Ráda bych se podělila o můj druhý, řekla bych bleskový, porod 🙂.

Na počítadle byly zase nuly a miminko nedávalo najevo, že by se mu za námi chtělo. Ani jsme neměli potvrzené pohlaví, jeden doktor tvrdil holčičku a druhý chlapečka a pak už se miminko neukázalo. Takže moje zvědavost se s nulama na počítadle násobila 🙂.  Termín jsem měla dle ms. 11.1.2018 a dle UZ 14.1.2018. Můj skvělý gyndr mi před vánoci říkal, že do nového roku asi nevydržím.. no možná ho asi vyměním 🙂 🙂. Takže od vánoc jsem chodila už do porodnice na kontroly, ale aspoň si člověk vyslechl více posouzení situace tam dole od různých doktorek. Dle všech jsem byla krásně nachystaná (to jsem byla ráda) a porod na spadnutí. 15.1. kdy se stále vůbec nic nedělo, ani nenaznačovalo, jsem si řekla o hamiltona... no.. nějak to nezabralo. Paní doktorka mi sdělila, že pokud nezabere, tak vzhledem k minulému porodu by bylo lepší porod vyvolat. Nevím přesně proč, ale kdyby to na mě asi přišlo o víkendu, tak by tam bylo málo doktorů. Jinak se dál nic nedělo, ani po hamiltonu, jen odcházela zátka.. 

Nastal den vyvolání. 18.1.2018, měla jsem být v 7 ráno v Bohunicích. Staršího jsem si večer dala k babičče a ráno jsme vyrazili i s přítelem mhdčkem do porodnice, všude byl sníh 🙂, tak jsem byla ráda, že jsme v pořádku dojeli. Po chvilce čekání následoval monitor, kde jsem seděla s dalšími 3 maminkami, co šly taky na vyvolání, jako já. Pak si nás postupně volala doktorka, že dnes mají plno a jednu z nás 4 by potřebovala poslat domů. Ale ani jedna z nás nechtěla, jedna kvůli hlídání, druhá, že zas končí přítelovi dovolená, atd. Tak musela přijít jiná doktorka a zvážit, kdo je nejmíň bez rizika, tak půjde domů. Myslela jsem si, že to, jak vždycky, vyjde na mě. Ale když si mě zavolali, tak mi dr. řekla, že mě určitě vezmou. Pak utrousila, že jsem teda dost odvážná, že jdu rodit znovu a četla si u toho moji zprávu z prvního porodu.. no evidentně to byl asi větší průšvih, než se tehdy tvářili. Takže prý tentokrát udělají vše pro to, aby se to neopakovalo. Takže jsem třikrát zamávala přirozenému porodu a byli jsme odkázáni na porodní box. Koukala jsem, jakou proměnou boxy prošly. Za mě super! Nemuselo se přes chodbu na wc nebo do sprchy 🙂.

A teď samotný porod.

Byla jsem strašně ráda za přidělěnou PA, moc sympatická, řekla bych moje krevní skupina 🙂. V 9:45 mi zavedla půlku tablety a nabrala krve a říkala, že tak do půl hodinky by se mohlo začít něco dít. No, za půl hodiny přišla, tak já na to, že nic zatím, tak PA, že dojde za další půlhoďku. To jsem občas už cítila tak jako menstruační bolesti, přišla PA a že jsem tak na 2-3 prsty a že zase přijde za půl hoďky. No, začala jsem mít obavu, že tu budu celý den.. ale za tu další půl hoďku se začly bolesti stupňovat a už jsem musela občas prodýchnout. PA přišla a ptala se, co a jak, tak jsem říkala, jak to je a ona mě vyšetřila a byla jsem tak max na 3-4prsty.. Ríkala, že kdyžtak prasknou vodu, když se to do 12 nerozjede a já na ni, že jsem chtěla do 12 porodit 🙂, tak jsme se zasmály.. No, jenže v 11:40 mi praskla voda a od té doby jsem měla pocit, že mám nepřetržitou bolest, ale ne kontrakce, ty pořád chyběly. Tokograf ukazoval 20-30 🙂. Ale miminko mělo čím dál vyšší tep, no a bolest byla tak intenzivní, že jsem se třepala jak ratlík a volala PA čudlíkem, ta zrovna rodila jinou maminku, ale do pár minut přiběhla, když viděla tep miminka, tak dovezla nějakou jinou sondičku, že ji dá miminku na hlavičku, aby se vědělo líp, jak na tom je. To už jsem křičela, že to nevydržím, že to je šílená bolest! Tak mi říká, že jsem na 5 prstů, že to ještě nebude. Kontrakce pořád nikde, jen ta bolest dole, jak kdybych se měla roztrhnout. A dvě minuty na to jsem měla šílený a už známý tlak na konečník, tak jsem volala, že rodím a oni na mě, že to není možný, ale pak už koukala hlavička, tak se rychlostí blesku seběhl personál a na dvě zatlačení byl malý Karlík v 11:55 venku. Vlastně jsem ani moc netlačila, jen jsem lehce přitlačila a vyletěl skoro sám. Okamžitě bolest ustala. Placentu mě nechali tentokrát porodit. Malej se krásně přisál po chvilce. Tak jsem to nakonec do těch 12:00 stihla 🙂)).Pak mi dali kapačku na smrsknutí dělohy a nějakou injekci na srážlivost krve. Pak přišel dr. na šití, naštěstí nic nenašel, co by zašil, ani ten čípek nebyl roztržený, tak to taky nechápali, jak se tam ten prťousek procpal 🙂. No a pak jsme měli jít na pokoj, ale přišel nejvyšší nejvyšší 🙂 a říkal, že vzhledem k předchozímu porodu zůstanu na boxu až do večera a dají mi další kapačku - pro jistotu, ale už se nic nestalo. Malej si odnesl z porodu pořádný kefalohematom, ale jinak jsme oba v pořádku. Po třech dnech jsme šli domů. 🙂. Myslím, že to byl skvělý porod!!

