Odcházíte také po návštěvě hračkářství s hlavou jako balón a s prázdnou peněženkou? Změňte to s novým e-shopem Děkuji.cz, který mění způsob prodeje hraček v ČR: Zapojuje totiž do výběru té nejlepší hračky odborníky i samotné rodiče.

Ale pěkně popořadě. V e-shopu Děkuji.cz samozřejmě prodáváme výhradně naprosto bezpečné, atestované a často i exkluzivní licenční hračky. 

Každou z nich před zařazením do prodeje osobně testujeme – a díky tomu víme, že jsou pro děti 100% vhodné.

Hodnoťte, raďte a přetvořte si tak e-shop podle svých představ

Důležitou součástí fungování Děkuji.cz je maximální otevřenost. Každý může hodnotit hračky i radit ostatním rodičům s výběrem. Napsat můžete i přímo lidem tvořícím zákulisí e-shopu – a buďte si jisti, že vás rádi vyslechnou s jakýmkoliv přáním. 

Kromě toho najdete na Děkuji.cz i speciální poradnu - Akademii pro maminky - ve které budou renomovaní odborníci pravidelně pomáhat rodičům s tím, jak si mohou s dětmi lépe hrát, a zároveň je hrou rozvíjet.

Léto po maturitě jsem se rozhodla naučit se vařit. Chystala jsem se na kolej, tak abych se o sebe uměla postarat. Spočívalo to v tom, že jsem ochutnávala instantní omáčky nebo polévky a zjišťovala, které jsou nejlepší. Vlastně mi nechutnaly žádné, ale ještě trvalo, než mi to došlo.

Časem jsem přišla na to, že i obyčejné špagety s ohřátými rajčaty a postrouhané sýrem jsou jedlejší než francouzské speciality z pytlíku. Takhle to začalo. A než jsme s přítelem kolaudovali byt, dělala jsem pravidelně domácí vývar a mrazila si ho.

„Co to je?“ ukazoval kamarád při oslavě zhnuseně do mrazáku, kde pátral po ledu.

„Něco jako mražený bujón.“

„Cože?“

„Dělám si vývar a mrazím ho. Dávám ho do omáček a do polévky místo kostky.“

Asi každé dítě si chce co nejdéle vychutnávat pohodlí plenky. Jednorázové pleny poskytují velký komfort pro dítě i pro rodiče. Maminky, které mají spoustu práce kolem dítěte a domácnosti nemusí prát a žehlit látkové pleny a po použití stačí jednorázové pleny jednoduše vyhodit. Dnešní pleny dětem poskytují pocit suchosti, nemusí nic říkat a svou potřebu vykonají kdy chtějí a kde chtějí.
    Jednou jsme si řekli, že už je náš chlapeček dostatečně velký a začali jsme ho posazovat na nočník. Začali jsme zhruba když mu byl rok a půl. Problém byl, že jakmile zadečkem dosedl na nočník, hned se začal zvedat a když jsme ho chtěli na nočníku udržet, tak začal plakat. Zkoušeli jsme dát mu kolem nočníku spoustu hraček a hrát si s ním. To sice zčásti pomohlo, ale nočník stále považoval za nějakou židličku do které se nečůrá ani nekaká. Dali jsme si nočník dokonce na gauč a dívali se společně na pohádky. Malý už na něm začal usínat, ale stále bez úspěchu.
    Synáček měl skoro dva roky a stále nic, už jsme byli zoufalí. Aby toho nebylo málo tak nám začal vykonávat potřebu do vany. A z ní jenom zoufalým rodičům nahlásil: „kakal“. Pokaždé když to udělal, tak dostal na zadeček a po nějaké době přestal do vany kakat. Když potřebu vykonal do plínky, tak nám utíkal a nechtěl se nechat přebalit.
    Moje známá měla podobný problém se svou dcerkou a tak mi poradila, abych našeho malého zabalila místo do savých jednorázových plenek do normálních látkových. Jelikož jsem už nevěděla co dál, tak jsem to zkusila. Malého jsem zabalila do normálních plenek a čekala. Po vykonání potřeby dělal přibližně patnáct minut, že se nic nestalo, ale po té době se začal ošívat a hledat maminku. Já jsem ho v mokré plíně nechala asi půl hodiny a poté ho přebalila. V noci jsem mu stále dávala jednorázové pleny. Samozřejmě jsme co chvíli malého vysazovali na nočník a zkoušeli co se bude dít. Přibližně po týdnu jsme poprvé uslyšeli famfáru z hrajícího nočníku. Náš syn sice nevěděl, proč je kolem toho tolik slávy, ale radoval se s námi. A za necelý měsíc už si náš syn začal sám říkat kdy chce na nočník. Nehody byly na denním pořádku, ale postupem času se spravilo i to a od té doby je vše v naprostém pořádku.

