Starat se o malé dítě a zároveň si udržovat přehled o dění kolem je často složitější úkol, než se na první pohled může zdát. Obzvláště když vaše dítě onemocní. A proto jsou tu pro vás stránky Malý pacient.cz. Ať už hledáte radu týkající se dětského zdraví či tipy na zábavu pro vás i vaše ratolesti, stránky Malý pacient.cz si jednoduše oblíbíte. Získáte přehled o tom, kdy a kde se konají nejrůznější zábavné akce, neuniknou vám aktuální slevy a výhodné nákupy. V pravidelných soutěžích navíc můžete vyhrát lákavé ceny.

Každé dítě prodělá již v útlém věku řadu chorob. Vedle těch nejběžnějších jako je kašel a nachlazení, které se nevyhnou snad žádnému dítěti, může dětské zdraví potrápit zánět středního ucha či plané neštovice, ale i méně obvyklé a nebezpečné nemoci jako je například epiglotitida. Stránka Malypacient.cz nabízí všem maminkám užitečné informace o běžných i méně běžných dětských nemocech, ale i řadu praktických „vychytávek“, které vám ušetří čas i energii.

Dobrá rada nad zlato

Nevíte si rady, když má vaše dítě zdravotní problém, ráda byste jej konzultovala s odborníkem či se jen potřebujete ujistit, že jste nic nezanedbala? Na stránkách je vám k dispozici poradna pediatra. Na jakékoliv dotazy týkající se dětského zdraví vám do čtyřiadvaceti hodin odpoví pediatrička Doc. MUDr. Bláhová, CSc. z Fakultní nemocnice v Motole, která má více než třicetiletou praxi v léčbě dětských onemocnění.

Pomáháme léčit

Pokud si nejste jistá, jaký z běžně dostupných léků a v jakém množství podat svému děťátku na snížení horečky při chřipce a nachlazení, dětských infekčních nemocech, případně k tlumení bolesti v krku, bolesti hlavy, zoubků či svalů, díky šikovné dávkovací kalkulačce to snadno zjistíte. Stačí zadat věk a hmotnost dítěte a dávkovací kalkulačka vám přesně ukáže ideální dávku konkrétního léku.

Pediped, značka dětské zdravé a stylové obuvi a Brian James, značka kvalitní a elegantní obuvi, slaví úspěch. Rozrůstají se. Tento víkend odstartuje vánoční advent. Společnost Nohel Group, výhradní dovozce a prodejce značky pediped na českém trhu pro tuto příležitost otevírá tento pátek 29. října 2013 od 12:00 hod. v obchodním centru Avion svou již druhou prodejnu v Brně (první je v obchodním centru Letmo a třetí je v pasáži Brodway v Praze). Prodejna nabídne široký sortiment zboží této americké značky, která svým uživatelům poskytuje kvalitu, komfort a stylovost. Aktuálně budou moci návštěvníci tohoto nově otevřeného obchodu zakoupit vánoční dárečky například ze zimní kolekce 2013/2014 či dárkové vouchery v hodnotě 500 Kč a 1000 Kč. Jako zahajovací dáreček je připravena pro hosty prodejny bonusová sleva ve výši 15 %.

„Jsme nesmírně rádi, že se nám takto daří a že tímto krokem můžeme poskytnout široké veřejnosti další prodejnu v Brně, kde si mohou zakoupit zdravě prospěšnou značku obuvi“ říká Veronika Nohel, ředitelka společnosti a dodává „také jsme aktuálně získali od serveru Heureka.cz certifikát ověřeno zákazníky a tím se potvrzuje kvalita našich výrobků a poskytovaných služeb“.

Tato značka získala jako jedna z prvních výrobků dětské obuvi ocenění „Seal of Acceptance“ od Americké asociace pediatrů za podporu zdravého vývoje dětských nohou. Také český odborný lékař, MUDr. Vladimír Holoubek, místopředseda České pediatrické společnosti, doporučuje dětské boty pediped pro zdravý vývoj dětského chodila. 

Více na www.pediped.cz

Když se Niki narodila, tak jsem si několikrát říkala, jak já to všechno zvládnu. Poprvé, když jsme odcházeli z porodnice a já ji měla obléknout do něčeho hezkého (svátečního) a nejen do dupaček, které šly obléknout raz dva. 

Tak to se mi moc nepodařilo. I když mi Luky pomáhal, tak jsme ji do toho "hogo, fogo" oblečku nemohli dostat. Takže až se budete chystat do porodnice, tak si vemte na sváteční odchod něco, co má samé zipy nebo knoflíky. Protože my to měli bez nich a museli jsme oblékat přes hlavičku. No co vám budu povídat: Niki jela domů a jednu nožičku musela mít pokrčenou. Nevím proč, ale prostě se do toho nevešla. A to nebyla žádný obr.

A podruhé jsem se zarazila na kontrole u naší dětské paní doktorky, kde jsem pozorovala maminku se starším dítkem. A ona mu nandávala plínku ve stoje (tedy toho děťátka). Pro mě něco absolutně nereálného. A ona tenkrát řekla: "Počkejte, do toho se taky dostanete". V duchu jsem si říkala, že asi sotva. Ale ta maminka měla pravdu. Chce to jen praxi. 

