zejména  u nedonošených a nemocných dětí, kde tento způsob výživy je prioritou.

V rámci iniciativy Všichni jsou na koníku vítám na koníku: Bc. Dagmar Ludvíčkovou a zvu vás do její skupiny: Pluspromaminky - kurzy pro život

Čemu se věnujete?

Jsem maminkou dvou prima rošťáků a další svištík, o kterého se rozroste naše rodina, je na cestě. Jsem rozvedená a znovu vdaná a ve svém životě jsem si prošla spoustou situací, které jsem musela řešit a často sama přicházela na to jak, protože nebyl nikdo, kdo by mi poradil. 12 let jsem se věnovala obchodu.Tuto sféru jsem se rozhodla opustit a začít pracovat s maminkami a jejich dětmi, kterým chci předat své znalosti a zkušenosti. Chci pomoci maminkám získávat nové informace, dovednosti a hlavně posilovat sebevědomí nejen oblasti jejich rodičovských kompetencí, ale i v rámci rodinných a partnerských vztahů. Pro tento účel jsem založila projekt Pluspromaminky, ke kterému se přidávají další a další maminky - lektorky, které mají ostatním co říct. Je to projekt s přídomkem maminky - maminkám 🙂.

Co chcete šířit mezi maminkami?

Maminky se u nás dozví více informací o tématech, která je zajímají. Naučíme je plést a háčkovat, zodpovíme ožehavé otázky k tématům např.: o kojení, o výživě dětí a o výživě v těhotenství včetně bylinek a doplňků stravy vhodných pro tento stav, o nošení dětí v šátku, o financích, aby v rodině nechyběly. Budeme se věnovat citovým prožitkům s hudbou v těhotenství a správnému naladění maminky i nenarozeného miminka. Ukážeme si jak pomocí hudby a zpěvu vychovávat šťastné a spokojené děti. Jak už jsem uvedla výše, tak se ke mě přidávají další a další maminky, které mají co ostatním předat, proto se rozšiřuje i nabídka seminářů a kurzů. Tento projekt vnímám jako veřejně přínosný, prospěšný a zábavný. Je to práce, o které mohu s klidným svědomím říct, že mně zcela naplňuje štěstím a euforií. Mám ráda děti a moc ráda se potkávám s dalšími maminkami. Do skupinky se budu snažit chodit minimálně 3 krát v týdnu, ale udělám vše pro to, aby to bylo i častěji, třeba 1 krát za den.

Martin Ďurina
Modrykonik Team

Život je jako houpací KŮŇ, jednou jsi vepředu, podruhé vzadu.... Ale střed je vždy nejbezpečnější.

Nějaký den už pracuji v restauraci, jedné nejmenované švédské společnosti s nábytkem. Každý den se setkávám s mnoha lidmi, vesměs je vraždím pohledem na konci své směny... Nejčastěji se tam setkávám s rodinami všech národností, etnik, zvyků. Poznávám i pár maminek z této stránky... Právě ony mě dnes při krájení 30 kg papriky přivedly na myšlenku, co vše mi modrý kůň dal, vzal, co vůbec pro mě znamená?

První aktivita zde byla 14. 11. 2011 samozřejmě album 🙂 Dnes se můj fotoblog líbí 36 uživatelkám. Pro někoho málo, pro mě nesmírně krásná věc (tímto všem těmto uživatelkám upřímně od srdce děkuji a vážím si toho)... Po celou tuto dobu jsem se talo matkou (nesmírně pyšnou a šťastnou). Mnohé jsem se naučila právě od ostatních uživatelek. Po narození dcery jsem byla sice šťastná, Markétku miluji nadevše, ale nebylo to pořád ono. Ale díky Vám jsem se mnoho naučila, dostala jsem nakopnuto. A ráda si počtu moudra i dnes... I když jsem se ze začátku čertila (čertila nebo byla unavená z 3 hodinového spánku denně po celý jeden rok, to už je teď jedno 😉 ). Další velký krok byl opuštění biologického otce Markétky. Toto bych nechtěla nějak rozmazávat, je to pro mne dost citlivé téma 😉 Ale měla jsem tu velkou podporu. Za to další velké dík. Postavit se na nohy a malinko se vzpamatovat jsem získala také díky mnohým z vás. No a poslední velká událost bylo nalezení nového, pravého (?) partnera. Když je třeba, rády všechny pomůžete. 

