Léto po maturitě jsem se rozhodla naučit se vařit. Chystala jsem se na kolej, tak abych se o sebe uměla postarat. Spočívalo to v tom, že jsem ochutnávala instantní omáčky nebo polévky a zjišťovala, které jsou nejlepší. Vlastně mi nechutnaly žádné, ale ještě trvalo, než mi to došlo.

Časem jsem přišla na to, že i obyčejné špagety s ohřátými rajčaty a postrouhané sýrem jsou jedlejší než francouzské speciality z pytlíku. Takhle to začalo. A než jsme s přítelem kolaudovali byt, dělala jsem pravidelně domácí vývar a mrazila si ho.

„Co to je?“ ukazoval kamarád při oslavě zhnuseně do mrazáku, kde pátral po ledu.

„Něco jako mražený bujón.“

„Cože?“

„Dělám si vývar a mrazím ho. Dávám ho do omáček a do polévky místo kostky.“

Asi každé dítě si chce co nejdéle vychutnávat pohodlí plenky. Jednorázové pleny poskytují velký komfort pro dítě i pro rodiče. Maminky, které mají spoustu práce kolem dítěte a domácnosti nemusí prát a žehlit látkové pleny a po použití stačí jednorázové pleny jednoduše vyhodit. Dnešní pleny dětem poskytují pocit suchosti, nemusí nic říkat a svou potřebu vykonají kdy chtějí a kde chtějí.
    Jednou jsme si řekli, že už je náš chlapeček dostatečně velký a začali jsme ho posazovat na nočník. Začali jsme zhruba když mu byl rok a půl. Problém byl, že jakmile zadečkem dosedl na nočník, hned se začal zvedat a když jsme ho chtěli na nočníku udržet, tak začal plakat. Zkoušeli jsme dát mu kolem nočníku spoustu hraček a hrát si s ním. To sice zčásti pomohlo, ale nočník stále považoval za nějakou židličku do které se nečůrá ani nekaká. Dali jsme si nočník dokonce na gauč a dívali se společně na pohádky. Malý už na něm začal usínat, ale stále bez úspěchu.
    Synáček měl skoro dva roky a stále nic, už jsme byli zoufalí. Aby toho nebylo málo tak nám začal vykonávat potřebu do vany. A z ní jenom zoufalým rodičům nahlásil: „kakal“. Pokaždé když to udělal, tak dostal na zadeček a po nějaké době přestal do vany kakat. Když potřebu vykonal do plínky, tak nám utíkal a nechtěl se nechat přebalit.
    Moje známá měla podobný problém se svou dcerkou a tak mi poradila, abych našeho malého zabalila místo do savých jednorázových plenek do normálních látkových. Jelikož jsem už nevěděla co dál, tak jsem to zkusila. Malého jsem zabalila do normálních plenek a čekala. Po vykonání potřeby dělal přibližně patnáct minut, že se nic nestalo, ale po té době se začal ošívat a hledat maminku. Já jsem ho v mokré plíně nechala asi půl hodiny a poté ho přebalila. V noci jsem mu stále dávala jednorázové pleny. Samozřejmě jsme co chvíli malého vysazovali na nočník a zkoušeli co se bude dít. Přibližně po týdnu jsme poprvé uslyšeli famfáru z hrajícího nočníku. Náš syn sice nevěděl, proč je kolem toho tolik slávy, ale radoval se s námi. A za necelý měsíc už si náš syn začal sám říkat kdy chce na nočník. Nehody byly na denním pořádku, ale postupem času se spravilo i to a od té doby je vše v naprostém pořádku.

Zdroj: Slune-cz.cz

Již brzy nás čeká třetí narozeninová party (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2014/01/slavime-poprve-v-roce-2014.html) a já ještě nestihla popsat tu druhou ☹ 

Tentokrát byly oslavenkyně dvě holčičky - Niki a Elis. Protože Nikolka měla ten den oslavu i rodinnou, spojili jsme to a pronajali si MC Jablíčko, což se ukázalo jako nápad k nezaplacení. 

Prostory jsou pro party jako stvořené. Děti si hrály v herničce a dospěláci si mohli posedět a popovídat ve společenské místnosti. Moc jsme si ten den užili a zde máme několik tipů, jak se na narozeninové oslavě nenudit:

1) Protože holky slaví v období masopustu, tak jsme všichni byli v maskách

Dospělí...

...a ....hlavně děti

2) Každý si na oslavě vyrobil svou narozeninovou čepičku

Letos se chystáme na velikonoční svátky za rodinou na Slovensko, takže čekejte ještě jeden článek s porovnáním, jaké byly Velikonoce v "zahraničí". Ale nyní pro vás máme s Nikolkou několik tipů, co si můžete s tříletým prďolou vyrobit a bude ho to dokonce bavit 🙂

První tvořivá dílnička nás čekala ve školce. Vyrobili jsme (i s tátou) velikonočního zajíčka, do kterého měly přijít nazdobené perníčky, ale...
...jedno perníkové vajíčko snědla Nikča ještě před namalováním a druhé spořádali s tátou jako svačinku, když jsme ze školky odcházeli. 

Nikčina první školková fotografie

Velikonoční zajíček

- čtvrtka
- nalepovací očička - nebo se mohou jen namalovat
- nalepovací ouška - také stačí jen pastelky, tady šlo o to, že děti měly více práce s výrobou
- kytičky
- travičku
- nůžky, lepidlo, pastelky

Velikonoční květináč s osivem

- květináč
- ubrousky s velikonoční tematikou
- herkules
- štětec, nůžky
+ hlínu a osivo

Ten jsme šli (i s ozdobeným vajíčkem níže) dát rovnou ze školky babičce, takže fotku dodám později.

Tento měsíc nás čeká trojitá oslava narozenin. V naší bandě máme tři "dubňátka": Matyho, Vojtíka a Ondráška. Ale jen ten poslední je opravdový "Apríláček". 