Řekněme si to na rovinu - letošní zima zatím úspěšně připomíná spíš parodii na zimu a věřím, že mnoho z vás je s tím naprosto v symbióze. A my ostatní, které netrpělivě čekáme, až zamrznou rybníky a napadne sníh si zatím můžeme promyslet, jaké vybavení pořídit dětem, aby si zimu (která určitě přijde!) pořádně užily!

Kvalitní oblečení je základ

Prakticky nezáleží na tom, jaký sport jste se rozhodli se svou drobotinou vyzkoušet, protože obecně na zimní sporty budete děti oblékat velice podobně. V první řadě myslete na to, že dítě bude sportovat - tedy mělo by se mu v oblečení dobře pohybovat. Je obecně lepší použít víc lehčích (a kvalitních) vrstev, než z dítěte udělat "sněhuláka" v obrovské péřové bundě, ve které ani nepřipaží. 

Základ oblečení vhodného pro zimní sporty tvoří jednoznačně kvalitní termoprádlo. Ptáte se, proč je termoprádlo důležité a proč by ho nemělo nahradit obyčejné tílko a punčochy? To je velmi jednoduché - termoprádlo je dělané tak, aby dítě zahřálo (což samozřejmě umí punčochy taky), a zároveň dokázalo dostatečně odvádět pot od těla. Dítě zůstane pěkně v suchu a nehrozí, že ho tzv. ofoukne. A tuto funkci obyčejné punčochy bohužel nemají. Při jeho výběru dbejte na to, aby bylo dítěti těsnější. Jen tak si totiž zachová všechny své funkční vlastnosti.

Další vrstvení volte podle sebe - kolik vrstev máte na sport vy, tolik jich s klidem dejte dítěti. Vhodné je jednoznačně oblečení z přírodních materiálů (například bavlna). Podle venkovní teploty tak můžete dítě vybavit například bavlněným trikem s dlouhým rukávem, případně rolákem, který bude tvořit základ ochrany krku. Pokud venku až taková zima není, může už klidně postačit pouze mikina nebo svetr. Velmi dobrou službu udělají tzv. fleecové mikiny, které sice mohou působit "slabším" dojmem, ale jsou krásně hřejivé. 

A jsme u poslední vrstvy - bunda a kalhoty. Jak je již zmíněno v úvodu - u obojího volte sportovní střih a tak, aby se dítě dokázalo pohodlně pohybovat. Vzhledem k tomu, že následující chvíle bude trávit na sněhu nebo ledu, nevyplatí se podceňovat tzv. vodní sloupec. Čím vyšší, tím samozřejmě lepší. Přeci jen - počítat s tím, že se dítě sněhu nebo ledu nedotkne je tak trochu naivní. Děti budou se sněhem či ledem v kontaktu neustále - budou pravděpodobně padat, budou chtít řádit, nebo se prostě jen na chviličku posadit. A v dnešní době neexistuje důvod, proč jim to nedopřát. Společně s vodním sloupcem sledujte také hodnotu prodyšnosti - jistě nechcete, abyste drobka vytáhly z oblečení mokrého (a to bez ohledu na kvalitu termoprádla). Pokud by oblečení tzv. nedýchalo, držel by se všechen pot uvnitř a mělo by to takový skleníkový efekt. Jen si vzpomeňte, jak je ve skleníku vlhko a kapičky vody se často drží na skle. Nepromokavé by měly být samozřejmě také rukavice. Ty volte s teplou vložkou uvnitř a takové, ve kterých půjdou ohnout prsty. Jestli dáváte přednost prstovým nebo palčákům už je čistě na vás (spíš tedy na vaší ratolesti). 

