Jakmile se našim dětem přestaly nehty samy odlupovat, což bylo pár měsíců po narození, bylo nutné začít rostoucí nehty zkracovat cíleně. Coby prvomatka jsem se při pohledu na štípačku na dětské nehty a drobnou ručičku miminka orosila a vyschlo mi hrdlo. Jak ostříhat a nezranit, zvlášť když sebou mrně tak mrská. Pomocníka jsem doma neměla žádného, tak jsem raději počkala, až dcerka usne. Spala tvrdě, takže se nebránila a nehrozilo, že ji zraním.  Časem jsem získala jistotu a bála se méně. Jak beruška rostla, stávalo se, že se při stříhání probudila a byla překvapená, co se děje. Zkusila jsem nasadit šibalský výraz, ukázala štípačku na nehty, povytáhla obočí ve stylu: „Počkej, bude kouzlo!“, nadšeně zahlásila: „Cvak!“ a ukázala ustřižený nehet. Než se dcerka stihla podivit, co to máma vyvádí, bylo po všem. Opakovaný vtip ale přestává být vtipný, takže jsem musela brzy opět zvolit novou taktiku. V roce věku dcerky jsem obvykle stříhala a pilovala nehty nejdřív sobě, potom jí. Viděla, že to nic není, stříhání a pilování nebolí a že to je pro maminku nejspíš zajímavá hra a velká zábava. Chtěla se taky zúčastnit. A kromě „Cvak!“ jsem začala zařazovat další citoslovce, například „Bác!“,  „Bum!“, „Jůůů!“ nebo „Jupí!“. Dcerka se při každém zvolání začala řehnit a prstíčky mi pak podstrkovala sama a ráda v očekávání dalšího legračního slovíčka. Jen s nožičkama jsme měly vždy problém – dcerka byla a je velmi lechtivá. Musela jsem pevněji držet, aby štípačky nesklouzly a já ji nezranila. Pro jistotu jsem měla vždy po ruce tampónek a dezinfekci.
Ve věku dvou let už dcerka utíkala sama pro štípačky, kdykoli jsem zavelela, že jdeme stříhat nehty. Dávala jsem jí vybrat, který prst půjde na řadu první a který přijde na řadu později. Učily jsme se tak spolu i jména jednotlivých prstů. „Který půjde dřív – palec nebo malíček?“
V pěti letech si začala nehty stříhat sama za mého dozoru. V čerstvých šesti letech už jen kontroluji výsledek – ke spokojenosti obou.

Zdroj: Slune-cz.cz

19. 6. 2014 e-mail

Dobrý den,

Chtěla bych napsat o své zkušenosti s plenkami Bamboolik. Začali jsme je používat hned po šestinedělí, nejdříve jsem měla trošku obavu jak to budeme zvládat, ale po pár výměnách byly mé obavy pryč, protože plenky jsou skvěle vypracované a poskládání je díky patentkám úplně jednoduché - vše do sebe krásně zapadá. Přes den používáme základní plenku a krátkou vkládací a na noc dáváme základní a batolecí plenku a pro pocit sucha přidávám flísovou separační plenečku.Co nejvíce oceňuji, je to, že když Kubíčka po třech hodinách přebaluji, má zadeček krásně suchý a voňavý - i načůraná plenka voní, což se u jednorázovek říct nedá. A i praní je vpohodě, i úplně pokakaná plenka se na 60stupňů krásně vypere.Plenkování si užíváme, Kubíčkovi je nyní devět týdnů a baví nás si vybírat jestli dáme kalhotky zelené či bílé s dinosaurama,fialové se sovičkama a nebo hnědé s opičkama. Tatínek si zase nejvíce oblíbil Plenky AIO vše v jednom - dinosauři u nás frčí 🙂 ale umí poskládat i základní plenky. Stačilo jednou ukázat a pak to okomentoval, že poskládat plenečku je tak jednoduché, že by to zvládlo i dítě.A asi jako každé mamince mi dělá dobře, když Kubíčka někde přebalujeme obdiv všech okolo, jaké máme krásné plenečky a jak Kubíčkovi sluší.Na závěr bych jen chtěla říct, že plenky Bamboolik všem vřele doporučujeme.Zasílám pár foteček spokojeného Kubíčka 🙂Veronika a Kubíček Netoličtí

