☹ holky, tak nejprve všem co nám držely palečky moc moc děkuji a prosím mačkejte dál ještě není vyhráno, ale první souboj Verča zvládla dobře. Byly to strašný celí dva dny plný bezmoci, vzteku slz a čekání a čekání a ted je to taky divný jsme doma a Veru nikde 😒
Ve středu ráno jsme vyjely směr Praha cesta byla docela v pohodě jen v Praze šilená kolona a skoro hodinová cesta přes Prahu no hrůza slunko už pálilo a VErča se vzbudila a řvala a řvala. No nic méně  v nemocnici jsme byly něco po desáté a začlo kolečko vyšetřování. Chudinka byla po cestě celá propocená ke všemu ani pořádně nejedla a do toho měření, vážení, ekg, braní krve , echo, rtg no hrůza, ale byla staršně hodná všichni jí strašně moc chválily. Nejhorší bylo čekat na pokoj dostaly jsme ho až ve 4 hodiny odpo takže jsme do té doby byly nachodbě malá už protivná chtěla spát tak střídavě spala na mě  a na  manželovi. První šok přišel na echu kdy doktor řekl, že nálezy se mu nelibí že jsou horší než minule a  že se ještě  domluví co vůbec budou Verči dělat. Další konzultace s lékařkou nebyla o nic povzbudivá když mi asi 3 x zoopakovala , že tento zákrok je hodně těžký a že Verča má ty těžší srdeční vady, ale nic měně nám bude držet palce.Ve čtyři teda hurá byly jsme na pokoji sice klid nebyl , ale aspoň jsme nemusely  stát pořád na chodbě. Večer přišlo první rozčarování výsledky z moči byly pozitivní na Leukocyty bílé krvynky takže s e musí udělat odběr znova chudina už měla pipku pěkně červenou , ale pořád byla moc statečná.Noc stala za prd Verča tedy usnula kolem půl 9 nešlo jí tam zabrat a ještě kluk 10 měsíců vedle na postýlce asi byl zvyklej chodit spáti později než mi tak dělala docela vyrvál¨. Já jsme tedy moc nespala možná nervy nebo nevim, ale pořád jsem se budila a chodila k postýlce pozorovat Verču taky nervozní, že nemáme tu dychací podložku. V pět poslední mlíčko, ale Verunka nechtěla bumbat tak musela být sondováná sestřička nevěřila svím vlastním očím jen se vztekala při zavadění a při tom když jí tam střikala čajík a mlíčko tak jen odevzadaně ležela. No holt prdelka už je zvyklá 😒 Další pokus o moč se podařil a když přišla sestra tak jsme se jí patala a prý je vše negativní tak jsem si odechla , ale v zapětí došla doktorka stím že tam nález je a že jesště pojedem na sono ledvin ☹ Tak jsme jely ty naštěstí v pořádku tak že nás na tu operaci vezmou. V 11 hod došel doktor co bude Verču operovat a to byl další šok, podrobně nám pospal co jí chou dělat a zase nezapoměl jak vážná tá operace je a že ať počitáme stím že jak ůspěšnost tak i přežití činí jen 50% ☹ V tu chvíli jsme jen řvala a řvala.Ve 12 hod nás přišly premedikovat dát léky na ukliděnní a , že do půl hodinky půjdeme na sál. Jenže nic se nedělo léky  začaly působit a Verča byla jak na nějaké uklidnujicí droze jen  pořád něco mlela byla tak sladká jen sjem ji pořád s manželem dlachnily 🙂 Jenže pak nastal zlom a léky co mají uklidnovat začaly působit naopak a to bylo něco hysterickej pláč kterej nešel uklidnit ani když se nosila ani v kočárku a to celé asi půl hodiny. V jednu konečně tedy , že jedem . Dovezly jsme ji na sál kde nějaká sestřička na tu naši sestřičku spustila co tu chceme at se obrátime zpět na oddělení, že raní operaci mají s komplikacemi zase na sále a neví na jak dlouho. To bylo šilené takže zpět na oddělení. Verča naštěstí usnula tak byl na chvilku klid. Pak se nám přišly omluvit , že si ze sálem nerozuměly , že oni volaly že nás vezmou že to smrdělo že tu operaci odloží a sestra to pochopila , že máme jet. Další hodina čekaní a druhej pokus se něco po druhé jelo znovu. Tentokrát došla sestra  se zelenou hadrou do které  vzala Verunku jen jsme viděla ty vypleštěné očička jakoby říkaly mami  pomoc.Poslední pusa na čelíčko a zpátky z prazdným kočárem ☹ Zbalily jsme si věci a valily ven na vzduch. Pak jsme se rozhodly jet do prahy byly jsme  v obchodáku u anděla a nakupovaly Verunce oblečení kočička má super šatky z HM pak super klobouček z CA atd.....Operace měla končit někdy kolem osmé takže v sedm jsme byly už zase před operačním sálem abychom to neprošvihly., Bylo to šilené čekání, hypnotizování dveří.Jsem nachodila snad nejvíc km  jen jsme se modlila a pořád opakovala , že to bude v pořádku. V devět hodin vyjelo prazdné lehátko z Jipu a jelo na operařní sál tak jsem si říkala to je určtě pro Verunku takové velké jak pro dospělého a na něm bude ležet takové malé tělíčko. Ale super, že jed postel to znamená , že VErunka žije. A taky že jo za další ani né pul hodiny vyjelo z operačního lehátko a na něm spicí tělíčko naší malé vypadala krásně i přes všechny hadičky co jí čučely z nosu pusy všude vypadala krásně spinkala a nic jí nebolelo. Doktor jí dýchal ručně  po cestě a já jen koukal na tu malou hlavičku co koukala z lehátka. Pak sní zajely na pokoj. Jeden doktor vyšel asi za 5 min a že doktor o nás ví a že nám pak příjde říc, ale že musí říct že to byla nad očekavaní krásná operace. Doktor dorazil až za dlouho kolem desaté . Zoopakoval, že operace byla bez komplikací, ale že musely vyměnit celou jednu chlopěn takže má Verrunka umělou chlopěn a ještě udělat asi 4 zákroky . Je v umělém spáku a chudinka ještě má otevřený hrudníček prý se to tak dělá. No  a co je ted nejhalvnější hlavně žádné pooperační komplikace a že jich může  být, ale já věřím že nebude. Plicní hypertenze se o něco zlepšila , ale pořád je 3x vyší než u zdravého dítěte , ale prý má velkou šanci bud sama a nebo s podporou léku aby se jí to spravilo a dalším řešením nechtěl mluvit. Pak ještě má trochu problém s rytmem srdíčka takže bud se to taky samo upraví a nebo budem muset být  voperován kardistumulátor. No je to šilený ,ale my pořád doufáme že to bude v pořádku a jedině co tam tedy budeme muset brát léky na ředění krve , ale to se zvládne. TEd jsme  doma , malá je v umělém spánku a voláme si raní stav byl stabilizovaný a bez komplikací další telefonát večer 😉