Zdroj: Slune-cz.cz

Letos se chystáme na velikonoční svátky za rodinou na Slovensko, takže čekejte ještě jeden článek s porovnáním, jaké byly Velikonoce v "zahraničí". Ale nyní pro vás máme s Nikolkou několik tipů, co si můžete s tříletým prďolou vyrobit a bude ho to dokonce bavit 🙂

První tvořivá dílnička nás čekala ve školce. Vyrobili jsme (i s tátou) velikonočního zajíčka, do kterého měly přijít nazdobené perníčky, ale...
...jedno perníkové vajíčko snědla Nikča ještě před namalováním a druhé spořádali s tátou jako svačinku, když jsme ze školky odcházeli. 

Nikčina první školková fotografie

Velikonoční zajíček

- čtvrtka
- nalepovací očička - nebo se mohou jen namalovat
- nalepovací ouška - také stačí jen pastelky, tady šlo o to, že děti měly více práce s výrobou
- kytičky
- travičku
- nůžky, lepidlo, pastelky

Velikonoční květináč s osivem

- květináč
- ubrousky s velikonoční tematikou
- herkules
- štětec, nůžky
+ hlínu a osivo

Ten jsme šli (i s ozdobeným vajíčkem níže) dát rovnou ze školky babičce, takže fotku dodám později.

V posledních 14 dnech jsme se společnými silami snažily psát hlavně o běžných i vzácných trablích, které doprovází každou z nás v době těhotenství. Není to ale jen obyčejný text. V každém článku se snažíme si navzájem pomoci nějakou radou, tipem, zkušeností... prostě něčím, co může pomoci a takových těch "těhu" starostí nás zbavit.

Mezi ty prvopočáteční příznaky opravdového těhotenství patří určitě bolest až napětí v prsou. To asi pozná drtivá většina z nás a zároveň můžeme potvrdit, že po celou dobu těhotenství se prsa budou ještě všelijak formovat a připravovat se na kojení.

V době, kdy mi rostlo bříško, jsem v jednom období začala pociťovat strašné nutkání na škrábání. Takže jsem se škrabkala co to šlo a kdy to šlo. Svědění kůže je určiě jeden z úplně běžných průvodních jevů v těhotenství, stejně jako to, že mi ještě sem tam, a nejen z rána, nebylo moc fajn a prožívala jsem ranní nevolnosti. Někdy to bylo takové běžné nadýmaní v těhotenství, pocit plynatosti, ale někdy to vážně stálo za to! Dnes si už vy, které právě teď těhotenstvím procházíte a něco podobného zažíváte, můžete přečíst pár dobrých rad ve Wiki článcích na tato témata.

Mimojiné se nedá zapomenout ani na x přerušení spánku, které zapříčinil můj "plný" močový měchýř. Opět jeden z krásných signálů a znaků těhotenství - časté čůrání 🙂 Zpětně si myslím, že to byla velmi dobrá příprava na vstávání k dítěti i 6-7x za noc, když se budí a chce se jen přitulit a nebo nakojit... Zkrátka: Kdo je připraven, není překvapen. Více o tomto tématu je už také připraveno v naší Wiki knihovničce.

