Jestliže se muž rozhodne grilovat, uvede do pohybu tento sled událostí:

(1) Žena nakoupí všechny potraviny.
(2) Žena připraví salát, očistí zeleninu a připraví dezert.
(3) Žena připraví maso na grilování a uloží ho na podnos společně se všemi nástroji a omáčkami a přinese to muži, který pohodlně sedí u grilu s pivem v ruce. Nyní přichází to podstatné:
(4) MUŽ DÁ MASO NA GRIL.
Další běžný postup....
(5) Žena jde dovnitř pro talíře a příbory.
(6) Žena vyjde ven, aby muži oznámila, že maso se pálí. On jí poděkuje a požádá ji, aby mu přinesla další pivo, zatímco on situaci vyřeší. Opět to důležité:
(7) MUŽ VYJME MASO Z GRILU A ODEVZDÁ HO ŽENĚ.
Další běžný postup....
(8.) Žena připraví talíře, salát, chléb, příbory, servítky a omáčky a přinese vše na stůl.
(9) Po jídle žena uklidí ze stolu a umyje nádobí.
A nejdůležitější ze všeho:
(10) Každý POCHVÁLÍ MUŽE a poděkuje mu za jeho KUCHAŘSKÉ UMĚNÍ.
(11) Muž se zeptá ženy, jak si užila svůj volný večer bez vaření. A po její nevrlé reakci dojde k závěru, že některým ženám se prostě nikdy nezavděčíš.

čerpáno z netu

V úterý 4. března byla spuštěna veřejná sbírka na obnovu vyhořelého objektu Libušín na Pustevnách. Jejím zřizovatelem je správce objektů – Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.

„Již od počátku deklarujeme snahu o co nejrozsáhlejší zachování původních prvků a postavení objektu Libušín na Pustevnách jako vědecké rekonstrukce 115 let starého originálu. Objekty ve správě muzea jsou pojištěny – vztahuje se na ně centrální pojistka Ministerstva kultury pro všechny jim zřizované instituce. Přesto jsme přistoupili i ke kroku zřízení speciálního účtu pro účely veřejné sbírky. Od dnešního dne je možno peníze v hotovosti na obnovu tohoto objektu dát i do pokladničky k tomu určené v objektu Sušáku muzea. Další pokladničky budou následovat – dle projeveného zájmu z jednotlivých obcí mikroregionu Rožnovsko a mikroregionu Frenštátsko. Z těchto prostředků budou hrazeny především předpokládané dodatečné náklady související s opravou objektu Libušína a jeho znovuuvedení do provozu", uvedl Jindřich Ondruš, ředitel muzea.

Číslo účtu u Komerční banky je: 107-6978880207/0100.

Rozsáhlý požár restaurace Libušín na Pustevnách vypukl krátce po půlnoci, v pondělí 3. března. Škody jim způsobené se odhadují přibližně na 80 miliónů korun.

„Od včerejšího dne proběhly a probíhají v objektu Libušína veškerá vyšetřování, která jsou nutná k zjištění příčin požáru. Následovat bude předání objektu správci, tj. muzeu. Prozatím nám bylo předáno pouze požářiště. Během dnešní dne probíhá statické posouzení a následné dny budou ve vyklizení a zabezpečení objektu. Na půdě muzea byl vytvořen koordinační tým, který se bude podílet na postupném znovuobnovení objektu do provozuschopného stavu. Muzeum deklaruje zároveň i koordinační funkci směrem k dalším subjektům – obcím, podnikům apod., které chtějí být nápomocni při obnově této jedinečné památky. Jsem přesvědčen, že obnovíme Libušín do jeho původního stavu. Pomoc při obnově této Národní kulturní památky již byla přislíbena i z úst zřizovatele muzea – Ministerstva kultury.  Stejný zájem vyjádřil Zlínský kraj prostřednictvím hejtmana Stanislava Mišáka. Stejně tak nás podporují místní samosprávy, spolky a velká spousta jednotlivců.", uvedl Ondruš.

„Tímto bychom chtěli zároveň poděkovat všem, kteří se na záchraně objektu podíleli, podílejí a vyjadřují nám i morální podporu. Nejsme schopni ani reagovat na všechny tyto reakce, všem aspoň touto formou děkujeme", doplnil ředitel muzea.

PIERRE ROBIN SYNDROM

Pierre Robinův syndrom  (sekvence) – PRS

-           je charakterizován neobvykle malou čelistí (mikrognácií)

-           „zapadlým a nahoře uloženým jazykem“ (glossoptosis),

-          rozštěpem   patra obyčejně ve tvaru U.

Nejčastějšími zdravotními komplikacemi může být:

  U tříletého syna jsem ráda, když si dokáže sám obléci spodní prádlo, tričko, kalhoty v pase na gumu, ponožky, mikinu přes hlavu a obout boty na suchý zip. Z hlediska sebeobsluhy ve školce mu to dočasně stačí a víc po něm zatím nežádám.
Šestiletá dcera se umí obléci kompletně včetně zipů a tkaniček. Donedávna jsme ale s oblékáním bojovaly z jiného důvodu – vybírala si v šuplíku kusy oblečení dle nálady, ale už ne dle počasí a teploty venku. Tak se stávalo, že jsem na ni nevěřícně zírala a ptala se, zda myslí vážně, že půjde ven v letních bavlněných šatech, když teploměr ukazuje s bídou 10°C. Nechtěla chápat, chtěla si obléci přesně to, co si právě vybrala, přesvědčena o tom, že nic jiného jí zrovna dneska slušet určitě nebude.  Ach ouvej. A rada? Ta nejbanálnější, která existuje.
   Sedla jsem si s ní a snažila se ji navést na to, co se stane, když vyjde ven v letních šatičkách právě dnes. Bude jí zima. Bude se třást a nebude se vůbec cítit dobře. Pravděpodobně nastydne. Oslabená chytí určitě nějakého bacila, kterému by se za jiných okolností ubránila. Když chytí bacila, bude mít pravděpodobně rýmu a kašel a nebude moci chodit ven si hrát.  Zato bude muset být doma v teple, pít bylinkové čaje s medem a polykat vitamíny. To by se jí líbilo? Krčila nos, že ne.
   Navrhla jsem řešení: Každé ráno se půjdeme podívat na balkón a zjistíme, jestli je venku teplo nebo zima, přičemž se cestou ještě podíváme z okna, jestli vykukuje sluníčko nebo je zataženo. Podle toho se oblékneme. Radši víc vrstev, které budeme moci postupně odkládat. Pokud si nejsme jisté, pak vždy bereme spíš víc než míň. Ráda souhlasila. Prosté, leč účinné.
„Tak co, jak je?“ volám na ni. „Zzzzimaaaaa!“ směje se dcera. „Je to na kulicha, nebo na plavky?“ ptám se. „Nééééé!“ směje se. „Mami, kde mám tu teplejší mikinu?“ ozývá se za chvilku z pokojíčku. „Tady,“ ukazuju v rukách kousek garderoby připravený k okamžitému obléknutí. „A jaké boty k tomu?“ ptám se. „Tyhle,“ vytahuje z botníku celoročky, „v páskových by mi byla zima.“
A je to. Můžeme vyrazit.

