Otevřel se mi úplně nový svět. Svět, kde je snad každé téma kontroverzní, kde dělám všechno špatně a všichni kolem ví mnohem líp, jak bych se měla o své děti starat a jak je vychovávat. Dlouho jsem s tím bojovala, protože jsem od malička hodně pokorná a každý názor beru jako možný a že je třeba se nad ním zamyslet.

Při vší pokoře a zcela upřímně přiznávám, že před prvním dítětem jsem také měla své předsudky a některé chování jsem naprosto odsuzovala a nechápala. Osud mi postavil do cesty mou první dceru. Byla velmi náročná, plačtivá a manžel mi tou dobou moc nepomáhal. Vlastně vůbec. Spíš si stěžoval, že kvůli neutuchajícímu řevu je unavenej, nevyspalej a nemá vůbec čas na své koníčky. A já neměla čas ani na pořádnou sprchu. Zažila jsem skutečně absolutní ztrátu svobody. Nemoct jít na záchod, když potřebuju, umýt se, vyčistit zuby, spát, odpočívat, když jsem byla nemocná. I s horečkou skoro 39 jsem musela tu cácorku nosit v šátku a v noci kojit každou hodinu. Nikdo mi nepomohl. Sáhla jsem si na úplné psychické i fyzické dno. Ale díky tomu jsem pochopila, že není mateřství jako mateřství, že neexistuje žádné dogma. Každé dítě je jiné a i každá matka je jiná. A že je obrovský rozdíl, jestli máte miminko klidné nebo uplakané. Jestli kojíte 2x za noc nebo 10x. A hlavně, jestli vám někdo pomáhá nebo jste na to sama. Přestala jsem vnímat ženy, co křičí nebo dokonce plácnou svoje dítě, jako zlé a jejich děti za chudáčky. Ale naopak je vidím s velkým soucitem a pochopením. A chce se mi nabízet jim, že chvíli pohlídám, ať si dají koupel a kafe.

Lidi mi velmi často říkali, co dělám špatně (všechno) a jak to mám dělat správně. že své děti rozmazluju a můžu si za to sama, že je ta první tak náročná. že zbytečně nadělám, jedno dítě je přeci taková pohoda, co budu dělat až budu mít 2. No teď mám 3 (4, 2 a 2 měsíce) a rozhodně je mi 1000x líp, než když byla Sam malá. Naučila jsem se přijímat pomoc, požádat o ní a manžel šel hodně do sebe a hlavně jsou mé další 2 děti klidné. Ani jedno netrpí na záchvaty pláče a dá se na chvíli položit. Spí i v hnízdečku, ne jen v šátku. Není to výchovou, zkušenostmi, jiným přístupem. Ony se už klidné narodily. Na rozdíl od Sam. Je to ale právě Sam, která mi poskytla největší zrcadlo a pohled do mne samotné. Ona je mou největší životní učitelkou a výhrou.

Pochopila jsem, že výchova je něco jako kompromis mezi potřebami rodičů a potřebami dítěte. A tak jako je každé dítě jiné, je i každý rodič jiný. Proto máme všichni ty hranice někde jinde a vychováváme svou vlastní metodou. Inspirujeme se u jiných, ale stejně nakonec dáme na svou intuici. Dovolím si zde jako příklad můj 2 letý vztah z dnes již bývalou kamarádkou.

Má stejně starou holčičku, jako je naše Sam. Ve spoustě věcí jsme se shodly (kojení na požádání, šátek, přirozené porody, kontaktní rodičovství, volná výchova - Nevýchova). Jenže i tak jsme se strašně moc lišily. To zásadní bylo, že podle mě se malé děti (do 2 - 3 let) nemají nechávat řešit problémy mezi sebou, ale rodiče jim mají ukazovat a učit je, jak se problémy řeší. Že si nesmí krást hračky, škrábat, kousat,... Podle ní se děti mají nechat a zakročit jen, kdyby šlo do tuhého. Tenhle rozdíl se ale ukázal jako velký problém. Protože zatím co se Sam učila, že se něco nedělá, kamarádka jí to dělala. Rvala jí hračky z ruky, drápala nehty a nikdy nebyla okřiknutá. Na rozdíl od Sam. Byly tam i dost posunuté hranice. Zatímco já bych Sam nenechala dělat nic, co by mě samotné vadilo (jezdit v restauraci na odrážedle), kamarádka to mohla. Bylo mi to líto, ale respektovala jsem, že ony to mají jinak. Do dne, kdy Sam kamarádku pokousala.