V podstatě každý den přišlo něco nového, nečekaného. Jeden den mi můj manžel oznámil, že začínám ve tváři nějak flekatit. Odvětila jsem, že to nejspíš budou první pihy s vylezlým sluníčkem. Prakticky až do dnešní doby jsem netušila, že jsem si vlastně prošla chloasmou, která je právě pro období těhotenství tak typická. Fleky se po pár týdnech od porodu úplně ztratily, a tak jsem na to nějak zapomněla.

A když píšu, že každý den, tak při překopnutí do 3.trimestru mohou přijít i takové starosti, které se zdrží déle, než je každé z nás libo :/ Tím mám na mysli ty, které přetrvají i po porodu a třeba neodejdou nikdy, bohužel. Jde o hemeroidy v těhotenství, na které skoro každý řekne, že stejně s dalším těhotenstvím a porodem jsou zpět jako na koni. Ale co když ne? Co když se tomu dá pomoci? Tak kuk na hlavní článek do Wiki 🙂

Ahoj holky měla bych otazečku :/ ... Asi před 3 měsíci jsem mela nechráněný poměr přítel se neudělal . Nicméně mesicky jsem dostala přesné . pak cca po 2 týdnech jsem při sexu stratila chuť ze začátku jsem si to užívala a pak nic :/ ... 2 Měšic jsem menstruaci dostala ale byla zvláštní nepopsatelna . nicméně pak mě sex vzrušoval už normálně .. A teď čekám 3 dny spozdeni :/ bolí mě prsa a hlava ještě v sobotu mě bolelo podbriško a teď nic :/ testu se bojím :/ je miskoro 16 a bojím se někomu svěřit proto žadam o konzultaci ... Děkuji

Po narození dítěte s rozštěpem jsou to rodiče, kdo je vystaven soucitným pohledům všech lidí, kteří i jen zběžně nahlédnou do kočárku, a kterým nic nechtějí vysvětlovat. Dětský psycholog profesor Zdeněk Matějček se domnívá, že zpravidla se v takových situacích jedná o dvojí nedorozumění – jednak rodiče nechtějí s kdekým hovořit o své bolesti a okolí neví, jak se tvářit – ptát se či neptat. Rodiče mají zvýšenou vnímavost vůči „nebezpečí“. Předem očekávají, že se druzí lidé budou dívat s nepochopením a s nadřazeností. Mají tendenci se izolovat. A ti druzí nemají zkušenosti, nevědí jak se chovat, jsou v rozpacích a jsou zvědaví jak je na tom dítě, a co tomu říkají rodiče. Setkání těchto dvou nejistot může mít formu srážky, z níž jedna či obě strany odcházejí s jizvami na duši. Není za tím zlý úmysl, ale nevědomost. Lidé, kteří se s rodiči postiženého dítěte setkají, jsou vybaveni týmiž obrannými mechanismy, jako rodiče. Vyrovnávají se s nimi stejnými mechanismy – popřením, hledáním viníka. Pokud o těchto tendencích víme, a nedáme se jimi překvapit, spíše je dokážeme přijmout s pochopením. Skoro jistě se okolí k nositeli „stigmatu“ respektive rodičům dítěte bude chovat, jako by skutečnost byla lepší než vidíme nebo naopak, jako by byla horší než vidíme. Pokud nepřijmeme ani jeden nabízený vzorec chování nabízí se i třetí možnost – nedávat najevo, že je přítomen v našem okolí někdo, kdo by zasluhoval speciální pozornost.
Jak tedy reagovat ? Přetvařovat se tváří v tvář? Máme vypadat klidně, když nás obličej děťátka děsí? Je nutné předstírat emoce, které člověk v danou chvíli nemá? Stane se, že první reakce okolí při pohledu do kočárku je úhybná, instinktivní, například úšklebek. Taková reakce se totiž může vymykat vědomé kontrole osoby, u které později mohou její emocionální reakce vyvolat pocity hluboké lítosti. Avšak ve vědomí osoby, jíž se tato deformita dotýká, mohou takové reakce vyvolat pocit estetické nedostatečnosti. Zpravidla se pak objeví upjatost v chování. Opatrně volená slova, obyčejné každodenní poznámky, jež se náhle stanou tabu, pohledy upřené jinam, hraná veselost, křečovitá hovornost či nemístná obřadnost. Někteří kliničtí psychologové se v dané situaci přimlouvají za pravdivost. Tedy nikoli ve smyslu : Vaše dítě vypadá opravdu špatně. Ale spíše vyjádřit své pocity, ne soud o dítěti. Například připustit, že je sice pravda, že jsem vylekán nebo vylekána, ale že se to určitě dá zvládnout. Vyjádřením vlastních pocitů se můžeme k dotyčným přiblížit, protože z našich slov bude cítit upřímnost a naděje. A naděje je zvlášť důležitá.