Naše Veru je velká bojovnice dneska je 4.7.2010 a právě přesně ted ve 12hod 30 min má  půl roku života za sebou a já doufám a pevně věřím, že velkej kus před sebou. Dnešní stav je nad očekavání dobrý malá je probuzena s umělého spánku jen trošku ještě oblbá prášky na uklidnění , už  je odpojena od dychacího přístroje, má vytáhlé dreny a zašitý hrudníček a už zkoušejí dávat mlíčko sice sondou a malá přes noc zvracela , ale prý i toto chce čas. Taky jí už vysadily jedny prášky na podporu srdíčka  a i plíce vypadají dobře.Tak jen tak dál Veru 🙂

První setkání s VErunkou na Jipu nebylo nejlepší setřička nás zavedla na pokoj ve kterém bylo nějaké dítě které strašně zuřilo  , když jsme přišly blíž byla to naše Verunka☹  Když mě viděla jen koukala jak jsme promluvila tak sputila šílenej vyrvál šílený její hlas byl někoho jiného a takhle vzteklou jsem jí nikdy neviděla. Ležela jen v plíně na ní ruzné kabely  přes celé bříško šilená jizva a jen vyhaslé oči které na mě koukaly. Ze začátku to byl velky boj pomalu jsem se jí nemohla ani dotknout aby nezačala plakat ani nakrmit se ode mně nenechala prý to děti dělají je to jejich vzdor , že je tam rodiče nechaly a že jim dělaly něco nehezkého. Ale každým dnem se zlepšovala a zlepšovala a i náš vztah byl zase lepší a lepší . Po 14 dnech nás převezly na dolečení do Brna a po týdnu tam nás pouštěly takže po třech týdnech jsme valily domů.Propuštěni jsme byly jen díky tomu, že jsem se naučila píchat injekce dvakrát denně s léky , které pro začátek na chvilku Verča bude potřebovat. Dneska je to přesně měsíc a nikdo by nevěřil že Verunka podstoupila tak těžkou operaci. Jediné co tu operaci připominá je krásně se hojicí jizva na hrudníčku a její tikajicí uměla chlopeň🙂)))

Měcíc  jsme si užily doma a bohužel v září nás čeká zase hospitalizace , měla by se  obejít bez nějakého zákroku jen tam budem na nasazování léku, máme velký tlak na plíce. Doufám, že zaberou jen  léky už nechceme pod kudlu !!!!

