Ahojte, tak to nase dieta uz ma rok!!! V novej epizode sa rozpravame s manzelom o tom, aky ten nas chlapcek je. Link najdete v mojom profile, ale epizody podcastu Jedna Mama najdete vsade tam, kde sa daju odoberat podcasty 🙂 iTunes, Spotify, GooglePlay a pod....

„Dva dny před porodem jsem si ve sprše všimla, že ze mě vypadl kus čehosi, co jsem nedokázala identifikovat. Že je to hlenová zátka, jsem vyčetla až později na internetu. Už se to blíží, hurá. Třeba ještě večer porodím, honilo se mi hlavou, ale dva dny byl klid po pěšině. Třetí den jsem se cítila nesvá, odpoledne jsem šla třikrát po sobě vykonávat velkou potřebu. Ačkoli jsem s ní měla v těhotenství trochu problémy, teď to šlo úplně samo.

Večer mě při koukání na seriál zvedla z polosedu pichlavá bolest v podbříšku. Pak se třičtvrtě hodiny nic nedělo, následně ale přišli první poslíčci v podobě tvrdnutí břicha a bolesti, kterou jsem musela prodýchat. Dobelhala jsem se do vany, břicho si polévala horkou vodou a bolesti gradovaly vesele dál. Tak začal můj porod. Voda nepraskla, píchla ji až sestra v porodnici. Pak se všechno rozeběhlo tak rychle, že jsem nestíhala, kde je vlevo a kde vpravo.”

Snad každá nastávající maminka přemýšlí nad tím, jakým způsobem jí začne porod a jestli to pozná, že už je to doopravdy tady. Případně, když už má nějaké děti, tak řeší, jak to všechno logisticky a časově zvládnout - odvést děti na hlídání a včas dojet do porodnice. Čím více se blíží termín porodu, tím více na to obvykle budoucí maminka myslí. Na internetu najdete různé diskuze a rady na toto téma, zaměří se na něj i dnešní článek.

Před tím než začne porod

Nastávající maminka si toho většinou ani nevšimne, ale její tělo se začíná na porod připravovat dříve, než se objeví jasný signál, že je porod tady (kontrakce, odtok plodové vody). Některé maminky jsou překvapené, když je okolí upozorní, že jim kleslo bříško a že určitě do několika dní porodí, zatímco jiné se tak těší, až budou mít porod za sebou, že se s blížícím termínem každý den sledují a porovnávají, jestli už jim bříško kleslo.

Poklesnutí těhotenského bříška znamená, že se hlavička dítěte připravuje na vstup do pánevního vchodu. S touto změnou přichází nutnost chodit častěji na záchod, protože děloha více tlačí na močový měchýř, ale na druhou stranu se nastávající mamince začne lépe dýchat, protože jsou méně utlačovány plíce. Což je ke konci těhotenství vítaná změna.

Každý má svůj příběh, a každý je jedinečný. Zde je ten můj „a-budeme-tři“…

Nejsem příliš sociálně-síťovo sdílecí typ. O to víc si to vynahrazuju v běžném životě, kdy se z každého problému doslova vykecám a každou malou radost prostě někomu musím říct. Nikdy mě nelákalo psát si blog, za to mi přišla přitažlivá představa spisovatelky s psacím strojem, která píše dechberoucí příběhy na chatě v lesích u praskajícího ohně a šálku čaje. Že bych už byla starší generace? Možná…

Pořád jsem si obraz píšící sebe nechávala zasunutý někde v koutku mysli a říkala si, že třeba jednou možná na mateřský… začnu konečně psát. Jen tak, pro radost. A k tomu se naučím nějaký nový jazyk, zkusím být kreativní a vymýšlet hry a bojovky pro svá dítka a prostě ten čas využijeme pro všechna naše přání. Vím, že jsem naivní a že budu ráda, když jakž takž uklidím, vyvenčím psa a zabezpečím prckovi aspoň spánek a jídlo, ale…nechte mi tu imaginární myšlenku ještě chvíli 🙂

I proto jsem si řekla, nač čekat na mateřskou, zkusme to hned! Sice nejsem v lesích, ale uprostřed zamrzlé Prahy a místo ohně mi tu praskají jen wafky, ale co…když příležitost dělá zloděje, proč ne náhlý nápad spisovatele 🙂?

