Uběhlo dalších 14 dní a naše Wiki knihovnička se opět, díky Vám všem, rozrostla o skvělá témata, která jednou či později potkaly/potkají určitě každou z nás.

Mám-li vybrat nějaké konkrétní téma, dávám do popředí článek o Menstruačních bolestech, protože těmi si opravdu každá aspoň jednou projdeme a když už je prožíváme, hledáme všechno možné, co by pomohlo. Někomu spánek a ticho, někomu teplá sprcha, dobrý čaj, atd... A co pomáhá na bolesti Vám?

Když odběhnu od menstruace, protože na testu se zrovna objevily dvě (//) a nějaký čas cyklus mít asi nebudeme, tak buď skáčeme radostí, že to konečně vyšlo a nebo hlavou proběhne věta typu: "Ajéééjeje :/ , jak se to mohlo stát??!!" - aneb já, my a Neplánované těhotenství? Co teď?

Možná, že ještě více než v plánovaném těhu je právě v tom neplánovaném žena ve stresu a proto je možná dobré vědět, jak takový stres působí na ženu a dítko v bříšku. Máte vy nějaké zkušenosti se stresem v těhotenství? A nebo jím právě procházíte? Tak nakoukněte...čtěte, pište příběhy, doplňujte text, cokoli.

Dojde na porod, snažíme se o 106 - jednak abychom si to užily a aby vše šlo hladce, dle představ a přání a ejhle, po porodu přijde nějaká neplánovaná "zrada" jako například Oslabené pánevní dno. Díky šikovné mamince z koníka už my, kterých se to týká, máme možnost zjistit jak na něj vyzrát, jak správně cvičit a být zpět v kondici 🙂

Pokud budete chtít obohatit jídelníček svůj a nebo celé Vaší rodiny, zkuste do něj zařadit nějaký druh Mléka. Většina z nás asi "frčí" jen na tom kravském, ale za zkoušku stojí třeba i mandlové a nebo kokosové. A díky jedné z nás, maminek, už víme i recept! Takže hospodyňka nehospodyňka, zvládneme to určitě každá! 🙂

Rozhodně ANO. Pestrý jídelníček, pravidelný pohyb a pitný režim jsou skuteční kouzelníci, co se týče zdravotního stavu nastávající maminky. Znečištěné prostředí, zhoršená kvalita potravin a stres však mohou veškerou snahu zhatit.

I když je pro mnoho matek těhotenství pravým požehnáním, pro jejich tělo už to samé neplatí. Nenarozené dítě si totiž veškeré potřebné vitaminy, minerály a stopové prvky bere z organizmu matky. Matka je pro dítě jediným zdrojem veškeré výživy.

Těhotné a kojící ženy proto mohou častokrát narazit na bezpočet rad týkajících se vyváženého jídelníčku a zvýšení příjmu vitaminů a minerálů, které mají důležitý vliv nejen pro vývoj plodu, ale samozřejmě i pro matku, jejíž organizmus se nemusí optimálně vyrovnávat s úbytkem všech doporučovaných prvků.

Doplněk stravy Elasti-Q® Vitamins & Minerals nabízí komplexní složení, které díky zinku přispívá k normální syntéze DNA, kyselina listová zase napomáhá k normálnímu růstu zárodečných tkání během těhotenství. Pravidelným užíváním tohoto přípravku s obsahem vitaminu C a B12 dochází mimo jiné ke snížení míry únavy a vyčerpání, k normální funkci imunitního systému a díky vitaminu D i k normálnímu vstřebávání vápníku. Navíc zinek také napomáhá k udržení zdravého vzhledu vlasů, nehtů a kůže budoucí maminky. Elasti-Q® Vitamins & Minerals má jako jediný na trhu unikátní formu tablet s postupným uvolňováním účinných látek. Stačí tak užívat pouze jednu tabletu kdykoliv během dne.

Přípravek je vhodné užívat v období, kdy plánujete těhotenství, v jeho průběhu i při kojení.

Buďte zdravá Vy i Vaše miminko!

I při upřimné snaze se stane, že komunikace mezi prodávajícím a kupujícím se dostane do slepé uličky. Co dělat? Pamatuj, že téměř vždy se v takových situacích jedná o nedorozumnění a můžeme to vyřešit rozumnou komunikací.

