Existuje k tomu řada důvodů, které se pokusím shrnout podle toho, jak se s nimi u jednotlivých ekzematiků i na internetových diskuzích setkávám:

1. potravinové alergeny

U zhruba poloviny malých ekzematiků do tří let hrají potraviny a jejich vliv na atopický ekzém zásadní roli, jakkoli si tuto skutečnost rodiče nechtějí připustit. To, že není vidět zjevný vliv po konzumaci podezřelé potraviny (pokud je konzumována běžně, bez pauzy), je bohužel fakt - reakce bývají zpožděné (hodiny, dny), častý je vliv více potravin, takže po vysazení jedné (třeba kravského mléka) se situace nezlepší (a rodič usoudí, že potraviny vliv nemají, i když může kravské mléko vadit a k tomu ještě další věci). Co situaci nejvíce komplikuje je fakt, že nejvíce potíží dělají základní potraviny, ty denně konzumované a aby byl vidět vliv bez nich, musí se vysadit nejlépe všechny najednou a na dobu alespoň 14 dnů. Pouhým pozorováním po konzumaci bez této pauzy se nevypozoruje naprosto nic. Další komplikací je používání nesprávné kosmetiky při eliminační dietě, což může ekzém spolehlivě udržovat, i když potraviny jsou vyřazeny správně.

2. Skutečně vhodná kosmetika na daný stav ekzému

Volba kosmetické péče je vůbec nejdiskutovanější záležitost v různých diskuzích a babských radách. Je velmi důležitá, ale sebelepší kosmetická péče nezmůže bez těch dalších opatření všechno, ale pokud je na daný stav ekzému používána i vhodná kosmetika, je napůl vyhráno. Nejčastějšími chybou je volba promazávacích mastí tam, kde je potřeba léčit (zánět na kůži, infekci). Stává se také často, že kosmetika není tolerována, dítě na ni má reakci a rodič to nepozná. Zběsilé střídání různých typů a značek kosmetiky také nepřináší ovoce. Velmi často jsou děti nevhodně koupány v promašťujících koupelích, ačkoli jejich kůže potřebuje léčit, ne pouze promazávat, někdy naopak vysušující koupele u chronického ekzému vedou ještě k většímu vysušování kůže. Těch chyb, kterých se rodiče dopouštějí, je bohužel mnoho.

3. Režim atopika

Ahoj,

dole na stránce máte vy, jako uživatelé, možnost vidět administrátory těchto stránek a tedy i možnost jim přímo napsat interní poštu. Jak ale takovou interní poštu napsat, aby se váš dotaz, prosba o pomoc, návod a apod. co nejdříve vyřešil?

Pokud se dotazujete na konkrétntí uživatelku, bazar, inzerát, diskuzi, otázku, příspěvek, profesionála, album, fotku apod. VŽDY mi prosím zašlete i LINK na VĚC, které se váš dotaz nebo prosba týká, tj. ten horní odkaz, který se vám zobrazí v místě, kam píšete www. - proveďte kopii tohoto linku a zašlete mi jej v IP.

např. Ahoj, mohla bys mi poradit, jak mohu upravit svůj inzerát v bazaru? http://www.modrykonik.cz/bazar/detske-suknicky-saticky/q7db/zkouska-inzerat-admin/

Konkrétností a zadáním veškerých linků, odkazů, loginů apod. si my všichni zrychlíme naši komunikaci mezi sebou a vše tak bude rychleji vyřízeno během 1-2 zpráv.

Děkuji vám všem za spolupráci a věřím, že nám všem se díky tomuto urychlí společná komunikace 🙂

Chcete, aby vašeho chlapečka nebo holčičku fotografování bavilo a aby z výsledných fotek vyzařovala pohoda, radost a příjemná atmosféra? Chcete zachytit osobnost vašeho dítka tak,  aby byly snímky co nejpřirozenější?

 V dnešním článku se dozvíte 10 tipů jak na to.  

1.Připravte děti na to, že je budete fotit

 Než sáhnete po fotoaparátu, avizujte to dětem předem. Mluvte o hře na fotografa a modela nebo modelku. Děti se budou těšit a rychle docílíte toho, že si na foťák ve vašich rukách zvyknou a vy budete mít šanci pořídit přirozené fotky, na kterých budou vaše děti uvolněné a sami sebou.

 2. Uděláme fotky pro taťku, babičku nebo dědu

 Motivujte děti tím, že fotografiemi následně překvapíte a obdarujete ty, koho mají nejvíce rádi a na které se těší. Jejich chuť do focení to zvětší a nebudou moci dospat dne, kdy budou fotky babičce a dědovi předávat. 

    Je odpoledne 6.října 2011 (den před mým genetickým termínem), jdeme s přítelem a dalšími přáteli na pozdní oběd. Přítel se po pbědě chystá jet pracovat někam do čech, do místa vzdáleného asi 300 km. Před odjezdem mu říkám: " Ty odjedeš a já začnu beztak rodit. Smějeme se... A víš, že mám zítra ten genetickej termín?  On: " Prosímtě nestresuj za 3 hodiny jsem schopnej dojet k tobě. ... Pusa a šáteček, kápla mi slza.... Odcházím v poklidu domů, mám to asi 300 metrů. 

   Večer si telefonujeme, mám strach, že začnu rodit a nikdo tady pro mě nebude. Přítel mi říká, že náš velice dobrý kamarád Kája je nonstop na telefonu, že mě odveze a sám dojede za 3 hodiny, musí to přece stihnout, jsem prvorodička a budu rodit třeba celej den... 😀  Hm, OK, jdu spát...