23. 4. 2014 e-mail

Pěkný den paní Věro,

na tréninkové kalhotky se vyplatilo počkat. Jsou fakt skvělé. Vše, co mi vadilo na původním modelu je zde odstraněno. A to i ty předtím byly to nejlepší, co jsem našla a to jsem hledala opravdu dlouho. Mám téměř bezplenkové mimčo a vaše tréninkovky jdou skvěle používat i jako plenky, které se rychle přebalí. A teď vypadají ještě vymakaněji 🙂 Díky.

Monika Vondrášková

Konec 2. světové války byl tím VELKÝM vítězstvím. A doufám, že my a naše děti žádnou válku nezažijeme ( i když teď je situace všelijaká) a nebudeme potřebovat, tak VELKÉ vítězství opakovat.

My zažíváme ta malá vítězství a to téměř každý den:

1) V zimě jsme se konečně přestaly bát sáňkování: http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2014/02/dlouuuhaaa-cesta-k-sankovani.html. K tomu by se letos mohla přidat i máma a hodit za hlavu strach z lyžování, protože už bude čas na to, naučit Nikču lyžovat.

2) Po loňském hrozném pádu z klouzačky: http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/06/dovolena-jak-to-bylo-dal.html má teď Nikča respekt z každé větší. Minulý týden jsme si byly sednout s Luckou a Elis v jedné místní restauraci, kde mají i dětský koutek s pirátskou lodí a tam je kroucená klouzačka. Niki vždycky vylezla nahoru kormidlovat. Přiblížila se ke klouzačce, ale rychle přeřadila zpátečku a slezla dolů opět po schůdkách. Po půl hodině se rozhodla tu klouzačku prozkoumat od spodu. No a nakonec ji sjela. Ta měla radost a já na ni byla pyšná. 

Těch malých se nebojíme

3) I když teď trochu "mamánkuje", protože chodím do práce a vracím se někdy později a ona si chce ty chvilky se mnou užít, tak už nekápne ani slzička, když ji hlídá děda nebo babička přes noc. To dříve jsme si pro ni museli v noci dojet. Byla na to asi tenkrát malinká. 

S babičkama - to jí ještě nebyl rok

4) A poslední vítězství je zatím poloviční. Zvládla ho jen moje mamka a u nás zatím nefunguje. Ale večer jde u ní prostě spát tak, že si přečtou pohádku, mamka ji dá pusu a jde koukat na televizi. Paráda. U nás, přečtu 2 pohádky, dám pusu a usnu 🙂

Luky řekl, že až bude Nikoletce 12 let, tak dostane preventivního zaracha až do 18 🙂 Pak to zmírnil na to, že bude na diskotéky chodit s ní. No zatím se mu do toho moc nechce, protože dneska jsme byly bez něho.

Nikča s bratránkem Kubou a sestřenicemi Verčou a Vikynkou

Na diskotéku jsme šly poprvé, když Nikolce byly  2 roky a kousek. Ale tehdy se to vůbec nesetkalo s úspěchem. I když doma ráda tancovala, tak tady byla vylekaná (tmavý klub, hlasitá hudba...). Ještěže tam měla kamaráda Ondráška, se kterým rozhodla, že raději vyrazí na výlet na odrážedlech. Když jsme to potom zkusily znovu na podzim (2 a 3/4 roku), tak už byla spokojená, dováděla a tancovala.

Dnes byla nejmladší účastnicí sestřenka Viky a přes počáteční slzičky to zvládla na jedničku. Odhodila dudlík a ke konci už tancovala s celou grupou.