Ve čtvrtek večer jsme ještě stihla zajit s brácho a manžou do hospody,ale už jsem měla občas slabé bolesti ale strašně nepravidelně, třeba jednou za hodinu a podobně, šla jsem domu dřív ať se trochu prospim,ale od pulnoci už mi spat nešlo, né že by to nějak olelo,ale furt jsem musela čurat nebo to přišel stah tak jsem byla docela unavena, rano jsem se vrhla na manžela, že miminko vyženeme 🙂 Jenže ani po te žádna velka změna, třeba jednou za 20 min, pak za 10 pak zas za 20, tak jsem se šla projit k mamce, tam jsem si naložila vanu,že to rozhodne, nechtělo se mi funět před Ninuš, přijemný to už nebylo, ale žádna velka bolest taky ne, vana to nerozhodla, ještě kolem pul 12 jsem pořád nevěděla, jestli mam jit do porodnice nebo ne, tak jsem zavolala manžovi, že za pul hoďky budu doma zajdeme se podivat do obchodu a pak do porodnice,kdyžtak mě pošlou zpatky. Skočila jsem ještě vyvenčit mámě čoklici, sice jsem některou kontrakci musela trochu rozdychat tak pořad pohoda největší. Když jsem došla za manžou, tak jsem jen oznamila, že se na ten obchod už asi necitím, že pujdeme rovnou, vezmeme kočar a udělame procházku,je to 10 min pesky(teda v normalnim stavu 🙂,ještě jsem si doma na chvili sedla, než se Ninuš nachystala a šli jsme, no sotva jsme vylezli před barak chytla mě jedna bolestivější tak jsem se zastavila a manža hned jestli nemame jet radši autem tak jsem řekla že ne,ušli jsme 100 metru a dalši co jsem se musela zastavit, tak jsem teda řekla, že radši tím autem. Ani sednout do auta jsem si nemohla musela jsem chvilku počkat takže jsem kousek jela v kleče...to už jsem si řikala, že to přece jen poslíci nebudou... dojeli jsme do porodky kolem jedne. Porodni asistentka mě prohlidla a řika no čipek je ještě velky,ale už to dokažu roztahnout na 3cm, to se mi protočily panenky, protože už mi bylo nepříjemně a vzpomínka na šílenou bolest u prvního, která trvala 6 hodin po příjezdu do porodky a to už jsem tenkrat byla otevřena na 4-5 cm, tak řekla, že mi ještě natoči monitor, Ben zatim odjel sehnat hlidaní pro malou,ale nějak si špatně rozuměli se sestřičkou on ji řekl ať zavolam a ona mi vyřidila, že dojede nebo mam zavolat, tak mě hezky přepasaly naproti takové krásné slečně co tam byla jen na poradně, hezky namalovana oblečena si tam četlačasopis a tvařila se jakoby nic, a ja koukala na ten její monitor a připadlo mi že ji tam skačou šileny kopce a ona nic, já naproti tomu jsem vypadala jak šmudla jen tričko a ponožky zakryta tim zelenym hadrem a skoro žádnej kopeček a to jsem si občas musela oddýchávat a říkat huuu ale jen tak v duchu, bylo mi trochu trapně tam dělat divadlo 🙂  Pak přišla pani doktorka, že se teda na mě podívá, no sahla do mě zrovna hezky v kontrakci a jen oznamila za chvilku jdeme rodit jste na 7-8 cm, tak to ve mě hrklo na jednu stranu radost bude to rychleji na druhou panika nedaj mi epidural,rychle jsem psala kamardce co je PA a slibila mě odrodit, že už to asi nestihne ja ji sms v 13:47, on mě 13:42že už jede, manža furt nikde, tak mě usadili do křesilka, že vyplnime papiry ohledně jmen, začly mi tect slzy, že jsem tam sama, že takhle jsem si to teda nepředstavovala, žádne masaže zad utěšovaní atd... pak jsem řekla, že ještě musiím na zachod, no a jak jsem si sedala tak mě teda chytla už jedna bolestiva, to jsem si řikala,že nevstanu, po cestě ze zachodu druha to jsem se opřela o zeď a rozdychavala, pak volam manžovi, kde teda je a mezitím dofrčela Blanka ta co mě měla rodit, manža úplně v klidu, že je ještě s malou, že jsem přece měla volat a že ta sestřička řikala, že nemusíme spěchat, tak jsem řekla, že teda spěchat musí, že jsem na 8 cm, tak řekl, že tam za 20 min bude(byl,ale už bylo po akci 🙂.... došourala jsem se dopokoje a Blanka  mi pomohla na stul, mezitím ještě volala moje mati jestli teda  rodim nebo ne a ještěmuj tatínek to už vzala Blanka a ja si krásně zařvala, protože to už jsem měla tlak na konečník. no pak mi rupla vodu a na další dvě zatlačení byla Nelinka na světě, bez nastříhu natržení, narodila se krásně čisťoučka hned jsem ji dostala na prsa kde se přisala,nechali jsme dotepat pupečník,přisála se a pak si ji vzaly na zvažení a změření tak jsem volala manžovi kde teda je a on, že už je tam, tak jsem jen oznamila, že pozdě a že má další dceru(do poslední chvíle jsme nevěděli jestli to bude kluk nebo holka). Když jsem kontrolovala telefon tak jsem zjistila, že od tatova zavolání a Nelinky příchodem na svět uplynuly jen tři minuty, tak to měl malem v přímem přenosu 🙂 Pak už jsme si užívali nového člena rodiny. Porod to byl opravdu rychly a krásny, všem bych přála takovou pohodu a tak zlaté miminko. Měla jsem strach jestli dokažu milovat někoho tak strašně moc jako Ninušku,ale moje srdíčko se zvětšilo a zaplnila ho Nelinka. Opravdu není nic krásnějšího než být máma