zdroj: http://stastny-usmev.cz/narodilo-se-nam-dite-s-rozstepem/

Ať už se o své miláčky staráme sebelépe, stejně dříve či později narazíme na nějaký zdravotní problém. Mezi nejčastější patří hlavně dětská kolika a rýma. Oboje jsou velice nepříjemné jak pro nemocné děťátko, tak i pro rodiče. Jak si s těmito problémy rychle a kvalitně poradit?

INFACOL a velké problémy malého bříška jsou pryč!

Křečovité bolesti bříška bývají nejintenzivnější zejména první dva až tři měsíce života. Příčinou usedavého pláče miminka může být nestrávená potrava, která v útrobách kvasí a produkuje velké množství střevního plynu. Ten se ve střevních kličkách hromadí a způsobuje napětí a bolestivé stahy - křeče.

Už čerstvým novorozencům můžete podat účinný přípravek – suspenzi proti nadýmání Infacol, která se dá volně koupit v lékárnách. Infacol pomáhá přirozenou cestou snížit plynatost v žaludku i ve střevním traktu, kterou způsobuje hlavně polykání vzduchu při krmení. Infacol promění drobné bublinky vzduchu ve velké, čímž usnadní jejich vypuzení z těla ven. U starších dětí mohou zažívací potíže souviset i s některými potravinami.

Více informací najdete zde

NOSÁTKO: Předejděte problémům s rýmou rychle a bez bolesti!

   Mezi třetím a čtvrtým rokem věku si dcera začala kousat nehty. Nejdřív jen občas, později každý den. Kousala, okusovala a žižlala tak vytrvale, že brzy neměla jediný nehet s bílým okrajem, zato deset prstíků, které měly dobře našlápnuto stát se nevzhlednými paličkami.
  Domluvy nepomáhaly, zákazy už vůbec ne.  Zalezla si do koutka a tiše se oddávala hlodání. Snažila jsem se přijít na to, co bylo spouštěčem pro její zlozvyk, abych mohla příčinu odstranit. Žádný stresující moment, zážitek, zkušenost ani nic jiného negativního jsem neobjevila. Zato jsem objevila tip na speciální lak na nehty pro děti se zálibou v jejich okusování. Lak obsahuje velice hořkou složku, jež má děti od okusování spolehlivě odradit. Plna naděje jsem jej pořídila, dcerce nehty natřela, ale ouha – ačkoli se dcerka tvářila kysele a později zhnuseně, přece vytrvala. Vydržela odpornou pachuť a za chvilku byl další nehet fuč. Ač zklamaná, nevzdala jsem se. Nějak to přece jít musí i u nás. Zkusila jsem na to jít naprosto jinak. Ani zákazy, ani domluvy, ani pepř, ani speciální lak, nic takového.
   Navrhla jsem, že za každý den, kdy nebude nehty okusovat, udělám do kalendáře červený puntík. Až nasbírá deset puntíků, smí si vybrat malou hračku. Dcerka, zamilovaná do LPS zvířátek, nadšeně souhlasila. Když se občas „zapomněla“ a strčila prst do pusy, stačilo připomenout, že přece chce koupit hračku coby odměnu za nekousání, a v tu ránu byl prstík z pusinky venku. Deset puntíků nasbírala velmi brzy a svou odměnu dostala. Za deset dní jí nehty povyrostly tak, že i jí samotné připomínaly nehty moje. Nemívám nehty dlouhé, tak 1-2 mm, ale dceři to stačilo k tomu, aby si připadala jako „velká“. Poprosila mě, jestli bych jí nemohla nehty „namazat barvičkou“, jak to viděla u větších holčiček venku. Ačkoli si sama nehty barevně nelakuji, vyhověla jsem jí s tím, že za každý týden, kdy nebude mít nehty okousané, můžeme nalakovat jeden nehet. Došlo jen na malíčky.
   Dceru za pár týdnů opustila touha mít nehty barevné, už si ani nevzpomněla. A na kousání naštěstí také ne.