V té době jsme se ještě všechny neznaly. Většina z nás se poznala až v září 2011 na cvičení s nemluvňaty. Ale konkrétně tyhle tři maminky od těhle tří kluků se poznaly už dříve. Dvě spolu chodily na vysokou a tu třetí přibraly do party na cvičení pro těhotné, které probíhalo v naší jablonecké nemocnici a všechny si ho jen chválily. 

Termín porodu se jim už blížil, ale nikdo nečekal, že na Káťu to přijde takhle brzy. No a tak se stalo, že se Ondrášek narodil právě na Apríla 1. dubna. Nakonec neplánovaným císařským řezem. O svém prvním roku soužití s Ondráškem již Kátě něco napsala zde: http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/07/zazitky-tech-je-s-detmi-plno.html. Neměla to s Ondrou po náročném císařském řezu vůbec jednoduché. Jizva se hojila, protože ji poctivě promazávala (olivovým olejem na střídačku s bepanthenem, který byl díky kojení a mazání zadečku vždy po ruce), ale hrozně dlouho bolela. Naštěstí alespoň to kojení (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/10/kojeni-maly-velky-problem.html) se jí rozjelo krásně a vydržela kojit nejdéle z nás všech. 

Ale vraťme se ke dni jejího porodu, když potom každému psala zprávu z porodnice, tak si všichni mysleli, že si z nich dělá apríííl🙂

Káťa: "jo a jedno z největších překvapení bylo narození Ondráška Apríláčka pro Šárku (maminku Matyho). Mám tu vzpomínku moc ráda. Ta nám zprávu nevěřila. Až když jsem ji potkala o 3 dny později v porodnici na chodbě. Ona začala rodit a já tlačila košík s miminkem, tak uvěřila, že to nebyl Apríl 🙂)))"

Takže "Apríláčku" Ondrášku přejeme ti hlavně zdraví a radost ze života 🙂

V posledních 14 dnech jsme se společnými silami snažily psát hlavně o běžných i vzácných trablích, které doprovází každou z nás v době těhotenství. Není to ale jen obyčejný text. V každém článku se snažíme si navzájem pomoci nějakou radou, tipem, zkušeností... prostě něčím, co může pomoci a takových těch "těhu" starostí nás zbavit.

Mezi ty prvopočáteční příznaky opravdového těhotenství patří určitě bolest až napětí v prsou. To asi pozná drtivá většina z nás a zároveň můžeme potvrdit, že po celou dobu těhotenství se prsa budou ještě všelijak formovat a připravovat se na kojení.

V době, kdy mi rostlo bříško, jsem v jednom období začala pociťovat strašné nutkání na škrábání. Takže jsem se škrabkala co to šlo a kdy to šlo. Svědění kůže je určiě jeden z úplně běžných průvodních jevů v těhotenství, stejně jako to, že mi ještě sem tam, a nejen z rána, nebylo moc fajn a prožívala jsem ranní nevolnosti. Někdy to bylo takové běžné nadýmaní v těhotenství, pocit plynatosti, ale někdy to vážně stálo za to! Dnes si už vy, které právě teď těhotenstvím procházíte a něco podobného zažíváte, můžete přečíst pár dobrých rad ve Wiki článcích na tato témata.

Mimojiné se nedá zapomenout ani na x přerušení spánku, které zapříčinil můj "plný" močový měchýř. Opět jeden z krásných signálů a znaků těhotenství - časté čůrání 🙂 Zpětně si myslím, že to byla velmi dobrá příprava na vstávání k dítěti i 6-7x za noc, když se budí a chce se jen přitulit a nebo nakojit... Zkrátka: Kdo je připraven, není překvapen. Více o tomto tématu je už také připraveno v naší Wiki knihovničce.

V podstatě každý den přišlo něco nového, nečekaného. Jeden den mi můj manžel oznámil, že začínám ve tváři nějak flekatit. Odvětila jsem, že to nejspíš budou první pihy s vylezlým sluníčkem. Prakticky až do dnešní doby jsem netušila, že jsem si vlastně prošla chloasmou, která je právě pro období těhotenství tak typická. Fleky se po pár týdnech od porodu úplně ztratily, a tak jsem na to nějak zapomněla.

A když píšu, že každý den, tak při překopnutí do 3.trimestru mohou přijít i takové starosti, které se zdrží déle, než je každé z nás libo :/ Tím mám na mysli ty, které přetrvají i po porodu a třeba neodejdou nikdy, bohužel. Jde o hemeroidy v těhotenství, na které skoro každý řekne, že stejně s dalším těhotenstvím a porodem jsou zpět jako na koni. Ale co když ne? Co když se tomu dá pomoci? Tak kuk na hlavní článek do Wiki 🙂

Ahoj holky měla bych otazečku :/ ... Asi před 3 měsíci jsem mela nechráněný poměr přítel se neudělal . Nicméně mesicky jsem dostala přesné . pak cca po 2 týdnech jsem při sexu stratila chuť ze začátku jsem si to užívala a pak nic :/ ... 2 Měšic jsem menstruaci dostala ale byla zvláštní nepopsatelna . nicméně pak mě sex vzrušoval už normálně .. A teď čekám 3 dny spozdeni :/ bolí mě prsa a hlava ještě v sobotu mě bolelo podbriško a teď nic :/ testu se bojím :/ je miskoro 16 a bojím se někomu svěřit proto žadam o konzultaci ... Děkuji

Každé dítko má svůj vlastní vývoj. Některé chodí samo už od roka, jiné to zvládne třeba v 15 nebo v 16 měsících. To naše začalo zhruba ve 14 měsících. Není třeba ten vývoj nějak násilně uspěchat, jen je žádoucí vytvořit takové podmínky, aby mělo dítě pro svůj vývoj dostatek prostoru. Nebuďte tedy ve stresu, když vaše batole ještě v 15 měsících nechodí. Je to normální, každý má jiný čas. My můžeme udělat jen pár opatření, která našemu děťátku mohou pomoci.