Jablonecký klub WOKO ve spolupráci s VIKÝŘEM

U nás dětské diskotéky pořáda středisko volného času Vikýř spolu s klubem Woko (ten je převážně určen pro dospělácké akce). Vstupné se platí jen za dítě 20 Kč a akce trvá dvě hodiny (což je úplně akorát).

Program:
- tancování a taneční soutěže
- malování, aby si děti daly trochu pauzu
- tancování v bublifukových bublinkách
- zpívání a přednes na mikrofon
- sezónní věcičky - maškarní apod.

Za vše děti dostávají drobné odměny (většinou sladké, ale taky odznáčky, ozdobné kolíčky apod.)

Akce se koná vždy poslední neděli v měsíci (s výjimkou prázdnin). 

"Svět už nikdy nebude jako dřív". To je jedna z mnoha hlášek iQLANDIE - mého nynějšího zaměstnání. A svět už nikdy nebude jako dřív ani pro mě. Teď po mém návratu do práce se změnil razantně. Dnes je tomu přesně měsíc, co se naše science centrum otevřelo a já jsem na celý tým moc pyšná. 

18. února jsem nasedla do rozjetého vlaku, který se blížil k první stanici (k otevření 28. března). A vystupovat se mi z něho rozhodně nechce. 

Pokud ještě nevíte, co to iQLANDIA je, tak se podívejte zde: www.iQlandia.cz. Nebo mrkněte na prezentační videoklip, za který vděčíme panu Brabcovi: https://www.youtube.com/watch?v=H9tdBjwI8tE

A co se tedy změnilo?

- nestíhám
- ráno diskutuji s Nikčou, proč že musí do školky
- tím pádem doražím na ranní porady se zpožděním
- nestíhám
- odpoledne přicházím pozdě (díky Bohu za mamku, která mi Nikču vyzvedává)

Tuhle fotku asi nikdy na prezentačních materiálech neuvidíte, protože jsme tam JÁ a ROBOT ještě před dokončením expozic. Ale kluci z Dvadva odvedli na všech fotkách skvělou práci.

- nestíhám
- občas vařím (řekla bych, že více než na mateřské 🙂)
- užívám si volné chvilky s Nikčou
- o víkendu přepínám na režim "máma" 
A jsem prostě šťastná...

Nikča už za mnou byla a prozatím se ji nejvíc líbí náš "maskot" robot Thespian a expozice s Legem, dostat ji domů mi dalo pěknou práci.

Doufám, že se s vámi v iQLANDII potkám. A pokud už jste tam náhodou byli, tak budu ráda za komentáře.

Tohle jsem dnes četla na FB, musela jsem si to vypůjčit...

Tuto báseň napsala žena, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě nemocné v Ashludieově nemocnici poblíž Dundee ve Skotsku. Personál nemocnice ji nalezl mezi jejími věcmi, a tak se jim líbila, že ji opsali a báseň pak putovala po celé nemocnici a dál.

BÁSEŇ STAŘENKY

Poslyšte, sestro, když na mě hledíte,

řekněte, koho to před sebou vidíte.

Ach ano, je to jen ubohá stařena

Náš Petříček měl přijít na svět 26.5.2014 ale 4.4.2014 jsme s manželem byli pozváni na svatbu kde se to zamozdřejmně bez tance neobešlo a od té doby byla každá noc pekelná.Bez silných menstruačních bolestí se spát nešlo.S manželem jsme je stopovaly a vždy to bylo po 5-10 minutách ale do 2 hodin to  vždycky přešlo a já mohla spát pokud jsem nevstala na záchod pak se to odehrávalo znovu. Od té doby jsem říkala že Peťulku porodím do konce měsíce  ale pokud vydržím do kontroly u svého gynekologa tak se ho zeptám co se děje zda se porod chystá nebo ne a jestli je to normální přece jsem prvorodička a tohle opravdu neznám. Na kontrole mi bylo řečeno že vše je jak má být a porod se určitě nechystá ale že by bylo dobré abych ještě 2 týdny vydržela. Říkala jsem si no snad ano ale přece jenom se budeme o víkendu stěhovat a já  nebudu moct sedět na zadku a nic nedělat přece jen aspoň můžu pomoct s malováním a pobalit všechny věci. Tak se tak stalo pomohla jsem z malováním balila oblečení a ostatní věci nic težkého jsem netahala.