Byla sice drobounka 2,9 kila 47 cm a narodila se ve 14:17, ale krásnoučka zatím je to zlaté miminko a doufám, že jím i zůstane. když mě v pondělí pouštěli a ja uviděla Ninušku, přišlo mi, že vyrostla o 20 cm a strašně dospěla, na sestřičku je zatím moc hodna, říka, že je to naše Nelinka chce na ni pořád koukat nebo ji chovat, tak snad se to nějak zvladneme, zatím říká, že ji má ráda a i to tak vypadá 🙂

26. týden těhotenství

Vaše miminko se dostává do fáze, kdy bude podstatně rychleji růst. Mezi 26. a 29. týdnem se budou dít mnohé zásadní změny. Miminko je teď velké celých 36 cm – měla byste cítit jeho pohyby každý den.
Tep miminku klesl na průměrných 150 tepů za minutu (u chlapečků je to o něco vyšší než u holčiček).
Má už zcela vyvinuté modré oči a často je otevírá. Jsou již téměř plně vyvinuty – sítnice se skládá ze čtyř vrstev, které jsou přítomny již při narození. V těle se mu stále usazuje tuk.
Mozek miminka se i nadále vyvíjí. Vytváří se nervové dráhy pro sluchové vjemy a také lze v mozku zachytit reakce na případný dotek.
V plicích se vytvářejí alveoly a také rostou průdušky, i když budou muset ještě dozrát. Dítě i nadále získává kyslík stejně jako živiny - pomocí placenty, ale stále provádí dýchací pohyby a nacvičuje tak dýchání.
Dítě již má přibližně takové proporce (poměr délky rukou, nohou, trupu a hlavy), jako novorozenec. Kůže již není průhledná, ale má načervenalý nádech. Fungují mazové a potní žlázy. Miminko je velmi hubené – nemá vytvořenou žádnou zásobu podkožního tuku - tukové zásoby si bude muset ještě vytvořit. Na pažích a nohou je již normální množství svalové hmoty.
 

Co se děje ve vašem těle

Jednou z mnoha věcí, o kterých s vámi před těhotenstvím pravděpodobně nikdo nemluvil, je mimovolný únik moči, problém, se kterým se setkává přibližně polovina těhotných žen. Způsobuje ho zvyšující se tlak dělohy na močový měchýř a nejčastěji k této nepříjemnosti dojde, když se smějete, kýcháte či zakašlete. Jestliže máte tento problém (známý též jako stresová inkontinence), používejte speciální tenké vložky a cvičte Kegelovy cviky na posilování svalstva pánevního dna. Nepříjemné symptomy provázející těhotenství – jako jsou inkontinence, zácpa, hemoroidy – jsou důvodem, že velká většina těhotných žen nevěří, že se jejich tělo ještě někdy vrátí k normálu. Ale můžeme vás ubezpečit, že tyto nepříjemnosti většinou zmizí co nejdříve po porodu.