Většinou jdou děti nejprve na kolena a na ruce, na všech čtyřech se pohupují, pak se buď rozlezou dopředu, nebo si z této pozice sednou. Následně se za nějaký čas začnou stavět u nábytku, pak začnou nábytek obcházet, až se nakonec i sami rozchodí bez držení. Nedá se říct, v kterém věku má dítě začít tu kterou fázi svého vývoje, stejně tak se nedá říci, že nutně musí projít všemi výše uvedenými. Některé děti třeba nelezou. Jiné se třeba nejdřív pouští a udělají pár samostatných krůčků, a až pak teprve začnou obcházet nábytek. Důležité je vývoj pouze bedlivě sledovat, při nesrovnalostech se poradit s lékařem. Násilím nic nezmůžeme. Nenuťme tedy naše batolátko chodit za ruku, když ještě samo o sobě chodit neumí. Na rukách se nám pouze prověsí a bude si kazit páteř.

Nejlépe je nechat dítko chodit kolem nábytku tak, jak je zvyklé. Pokud už tedy obcházet nábytek umí. Náš syn se toto naučil zhruba v 10 měsících a u této činnosti zůstal zhruba další 4 měsíce. Střídal ležení, sezení, lezení po čtyřech a obcházení nábytku. Ve 14 měsících pak začal chodit samostatně. Možná by to ale v tu dobu ještě nedokázal bez naší drobné pomoci.

Stačilo mu jen začít rozšiřovat vzdálenosti. Z nábytku v obývacím pokoji měl sestavenou takovou nábytkovou dráhu, která mu byla oporou a kolem které si celé dny obcházel. Měl vždycky čeho se přidržovat. Začali jsme mu tedy nábytek postupně rozestupovat tak, že mezi jednotlivými kusy byly čím dál větší mezery. Malý byl pak nucen jeden až dva krůčky udělat sám, bez opory, bez držení. Občas spadl, ale pak se to velmi rychle naučil.

Vzdálenost jsme nerozšiřovali jen mezi nábytkem, který byl synovi při jeho chození oporou, ale také mezi námi, rodiči. Sedli jsme si třeba naproti sobě a synka jsme si posílali. Nejprve jsme seděli opravdu blizoučko, synovi stačilo se trochu natáhnout, udělat krůček a byl hned u druhého z nás. Pak jsme se posunovali čím dál víc dále od sebe, syn už musel udělat 2, 3 krůčky, pak těch krůčků už bylo třeba pět. Tímto se malý postupně naučil chodit sám. A navíc neměl pocit něčeho neznámého. Stále na nás viděl, věděl, že má kdesi před sebou oporu, jen si k ní musí dojít. Nenechávali jsme ho zbytečně padat, měl tak jistotu, že ho nakonec chytneme, kdyby k něčemu došlo, nebál se tedy vykročit a směle šel delší a delší trasu, až začal chodit i napříč místností. Dnes jsou mu 2 roky a 7 měsíců a vesele si utíká, kam ho jen napadne.

Metodu, která nám v nácviku chůze u syna velmi pomohla, tedy nazývám Metodou rozšiřující se vzdálenosti. Stačí jednoduše zvětšovat vzdálenost mezi lidmi a předměty a prodlužovat tak dítěti jeho dráhu. Pro dítě tak nebude nepředstavitelné se prostě pustit a jít. Vše je nenásilné a jednoduché. I vaše dítko to jistě brzy zvládne.
Batole


Zdroj: Slune-cz.cz

Po narození dítěte s rozštěpem jsou to rodiče, kdo je vystaven soucitným pohledům všech lidí, kteří i jen zběžně nahlédnou do kočárku, a kterým nic nechtějí vysvětlovat. Dětský psycholog profesor Zdeněk Matějček se domnívá, že zpravidla se v takových situacích jedná o dvojí nedorozumění – jednak rodiče nechtějí s kdekým hovořit o své bolesti a okolí neví, jak se tvářit – ptát se či neptat. Rodiče mají zvýšenou vnímavost vůči „nebezpečí“. Předem očekávají, že se druzí lidé budou dívat s nepochopením a s nadřazeností. Mají tendenci se izolovat. A ti druzí nemají zkušenosti, nevědí jak se chovat, jsou v rozpacích a jsou zvědaví jak je na tom dítě, a co tomu říkají rodiče. Setkání těchto dvou nejistot může mít formu srážky, z níž jedna či obě strany odcházejí s jizvami na duši. Není za tím zlý úmysl, ale nevědomost. Lidé, kteří se s rodiči postiženého dítěte setkají, jsou vybaveni týmiž obrannými mechanismy, jako rodiče. Vyrovnávají se s nimi stejnými mechanismy – popřením, hledáním viníka. Pokud o těchto tendencích víme, a nedáme se jimi překvapit, spíše je dokážeme přijmout s pochopením. Skoro jistě se okolí k nositeli „stigmatu“ respektive rodičům dítěte bude chovat, jako by skutečnost byla lepší než vidíme nebo naopak, jako by byla horší než vidíme. Pokud nepřijmeme ani jeden nabízený vzorec chování nabízí se i třetí možnost – nedávat najevo, že je přítomen v našem okolí někdo, kdo by zasluhoval speciální pozornost.
Jak tedy reagovat ? Přetvařovat se tváří v tvář? Máme vypadat klidně, když nás obličej děťátka děsí? Je nutné předstírat emoce, které člověk v danou chvíli nemá? Stane se, že první reakce okolí při pohledu do kočárku je úhybná, instinktivní, například úšklebek. Taková reakce se totiž může vymykat vědomé kontrole osoby, u které později mohou její emocionální reakce vyvolat pocity hluboké lítosti. Avšak ve vědomí osoby, jíž se tato deformita dotýká, mohou takové reakce vyvolat pocit estetické nedostatečnosti. Zpravidla se pak objeví upjatost v chování. Opatrně volená slova, obyčejné každodenní poznámky, jež se náhle stanou tabu, pohledy upřené jinam, hraná veselost, křečovitá hovornost či nemístná obřadnost. Někteří kliničtí psychologové se v dané situaci přimlouvají za pravdivost. Tedy nikoli ve smyslu : Vaše dítě vypadá opravdu špatně. Ale spíše vyjádřit své pocity, ne soud o dítěti. Například připustit, že je sice pravda, že jsem vylekán nebo vylekána, ale že se to určitě dá zvládnout. Vyjádřením vlastních pocitů se můžeme k dotyčným přiblížit, protože z našich slov bude cítit upřímnost a naděje. A naděje je zvlášť důležitá.

zdroj: http://stastny-usmev.cz/narodilo-se-nam-dite-s-rozstepem/

Ať už se o své miláčky staráme sebelépe, stejně dříve či později narazíme na nějaký zdravotní problém. Mezi nejčastější patří hlavně dětská kolika a rýma. Oboje jsou velice nepříjemné jak pro nemocné děťátko, tak i pro rodiče. Jak si s těmito problémy rychle a kvalitně poradit?