Zdroj: Slune-cz.cz

"Pro ty ,co je baví aktivní tvoření a zajímá je princip fungování krasohledu , jsem připravil suprovou stavebnici, " říká náš prodejce Targe.

http://www.simira.cz/hracky-didakticke-pomucky/univerzalni-krasohled-stavebnice-kaleidoskop-krasohled-32701

Po probuzení v novém dni byl a je u nás úsměv provázený slovy „Dobré ráno!“ vždy samozřejmostí. Ze strany nás, rodičů, odjakživa, a ze strany dětí zhruba od dvou let jejich věku.  Zrovna tak večer, když přijde manžel z práce, je zvykem se bouřlivě vítat a bez „Ahoj rodino!“ a „Ahoj tati!“ bychom se neobešli.  Večer po vykoupání a vyčištění zubů nastává čas pro čtení pohádek. Děti se jdou rozloučit s tatínkem, popřejí mu dobrou noc a poté, co jim přečtu pohádku, si popřejeme vzájemně. Je to tradiční tečka za uplynulým dnem.
Zhruba od dvou let věku jsem začala děti nabádat, aby zdravily sousedy v domě a aby zdravily při vstupu do obchodu – pokud tak již neučinily samy od sebe. Vysvětlila jsem, že je slušnost pozdravit a že přání dobrého a hezkého dne druhé potěší, zpříjemní jim den. Dodala jsem, že pokud někdo pozdraví nás, je nejen slušnost, ale přímo povinnost odpovědět.  A protože se to dělat má a musí, budeme to tak dělat i my. Logicky následovala typická otázka tříletých „A proč?“. Odpověď zněla stejně: „Protože se to tady, kde žijeme, takto dělá. Lidé to od sebe očekávají, a proto to budeme dělat i my.“
Nic nejde hned a nic nejde pokaždé, i když se snažíme sebevíc. Dnes u nás zvonila poštovní doručovatelka. Skorotříletý syn, prožívající právě období vzdoru, asistoval u otevření dveří, a místo aby pozdravil, vyplázl špičku jazyka a začal prskat. Klidně jsem odpověděla, že má odejít, když se neumí chovat a místo pozdravu vyplazuje neslušně jazyk, a ať se vrátí, až bude vědět, co se sluší a patří. Odešel za roh, aby se vzápětí vrátil a nahlas a zřetelně pozdravil. Dočkal se odpovědi a úsměvu, sám se usmál – a vše bylo v pořádku.
Občas se stane, že syn odmítne říci „Na shledanou.“  I jeho starší sestra mívala takové období. Obě děti se shodně odmítaly loučit, protože odmítaly přijmout samotný fakt loučení – například se jim z návštěvy nechtělo domů nebo nechtěly, aby návštěva odešla od nás. Stačilo si k nim přidřepnout a říci, že jim rozumím. Že vím, že se jim z návštěvy nechce domů, nebo že jim je líto, že návštěva musí odejít. Ale pokud se nerozloučí, bude návštěva smutná. Bude si myslet, že jim ani nestojí za pozdrav, a může se pak stát, že už příště nepřijde. To děti pochopitelně nechtěly, a tak se honem rozloučily, aby se zase s návštěvou někdy mohly setkat.    
Zdravit se děti nenaučí ze dne na den. A už vůbec ne pouhým vysvětlováním. Pokud nebudeme zdravit my, rodiče, nebudou zdravit ani děti. A naopak: Zdraví-li rodiče, je velká šance, že i z dětí vyrostou lidé, kteří vědí, že pozdravit je slušnost, odpovědět na pozdrav povinnost. Taková, která zpříjemňuje den všem, kteří se jí účastní.

Zdroj: Slune-cz.cz

Modrý koník Burza – Třebíč
31.3.-4.4.2014

Vyberte max 25 věcí, které chcete prodat, doma je sepište do formuláře a každou věc označte podle pokynů. Věci přineste v týdnu před začátkem burzy do Třebíčského centra.

1. Přečtěte si pokyny a pravidla prodeje:

http://trebicskecentrum.cz/sites/default/files/media/media/Dokumenty/Letaky/2014_burza_-_pravidla_-_nove.pdf

2. Stáhněte si Formulář pro vyplnění. Formulář i pravidla dostanete také přímo v Třebíčském centru při osobní návštěvě 🙂

http://trebicskecentrum.cz/sites/default/files/media/media/Dokumenty/Letaky/2014_burza_-_formular_a_pravidla_-_nove.pdf

Zveme vás na Modrý koník Burzu dětského oblečení a obuvi, těhotenského oblečení a kojeneckých potřeb.

Třebíčské “mateřské” centrum v Třebíči

Fr. Hrubína 753, areál bývalé MŠ

v týdnu od 31.3. do 4.4.2014

v provozních hodinách Centra : po, út, pá  8:00 – 14:00, čt 8:00 – 17:00

Kde získám podrobné informace?

Milé maminky, maminky čekatelky,

člověk se začne většinou zajímat, až se s takovým onemocněním setká nebo se ho přímo týká. Příběh Evičky se týká i mě. Je to moje neteřinka, která v létě oslaví už pět let 🙂 Protože bych také chtěla Evičce pomoci, vkládám sem její příběh a možná i pomoc ostatním rodičům dětí s DMO, kteří o této rehabilitaci neví.

Tímto bych vás chtěla seznámit s jejím příběhem, psáno rodiči Evičky:

"jsme Dana a Michal Kopečkovi. Rodiče jedné úžasné holčičky, která je postižená. Tímto Vás chceme poprosit o pomoc.

Těhotenství a vyvolaný porod u nás proběhl běžným způsobem. Když měla Evička dva měsíce, začal se projevovat opožděný vývoj. Od té doby jsme prošli řadou vyšetření, hospitalizací a léčby, hlavně v podobě intenzivní rehabilitace.