V sobotu 26.4.2014  jsem od rána měla poslíčky ale říkala jsem si že si to vyžeru přez den a v noci bude klid.Odpoledne přijela pomoct kamarádka se svým přítelem. Takže jsem sloužila aspoň jako řidič a s tím co mi naložili do auta jsem s kamarádkou jela na baráček kde věci vytahala a já jsem jen říkala kam co má dát.

Tak stojíme v pokoji do kterého nosila kamarádka věci povídáme si a ve 12:45 najednou jsem cítila jak mi po noze něco stéká říkám sakra snad jsem se nepočůrala ... ale pocit na čůrání jsem opravdu neměla. Eva na mě tak kouká protože si všimla jak jsem se najednou zarazila Říkám jí heleď Evi ze mě něco teče ale já opravdu nečůrám a že toho neteklo málo... TAk jsem utíkala na záchod dát si vložku která byla úplně k ničemu... Eva volala mojí mamce která jela do Hornbachu pro lepící pásky a pro něco k obědu jelikož lednice nebyla zapojená a všechno jídlo sbalený ...  Tak nám mamka řekla že to může být zátka ale když jsme jí popsaly že ze mě teče celkem velký množství vody bylo to jasný... Vzala jsem ručník který jsem si dala mezi nohy a další na sedačku do auta aby nebyla mokrá. Dojeli jsme za manželem který mezi tím nakladal dodávku s Eviným přítelem.

Zastavila jsem před dodávkou Eva na mě kouká a čeká až to manželovi oznámím že asi pojedeme rodit.Volám Bobane?? zhasni u dodávky ty světla když ještě nikam nejedeš ať se nevybije baterka Eva na mě tak kouká proč se starám o světla když pojedeme rodit tak se směju a volám dál jo a mimochodem praskla mi voda ... Manžel na mě kouká s otevřenou pusou a  říká kecáš počkej to jako vážně  jo jo jasně takže letím do sprchy a jedem... Bylo mu jedno že ručníky už jsou odvezeny na domečku tak vletěl do sprchy já si mezitím dřepla venku na chodník a povídala si vysmátě dál s Evkou a jejím přítelem.

Přiběhl manžel že můžeme jet na to jsem mu řekla že do porodnice ještě jet nechci že mě nic nebolí a že plno známých posílali z porodnice domů protože neměli pravidelné kontraknce a navíc že mám strašnej hlad a chci počkat na mámu až přiveze oběd protože když už si mě v porodnici nechají jídlo už určitě nedostanu.Přijela máma  ptala se jak mi je mě bylo fajn najedli jsme se a že už bych měla opravdu jet ale mě se furt nechtělo nic mě nebolelo tak proč taky. No tak jsem aspoň do porodnice zavolala jestli mám jet nebo čekat na kontrakce v tu ránu když jsem řekla že voda mi praskla ve 12:45 a na hodinách bylo 15:30 mi sestřička vynadala že už jsem tam dávno měla být. Tak jsem tedy našla tašku kterou jsem neměla připravenou protože jsem ji chtěla zabalit až po stěhovaní lovili jsme z pytlů věci které budu potřebovat a vyrazili jsme.

Do porodnice jsem s manželem přijela v 16:00 kde jsem šla hned na monitor a během toho jsem vyplňovala papíry v tu ránu jsem začala být nervozní nemohla jsem si vzpomenou na manželovu trvalou adresu každej jí máme jinde jeho telefoní číslo nic se mi nevybavovalo. Tak jsem si nechala zavolat manžela který mi papíry vyplňil a odjel domů ještě pro věci na které jsem si vzpomněla že nemám a ještě do lékarny pro vložky. Sestřička koukla na monitor a ptá se mě jestli fakt necitím bolesti že  křivka docela skáče ale já necitila nic jen pohyby miminka.