INFACOL a velké problémy malého bříška jsou pryč!

Křečovité bolesti bříška bývají nejintenzivnější zejména první dva až tři měsíce života. Příčinou usedavého pláče miminka může být nestrávená potrava, která v útrobách kvasí a produkuje velké množství střevního plynu. Ten se ve střevních kličkách hromadí a způsobuje napětí a bolestivé stahy - křeče.

Už čerstvým novorozencům můžete podat účinný přípravek – suspenzi proti nadýmání Infacol, která se dá volně koupit v lékárnách. Infacol pomáhá přirozenou cestou snížit plynatost v žaludku i ve střevním traktu, kterou způsobuje hlavně polykání vzduchu při krmení. Infacol promění drobné bublinky vzduchu ve velké, čímž usnadní jejich vypuzení z těla ven. U starších dětí mohou zažívací potíže souviset i s některými potravinami.

Více informací najdete zde

NOSÁTKO: Předejděte problémům s rýmou rychle a bez bolesti!

   Mezi třetím a čtvrtým rokem věku si dcera začala kousat nehty. Nejdřív jen občas, později každý den. Kousala, okusovala a žižlala tak vytrvale, že brzy neměla jediný nehet s bílým okrajem, zato deset prstíků, které měly dobře našlápnuto stát se nevzhlednými paličkami.
  Domluvy nepomáhaly, zákazy už vůbec ne.  Zalezla si do koutka a tiše se oddávala hlodání. Snažila jsem se přijít na to, co bylo spouštěčem pro její zlozvyk, abych mohla příčinu odstranit. Žádný stresující moment, zážitek, zkušenost ani nic jiného negativního jsem neobjevila. Zato jsem objevila tip na speciální lak na nehty pro děti se zálibou v jejich okusování. Lak obsahuje velice hořkou složku, jež má děti od okusování spolehlivě odradit. Plna naděje jsem jej pořídila, dcerce nehty natřela, ale ouha – ačkoli se dcerka tvářila kysele a později zhnuseně, přece vytrvala. Vydržela odpornou pachuť a za chvilku byl další nehet fuč. Ač zklamaná, nevzdala jsem se. Nějak to přece jít musí i u nás. Zkusila jsem na to jít naprosto jinak. Ani zákazy, ani domluvy, ani pepř, ani speciální lak, nic takového.
   Navrhla jsem, že za každý den, kdy nebude nehty okusovat, udělám do kalendáře červený puntík. Až nasbírá deset puntíků, smí si vybrat malou hračku. Dcerka, zamilovaná do LPS zvířátek, nadšeně souhlasila. Když se občas „zapomněla“ a strčila prst do pusy, stačilo připomenout, že přece chce koupit hračku coby odměnu za nekousání, a v tu ránu byl prstík z pusinky venku. Deset puntíků nasbírala velmi brzy a svou odměnu dostala. Za deset dní jí nehty povyrostly tak, že i jí samotné připomínaly nehty moje. Nemívám nehty dlouhé, tak 1-2 mm, ale dceři to stačilo k tomu, aby si připadala jako „velká“. Poprosila mě, jestli bych jí nemohla nehty „namazat barvičkou“, jak to viděla u větších holčiček venku. Ačkoli si sama nehty barevně nelakuji, vyhověla jsem jí s tím, že za každý týden, kdy nebude mít nehty okousané, můžeme nalakovat jeden nehet. Došlo jen na malíčky.
   Dceru za pár týdnů opustila touha mít nehty barevné, už si ani nevzpomněla. A na kousání naštěstí také ne.

Zdroj: Slune-cz.cz

Je složitější používat látkové pleny než jednorázovky? Potřebují maminky více věcí? Liší se v tomto případě typy látkových plenek mezi sebou? Tentokrát jsme hledali odpovědi na tyto otázky.

Jednorázovou plenku upevníte pomocí lepících proužků a použitou vyhodíte. Vypadá to, že kromě balíku plenek a odpadkového koše není nic potřeba. Je to takto jednoduché i s látkovými plenkami? „S látkovkami to není o moc složitější. Navíc citlivou dětskou pokožku nevystavujete chemikáliím, které se používají při výrobě jednorázových plenek, nezatěžujete ani svůj rozpočet nákupem nových a nových balíků, ani životní prostředí,“ srovnává Kateřina Borunská, která se látkovým plenkám věnuje profesně už deset let a přebalovala s nimi i své syny. Dále vypočítává: „Potřebujete místo, kde budete skladovat použité plenky, prací prášek a dost šňůr na sušáku. Některé maminky používají ještě separační pleny a pak přebalovací podložku.“

Použité látkové plenky se nejlépe skladují v uzavíratelné nádobě, jakou je kbelík s víkem. K většímu balení Pop-in NEW GEN patří také speciální pytel na použité plenky. Pojme dvě, maximálně tři pleny. Je tedy vhodný spíš na cesty a výlety, než že by sloužil k dennímu skladování.

Na praní plenek stačí prací prášek na dětské oblečení. Sušit plenky můžete kdekoli jako normální prádlo. Sušení v sušičce se nedoporučuje, ale jak nám sdělila jedna z maminek v díle o praní, jednou za čas se nic nestane.

Separační plenky se vyplatí hlavně v období, kdy nemá dítě pevnou stolici, tedy v době, kdy kojíte, nebo když má vaše malé nějaký problém. Nejsou nijak finančně náročné, což je jejich velká výhoda. Používají se jednoduše. Prostě ji vložíte do látkové plenky.

