Tušíte, kolik času přebalováním strávíte během 1. roku života? Je to půl až hodina denně! Takže 7-15 dní a nocí v roce neděláte nic jiného, než přebalujete. A spočítali jste někdy, kolik plen během 1. roku života mimina spotřebujete? Při průměru 7 denně, to je cca 2,5 tis. Taky to není úplně málo, že?

Každé miminko má trochu jinak citlivou pokožku, a tak už jen vybrat ty správné, nedráždivé pleny je docela „fuška“. Musíte také zvolit správnou velikost, aby Vaše rostoucí ratolest měla vždy to, co jí sedí, protože správná velikost je u plenky zásadní. A do toho řešíte, proč zrovna dneska má malá princezna začervenalý zadeček, i když nepapala nic jiného než běžně, a malý brouček má červené pupínky na zadečku a špatně spinká, často pláče. Proč se to děje?  

Na oblast zadečku, která je téměř nepřetržitě uzavřena v neprodyšném prostředí plenek, působí teplo, vlhko, neprodyšné prostředí pleny, čpavek z moči, enzymy ze stolice, bakterie rozkládající moč a stolici. To vše narušuje celistvost vrchní vrstvy pokožky, a tím i ochrannou funkci kůže. A ta má všemu tomu odolat. Jemným začervenáním a podrážděním volá pokožka miminek o pomoc. Jedná se vlastně o zánět na pokožce, a tak pokaždé, když se místa začervenání dotknete, nebo se miminko vyčůrá, může plakat, protože je to pro něj nepříjemné.

Jak tedy správně přebalovat miminko, abychom tomuto nepříjemnému zarudnutí předešli? 

• Často miminko přebalujte, nenechávejte ho dlouho v mok­rých plenkách
• Rozepněte miminku overal, či svlečte dupačky a začněte. Rozbalte plenku a poté velmi opatrně nadzvedněte zadeček dítěte. Podepřete si jej zespodu rukou a mírně nadzdvihněte záda dítěte od podložky. 
• Při čištění zadečku postupujte vždy od nejčistších partií k nejzašpiněnějším a směrem odpředu dozadu (od genitálií k hýždím). To je důležité zvláště u holčiček.
• Nejlepší je omýt zadeček miminka pod tekoucí vodou (zvláště po stoličce), případně pokud jste např. mimo domov utřít vlhčenými dětskými ubrousky. Děťátko je při umývání položené přes předloktí levé ruky a volnou pravou rukou omýváme jemně pokožku v záhybech třísel a pod hýžděmi, na hýždích i v intimních partiích.
• Jemně osušte zadeček dítěte a nezapomeňte na malé záhyby v pokožce. K osušení se nejlépe hodí bavlněná osuška, kterou jen něžně přikládáme na kůži, tzv „ťupkáme“, netřeme.
• Zadeček nechte chvilku větrat – maličkost, která je nesmírně účinná.
• Dejte čistou plenu pod miminko, namažte zadeček vhodnou mastí, zabalte plenku. 
• Při každém přebalování je vhodné použít mast Bepanthen Baby, která nabízí Trojitou péči- pomáhá chránit před zarudnutím, hydratuje a přirozeně regeneruje pokožku dětského zadečku.
• Jsou situace, kdy, i přes sebelepší péči, opruzení stejně vznikne. Může to být v době, kdy rostou zoubky, kdy je miminko nemocné nebo když měníte stravování. Je to normální a jistě tuto situaci zvládnete.

Jedno upozornění: Masti se zinkem či dezinfekčními přísadami používáme především při léčbě už poškozené kůže, proto ke každo­denní preventivní péči o zadeček děťátka jsou vhodnější přípravky bez zinku a alergizujících přísad. 

Táta přijel domů a ještě 20 minut seděl v autě, než přišel za mámou. Byl unavenej a říkal, že je mu špatně a že si v pondělí už dojde k doktorovi. V tu dobu byl u nich mámin brácha (táta ho nikdy neměl rád) a říkal mu, že se mu nezdá být v pohodě a že ho odveze do nemocnice. Táta nikam nejel.

Večer mi volala máma, že se jí táta vůbec nezdá, že se o něj bojí, ale že teď se vykoupal a vypadá o něco líp. Prosila ho, ať se nechá odvézt do nemocnice, že pro něj přijedu. Ať tam jede aspoň kvůli Péťovi. Táta se na ní jen podíval a řikal, že ráno to bude dobrý a že si jde lehnout. Ona nakonec usnula v obýváku na gauči.