Negativní bych tady viděla přetvářku. Přetvářku ve velkém... Matka si hraje na biomatku, matku, která svým dětem dává pouze zdravé jídlo... V půl 9 naklusá do oné nejmenované restaurace a nacpe své roztomilé dětičky hranolkami (kdybyste viděli jak vypadá hrnec večer po zavíračce ☹  ) .... Nechci vytvářet hádky, ani nic podobného, takže debaty o jídle si nechte prosím do IP... Tím se dostávám k další věci... Rýpání, vlezlé vnucování názoru, protože jen ten můj je nejlepší? Ale kdéže... nejlepší je názor toho.... vlastní názor. A jestli ho chceme nebo nechceme pozměnit je každého vlastní věc, stejně jako je každého věc... názor... na cokoli. Jednu dobu se to tu přemnožilo, proto jsem zde ani moc nechodila. A co mi ještě MK vzal? Názor že matka by měla být čestná, spravedlivá, vnímavá a ochotná pomoci, aby mohla být svým dětem příkladem... Nechci nikoho urazit, ale... některé matky se chovají se chovají jako prasátka (taková ta velká), které v ruce drží, nebo veze v kočárku rozmazlené dítě. S chováním já jsem bůh, všichni se mi kloňte... Podrazí cestou starému pánovi hůl, protože jí sakra neuhnul a nepomůže... Je to smutné, ale toto je každodenní realita...

Abych vás neunudila, dostávám se k závěru. V listopadu to budou 3 roky... co je na světě má dcera a já zde chodím. Necháváme zde každým písmenem kus svého JA (ať už opravdovým nebo lživým). Je součást mého života, moje motivace a zároveň učebnice. Někdy jsem si zde pobrečela dojetím, ranila mě nějaká reakce (dnes na tyto reakce již nijak nereaguji a jdu dál), ale také zasmála radostí, že je někomu lépe, legraci... Ať si to připustíme nebo ne, má to tu něco dosebe a je nám zde dobře, jinak bychom se nevraceli 😉 

No a ještě pár slov na konec... Snažilkám bych chtěla popřát, aby se co nejdříve dočkali miminka, je to nejkrásnější okamžik na světě. A maminkám, zdraví, celé rodiny. A hlavně... 🙂

Tak konečně sem k tomu sedla i já 🙂. v počítači to mám napsané už dlouho, ale teď to zrealizuji i tady. Jak probíhal můj druhý porod.