Pokud používáte čtvercové plenky, budete potřebovat ještě snappi sponu na sepnutí plenky a svrchní kalhotky, aby plena neprotekla. Ty jsou pak užitečné i u zavazovacích a kalhotkových plenek. U plen vše v jednom je nepotřebujete.
Většina maminek, ať už upřednostňují látkové nebo jednorázové pleny, používá také přebalovací podložku. Někomu vyhovuje tvrdší, jiným měkčí. Hodně maminek používá i vlhčené ubrousky.

Na fórum Modrý Koník jsem se přidala v době, kdy na mě můj první počůraný těhotenský test v životě zařval velké „ano“.

První těhotenství jsem si užila a vychutnala. Na všechno jsem bez dětí měla tolik moc času. Když mi poslední týden v práci kamsi zmizely kotníky, hodila jsem nohy na stůl a odmítla je hledat. Nikdo nevolal pětkrát do vteřiny „Mami, ona mi to bere!“, nikdo mi nekreslil lentilkou po monitoru a na záchodě jsem byla úplně  s-a-m-a. Taky jsem byla dost ujetá na omítky, vyhledávala jsem shnilé mokré zdi a vdechovala ten odér. Doma jsem pak slastně drtila kapsli vápníku mezi zuby a nikdo mi z ní neujídal.

První porod byl brnkačka. Díky zázraku epi-no (o kterém, bych bez Koníka neměla ani pojem) jsem uměla vytlačit cosi o velikosti dobře rostlého grepu otvorem s průměrem pětikoruny už dávno před dnem D. Psychicky mě to neskutečně nakoplo, nějak jsem věděla, do čeho jdu. Navíc celé představení trvalo od prvního náznaku kontrakce až po finální (a jediné) zatlačení jen čtyři hodiny.
A najednou jsem byla máma, máma nejchlupatějšího chlapečka z celého oddělení.

Následoval emoční guláš.
Hrdost. Únava z nevyspání. Euforie. Depka, že už nic nebude jako dřív. Radost, že už nic nebude jako dřív.

V den oslavy synových prvních narozenin jsem zjistila, že se dílo podařilo a na cestě je další ratolest.

Druhé těhotenství mě víceméně minulo, s Dádou v závěsu nebyl čas lámat si hlavu kdo je kdo.
Když nad tím tak uvažuju, já jsem možná ani těhotná nebyla, prostě jsem si jen po devíti měsících odskočila do porodnice.

Druhý porod byl víc než brnkačka, vlastně to jen trošku štíplo.
Tentokrát to trvalo pouhé dvě hodiny, ani jsem si nestihla rozmáznout řasenku. 
A já se stala mámou podruhé, mámou nejvlasatější holčičky z oddělení.

Ten hukot, co nastal po návratu domů se ani nedá popsat slovy. To se musí zažít.
Přestala jsem na pár měsíců žít svůj život a jen jsem asistovala životům těch dvou.
Byl to nekonečný příběh, kolotoč, co neměl konce ani začátku.

V dnešní moderní době není výjimkou, když se rodiče vydají někam autem už s novorozenětem. Však už z porodnice jedeme většinou v autě. Základem je mít kvalitní autosedačku odpovídající věku a váhové kategorii našeho dítěte a také mít tuto autosedačku správně v automobilu ukotvenou.

 Jakmile máme zajištěn způsob cestování tak, aby vyhovoval už miminku, je potřeba pak už jen nějak tu cestu společně zvládnout. Základem je vždycky střídání činností. U malých miminek to vypadá zpravidla tak, že dítě nějakou tu dobu v autě prospí, pak zastavíme, miminko nakojíme nebo podáme umělou mléčnou výživu, při tom dítko samozřejmě vyndáme z autosedačky, dopřejeme mu, aby se protáhlo. Nejdéle po 2 hodinách jízdy je potřeba takovou přestávku udělat, protože dítě by nemělo v té autosedačce trávit právě více jak 2 hodiny času. Pokud je potřeba, děťátko přebalíme a zase uložíme do autosedačky. Při cestě mu můžeme podat nějakou tu hračku, případně hračku připevnit přímo na autosedačku.

 U starších dětí a batolat se pak střídání činností uplatňuje také, kolikrát v ještě častější formě. Nejpozději po 2 hodinách zastavujeme auto a děláme přestávku, dítko vyndáme z autosedačky, necháme ho proběhnout, protáhnout se. Pokud je třeba, přebalíme, podáme nějaké jídlo a pití. Pokud cestujeme delší dobu, dítě pravděpodobně celou tu dobu neprospí, je proto dobré ho bavit nějak i za jízdy, pokud se tedy nudí a nestačí mu sledování ubíhající krajiny. Stačí mu k autosedačce pověsit nějaké oblíbené hračky, případně zakoupit přídavný stoleček na autosedačku a na stolek mu dát třeba hrací pianko a podobné interaktivní panely. U starších dětí můžeme na chvilku zapnout na přenosném DVD přehrávači jejich oblíbenou pohádku či epizodu z dětského animovaného seriálu. Když začne dítko hodně zlobit, můžeme mu podat nějakou tu dětskou rychlorozpustnou sušenku, dát mu napít apod. Dodržování pitného režimu na cestách je vůbec velice nutné.

 Děti většinou zvládají cestování dobře. Pokud však máme doma malé neposedy, vybavíme se větším množstvím hraček, jídla, pití, plen, vlhčených ubrousků, a v neposlední řadě promyslíme, které činnosti by mohlo dítko za jízdy provozovat. Stačí promyslet tu cestu tak, že občas někde zastavíme, uděláme přestávku, za jízdy chvilku pustíme DVD přehrávač, pak dítěti nabídneme jeho oblíbenou hračku, pak zas třeba hračku, se kterou si již dlouho nehrálo, nebo kterou má úplně novou, po chvíli zas můžeme zapnout rádio, případně pustit nějaké CD s dětskými písničkami a říkankami. Časem se pak bude umět dítko zabavit samo. Důležité je, aby dítě jakéhokoli věku nevnímalo cestování jako nutné zlo, ale naopak jako dobrou zábavu.