Nedávno jsem s jednou maminkou řešila její strach z blížícího se porodu v porodnici. Postupně jsme společně odkrývaly skrytá zákoutí její mysli a podívaly jsme se na zoubek i jejímu traumatu z předchozího porodu prvního miminka. Naučila jsem ji některé vizualizační a relaxační techniky, které při porodu mohou pomoci  a úspěšně jsme přepsaly otisk negativního porodního zážitku z prvního porodu tak, aby dalšímu porodu nestál v cestě.

Abych zmírnila její úzkost z nemocničního prostředí, vzpomněla jsem si, že jsem kdysi u jedné porodní asistentky viděla „porodní oltář“ a tak jsem pro ni připravila jeho cestovní verzi, kterou si mohla vzít s sebou do porodnice.

Porodní oltář možná vypadá esotericky, ale ve své podstatě se jedná o účinnou vizualizační pomůcku, která napomáhá soustředění a zklidnění, posiluje záměr porodit tak, jak si přejeme a je také zdrojem, ze kterého můžeme čerpat vnitřní sílu spojením se s předměty, které pro nás mají hlubší význam.

Porod totiž není jen fyzická záležitost. Porodní oltář může v průběhu porodu pomáhat ve chvílích, kdy se maminka cítí zahlcená. Stává se tak oázou klidu a koncentrace, když se žena potřebuje spojit sama se sebou a se svým miminkem a vrátit se do svého vlastního středu . Je přípomínkou toho, že porod je i psychospirituální zkušenost, která může být značně posilující!

Většinou si do porodnice balíme tašku plnou praktických věcí.

Cestovní porodní oltář může být kouskem domova v cizím prostředí, kde se některé ženy cítí velmi zranitelné. Ve chvílích, kdy je nám po porodu v porodnici smutno může mít hluboce utišující efekt, protože si do krabičky můžeme jednoduše schovat drobnosti, které nám teplo domova připomínají. Navíc se dá snadno zaklapnout a uklidit do tašky v případě, že nám nejsou příjemné pohledy a poznámky okolí.

Za celých 6 měsíců jsem se neměla čas přemýšlet o tom jak to vlastně zvládají jiné maminy. Řídila jsem se s vím instinktem a říkala jsem si že přírodě stejně neporučíš. Včera jsem po dlouhých měsících potkala kamarádku s holčičkou  jen o 4 měsíce starší než je náš Štěpánek. Kamarádka celá vysmátá já naprosto vyřízená měla jsem právě za sebou 3 týdny růstu zubů mého broučka.Jsme si vyprávěli o různých věcech a ta kamarádka o které tu píši mi jen řekla to já vůbec neznám tuhle únavu já nekojím a malá mi spí v kuse celou noc, nějaké noční koliky jsou mi cizí mám přece holčičku.Po rozhovoru s ní jsem si řekla že o svých 6 měsících né o 6 nedělích napíši.

Začnu tedy od začátku a to tím jak mě přítel celých 1 rok přesvědčoval že po 5 letech našeho soužití je čas na miminko ,jen že já miminko nechtěla ,nikdy jsem ho nechtěla s nikým jsem ho nechtěla ale nakonec po celém roce jsem povolila a tedy začala jsem se připravovat a ono hned na poprvé se povedlo, pak následovala šílených 9 měsíců které byly pro mě dlouhé, nudné a přesto jsem se na porod těšila až to nudné ,dlouhé období skončí to že porod bude strašný jsem věděla a řádně se připravila ale na to že 6 neděl bude stát za prd jsem věděla ale pořád jsem si říkala ,že pak budu ta šťastná mamina z reklamy na mateřství. No ani po 6 měsících tomu tak není.