V tomto týdnu by Vám měl lékař doporučit tzv. zátěžový test na diabetes.
Zůstat v kondici během těhotenství by mělo být Vaší prioritou – pomůže Vám to lépe snášet Vaše den ode dne kypřejší tvary (nehledě na rostoucí váhu). Dobrou zprávou je i to, že Vám dobrá kondice usnadní porod, navíc se po něm mnohem lépe dostanete zpátky do formy.
Nikdy se nepřepínejte, hlavně si s tím teď, když Vám již roste bříško, nelamte hlavu – aby Vám cvičení přinášelo užitek, nemusí být nijak zvlášť náročné.

Každodenní lehká zátěž, kupříkladu chůze, Vám umožní zůstat v kondici. Výborné je rovněž plavání, voda Vám pomůže nést větší váhu – zkuste se přeptat, jestli v bazénu u Vás náhodou neprobíhají hodiny aqua-aerobiku pro těhotné.
Vhodná je těhotenská jóga, pilates nebo můžete vyzkoušet těhotenský tanec, například orientální břišní tanec nebo stále populárnější indický tanec. Ne nadarmo se říká, že tanec a ženy patří k sobě. Probouzí v nich totiž ženskost a něhu, což k mateřství zcela jistě patří.

Mějte však vždy na paměti, že ne vždy můžete dělat to, na co jste byla zvyklá předtím, proto se vyhýbejte fyzicky náročnému cvičení v horku, vždy pijte dostatek tekutin. Pokud chodíte cvičit, upozorněte instruktora na to, že jste těhotná. Pokud si nejste jistá, zda a jak můžete cvičte, konzultujte to se svým lékařem či porodní asistentkou.
Jak jsme psali dříve, rozhodně byste měla poslouchat především svoje tělo a nedělat nic proti své vůli – není-li Vám dobře, přestaňte. Je to Vaše tělo, a nikoho jiného.

**************************************************************************************************************

26. týden těhotenství:

Tak abych si v tom po letech udělala trochu pořádek a taky, protože jsem na neschopence a mám najednou hromadu času, začala jsem datlovat do PC, co máme zdárně za sebou:

červen 2005: vysazení HA, jelikož se moje nožka podobá nožce nějaké stoleté babrdlinky

duben 2006: dali jsme sbohem i Pharmatexu. Po sedmi měsících bez antikoncepce se můj cyklus změnil, MS začalo předcházet několikadenní špinění a ve mě se probudily moje badatelské sklony, vrhla jsem se na měření BT, musím říct, že to bylo zábavné a zajímavé sledovat nejrůznější souvislosti. Všechny moje křivky byly bifázické, no nádhera :o) To jsem ještě netušila jak tím budu později nápomocná k určení diagnozy.

květen 2007: spermiogram OK, hormonální profil - všechny hormony nízké, ale prolaktin vysoký, přesto folikulometrie prokázala ovulaci, na prolaktin jsem dostala Mysalfon. Jeho hladina ale neklesala, tak jsem byla odeslaná do Endokrinologikého ústavu, kde pan doktor „podivín, amatér" či jak ho nazvat, zjistil, že je prolaktin v normě a tudíž nemá, co řešit a vrátil mě bez ohledu na to, že x-předchozích odběrů vyšlo nad limit, k mému doktorovi. Chudák, tomu jsem zamotala hlavu, u něj byly výsledky opakovaně vysoké. Takže jsem do března 2008 vyzkoušela Dostinex a Parlodel.

březen 2008: vstupní prohlídka v CARu znovu prokázala zvýšený prolaktin a to opravdu hodně 130 ng/ml, takže jsem do čtveřice všeho dobrého vyzkoušela pro mě největší ze všech prolaktinových sajrajtů Medocriptine, byla zjištěna trombofilní mutace heterozygot MTHFR, spermiogram OK :o)

červen 2008: laparoskopie, hysteroskopie – zjištěny na obou stranách rozsáhlé srůsty, levá strana v pořádku, ale pravý vejcovod hůře průchozí se známkami chronického zánětu, což mě nepřekvapilo, když tomu v 15 letech předcházelo prasklé slepé střevo se zánětem pobřišnice a následně ileus. Bylo mi doporučeno odstranění pravého vejcovodu po 1. neúspěšném IVF.

Jak jsme se snažili o malého bobíska!

                Bohužel se našel mezi mnou a přítelem určitý problém  a bez odborné pomoci by jsme se vůbec nedočkali! Snad už se konečně zadařilo a našemu bobískovi, kterého mám v sobě, se bude u nás líbit a vydrží až do samého konce porodu 18.1.2011.