 Zdroj: Slune-cz.cz

Milé maminky,

soutěžte s námi o skvělé ceny!

Jsme internetový eshop Pinkorblue.cz a nabízíme Vám širokou nabídku výrobků pro miminka, děti a rodiče. S více než 15.000 výrobky na skladě. Najdete u nás nejaktuálnější trendy i osvědčenou klasiku od autosedaček, kočárků, přes hračky, plenky a bezpečnostní výrobky až po textil.

Nyní Vám prinášíme možnost vyhrát 10x poukázku v hodnotě 600 Kč na nákup zboží podle vlastního výběru ze stránky "www.pinkorblue.cz". Odpovězte správně na otázku: Jak se jmenuje nosítko pre děti, které si sami produkujeme?

Letité zkušenosti v logistice se postarají o to, že Vám můžeme nabídnout rychlé doručení. Náš zákaznický servis zpracuje veškeré dotazy během 24 hodin. A pokud Vám to nestačí, zavolejte nám v pracovní době na bezplatnou zákaznickou linku. Naši spolupracovníci Vám poskytnou kompetentní informace.

Pravidla soutěže:

Všechno to začalo po Vánocích v roce 2013. Dozvěděla jsem se tu nejkrásnější zprávu, která může ženu za život potkat - byla jsem v tom. Ještě před objevením dvou čárek na testu jsem něco tušila a samozřejmě jsem hledala všemožné informace a diskuze na internetu. O stránkách Modrý koník (MK) jsem věděla již z dřívějška, kdy jsme plánovali svatbu a hodně často jsem pročítala "beremko". Tentokrát jsem ale byla strašně ráda a pyšná na to, že už na MK i já skutečně patřím a začala jsem se tu lépe orientovat, pročítat fotoblogy ostatních uživatelek a těšit se až sem i já budu dávat fotky svého rostoucího bříška a později miminka.
Vyplnila jsem si profil a automaticky se zařadila do skupiny nastávajících maminek, které měly termín ve stejném měsíci jako já - Zářijovky 2013. Tenkrát mně to ani nenapadlo, ale už je to více jak rok, co se tahle skupinka pro mě stala něco mezi věrnou kamarádkou, vrbou, rádkyní i společnicí. Jsem první mezi svými kamarádkami, kdo má miminko, takže jsem v podstatě neměla ani nikoho, s kým bych tyhle starosti a radosti spojené s těhotenstvím, mohla probírat. Téměř každý den jsme s holkama z této skupinky řešily každou maličkost, týkající se zrovna té fáze, ve které jsme právě byly a postupně se z nás aktivních uživatelek stávaly něco jako virtuální kamarádky. Pokaždé, když jsem potřebovala poradit, povzbudit nebo si jen tak postěžovat, vždy byla na MK nějaká dobrá duše, která pomohla a poradila.
Líbí se mi, že tu pořád nacházím spoustu inspirace a dobrých rad, které se netýkají jen miminek, ale také všedního i nevšedního života maminek. 
Jak už jsem psala, je to už víc jak rok. Teď mám už 7 měsíčního prcka, proběhlo už pár srazů mně blízkých maminek i jejich miminek a určitě nebyly poslední. Jsem opravdu ráda, že jsem celé těhotenství a teď i mateřství prožívala a prožívám s koníkem. Se synem jsme neměli úplně jednoduchý start, protože měl nějaké zdravotní problémy. Nesmírně mi podpora holek z MK pomáhala to zvládnout a nakonec jsem i díky nim přišla na řešení synova problému...
Na závěr bych chtěla vyjádřit velký dík za tuhle "maminkovskou integraci". Nejednou jsem byla svědkem, jak si ženy, které se třeba vůbec neznají, dokáží doopravdy pomoci. Třeba tak, že vytvoří skupinku určenou jen k jednomu účelu, a rodině, která přišla při požáru o vše, pošlou oblečení a různé jiné věci. To mi vyrazilo dech.

Uběhlo dalších 14 dní a naše Wiki knihovnička se opět, díky Vám všem, rozrostla o skvělá témata, která jednou či později potkaly/potkají určitě každou z nás.

Mám-li vybrat nějaké konkrétní téma, dávám do popředí článek o Menstruačních bolestech, protože těmi si opravdu každá aspoň jednou projdeme a když už je prožíváme, hledáme všechno možné, co by pomohlo. Někomu spánek a ticho, někomu teplá sprcha, dobrý čaj, atd... A co pomáhá na bolesti Vám?

Když odběhnu od menstruace, protože na testu se zrovna objevily dvě (//) a nějaký čas cyklus mít asi nebudeme, tak buď skáčeme radostí, že to konečně vyšlo a nebo hlavou proběhne věta typu: "Ajéééjeje :/ , jak se to mohlo stát??!!" - aneb já, my a Neplánované těhotenství? Co teď?

Možná, že ještě více než v plánovaném těhu je právě v tom neplánovaném žena ve stresu a proto je možná dobré vědět, jak takový stres působí na ženu a dítko v bříšku. Máte vy nějaké zkušenosti se stresem v těhotenství? A nebo jím právě procházíte? Tak nakoukněte...čtěte, pište příběhy, doplňujte text, cokoli.

Dojde na porod, snažíme se o 106 - jednak abychom si to užily a aby vše šlo hladce, dle představ a přání a ejhle, po porodu přijde nějaká neplánovaná "zrada" jako například Oslabené pánevní dno. Díky šikovné mamince z koníka už my, kterých se to týká, máme možnost zjistit jak na něj vyzrát, jak správně cvičit a být zpět v kondici 🙂

Pokud budete chtít obohatit jídelníček svůj a nebo celé Vaší rodiny, zkuste do něj zařadit nějaký druh Mléka. Většina z nás asi "frčí" jen na tom kravském, ale za zkoušku stojí třeba i mandlové a nebo kokosové. A díky jedné z nás, maminek, už víme i recept! Takže hospodyňka nehospodyňka, zvládneme to určitě každá! 🙂

Rozhodně ANO. Pestrý jídelníček, pravidelný pohyb a pitný režim jsou skuteční kouzelníci, co se týče zdravotního stavu nastávající maminky. Znečištěné prostředí, zhoršená kvalita potravin a stres však mohou veškerou snahu zhatit.