Poslíčky sem sice měla už  14dní, ale datum 24.7 se mi líbil, že jsem věřila, že jdu doma spát bez Kubíka naposledy.Bylo půl jedné v noci  tak sem konečně ulehla na madrace co sme měli na zemi . Předělávali jsme ložnici a manžel vyráběl postel do patra, tak jsem půlku těhotenství prospala jen na madracích 🙂.Ve tři mě probudila kontrakce, a za půl hoďky byla další. Ale protože už to nešlo zaspat tak jsem ve čtyři napsala manžlovi ať jede z práce domů, že jedem rodit. Pořád jsem měla kontrakce po cca osmi minutách, ale pořád to šlo v klidu rozdýchat a nebylo to nic silného, ale přišla půl šestá ráno a kontrakce už byli dost silné. Manžel přijel domů osprchoval se, já šla zatím vzbudit babičku, aby pohlídala elišku, a ještě jsem se mezi kontrakcemi namalovala. A to z důvodu, když jsem viděla fotky po prvním porodě tak jsem nešla ani vidět u té stěny 🙂, tak jsem si řekla že po druhém porodě budu kočka a vsichni budou koukat 🙂. Od půl sedmé už byli váážne hodně silné, že už jsem fakt funěla tak jsme vyrrazili do porodnice co máme 40km daleko. Cesta byla hooodně náročná. Samá díra. Takže mezi kontrakcema sme valili co to jen šlo a jak přichazela musel zpomalit či zastavit, protože to drncání bylo vážne neúnosné. Chvílema jsem měla pocit, že vyskočík ztoho auta a půjdu radši pěšky, Vážně  super stav ty silnice 🙂. Do porodnice jsme dojeli ve ctrvt na osm dole u vchodu sem řekla manželovi počkej jdu čurat, ale tak nějak se mé tělo začalo samo vyprázdňovat takže sem tam byla 10minut a chlap pěkně čekal 🙂 ale bál se jestli už nerodím 🙂. O půl osmé jak jsme zazvonili mě hned vzali na monitor tam se to ještě v klidu dalo rozdýchat, i když už to pěkně bolelo. Po osmé hodině už jsem to měla po čtyřech minutách a už váááážne hodně silné.PA říkala, že odrodí porod vedle a přijde mi dát klystýr, aby se to urychlilo, ale než přišla už neměla co urychlovat .Pak jsem měla kontrakce už jen po třech a po dvou minutách a už sem funěla jak pes ve vedrech. O půl desáté šel manžel pro PA měli fakt frmol jeden porod skončil a druhej začal, k nám přišli tak tak. Já už jsem měla pocit na tlačení, že jsem myslela, že už porodím, i když sem se třepala z posledních sil. Manžel mi musel dát nohy na kozu, protože já se jen třepala jak už nemám sílu na to.Bylo cca 9:40 PA si rychle dala rukavice, protože hlavička už lezla ale pořád jsem měla neprasklou vodu, tak mi jí píchla a rukou přidržovala hlavičku aby jí hned nevylítl malej ven. Pak Jsem zatlačila a hlavička byla venku kontrakce už nebyli a já neměla sílu tak mi řekla ať zatlačím no a malej už měl ramínka venku a pak poslední a byl celej. Přislo mi to jako večnost aspoň půl hodinky ale podle zprávy to byli jen 3 minuty od prasknutí vody. Takže vážně fofr.Ale opravdu mi to přišlo dlouhý delší jak u prvního porodu který samotné tlačení trvalo 7 minut. Vše jsme zvladli bez nástřihu no vlastně ani na něj nebyl čas 🙂 a ani mě nepotrhal, takže ani jeden steh nic a ja byla celá šťastná, že po druhé se šití nekonalo 🙂Jen byl hodně pomačkanej jak nějaký boxer a doufali jsme, že se mu ten nos srovná🙂 naštěstí do druhého dne ho měl krásnej. Jen měl silnou žloutenku tak byl chudček malej v inkubatoru, a běžně se pousti jen deska z vrchu ale on musel mít i ze spodu, takže tam chudáček měl 42stupňů a byl celý spocený, že ho museli vytahovat a ovlažovat. Bylo mi ho děsně líto jak sem si ho večer chovala uplně sem za něj plakala jak on je statečný pěkně papá a vše zvládá na jedničku. Ale ja se úplně zesypala, že jsme tam museli zůstat o jeden den déle. Asi ty hormony. Já měla svého mlíčka hodně ale málemu moje mlíčko vadilo, tak mu ho museli převařovat a já sem odstříkavala. Už tam druhý den jsem odtřikala 125ml z obou prs. Bylo to šílený já sem nestíhala, Holky na pokoji zas měli málo a přikrmovali. Ale 4den jsme šli domů 🙂

Doufám, že je to aspoň trochu čitatelný 🙂 Děkuji všem těm co se dočetli až na konec.