                Začali jsme se snažit už v roce 2009 kdy jsme v listopadu podstoupili IVF s metodou ( ICSI ), po zavedení dvou embryí, které byly po 2 denní kultivaci, se bohužel v 5 tt přestaly vyvýjet a zůstaly pouze prázdné gestační váčky bez žloutkového váčku pro vznik plodu. Ten čas jsem to nesla strašně bolestivě!!! Díky příteli a blízké rodině jsem to zvládla, vůbec jsem neměla sílu se pouštět do dalšího pokusu a chtěla jsem to vzdát a smířit se stím, že budeme bezdětný pár.  Začátkem ledna jsem musela podstoupit revizi. Při hospitalizaci v chomutovské nemocnici jsem dostala velkou sílu a řekla, jsem si, že když mohou být těhotné romky, které v lednu chodili s napíchnutými infúzemi ven kouřit. Řekla jsem si NE! Přece musí existovat nějaká spravedlnost, když mohou čekat miminka takovéhle ženy , musím to jednou dokázat i já! Přeci jsme víc zodpovědnější a mimíska si moc přejeme!

Druhý pokus IVF metoda ( ICSI ) 5 denní PK          

     Při druhém pokusu jsme se s doktorkou dohodly, že nastoupím na dlouhý protokol, aby se mi vytvořilo víc kvalitních vajíček. Začala jsem stimulovat od půlky února a koncem dubna šla na odběr folikulů. A taky že to pomohlo, vytvořilo se víc kvalitních vajíček.  V Sanatoriu jsem řekla embryologovi, jaký jsem měla posledně problém, a sama mi nabídla, že teda necháme PK na 5 dnů, aby viděli, jak se vyvýjejí a jak to zvládají. 1.5.2010 jsme si jeli do Prahy pro naše embroušky, dokonce vydrželi ještě další dva, které mi dali zamrazit do zálohy.

13.5. jsem byla na odběrech hcg, jehož hodnota byla 994, hodnota byla dost vysoka na 13. den.

Ti co mají děti, mi dají za pravdu, že je dost těžké zabavit batole, které je v období, kdy to samo ještě neumí, ale už má nakročeno směrem, kdy to půjde. Osobně se toho nemůžu dočkat, večer co večer ulehám a říkám si, už aby vydržela alespoň sledovat pohádku, nebo si kreslit, nebo vůbec, dát mi chvilku klidu (asi se netýká rodičů batolat klidnějšího rázu, ale podle mě si to zažila každá maminka po příchodu domů z porodnice – kde najít čas si alespoň vyčistit zuby, že?!).

Momentálně žehnám tomu, kdo vymyslel modelínu. To je vážně super výtvor, hlavně ta pro batolata, co se nelepí na nábytek a koberec a kdyby předci, tak po nějaké době na vzduchu ztvrdne a problém je vyřešen. Naše Niki u ní vydrží celých 20 minut. Hurá! Nejkrásnější je, když se jí začne dožadovat. To vypadá nějak takto: „Maminko, maminko, molínu“. Chvilku přemýšlím, po ránu mi to trošku trvá a po dalším naléhání, pochopím oč jde a jdu do pokojíčku pro molínu, tedy modelínu. Patří k ní jakási vykrajovátka různých tvarů, ty musím vyndat taky, jinak by molína upadla v nemilost.

Po té co Niki obdrží ode mě modelínu několika barev a udělám z ní placky, odcházím a ponechávám jí svému osudu. Já si konečně vyčistím ty zuby, převleču se z pyžama a pokusím zkulturnit. Pak rychle připravuji snídani, jsou to hoňky, nemyslete si. Protože mezi tím co všechno tohle dělám, na mě Niki volá: „Maminko, podívat, udělala“. Tak vyděšená letím do pokojíčku co se děje, co udělala, představuju si počmáranou zeď, modelínu v uších, ale ne uf, Niki krásně vykrojila z modelíny houbu. Tak jí chválím a povzbuzuju ji k dalším výkonům. Za chvilku se ozývá: „Maminko, udělala, hezký, hvězdička“. Pak je dlouho ticho, tak toho využívám
a rychle dodělávám, co potřebuji. Už také vím, že pokud je ticho moc dlouho, tak se děje něco nekalého, ale to jsou povolené ztráty. A co jsou povolené ztráty?! To když se jdete podívat, co se vlastně děje a Niki září a když vás vidí, hlásí: „Maminko, molína, kulička“. Ano z modelíny je kulička, ale několikabarevná. Horší je, že u tohoto typu modelíny se těžko barvy oddělují, spíše vůbec. Nemůžu se na ní ani zlobit, vždyť jsem to byla já, kdo jí nechal si hrát bez dozoru. Tak jí trpělivě vysvětlím, že je to sice moc krásná kulička, ale že se to takhle nedělá. Kouká na mě, spíš mi asi nerozumí a pak odbíhá, dělat nějakou jinou neplechu.