A jak na tom jsou tatínkové od našich dětí???

Kluky jsem na odpovědi navedla několika otázkami:

1) Kdy ses poprvé k přebalování odhodlal?
2) Přebaloval jsi jen čůrání, nebo i tu méně voňavou plínku?
3) Jak ti to šlo?
4) Mluvila ti do toho maminka, nebo to nechala na tobě?
5) Víš, jaký krém jste na zadeček používali?
6) Kolikrát jsi byl počůraný - nebo něco horšího???

 Jirka - tatínek Ondry, manžel Verči

               Tak jsi vykoupaný, tak ne že mě teď počůráš 🙂

1) Přibližně tak druhý týden od narození, no je to už dávno, takže přibližně asi tak. 

 2) Oboje, kolikrát nebylo na výběr.

3) Ze začátku nic moc, ale ve velmi krátké době se to dalo vychytat. 

Usínání dětí... řekla bych, že cca do 1 roku to není problém, dítko usne poměrně rychle a to buď:

 - při kojení,

 - u lahvičky mléka, takže při krmení,

 - nebo u někoho v náruči a následně se poměrně lehce nechá přemístit do svojí postýlky.

    
Nicméně každý rodič chce, aby se dítě v rámci usínání „osamostatnilo“ a bylo schopné s věkem usínat více a více samo. Jenže právě mezi 1-2 rokem má mnoho dětí s usínáním problémy. Bojí se tmy, nechtějí být v místnosti samy, přijdou si opuštěný apod.

Zkusím Vám poradit několik osvědčených triků, jak dítko naučit usínat samo. Jejich kombinace u našich dětí zabrala 🙂

Takže tma. Ve tmě se zdají věci „strašidelné“ i jinak běžně vystavené hračky, takže je dobré, když má dítko v místnosti nějaké tlumené světélko, které může popř. samo v noci v případě potřeby, v případě strachu zapnout.
Trh nabízí spousty možností, jedná se o bezpečná světýlka určená pro děti, která lze zapnout třeba jenom zmáčknutím ručičky, dotykem. Takže určitě vyberete a to jak tvarově, tak barevně, tak motivačně, aby se Vám k postýlce hodilo.
Tmu lze vyřešit i různými svítícími samolepkami, existují různé druhy, tvary, velikosti, třeba hvězdičky, co nalepíte na zeď – přes den se nasvítí a v noci nebo alespoň její první část svítí. A uvidíte! S těmito svítícími doplňky budou Vaše dětičky sami chtít, abyste zhasnuli 🙂

Tedy tma a kamarád v postýlce by vyřešen byl. A co dál? Určitě je dobré zavést jakýsi usínací řád! Co to znamená? Aby průběh před uložením dítka do postýlky byl vždy stejný! A pokusit se tento řád dodržet i při změně prostředí, např. na dovolené, u babičky, kde musíte počítat s tím, že usínání bude opět trochu problematičtější.

Tedy např. večeře, večerní hygiena (koupání, zoubky), převlečení do pyžámka, uložení, pohádka, pusa na dobrou noc a ujištění, že kdyby cokoliv, že jste ve vedlejší místnosti. Řád je dobrý z toho důvodu, že dítě bude vědět, co následuje a že se blíží uložení do postýlky, spánek samotný. Určitě se snažte zachovat i čas, takže např. v 19:30, aby dítko bylo v posteli a to každý den bez výjimky.

A ohledně pohádky, čtená je super! Doporučila bych začít s nějakou obrázkovou knížkou, my měli říkadla a vydržela nám déle než půl roku 🙂 Přečetli jsme říkadlo, ukázali a vysvětlili, co je na obrázku. Ještě další doporučení, čtení by určitě nemělo být delší než 15min! A obrázkové knížky proto, že u čteného slova ti nejmenší nevydrží, nebaví je to.

S přibývajícím věkem můžete zkusit čtené pohádky, opět nějak rozumně dlouhé, nebo pohádky vyprávějte – naše dcera má vyprávěné pohádky moc ráda! A většinou usne dříve než pohádku dovykládám.

No, a jako u všeho, i s usínáním dětí je to u každého jinak. Někomu to bude trvat déle, někdo se naučí usnout sám hned. Někteří se k Vám v noci do postele budou vracet, ale jak jsem uvedla výše, nevyhánějte je do své postýlky, užijte si jejich přítomnost, protože najednou ze dne na den budou „dospělejší“ a usínat v jejich pokoji pro ně nebude žádný problém.

A ještě pro doplnění, v druhém díle se budu zabývat tzv. Estivillovou metodou, kterou jsme vyzkoušeli – popíši ji, řeknu Vám klady i zápory a opět doporučím něco z vlastní zkušenosti a že jich s dětmi přibývá!

Dobrou noc.

                                             Chicco Rádio světlo&hudba

Zdroj: slune-cz.cz

Každý rodič chce pro své dítě jen to nejlepší. Proto by si měl při výběru dětské boty uvědomit, že jak dítě roste, roste s ním i jeho noha. A právě díky správně zvolené dětské obuvi můžete zásadním způsobem ovlivnit držení těla, vývoj chodidel a pohybového ústrojí na celý jeho život. Všechny děti mají totiž do tří let plnou nohu a již prvními botičkami odstartujete aktivní proces tvarování chodidla dítěte. Proto se domnívám, že je velmi důležité, aby se boty „nedědily“, ale každé dítko mělo své vlastní nové boty - KAŽDÁ NOHA JE TOTIŽ JINÁ.