Když jsem před léty začala pracovat v nemocnici setkávala jsem se s hromadou lékařů. Mladých či starých. Znala jsem je z pohledu spolupracovnice a vždy k nim vzhlížela a říkala si že jsou to opravdu lidé jako my. Když jsem tohoto roku zjistila že jsem těhotná velmi jsem se těšila z toho všeho a věřila že se nic špatného stát nemůže. A taky se nic moc o nějakého 20 týdne těhotenství nedělo. Když jsem ovšem ve 21 týdnu došla na kontrolu ke své gynekoložce začala mi povídat najednou o tom že můj děložní čípek je kratší a že bych byla měla ležet. Pomalu mi nic neřekla a poslala mě domů. Doma jsem přemýšlela a opravdu se bála cokoli udělat abych se neotvírala. Tudíž měl na starosti všechno přítel a má rodina. Týden utekl jako voda a já měla jít znovu na kontrolu ke své lékařce, Ta mi při kontrole opět oznámila že je děložní čípek ještě o něco kratší a začala mě děsit případy co by se mohlo stát. Naprotsto mě tam tak rozhodila že jsem se jí tam zhroutila a rozbrečela. Cítila jsem se naprosto bezmocná. Ani ne za hodinu jsem seděla v nemocnici kde mě doktorka poslala na rizikové na vyšetření. Hrzou jsem trnula co semnou budou dělat. Ovšem ejhle žádná hrůza se nekonala, Přišla jsem na řadu na ultrazvuk a doktorka na mě kouká jako na blázna. Prosím vás s čím že vás doktorka posílá? S krátkým děložním čípkem. Na to doktorka kroutí hlavou a říká mi....Buďte naprosto v klidu váš děložní čípek je naprosto v pořádku, S tím jsem vyšla do čekárny čekat na vyšetření od lékařky co měla službu a snažila jsem se vztřebat to co se právě stálo. Když jsem přišla na řadu i tam doktorka mi do průkazky napsala že se jasně nejedná o žádný rizikový stav že jsem naprosto zdravá mamina. S tím jsem tedy jela domů uklidnila se a byla velmi nedočkavá na další týden co mi na to ta moje doktorka řekne. Když mi za týden s velmi naštvanou tváří na ultrazvuku dívajíc se znovu na děložní čípek říká že ona za svou diagnózou prostě stojí a hotovo. Udělala sníme děložního čípku který připevnila do průkazky a barevně vykřičníkama zvýraznila. O dva dny později jsem jela opět na rizikové těhotensví protože mě paní doktorka chtěla po té hrůze co mi ta moje doktorka provedla vidět. Otevřela průkazku a s úsměvem si mě dovedla do vedlejší místnosti na ultrazvuk kde samozdřejmě bylo vše v pořádku udělala i ona svou fotku a dala ho k té druhé a napsala k němu děloýžní čípek je v pořádku i ona tuhle větu zvýraznila a asi třema vykřičníkama ukončila. Kroutila jsem hlavou nad tím jak tyhle dvě se prostě nemůžou domluvit a dělají mi jen a jen nervy. To už jsem nevydržela a zavolala třetí nezávislé gynekoložce kterou jsem měla původně než mi odešla do Vsetína zdali by mě pro jednou nemohla vyšetřit že si tam klidně zajedu a připlatím aby mi řekla na tohle svůj názor. Když slyšela jak jsem rozhozená neváhala ani minutu a hned další den jsem jela, Ta mi s ledovým klidem řekla že mám opravdu děložní čípek naprosto v pořádku a poměřila mi malého v břiše. Tím mě naprosto uklidnila a já už konečně po nekonečném měsíci tedy věděla kde je pravda. 