Evička má DMO (dětskou mozkovou obrnu), centrální hypotonii (ochablé svalstvo celého těla) hlavně v oblasti nožiček a velmi opožděný psychomotorický vývoj v důsledku infekce, která proběhla v těhotenství bez příznaků.

V prvé řadě potřebujete stav. My jsme to vyzkoušeli na malém kolíkovém stavu. Podobný můžete koupit i na Simiře u Expaniumy. Délka stavu a počet kolíků určuje maximální šířku výsledného díla. Délka je prakticky neomezená....

Celý návod si můžete přečíst zde: http://www.simira.cz/s-revue/navody/124-zabava-na-destive-nedelni-odpoledne

Každá maminka, které se narodí nebo již narodilo děťátko s rozštěpem obličeje si klade různé otázky. Na našich webových stránkách Šťastného úsměvu jsme je shrnuli a nyní s nimi seznámím i vás:

1. PŘED NAROZENÍM DÍTĚTE

Mému nenarozenému dítěti byl na ultrazvuku diagnostikován rozštěp rtu. Znamená to, že bude mít i rozštěp patra?

Ne, nemusí to nutně znamenat, že rozštěp zasahuje čelist i patro. Při správné poloze sondy může gynekolog rozštěp patra vidět, ale nemusí.

 Bude moje děťátko mít i nějakou jinou vrozenou vývojovou vadu?

Naprostá většina dětí s rozštěpem jsou jinak naprosto zdravé a šikovné jako ostatní děti . Existuje však možnost, že rozštěp je jedním ze symptomů závažnějších genetických syndromů. Toto může vyloučit odborník v rámci prenatální diagnostiky. Avšak pokud nic syndromu nenaznačuje, nemusíte se zbytečně obávat a na svoje miminko se těšte.

Jedním z pilířů výbavičky pro očekávané miminko je určitě kočárek. A zajisté to bývá jedna z nejdražších položek v rodinném rozpočtu. Kočárky prostě něco stojí. A pokud do něho investujete, určitě si ho budete chtít nějak pohlídat. Přece jen, dneska se krade všechno, kočárky nevyjímaje. Jedné známé ukradli kočárek zhruba týden po narození miminka, další zase nedávno ukradli i klouzačku ze zahrady. Nemyslete si tedy, že pokud se jedná o zboží tak úzce profilované, jako je kočárek či klouzačka pro děti, že se bude jednat o věci mimo okruh různých lapků a zlodějů.

Základní pravidla asi známe všichni. Nenechávejte kočárek před obchodem, a to ani prázdný, ani s dítětem. Pokud se do obchodu s kočárkem nesmí, tak prostě jděte do jiného. Nenechávejte kočárek před domem, a to ani na zahradě. Nenechávejte kočárek před ordinací lékaře. Jenže! Sami asi tušíte, že právě zde nastává problém. Většinou nemůžeme s kočárkem až do ordinace lékaře, stejně tak nemůžeme s kočárkem třeba do budovy školky, kam půjdeme vyzvednout starší dítě, taky nemůžeme s kočárkem do některých obchodů. A pokud někam prostě musíme nebo chceme, ale s kočárkem tam přístup máme odepřen, je dobré si kočárek nějakým způsobem zajistit, aby nám ho zatím někdo neukradl.

Vhodným doplňkem k výbavičce kočárku tedy bývá od prvého počátku tzv. Buggyguard. Je to vlastně bodyguard vašeho kočárku. Jedná se o moc šikovnou věcičku určenou k zabezpečení dětských kočárků. Je to výrobek nejen praktický, ale taky pěkně vypadá. Můžete si vybrat třeba opičku, hrošíka, pandu, prasátko nebo žábu. Používá se na kočárek, ale dá se pak použít také k uzamčení dětského kola.

A jak se zámek na kočárek používá? Buggyguard má takový plastový držák, pomocí kterého zámek přichytíte ke konstrukci kočárku. Pak sejmete i horní část zámku, tedy to zvířátko, a vytáhnete vložené lanko, které omotáte třeba kolem sloupu, nějaké trubky, plotu apod., zbytek pak vložíte zpět pod zvířátko. Zámek umožňuje nastavit třímístný kód, čímž pak kočárek dokonale zabezpečíte. Lanko je dostatečně dlouhé, má 1,3 m. Kód pak můžete libovolně měnit. Zámek pasuje na jakýkoli kočárek.

Podle mě je to velmi šikovná věcička. Jako si zamykáme svá kola, měli bychom si začít zamykat i naše kočárky. Někomu to může přijít divné, ale já si myslím, že za to riziko krádeže nám to prostě nestojí. Ono těch situací, kdy necháváte kočárek bez dozoru, bude víc než dost. Když čekáte miminko, tak vám to možná tak nepřijde, ale pak s miminkem zjistíte, že s kočárkem prostě nemůžete všude. Navíc budete jezdit třeba na cvičení, plavání s miminkem, a pokud nebudete používat jen auto a autosedačku, ale budete se přemísťovat i s kočárkem, tak tento šikovný zámek na kočárek určitě nejednou využijete. Na takovém cvičení či plavání jste pak třeba přes jednu hodinu a to je dost dlouhá doba. Za mě tedy má Buggyguard rozhodně ano.

Zdroj: Slune-cz.cz

DECHOVÉ CVIČENÍ

Dechové cvičení v těhotenství napomáhá k zlepšení celkové fyzické kondice, a tím také k lepšímu zvládnutí porodu. Navíc je to příjemný a velmi účinný způsob relaxace vycházející z jógy. Značka Elasti-Q vám připravila krátké instruktážní video, díky kterému se můžete dechové cvičení snadno naučit a provádět jej pak doma, klidně každý den.

http://www.youtube.com/watch?v=sf4FzRiW2YI

CVIČENÍ PRO ÚLEVU OD BOLESTI ZAD

Přestože je těhotenství pro každou ženu zcela přirozené, představuje určitou zátěž pro její organismus. Jednak jsou to hormony, které mimo jiné mají za následek změny v oblasti pánve, kde dochází k postupnému uvolňování vazů, čímž se tělo připravuje na porod. A pak se také, vlivem přeměny proporcí těla, mění tělesné těžiště. Všechny tyto příčiny mohou vést k nepříjemné bolesti zad či pocitu tlaku v bederní oblasti.

Co tedy pomáhá? Pokud je to možné, nenoste ani nezvedejte těžší předměty, například nákupní tašky. Vyměňte lodičky za pohodlné tenisky. Dbejte na dostatečný přísun vápníku a snažte se často odpočívat. Příjmné jsou také speciální těhotenské masáže. Zřejmně nejúčinnější je však pravidelné cvičení. Pojďme si tedy společně ukázat vhodné cviky a ulevit tak našim bolavým zádům. Během cvičení nezapomínejte na pravidelné dýchání.