Při výběru nové dětské boty byste tedy měli sledovat minimálně 3 hlavní vlastnosti obuvi.

Za prvé byste měli sledovat tvar botičky. Je podstatné, aby vybraná obuv měla kulatou špičku a pevný opatek.  Je staré dobré pravidlo u dětské nožky: bota formuje nohu, proto je důležité, aby kopírovala přirozený tvar dětské nohy, stabilizovala patu prostřednictvím výstelky a pevného opatku a měla měkkou přední část, nejlépe s kulatou špičkou, která dává prstům prostor k pohybu. Pokud má bota navíc systém Flex Fit, systém vkládacích zmenšovacích vložek s tvarovou pamětí tím lépe, protože vždy je dobře, aby bota měla v předním prostoru trochu víc místa tzv. nadměrek, protože tím nebude docházet k deformacím prstů a kloubů.

Druhou vlastnost, kterou byste u dětské boty měli objevit je, že je vyrobena z kvalitních materiálů. Rozhodně doporučuji, aby obuv byla vyrobena z kvalitní kůže, měla pružnou koženou či gumovou podrážku s protiskluzovovou vrstvou s kosočtvercovým vzorem či pružné drážky pro přirozený pohyb. Například právě boty pediped Originals nejvíce připomínají chůzi naboso a díky tomu nenutí dítko při chůzi měnit svůj přirozený způsob chůze. Materiál, ze kterého je bota vyrobena by také měla dobře dýchat a měla by disponovat výbornou savostí vlhkosti a potu.

A třetí důležitou vlastností je ohebnost. Vaše vybraná boty by měla být pevná ve střední časti a ohýbala se v místě palcových a prstových kloubů, tj.  v přední třetině boty.

Když si přivezeme novorozeňátko z porodnice, často již ten první den doma, nebo ty dny další nasadíme dudlík. Miminko hodně pláče, my nevíme, co s ním, zkoušíme všechno možné, krmíme, houpeme, vozíme v kočárku, pak zkusíme dudlík a najednou – je klid.

Miminko si na dudlík velmi snadno zvyká. Není proto divu, že za pár dní už bez něj nebude skoro ani chviličku. Malá miminka jsou s dudlíkem i roztomilá, navíc se dnes dělají takové dudlíky, které nekazí chrup miminek, jsou ortodonticky tvarované. Na začátku jsme tedy spokojeni všichni, my, rodiče, i naše miminko. Avšak časem nám začne dudlík vadit, bude to v době, kdy děťátko bude čím dál větší, bez dudlíku se nikam nehne, bude katastrofa, když ho náhodou  někde zapomenete.

Odnaučení návyku na dudlík není moc složité, stačí vytipovat ty situace, kdy má naše dítě dudlík opravdu nad limit, tj. kdy ho vlastně vůbec nepotřebuje. Zjistíme, že třeba jízdou v kočárku je dítko zabavené natolik, že mu vůbec nevadí, když ten dudlík nemá. Pak také zjistíme, že při jídle je dudlík také nadbytečný. Pokud je dítko zabrané do hry, tak taky dudlík nepotřebuje. Najednou tedy uvidíme, že dudlík dáváme dítku spíš my, rodiče. Že kdybychom mu ho nedali, tak si na něj ani nevzpomene, a nebo vzpomene, ale rozhodně ne tak často.

Postupně najdeme další a další situace, kdy dítě mít dudlík nemusí, až dojdeme k tomu, že bude mít naše dítko dudlík třeba jen v době největšího rozčilení či únavy. Únavu zatím ponechme stranou. Zastávám názor, že na spaní prostě dítka dudlík potřebují delší dobu, pokud jsou tedy na dudání před spaním zvyklá. Avšak ty momenty rozčilení a pláče, kdy své ratolesti raději strčíme ten dudlík, aby byl co nejdříve klid, jsou velmi časté. A jsou to právě ty okamžiky, kdy je pro nás jako rodiče nejtěžší se ovládnout a ten dudlík nedat. Dítko si velmi rychle zvykne, že pokud se mu něco stane a začne plakat, že dostane jako náplast právě dudlík. Zamysleme se tedy nad těmito situacemi a zkusme je řešit jinak. Většinou postačí dítko přivinout, pohladit, ukonejšit, říci mu, že s ním soucítíme, že chápeme jeho žal, případně třeba zkusit odvést pozornost jinam, na nějakou jinou aktivitu.

Pokud se nám podaří ve všech výše uvedených situacích odstranit užívání dudlíku, najednou zjistíme, že naše dítě skutečně dudlík přes den vůbec nepotřebuje. A v ten moment musíme rázně oddělit noční a denní užívání dudlíku, respektive užívání dudlíku pro spánek v postýlce a neužívání dudlíku přes den. Nyní musíme dbát o to, abychom nezapomínali při vstávání dítěte z postýlky dudlík uklidit a dát mu ho zas až v době, kdy ulehá ke spánku. Jedině tak, pokud budeme mít pevnou vůli a vydržíme, se toho denního používání dudlíku u svého dítěte jednou provždy zbavíme.