Po první úlevě s gymdařkama to ale není vše. Příjde mi jako bych tyhle problémy prostě přitahovala. Když jsem byla před asi třemi lety na očním dokrorka mi jasně řekla že mám oční vadu která zahrnuje tenké sítnice a tudíž bych neměla rodit přirozenou cestou. Velmi apelovala na to abych si stála za tím abych nerodila přirozeně že by mi mohli popraskat a já mohla oslepnout. No ale ejhle rok s rokem minul a já potřebuju papír na to abych opravdu ten přirozený porod neměla protože si ho doktorka přeje. Říkám si OK to nebude žádný problém. Zajdu si tedy na oční a chci za lékařkou která mi onen verdikt řekla. V tu chvíli se dozvídám že paní doktorka už tam nepracuje a je za ni jiná. No mávnu nad tím ruku ono je jedno kdo vám to přeci napíše no ne? Joo ale to by se nesmělo stát mě. Paní doktorce už bylo velmi proti srsti že mě musela vzít. Už její první věta mi měla říct seber se a raději vypadni. Ta věta byla a co tady jako děláte? Situaci jsem ji vysvětlila a aniž by mě viděla mi na tvrdo říká No já si to nemyslím. Tak to jsem tam stála jak trdlo a lapala po dechu co to má znamenat. Ale než jsem stila cokoli říct táhla mě sestra do čekárny kde mi rozkapala oči a oznámila že si za chvíli pro mě příjde. Po sledování zdali se mi oči již dostatečně roztáhli mě odtáhla do jiné místnosti kde mě opět nakapala cosi do očí pro umrtvení a po chvilce přišla ona velmi příjemná lékařka. Pomalu mi ani neřekla co se bude dít a cpala mi do oka jakousi krabičku za pomocí které mi přes přístroj koukala do očí. Položila jsem bradu a čeo tam kde chtěla ale tolik mi tlačila na oko že jsem myslela že mi ho snad zatlačí a pod touhle boletí mi prostě utíkala hlava dozadu. To už se na mě rozeřvala co nechápu na tom že ta brada musí být opřená. Vzteky jsem na vy vyjekla že to prostě bolí a proto ji tu hlavu nemůžu udržet na místě. Tak si na mě zavolala sestru která mi silou tu hlavu na místě držela. V tu chvíli jak už jsem před bolestí utíkat nemohla se mi zaalo dělat zle.Měla jsem pocit že ji každou chvíli pozvracím a při pomyšlení že mi deset minut vytrvale svítí do jednoho oka a čeká mě ještě jedno se mi dělalo ještě hůř. Konečně prohlédla jedno. Byla jsem na něj naprosto slepá. Byla jsem oslepená světlem a ani jsem nemrkla a už mi to ládovala do druhého oka. Nadechla jsem se a řekla si že to prostě musím vydržet. KOnečně to bylo zamnou nechala mě tam chvíli sedět o samotě abych znovu mohla alespoň tochu na oči vidět. Sestra mě odvedla do další místnosti kde mi doktorka s naprostým klidem oznámila že nevidí ani jediný problém abych nemohla rodit přirozeně. To už jsem šla do kolen a nevydržela to a řekla ji že mi doktorka před ní jasně řekla že si mám stát za svým a to potvrzení chtít. Mrskla po mě ledovým pohledem a řekla Že vy ho chcete neznamená že vám ho dám. Tak na to už jsem opravdu neměla co říct a sebrala se a šla za mojim do čekárny div jsem si nerozbila pusu protože jsem neviděla ani na krok. Sedla jsem si k němu a čakala až mi ta hvězdy napíše zprávu kde mi samozdřejmě napsala že nevidí důvod k SC. Takže jsem došla domů opět hledala očního lékaře který nemá dlouhé čekací lhůty a budu se jen modlit aby byl alespoň z poloviny normální a to potvrzení mi napsal. Co bych si na té krávě na očním vzala kdybych oslepla při porodu. Nic. Už se jen prostě modlím aby to byl poslední papír a poslední hrůza v těhotenství protože to co se děje v lékařství mě stále velmi ale velmi nemile překvapuje.

Byl jednou jeden materiál. Skvělý. Chytrý.  Vyvinuli ho vědci v NASA pro oblečení kosmonautů. Pohlcoval teplo, když jim bylo příliš horko, a vrátil ho zpět, když jim byla zima. Jmenoval se Outlast®.

Víte, že dnes do něho můžete obléct i svoje děti? Novorozená miminka, batolata a hlavně jejich maminky si dětský textil s vrstvou Outlast® nemohou vynachválit. Proč?  Outlast®  funguje podle teploty těla a ví, zda potřebuje ochladit nebo zahřát. Děti jsou stále v teple, přitom však nehrozí jejich přehřátí.  Jednoduché ne?

Outlast® je skvělý například pro aktivní maminky, které toho hodně najezdí během dne s kočárkem. Změna počasí je s Outlastem® nepřekvapí, bez obav z přehřátí miminka se mohou vydat třeba do nákupního centra. Zatímco s obyčejnou přikrývkou budete muset myslet na to, aby miminku nebyla venku zima a uvnitř se nepřehřálo, s Outlastem® to bude jednodušší. 

