Zajít si na piknik s grilováním nebo opékáním špekáčků do pražských lesů už není problém. V rámci Projektu čisté a zelené Prahy, Pro zdravé město vzniklo v lesích hlavního města Prahy několik piknikových míst.

Ke standardnímu vybavení patří ohniště, dřevěný piknikový stůl s lavicemi a odpadkový koš, případně koš s pískem. U každého piknikového místa pracovníci Lesů HMP průběžně doplňují i dřevo. Nicméně doporučujeme si donést dřevo vlastní, protože se může stát, že ho již spálil jiný návštěvník.

K rozdělávání ohně v ohništích na piknikových místech udělil Odbor ochrany prostředí magistrátu hlavního města Prahy výjimku. Podmínkou ovšem je, aby se návštěvníci lesa chovali podle stanovených pravidel. Návštěvníci piknikových míst se musí řídit návštěvním řádem, který mimo jiné obsahuje informace, za jakých podmínek je možné v ohništi rozdělávat oheň.

Mezi základní pravidla patří:

• oheň smí rozdělávat osoba starší 18 let
• je povoleno grilovat v doneseném vlastním grilu
• zákaz sypání i zdánlivě chladného popelu do lesa a okolí piknikového místa
• zákaz zakládání nových ohnišť
• zákaz rozdělávání ohně v silném větru a suchu
• zákaz lámání a řezání dřeva v lese (povolen je sběr spadlých suchých větví
• zákaz znečišťování, odhazování odpadků
• zákaz užívání piknikového místa v nočních hodinách
• zákaz nadměrného hluku
• povinnost uhasit oheň před odchodem

Případný nepořádek na piknikovém místě je možné zdarma nahlásit na Zelenou linku hl. m. Prahy - tel. 800 100 000

10 dní po porodu............ zážitky jsou ještě čerstvé a přitom odleželé abych se o ně mohla dělit

30.5. v 16 hodin mi paní doktorka nabídla pomoc s popohnáním porodu a to Hamiltonem a já tedy, že jo.

ve 20 hodin jsem si říkala, že by se mohlo začít něco dít, že manža už pomalu končí v práci a zítra je poslední termín na májové dítě a já májové moc chtěla................ ve 20:30 se něco pohnulo a přišla jakási bolest která připomínala nastupujující menses...........za hodinku jsem si při venčení psa dělal s manželem legraci, že už asi budeme rodit a je tedy potřeba psa pořádně vyvenčit............. ve 23 hodin jsem si začínala být jistá že to opravdu přijde ale pořád to byla pohodička takže jsem manžu poslal spát, aby byl na porod pln síly. Pro moji překvapivost usnul a docela rychle................ ve 2 ráno jsem jej budila, aby zavolal do porodnice jestli mají volno, pobalili jsme co bylo potřeba vzali psa a jeli ke tchýni, aby jej pohlídala, to jako když by to náhodou trvalo dlouho 🙂 pak jsme se ještě zastavili u kamarádky v trafice pro pití a zavtipkovat, že jedeme rodit a vyrazili směr FN Bohunice. Manža na můj popud zaparkoval na Jihlavské............ děsně blbej nápad............ a procházkou jsme hledali porodní................. z té strany jsme šli prvně a po tmě se to opravdu blbě hledá. Na příjem jsme přišli něco kolem půl 4 a pak začal kolotoč. Napojili mě na monitor který nebyl vůbec dobrý, malý měl ozvy jen kolem 10-20 a tak rychle na box, kde mi přes můj velký protest dali kanylu, hnus velebnosti nesnáším jehly a napojili na monitor, který skrz mě dali malému na hlavičku, takže moje představa o tom jak budu na standartu chodit na WC byla ta tam. Žádný WC ani sprcha nepřicházela v úvahu a já stejně neměla sílu ani na jedno. Během hodinky jsem se ze 2 prstů otevřela na 10............ bolesti byly muka, ale jak řekne každá matka na to se rychle zapomíná a není to to jediné co bolí.................na 4 zatlačení byl malý venku, nezvládla jsem to sice bez nástřihu, ale jak řekl pan doktor je to jen malé šití a šil 2 metrovou nití 😀 No musel zašívat i čípek tak asi proto tolik materiálu 😀 .................. po porodu jsem byla moc unavená a šťastná, že to máme za sebou a jsme zdraví a krásní, ale láska k miminku?......................... holky to se nerodí s miminkem to se učí s každou minutou kterou s ním strávíte takže žádný stres jestli jste normální když vyleze a jediné co cítíte je úleva od bolesti a radost, že jste oba přežili. Asi po 2 hodinkách maminko odvezli a manžel odešel domů a mě tekly slzy skrz to že odchází............... ten koho miluju jde pryč, domů a nechá mě tu samotnou s tím mrnětem které skoro neznám. Pak přišla PA a nahnala mě do sprchy a na WC a ještě chvíli ležet na JIP ............. měla jsem větší ztrátu krve. Asi v 10 jsem se dostala na pokoj kde jsem odpočívala do 13 hodin bez Richarda a od té doby děláme jen pokroky. A láska?............ ta už je tu dávno s náma a milujeme se všichni 3