Zdroj: Slůně-cz.cz

V období mateřské dovolené jsou pro nás největší prioritou naše milované děti. Častokrát zapomínáme na fakt, že náš den bude takový, jaký si jej uděláme. Malé děti jsou velmi vnímavé na naše nálady a vlastně je kopírují. Proto platí jednoduché pravidlo: když jsem veselá a dobře naladěná, i mé dítko je takové a celý den uteče s úsměvem na tváři.

Ale jaký je recept na dobrou náladu? Co takhle jít na to přes módu?

Dopřát si alespoň na chvilku pocit, že jste jedinečná, výjimečná a že vám to neskutečně sluší. Která z nás by o tom nesnila? Být hvězdou si přeje snad každá žena. A víte spojuje tyto světoznámé hvězdy: Jenna Elfman, Rachel Weisz, Jennifer Garner, Nancy O ́Dell, Jennie Garth či Sarah M. Gellar?

Brian James.

Nevíte kdo, nebo co to je? Není to muž, jak by se podle jména zdálo, ale jsou to boty. Dámské boty. A právě zmiňované hvězdy, které jsou velmi náročné, zjistily, že tato značka obuvi je přesně to, co hledají.

Pojďme si Brian James trochu představit.

“Můj milý Ježíšku, pod stromeček mi prosím přines.....”, tak takto začínájí své psaní před Vánoci snad všechny děti. A co si přejí? Seznam je určitě dlouhý a jsou na něm jistě překrásné hračky.

Co však v těchto dnech řeší jejich maminky? Samozřejmě se starají o naplnění jejich přání, ale ani v tomto období nepřestávají pečovat o jejich zdravý a tělesný vývoj. Naopak, právě na zimu musí přemýšlet také nad tím, kde koupí teplou zimní bundu, lyžařskou soupravu, čepici, rukavice a především kvalitní, nepromokavou a vodotěsnou obuv.

Pokud i vy řešíte tyto otázky, možná vám napomůže představení jedné z nejpopulárnějších a nejrychleji rostoucích značek dětské obuvi na trhu. Třeba právě ten váš Ježíšek bude rád, že může dětem věnovat i něco prospěšného a hlavně zdravého?

Značka pediped získala jako jeden z prvních výrobců dětské obuvi ocenění „Seal of Acceptance“ od Americké asociace podiatrů, za podporu zdravého vývoje nohou.

Nabídku Pedipedu tvoří tři řady dětské obuvi:

- Originals® (boty s měkkou podrážkou pro děti do dvou let).
- Flex®(boty s gumovou podrážkou pro děti od jednoho roku do osmi let).
- Grip 'n' Go™ (boty s měkkou gumovou podrážkou pro děti od devíti měsíců do tří let).

Tak jsem se rozhodla i já sepsat svůj porod. Nejdřív to bylo strašně těžký,ale už je to lepší tak se do toho pustím. 

Jak bych jen začla. Asi tím, jak to všechno začalo.

3.3.2013 jsem si dělala test,vůbec jsem nečekala, že bych mohla být těhotná. Menstruaci jsem sice neměla už asi tři týdny ale vůbec mě nenapadlo, že by se mi mohl tvořit v těle malý uzlíček štěstí! V té chvíli co jsem viděla ty dvě čárky se ve mě semlelo takovej myšlenek a názorů, že už si je ani všechny nepamatuju. Jediný co vim, že jsem se bála co na to naši. Péťa ten byl se mnou v tu chvíli kdy čárky vylezli a byl neskutečně šťastný.Celé svoje těhotenství bych shrnula jako bezproblémové a přímo nádherně užité. Matýsek byl divoch už od začátku co začal kopat.♥ Ale abych přešla k tomu co jsem šla vlastně sepsat!

Můj první porod. ♥

Už nějaký ten měsíc před termínem mě pobolívalo v podbřišku a sem tam v kříži,ale pořád se nic nedělo i když jsem myslela,že Matýsek vyleze ven dřív. Nestalo se tak. 9.11. ve dvě ráno mě probudili lehké bolesti v podbřišku,tak jsem vstala a šla skákat na balonu a chodila jsem po kuchyni a psi samozřejmě za mnou 😀 🙂 Bolesti byli přibližně po 5-7 minutách tak jsem ještě Péťu nebudila,měl totiž ráno vstávat do práce. Tak jsem dál skákala a chodila a sem tam. Kolem půl 5 se probudil Petr a ptal se co tu dělám,tak říkám,že mám bolesti ale,že to asi ještě není ono. tak volal svý mamce jestli teda máme jet,že mám sice bolesti nepravidelný ale že už nejsou nad 10minut,tak nám řekla ať raději jedem. Tak jsem se šla opláchnout,dobalit posledních pár kousků do tašky a jeli jsme.Do porodky jsme přijeli kolem 5té hodiny ranní. Bolesti byli pořád stejný a paní co nás přijímala říkala,že jakmile se směju tak to ještě nebude. Tak mě vyšetřili a byla jsem otevřená volně na dva prsty. Bolesti pořád byli,tak udělali příjem a klistýr a čekali jsme.