Outlast® také oceňují maminky, které často jezdí autem. Kombinací podložky do autosedačky a přikrývky s Outlast® zajistíte dítěti tepelnou pohodu, i když bude v autě zima, přetopeno nebo puštěná klimatizace. Díky tomuto oblečení a textilu nemusíte mít strach o pohodlí vašeho děťátka. Oblečení vytvoří teplotní harmonii, zvyšuje pohodlí a celodenní komfort. Technologie Outlast® nabízí komfort a aktivně vyrovnává výkyvy teploty pokožky v průběhu celého dne. Děti se v oblečení Outlast budou cítit příjemně bez ohledu na to, jaké aktivitě se věnují nebo jaké roční období právě panuje.

Nošení Outlast® oblečení navíc přispívá ke snížení svědivosti a podrážděnosti pokožky dítěte. Textil s Outlast®  technologií významně prospívá ekzematické, citlivé a suché kůži. Navíc omezí pocení až o 40%.

Jediný výrobce v Evropě, který s tímto materiálem produkuje oblečení a textil pro děti, je značka LittleAngel. Český výrobce, který si zakládá na kvalitě střihu, zpracování a designu. A jeho sortiment věcí pro miminka a děti s Outlast®  je opravdu široká. V nabídce najdete body, overaly, trička, legíny, tepláky, čepičky, kraťasy, rukavice, ponožky, bundy, mikiny atd.  Ale také fusaky, deky, zavinovačky, potahy na autosedačky, spací pytle a další.

Máte nějaký svůj nejoblíbenější recept, se kterým se rádi pochlubíte?

Za mě to jsou určitě tyto:

Pro děti k bazénu - Nanuk s ovocem

Připravte si směs ovoce – jahody, maliny, kiwi, borůvky, oloupané broskve, ananas nebo meruňky. Vše dobře umyjte a nakrájejte na kousíčky. V odšťavňovači připravte libovolnou ovocnou šťávu (např. ananas, pomeranč, jahody), kterou jen mírně doslaďte podle chuti cukrovým sirupem.

Formičky (prázdné kelímky od jogurtu jsou po ruce vždycky) naplňte ovocem, zalijte nadělanou šťávou, zakryjte a dejte co nejrychleji zmrazit.

Dospělácká verze na večer - Melounová Margarita

Období snažení se o miminko patří k nejkrásnějším obdobím našeho života a samo mateřství je snad ta největší přirozená změna, jakou můžeme projít. Zároveň je to však ta největší změna v našem životě. Naše tělo je od přírody uzpůsobeno ke snadnému početí ve věku kolem dvaceti let.

Bohužel vlivem současného životního stylu je doba plánovaného početí čím dál častěji odkládá na období po třicítce a toto období je často po několik let vyplněno užíváním antikoncepce. To vše může být příčinou, že mezi páry snažícími se o miminko mohou být velké rozdíly v délce čekání na vytoužené miminko. Někdy se to podaří takřka „napoprvé“, někdy to může trvat i několik let. 

Šance na otěhotnění je velmi ovlivněna psychickým stavem ženy. Žena by měla být na otěhotnění psychicky připravena a na novou etapu svého života se těšit, ne se jí stresovat. Pro zdárné početí je nadmíru důležité cítit se dobře.

Společnost Green-Swan Pharmaceuticals společně se specialisty na pomoc při otěhotnění z Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze - Podolí přichází s novinkou. Přípravek GS MimiStar® je unikátní přípravek, který zohledňuje potřeby žen, jež se chystají otěhotnět. Dokonale připraví Vaše tělo k početí miminka, a navíc klade důraz na látky, které přispívají k psychické pohodě. 

Přípravek je určen ženám, které:

• plánují miminko a chtějí otěhotnět,
• v minulosti dlouhodobě užívaly antikoncepci a po jejím vysazení chtějí v těle doplnit důležité látky,
• plánují miminko ve zralejším věku,
• jsou vystaveny dlouhodobému stresu a psychické zátěži,
• se pokoušejí otěhotnět s pomocí centra asistované reprodukce.

