Odpoledne narozeninová pááárty 😉, ty děti hrozně rychle rostou 8-O!
Tak dneska jsou Matyáškovi 2 měsíce,už si ani nedovedu představit,jaké to bylo bez něj,je to náš miláček a moc ho milujeme !!! K pidi narozeninkám mu dorazil mimivak :D
Tak Nelinka se narodila 12.7. 2011 v 9.44 . Váha 3180g a délka 50cm.
nějakým záhadným způsobem se Maty propídil až doprostředka pokojíčku z jeho hrací deky
Tak snad se blizska na lepsi casy. Amalka vcera byla pres den 2x vzhuru po dvou hodinach a usnula v devet, predevcirem v pul desate..
Stále víc přemýšlím nad tím, zda si sepsat nebo nesepsat porodní plán... A hlavně jak! Nemáte některá nějaký návod a hlavně zkušenost??? Děkuju
Dneska po dlouhé době návštěva hřiště spojená s Medvědáriem. Tomík konečně získává větší a větší jistotu na prolézačkách a klouzačkách. Snad to bude jen lepší a nebude se už tak bát.
Míša pije nutrilon AR.Má po tom hustě žlutou stolici.A kaká tak 3x denně.Je to normální???
Markétka se dnes překonává!!! Je protivná jako to počasí venku!!!!!! Už nevím, co s ní dělat.
Dnes druhý monitor a prý super nález - minulý týden CS 4 tento týden CS 6 a při CS8 se už nechává v porodnici ... tak že by příští týden, otvírám se prý hezky a kristýnka má 3,05 kg ... tak maliník asi zabírá 🙂 jsem ráda, že za týden je tu pokrok
něco pro kluky místo večerníčku... nebudou se vám chtít odlepit od PC 😀
Tak kyčle máme v pořádku hurá hurá. A příští týden kontrola v poradně v 6ti týdnech. Jsem zvědavá, kolik malá bude vážit, před 14 dny měla 3810g.
Holky prosím o radu! Pořád mě bolí jedno prso. Měla jsem ho tvrdé, tak jsem ho nahřála a pak z něho dala malé pít. Tvrdé už není, ale pořád to bolí. Co s tím?
Můj #porod aneb proč rodit v porodnici🙂
Tak jsem se rozhodla také popsat svůj první porod – ráda si čtu příběhy ostatních, tak tady je ten můj.
Ve středu 2. března měl můj manžel promoci. Já jsem byla ve 39. týdnu a na kontrolách v porodnici mi pořád jen (k mé nevoli – už jsem to tak chtěla mít za sebou) říkali, jak se porod ještě rozhodně neblíží, že Jiřík ještě ani nesestupuje, tak jsem se vůbec nebála promoci absolvovat. Byl to dlouhý a náročný den – promoce, pak společný oběd a pak jsme byli do večera u manželových rodičů. Večer, když jsem si chtěla sundat ponožky, koukám, že mám místo noh cosi, co manžel později nazýval jako „Šrečí“ nohy – nikdy jsem nic takového neviděla. Byl už večer a tak jsem si říkala, že je to asi dost podmíněné tím náročným dnem a šli jsme spát. Druhý den byly ale nohy snad ještě horší – byly tak oteklé, že mě bolela kůže, jak se natahovala, tak jsem si pro jistotu změřila tlak – měla jsem 150/100 a papírkem se mi i potvrdila bílkovina v moči. Nedalo se tedy nic dělat, dobalila jsem tašku do porodnice a po velkém naléhání kamarádky na co nejrychlejší přesun do porodnice jsem tak učinila.
V porodnici si mě už nechali, nejprve mi vysoký tlak nenaměřili, tak řekli, že tam budu jen na pozorování do druhého dne, ale pak se vysoký tlak ukázal i tam a tak už jsem se domů nepodívala. Do porodnice jsem tedy byla přijatá ve čtvrtek, v pátek se toho moc nedělo – jen mi udělali utz – na kterém měl Jiřík už 4,5kg! No a pak přišel víkend – o kterém se toho na oddělení rizikového těhotenství moc neděje – jen mě občas někdo zkontroloval, ale na každou otázku mi bylo odpovězeno – Pan doktor vám to v pondělí vysvětlí. Čekala jsem tedy napjatě na pondělí – to mi pak pan doktor Koucký (do kterého jsem se (i přes to že jsem vdaná) „zamilovala“🙂) řekl, že tlak leze nahoru, takže během jednoho dvou dnů půjde Jiřík určitě ven. Byla jsem tak ráda – těšila mě představa, že už to budeme mít za sebou. V pondělí mi ještě udělali zátěžový monitor, který prý nedopadl úplně nejlíp, tak bylo jasné, že úterý 8.3. bude náš den🙂.