Co se stalo? Sam si hrála s hračkou, kamarádka jí tu hračku začala brát. Sam na ní zakřičela. Nepomohlo to. Tak si hračku odnesla jinam, ale kamarádka si za ní došla a zase jí to brala. V tu chvíli se sebral můj muž a šel to řešit. Pozdě. Vynadáno dostala jen Sam. Po 2 dnech to její maminka se mnou začala řešit po zprávách. A já se Sam poprvé zastala. Má velká chyba, že jsem to udělala tak pozdě. Nemám ráda konflikty a nikdy dřív jsem se jí zastat nedovedla. Tady mi přetekl pohár trpělivosti a řekla jsem, že podle mě ale neudělala nic tak hrozného. Když tomu chtěla zabránit, měla v prvé řadě naučit dceru, že se hračky neberou. Vyslechla jsem si, že jsem zakomplexovaná, jako matka si nevěřím, zapšklá a jednou se na mě všichni ti, co mě mají ještě rádi, vykašlou. Pak mě zablokovala a od té doby mě ignoruje. Ano mrzí mě to. I dnes po 2 letech je mi líto, že to takhle dopadlo. Protože ani jedna nejsme špatná, jen máme jiný přístup a mohly jsme zkusit najít kompromis. 

Můj článek uz tu jednou byl , ale protoze se diskuze odebirala špatným směrem , smazala jsem ..

Ted davam znovu ,nedavam to z důvodu žebrání nebo lítosti .. jen chci aby si lidi uvědomili jake veci jsou v životě důležité a jak je život křehký .. a aby viděli situaci v ČR v době Covidu ..kdo ma o mem článku pochybnosti , muže přijet a osobně si cely spis z policie přečíst , nemam s tím problem ...

Dlouho jsem se odhodlavala sepsat situaci pocity .. a jelikož se mi dostává velká podpora od vás zde tak jsem se rozhodla ze to napisu trosku obsáhlejší ..

Mame 5 deti ( úmyslně pisu pet , jelikož Tonicek je stále můj syn ) S manželem jsme spolu 16 let a stále se milujeme .. Ja si v životě prošla vším možným .od týrání  po exekuci ... jak rikam v minulém životě jsem musela byt neskutecna ,,svině “ .. 

V manželství jsme spokojeni ..Sem tam nejaka prehanka .. Bydlíme s manželovou matkou , mou tchýni v rodinném domě , mame svou bytovou jednotku .. od zacatku me tchyně nema rada , nekolikrat se snazila nas s manželem rozdělit , děla naschvaly , úmyslně nas chce potopit .. První dite bylo plánované , porod šílený , sepse moje i dcery ( rodila jsem v Thomayerove nemocnici )ale dnes je z ni zdravá 13 tileta pubertacka 🙂 další dcera byla tez plánována je ji 11,5 roku 🙂 Tonicek plánovaný nebyl otěhotněla jsem při kojení na těhotenství jsem prisla až v 17 tt dle pohybu a zvětšení bříška .. do porodu nam rikali ze to bude holcicka  nakonec to byl kluk Tonicek zamilovala jsem se do nej hned na první pohled, můj milovaný syn ..  ten oslavil dne 30.10.2020 své desáté narozeniny .. pak jsme si s manželem řekli , ze bychom měli Tonickovi pořídit brášku .. povedlo se .. syn Vladicek kterému je skoro 6 let .. a nakonec naše sluníčko Lexicek .. otěhotněla jsem přes antikoncepci Nuvaring .. tomu je 15 měsíců ... 

Byli jsme šťastná rodinka ,dětí hodně , láska ve vztahu , nebylo si na co stěžovat až na tchýni ... dostala nas i do finančních problému ... to je kapitola sama pro sebe .. 

Nový rok... a hned mám tady pro vás jednu pěknou soutěž. Tentokrát si zasoutěžíme se společností Jamieson - oblíbeným výrobcem vitamínů a doplňku stravy. Jamieson do soutěže věnoval TŘI balení Jamieson Baby D3 kapek, které už netrpělivě čekají na TŘI maminky. Doplňovat vitamín D je důležité a teď v zimě obzvlášť. Proto si tedy myslím, že vám tato soutěž přijde vhod. A co hrajeme?

JAMIESON BABY-D™ VITAMÍN D3 400 IU KAPKY 11,7 ML

Doplňky stravy s vitamínem D od firmy Jamieson jsou připravené výhradně s použitím Quali™- D vitamínu prvotřídní světové kvality. Získává se z čistého „slunečního“ lanolinu, bohatého a obnovitelného zdroje vitamínu D z vlny ovcí, které se chovají na vysočinách Austrálie a Nového Zélandu. Tyto kapičky jsou vhodné pro kojence, ale také děti do tří let. Kojené děti často nedostanou potřebnou dávku vitaminu D, a proto lékaři často doporučují tento vitamín doplňovat. Vitamín D, mimo jiné, je prospěšný pro vývoj kostí, imunitu a celkové zdraví.   

PODMÍNKY SOUTĚŽE

1. Dejte LIKE této soutěži

2. Zúčastněte se do středy 6.ledna 2021 23:59

Dobrý den, jsem studentka VOŠ, chtěla bych maminky i tatínky poprosit o vyplnění dotazníku pro mojí absolventskou práci na téma léčba teploty, kašle a bolesti u dětí, dotazník je anonymní. 

Zde je link: https://docs.google.com/forms/d/1w8p5nkEMGeqPecJT70qdyW86N_gW-o2SfCYBWmePCzk/edit 

V případě, že byste znaly někoho s dětmi, tak prosím o přeposlání. Moc Vám děkuji.