Večer jsem si ještě říkala, co by bylo, kdyby se tátovi něco stalo. V noci se mi zdál sen o tom, jak jsme byli všichni smutný a nikdo nevěděl proč. Bylo to tak zvláštní, že jsem se ve 4:15 vzbudila a přemýšlela jsem, co to vlastně bylo.

V 6 mi volala máma. Byla v šoku. Řekla mi, že táta nedýchá a ať zavolám sanitku. Volala jsem a vůbec mi to nedocházelo. Vzbudila jsem manžela, oblíkla syna a jeli jsme tam. Přišla jsem k nim. V obýváku seděl doktor a něco psal. Máma brečela. Viděla jsem v ložnici ležet tátu. Umřel. Čas smrti 4:15. (z pitevní zprávy jsme se dozvěděli, že přechodil zápal plic a další nezvládl).

A mě to ničí. Budou to 4 roky a já si každej den řikám, že mohl žít. Měla jsme tam přijet a odvézt ho do nemocnice. Kdyby máma spala v ložnici, mohla ho zachránit. Bylo mu 49, měl tu být ještě dlouho. Často se budim kolem 4 hodiny a přemýšlím, co by se stalo, kdyby...

Zemřel 15.7.2017. A poslal nám za sebe náhradu. Termín porodu s dcerou jsem měla mít 15.7.2019 (nakonec se narodila 18.) 

  Dlouho jsem přemýšlela, jestli sem tohle napíšu nebo ne. Ale už nejspíš přišel ten čas, kdy se z toho potřebuju vypsat. 
   Můj táta. Člověk, kterýho potkáte jen jednou za život. Hodnej, vstřícnej, pro všechny by se rozkrájel, pracoval, i když nemusel, miloval svou rodinu. Byl to skvělej táta a i když s náma vždycky nebyl, protože pracoval (jezdil s kamionem), pořád jsem v něm měla oporu. Díky němu mi nikdy nic nechybělo. Díky němu jsem měla všechno, co jsem chtěla, první mobil, první počítač, první auto.

Jsem jedináček a vždycky to bylo znát. Když byl táta o víkendech doma, tak jsem šla radši pomoct tátovi, abych s ním mohla strávit nějakej čas. Nikdy jsme spolu moc nemluvili, ale oba jsme věděli, že tu jsme jeden pro druhýho. I v dobách, kdy jsem se vzepřela proti všem, z něj jsem vždycky měla respekt. On mě svým způsobem chápal (s mámou jsme to měli těžký oba).

Nakonec jsem se osamostatnila, začala bydlet s manželem a přišel první syn. Táta byl šťastnej a těšil se na vnuka. Nemohli jsme se shodnout na jméno, tak jsem na papírky napsali 5 jmen + já dopsala tátovo jméno (jaká je pravděpodobnost, že bych to jméno vytáhla). A bum. Syn je Petr po dědovi. 

A syn se narodil. Rodiče za mnou přijeli do porodnice a ptali jsme se táty, jestli si ho chce taky pochovat. On říkal, že radši ne, že počká až vyroste. Táta si Péťu užíval. Jezdili jsme každý víkend na chatu a on ho pokaždý ráno ukradl z postýlky a povídali si 🙂 Péťa oslavil první rok. Měsíc po něm slavil narozeniny táta. 

6.července 2017 jsme byli u rodičů grilovat (rodiče bydlí kousek od nás). Koupali jsme se v bazénu, bavili se, smáli se a plánovali. O víkendu jsme měli zase přijít, ale máma volala, že táta je nemocnej, tak to necháme na příští víkend. 

Táta odjel v neděli do práce (jo, pracoval vždycky, i když byl nemocnej, v tý době navíc šetřil na auto. Chybělo mu posledních 20tis, aby si ho mohl koupit). Vždycky nám říkal, že kdyby se něco stalo a on by věděl, že se vybourá, tak strhne auto do příkopu, než aby někoho ohrozil (za 30 let za volantem boural jednou). V pátek, když se vracel ze Slovenska, měl nehodu. ,,Zaparkoval” náklaďák do příkopu pod mostem, těsně vedle sloupu. Nic se mu nestalo.