Váhala jsem, zda popsat svůj druhý porod, když jsem lenoch ten první loni nepopsala, ale napravuji vše co jsem minule nestihla..kojením počínaje, psaním článků konče-)

Rodit jsem měla patnáctého a tak jako u Vojtíška..i druhé miminko se nechystalo na svět včas a vidina toho, že budu do Neratovic jezdit obden a neustálé dotazy okolí "tak co" mě nesmírně vytáčely a pokaždé, když jsem si přečetla, že někdo z květnových maminek porodil, málem se mi vhnaly slzy do očí. Poslední týdny už jsem stejně skoro nespala, převalit se z jednoho boku na druzhý vyžadovalo pomalu jeřáb, hormony se mnou mlátily, no hrůza. Nicméně přítel slíbil, že se pokusí dokončit zakázky a projekty do práce ještě než porodím, protože po zkušenosti s Vojtíkem, kdy jsme šest neděl nespali, si byl jist, že už nic neudělá. I já jsem se snažila už 14 dní dopsat asi 6ti stránkovou observaci do školy..ale byla jsem tak unavená a vzteklá, že jsem psala každý den tak odstavec, někdy ani to ne. Nicméně na jednom serveru, kde popisovali, že vnitřně člověk musí mít věci "hotové" a srovnané v hlavě, aby porodil, mi bylo zřejmé že to dopsat musím (a taky jako  příteli, mi bylo jasné, že jestli mimino nebude spát, poslední na co budu mít náladu, bude psát nějaké nesmysly do školy). Takže jsem ten nesmysl dopsala v noci na středu, neb jsem od čtyř stejně nemohla spát.