Žena je silná ve smyslu schopná, všeho schopná, ve svém cyklu víceméně vždy (kromě období menstruace) plná síly a netušeného odhodlání všechno zvládnout. A nejlépe všechno najednou a nejlépe ještě teď hned. Žena vedle muže je jeho odrazem, jeho zázemím, jeho domovem, úkrytem a rozprostřenou plání možností. Je mu oporou, jako on je jejím ochráncem, zastáncem, stoupencem a podporovatelem. Žena bez muže je jako muž bez ženy. Žena je krásná a od muže to slyšet nepotřebuje. Avšak slyší-li to, vytváří se krásno kolem obou a kolem celého partnerství.Žena je Ženou, když miluje sebe. Když zná své nedostatky, ale přijímá je s noblesou jako svou nádhernou součást. Když zná své přednosti, ale nemá potřebu je vystavovat vnějšímu okolí na obdiv. Když ví a umí předvídat, když zvládá více věcí najednou, když umí použít ženské nástroje pro dobro lidstva🙂, a když je spontánní a přirozená ve svém prazákladním projevu. To je Žena.

Těhotná Žena je požehnanou Ženou. Je předurčena k tomu stát se matkou. V jejím základě je touha po stejné dokonalosti Ženy s nezměrnou touhou být dokonalou Matkou. A to není malý nárok (leč takový male soukromý)... Těhotná Žena narozdíl od Ženy upřednostňuje nejdříve dobro pro dítě a rodinu, pak pro sebe. Nelze se zlobit, ba naopak. Je to zabudovaný kód. Těhotná Žena je přípravou k Matce, tedy tvořitelce (jedné z mnoha tisíců tvořitelek) lidstva. Těhotná Žena nese odpovědnost za své tělo, za své zdraví a zdraví dítěte, za zdraví společnosti. Těhotná Žena je Ženou ozářenou, osvícenou, vzácnou. Nosí dar přírody a poskytuje své tělo k tvorbě mini člověka a skrz ji vstupuje tento mini člověk do našeho světa. Do její rodiny. Těhotná Žena je odhodlána stát se ozubeným kolečkem v tomto soukolí, souzní sama se sebou, s myšlenkou početí a těhotenství a podporuje rozrůstání rodu a generace.

Přechod z Ženy na Těhotnou Ženu se v naší společnosti nijak adekvátně, prožitkově, neslaví. Nijak "oficiálně" se tento důležitý přechod neodděluje (kromě toho, že dostaneme Těhotenskou průkazku, žádanku na 1445 vyšetření, gratuluje nám každý, kdo se danou novinu dozví a začneme nakupovat hromadu oblečků). A mně došlo, že bych nějaký takový přechod ráda prožila. Možná by mi to i velmi pomohlo... A tak jsem se rozhodla, že si nějaký takový "přechodový rituál" zprostředkuji sama.

PS: Inspiroval mě od jedné milé sudičky koníkovky postovaný tento článek | http://www.janbim.cz/cviceni/prechodove-ritualy/ o přechodových rituálech.

Ve středu 11.Června 2014 jsem byla na kontrole v porodnici Příbram a že jsem na prst otevřená ale na porod to nevypadá.Jediné co se jim nelíbilo tak monitor tam mě připnuly na druhý a položily na bok no a po 5 minutách na boku jsem začla dostávat pravydelné bolesti po 5-2 minutách.Po dalších 15 minutách mě doktorka poslala na kafe a at se 2 hodinky procházím a že jestli to přejde tak at jedu domu a pokud ne tak at se vrátím a natočíme další monitor a popřípadě by si mě tam nechaly.Asi po půl hodince procházky bolesti přešly tak že to byly jen poslíčci.Tak jsem jela domů stím že další prohlídka je za týden ve středu.Večer jsme se s partnerem domluvily že rano před prohlídkou dojdem na matriku kvůli uznání otcovství a příjmení pro malého aby ho měl stejné jak přítel.

Ráno 25.Června 2014 v 10:00 jsme se vzbudila z bolestma po 3-5 minutách tak jsem si šla dát sprchu tam se mi trochu ulevilo tak jsem šla vzbudit partnera se slovi '' MILÁČKU POKUD TO NEPŘEJDE TAK NA TU MATRIKU TO NESTIHNEM ''  

Sanitku volal v 10:15 a to už jsem měla kontrakce po 2 minutách.

Sanitka přijela v 10:30 a v 11:00 jsme stály před porodnicí.