Modelínu tedy moc a moc doporučuji, některá batolata u ní vydrží i déle a rodič, respektive maminka má nějaký ten čas navíc. Každopádně, kupte jí více, však víte „POVOLENÉ  ZTRÁTY“.

Další články najdete na http://vancurova.blog.idnes.cz/

24. týden těhotenství

Vaše dítě získává v tomto období sílu a obratnost tím, jak se začne v děloze otáčet a pohybovat se. Zadeček dítěte se začíná zakulacovat jak se v něm ukládá tuk. Hlava dítěte má již menší poměr než tělo.

Délka plodu (od hlavy po zadeček): 21 cm

Hmotnost: 400-700 g

Co je již u plodu vyvinuto

Vaše dítě nemá už kůži průsvitnou díky uloženému podkožnímu tuku, ale jeho kůže je červená a je vidět krev v kapilárách.

Tímto članek a vlastně i albem bychom chtěly trochu objastnit téma srdečních vad maminkám ,které  mají nebo se jim narodí dítě s nějakou srdeční vadou. A taky jim nějak pomoct  a říct , že v tom nejsou sami . Když bud v těhotenství nebo po porodu  je mamince řečeno, že její dítě není zdravé že má nějakou srdeční vadu tak se jí najednou zastaví svět a propadne panice a neví jak dál. Super je , že medicína  je už na takové vysoké úrovni , že se hodně srdečních vad dá operovat a dítě pak žije ůplně normální plnohodnotný život jen s jizvičkou u srdíčka. Ale ač si nic nenalháváme je to težké onemocnění a v tu chvíli ač neradi si musíme připustit, že začiná boj a to boj o život toho maličkého tvorečka. Člověk se musí obrnit  trpělivostí a říct si , že to prostě zvládne , že to vydrží. Připravte se na velkou lítačku po doktorech po nemocnicích , ale to vše jen kvůli tomu aby zjistily co nejlépe jak na tom právě to vaše srdíčko je. V lehčích případech a že jich není málo se jen naordinují léky a tělo si stou vadou pomůže a jen do diáře na prohlídku 2x ročně k zubaři si připíšete 2x kardio . Pak jsou vady kdy se musí přistoupit k operaci . Někdy stačí jedna někdy bohužel jich musí být víc. Ted zapoměnte na to já já , ale teď  jste tu pro to malé a to, že mu věřítě dělá zázraky, Takže co nejvíce sil a optimismu ve vašem boji s nemocí a co nejvíce zdravích srdíček. A až vám přiště bude někdo vašemu dětátku přát hlavně zdraví neberte to jako frázi 🙂) je to to nejcenější co člověk na světě má 🙂

Tak tady je některých srdečních vad

Popis koarktace aorty

Koarktace aorty patří mezi vrozené vývojové vady srdce a velkých cév. Jedná se o zúžení aorty, což je hlavní tepna odstupující ze srdce, kterou proudí krev vyživující celý organismus.

Zúžení se může nacházet na různých místech a od toho se pak odvíjí příznaky a stupeň závažnosti onemocnění.

Často se vyskytuje v kombinaci s jinými srdečními vadami a projevuje se brzy po narození.

Začínám mít zase choutky na další mimino, tak jsem se rozhodla se znovu v myšlenkách vrátit ke svému prvnímu porodu a podělit se. A i když ta bolest byla neskutečná, tak jsem hned po porodu oznámila, že do toho jdu klidně znovu 🙂

V Pátek 28.11. jsem byla v poradně v Podolí, přenášela jsem už 11 dní, takže se se mnou domluvili na vyvolání, a to v pondělí 1.12. Dříve to nešlo, protože malovali a otevírat sály měli až během neděle ☹ Pan doktor mi řekl, že porod se blíží a že si myslí, že do neděle porodím. Pokud by se tak stalo, mám volat 155 a ti mě odvezou, kde bude místo. Ale protože mi tohle bylo řečeno už 3x, tak jsem se zasmála a rozloučila se s tím, že v pondělí mě tam mají 🙂

Po kontrole jsem šla domů a měla jsem tak jednou za hodinu kontrakci. Ale myslela jsem, že jsou to poslíčci a nevěnovala jsem jim pozornost. Odpoledne jsem měla schůzku s paní grafoložkou, po cestě jsem se stavila v cukrárně, prostě pohoda jazz 🙂