Do 8. června nebo do vyprodání zásob nabízíme 10% slevu na limitované edice Manducy. Jsou šité v České republice a hýří barvami. Více informací najdete na http://www.mamaja.cz/nositka-manduca/ .

O Manduce

Ergonomické nosítko Manduca můžete používat od narození dítěte až do jeho předškolního věku, respektive do 20 kg dítěte. Pro novorozence je připravena speciální vložka a součástí nosítka je také kapuce pro fixaci hlavičky spícího dítěte.

Díky důmyslnému konstrukčnímu řešení lze nosit dítě na břiše, na boku i na zádech. Polstrované popruhy a bederní pás usnadňují rozložení váhy a komfort při nošení. Nosítko je možné přizpůsobit různě velkým rodičům.

Manduca byla vyvinuta v Německu ve spolupráci s německými fyzioterapeuty a lékaři, takže je naprosto bezpečná. Zajišťuje korektní M pozici končetin, která prospívá vývoji kyčlí. Je vyrobena z přírodních materiálů (stoprocentní biobavlna nebo konopí) a barvena šetrnými netoxickými barvami. Zipy ani patentky neobsahují nikl. Více se dozvíte na www.manduca.cz.

S paní ředitelkou, MUDr. Janou Rydlovou jsem se sešla v Dětské léčebně Miramonti, kterou má společně s Dětskou léčebnou Vítkov v Lázních Luhačovice na starosti.

Paní ředitelko, profilujete se na léčbu dýchacích cest (alergie a astma) a nově také léčíte děti s onemocněním trávicího ústrojí, kožními a onkologickými nemocemi. Věková hranice dětí je v doprovodu rodiče již od 1,5 roku. Jaký postup by měla maminka zvolit, pokud by chtěla Vaši léčbu pro své dítě využít?

Nejdříve by se měla poradit se svým pediatrem, který vypíše návrh a dále alergolog k němu přidá své doporučení. Na poskytování lázeňské léčby máme uzavřenou smlouvu se všemi zdravotními pojišťovnami v ČR, které dětem hradí plně komplexní lázeňskou péči, ubytování a celodenní stravování. Do 6 let dítěte plně hradí zdravotní pojišťovna také pobyt doprovodné osoby (ubytování a stravování).

Jaké léčebné programy děti čekají?

Podle zdravotního stavu sestaví lázeňský lékař vašemu dítěti individuální léčebný program a předepíše mu nejvhodnější procedury s využitím léčivých vod a rehabilitace. Dětem jsou podávány inhalace, přírodní minerální koupele, perličkové a přísadové koupele, střídavé nožní koupele a další lázeňské procedury. Denně probíhá cvičení v tělocvičně, kde si děti oblíbily především cvičení na trampolínách. Všechny cviky rozvíjí a podporují správné dýchání.

V letošním roce jsme přijali více fyzioterapeutů a můžeme tak dětem nabídnout i individuální procedury. Odborným garantem je Kateřina Neumannová, která patří mezi fyzioterapeutické špičky ve svém oboru.  (Pozn. Kateřina Neumannová, Ph.D., fyzioterapeutka, Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackého, Olomouc)

Cestovatelé jsou při svých cestách ohroženi různými chorobami. Některým z nich se dá předejít očkováním, případně preventivním podáním antimalarik.

Velmi časté a někdy rovněž závažné jsou tzv. cestovatelské průjmy. Trpí jimi až polovina jedinců cestujících do exotických oblastí. Riziková je především dehydratace (odvodnění) organismu při průjmovém onemocnění. Zdrojem nákazy bývá právě kontaminovaná voda a potrava. Z nemocí, kterým lze zabránit očkováním, se takto přenáší např. hepatitida A a břišní tyfus.