Příjem v porodnici byl v 11:05 a hned jsem šla na porodní sál s kontrakcemi po 1 minutě a otevřená na 4 cm.V 11:15 přišel partner a ja jsem byla strašně ráda že to stihnul protože malej chtěl strašně rychle ven ale já jsem se pomalu otevýrala takže jsem trpěla strašlyvýma bolestma a na epidural bylo pozdě ani oxytocin mi nestihly dát.Protože jen co mi v 11:30 píchly vodu no a v 11:43 byl na světě náš druhý šmoulík Štěpánek.

    ŠTĚPÁNEK 25.6.2014 V 11:43HOD. S VÁHOU 3430G A 51CM

V pátek 23.Března 2012 jsem byla na kontrole v porodnici Motol a tam mi řekly je jsem otevřená na jeden prst a že to na porod vůbec nevypadá.Tak mě odjednaly na další kontrolu která měla být asi za 14 dní což mi přišlo divné ale nechala jsem to být.Byla jsem ráda že po 2 hodinách v čekárně a půl hodině u doktorky která se ve mě hrabala jak bába v koksu.No nic jela jsem radši domů za svým přítelem abych ho ještě stihla než odjede do práce.

Večer kolem 20:00 jsem jela za přítelem do prace abych mu tam pomohla.Domů jsme se dostaly ve 23:45.Já myslela že půjdeme hned spát ale ne.O půlnoci volala přítely moje tchýně jestly u nás můžou přespat takže jsme ještě čekaly než přijedou.Když přijely tak mi v 00:30 všichni přály k mým 21 narozeninám.Najednou se na mě tchýně podívala a řekla že mám najednou bříško strašně moc dole.

Když jsme dokoukaly hanibala který skončil ve 3:00 tak jsme šly konečně spát. 🙂

Ráno 24.Března 2012 v 6:00 jsem se zbudila s příšernýma bolestma.Vzhledem ktomu že byly pravydelné po 5 minutách tak jsem usoudila že jde o kontrakce.Tak jsem začla chodit po bytě zda se bolesti neuklidní ale ani náhodou,tak přišla na řadu sprcha tak jsem byla asi 30 minut.Když jsem z ní vylezla tak se mi udělalo zle že jsem musela jít zvracet.Potoj jsem šla zpátky do ložnice abych vzbulila partnera ale vzhledem ktomu že jsme šli spát až ve 3:00 ráno tak jsem měla problém ho vzbudit a podařilo se mi to až v 7:15.Když se na mě podíval ještě rozespalej a já se tam kroutila v bolestech tak se mě zeptal '' MÁM TI ZAVOLAT SANITKU? '' .

Sanitku volal v 7:30 a to už jsem měla kontrakce po 2-3 minutách.

Sanitka přijela v 7:50 a v 8:00 jsme stály před porodnicí.

Propojte čtyřmi přímkami jedním tahem (nesmíte se vrátit po nakreslené přímce zpět) všech 9 bodů na obrázku ve Fotkách. Je to hlavolam, kterým občas začínám terapie. Je to zajímavý začátek. Není podstatné, pokud se Vám to nepovede. Právě naopak, získáte daleko víc, pokud dojdete do stavu, že si budete myslet, že to není možné. Prosím, řešení nebo pokusy pište do mailu, ať si mohou hlavu lámat i jiní. Budete-li chtít předvést řešení nebo vysvětlit význam hlavolamu po terapii, pište mail.

V rámci iniciativy Všichni jsou na koníku vítám u nás

MUDr. Janku Bambasovou MPH, ředitelku Nemocnice Břeclav.

Paní doktorko, Vaše specializace a atestace je gynekologie a porodnictví a máte v ní přes 20 let praxi.

Jak se podle Vás za tu dobu prostředí v českých porodnicích  změnilo?

Kdybych to měla říct jednou větou: „ Otevřelo se maminkám, lidem”.

V minulosti bylo oddělení porodních sálů a šestinedělí uzavřeno. Návštěvy na oddělení šestinedělí nesměly být a novorozence maminky ukazovaly příbuzným pouze přes okna nebo skleněné dveře.