A než se propracuju k vykreslení postav svých nevím-ještě-o-čem příběhů, zkusím psát o něčem, co prožívám – hádáte správně, je to těhotenství! A kam jinam než na Koníka, kterého znám ze své pracovní zkušenosti.

Hezky pěkně ale od začátku.

Život s naší Žofií, který si žijeme už pět a půl měsíce, je překrásný. Někdy náročný na organizaci, někdy s obrovským spánkovým deficitem, někdy v běhu a letu. Ale překrásný. Neměnila bych za nic na světě a myslím, že nikdo z naší rodiny. Bude z ní rozmazlený fracek  Protože ji mazlíme všichni a pořád. Jenže já už vím, že tímhle se děti nerozmazlí. I tohle jsem si přečetla v knížce, o které vám chci dnes napsat. O knížce S láskou o dětském spánku, kterou napsala maminka dvou holčiček, spisovatelka, antropoložka a spánková poradkyně Lenka Medvecová Tinková.

Tak třeba příklad pár minut starý, příklad z včerejšího “uspávání”. Už jsme přišli na to, že Žof možná nepotřebuje každodenní koupání z hygienických důvodů, ale kvůli večernímu rituálu určitě ano. Takže každý večer probíhá dost podobně. Trocha hraní a mazlení na posteli v ložnici, už nám svítí jen jedna lampička na nočním stolku. Taková předehra k usínání.

Následuje vana v koupelně, kdy vybije Žof zbylou energii kopáním a cákáním. Usušit, namazat úžasným tělovým mlékem s meruňkovým olejem od Radu, u toho trocha mazlení, hlazení, masírování. Žof končí svůj den v koupelně, s úsměvem.

Zapomeňte na návody a vytvořte si jeden vlastní, unikátní a originální pro vás a vaše dítě.

Z koupelnu jdeme zpátky do postele, kde už vypneme i lampičku a rozsvítíme maličké světýlka na drátku, která máme kolem čela postele. Žofinka je převléknutá do pyžámka, nakojím ji a jsou dvě možnosti. Buď, když je hodně unavená, usíná u kojení. Já ji nechám spát na polštáři v posteli a do její postýlky, do hnízda, ji přendám až když jdeme spát. Z postýlky jsme oddělali bočnici a postýlku přisunuli na mou stranu postele. A to potom, co jsem začala číst knížku S láskou o dětském spánku. Od té doby Žofinka lépe spí, méně se v noci budí a když už, někdy to skoro nevnímám, protože ji kojím v polospánku. Mém i jejím. Po pár minutách stejně usínáme. Obě dvě.

Dnes jsem ji přinesla z koupelny, nakojila a položila hned do hnízda v postýlce. Přimazlila si svého usínacího králíčka a začala svou oblíbenou hru s dudlíkem, kterou se naučila nedávno. Dudlík chytí a střídavě vyndává z pusy a dává do pusy. Různými konci  U toho si žvatlala a já jsem uklízela prádlo v přilehlé šatně. Za chvilku to Žof přestalo bavit a začala kňourat. Prádlo bylo uskládáno a tak jsem se vrátila za Žof do postele. Vzala jsem si ji k sobě na polštář, vrátila dudlík na své místo, králíka si k sobě přitiskla jak nejpevněji to umí a já jsem ji začala hladit.