I když je pro mnoho matek těhotenství pravým požehnáním, pro jejich tělo už to samé neplatí. Nenarozené dítě si totiž veškeré potřebné vitaminy, minerály a stopové prvky bere z organizmu matky. Matka je pro dítě jediným zdrojem veškeré výživy.

Těhotné a kojící ženy proto mohou častokrát narazit na bezpočet rad týkajících se vyváženého jídelníčku a zvýšení příjmu vitaminů a minerálů, které mají důležitý vliv nejen pro vývoj plodu, ale samozřejmě i pro matku, jejíž organizmus se nemusí optimálně vyrovnávat s úbytkem všech doporučovaných prvků.

Doplněk stravy Elasti-Q® Vitamins & Minerals nabízí komplexní složení, které díky zinku přispívá k normální syntéze DNA, kyselina listová zase napomáhá k normálnímu růstu zárodečných tkání během těhotenství. Pravidelným užíváním tohoto přípravku s obsahem vitaminu C a B12 dochází mimo jiné ke snížení míry únavy a vyčerpání, k normální funkci imunitního systému a díky vitaminu D i k normálnímu vstřebávání vápníku. Navíc zinek také napomáhá k udržení zdravého vzhledu vlasů, nehtů a kůže budoucí maminky. Elasti-Q® Vitamins & Minerals má jako jediný na trhu unikátní formu tablet s postupným uvolňováním účinných látek. Stačí tak užívat pouze jednu tabletu kdykoliv během dne.

Přípravek je vhodné užívat v období, kdy plánujete těhotenství, v jeho průběhu i při kojení.

Buďte zdravá Vy i Vaše miminko!

I při upřimné snaze se stane, že komunikace mezi prodávajícím a kupujícím se dostane do slepé uličky. Co dělat? Pamatuj, že téměř vždy se v takových situacích jedná o nedorozumnění a můžeme to vyřešit rozumnou komunikací.

Jak to udělat správně

• Nejdříve přidej negativní hodnocení, v kterém fakticky popíšeš, co se stalo. Častokrát stačí, aby vznikla smysluplná a věcná komunikace a dohodli jste se. 

• Napiš oficiální žádost o vyřešení problému v obchodě:

Oficiální žádost o vyřešení problému v bazaru (návod)

Žádost napiš prostřednictvím interní pošty. V interní poště nikdy nepoužívej hrubá slova a osobní urážky, lehko se tím zkomplikuje situace a to tě může mrzet, když se kvůli tomu problém nevyřeší.

Od čtvrtka 3. do neděle 6. dubna se na vás těšíme na veletrhu For kids v Letňanech u stánku Mamaja. 

Představíme vám ergnomické nosítko Manduca, které zvítězilo v dTestu. 

Více se dozvíte na www.dtest.cz.

Také se můžete těšit na plenky Pop-in. Přijďte si prohlédnout novou kolekci.

Nebo si pořiďte jednu pleku na vyzkoušení s 40% slevou.

A dále pleny Ella's house...

Vyhlašujeme termín kurzu "Atmosféra jara" - fotografování v exteriérech.

Naučíme vás kreativně zachytit kouzlo okamžiku a podělíme se s vámi o tipy a triky, jak do fotografií dostat tu správnou atmosféru.

Kdy: 12. 4. 2014, v 9.00 - 13:00

Kde: Dendrologická zahrada Průhonice

Cena: 990,- Kč

Počet účastníků: max. 5

Školka, pro většinu dítek první školské zařízení, ve kterém začnou trávit většinu svého času. Určitě je mnoho věcí, které můžeme pro své dítko udělat, abychom mu nástup právě do školy ulehčili.

V první řadě je velmi důležité, aby se dítě vídalo se svými vrstevníky již před nástupem do školky. Choďte na veřejné hřiště, přihlašte dítě na cvičení třeba do místního Sokola apod. Zároveň pokud budete s dítětem chodit na nějakou organizovanou činnost – cvičení, plavání, zpívání apod., tak krom toho, že bude v kolektivu svých dětí, že pozná, že občas je nutné dělat kompromisy, tak si zvykne i na jistý řád-program, který bude mít později i ve školce. Zároveň si zvykne na to, že existuje jiná osoba – instruktorka, učitelka – která je potřeba poslouchat.

Za druhé naučte dítě „odloučení“ od rodičů, nechte jej třeba na prázdniny u babičky, nebo jej nechte pohlídat chůvou, sousedkou a běžte si do kina, na večeři, zacvičit si apod. S odloučením souvisí návrat, takže je dobré mít jakýsi „loučíci rituál“, který je vždy stejný a dítě díky němu ví, že se rodiče vrátí. Řekněte dítěti, kam jdete, kdy se vrátíte, že jej máte rádi, dejte si pusinku... Samozřejmě pokud při loučení dítěti slíbíte, řeknete, v kolik přijdete, tak svoje slovo dodržte! Neboť nedodržením slibu o návratu, může dítě snadno nabýt dojmu, že by se mu maminka už vrátit nemusela.

Za třetí. Bezesporu je dobré, pokud má dítě nějakého kamaráda, tak pokud je to možné, tak aby kamarádi chodili do školky spolu, neboť jejich adaptace bude snažší, přeci jen bude mít ve školce někoho, koho zná, koho má rádo!

Za čtvrté. O školce mluvte jen v dobrém. Pokud budete dítěti říkat např. „Počkej, za chvíli půjdeš do školky a tam ti srovnají pérka“ aj., tak určitě v dítěti nevypěstujete těšení se na tuto instituci. Takže mluvte s dítětem o tom, co bude ve školce dělat, jak to bude probíhat, co nového se jistě naučí. Že ve školce budou další děti-kamarádi, se kterými si bude hrát atd. Pokud se dítě na školku před jejím nástupem těší, tak má nástup jednodušší, příjemnější, než ty děti, které mají ze školy i třeba jen malé obavy.