Po 18h jsem dorazila domů a kontrakce byly častější - asi po 15 minutách. Začínaly být docela bolestivé, ale pořád jsem měla pocit, že jsou to poslíčci. Dala jsem si dort, který jsem si koupila a koukala na telku. Po hodině byly kontrakce po deseti minutách a byly teda už fakt dost nepříjemné, tak jsem je šla rozehnat horkou sprchou. Ale neodešly, naopak zesílily na 7 minutové intervaly. Kroutila jsem se na gauči a začala jsem zapisovat pravidelnost. Ale pořád jsem si myslela, že nerodím. Interval se zkracoval na 5-6 minut, volala jsem mamce, jestli kontrakce takhle strašně bolí a ta mi řekla, že rodím a ať okamžitě jedeme do porodnice. Mně se to ale nějak nezdálo. Byla jsem připravená na pondělí a najednou bych měla rodit už teď? No, ale asi v půl deváté jsem teda šla se dobalit - naházela jsem do tašky kosmetiku a pár chybějících věcí. Manžel volal do Podolí, jestli by nás i přes malování přece jen nevzali (měli pro akutní případy volné sály), ale tam řekli, ať jedem jinam. Tak jsme si řekli, že to risknem a pojedeme na blind do Krče. To už jsem opravdu trpěla a svíjela se bolestí. Po 22h jsme dojeli do Krče (a já si pořád myslela, že mě pošlou domů, že nerodím) a tam z nás nebyli nadšení. Bez ohlášení jsme je tam přepadli a určitě by nás poslali jinam, kdybych nebyla otevřená už na 4 cm. Kontrakce byly úděsné, po příjmu jsem si vyšlápla na porodní sály do 1. patra. Následovaly zase dotazy na mou anamnézu a pořád otravovali, jak se bude jmenovat holka, že to nemáme vyplněný. My ale věděli, že čekáme kluka. Porodní asistentka se mnou prošla porodní plán a musím říct, že mi bylo všechno jedno. A to jsem byla připravená na přirozený porod bez jakýchkoliv zásahů. Prošla jsem i klystýrem - zbytečně, protože jsem se několikrát vyprázdnila už doma, ale nebylo to nějak nepříjemný. Akorát, že v přípravně se mnou byla i jiná maminka, která čekala už čtvrtou holčičku a ta oproti mně neměla vůbec bolestivé kontrakce. Já tam trpěla a bylo mi trapně, že já se permanentně svíjím a ona jen tak sedí a občas vzdychne. Pak mě dali na porodní sál. Napíchli mi žílu a ládovali do mě vodu. Vlastně zpětně nevím proč. Žádala jsem epidurál, jinak bych tam asi omdlela bolestí. Nechávám si vrtat zuby bez umrtvení a nedělá mi to problém, ale porodní bolest mě opravdu zaskočila a bez epi bych nebyla schopná porodit. Během kontrakcí jsem nemohla vůbec dýchat, děsně jsem se třásla zimou a svíjela se opravdu neskutečně - anesteziolog se na mě tak soucitně díval a říká mi, že mám ty bolesti nějak silnější než ostatní. Kolem jedné v noci mi ho napíchl a to byla za chvilku úleva. Na monitoru lítala křivka mimo papír a já skoro nic necítila. Prostě paráda. Bohužel jen asi na hodinku. Napíchli mi vodu a já se pořád víc a víc otevírala, PA mě průběžně kontrolovala a manžel výborně pomáhal – podával vodu 🙂) Potom mi PA dala oxytocin a za chvilku jsem byla už na 8 cm, PA mi vysvětlovala, jak tlačit a zkoušela jsem to nanečisto a u toho mi masírovala hráz, abych mohla být bez nástřihu. Za chvilku přišla i s druhou porodní asistentkou a začala vše připravovat na porod. Já se nechápavě ptala: "To už jako budu rodit?" Jsem si myslela, že budu trpět jako prvorodička ještě několik hodin. A opravdu jsem rodila. Pak jsem ukázkově tlačila, musela mě nastřihnout, protože malej šel ven s rukou vedle hlavy, a za chviličku byl Willík na světě, ve 3.20h.Protože měl pupečník lehce omotaný kolem krku, tak ho radši hned odnesli, ale vše bylo v pořádku a malej byl a je krásný a zdravý miminko 🙂)

A když odešly obě porodní asistentky, tak jsem se podívala před sebe a viděla jsem svoje mezinoží jako v zrcadle – ležela jsem totiž v noci proti oknu. Mrzí mě, že mi syna přinesli až po 45 minutách, ale rozkojila jsem se bez problémů a nakonec zpětně, i když jsem prožila úplně jiný porod, než jsem čekala, na něj vzpomínám s láskou 🙂