Ostatní původci průjmu se rovněž přenášejí kontaminovanou vodou a potravou, případně méně často přímým kontaktem s infikovanou osobou. Proto se konzumace vody z místních zdrojů − vodovodů − obecně nedoporučuje, stejně jako konzumace tepelně neupravené a neomyvatelné stravy. Místní obyvatelé jsou vybaveni jinou střevní a slizniční mikroflórou, a proto jim konzumace místní vody nemusí na rozdíl od cestovatelů způsobit žádný problém. 
Zde jsou uvedena některá možná doporučení:

• k pití, ale i k čištění zubů používat pouze balenou vodu (uzávěr nesmí být porušen),
• nedávat do nápojů led, nekonzumovat nebalenou zmrzlinu, ledovou tříšť apod.,
• dokonale převařit vodu pro další zpracování,
• jíst pouze dobře tepelně zpracované nebo balené potraviny,
• vyhýbat se nevařeným potravinám, včetně salátů a porcovaného ovoce,
• ovoce i zeleninu důkladně omýt, nejbezpečnější jsou druhy ovoce a zeleniny, které lze oloupat.

Více na www.vakciny.cz.

Druhé dítko jsme s manželem plánovali kolem druhého roku Šimonka a světe div se, ono se zadařilo, a já jsem v dubnu 2013 našla dvě //. Měla jsem obrovskou radost, ale zároveň obavy, jak to zvládnem. Ve stejnou dobu otěhotněla i moje švagrová (manželova sestra), takže jsem všechny slasti i strasti těhotenství prožívaly spolu.Termín porodu jsme měly obě 11.12.2013.

Těhotenství probíhalo téměř stejně jako to první, akorát nevolnosti byly daleko větší a trvaly opravdu dlouho. Všechny kontroly byly v pořádku a na velkém utz ve 20. týdnu, jsme se dozvěděli, že Šíma bude mít brášku.Ke konci těhotenství jsem byla už opravdu nateklá a měla jsem všeho plné zuby. Šíma zlobil, vyžadoval stále větší pozornost a já už se nemohla dočkat porodu a úlevy.

Byl 5. prosinec a já jsem měla naplánovanou kontrolu. Když jsem se ráno chystala, volala švagrová, že jí odtekla voda a jede do porodnice. Trošku jsem jí záviděla, že už to má "za pár", ale zároveň jsem si řekla, že ještě musím jít večer se Šímou na čerty a Mikuláše a pak už klidně rodit. Na kontrole mi doktorka oznámila, že jsem otevřená na dva prsty, ale jelikož nemám žádné bolesti a natočený monitor nic nenaznačuje, tak to nemusí nic znamenat. Trošku mě prohmátla a já jsem odjela domů. Od té doby mi trošku tvrdlo břicho a začala pomaluodcházet hlenová zátka. Večer jsme šli se Šimonkem na čerty a tam mi kamarádka řekla, že do rána porodím. Vůbec jsem jí nevěřila, protože jsem se cítila dobře a nic tomu nenasvědčovalo. Když v deset večer volala švagrová, že už je půl hodiny maminkou šla  jsem si v klidu lehnout, ale nějak jsem nemohla zabrat. O půl jedenácté přijel manžel z práce a já jsem mu ze srandy řekla, že do rána jedeme rodit 🙂

Přesně o půlnoci, když jsem se otáčela (asi po tísící) z boku na bok jsem ucítila kopanec do pupku, kterému následovalo lupnutí. Houkla jsem na manžela, že mi právě praskla voda, ale ať ještě v klidu leží, že si jdu dobalit tašky a nachystat se. Odešla jsem na wc, kde mi okamžitě začaly kontrakce, a k mému údivu byly dost intenzivní a hned po třech minutách.To už jsem tak klidná nebyla a šla manžela vzbudit, že teda jedeme hned. Ještě jsem zašla za novopečenou dvojnásobnou babičkou, aby nám pohlídala Šímu, že jedeme rodit taky.