Ahoj,

když jsme před pár dny dávali dohromady další nové/potenciální Poradny, měla jsem opravdu velkou radost, že tady budeme mít i Poradnu na téma: Neplodnost, léčba neplodnosti a PCOS

Neplodnost dnes trápí stále více žen, mužů i párů a hledají odbornou  pomoc v ordinacích lékařů, anebo v Centrech asistované reprodukce. Častokrát ale i přesto odchází s několika dalšími otázkami a potom využívají diskuze, zprávy a zjišťují více. I z toho důvodu se těším, že tady máme MUDr. Jiřího Emmera,  kterého se už od dnešního dne můžete v jeho Poradně na Koníku ptát na vše, co s touto problematikou souvisí. 

Jako ve všech Poradnách, platí i u této anonymita. Navíc jsou Poradny na Modrém koníku zdarma a díky veřejného obsahu pomohou i dalším, kteří hledají a řeší to stejné, co právě teď Vy. 

Věřím, že se Vám Poradna bude hodit a budete ji ke své spokojenosti hojně využívat.

Jennyska

Chcete předejít žárlivým scénám, až se vám narodí další člen rodiny? Bojíte se, že se děti nebudou mít rády? Chcete to vašemu staršímu broučkovi co nejvíce usnadnit?

Mám pro vás několik tipů, které se nám osvědčily:

Příprava před porodem

• Mluvení o miminku už v těhotenství – Mluvte o tom jak to bude u vás doma vypadat, až se narodí. Není dobrý lhát.
  (Klidně přiznejte, že bude mimi plakat, že budete mít míň času. Zmiňte i to pozitivní – že si budou spolu moct hrát a bude mít kámoše na celý život.)
• Uspořádání postelí – Připravte je přesně tak, jak budou, až se miminko narodí.
  (Obzvlášť pro batolata je dobrý udělat změny co nejdřív, ať mají čas si na nový „zasedací pořádek“ zvyknout. Snažíme se snížit počet negativních změn na minimum.)
• Příprava dítěte na noční pláč – Nebojte se to zmínit a navrhnout nějaká řešení.
  (Můžete dítěti připravit další postýlku do jiné místnosti, aby mělo v případě zájmu kam jít spinkat. Můžete nabízet kojení na znovuusnutí. Většina dětí si ale na pláč miminka po pár dnech zvykne a už je v noci nebudí.)
• Zvykání na tatínka – Pokud není dítě na péči od táty zvyklé, je nejvyšší čas to napravit.
  (Po porodu se tomu nevyhnete a je mnohem příjemnější, když už na sebe budou zvyklí natolik, že to dítěti vůbec nepřijde divné.)
• Povídání si o kojení miminka – Váš přístup se bude lišit se podle toho, jestli je, nebo není starší dítě kojené.
  (Nekojeným dětem vysvětlete, že miminko se kojit potřebuje a že nedokáže vydržet čekat. Že se nedá kojení jen tak snadno přerušit. Kojeným dětem řekněte pravdu o tom, že miminko neumí jíst nic jiného, a že maminky mlíčko potřebuje, ale že ho budete mít dost pro oba dva. Děti to dobře chápou, když zdůrazníte, že mimi nemá zuby.)