Asi kolem 7 hodiny nás dovedli na porodní sál a vysvětlili co se bude dít. Tak jsem tam tak chodila,pořád mě to nutilo na velkou,ale bolesti byli tytam .. Pak přišla paní doktorka a říkala,že mi natočí monitor a zkontroluje.Tak mě zkontrolovala,pořád otevřená na 2cm,tak mi řekla,že mám jít do sprchy a tak za půl hodiny mi přijde prasknout vodu. Šla jsem tedy do sprchy a tam si nahřívala bříško a relaxovala.Všude mě doprovázel můj milý ♥.Pak přišla doktorka a praskly mi vodu. Asi 20minut se nic nedělo a pak začli bolesti zesilovat a už byli docela hnusný. Pořád jsem měla nutkání na velkou ale nic ze mě nešlo. Tak jsem střídala sprchu a záchod. Odtekla mi plodová voda společně se zátkou.Musela jsem sedět,chodit pro mě nebylo přijatelný.. Bylo pro mě hrozný vylízt i na to lůžko na monitor. No a pak to začlo.Bylo asi kolem 10tý hodiny a bolest začla střídat bolest. Dýchala jsem z hluboka a přišla doktorka zkontrolovat situaci,byla jsem otevřená na 4cm.Zeptali se mě jestli chci epidurál a já souhlasila. Ty bolesti byli strašný( v tu chvíli) .Snažila jsem se dýchat jako mašina ale moc mi to nešlo a malý přestával mít dostatek kyslíku. Přišla doktorka a už kroutila hlavou a snažila se dýchat se mnou. Vůbec mi to nešlo a skoro nikoho jsem nevnímala,jen jsem koukala na Péťu jak je bezmocný a nemůže mi pomoct. :( Držel mě za ruku,byla jsem tak neskutečně šťastná,že ho tam mám . Pak se tam začlo střídat doktorů víc,dostala jsem čistý kyslík,ale už jsem přestávala dýchat i pro sebe.

Zásady užívání pro všechna homeopatika 🙂

monokomponentní = jednosložková homeopatika např. heřmánek Chamomilla Vulgaris - k dostání v ředění (potenci CH, čte se jako Cé Há) 5,9,15,30 

jsou vyráběny i ve vyšších potencích 200CH, 1M, 2M, AKH a další, která jsou většinou již na předpis homeopata, jsou na objednání i s delší čekací lhůtou a vždy jsou podávany spíše pod kontrolou zkušeného homeopata

polykomponentní = jedná se o homeopatika složená z několika monokomponentních homeopatik plus přidané látky - voda, alkohol - firma Boiron takto uvádí své přípravky jako z řady ,,specialit,,

podáváme přímo do úst pod jazyk z tuby nebo z plastové lžičky (lze využít u malých dětí, kojenců s trochou  převařené vychladlé kojenecké vody)

dospělý ničím nezapíjí

Děti jsou citlivé bytosti, které vnímají vše co se v jejich okolí děje. Malé děti o tom nedokáží mluvit a i těm starší se často špatně hledají slova neboť je to hlavně o jejich prožitcích, které se těžko dávají do slov i dospělým. Děti mají doslova čidla na atmosféru kolem, na naše emoční rozpoložení a odráží to ve svém chování. Z toho je zřejmé, že jejich chování je podmíněno jejich prožíváním. 

Co způsobí očekávání?

Na děti klademe nejrůznější nároky a máme očekávání, že je budou splňovat, že se nám budoupřizpůsobovat. Děti i rodiče jsou pod tlakem. Po dětech chceme, aby měly dobrý školní prospěch, nehádaly se se sourozenci, v obchodě nedávaly do košíků vše co by chtěly, na úřadě či u lékaře, aby byly potichu aj.. Pokud to děti nesplňují, tak je na rodiče pohlíženo, že své dítě nezvládají, že ješpatně vychovávají. Nakonec se všichni cítí otrávení, zklamaní, frustrovaní, nešťastní a vše se jenom cyklí a kumuluje. 

Jak působit na chování dětí?

Rodiče hledají a zkoušejí nejrůznější způsoby jak chování dětí usměrnit, přizpůsobit požadavkům. Vezměme to z jiného konce. Uvědomme si, že chování má přímou souvislost s aktuálním emočním nastavením dítěte. Znamená to, že jakmile se dítě budecítit dobře, bude spokojené, pozitivně naladěné, tak se i bude chovat pro rodiče přijatelně, adekvátně dle situace a naopak.

Začněme u sebe, udělejte si sebereflexi toho jak se cítíte, jak vám je a následně se zaměřte na dítě a sledujte, jak vaše emoční nastavení ho/ji ovlivňuje. Zastavte se, pojmenujte si své emoce i dítěte a reflektujte dětské prožitky. Dejte dítěti svojiempatickou reakcí najevo, že chápete jak se cítí a přemýšlejte, ptejte se, co potřebují. Jakmile to zjistíte, zkuste přizpůsobit podmínky, tak abyste se dítě i vy cítili dobře. Někdy to nemusí být snadné, ale pokud jejich potřeby nemůžete naplnit reálně ani nelze vytvořit žádnou alternativu, tak si je splňte ve fantazii. Dítě je mnohdy spokojené už jen díky projevení vašeho upřímného zájmu o něj, vaší angažovaností. Následně i dítě je ochotné spolupracovat a vymyslet taková řešení, která by ani dospělého nenapadly a přitom jsou použitelná a funkční.   