Do porodnice jsme dorazily v 1:15. Převlékla jsem s a šla vyplnit papíry a podstoupit vyšetření. Otevřená jsem byla na 4 cm a všechno probíhalo hladce. Manžel u porodu být nechtěl, tak jsem se sním šla  rozloučit a pak už šup na porodní pokoj.Malá raritka pro PA bylo, že paní, kterou rodila před pár hodinama byla moje příbuzná 🙂 Na por. sále jsem šla na wc a to už jsem cítila tlak. PA mi šla natočit monitor, který jsme ale ani nedotočili, protože už jsem opravdu musela tlačit. Párkrát jsem zatlačila a ve 2:28 byl Matyášek venku. PA mi ho dala na břicho a já jsem byla nesmírně šťastná. Měla jsem ho u sebe o dost déle než Šimonka a moc jsem si ty první seznamovací chvilky užívala. Bohužel pak nastal menší problém, nešla mi porodit placenta a já jsem musela na sál, kde mi udělali manuální lýzu placenty. Po probuzení z narkózy a dokapání infuze jsem byla přestěhovaná na oddělení šestinedělí, kde jsem, na své přání, byla dána na společný pokoj se švagrovou.

PA byla opět skvělá, moc mě uklidňovala. Měla jsm štěstí, že jsem ji měla u obou porodů a její kolegyně byla takový vtipálek, který trochu odlehčil moje obavy, že jdu na sál a musím opustit Matýska. Oběma jim patří mé veliké díky 🙂

Bazar na Modrém koníku je čím dál vice oblíbený a hlavně maminkami používaný. Před téměř půl rokem jsme zaznamenali přes  200 000 aktivních inzerátů, nyní je to vice jak 250 000. Proto pracujeme na zkvalitnění, přehlednosti, snadnějším ovládání a příjemném prostředí. Technických novinek bude postupně přibývat a nejen to, snažíme se, aby obchodování na našem bazaru bylo rychlé, přívětivé a bez zbytečných komplikací.

Tým bazarových poradkyň

Vytvořili jsme tým uživatelek, které chtějí ostatním pomáhat v nesnázích při prodeji nebo koupi. Skupina  Pomáháme v bazaru je připravena nejen pomáhat a radit v konkrétních problémových situacích, ale i zodpovídat na dotazy, co se týče veškerých bazarových aktivit. Moderátorky skupiny vám budou stále nablízku. 🙂

Vše lze vyjednat nebo domluvit. Vnímáte-li křivdu nebo nespravedlivost a nelze se vzájemně shodnout mezi kupující a prodávající, napište nám do skupiny.  Jen připomínáme, že je důležitá vaše aktivita a um dát vše do pořádku. My vám ukážeme jak na to a co byste měli znát a vědět. Již nyní můžeme prozradit, že je důležitá ohleduplnost a snaha se domluvit za jakýkoliv podmínek.

Skupina Pomáháme v bazaru

Ve skupině Pomáháme v bazaru najdete, jak řešíme konkrétní situace, tedy většina záležitostí bude veřejná, abychom se z nich mohli poučit. Ve skupině bude pravidelně zveřejňována oficiální černá listina uživatelek, které způsobují problémy a nemají snahu je napravit nebo vyjasnit. Oficiální listina je zveřejňována pouze moderátorkami skupiny. Zároveň si nepřejeme, aby vznikaly hádky a spory. Považujeme je za zbytečné a nic nepřinášející. 

Třebaže žádné léky proti malárii nejsou 100% účinné, mohou antimalarika při doporučeném podávání významně snížit riziko onemocnění malárií a vážného průběhu onemocnění. Většina případů onemocnění malárií u cestovatelů se vyskytne v důsledku žádného nebo jiného než předepsaného užívání antimalarik a nepoužívání preventivních opatření proti bodnutí komárů (použití repelentů a insekticidem ošetřených moskytiér).

Opatření proti bodnutí komárů je nutné dodržovat i při užívání antimalarik. Pokud používáme pouze tato opatření a neužíváme antimalarika, je riziko nákazy vyšší. Kombinace obojího pomáhá účinně chránit proti malárii.

Více na www.vakciny.cz.