   Je ráno 7.října 2011, 8:30 hodin, vyspinkala jsem se do růžova. Celá svěží si ještě v pelechu zapnu počítač, umýt se půjdu až pak, jsem závislák a honem něco potřebovala kamarádka. Tak vyřídím korespondenci, vstanu, a hle, co se to děje, já mám trošku mokrý kalhotky, popadá mě stres, nic mě nebolí, jdu na záchod, vyčůrám se, dále už ze mě nic neteče, tak hygiena, sebekultůra atd. Honem spěchám k internetu a hledám svoji kamarádku, je to zdravotní sestra, není tam, píšu sms, ať tam rychle dojde, že se něco děje a já jsem sama... Řekla jsem jí, co se mi přihodilo, mám si dát pod sebe zrcátko a zkusit na něho ukápnout, když tam budou bílý tečky, tak je to plodovka a rodím. Zamrazilo mě. Tak dle pokynů dřepím nad zrcátkem. Juchůůůů, kapka, tak to zkoumám a žádný tečky, jsem v klidu.

   Tentýž den 9:15 hodin, jdu opět na malou, zjišťuji, že jsem trochu zašpinila, znovu mě popadá panika a alarmuju kamarádku. Kamarádka říká, ať zavolám na porodní sál, že se přijedu ukázat, že to může souviset s porodem. OK, sestra mi do telefonu říká, ať si pohnu. Já si nic nepřipouštím, ale bojím se úplně všeho. Volám partnerovi, že se asi něco děje, že určitě rodím. Partner říká: "Prosím tě, zavolej Kájovi, jeď do porodnice, já teď nepojedu domů, nic se neděje, tak a z porodnice mi zavolej, jestli rodíš nebo ne a jestli jo, tak hned sedám do auta a jedu k tobě.

   9:30 Volám Káju.... "Kájo, musíš mě odvézt do porodnice, já asi rodím!!!" Kája: " No, to je v prdeli, já teď jedu do čech za Mirou (to je můj partner), už jsem 200km od tebe, ale na telefonu je Lukáš (náš známý, ne tak dobrý kamarád), neboj se já všechno zařídím, neboj se". Zavěsil. za minutu mi volá Lukáš: " Luci, ty už rodíš?" Já: "nevím". Lukáš: "Mám přijet, chceš odvézt k doktorovi?" Debilní dotazy!!!!  Domluvíme se, že dojede ke mě v 10:00hodin, musím si ještě nachystat nějaký věci a oblíknout se....

   10:00 Lukáš zvoní. Nevěřím tomu, že bych měla rodit... Jdu ještě čůrat. Mrknu na tašku do porodnice, vezmeme ji sebou pro všechny případy, leží na ní kočka a je celá chlupatá, beru teda ještě vysavač, donesu ho do chodby. Položím ho, chci ho zapnout do elektriky, v tom mě chytnou "poslíčci". Říkám Lukášovi, že to musí vysát, že mám poslíčky a hned tak to nepřejde, posledně mi trvali 2hodiny.... ha ha ha Lukáš vysává kočičí chlupy a moje bolesti jsou po 10minutách.

Nošení dětí prospěje všem

Dnes nám připadá zcela samozřejmé, že miminka patří do kočárku. Jenže opak je pravdou. Po celá staletí, co se lidstvo vyvíjelo, se matky obešly bez kočárků. Vystačily si s vlastním tělem a kusem látky. Mnoho kultur tuto šátkovou tradici drží dodnes a západní kultura se k tomuto trendu začíná pomalu ale jistě vracet. Důvod je jednoduchý. Nošení prospívá oběma stranám, a to ve všech ohledech.

Vztah matka - dítě je základním kamenem osobnosti dítěte. Utváří se v něm primární důvěra ke světu a sám bývá prototypem budoucích vztahů. Pro matku i dítě je zcela přirozené cítit svou vzájemnou blízkost, teplo, slyšet tlukot srdce. Devět měsíců je totiž dlouhá doba, po kterou byli tito dva jedno tělo, jedna duše. Náhlé rozdělení je sice přirozené, ovšem pro oba alespoň zpočátku řekněme šokující.

Drobeček si najednou musí zvyknout, že teplo netvoří máma, že kolem je spousta prostoru a zajímavých věcí. Novopečená matka se zas musí srovnat s tím, že dítě reaguje na podněty zvenčí a projevuje se zpočátku pouze pláčem. Každá matka se musí probojovat strachem a obavami, zda je děťátku dostatečně teplo, zda jej nic nebolí či není hladové. Je prokázáno, že dítě s matkou komunikuje hlavně neverbálně, jen jsme si za poslední staletí zvykli toto tak trochu přehlížet.

Nošení dětí a vliv na jejich vývoj

Nošení dětí je i dnes běžnou součástí přirozeného života mnoha národů, zejména v Africe a Asii. Děti tráví většinu času s matkou, doprovází ji při denních činnostech. V Evropě tato tradice postupně zanikala od dob našich prababiček, a to díky vynálezu kočárku. Ale i v Evropě si některé národy (např. Rumuni) tradici zachovaly a nosí děti dodnes. S postupným rozvojem modernizace a ekonomickou vyspělostí západní Evropa odkládala šátky a přiklonila se k transportování dětí v kočárcích.