Ve středu večer jsme si šlo lehnout už asi v deset a přítel z legrace říká "dneska v noci prosímtě neroď, jsem unavenej". Miminko bylo samozřejmě vtipálek a v 1.45 slyším lehké "LUP", tak jsem si říkala, že už asi blbnu, neb to vrzání jsem slyšela posledních pár dní..s očekáváním jsem každou noc čekala, kdy že mi prasken ta voda. Chvíli na to mi po noze začal téct teplý potůček...nadšením jsem vyskočila a vylila si další vodu do postele. K nemilé radosti jsem vzbudila přítele, ať dojede pro maminku a zaplula jsem do sprchy, dát se trochu do pucu, když nás čeká příchod miminka. Kontrakce zatím nic, tak jsem si říkala, že nebudeme spěchat. Jen co jsem vylezla ze sprchy, nastoupily bolesti po šesti minutách. Zavolala jsem do Neratovic a k mému potěšení měla službu PA která byla u mého porodu minule, sdělila jsem jí tu milou skutečnost a že se na ně těším! (bůhví co si o mě asi tak mohli myslet). Babička mezitím dorazila, věci jsem již měla dávno zabalené, jen rodný list partnera jsem přibalila a šla jsem si ještě udělat snídani, přeci jen, bůhví kdy porodím a do té doby umřu prvně hlady-)) Přítel i tchýně na mě koukali jak z jara. No a jeli jsme. Přítel si pochvaloval, že zase rodím krásbě v noci, že máme silnice prázdné, ale jinak se tvářil dost mrzutě (byl unavený, chtěl spát..a já si rodím, že) Prosila jsem, ať dává pozor na výmoly, neb tentokrát mě ty boelsti šly hrozně do kříže, sedělo se strašně nepohodlně. Už předem jsem hlásila, ať laskavě kouká u té odbočky na Neartovice brzdit už nahoře na kopečku, neb jakékoliv brždění či zatáčení v tom břiše bylo cítit. Také jsem hlásila, že až dorazíme, potřebuji mězi kontrakcemi, které už byly po 3-4 minutách stihnout dolézt k výtahu.

Dojeli jsme k nemocnici a kupodivu nebylo skoro kde zaparkovat, nakonec jsme našli místo přímo na parkovišťátku před vchodem. NIcméně, to by nebyl můj přítel, aby nenacouval, zastavil, vypl motor, otevřel dveře od auta, zjistil, že není rovnoběžně s těmi parkovacími čárami, a tak zase nastartoval, dorovnal a zacouval až k lampě, motor opět vypl. Nicméně tašku do porodnice jsem měla v kufru, který díky těsnému nacouvání nešel otevřít. Já jsem zrovna přestala mít kontrakci..a přítel tedy zase nastartoval, popojel dopředu, vylezl, vyndal tašku, ne že by ji nechal na chodníku, ale dal jí na zadní sedadlo, nalezl zpět! do auta a zase zacouval aby byl souměrně s ostatními auty. Jak toto nesnáším když mi nic není, tak teď jsem měla chuť ho roztrhnout..tak jsem suše oznámila, že až si dohraje s autem, ať za mnou dorazí, ovšem popár metrech ani ne na vrátnici jsem dostala další kontrakci, takže jsem to tam odfuněla a došli jsme do výtahu (ta noční nemocnice má svoje kouzlo) a vyjeli jsme nahoru.

Tam mě přivítala moc milá porodní asistenkta Helenka Fridrichová, napojili mne na monitor, kde teda ty kopečky zase moc neskákaly, ale bolelo mě to fest. Byli jsme třetí porod a než mne vyšetřili, tak přijímali další rodičku. Pan doktor Budka mě vyšetřil, oznámi, že jsem na 4 cm a že se mám jít ubytovat a pak že bude koupelna a příprava, že to nebudeme zdržovat. PA Květa s kterou jsem mluvila po telefonu nakoukla, pozdravila mne a s Helenkou utrousily, že teda jsou zvědavé, čí paní porodí dřív. Na pozadí jsem slyšela naříkat rodičku, která dorazila přede mnou a chudák teda trpěla. Chytla mě další kontrakce na chodbě a jak jsem si potichu vydýchavala musela jsem se zasmát, jak jsem se sesynchronizovala s hekáním té paní na porodním sále. Měla jsem štěstí, byl volný opět ten stejný dovujlůžák i ta stejná postel, jako loni u Vojtíška, tak jsem měla radost. Převlékla jsem se do košile a šla do koupelny. Minule jsem nic z toho nestihla. Na klysma jsem se těšila, neb jsem den předem trpěla zácpou, takže jsem uvítala, že mne nebude tlačit ještě něco navíc. Přítel čekal někde na chodbě. Proběhla jsem pak zpět do pokoje a na wc a pamatuji, jak mi PA říkala, hlavně mi neporoďte do záchodu. Po minulé zkušensoti, kdy mi nejlíp bylov  bolestech na wc, jsem si to pamatovala a po návštěvě toalety na mne přišly ty opravdové velké kontrakce. Nevěděla jsem, jak na tom jsem, ale říkala jsem si, že pokud to bude jako minule, tak už je to asi ono..že to je nějaký fofr..tak jsem po čtyřech přelezla napůl do sprcháče..přeci jen druhý porod je statisticky malé číslo na to, být v rození profík a že lepší se je pos..ve sprše, než plácnout mimi do mísy, že. Nicméně PA mi ještě v koupelně dala instrukce, že pokud na mě přijde velké tlačení, že mám pro ni poslat přítele..Přítel ovšem..byl..někde..rozhodně ne na pokoji a se mnou v koupelně. (později jsem se ho ptala, kde že to proboha trčel, prý se převlíkal a bylo mu blbé budit tu druhou maminku co už na pokoji s miminkem spala). Paní se mi budit nechtělo, na vypínač, kterým se volá sesterna jsem nedosáhla, kontrakce byly festovní a já je snažila vydýchávat.