Kolo je výborný dopravní prostředek a v podstatě i dobrá sportovní pomůcka, která není natolik drahá, takže se jízdě na kole později může věnovat celá rodina. Je tedy vhodné svoje děti naučit jezdit na kole. Nebojte, naučil se téměř každý, naučí se to i oni. Některým to půjde rychleji,  na některé bude potřeba trpělivosti více. Nicméně jim můžete pomoci v tom, že kolu budou předcházet jiné „dopravní prostředky“, které dítě na jízdu na kole připraví.

Jako první bych jednoznačně doporučila ENDURO – malou plastovou motorku, v podstatě se jedná o jakousi tříkolku (jedno kolo vepředu, dvě vzadu). Tuto motorku můžete koupit dítku cca kolem 1 roku, prostě, když už si je jisté v chůzi. Její výhodou je, jak je již výše uvedeno, že se jedná o tříkolku, takže pád z ní není v podstatě možný, pokud dítě nezkouší vysloveně vylomeniny 🙂 Dítko se buď nožičkami odráží stylem jedna druhá – levá pravá, nebo později i snožmo. Je to jedno, v této fázi jde pouze o seznámení se s něčím, co dítě kamsi přepraví jeho vlastní silou. No, a pokud zrovna nejede, tak může na motorce bezproblémů posedět, neboť se s ním nepřevrhne.

Tip. Až půjdete Enduro koupit, tak se budete divit kolik různých typů naleznete, různé barvy, tvary, motivy... Každopádně si dejte pozor na to, aby motorka nebyla příliš široká, neboť pak by dítě získalo špatný posez vůči nožičkám, kyčlím. A zároveň si dejte pozor na to, aby zadní kola nebyla příliš robusní, neboť pak při odstrkování nastává ten problém, že kola najíždí dítku na nožičky, zkrátka to chce takovou velikost kol, aby když si dítě sedne a začne ťapat nožičkama, aby pohodlně „obcházelo“ zadní kola.

K druhým narozeninám dítku můžete koupit ODRÁŽEDLO – v podstatě malé kolo bez pedálů. Opět chci podotknout, že někteří se na odrážedle naučí dříve, některým přechod ze stabilní motorky na nestabilní odrážedlo bude trvat delší dobu. V žádné případě nespěchejte, netlačte na pilu, když to „nepojede“, tak odrážedlo na nějakou dobu ještě ukliďte a pokračujte v radosti z motorky a počkejte až přijde ten „správný“ čas.

Nicméně odrážet se dítko umí právě z motorky a na odrážedle získá dovednost rovnováhy. Naučí se, že vždy je nutné držet řidítka! Že zkrátka odrážedlo samo nestojí. Však uvidíte sami, jaký se najednou objeví pokrok při přestupu z motorky na odrážedlo.

Opět i odrážedel je velká řada (byl by na to potřeba vlastní článek – rozdělení, vlastnosti atd.). My máme FirstBike a jsme velmi spokojeni – jako rodič jsem především ocenila, že je to velmi lehké kolo, a že když dítě nechce jet, že  ho snadno nesu, i když mám ještě kočárek s mladším synem.

A tip? Tip mám jeden, vždy to chce motivaci, takže kupte zvoneček či jinou houkačku, dítě si rádo zazvoní, kupte na přední řidítka košíček, dítko rádo sveze svoji oblíbenou hračku apod. A určitě nezapomeňte na nějakou barevnou helmu, přeci  jenom už se jedná o „kolo“, ze kterého dítě snáze spadne, my těch pádů máme za sebou několik 🙂 ale také je dobré získat návyk, že na kole se bez helmy nejezdí – opět důležitá je důslednost a upozornit, že všechny děti helmu mají a že všem moc sluší a pokud potkáte někoho bez helmy, tak nedělejte, že to nevidíte, ale opět na skutečnost upozorněte a vysvětlete dítku, jak je to nebezpečné, že až dotyčný spadne, že si může rozbít hlavu apod.

Odrážedlo Vám určitě vydrží do cca 3-4 let, některým, co známe, až do 5 let. No a pak? Pak už přestup na kolo, na kolo se šlapkami, jak říká moje dcera. Ačkoliv dostala kolo se šlapkami ke 3 narozeninám, a ačkoliv velmi dobře uměla na odrážedle, s rovnováhou neměla žádný problém, odrážela se velmi rychle, tak na kole pár problémů nastalo a začalo další učení 🙂 prostě platí, že člověk se učí celý život. Ale o tom, jak  naučit dítě na kole, až v dalším díle.

