Ahoj, jmenuju se Veronika a ráda bych Vás pozvala nakouknout do mého života. 

Je mi 25 let, mám dvě rozkošné a hlavně zdravé dětičky a báječného manžela. Letos mě čeká už poslední semestr na vysoké škole.🙏 

Více se můžete dozvědět i na mém instagramu @vavrova_veru, kde budu ráda za každé vaše sledování. 😊 

Tak konec reklamy 😀 a teď se pojďme vrhnout na povídání o mém prvním těhotenství. 

S manželem, v té době ještě přítelem, jsme zatoužili po rodině v polovině roku 2017, a tak jsme se domluvili, že se začneme snažit a necháme tomu prostě volný průběh a nějak to dopadne. V polovině června 2017 jsme odletěli do Ameriky na měsíční dovolenou. Pravděpodobně jsme se domů nevraceli ve dvou ale už ve třech. V Americe jsme měli úplně jiné myšlenky a to byl nejspíš klíč k úspěchu. 😀 Otěhotněla jsem tím pádem měsíc na to, co jsme se rozhodli, že se začneme snažit. Ve čtvrtek 27.7.2017 jsem si brzy ráno udělala těhotenský test, který jak už správně tušíte, byl pozitivní. Myslím si, že teď mi dá za pravdu minimálně půlka ženských, že i když si to moc přejeme a ono se to nakonec povede, zalije nás takový ten pocit “to jsem nečekala, co bude teď?” 😀. První co jsem udělala bylo, že jsem volala manželovi. Teď zpětně mě mrzí, že jsem neviděla jeho reakci, že jsem si nepočkala až přijde z práce, a já mu to oznámím nějakým “originálním” způsobem. Každopádně jsem z jeho hlasu vycítila takovou chvilkovou slabost a nadšení. Ještě ten den jsem se objednala na gynekologii. Můj doktor měl zrovna dovolenou. V době kdy jsem ho nejvíc potřebovala. 😀 Sestra mi navrhla, že mě objedná k doktorovi, který ho zaskakoval. Nebyla jsem z toho nadšená, ale chtěla jsem to mít potvrzený, tak jsem souhlasila. Když jsem tam šla na kontrolu, doktor mi řekl, že tam vůbec nic nevidí a že těhotná rozhodně nejsem. S tím jsem nesouhlasila, a tak jsem si nechala udělat test z krve. Když jsem tam odpoledne volala, sestra mi potvrdila, že těhotná opravdu jsem a objednala mě k mému doktorovi za 3 týdny, že už to určitě vidět bude. Po dvou týdnech, mi na kontrole doktor těhotenství potvrdil a bylo už i srdíčko. ❤️ To byl tak silný moment, kdy jsem si opravdu řekla ,,tak ty fakt budeš máma”. Ale aby tady vše nebylo zalité sluncem, tak vám povím i pár špatných chvilek. Zhruba kolem 8tt mi začaly šílené nevolnosti, né takové, že bych chodila 1-2x denně zvracet, ale takové, že jsem minimálně do 16tt převážně bydlela v koupelně a okupovala záchod. Zvracela jsem všechno co se dalo i co se nedalo. Zhubla jsem 8 kilo, které jsem postupně (hned jak se mi udělalo lépe) poctivě nabírala zpět. Každopádně jsem přežívala na přesnídávkách, kterých jsem snědla nespočet. Nic jiného jsem nemohla pozřít. Nezabírali mi žádné vymoženosti co by mi pomohli proti nevolnosti, nejlepší lék byl čas, který plynul tak strašně pomalu. 😀Ale dost stěžování, vraťme se k tomu hezčímu. Ve 13tt jsem byla objednána na první screening, kde nám paní doktorka zkontrolovala miminko, které nám krásně rostlo a dozvěděli jsme se, že z té naší malinký lásky bude holčička. (U nás v rodině se krom mě, rodili jenom kluci, takže to bylo slávy, když zjistili, že přibude do rodiny holčička). 😍 Byl mi stanoven termín porodu na 2.4.2018. Ve 14tt jsem se registrovala do porodnice v Podolí. Neváhala jsem, že bych rodila jinde. Chodila jsem tam k panu doktorovi H. kterého jsem chtěla mít i u porodu. Mému gynekologovi jsem oznámila, že na kontroly až do porodu budu chodit k panu doktorovi H. do Podolí. 