Jelikož mám ráda soukromí a bolela mě ta mizerná kostrč, tak jsem na porodním lůžku nechtěla moc dlouho být, a tak jsem kontrakcím nechala volný průchod, až jsem najednou ucítila hlavičku. Mým snem bylo vždy porodit si hezky na čtyřech..což se mi teď krásně dařilo, nikdo mě nerušil, byla jsem tam jen já a miminko, pohoda. Sáhla jsem si mezi nohy a ucítila hlavičku, tak jsem se v duchu zasmála, že tedy nevím, nevím, ale asi brzo bude mimi venku..a tak tedy zkusím jednu kontrakci rozdýchat a pokud nikdo do další kontrakce nedorazí, tak se do toho opřu. Dorazila však PA, která se mnou nebyla jen z toho důvodu, neb šla zjistit, jeslti už je volný porodní sál, a říkala, že jí tu porodit nemůžu. Jelikož byla naprosto úžasná, tak jsem si řekla, že to teda zkusím, vstát a netlačit..že by z toho holka měla asi chudák problém, kdybych to mimčo pleskla o dlaždičky (ba ne, já bych si jej chytila, ale ta představa plesknoucího mimina o dlaždice mne v tu chvíli opravdu napadla a pobavila). PA mi dala ruku mezi nohy aby mi podržela tu deroucí se hlavičku a došly jsme na sál, přítel se někde vynořil. Vylezla jsem si na lůžko, dvakrát zatlačila a miminko bylo ve 4.55 venku. Bylo to krásné. Měla jsem tolik energie, že jsem komunikovala s přítelem i porodní asistentkou, a jelikož vedle se také rodilo, personál měl fofr, užili jsme si to krásně ve třech (čtyřech). I na příteli bylo vidět, že známé prostředí i situace ho osmělily, i na něm jsem viděla, že si to víc užívá. Miminko mi dali na břicho, ustřihli pupeční šňůru a PA jelikož věděla, že nevíme co čekáme říká: " A jaká že máte ta jména? Já jí odpověděla, že Kryštofa a Karolínku. A ona na to, já už vím co to je, je to...a pak koukla na přítele a ať se prý podívá tatínek. Já jsem nějak už slyšela Kryštofa..už proto, že tu holčičku jsem tak moc chtěla..a bylo mi jasné, že to ani napodruhé nevyjde. A přítel povídá - Je to Karolínka. To jsem byla úplně paf. Malou pak ošetřili, zvážili a já jsem se tentokrát nestyděla říct si, že bych chtěla vidět placentu, byla mi ukázána, prima věc-). Pan doktor pak přišel, zkontroloval a zkonstatoval, že to mám na jeden steh, zda chci umrtvení. To mne potěšil, neb minule mi nikdo nic nenabídl a šili mi víc stehů a to tedy bolelo. Nicméně jeden steh jsem řekla, že to vydržím a dalo se to. Všichni mne děsně chválili jaký to byl fofr a i na příteli bylo znát, jak je na mne horzně pyšnej, že jsem to tak krásně zvládla. Tentokrát jsem Káju chtěla mít stále u sebe, koukala na mne svýma velkýma očima a byl to opravu krásný pocit.