   Jednou přijde den, kdy se musí děti začít učit mýt samy. U každého dítěte tento okamžik nastává jindy, ale není na škodu učit sebeobsluze při mytí již děti sotva tříleté.
   Koupání je u nás jedním z večerních rituálů, které se snažíme neodbývat ve spěchu. Je pro nás očistným uvolněním po celém dni a předzvěst ukládání se k spánku. Smýváme ze sebe vše, co se přes den na nás zachytilo, a to doslova i obrazně. Koupel a sprchování naše děti měly rády už coby miminka. Postupně jsme prodlužovali dobu, po kterou byly ve vodě, s rozvojem motorických dovedností přidávali do vody i hračky. Nechávali jsme dětem nízkou hladinu vody a povzbuzovali je, aby si do vody lehly a „poslouchaly vodu“. Brzy zjistily, že se nemusejí bát namočit si vlásky a nemusejí se bát vody v uších. Ležely naznak s potopenýma ušima a objevovaly dosud neznámé zvuky. Mytí vlásků, často tolik obávané, nemusí být žádným koupelnovým bojem. Nám k překonání strachu z vody v očích dobře posloužila žínka připlácnutá na oči a později v létě na chalupě skákání do bazénku – při hře jsme žádnou žínku nepoužívali a děti se naučily vytírat si vodu z očí rukama. Ukázali jsme jim, jak si mýt vlasy při záklonu hlavy, aby voda do očí netekla. Zvlášť pečlivě je třeba dbát na opláchnutí zbytků mýdla z pokožky a šampónu z vlasů, takže jsme hrávali hru „Na vodopád“, kdy jsme pomocí sprchy smývali zbytky šampónu a měnili u oplachování výšku dopadu vody, případně sprchu vyměnili za proud vody z kohoutku.
   Každé koupání jsme vždy trpělivě opakovali nahlas, co se chystáme udělat a co právě děláme. Čím při mytí začínáme a jak postupujeme (odshora dolů, zepředu dozadu). Dětem jsme tak vštěpovali, že začínáme rukama a obličejem, ušima, krkem, hrudníkem a podpažím, následuje bříško, záda, genitálie, zadeček a nohy. Každé místo na těle si zaslouží umýt, osušit a ošetřit. Povzbuzovali jsme je a ptali se: „A co bude po uších?“ – „Krk!“ odpovídaly děti. „A co bude potom, co ještě musíme umýt?“ ptali jsme se dál a opět se nám dostalo nadšené odpovědi. Byla a je to hra.
   Genitálie si děti myjí samy od chvíle, kdy začaly cítit, že to zvládnou (opět jsme pokládali za důležité říkat, co, jak a proč právě myjeme), což bylo ve 2 a půl letech věku syna a 4 letech věku dcery. Často ale ještě žádají o pomoc či kontrolu umytí i teď, kdy je dceři 6 a synovi 3 roky.
   Jsou den ode dne samostatnější, méně si ve vodě hrají a víc se soustředí na vnímání vody samotné a vjemů, které díky koupání zažívají. Koupání je záležitost tělesná i duševní, alespoň pro nás. A jsme tomu rádi.

Zdroj: Slune-cz.cz

Pomalu začíná jaro. A s ním i nová energie, sluníčko. Tak mě to donutilo trochu k zamyšlení nad sama sebou i okolím. Každou chvíli tady na koníku i na jiných stránkách čtu akorát hádky a napadání někoho druhého jen kvůli tomu, že má jiný názor. Nebo že jinak vychovává své dítě. Mateřství je dnes IN a s ním i jakási olympiáda, kdo je lepší matka. Naše společnost nás žene k absurdní představě, že musíme být dokonalé a vše stíhat. Mít dokonalé bydlení, vztah, děti, finance. Ženeme se za jakousi utopií a když se nám to nedaří, tak upadáme do smutku. A v tomhle shonu za majetkem, dokonalostí a dobrém obrazu nás samých v očích ostatních zapomínáme na to nejdůležitější. Na to, že život máme jen jeden. Život je mooc křehký a vlastně krátký. Řešíme jiné, sousedy, ale často nemáme čas uklidit si v hlavě a před vlastním prahem. Možná vlastnost nás Čechů. Jak už jsem psala - začíná jaro, tak zkusme jednou místo dokonalého jarního úklidu domu či bytu (stejně po nájezdu dětí ten úklid není znát) udělat úklid v sobě. Sednout si, nebo se jít projít a zamyslet se, co je pro nás v životě opravdu důležité. Nemyslím tím materialisticky, ale duchovně. Asi to bude velmi těžké, ale vyplatí se to. Najednou uvidíte, že děti nejsou tolik zlobivé, manžel tak hrozný a že ten soused je docela prima. 

A proč to píšu, začínám si uvědomovat, jak stárneme a ty chvíle pohody a radosti nám nikdo nevrátí. Bráchovi bude letos 50, mě 40, mamince 72. Možná rekapituluji, ale neštěstí se může stát kdykoliv a jak se říká, nemoci nechodí po horách ale po lidech. A tak místo leštění kuchyně se jděte pomazlit s dětmi nebo udělat hezkou fotku jako památku. Zavolejte lidem, které máte rádi. A zkusme být chvili bez závisti, pomlouvání a řešení ostatních a jejich dětí. Každý ať vychovává dle vlastního svědomí. Však ony nám to ty děti i s úroky vrátí.

Alespoň na chvíli buďme k sobě milejší. Prosím. 

V únoru zkoumal tým dTestu nosítka, klokanky a nosiče dětí. Různým testům na přístrojích, s odborníky i rodiči podrobil deset nosítek. Manduca New style získala nejvíc bodů a umístila se na prvním místě.

V testu byla hodnocena bezpečnost a trvanlivost, jasnost uživatelských pokynů, ergonomie nosítka, použitelnost v praxi a přítomnost nežádoucích látek. Manduca New style zvítězila se ziskem 73 %.

„Jsme rádi, že naše ergonomické nosítko, se může honosit titulem vítěz dTestu s dobrou kvalitou. Vybrat si nosítko není pro rodiče jednoduché. Pamatuji si, jak jsem vybírala já. Tehdy jsem pro své syny zvolila Manducu, a když jsem založila Mamaja.cz, nabídla jsem ji i svým zákazníkům,“ říká Kateřina Borunská z Mamaja group, která je oficiálním distributorem Manduc pro Českou republiku.

Více informací najdete na www.dtest.cz.