Kvůli Jiříkově velké váze nám byl doporučen císařský řez, ale prý bychom mohli porodit i normálně, protože mám širokou pánev. Já jsem tedy řekla, že bychom to mohli zkusit normálně – a tak jsem v úterý v 9h ráno dostala gel k hrdlu, který to měl odstartovat🙂. Bylo mi řečeno, že to asi nezabere, že pak dostanu další a pak kapačky s oxitocinem apod., tak jsem se připravila na dlouhý den – a to zcela bez jídla a pití, protože pořád hrozil císařský řez. Manželovi jsem řekla, ať přijede v jednu, že to začínají návštěvní hodiny, že do té doby se stejně nic dít nebude a šla jsem si ještě lehnout a kupodivu jsem ještě usnula. V jedenáct za mnou přišla sestra, že mám jít na prohlídku – tak jsem šla – a už jsem byla otevřená na 5cm – do té doby jsem měla jen slaboučké bolesti podbřišku – jako při MS – kterým jsem nevěnovala pozornost. Takže se prý mám rychle sbalit a na sál – v tu chvíli to ale začalo – já myslela, že už se ani nesbalím, strašně mě začala každá kontrakce bolet, pokaždé jsem se svalila k zemi a snažila se to nějak rozdýchat, ale v podstatě nic moc nepomáhalo. V rychlosti jsem ještě volala manželovi a řvala do telefonu, ať maká, jinak to nestihne. Kolem dvanácté jsem se tedy dostala na přípravu, kde jsem dostala klystýr (který do mě lili v kontrakci – což bylo strašně příjemné:(). V té době jsem myslela, že s každou další kontrakcí umřu – objímala jsem tam známou porodní asistentku se slovy, že už jsem si to rozmyslela, že už rodit nechci (ku podivu mi porod nikdo nezastavil🙂). Tak mi řekla, ještě dvě kontrakce a půjdeme na sál – to jsem myslela, že si dělá srandu, že za dvě kontrakce už budu mrtvá – no, kdo by to byl řekl, přežila jsem, tak jsem se osprchovala, vzala košili a šla na sál.
Na sále jsem se zuřivě začala dožadovat epidurálu, který mi k mému zděšení nechtěli dát, protože už jsem byla na konci první doby porodní a prý by se mi porod mohl zastavit. Začala jsem tak žalostně škemrat (já se pak tak styděla), že se uvolili, že mi trochu dají. Měla jsem si lehnout – jenže to vůbec nešlo – i mezi kontrakcemi mi bylo tak zle, že jsem si lehnout nebyla schopná – tak mi ho píchali v sedě. Naštěstí se to povedlo a mé bolesti z části ustoupili – rozhodně však ne úplně, jak jsem si bláhově myslela. Po epi mi protrhli plodovou vodu a pustili na sál manžela, kterého jsem už v tu dobu stejně vůbec nevnímala – ten mi pak říkal, že se mě trochu lekl, že jsem byla úplně mimo.
Zhruba po 10min jsme tedy šli na věc. Ze samotného porodu si toho zase tolik nepamatuji – byla jsem vážně jak ve snu – mezi kontrakcemi jsem začala usínat, nebo padat do bezvědomí – ani nevím. Jen si pamatuji, jak se mnou občas zatřásli, že mám začít tlačit, tak jsem se ze všech sil snažila a pak zase nic nevím. Pamatuji si, jak mi jedna porodní asistentka ležela na břiše a pomáhala tlačit. Najednou manžel ze sálu odešel – vůbec jsem netušila proč, ale asi za 20s jsem pochopila – vrazili do mě kleště. Na tu bolest nikdy nezapomenu. Nikdy jsem nic takového nezažila – jako by mě zaživa roztrhli – úplně jsem cítila, jak jsem se po celé délce pochvy roztrhla – jak kdyby mi prostě někdo řezal za živa nohu. Zařvala jsem jako snad nikdy – to mi pak říkal manžel, že jen slyšel ten výjek. Pak už bylo jen jedno zatlačení a Jiřík byl venku – to bylo ve 13,52. Vážil 4700g.
Všem Jakubum vše nejlepší k svátku 🙂
moc si přeju, aby dnešní den byl pro nás pozitivní, a snad se nedozvím další hnusnou zprávu v nejbližších dnech......
Výkend byl naroční 🙂
Tak a zase balime do Cech, neslo by nas i se vsema vecma nejak teleportovat? Kazdopadne vzhledem k pocasi abych brala i zimni obleceni :-/
Dnes malá Eliška říká: "tatínek není fuj, tatínka ráda mám, maminku i Elišku" 🙂
A Filipek vstaval zase v sest hodin...jsem nevyspana, mam depku a nejhorsi je, ze si snad nikdy neodpocinu...































































