Jak to udělat správně

• Nejdříve přidej negativní hodnocení, v kterém fakticky popíšeš, co se stalo. Častokrát stačí, aby vznikla smysluplná a věcná komunikace a dohodli jste se. 

• Napiš oficiální žádost o vyřešení problému v obchodě:

Oficiální žádost o vyřešení problému v bazaru (návod)

Žádost napiš prostřednictvím interní pošty. V interní poště nikdy nepoužívej hrubá slova a osobní urážky, lehko se tím zkomplikuje situace a to tě může mrzet, když se kvůli tomu problém nevyřeší.

Školka, pro většinu dítek první školské zařízení, ve kterém začnou trávit většinu svého času. Určitě je mnoho věcí, které můžeme pro své dítko udělat, abychom mu nástup právě do školy ulehčili.

V první řadě je velmi důležité, aby se dítě vídalo se svými vrstevníky již před nástupem do školky. Choďte na veřejné hřiště, přihlašte dítě na cvičení třeba do místního Sokola apod. Zároveň pokud budete s dítětem chodit na nějakou organizovanou činnost – cvičení, plavání, zpívání apod., tak krom toho, že bude v kolektivu svých dětí, že pozná, že občas je nutné dělat kompromisy, tak si zvykne i na jistý řád-program, který bude mít později i ve školce. Zároveň si zvykne na to, že existuje jiná osoba – instruktorka, učitelka – která je potřeba poslouchat.

Za druhé naučte dítě „odloučení“ od rodičů, nechte jej třeba na prázdniny u babičky, nebo jej nechte pohlídat chůvou, sousedkou a běžte si do kina, na večeři, zacvičit si apod. S odloučením souvisí návrat, takže je dobré mít jakýsi „loučíci rituál“, který je vždy stejný a dítě díky němu ví, že se rodiče vrátí. Řekněte dítěti, kam jdete, kdy se vrátíte, že jej máte rádi, dejte si pusinku... Samozřejmě pokud při loučení dítěti slíbíte, řeknete, v kolik přijdete, tak svoje slovo dodržte! Neboť nedodržením slibu o návratu, může dítě snadno nabýt dojmu, že by se mu maminka už vrátit nemusela.

Za třetí. Bezesporu je dobré, pokud má dítě nějakého kamaráda, tak pokud je to možné, tak aby kamarádi chodili do školky spolu, neboť jejich adaptace bude snažší, přeci jen bude mít ve školce někoho, koho zná, koho má rádo!

Za čtvrté. O školce mluvte jen v dobrém. Pokud budete dítěti říkat např. „Počkej, za chvíli půjdeš do školky a tam ti srovnají pérka“ aj., tak určitě v dítěti nevypěstujete těšení se na tuto instituci. Takže mluvte s dítětem o tom, co bude ve školce dělat, jak to bude probíhat, co nového se jistě naučí. Že ve školce budou další děti-kamarádi, se kterými si bude hrát atd. Pokud se dítě na školku před jejím nástupem těší, tak má nástup jednodušší, příjemnější, než ty děti, které mají ze školy i třeba jen malé obavy.

Za páté. Pokud má dítě mladšího sourozence, tak mu vysvětlete, že mladší brácha-sestra jít do školky nemohou, ačkoliv by chtěli. Ale že až povyrostou, že do školky půjdou také, že už se těší. Zkrátka že školka je za odměnu a že jenom ve školce se mohou dělat věci, které doma jistě nezažije.

Za šesté. Až půjdete poprvé do školky, tak si večer předtím sedněte s dítětem a o všem si hezky popovídejte. Připravte na druhý den oblečení a vše potřebné. Je dobré, aby první odchod do školky proběhl v klidu a v pohodě. Dítěti dejte určitě něco pohodlného i za cenu, že nebude mít poslední módní dětský výstřelek a to z toho důvodu, že např. pokud si bude chtít dojít samo na wc, tak tepláky na gumu si stáhne a oblékne snáze než nějaké slušivé kalhoty na knoflíčky.

Za sedmé. Pokud to není v dané školce problém, tak dítěti dovolte si vzít svoji oblíbenou hračku s sebou. Pokud školka nedovoluje nošení vlastních hraček, tak dítěti vysvětlete, opět v pozitivním duchu, že hračka by se mu mohla mezi tolika hračkami ze školky ztratit a že mu ji radši pohlídáte. Že ve školce bude mít na hraní hraček dost a doma si pak pohraje se svoji oblíbenou.