Mamaja o Manduce

Ergonomické nosítko Manduca můžete používat od narození dítěte až do jeho předškolního věku, respektive do 20 kg dítěte. Pro novorozence je připravena speciální vložka a součástí nosítka je také kapuce pro fixaci hlavičky spícího dítěte.

Budeme potřebovat: 

(Sadu na výrobu litých mýdel seženete zde: http://www.simira.cz/svicky-a-mydla/sada-na-vyrobu-litych-mydel-vyroba-mydlo-mydla-hmota-mydlova-lita-83584)

 Ø  mýdlovou hmotu 

 Ø  barvu do mýdla

 Ø  parfém do mýdla nebo 100% přírodní silici 

 Ø  silikonovou formu 

    
U každého dítěte tomu než začne chodit předchází několik fází. Jaké? Nejdříve se Vaše miminko musí naučit držet hlavu, poté „pase koníčky“, naučí se otáčet ze zádíček na bříško a obráceně, později (cca půl roku a více) se začne plazit, začne se stavět na „všechny čtyři“, začíná lézt. Dítko může některou fázi přeskočit, např. naše dcera nikdy po čtyřech nelezla a u syna to vypadá na stejný vývoj. Naše dcera se plazila, pak šla do kleku, stoje a šup a už chodila 🙂

Ale abych nepředbíhala, takže díky plazení, lezení se dítko dosune k nábytku či jiné opoře, díky níž se naučí jít do kleku, později do stoje. A ještě později (právě cca 1rok) se dítě naučí pohybovat, chodit, kolem nábytku či jiné opory. Zatím se do „samostatných akcí“ nepouští, stále se něčeho přidržuje a získává pocit jistoty z prvních krůčků.

Co z výše uvedeného plyne? 🙂 že dítě naučit chodit nelze, naučí se to zkrátka samo, až bude chtít, až se na to bude cítit, prostě najednou se Vám „rozchodí“. Nicméně mu můžete určitým způsobem pomoci!

Určitě dítku nabídněte jistou pomoc, choďte s ním za ruce! Chytněte jej za ručičky tak, aby dítko stálo před vámi a zkuste chodit s ním.

My jsme měli i chodítko, takový prima vozík, co nešel jen tak převrhnout, co měl dokonce spousty aktivit na hraní. Díky tomuto chodítku se dcera rozchodila určitě rychleji a především snáze. Nejdříve si vždy stoupla o zmiňované chodítko, pohrála si s aktivitami a když chtěla, tak  s ním chodila, zkrátka jej tlačila po bytě, po venku. Později, až zjistila, že ji chodítko „zdržuje“, tak se pokusila o samostatnou chůzi, ale to už za chodítkem chodila s jistotou.

Na to, aby se dítě pustilo a šlo do volného prostoru, tak na to musí mít již výše několikrát zmíněnou jistotu. Někteří se „bojí“ méně, někteří více.

Ještě bych chtěla upozornit, že dětské doktorky, doktoři doporučují, aby se dítě naučilo chodit zcela samo, bez pomoci, takže pokud dítě o chodítko-vozítko nejeví zájem, tak jej nijak nenuťte a ani nějaké dlouhé vodění za ruce nepřehánějte, pokud dítě zájem má, tak mu kousek pomožte a zbytek opět nechte na něm samotném!

Další moje rada jsou dobré botky. Pokud dítě chodí doma, tak ať chodí na boso (v ponožkách), je to nejlepší pro tvorbu dětské nožičky, klenby. Pokud máte podlahy studené, popř. kluzké, tak mu pořiďtě capáčky. Ty kvalitnější se dělají z měkké kůže a neměli by pokazit vývoj dětské nožičky. Na ven pořiďte dítku samozřejmě botičky. První botky by měli být plné a pevné (pevná pata, pevná špička). S velikostí Vám jistě v obchodě poradí, nicméně pokud si dítě v botičce stoupne, tak byste měli pohodlně za patičku ještě do boty vložit svůj prst, tzn. že botka by měla být větší o cca půl centimetru. Určitě pořiďte boty „certifikované“, které mají atest pro zdravý vývoj dětské nožičky, chodidla, plosky, klenby atd.

V žádném případě však nepořizujte chodítko typu vozík, do kterého dítě posadíte a ono tam stojí, ačkoliv si samo stoupnout neumí!!! Tyto chodítka byla vyřazena z prodejen, aspoň z těch „kvalitních“, na bazarech se s nimi ještě setkáte, ale jak říkám – Nebrat. To radši investujte do nějakého stabilního vozíku-chodítka, popř. prvního kočárku, o který když se dítě postaví, tak se nepřevrhne, nespadne a který může pomocí vlastní síly, vlastních krůčku tlačit před sebou.

A poslední věc, naučte dítko padat, zkuste mu vysvětlit, zpočátku názorně ukázat, jak si ze stoje zpět klekne, případně sedne, aby nedošlo ke zbytečnému pádu nebo v horším případě k úrazu. Děti jsou velmi chápavé a např. když jim dvakrát ukážete, že ze sedačky se slézá tak, že si lehne na bříško a nožičkami napřed, tak si to zapamatují a v podstatě se na ně můžete spolehnout, že nespadnou, pokud nenastane mimořádná situace. Mimořádnou situací myslím to, že se dítě zabere do „hry“ a zapomene, jak se určitá věc, která je mu známa, provádí.

A teď už skutečně poslední věc – velmi dobrá rada, která u nás zafungovala! Až uvidíte, že dítě ťape kolem nábytku s přehledem, tak si stoupněte na dva tři krůčky od něj a zkuste jej namotivovat, aby přišlo k Vám. V případě, že tuto, ačkoliv velmi krátkou, vzdálenost zvládne, tak získá tolik potřebnou jistotu a přístě vyrazí i na o pár kroků delší vzdálenost!

A s ušlými metry a s rostoucím věkem se bude vzdálenost zvětšovat a najednou Vám po bytě bude běhat malý „ďábel“, kterého budete mít problém zastavit 🙂

Zdroj: Slune-cz.cz

Příbor? Vidlička, nůž a lžíce/lžička. Nástroje, který člověk potřebuje každý den. Takže je na místě své děti naučit jíst příborem.

Již s prvním příkrmem (cca 6 měsíc života) má dítě zájem o lžičku. Takže mu určitě jednu půjčte, ať ji může zkoumat a druhou ho krmte.