Pan doktor H. je hrozně fajn chlap a dá se říct, že jsem se i na ty kontroly těšila. 😀 Nikdy se mi nestalo, že bych tam čekala déle než půl hodiny, za což jsem byla ráda i teď u druhého těhotenství (o tom ale příště). Hlavně když jsem si tam povídala s maminkami, které tam někdy čekaly i přes hodinu. Následoval druhý screening, který vyšel dobře a nebyl žádný problém. Kolem 25tt jsem byla objednaná na test cukrovky. Na internetu (jak to dělá asi každá nastávající maminka) 😀 jsem si hledala co mě všechno čeká. Četla jsem různé názory, převažovali spíše ty, kde stálo jak je to nechutný a že se to vůbec nedalo vypít apod. Šla jsem tam tedy se smíšeným pocitem. Podle mě to nebylo nic hrozného, přirovnala bych to k rozpuštěnému hroznovému cukru, hoooodně hroznového cukru. 😀 Na další kontrole jsem se dozvěděla, že cukrovka je v pořádku a tím pádem jsem mohla pokračovat v přísunu všech dortíků a různých sladkostí. 😀 Ve 27tt jsme byli objednaný na 3D ultrazvuk. Povím vám, to bylo tak roztomilé vidět tu naší potvůrku jak si lebedí. Jestli některá z vás uvažuje, jestli má cenu jít, tak za mě rozhodně ano! Nelituji ani jedné koruny co jsme za to zaplatili. Ve třetím trimestru mě a melounek čekal třetí a tím pádem poslední screening ve 32tt. Opět vyšel krásně a Julinka rostla tak jak měla. Všechny hodnoty byly přímo ukázkové. 

Domácí jogurt vyrábím už delší dobu a recept jsem si vymazlila k jednoduchosti. Když jsem s výrobou jogurtu začínala, našla jsem spoustu informací, které mě celkem odradily. Zdálo se mi, že výroba jogurtu je velmi náročná a budu k ní potřebovat spoustu věcí, jako třeba jogurtovač a kuchyňský teploměr. Speciální nádobí se mi opravdu nechtělo pořizovat.

Narazila jsem naštěstí i na jednodušší způsoby, ale postupy se i tak lišily. Tak jsem se rozhodla, že to prostě nějak zkusím a uvidí se. 

A jogurt se celkem povedl hned na první pokus. Ideál to sice nebyl, ale po pár úpravách postupu už byl jogurt skvělý!

K výrobě jogurtu používám jen to, co už mám doma! 

S výrobou domácího jogurtu mi často pomáhá i syn, a je to pro nás skvělá zábava. Jogurt vyrábíme večer a necháme odstát přes noc. Ráno pak máme skvělou snídani. Jogurt je skvělý s čerstvým ovocem, domácí marmeládou, ale i samotný.

Když se zapomeneme venku a doma nic uvařeno a ani téměř žádné zásoby.

Znáte to? Dopolední procházka s dětmi se lehce protáhne. Děti si samy hrají na hřišti se svými kamarády a my maminky si chvíli oddechneme, a zapředeme se do hovoru s kamarádkou. Řešíme naše klasické každodenní starosti s dětmi. Co už umí, co už má umět a ještě mu to moc nejde. Třeba jak jsem včera mého broučka po chvíli zvláštního ticha chytla vysmátého na pátém schodu.

Zkrátka řešíme samé důležitosti a najednou udiveně civím na mobil a říkám si: ,,mankote, to je hodin, rychle domů!” Je skoro poledne a já letím domů se synem v kočárku, sotva dech popadám.

Na dnešek jsem si nějak zapomněla naplánovat co uvařím k obědu. Tak přemýšlím nad nějakou rychlovkou, protože nám oběma už kručí v břiše. 😉 Rychle umyji a nakrájím jablíčko, aspoň malý předkrm.

Při pohledu do lednice se moc neraduji, sice působí uklizeně, to mě potěší, ale je to tím, že je celkem prázdná. Takže výběr k vaření dnešního menu – nic moc…

No ale přece jen něco popadám. Máslo, parmezán, vajíčka. Ve špajzu najdu vločky a těstoviny. A hlavně za oknem mé oblíbené bylinky, které úžasně doladí jakékoliv jídlo. Bez bylinek bych snad ani nedokázala uvařit.