Za osmé. Jestli Vy budete mít obavy, tak dítě to zajisté pozná. Takže skutečně v pohodě, dítě předáváte zkušeným pedagogům, kteří mají s adaptací dětí mnoho zkušeností. Prostě je potřeba dítě vnitřně naladit na notu, že ve školce mu bude dobře a že skutečnost, že do školky chodí je fajnová!

A závěrem? Povídejte si s dítětem, jaké to ve školce bylo, co se mu tam líbí, nelíbí, jaké má kamarády, co měli k obědu – nejlépe pravidelně, třeba večer před spaním. Velmi vhodné je být i v kontaktu s paní učitelkou, abyste věděli, jak skutečně dítě školku zvládá a případně jak dále mu můžete pomoci.

No, a pokud školka nabízí, že před nástupem je možné školku navštívit při jiné příležitosti, tak neváhejte, udělejte si čas a školku navštivte. Není nic lepšího než když dítě jde do známého prostředí!

Zdroj: Slune-cz.cz

Pojďme se podívat, jak to má se školkou Lucka a Eliška...

V kolik ráno vstáváte?  

Já okolo 6 hod. a Jirka okolo půl 7, Eliška cca okolo 7 hod.

Máte nějaký ranní rituál? 

Eliška chce zabalit do deky, rozkoukat se a pak snídá.

Co snídáte, pokud snídáte? 

   Být sesazen z trůnu jedináčka a středobodu rodinného vesmíru bolí. Aby příchod sourozence bolel co nejméně, je dobré na to prvorozeného (druhorozeného či kteréhokoli v té době nejmladšího) připravit, o což jsem se pokusila v době, kdy mi viditelně začalo růst těhotenské bříško.  Zatímco nejstarší dcerka kdysi odmítala myšlenku mladšího sourozence a tvrdohlavě trvala na tom, že chce místo miminka kozu, prostřední tříletý syn se na miminko těšil už v době, kdy ještě netušil, že jej vůbec budeme mít. Na ulici se hrnul ke každému kočárku a kdykoli slyšel dětský pláč, šel uplakánka těšit.    
     Zpráva o tom, že bude mít mladšího sourozence, jej nadchla. Hladil bříško, poslouchal, povídali jsme si, co miminko dělá, co bude potřebovat, až se narodí, a jak to bude krásné, až nás bude zase o jednoho víc. Že bude velký bráška a zároveň pořád můj malý milovaný chlapeček. Po narození nejmladší dcerky se zdálo být vše v pořádku. Nejstarší dcerka nesla příchod nemladšího člena rodiny daleko statečněji než kdysi příchod mladšího brášky, zapojovala se do dění a k mladší sestřičce si rychle vytvořila pěkný vztah. Prostřední syn na tom byl hůř – byl to tentokrát on, kdo byl odstrčen z benjamínkovské pozice. Dal to najevo upozorňováním na sebe, kňouráním, denním i nočním pomočováním a vynucováním si pozornosti ve chvílích, kdy jsem kojila nebo koupala miminko.
    Na upozorňování na sebe jsem reagovala klidně, věcně, na kňourání taktéž. Na pomočování jsem reagovala prostými pokyny: „Svlékni se, dej věci do pračky a pojď se osprchovat.“ Ptala jsem se, jestli chce být jako miminko a chce taky plenu. Rozhodně vrtěl hlavou s tím, že není žádné mimino. Jakmile jsem mohla na chvilku položit miminko, vzala jsem si na klín prostředního. Chovala jsem ho, broukala mu, říkala, jak moc jsem ráda, že ho mám. Že je můj milovaný chlapeček a vždycky jím bude. Snažila jsem se co nejvíc věnovat starším dětem – povídat si s nimi, smát se, pohladit je, kdykoli prošly okolo mě. Dávat jim najevo, že jsem tu pro ně. Že mám sice hodně práce s miminkem, vařením a úklidem, ale že neztratily mou lásku a můj zájem, že máma je tu pro ně pořád. Hodně pomohlo a pomáhá, když si se staršími povídám, jaké to bylo, když oni byli miminky. Nejstarší dceru uklidnilo, když slyšela, že jsem na ni měla spoustu času, protože byla první. Že právě ona mého času a pozornosti měla nejvíce, ale prostřední se už o pozornost musel dělit. A nejmladší je na tom z nich nejhůř, protože času na ni mám logicky méně. Proto se snažím čas využívat co nejlépe tak, abych měla dostatek času na všechny tři a nikdo z nich se nemusel cítit odstrčený.  
   Šestiletá i tříletý to pochopili. Vynucování si pozornosti ustalo a ustává i pomočování (které zároveň může souviset i s nástupem do školky). Metoda vysvětlování a mazlení u nás jednoznačně zabírá.  