Později, až je dítě schopné pochopit funkci lžičky/lžíce a již má svoje pohyby koordinovanější, tak zkuste nechat dítě jíst lžičkou. Ovšem ne polévku, či jinou tekutou stravu, zkuste něco tužšího – třeba bramborovou kaši 🙂 Opět, jako při všem, co budete dítě učit, se obrňte trpělivostí a tentokráte si navíc připravte něco, čím otřete dítě i jeho okolí.

Ovšem, pokud se mu jíst lžící podaří, tak jej určitě chvalte a nekoukejte na to, že část potravy skončila na oblečení, na stole, pod stolem apod. Ze začátku nechte na dítěti, jak si samo s krmením pomocí lžíce poradí a postupně jej opravujte a ukazujte mu, jak se lžíce drží správně. Není kam spěchat a nejhorší je dítě od učení odradit.

Později přidejte vidličku. Určitě dítko změna potěší a napíchnout si předem připravené-nakrájené kousky masa, brambor pro něj bude zážitek.

Až jako poslední přidejte nůž. Opět kontrolujte a ukazujte dítěti, jak se vidlička drží, jak se drží nůž. Na první „to krájení“ mu poskytněte něco, co mu ukrojit půjde dobře 🙂

A pokud si bude i ve cca 3 letech a výše pomáhat při jídle nejen příborem, ale i rukou, tak to neberte nijak tragicky. Vše totiž doladí s nástupem do školky, kde uvidí své malé vrstevníky, jak rovněž používají příbor a bude se snažit ostatním vyrovnat.

A tip? Určitě jako první lžičku pořiďte lžičku plastovou a odpovídající velikosti. První dětský příbor už může být i z nerezu, ale rozhodně vidlička není nijak zvlášť ostrá a ani nůž není ostrý tak, jako běžný příborový nůž. Rukojeťe bývají různě barevné, s různými motivy, nebo různě dětsky tvarované, takže určitě zvládnete společně se svým dítkem vybrat takový, aby se mu jeho první příbor líbil!

A samozřejmě je vhodné jít dítěti příkladem, tzn. jíst příborem a pokud se pro daný pokrm hodí vidlička a nůž tak ji použít a ne si říci, to už dojím lžící!

Tak hodně štěstí a hlavně „kultury“ při stolování.

Zdroj: Slune-cz.cz

Slovo rozštěp je vlastně tak trochu zavádějící. Nejedná se totiž o rozštěpení, ale nesrostení. Obličej se vyvíjí již v prvních týdnech těhotenství a zpočátku je toto nesrostení zcela normálním vývojovým jevem, kterým každý prochází v přesně určeném období. Tedy každé dítě má po čas svého vývoje v těle matky nesrostlý ret i patro. Ale už po 6. týdnu těhotenství dochází ke spojování jednotlivých tkání obličeje a k jejich srůstání. Rozštěp vznikne v momentě, kdy ke spojení nedojde, srůstu je nějakým způsobem zabráněno nebo není kvalitní.

Embryo má tedy zpočátku na obou stranách nesrostlý ret a dáseň. Mezera pokračuje až do tkaniva, ze kterého se vytvoří nos. Až se tyto tkáně spojí a srostou, vytvoří prostor mezi nosem a přední částí úst. V případě, že nesrostou na jedné nebo obou stranách, narodí se dítě s rozštěpem rtu, který může nebo nemusí pokračovat až na dáseň a čelist.

V ten samý čas má nespojené i patro. Patrové výběžky se začínají spojovat o něco později a to mezi 8. – 12. týdnem těhotenství. Nedošlo-li ke spojení a správnému srůstu patrových výběžků, narodí se dítě s rozštěpem patra. I rozštěp patra může mít různý rozsah. Může být zasaženo patro měkké i tvrdé nebo se může být zasažen jen čípek.

Ojediněle se mohou také objevit rozštěpy dalších částí obličeje, atypické rozštěpy.

Celý proces spojování a srůstání je ukončen po 12. týdnu těhotenství a po té již rozštěp nemůže vzniknout.

Rozdělení rozštěpů obličeje

Kdy začít dítě učit nějaké to říkadlo, básničku, popř. písničku? V nadpise je uvedeno okolo 2 let, nicméně záleží na tom, kdy Vaše dítě začne mluvit! Znám děti, které ve 2 letech mluví dobře a ve 3 letech se s nimi domluvíte na všem, ale také znám děti, které ještě ani ve 3 letech toho moc nenamluví! Prostě s dětmi je to pokaždé jiné, nikdo není stejný!

Nejlépe je začít s něčím jednoduchým, což je asi samozřejmé. Takže nějaké to říkadlo o pár řádcích, nejlépe nějaké, které je doprovázeno určitou činností. Dítě si pak slova lépe zapamatuje na základě toho, co dělá, ze začátku na základě toho, co děláte s ním. Typické je říkadlo, básnička: „Kolo, kolo mlýnský...“ nebo „Paci, paci, pacičky...“.

A jednoznačně! Opakování je matka moudrosti, takže často říkačku opakujte. Klidně „říkačkujte“ celý den 🙂

My např. kdykoliv jsme byli na houpačce a houpali jsme děti, tak jsme říkali: „Houpy, houpy, houpy, kočka snědla kroupy...“ a to klidně x-krát po sobě. Postupně se dcera začala zapojovat tím stylem, že s námi říkala: „-py, -py, -py …. -py“ 🙂 Později jsem záměrně říkačku nedoříkala a v každé sloce poslední slovo vynechala a čekala, dokud jej dcera nedoplní, abych začala básničku říkat dále. I tento způsob měl úspěch a nyní? Nyní začnu říkat a dcera říká zvesela se mnou. Občas ji slyším i jak třeba houpe panenku a básničku ji říká zcela sama, sice občas pomotaně, ale je tam vše, co má být 🙂 zkrátka i cizí člověk pozná, že se jedná o říkačku „Houpy, houpy, houpy, kočka snědla kroupy...“.

A co je pro Vás výhoda? Malé děti se strašně dobře a rychle učí a hooodně si toho pamatují. Takže nejdříve umí jednu říkačku, pak druhou a najednou jich je několik, aniž byste je dítě záměrně učili. Ale základem je dítěti říkačky, básničky při různých příležitostech říkat, aby mělo možnost je odchytit. A naopak díky říkačkám se můžete naučit další, jiné činnosti, např. zavazování bot aj.