Tipy pro první dny po porodu

• Dárek od novorozence – Připravte si nějakou hračku pro staršího sourozence, miminko mu ji „předá“ při prvním setkání – třeba v porodnici.
  (Skvělá věc pro vytvoření dobrého prvního dojmu. Dítě si jejich společné setkání spojí s příjemnou emocí 😉 Taky se snažte návštěvu naplánovat tak, aby miminko zrovna neplakalo a ideálně nebylo u vás v náručí – tam bude chtít vaše starší dítě 😉
• Příprava před kojením – Vemte si k sobě všechno, co by se mohlo pro starší dítě během kojení hodit.
  (Mnohé děti chtějí taky hned něco jíst, takže drobná svačinka se šikne. Nějaká hračka nebo knížka po ruce pomůže starší dítě po čas kojení zabavit.)
• Žádná očekávání – Nečekejte, že se starší dítě stane najednou „rozumnějším“ jenom proto, že se mu narodil sourozenec.
  (Snažte se mít pořád na paměti věk staršího dítěte a upřímně si odpovězte, jestli byste na ni/něj měli takové nároky, kdyby zůstal/a jedináčkem.)
• Regrese dovolena – Starší dítě se po narození sourozence může začít chovat miminkovštěji, než dříve. Nebraňte jí/mu v tom.
  (Může to zahrnovat stesky, že se neumí najednou obléknout, může chtít krmit, nebo hodně chovat v náručí, nosit v nosítku, … Chce totiž zažít tu samou péči, kterou vidí, že dáváte miminku. Vyhovte jí/mu, je to jen způsob volání po vaší lásce. A je to dočasné.)
• Uspávání v jeho/její režii – Dopřejte staršímu dítěti moc rozhodnout, jak bude večerní uspávání vypadat.
  (Může chtít být stále s vámi, takže bude nutné obě děti uspat najednou. Může ale i chtít být s vámi před spaním o samotě. Pak je dobré zapojit tatínka a předat miminko jemu. Čas před spaním je pro starší z dětí velmi důležitý, nepodceňte to.)
• Častější kojení je normální – Starší sourozenec, pokud je kojen, může začít vyžadovat častější kojení, než dřív. Dopřejte jí/mu to.
  (Při kojení vás má dítě zase jen a jen pro sebe. Je to vaše společná chvilka a tak může tenhle příjemný čas chtít zažívat častěji. Opět je to jen období a až se ujistí, že tu jste stále i pro ni/něj, vrátí se to do vašeho normálu. Nebo se i odstaví – o tandemovém kojení chystám další článek.)
• Plná důvěra ve starší dítě – Důvěřujte dítěti, že novému členovi rodiny neublíží.
  (Pokud to není za vaší vnitřní hranicí, neomezujte starší dítě v pohybu kolem miminka. Věřte jí/mu, že je opatrné a snaží se na mimi dávat majzla. Třeba když vám skáče na gauči a na jeho druhém konci miminko leží.)
• Střídání se v péči o miminko – Svěřte mimi tatínkovi alespoň na chvíli.
  (Starší dítě s vámi potřebuje být alespoň někdy o samotě. V ten čas se jí/mu věnujte na 100 %! Skvělá jsou „randíčka“ s každým členem domácnosti zvlášť.)

“Maminko, já do té školky ale nechci chodit, nelíbí se mi tam a jsem smutný!” Pokud je tato věta ještě navíc pronášena plačtivým tónem, dítě se vám mění před očima, je skleslé, uzavírá se do sebe, proměňuje se vám před očima, začíná být jasno - do domu se vám pomalu přikradl smutek.

Zkuste si položit otázku - co je to vlastně smutek? Smutek je definován jako emoce, která reaguje na událost, která se vás nějakým způsobem nepříjemně dotýká. Jeho spouštěčem u dětí může být například výše zmíněný nástup do školky, narození sourozence, odloučení rodičů, vážné onemocnění nebo třeba smrt v rodině. Všechny tyto změny jsou poměrně zásadní a nejen citlivé děti na ně budou nějakým způsobem reagovat. A velmi často ten způsob může být právě smutek (v některých případech nevyhnutelně).

Pro dospělé maličkosti, pro děti zásadní událost

Smutek ale v dětech nemusí vyvolávat jen výše uvedené události, ale i zdánlivé drobnosti - ztráta milovaného plyšáka, neshoda s kamarádem, zklamání z něčeho, na co se dítě hodně dlouho těšilo a neproběhlo to podle jeho představ. Při prožívání těchto, většinou krátkodobých, smutných stavů velmi záleží na tom, jaké povahy vaše ratolest je. Jsou děti, které jsou vysoce citlivé a empatické a i (pro vás) často banální událost v nich vyvolá velký stav smutku. Naopak jsou děti, které mohou být emocím, s trochou nadsázky, vysoce odolné a po nich tyto banality tzv. jen stečou a vy, jako maminka, se o nich ani nedozvíte.