Zdroj: Slune-cz.cz

 Říká se, že všechny děti rády malují. Pokud by toto tvrzení mělo platit, pak můj tříletý syn není dítě. Pastelky a papír mu nic neříkají, nezkouší kreslit. Párkrát čmárne a hotovo – jde dělat něco jiného. Přemýšlela jsem, jak jej k výtvarnému vyjádření motivovat, jak jej pro malování nadchnout. Hledala jsem, pátrala a… našla. Dvě různé pomůcky, které obě ve výsledku zafungovaly tím správným způsobem.
Tou první jsou prstové barvy. Dítě nepotřebuje ani tužku, ani pastelky, fixy nebo štětec, jen vlastní ruce. Syna barvy nadchly. Možnost patlat se v barvách, zanechávat otisky, stopy, kombinovat, míchat, zkoumat, co vše se dá prsty vytvořit… Ačkoli za normálních okolností nesnáší cokoli ulpívajícího na rukách a ruce si sám myje velmi ochotně, barvy mu na rukách kupodivu nevadí. Pro mě je synovo hraní s barvami náročnější než jiné aktivity – musím nejen zabezpečit stůl a okolí, ale i bedlivě hlídat, aby syn od „rozdělané práce“ neutekl a neotlapkal rukama od barvy cokoli v dosahu. Když ale vidím, jak září spokojeností, ráda mu tento způsob hraní dopřeji.
   Druhou trefou do černého se staly mýdlové pastelky do vany. Naše děti vodu milují a dokáží se rochnit ve vaně velmi dlouho. Jakmile mají k dispozici barvičky do vody, nelze je pomalu z vany dostat. Vesele si čmárají (tříletý syn) i vytvářejí krásné barevné obrázky (šestiletá dcera). Trénují tak nejen jemnou motoriku, ale následně i úklid. Když přijde čas na finální osprchování, dám dětem do rukou houby, aby mohly své výtvory z obkladaček zase smýt. Užívají si pak nejen malování, ale i proces ničení a následné očisty.
   Než se děti naučil s pastelkami zacházet tak, aby je nerozmáčely, nelámaly nebo aby vybraly pouze takové povrchy, ze kterých jdou pastelky bezezbytku smýt, chvilku to trvalo. Občas jsem musela zasáhnout a po malířském dýchánku dočistit spáry mezi obkladačkami, ale za pohled na syna, který si se zaujetím maluje, to rozhodně stojí.

Zdroj. Slune-cz.cz

Mateřská dovolená skončila. Já nastoupila do práce, Nikolka do školky a tak teď žijeme trochu ve spěchu. Nyní hlavně kvůli mé práci, která je moc fajn (ale o té až v jiném příběhu).

A tak jsem se až teď dostala k tomu, abych si sepsala, jaké byly naše tři roky na "dovolené".

Když píšu tenhle článek, tak mi k tomu zpívá Tomáš Klus a jeho slova se sem přímo hodí.  Tak si ho také pustťe. Ta písnička je krásná, i když já to pochopila až na druhý poslech 🙂 http://www.youtube.com/watch?v=KQtzVOAQobc

Vzpomeň, jaks očima dítěte,
hleděl na letící ptáky.
Jak krásné bylo být na světě,
s vědomím, že umíš to taky.
Dnes už nelétáš, neboť okolí
zmátlo tě strachem, že pády bolí.