A nezapomeňte chválit, chválit a chválit. Pokud se tedy dítěti podaří s Vámi říkačku jakýmkoliv způsobem říct, tak jej prostě pochvalte, že je šikovné a že jste to zvládli moc dobře a že to určitě večer musíte ukázat tatínkovi až přijde z práce. Věřte, že dítko se rádo svým umem pochlubí. No a v případě, že Vám dokonce potomek řekne básničku samostatně, tak nešetřete potleskem 🙂

A písnička? Písničky jsou těžší a to z toho důvodu, že jsou delší. Nám se osvědčilo poslouchat písničky v autě. Žádné DVD, jak je tomu v dnešní době zvykem. Ale písničky, mám CD 50 nejlepších hitů od Svěráka a Uhlíře. Nejen že se písničky líbí dětem, ale líbí se i nám rodičům. Jsou dobře zapamatovatelné, takže my rodiče zpíváme a refrémy, ty už zpívá i naše dcera. U některých jejích favoritů zná v podstatě text celý. Občas ji nějaké slovíčko vypadne, občas něco zkomolí, ale zpívá. Dokonce skutečně zpíva – myslím tím, že „notuje“ 🙂 ačkoliv my s manželem moc dobrý zpěváci zrovna nejsme. Opět je důležité nestydět se dítěti zazpívat. Ono nebude posuzovat Vaši kvalitu zpěvu, ono pouze posoudí to, zda zpíváte nebo ne, zda se mu případně daná písnička líbí. Zkrátka nemůžete po dítku chtít, aby Vám zazpívalo písničku, když od Vás uslyší, že nezpíváte, že zpívat neumíte, že zpívání nemáte rádi!

No, a až bude dost říkadel a básniček a hlavně až se dítě zvládne více soustředit (věk cca 3 roky), tak začněte vyprávět a číst pohádky. U nás byla první Karkulka a druhá Budulínek. Čtetě každou pohádku i několikrát, pak ji zkoušejte s dítkem převyprávět a uvidíte, že není problém naučit dítko vyprávět i pohádky.

Pokud od Vašeho potomka neuslyšíte žádnou říkačku, písničku v předškolkovém věku, tak věřte a hlavně se těšte na věk školkový. Dítě se tam v kolektivu básničky, písničky naučí snáze, budou ho motivovat ostatní děti a rádo se Vám doma pochlubí 🙂 Takže nebojte, budete mile překvapeni, jakého šikulína doma máte!

Zdroj: Slune-cz.cz

Ikdyž letošní měsíc únor čítal jen 28 dní - narozdíl od jiných měsíců v roce - stihlo se do naší Wiki knihovničky Modrého koníka, kterou si tady všechny společně tvoříme, nashromáždit hned několik skvělých článků a Vašich cenných zkušeností.

Ve fórech a krátkých zprávách se všechny často ptáme na to, jestli se v těhotenství smí některé ryby, sushi, coca-cola, šalvěj, sushi, alkohol, zázvor, máta apod. Proto ve Wiki přibylo hned několik článků na tato témata, které můžete najít v článcích Strava v těhotenství a Bylinky v těhotenství .

Zajímá nás i to, co se může stát s miminkem v bříšku, když si projdeme Pádem v těhotenství a nebo co dělat, když v těhotenství nemůžeme pohodlně spát, je nám špatně, zvracíme, bolí nás hlava, kyčle, záda atd.- více v článku Problémy v těhotenství .

Stejně tak stále sbíráme různé zkušenosti a informace buď o tom, jakou výbavičku dítěti pořídit a nebo jaké hračky mu koupit. Proto jsme se od února společně zaměřily jednak na jednotlivé značky Golfek pro děti , tak Kočárků pro panenky.

V oblasti zdraví a péči o dítě už budeme moci čerpat z informací článků: Jak kojit - a s tímto tématem spojené kousání při kojení, bojkot kojení, či kojení po císařském řezu... nebo dále o novorozenecké žloutence, bolestech bříška , či obávaných pádech miminek

No a protože každá z nás chodí se svým dítkem na pravidelné kontroly k lékaři, pediatrovi, základní informace o obsahu preventivních prohlídek se můžem dočíst v daném článku přímo na téma Preventivní prohlídka .

Teprve se vracíte z porodnice, a už nadšeně vymýšlíte, kam synek nebo dcera půjdou studovat, jaké budou mít koníčky a co z nich vyroste? Co takhle jim pomoci v jejich budoucích krocích naspořením nějaké finanční částky? Ideální variantou je stavební spoření od Lišky, které můžete uzavřít hned po narození dítěte i den před jeho osmnáctinami – a nemusíte se bát, že potomek vkročí do dospělosti s prázdnýma rukama. 

Stavební spoření je jednou z nejvýnosnějších střednědobých investic. Zároveň patří mezi velmi málo rizikové produkty – výnos není nijak ovlivněn děním na finančních trzích, což oceňují nejen lidé, kteří mají rádi jistotu a bezpečí svých úspor.

Se stavebním spořením od Českomoravské stavební spořitelny získáte:

• státní podporu až 2 000 Kč na osobu ročně,
• prémii za vysoké vklady až 5 000 Kč,·
• zákonné pojištění vkladů.

Navíc, pokud uzavřete u Lišky svému dítěti smlouvu do konce března 2014, může na jeho účtu stavebního spoření přistát prémie ve výši až 1 000 korun. A když smlouvu uzavřete současně s potomkem i Vy, dítě bude mít vedení účtu po dobu sedmi let zdarma.

Více na www.cmss.cz

Zodpovědnost? Co to vlastně je? Zodpovědnost nebo-li také odpovědnost je jakýsi morální-etický pojem, který označuje ručení osoby za nějakou věc, jednání, či jinou osobu. V podstatě člověk vždy nese zodpovědnost, za činy, které se mu staly nebo také jinak řečeno, odpovědnost ukládá osobě nějaký úkol do budoucnosti.

Zodpovědnost je tedy vlastnost, která by neměla lidem chybět, nicméně někteří k ní máme blíže, někteří dále. Hodně je tato vlastnost ovlivněná výchovou, pokud jste zodpovědní, tak děti tuto vlastnost do jisté míry získají po vás!