Zdroj: Slune-cz.cz

Je složitější používat látkové pleny než jednorázovky? Potřebují maminky více věcí? Liší se v tomto případě typy látkových plenek mezi sebou? Tentokrát jsme hledali odpovědi na tyto otázky.

Jednorázovou plenku upevníte pomocí lepících proužků a použitou vyhodíte. Vypadá to, že kromě balíku plenek a odpadkového koše není nic potřeba. Je to takto jednoduché i s látkovými plenkami? „S látkovkami to není o moc složitější. Navíc citlivou dětskou pokožku nevystavujete chemikáliím, které se používají při výrobě jednorázových plenek, nezatěžujete ani svůj rozpočet nákupem nových a nových balíků, ani životní prostředí,“ srovnává Kateřina Borunská, která se látkovým plenkám věnuje profesně už deset let a přebalovala s nimi i své syny. Dále vypočítává: „Potřebujete místo, kde budete skladovat použité plenky, prací prášek a dost šňůr na sušáku. Některé maminky používají ještě separační pleny a pak přebalovací podložku.“

Použité látkové plenky se nejlépe skladují v uzavíratelné nádobě, jakou je kbelík s víkem. K většímu balení Pop-in NEW GEN patří také speciální pytel na použité plenky. Pojme dvě, maximálně tři pleny. Je tedy vhodný spíš na cesty a výlety, než že by sloužil k dennímu skladování.

Na praní plenek stačí prací prášek na dětské oblečení. Sušit plenky můžete kdekoli jako normální prádlo. Sušení v sušičce se nedoporučuje, ale jak nám sdělila jedna z maminek v díle o praní, jednou za čas se nic nestane.

Separační plenky se vyplatí hlavně v období, kdy nemá dítě pevnou stolici, tedy v době, kdy kojíte, nebo když má vaše malé nějaký problém. Nejsou nijak finančně náročné, což je jejich velká výhoda. Používají se jednoduše. Prostě ji vložíte do látkové plenky.

Pokud používáte čtvercové plenky, budete potřebovat ještě snappi sponu na sepnutí plenky a svrchní kalhotky, aby plena neprotekla. Ty jsou pak užitečné i u zavazovacích a kalhotkových plenek. U plen vše v jednom je nepotřebujete.
Většina maminek, ať už upřednostňují látkové nebo jednorázové pleny, používá také přebalovací podložku. Někomu vyhovuje tvrdší, jiným měkčí. Hodně maminek používá i vlhčené ubrousky.

Na fórum Modrý Koník jsem se přidala v době, kdy na mě můj první počůraný těhotenský test v životě zařval velké „ano“.

První těhotenství jsem si užila a vychutnala. Na všechno jsem bez dětí měla tolik moc času. Když mi poslední týden v práci kamsi zmizely kotníky, hodila jsem nohy na stůl a odmítla je hledat. Nikdo nevolal pětkrát do vteřiny „Mami, ona mi to bere!“, nikdo mi nekreslil lentilkou po monitoru a na záchodě jsem byla úplně  s-a-m-a. Taky jsem byla dost ujetá na omítky, vyhledávala jsem shnilé mokré zdi a vdechovala ten odér. Doma jsem pak slastně drtila kapsli vápníku mezi zuby a nikdo mi z ní neujídal.

První porod byl brnkačka. Díky zázraku epi-no (o kterém, bych bez Koníka neměla ani pojem) jsem uměla vytlačit cosi o velikosti dobře rostlého grepu otvorem s průměrem pětikoruny už dávno před dnem D. Psychicky mě to neskutečně nakoplo, nějak jsem věděla, do čeho jdu. Navíc celé představení trvalo od prvního náznaku kontrakce až po finální (a jediné) zatlačení jen čtyři hodiny.
A najednou jsem byla máma, máma nejchlupatějšího chlapečka z celého oddělení.