Ty tři roky na mateřské byly nezapomenutelné. A i když si z tohoto ranného dětství nikdo nic moc nepamatuje, dává snad nějaký základní pilíř, na kterém se staví dál. A já doufám, že jsme ty základy s Nikčou společně vybudovaly stabilní🙂 

První dny - porodnice a doma

 
Taky bych byla moc ráda, kdyby si ten dětský  pohled uchovala ještě dlouho, i když jí ho mamka s tátou občas zakryjí. Třeba dnes... Potřebovala jsem ještě něco pracovně zařídit v jednom obchodním domě, tak za mnou Niki s taťkou přijela. Byla plná elánu a chtěla se po obchoďáku honit. Lidí už tam moc navečer nebylo, tak jsem si řekla proč ne a docela jsme se u toho nasmály, ale tatínek byl nervózní, že rušíme okolní zákazníky. Nakonec jsem to utnula i já, unavená z celého dne... Nikču to zklamalo a mě to pak mrzelo. Proč ji tu chuť do života upírat?

První rok

Plánovala jsem to do detailů. Věděla jsem, kdy chci otěhotnět, během kterých měsíců chci být těhotná a kdy chci asi tak porodit. Obešla jsem si doktory, abych věděla, že mám všechno v pořádku, začala si čistit tělo, přešla hlavně na práci z domova. A měla obrovské štěstí, protože to vyšlo.

„Budeme dělat rentgeny teď, nebo až příště?“ ptala se mě zubařka. „Dneska. Příště budu těhotná,“ oznámila jsem jí s naprostou jistotou. Pousmála se, brala to jako žert a já se musím přiznat, že když jsem jí volala a objednávala se na další prohlídku, s gustem jsem jí sdělila, že těhotná jsem a potřebuju razítko do průkazky.

Vím, že jsem měla štěstí a že se všechno (těhotenství nevyjímaje) naplánovat nedá, ale když se jde štěstí naproti… Přesto musím přiznat, že mě hodně věcí překvapilo.

Věstonická venuše, nebo anglická královna?

Věděla jsem, že přiberu, ale doufala jsem, že to nebude nijak dramatické. Když jsem se v osmém měsíci dívala do zrcadla, čím dál tím víc jsem si připomínala Věstonickou venuši. Přibrala jsem 20 kg. Při mých necelých 160 cm to bylo docela dost. Musela jsem si nechat dorůst vlasy, abych alespoň trochu zamaskovala kulatící se tváře a dvojitou bradu. Do těhotenského oblečení, které jsem si nakoupila v prvních měsících, jsem se ke konci už nevešla. Nezbývalo než se těšit na porod, doufat, že co nejvíce kil zůstane v porodnici a že ta, která mi zůstanou, jsou jen zásobou pro kojení a zmizí spolu s ním.

Pozorovala jsem své opuchlé kotníky, nateklé prsty a zápěstí a nemohla si nevybavit Annu z Kleve a Jindřicha VIII. Tudora, který proslul velkou spotřebou manželek. Tihle dva se vzali čistě z politických důvodů, před svatbou se v podstatě ani neviděli, a o tom, zda si užili alespoň svatební noc, se dodnes spekuluje. Kromě jiného Jindřich kritizoval Anniny kotníky. Tenkrát si vznešené dámy nemohly dovolit ukázat nic víc než ty kotníky. Měla je prý tlusté. Po několika měsících se rozvedli (samozřejmě nejen kvůli kotníkům), ale když jsem pozorovala ty svoje nafouklé, tak jsem jen doufala, že můj manžel si pamatuje, že jsem mívala krásné kotníky. A nejen kotníky, což? Že jsem vždycky nebyla podobná ideálu pravěké matky kmene.

Poradna - Motorický vývoj dětí

Ve skupině naleznete rady k manipulaci s miminky, polohování při spánku a výběru matrace a polštářku, vývoji kyčlí a širokému balení, nošení na rukách, pasení koníků, otáčení z bříška na záda, lezení, vývoji sedu a chůze, výběru venkovních botiček a domácí obuvi, správnému a přirozenému motorickému vývoji, poruchám motorického vývoje a možnostem jejich nápravy, důvodech, proč miminko nepřitahovat do sedu, neposazovat, výběru a vhodnosti/nevhodnosti používání "posazovacích" a posazovacích prostředků při péči o dítě (jako jsou lehátka, autosedačky, jídelní židličky, chodítka, klokanky, ergonomická nosítka, šátky).

V poradni radí Eva (eficenka), dětská fyzioterapeutka. Vystudovala fyzioterapii na lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a nyní pracuje na dětské léčebně Vesna v Janských Lázních. V této léčebně využíváme metody jako je Vojtova metoda, Bobath koncept, Klapp, Schrottová, dechová a respirační fyzioterapie, elektroléčba, tejpování.