Navíc je potřeba vzít v potaz, že události, které se vám mohou jevit jako drobnosti (například roztržené oblíbené tričko, ztráta plyšáka), mohou být pro dítě opravdu velmi zásadní. A tím, že je nebudete brát dostatečně vážně, dítěti skutečně nepomáháte. Zkuste si představit sami sebe v situaci, kdy prožíváte smutek a přijde za vámi váš partner, vaše maminka, kamarádka a poví vám “Ale vždyť se nic neděje, je to přece hloupost.” A teď schválně - uleví se vám? Uleví se vám opravdu? Nebo ve vás jen zůstane takový ten pocit - jsi velká holka a asi to je fakt blbost, tak už nebreč.

Schválně - zkuste se ve svém okolí zeptat rodičů, jaké si pro své děti přejí dětství. Jistě valná většina z nich poví, že šťastné a radostné. A je to tak samozřejmě naprosto v pořádku. Z tohoto pohledu může být často chápání smutku jako něčeho, co je zlé a u našeho potomka nechtěné. A od toho se velká část rodičů také odráží. Jakmile pozorují na svém dítěti projevy smutku, mají tendenci je zahánět a řešit tak důsledek, který je patrný na první pohled. Ať už je to viditelně skleslá nálada, uzavření se do sebe, nebo rovnou pláč. Dítě se často snaží rozveselit - něčím dobrým na zub, novou hračkou, pěkným výletem. Zkrátka a dobře - snaží se o to, aby dítě přišlo tzv. na jiné myšlenky.

Jak už napovídá název, je naše "snažení" o miminko nejen dlouhé, ale zatím i plné vzletů a o to horších pádů. Je tu už i několik holek a nejspíše ne málo, které už o tom něco ví, asi jsem tu už v některých skupinkách archivní kus. Tímto bych i chtěla poděkovat všem, co mi nadále drží pěsti a myslí na nás. 

Předem se omlouvám za chyby, je toho tolik, že se už v tom pomalu ztrácím, natož abych u všeho vystihla správnou gramatiku. 

Vysazení HA duben 2009. Necháváme tomu volný průběh, na nic nespěcháme. Někdy 2011 vynechání ms, testy negativní, objednávám se na gynekologii, dostávám vyvolávačku, dozvídám se, že mám PCOS a tak to bude trvat, ale jsem mladá, máme tomu dát ještě šanci přirozeně. 

Prosinec 2012 spermiogram partnera výborný, genetika páru v pořádku, rozhodla jsem se zkusit léčbu clostilbegytem.

Nasazen na 6 cyklů od ledna 2013 do června 2013. Reakce na něj veškeré žádné i při postupném zvyšování dávek z 6 cyklů s ním jen jednou povyrostly dominantní 3 folikuly a nic. 

Dál tomu necháváme volný průběh. Věnujeme se práci, studiu a plánujeme svatbu. Po svatbě manžel chce jít do caru do IVF. První konzultace srpen 2016 a pak už to šlo rychle. 

Chcem sprostredkovať jedinečné a udržateľne kúsky oblečení ktoré som sa rozhodla predať pretože viem že môžu mat lepší domou . Naše vnímanie oblečenia za za tieto roky veľmi zmenilo Často krát kúsky vnímame ako jednorazovu vec ( ako single use produkt ) a tak v našom kroku s trendami nakupujeme priveľa  toto oblečenie je vyrobené z nekvalitného materiálu jeho cena je nízka (až sme si na to zvykli )ale ľudia vyrábajú to oblečenie platia za naše spotrebiteľské správanie priveľa nevyhadzujem ale rozumne nakupujeme .ackina