Režie: děti
Scénář: život
V hlavních rolích:
D. = Dáda, 3 roky a 4 měsíce, čerstvě školkou povinný
L. = Laura, 1 rok a 8 měsíců, tornádo Lů
M. = taťka (viz. můj první článek)

Ve vedlejší roli: mamka

Special guest star: Pippi, Dlouhá punčocha  

07:00 Budíček! Lála mi hladí vlasy a vtírá do nich měsíčkový krém na ruce, co čmajzla na parapetu. Danda ještě polospí, ale už si brumlá každoranní zaklínadlo: Já nechci do školky! Taťka se šlechtí v koupelně.
07:05 – 07:45 Tatínek se věnuje přípravě k odchodu do zaměstnání (snídaně, četba tisku v oné místnosti, volba kravaty ke košili apod.).Já mezitím zběsile pobíhám v pyžamu po bytě. Obě děti chtějí snídani, Dáda chce koláčky, které nemáme, Lauře je to šumák, nejradši má vídeňské párky s borůvkovým jogurtem. Následuje ranní hygiena a oblékací rébus, vše provázeno oblíbeným rodinným songem Ale já dneska nechci do školkyyyy! Konečně jsem syna definitivně zpacifikovala, obula mu boty a zapnula zip na bundě. Je připraven k odchodu. Jsem zpocená, neumytá, nevyčůraná a hladová.
07:46 Dáda potřebuje kakat.
07:47 – 07:50 Rychloakce. Sundat boty, rozepnout bundu, posadit ho na mísu a podat knížku o žralocích. Následně ho přesvědčit k bleskovému vytlačení bobana. M. nás „povzbuzuje“, že takhle se to určitě nestihne (docházka se ve školce uzavírá v 08:00).
07:55 Hurááá, stojíme s L. za oknem a máváme klukům jak šílenci, školka je naštěstí 100 metrů od domu.
08:15 Prozrazuju Lále náš dnešní plán, zkusíme to zas cca po měsíci bez plíny. Doposud se nočník setkal jen s těžkou ignorací a výsměchem, ale jsem odhodlaná s tím něco udělat. Dcera vypadá vcelku poučeně a bojovým pokřikem „platí!“ nadšeně potvrzuje spolupráci.
08:18 Svlékám první mokré kalhotky a punčocháče a čistím koberec v pokojíčku.
08:30 L. chce pustit Pippiiiiiii!!!!!!!!!!!! Je to jediný TV titul, který vzala na milost. Ignoruje cokoliv kresleného, obligátního Krtka nevyjímaje. A zatímco ona Pippi ze srdce a upřímně miluje, my ostatní jí nenávidíme! D. při vyslovení jejího jména zdrhá, M. má na něj alergii a já si představuju špendlíčky a panenku ve stylu voodoo!Jelikož jsme doma samy dvě a já potřebuju zkulturnit byt, tak to pouštím a mizím. L. v extázi: http://burgerovci.rajce.idnes.cz/000_videa/
09:30 Druhé kalhotky a druhé punčocháče míří do pračky, utírám gauč a vytírám pod ním.
09:45 L. se rozhodla přerovnat mojí knihovnu. Po zemi rozestavěla komínky rozličných titulů. Dva své nejoblíbenější, Hmyz a pavoukovce a Infekci od Robina Cooka, si přenáší na křesílko a listuje.
10:00 Třetí spodky v pračce, tentokrát to bylo i s „pokladem“. Uždibuju polomáčenky dle vzoru E. Holubová v Knoflíkářích (rychle, vestoje a zády k dítěti). 10:40 L. pojídá polévku, zásadně sama. Vývar a nudle jí crčí ze lžíce do klína, z klína na židli a následně na podlahu crčí něco jiného. Stahuju čtvrté spoďáry a už na to seru! Zkusíme to zase za měsíc….
11:00 Oblékáme se a míříme na procházku zakončenou vyzvednutím bráchy ve školce.
11:05 – 11:45 Cesta k mateřince je lemována živým keřem s černými bobulkami. Laura je chce všechny osahat, otrhat a rozdrtit v dlani a dost se diví, že jsem proti. Ráda bych určila směr procházky, ať trochu užijeme venkovního vzduchu, L. je v opozici, odmítá se hnout od třetího keříku vpravo. Za všeobecného veselí kolemjdoucích ji řvoucí v náručí přenáším o 200 metrů dál, kde už keříková herna není. Pokračujeme ve výživné vycházce, L. si sedá do mokrého listí, čvachtá se botama v blátě, olizuje všechny tyčky všech plotů a vyhlíží štěkající voříšky za nimi.
11:50 Přicházíme do školky, potkáváme paní kuchařku. Ptá se Lály, jak se jmenuje. L. se nenechá zmást a střelhbitě pálí: „Pippi!!!!“.
11:55 Děti se vítají, jakoby se roky neviděly.
12:05 – 12:15 Cestou domů Dáda zakopává o čáru nakreslenou křídou na chodníku, ječí, odmítá se podívat na svoje dlaně a hystericky vyzvídá: „Nemám krev??“, uklidním ho, že ne. On pokračuje: „Nemám kůži???“. Začínám být nesvá, chtělo by to panáka, ale je dost brzo….