Pridajte sa do skupiny - Poradna - Motorický vývoj dětí

Kojení přirozeně a intuitivně

Máte plné zuby nepravdivých tvrzení typu, že je fuk, kdy se dítě po porodu přiloží, že si první noc maminka nejlíp odpočine bez miminka, které bude na novorozeneckém oddělení, že máte kojit po třech nebo alespoň dvou hodinách, že při častejším kojení pije miminko jen přední mléko, že při špatném přisávání a bolavých bradavkách vše vyřeší kloboučky, že nevadí, když miminko bude dokrmováno z láhve, že kojíte moc často a dítě rozmazlujete, že máte na kojení blbá prsa, že máte slabé mléko, že umělé mléko je stejně dobré jako mateřské, že do mateřského mléka jde hodně škodlivin, které v umělém mléce nejsou, že je dítě plačtivé a tedy rozhodně hladové, že je třeba kojit podle tabulek a časových harmonogramů, že máte miminko vážit před a po kojení, protože musíte vědět, kolik mlíčka vypije, že dítě nemáte kojit, když má průjem nebo zvrací, že se máte stydět, protože kojíte na veřejnosti, že nemáte kojence, natož batole, uspávat u prsa, aby nebyl rozmazlený, že po kojení musíte dítě položit do postýlky, že už musí pít čaj, že má víc jíst a méně se kojit, že máte řešit noční buzení necháním vybrečet nebo umělým mlékem, že máte zrušit noční kojení, protože ho dítko nepotřebuje a aby se mu nekazily zuby, že je potřeba odstavit dítě, protože je už na kojení staré a nic mu to nedává nebo je to jen o psychice? Pak je tato skupina ta pravá pro Vás.

Jsem zde na MK už několik let. Nejdříve jako "přesthpitelka" z beremese, co tak trochu uvažuje o miminku, pak jako urputná snažilka a nakonec jako máma. Četla jsem fórum, ofázky, diskuzes, přidávala fotky a KZ, kladla otázky, odpovídala na ně.... klasika. Ale až nedávno jsem zde narazila na opravdu jedinečné skupiny, které mě přinutily se nad vším skutečně zamyslet a "stát se lepším člověkem". Jasně, i v minulosti jsem přispívala na charitu, pomáhala zvířátkům... ale až tady se ve mě probudila 100% snaha pomoci. Vždy jsem si myslela, že to nemám v životě zrovna růžové. Od narození mám oční vadu končící slepotou a velmi špatně vidím, můj táta již několik let bojuje s rakovinou jater (nekonečný koloběh chema, transplantace, zase chemo....), potýkali jsme se s velkými finančními problémy, momrntálně čekám na biopsii jestli mám rakovinu nebo ne... Ale až tady jsem poznala, že jsou skutečné rodiny, co jsou na tom ještě hůře. Někteří se také ocitají ve velké finanční tísni, nemají střechu nad hlavou, jiné utrpěly velkou strátu, kdy jim navždy odešel nejbližší a jiné mají nevyléčitelně nemocné děti. Ano, člověk je velmi lituje, popláče si, ale můźeme udělat více! Díky skvělým skupinám jako jsou například Charitativní dražba nebo Pomáháme konkrétním maminkám máme možnost pomoci těm, kteří to skutečně potřebují. Maminek v nouzi jsou tisíce, pojďme pomoci alespoň některým. Nemusí se vždy jednat o finanční prostředky, pomohou UM, mléka, oblečení či hračky po Vašich dítkách. Určitě někomu leží v krabici overálek, co by padl Aničce, jejíž maminka nemá peníze na to jí koupit oblečení. Nebo máte doma balík plenek které jste koupili v akci, Vašemu mimču nesedly a Tomáškova maminka tak tak vystačí s penězi na jídlo. Pomůže skutečně kaźdá maličkost.

Neustále okolo sebe slyšíme, jak je dnešní doba uspěchaná a jak jsou na sebe lidé zlí. Pojďme to alespoň z malé části změnit, otevřít svá srdíčka těm, kteří to potřebují.

Začněte tím nejjednodužším a staňte se také členy skupin 

http://www.modrykonik.cz/group/5955/detail/

http://www.modrykonik.cz/group/4603/detail/

Děkuju moc úžasným a skvělým maminkám, které se skupinek ujaly. Moc si vážím jejich obětavosti.