Následoval emoční guláš.
Hrdost. Únava z nevyspání. Euforie. Depka, že už nic nebude jako dřív. Radost, že už nic nebude jako dřív.

V den oslavy synových prvních narozenin jsem zjistila, že se dílo podařilo a na cestě je další ratolest.

Druhé těhotenství mě víceméně minulo, s Dádou v závěsu nebyl čas lámat si hlavu kdo je kdo.
Když nad tím tak uvažuju, já jsem možná ani těhotná nebyla, prostě jsem si jen po devíti měsících odskočila do porodnice.

Druhý porod byl víc než brnkačka, vlastně to jen trošku štíplo.
Tentokrát to trvalo pouhé dvě hodiny, ani jsem si nestihla rozmáznout řasenku. 
A já se stala mámou podruhé, mámou nejvlasatější holčičky z oddělení.

Ten hukot, co nastal po návratu domů se ani nedá popsat slovy. To se musí zažít.
Přestala jsem na pár měsíců žít svůj život a jen jsem asistovala životům těch dvou.
Byl to nekonečný příběh, kolotoč, co neměl konce ani začátku.

Všechno to začalo po Vánocích v roce 2013. Dozvěděla jsem se tu nejkrásnější zprávu, která může ženu za život potkat - byla jsem v tom. Ještě před objevením dvou čárek na testu jsem něco tušila a samozřejmě jsem hledala všemožné informace a diskuze na internetu. O stránkách Modrý koník (MK) jsem věděla již z dřívějška, kdy jsme plánovali svatbu a hodně často jsem pročítala "beremko". Tentokrát jsem ale byla strašně ráda a pyšná na to, že už na MK i já skutečně patřím a začala jsem se tu lépe orientovat, pročítat fotoblogy ostatních uživatelek a těšit se až sem i já budu dávat fotky svého rostoucího bříška a později miminka.
Vyplnila jsem si profil a automaticky se zařadila do skupiny nastávajících maminek, které měly termín ve stejném měsíci jako já - Zářijovky 2013. Tenkrát mně to ani nenapadlo, ale už je to více jak rok, co se tahle skupinka pro mě stala něco mezi věrnou kamarádkou, vrbou, rádkyní i společnicí. Jsem první mezi svými kamarádkami, kdo má miminko, takže jsem v podstatě neměla ani nikoho, s kým bych tyhle starosti a radosti spojené s těhotenstvím, mohla probírat. Téměř každý den jsme s holkama z této skupinky řešily každou maličkost, týkající se zrovna té fáze, ve které jsme právě byly a postupně se z nás aktivních uživatelek stávaly něco jako virtuální kamarádky. Pokaždé, když jsem potřebovala poradit, povzbudit nebo si jen tak postěžovat, vždy byla na MK nějaká dobrá duše, která pomohla a poradila.
Líbí se mi, že tu pořád nacházím spoustu inspirace a dobrých rad, které se netýkají jen miminek, ale také všedního i nevšedního života maminek. 
Jak už jsem psala, je to už víc jak rok. Teď mám už 7 měsíčního prcka, proběhlo už pár srazů mně blízkých maminek i jejich miminek a určitě nebyly poslední. Jsem opravdu ráda, že jsem celé těhotenství a teď i mateřství prožívala a prožívám s koníkem. Se synem jsme neměli úplně jednoduchý start, protože měl nějaké zdravotní problémy. Nesmírně mi podpora holek z MK pomáhala to zvládnout a nakonec jsem i díky nim přišla na řešení synova problému...
Na závěr bych chtěla vyjádřit velký dík za tuhle "maminkovskou integraci". Nejednou jsem byla svědkem, jak si ženy, které se třeba vůbec neznají, dokáží doopravdy pomoci. Třeba tak, že vytvoří skupinku určenou jen k jednomu účelu, a rodině, která přišla při požáru o vše, pošlou oblečení a různé jiné věci. To mi vyrazilo dech.