12:30 Lifruju je do postele. Přednáším Krtka a autíčko a pak pokorně čekám až jim zaklapnou víka. V hlavě mi šrotuje seznam o velikosti A4, co všechno za dobu jejich spaní chci stihnout (vytřít kuchyň, sundat staré prádlo, pověsit nové, umýt si hlavu a nalakovat nehty, žehlit, …).
13:00 Spí!
13:00 – 15:00 Vařím si kafe, otvírám notebook a pomyslnou A4 házím do koše. Potřebuju se socializovat, a to mi MK a FB a Dr. House v TV dopřejí
16:00 Zkouším Dandovi sako k obleku, který mi dopoledne donesla v balíčku pošťačka. Za 3 týdny se mi vdává ségra 🙂. Strašně, strašně, ale strašně mu to sekne! L. nemůže zůstat pozadu. Natahuju jí družičkovskou róbu, kterou doplňuje mými pantoflemi vel. 41. Ruku v ruce, v teplákovo-elegantním tónu korzují po pokojíku. Přísahám, že písnička, linoucí se zrovna z cd, je obrovským dílem náhody 🙂🙂 http://burgerovci.rajce.idnes.cz/000_videa/
19:00 Naháním potomky do vany, Laura tam strašně chce, Danda tam strašně nechce. Nakonec se mi je tam podaří oba naskládat. Dádovi musím odpřisáhnout, že mu určitě nebudu mýt vlasy, mezitím potápka L. už má dávno hlavu zabořenou pod hladinou. Za chvíli tu plavou všechny sprcháče, šampóny, houby na mytí a mušle od moře. Hračky do vody stojí nedotčené na původním místě. Lálu dost zajímá Dandův pinďa, Dádu nezajímá na Lále nic (kluci dospívají později)….
19:20 D. řve, že chce z vany, že už má na prstech varhánky!!!!
19:25 – 19:45 Snažím se oba narvat do pyžama, Dáda naříká, že sám to „emumí“ a nedokáže, Lauru chytá hysterický záchvat, protože ona se chtěla obléknout sama a já jí drze pomáhám!
20:00 Čištění chrupu. Já zatím odklízím důsledky vodní apokalypsy po koupeli. Laura právě pojedla všechen elmex z kartáčku a nahradila ho tekutým mýdlem z dávkovače na umyvadle.
20:20 Ráda bych se taky vysprchovala a měla tak fóra na pozdní večer. Sedím ve vaně a obě děti visí přes její okraj a sledují mě. Dáda chce, abych si zítra nalila konvičkou do prsou mlíko, že Lálu nebaví pít z flašky, že by si mohla dát zas jednou z prsa. Na mateřský slovo „soukromí“ dostává úplně jinej rozměr….
20:30 Hurá do pelechu, jdu číst pohádku. Klasické trio: Ema Naopak pro Lauru, cokoliv ze Špalíčku pohádek pro Dáňu a závěrem ještě mluvené slovo v podobě Boudy, budky. Zhasínám. L. boří svůj obličej do mého a pevně mě objímá kolem krku. D. mi pro změnu kopíruje svým tělem páteř. Čekám až usnou…
21:15 Spí!!!!!!!!
21:20 Klika cvakla, dvéře letí, taťka vchází do futer. Vyšťaven z náročného dne v práci má nutkání mi vše vyprávět. Chápavě přikyvuji, občas hlesnu „máš to těžký“, o čem mluví, netuším….odposlech jsem vypnula už ve 21:00 🙂
22:45 M. vytuhnul a ovladač mu vypadl z ruky! Jupí! Jsem osvobozena od hodiny tělocviku a místo sexu na gauči zapínám Sex ve městě. Je to delší, vtipnější a dá se při tom háčkovat.
24:00 Budím taťku a jdeme se společně nějak vměstnat mezi potomky. Ano, to jsme my! My, co spíme všichni na hromadě 🙂
24:00 – 03:00 Hrajeme šachy na šachovnici pod krycím názvem manželská postel. Lála táhne koněm na f4, posléze se Dáda sune na c6. Já trapně uhýbám na h1 a taťka zbaběle zdrhá na a1.
03:15 Laura vyžaduje své každonoční „mlííí“, vyžahne flašku, pokárá mě, že toho bylo zase málo: „Ty-ty-ty mami!“ a je zas tuhá…
03:20 – 06:45 Šachy repete, snaha o rodičovskou odvetu je beznadějná,  šach-mat ve prospěch mrňousů.
06:45 Mám dádův prst v uchu a lálin nos v pupíku, slyším šepot…L: Máma hají?? D: Néé, to dělá jenom jako!!!

..........................................listopad 2013......................................................

Společnost Mamaja group požádala čtyři maminky, aby po dobu jednoho roku používaly látkové plenky POP-IN. Zaznamenávala jejich dojmy, radosti i strasti.

Naše maminky

Do projektu se zapojila trojnásobná maminka Zuzana, která používala již starší verzi POP-IN. Dále Lucie, která má dvě děti. Nejprve používala plenky u dcery, nyní u chlapečka. Může srovnat, zda je rozdíl při používání látkových plenek u holčičky a chlapečka. Třetí maminkou je Anna, která v září 2011 porodila svého prvního chlapečka, a čtvrtá Romana, ta porodila své první dítě na začátku srpna 2012. Dvě maminky jsou zkušené, dvě prvorodičky.

Řeč bude o praní plen, sušení, potřebách k přebalování, běžném používání látkovek a mnohém dalším.