Čím začít? Kdy? A kde třeba? S jakýmsi vysvětlování zodpovědnosti nemá význam začínat před 3 rokem života. Základem je, aby dítě bylo schopné již smysluplně chápat, co mu říkáte a zároveň bylo schopné se zeptat, tzn. mělo dobrou slovní zásobu, dobře mluvilo. Pak teprve může začít chápat smysl slova zodpovědnost. V každném případě je dobré mu takovéto náročné slovo vysvětlit na příkladu. Takže např. „Už jsi velký(á), tak zodpovídáš tady za všechny svoje bábovky na pískovišti, pokud se ti nějaké ztratí, třeba si je zahrabeš do písku, tak jiné mít nebudeš a nebudeš si mít s čím hrát“. Zároveň je dobré udělat dítěti zpětnou kontrolu. Tedy, pokud se vrátím k příkladu z pískoviště s bábovkami, tak musíte sami vědět, které bábovky jsou Vaše. Před odchodem vyzvat dítě, ať je uloží zpět do tašky a nechat jej, ať pracuje samo, popř. mu nabídnout pomoc. Pokud vidíte, že nějaká chybí, tak se zeptejte, jestli už má vše uklizené. Buď si samo vzpomene, že něco chybí nebo v mladším věku ne, tak mu připomeňte, kde má kupříkladu ten zelený kyblík 🙂    

Později se dítě bude zodpovědnosti učit ve školce, kde dostane jakési další „úkoly“ a bude zodpovědný, za jejich správné dokončení. Což je velmi dobré pro další život, neboť ve škole už je zodpovědnost nezbytná a nadále ji využijete po celý svůj život.

Ve školce se dítě začne učit i jakési kolektivní zodpovědnosti, která je založena na spolupráci malých parťáků!

No, a díky tomu, že dítě začne zvládat být zodpovědné za svoje svěřené věci, tak se později na něj budete moci v mnohém spolehnout, což je pro rodiče velká odměna.

Zodpovědnosti se dá dále naučit i při tom, když dítěti pořídíte nějakého domácího mazlíčka – kočku, psa, myšáka apod. Nicméně zvažte řádně svoje možnosti, svůj prostor k bydlení, věk dítěte apod., neboť zde se již jedná o živou bytost, která s Vámi stráví několik let, tak aby tato léta byla ve výsledku strávená všestranně příjemně, nikoliv aby šlo o nutné zlo.

A rada závěrem? Aby Vaše dítě mohlo být zodpovědné, tak mu musíte „něco“ svěřit, dále mu musíte vysvětlit pravidla a to tak, aby to bylo přiměřené jeho věku. Samozřejmě mějte přiměřené nároky opět k věku a vyvinutosti dítěte a hlavně buďte mu nápomocni! A připoměńte svému dítěti, že mu věříte, že danou věc určitě krásně zvládne, případně jej nějakým způsobem povzbuďte a následně nezapomeňte na pochvalu.

Zdroj: Slune-cz.cz    

Když se človíček narodí, tak je mu zpravidla věnována maximální pozornost, zvlášť pokud se jedná o dítě prvorozené. Nicméně kolem 2 roku, když začíná dítě komunikovat a většinu věcí, co mu srozumitelně vysvětlíme chápe, je čas naučit jej se dělit o věci-hračky s ostatními.

Neboť dítě, které se neumí dělit o věci, ztropí mnohdy až přehnanou scénu, když mu někdo cizí na jeho hračky šáhne!

Jak tedy naučit děti, aby se dělili s ostatními??? Začnu dětmi druhorozenými atd., zkrátka sourozenci. Ti se narodí do prostředí, kde už mají nějakého toho brášku nebo sestričku. Jednoduše je na místě stále někdo „malý“ a je dobré od mala vštěpovat dětem následující: dej půlku bráškovi-sestřičce, hračky máte dohromady, tak se zkuste domluvit, kdo si s čím teď bude hrát apod. Ale samozřejmě i druhorozené děti začnou mít „majetnické“ sklony a nebudou chtít svoje hračky komukoliv půjčovat, dělit se. Postup jak je dělení naučit je stejný, jako u dětí prvorozených, které bývají svými hračkami posedlé podstatně více.

Takže pokud dojde k tomu, že dítě odmítá věci půjčovat, plačtivá „s céna“ jedna střídá další, děti se o věci se sourozenci ale i dalšími dětmi např. na hřišti perou, Vaše domluvy nepomáhají, tak je čas důsledného vysvětlení, že dělení je na místě a správné!

Za prvé v žádném případě dítěti neberte hračky ani další věci násilím. Jelikož rodiče pro děti představují vzor, tak je dobré jim ukázat, kudy vede ta správná cesta, neboť malé děti rádi rodiče kopírují! Ačkoliv jsem výše uvedla, že sourozenci mají situaci trochu „jednodušší“, tak opět v žádném případě nenuťte pod výhružkou či násilím starší dítě, aby se dělilo s mladším, opět je lepší vysvětlení v poklidu. Určitě není správné, aby starší sourozenec musel půjčovat veškeré svoje hračky mladšímu, jen proto, že mladší je chce a věřte, že mladší dítě bude chtít vše stejné jako dítě starší.

Pokud se tedy Vaše děti, ať už sourozenci, kamarádi nebo jen parťáci z hřiště o hračky hádají a vy si nejste stoprocentně jisti tím, na čí straně je pravda, tak je v rámci možností nechte, aby si spor vyřešili sami mezi sebou. Pouze jim ukažte, jak jsem uvedla výše, správnou cestu: např. „Vím, že jste si s touto hračkou chtěli hrát oba dva, ale to není možné, tak co myslíte, jak to vyřešíme, má někdo z vás nějaký nápad?“. Případně jim navrhněte řešení, možné varianty.

Jinak je naprosto normální ve vývoji všech dětí, že se u nich objeví „majetnický“ sklony, ale díky této vlastnosti, v podstatě sobeckosti se naučí tu lepší vlastnost a to ochotu dělit se. Vy v každém případě se snažte zůstav vklidu a situaci vnímejte objektivně, pokud možno s nadhledem.

A na druhou stranu, pokud Vaše dítě nějakou hračku jinému z ruky vytrhne, tak se „poškozenému“ dítku omluvte a vysvětlete svému, jak ošklivě se zachovalo a že je určitě lepší, když se zeptá, zda by se nemohl na danou věc podívat, půjčit si jí.

Každopádně umění dělit se je těžké a proto je to „běh na dlouhou trať“ dítě této dovednosti naučit, někteří pochopí ihned jiným trvá rozdělit se déle. Každopádně Vašemu i jiným dětem prospěje, pokud nedochází k nebezpečnému fyzickému kontaktu, když si spory mezi sebou vyřeší sami, aspoň poznají, že je potřeba jakési domluvy a že ne vždy budou vítězové. A pokud konflikt vrcholí a vypadá to, že dojde k trhání vlasů, kousání, štípání, zkrátka k rvačce, tak teprve v tuto chvíli zasáhněte, pokuste se dítěti situaci vysvětlit, viz. výše a pokud ani vysvětlení nepomáhá, tak dítě rozptylte něčím jiným, odveďte jeho pozornost jinam, např. k jiné hračce, zahrajte s ním jinou hru a pokus o vysvětlení důležitosti dělení se nechte na jindy 🙂

zdroj: Slune-cz.cz