Porod shrnu jen několika větami  tom psát nebudu. Cesta autem prozvracená a dalších šílených 6 hodin též, mimčo mělo pupeční šňůru okolo krku tak že to nebylo zrovna ideální.To co následovalo po porodu bylo krásný to miminko sevřít v náručí na první pohled jsem se zamilovala a opravdu jsem toho malého drobečka milovala a takoví pocit lásky jsem zažila poprvé a nemít děti tak ten pocit nepoznám. Ovšem na pokoji 6 nedělí to začalo najednou moje miminko bylo tu a já ho nesnášela kvůli té bolesti kterou jsem zažila, dokonce mi vadilo první den na něj se jen podívat a když jsem se na něj podívala tak to bylo jen brečící cosi … zní to divně ale ta  počáteční láska nějak zmizela a nebo se přeměnila. Já jsem věděla že se o něj musím postarat a že to i udělám jak nejlíp budu umět ale ale. No už když jsem byla těhotná tak v noci řádil tak že jsem poslední 4 měsíce v noci nespala a spala sem tam přes den a po porodu to byl noční živel. Mamina co byla se mnou na pokoji tak měla holčičku moc mě podpořila v mém nočním utěšování toho malého vetřelce,uřvance a i sestry mě pdpořily a malého si brali abych se aspoň trochu vyspala. Kojení mi nedělalo problém i péči jsem zvládla na jedničku tak po 4 dnech jsem šla domů. Přítel měl dovolenou celých 14 dní moc mi pomáhal on byl s malým vzhůru od 9 až do 8h rána a nosil mi ho po 1,5 na kojení a já spala. V 8 šel spát a já se starala o to šíleně uřvané dítě o toho vetřelce který mě tak strašně ublížil, tak moc bolestivě.14 dní se překulilo a mě nastali dlouhé noci nakonec po dalších cca 14 dnech se malí začal otáčet a jakž takž spal v noci tak že jsem si říkala aspoň něco ovšem měli jsem kontrolu na kyčlích a široké balení 4-5 plínek přes den i noc .Během pár dnů se objevili koliky a další probdělé noci a tlačení bobků najednou jsem i já byla ta mamina která byla ráda za každej pšouk a bobek dítěte přesně ta matka kterým jsem se  smála a měla je ze blázny. Mamka mi řekla že až se začne víc pohybovat prý cca 3 měsíc tak už bude po kolikách tak že zase další světlo moc jsem se těšila ( TEĎ ZPĚTNĚ SI ŘÍKÁM ZDA TO NEMOHLO BÝT I TÍM ŠIROKÝM BALENÍM NEMOHL SE KLOUDNĚ HÝBAT) padl 3 měsíc a další kontrola na kyčlích ano ok široké balení 2 plíny přes noc do konce 4 měsíce no tak to uteče a bude líp konečně a musím říci , že skutečně bylo malej prděl sice jak starej páprda ale smál se a noční buzení bylo jen ojediněle ovšem šli jsme na očkování a mě napadlo se zeptat zda vadí když malej měl 3 dny zvíšenou teplotu DR.že pro jistou odebereme moč a uvidíme jestli dáme očkování. Ani tentokrát mi to nevyšlo a další problém moč v krvi a bílkoviny hned nás hnala do nemocnice kde si nás ihned nechali po celím 1 dni konečně přišly na to co to bylo a zánět močových cet tak že antibiotika po týdnu jsme odcházeli domů a dobírali antibiotika doma no další boj, malej nezá  lžíci jak mu t dát no injekční stříkačkou no super k tomu ke všemu jsme nemohli ven celí týden,pak další týden nesmíme mezi lidi zase super a to  měl být první advent a trhy a mi zase hnili doma. Po celím měsíci jsme byly vyléčení ovšem s podezřením na vrozenou vadu a testy každých 14 dní. Přehoupl se listopad a nastal předvánoční čas už jsem si říkala že bude konec a budeme zdraví a užijeme si vánoce já budu kojit do konce 6 měsíce a jako matka neselžu a pak budou příkrmy a začínala jsem cítit že by to už konečně mohlo být ono. No nebylo musela jsem za čít další boj a to s mojí váhou rapidně klesala dolů já mela už jen 48kg dětská doktorka mě poslala na vyšetření k obvoďákovi no a okamžitě přikrmovat malého a vy jíst hodně pravidelně a zdravě .No jsme na konci 6 měsíce já mám stále 48 kg váha nejde dolů malej je zdravej a už vážíme skoro 9kg. A máme další boj rostou nám zoubky dva na ráz a moje bezesný noci jsou opět tu.

A teď se chci vrátit na začátek díky té mojí kamarádce jsem začala přemýšlet kdy se z malého vetřelce vlastně stal ten můj brouček.Ta láska k němu tady vlastně na jednou je. Jen jsem jí asi v tom zápalu boje nepostřehla. A díky té kamarádce jsem si uvědomila že mi nevadí kvůli němu nespat a být s ním vzhůru, nevadí mi když se na něj podívám. Vlastně bych se na něj mohla dívat pořád. Vlastně jsem jednou z těch spokojených mamin.  A mimochodem přítel mě přesvědčuje o 2 mimču no moc se mi do toho nechce.