Minulý týden odvysílaný pořad ČT Máte slovo http://www.ceskatelevize.cz/porady/10175540660-mate-slovo/ s tématikou povinného očkování , ve kterém jsem opět slyšela přední odborníky tvrdit stále dokola ty samé věci, způsobil, že jsem se vrátila k přemýšlení o tom, co a jak se s malou dělo a co to způsobilo. A opět se vynořila otázka, jak jsem to jako matka mohla dopustit, jak jsem mohla přehlížet všechna varování, která ke mně organismus mého dítěte vysílal, jak to, že jsem jí takhle nechala ubližovat. Milenka totiž od počátku jevila jasné příznaky, že očkování snáší špatně. Od nevysvětlitelných několikadenních bojkotů kojení a vůbec přijímání stravy v období aplikace prvních dvou dávek hexavakcíny, přes těžkou reakci na 3. dávku, vysoká horečka provázená hypotonií ( naprostá hadrová panenka), po které nejen následovala zvýšená nemocnost, ale také zastavení ve vývoji,( v 6 měsících se malá plazila po bříšku, svižně se takto pohybovala po celé místnosti, po té reakci na očkování zůstala v tomto stádiu další 4 měsíce, do desátého měsíce nezačala lézt ani sedět, teprve po zahájení rehabilitace pomocí Vojtovy metody se stav začal zlepšovat), až po aplikaci mmr vakcíny, po které už přišla ta encefalitida, která skončila smrtí. Otázka, jak jsem tahle varování, tyto následky očkování mohla přehlížet, jak jsem mohla v očkování pokračovat, je nasnadě. V první řadě, abych ze sebe nedělala jen oběť, jsem byla fakt hloupá a zaslepená, neochotná více nad těmito věcmi přemýšlet a stát se třeba "tou hysterickou odmítačkou očkování", jen abych ochránila své dítě. Ovšem druhým důvodem, proč jsem to svojí holčičce udělala, ačkoliv jsem ji moc milovala a chtěla pro ni to nejlepší, byla přesně ta slova a vyhlášení odborníků, která stále dokola zaznívají a zazněla i v tom pořadu. Všechny ty zavádějící polopravdy kolem očkování, všechny ta A bez B a C a D, všechna ta bagatelizace vedlejších účinků a všechno to popírání, že vakcína může mít některé následky, přičemž kdyby se tyto příznaky sledovaly a lékaři si je vůbec dokázali s očkováním spojit, pak by mohly být varováním před dalším očkováním. Ovšem je možné, že není pro odborníky žádoucí nechat se až na výjimky čímkoliv varovat před dalším očkováním, protože kdyby měly být všechny varující příznaky brány vážně, těžko bychom dosahovali tak vysoké proočkovanosti, takže v tzv. zájmu většiny je zřejmě potřeba některé děti obětovat. Kdybych si tenkrát postavila hlavu už po těch prvních varujících příznacích a další očkování odmítla, byla bych za nezodpovědnou matku odmítačku, ale také se nemuselo stát nic z té hrůzy, co přišla po tom posledním očkování. Všechna ta naznačovaní, že ti, kteří varují před možnými nežádoucímu účinky očkování, jsou jen hysterické osobnosti libující si v šíření poplašných zpráv. Přesně tohle mi řekl lékař, když jsem projevila podezření, zda by očkování nemohlo Milence nějak ubližovat, nikdy za celou svou praxi nezažil, že by očkování mělo nějaké trvalé následky bla, bla, bla.
Dnes když slyším, jak podobným vyhlášením většina běžných lidí věří, jde mi mráz po zádech a mám vztek na ty, co je s takovým klidem a sebejistotou prohlašují.
Celým tímto dlouhým příspěvkem jsem chtěla říct, jak záslužná je práce každého, kdo se snaží tuhle demagogii aspoň narušit, kdo jde na trh s vlastní kůží, aby se tohle změnilo a sama vím, jak nepříjemné to může být, byť např. proti vystoupení v pořadu paní Jílkové je moje sdílení našeho příběhu na netu a v diskusích jen slabý odvar. Milenčin případ ukazuje, jak je to celé špatně (nemyslím nyní jednotlivá očkování jako taková spíš celý ten systém plošného povinného očkování vnucovaného prakticky všem) a všichni, kdo se snaží to změnit, zasluhují díky.