Za páté. Pokud má dítě mladšího sourozence, tak mu vysvětlete, že mladší brácha-sestra jít do školky nemohou, ačkoliv by chtěli. Ale že až povyrostou, že do školky půjdou také, že už se těší. Zkrátka že školka je za odměnu a že jenom ve školce se mohou dělat věci, které doma jistě nezažije.

Za šesté. Až půjdete poprvé do školky, tak si večer předtím sedněte s dítětem a o všem si hezky popovídejte. Připravte na druhý den oblečení a vše potřebné. Je dobré, aby první odchod do školky proběhl v klidu a v pohodě. Dítěti dejte určitě něco pohodlného i za cenu, že nebude mít poslední módní dětský výstřelek a to z toho důvodu, že např. pokud si bude chtít dojít samo na wc, tak tepláky na gumu si stáhne a oblékne snáze než nějaké slušivé kalhoty na knoflíčky.

Za sedmé. Pokud to není v dané školce problém, tak dítěti dovolte si vzít svoji oblíbenou hračku s sebou. Pokud školka nedovoluje nošení vlastních hraček, tak dítěti vysvětlete, opět v pozitivním duchu, že hračka by se mu mohla mezi tolika hračkami ze školky ztratit a že mu ji radši pohlídáte. Že ve školce bude mít na hraní hraček dost a doma si pak pohraje se svoji oblíbenou.

Za osmé. Jestli Vy budete mít obavy, tak dítě to zajisté pozná. Takže skutečně v pohodě, dítě předáváte zkušeným pedagogům, kteří mají s adaptací dětí mnoho zkušeností. Prostě je potřeba dítě vnitřně naladit na notu, že ve školce mu bude dobře a že skutečnost, že do školky chodí je fajnová!

A závěrem? Povídejte si s dítětem, jaké to ve školce bylo, co se mu tam líbí, nelíbí, jaké má kamarády, co měli k obědu – nejlépe pravidelně, třeba večer před spaním. Velmi vhodné je být i v kontaktu s paní učitelkou, abyste věděli, jak skutečně dítě školku zvládá a případně jak dále mu můžete pomoci.

No, a pokud školka nabízí, že před nástupem je možné školku navštívit při jiné příležitosti, tak neváhejte, udělejte si čas a školku navštivte. Není nic lepšího než když dítě jde do známého prostředí!

Zdroj: Slune-cz.cz

Nástěnka v šatně, když Niki nastupovala do MŠ

Už jsou to dva měsíce, co Nikča začala chodit do školky. Musím říct, že vše probíhalo parádně. Minulý týden si dala 10 denní pauzu, protože jednu noc měla teploty a zvracela. Šly jsme na kontrolu a hned z toho bylo několik dní doma. Musela mě zastoupit babička, protože jsme zrovna připravovali iQLANDII na slavnostní otevření a tak nebyl prostor zůstávat doma s dětmi. Naschvál píši množné číslo, protože ostatní kolegyně na tom byly hůř. U třech dětí zjistili doktoři nález na plicích a tak děti nesměly ani na procházku. Jedna z nich povolala maminku až z Moravy. 

No ale proč to tak dlouze píši? Minulý týden ve čtvrtek jsme šly po pauze do školky a to je jedna z trampot, která nás teď provází:

1) Nechci do školky 

Jakmile dítě okusí, že to jde i jinak, tak upřednostňuje to jinak před školkovým řádem. Nikolce se samozřejmě s babičkou líbilo a čtvrteční doprovod do školky se neobešel bez slz a přemlouvání, abych ji ještě nechala doma. Dnes je úterý a už se to téměř srovnalo, i když ta malá "diplomatka" to zkouší pořád. Synovec Kubík má zase v tomhle omotaného dědu. Večer mu nahlásí, ať pro něho příjde po "o" a děda prostě po obědě dorazí. Hrůza. No ale odolejte jim. Samozřejmě, že Niki chce taky někdy po "o". Tak jsem ji slíbila, že jednou určitě po obědě půjde. Tak uvidíme, kam se to vyvine. Pokud můžu radit, tak nechávejte děti hned spát ve školce a moc jim neukazujte, že je i jiná šance. 

Naštěstí se Niki školkové knížky líbí a po obědě usíná

2) Ztrácí se nám věci

Milé maminky,
klid je důležitý nejen pro miminka. Stejně důležitý je i pro rodiče, aby si mohli odpočinout, protože unavený rodič je přes den netrpělivější, podrážděnější a může mít špatnou náladu.

Infacol slouží ke zmírnění křečí kojenců způsobených zvýšenou plynatostí a polykáním vzduchu. Přináší rychlou úlevu od bolesti bříška a při nafouknutí.

Víte ale, co se skrývá za zkratkou slova Infacol? Napište nám a deset z vás odměníme. Odpověď a další informace o tomto registrovaném přípravku najdete na naší stránce.

Výherní ceny jsou:
5x Sudocream 10 g
2x Sudocream 250 g
2x Sudocream 125
1x Ceumed Baby Lipo cream 100g

Pravidla soutěže:
1. Zapojit se může každý tak, že od 31.3. do 6.4. 2014 správně odpoví na soutěžní otázku v komentáři pod vyhlášením soutěže.
2. Seznam výherců (přihlašovací jméno) bude zveřejněn pod vyhlášením soutěže do 7 dnů od ukončení soutěže. Budete také informováni o výhře prostřednictvím interní pošty provozovatele stránky Modrykonik.cz.
3. Výhry budou výhercům zaslány do 14 dnů od zveřejnění výherců na adresu, kterou si vyžádá provozovatel stránky Modrykonik.cz.

Pojďme se podívat, jak to má se školkou Lucka a Eliška...

V kolik ráno vstáváte?  

Já okolo 6 hod. a Jirka okolo půl 7, Eliška cca okolo 7 hod.

Máte nějaký ranní rituál? 

Eliška chce zabalit do deky, rozkoukat se a pak snídá.

Co snídáte, pokud snídáte?