1. Kočárek

2. Pláštěnka na kočárek

3. Moskytiéra na kočárek

4. Plymo do kočárku

5. Deka do kočárku

6. Zimní fusak do kočárku

Tak jsme se ani nenadáli a máme tři princezničky 🙂 Verunka se narodila na Velký pátek, 22.dubna ve 12:45, ve 35tt. Měla 2620 g a 46 cm.
 Její příchod a svět byl trochu nečekaný. I když možná to všechno začalo už skoro týden předem. To nám přijely na návštěvu babičky. Moje mamka s mojí babičkou. Přijely v neděli a my s manžou jsme se snažili využít hlídání a pondělí a úterý jsme po práci strávili po nákupech. Naše oblíbené výjezdy do IKEA...pak další obchodˇák s nábytkem, OBI, potraviny no měla jsem toho dost.A měla jsem při pochůzkách po krámech pocit, že nemůžu chodit a že vnímám tlak na konečník...říkala jsem si že to je ale hloupost.  Každopádně ve středu dopoledne jsem byla objednaná na kontrolu k doktorce. Už tam jsem se vlekla, zpátky jsem jindy čtvrthodinovou cestu absolvolala skoro třičtvrtě hodiny. Na kontrole sice všechno v pořádku, ale mimčo otočené hlavou nahoru (dvě předešlé KO byla už hlavička dole)a DR se teké zrovna ptala, jestli už máme vybranou porodnici, a poučila mě co dělat když nejdříve praskne plodová voda. TAky mě našla nejaký bakterie tak na to dala léky. Jako na potvoru jsem jí na dnešní kontrole moc nerozuměla (pro nezasvědcené před 2 měsíci jsme se přestěhovali do Německa) tak jsem šla z kontroly mírně v rozpacích. Třešinkou na dortu bylo, že plánovanou prohlídku porodnice právě na tuto středu jsme zrušili, jelikož zrovna přijeli do Německa manželovo kolegové z Čech a naplánovala se grilovačka. Mě nebylo večer moc dobře, ale přikládala jsem to únavě. Taky jsem jedla jak bezedná, i mamka hlásila, že mě nepoznává. No bylo mi to trochu podezřelé, cítila jsem podbřišek, tak jsem si slíbila, že ve čtvrtek budu konečně jen ležet, když máme to hlídání. SIce jsme chtěli především dovybalit a zařídit věci co se dělají s holkama těžko, ale co naplat. Ovšem ve středu večer když jsem šla spát, jsem měla něco co podezřele připomínalo kontrakce a nakonec jsem začala krvácet. DOst mě to vyděsilo, že nejsem na porod připravená, miminko není otočené a tak vůbec. Manža zůstal obdivuhodně v klidu, moc mi pomohl, takže i přes mojí touhu okamžitě vyrazit do porodnice jsme šli spát. V noci jsem měla nepravidelné bolesti, krvácení se zdálo, že k ránu ustalo. Tak mě manža ráno dovezl jen k mé doktorce. Byla tam sice jiná, ale to není podstatné.Ta nemohla najít důvod krvácení, chtěla nás hned poslat do nemocnice, nakonec po důkladném utz a kontrole čípku, řekla že je vše v pořádku, tedy až na to krvácení 🙂.

Večer se ale situace opakovala,bolesti jsem už musela prodýchávat a během noci se z nich staly pěkné celkem pravidelné kontrakce. Už jsem moc nespala. BYla jsem z toho unavená, hlavně tím, že jsem nevěděla, jestli mám chtít rodit nebo ne, když bylo mimčo neotočené. Nevěděla jsem jestli mám kontrakce se snažit podpořit nebo jim tak nějak bránit. No každopádně ráno mě manža naložil a jelo se do porodnice. Moje Dr měla volno. Jeli jsme do té vzdálenější, kde je ale dětská klinika, tak nějak pro všechny případy a také jsem měla takový nějaký pocit, že bych raději neměla snídat. I když jsem měla pořádný hlad, to mi bylo pak už jasné, že prostě rodím. V porodnici udělali monitor a utz, miminku bylo dobře,
vše ale záviselo na tom, co na to všechno čípek. Ten byl zkrácený a otevřený, kontrakce neustávaly, miminko se nijak na posledni chvili neotočilo, no tak bylo rozhodnuto,že jdeme rodit císařem. Zhruba v tenhle moment jsem začala břečet a přestala asi tak druhý den :-/. Bylo to tak desně na rychlo (i když jak jsem psala ani jsem raději ráno nejedla, dokonce i něco jako tašku do porodnice jsem honem ráno balila) jenže stejně jsem tomu do poslední chvíle nevěřila. Uspat jsem se nechala jen částečně, abych mohla miminko vidět, ale moc příjemný zážitek to nebyl. Jak mě tak napojovali na všechno možný, dali přede mě plentu a přestala jsem ovládat tělo zhruba od pasu dolů, chytla mě děsná panika. Nemohla jsem vůbec dýchat,měla jsem potřebu všechny ty hadičky vytrhat a utíkat pryč.No nešlo to 🙂 nakonec jsem se uklidnila tím, že jsem si začala zpívat ukolébavky, co zpívávám holkám. Třeba i Verunce to maličko usnadnilo příchod na svět.

 Viděla jsem ji asi 2 vteřinky, pak ji odnesli a manža šel s ní. Nejdřív ho vyhodili, potíže s dýcháním, ale pak začala plakat konečně, tak udělal i pár foteček a Verunku odvezli na JIPku. Já si přála být z toho stolu co nejdřív pryč. A tak děsně moc mi chyběl ten úžasný pocit úlevy, když je mimčo konečně venku, ta spousta úžasných pocitů,které se prostě dají zažít jen při narození miminka. V tomhle směru jsem cítila takové velké nic. Tak moc mi chyběly ty dvě hodinky s miminkem na sále, tak moc mi chybí na miminko civět a přiblbe se při tom usmívat.  Veřte nebo ne, na porod jsem se moc těšila, chtěla jsem ho zodpovědně zvládnout a užít si ten fascinující pocit potom. Zatím mě fascinuje jak dovede jizva děsně bolet a jak příšerně se člověk může nudit když jen leží na zádech a kouká do zdi a nikomu pořádně nerozumí. 
Verunka je na JIPce, dýchá s přístrojem, správně by tu měla být do termínu porodu, takže 5 týdnů, ale tolik to snad prý nebude.

14.3.2011 skoro po roce snažení pozitivní test - huráááá

15.3.2011 znovu testuji, opět krásné dvě čárečky na testu

17.3.2011 na ultrazvuku je vidět malá tečička, asi to bude naše mimi. Zároveň je tam i hematom, takže fasujeme Utrogestan, odběry krve

21.3.2011 kontrola stavu "tečky", která je větší, první fotečka...HCG stoupá...další odběry krve

30.3.2011 další kontrola, zatím je vše v pořádku, tečká má 8mm, Ultrogestan budeme brát až do 12tt

12.4.2011 na UTZ je vidět krásné 2cm miminko, 8+2 tt, termín předběžně stanoven na magické datum 20.11.2011