Upozornění! Toto je zkrácená a zjednodušené verze recenze. Chcete-li vše vědět do největších podrobností a můj celkový výrok, pak si musíte počkat na závěrečnou recenzi, kde bude souhrn všech hraček se všemi detaily 🙂.

Vybalení hračky je trošku hlavolam. Housenka je v balení v demo módu, a tak je pečlivě připevněná, aby si každý mohl sáhnout a viděl, jak reaguje a jaké zvuky vydává (nebo aby se při vybalování lekl jako já :D), ale nemohl ji snadno vyndat.

Balení obsahuje hlavu housenky s 8 základními články k zapojení, dva terčíky, návod a kartičky s informacemi o možných rozšiřujících článcích. Housenka uveze až 15 dílků najednou a tyto rozšiřující články poskytují např. větší variabilitu zvuků nebo zatáček. U návodu oceňuji, že je stručný, srozumitelný a hlavně, čeština je v něm na prvním místě. Terčíky slouží pouze k označení tratě, kterou má housenka projet.

Provoz housenky je na 4 baterie typu AA, uloženy jsou samozřejmě bezpečně pod šroubovacím krytem.

Housenka je výrobcem doporučena pro děti ve věku 3-6 let, ale základní princip pochopí i 2leté dítě, zejména má-li staršího sourozence, od kterého může ovládání okoukat. Pro nejstaršího byla housenka už poměrně jednoduchá, po vytažená z krabice hned věděl, co dělat, jako by si s něčím takovým už dříve hrál. Fungování housenky je natolik jednoduché a intuitivní, že nepotřeboval nic vysvětlovat ani dlouze zkoumat. Z počátku to byl také on, kdo si s housenkou nejvíce hrál, ostatní spíše pozorovali. U prostředního bych řekla, že potřeboval čas na pochopení, vlastní zkoumání a objevování, takže ten věk mezi 3 až 4 roky je asi pro samotné dítě ideální, protože už něco chápe, ale zároveň má co objevovat, takže to je pro takto staré dítě ještě přínosem. Nejstarší to má spíše jako „nj, jede to a udělá to, co tomu řeknu“.

Nemusíte se bát, že děti hračku hned zničí, housenka párkrát neúmyslně vyklouzla z rukou při přenášení, byla tahána za tykadla, nejmladší se snažil tykadla i ohnout, několikrát do ní nebo s ní kluci do něčeho vrazili a stále bez problémů funguje.

Problémy s otěhotněním a boj o početí potomka je velmi psychicky náročné životní období pro každý pár, který si tímto maratonem musí projít. Často řešíme, jak se cítí ženy. Jejich trápení, zoufalství, zběsile bezútěšně tikající biologické hodiny…. Ale co muži? Na ty se bohužel často zapomíná. Přitom je to pro ně také velmi stresující situace. Když opomeneme nutné vyšetření ejakulátu – spermiogram, které je v podstatě řízenou ejakulací do odběrového kelímku, tak je zde obrovský stres z možnosti selhání. To muži nesou velmi těžce. V případě, že je sperma nekvalitní – je to velká rána pro mužské ego.

Další psychická zátěž přichází v plodných dnech, kdy je třeba využít té nejlepší šance, a tak je nutno povinně a na čas plodit. Ženy často ve zběsilé touze po miminku zapomínají na mužské emoce a místo příjemné společné intimní chvilky vyžadují primárně efektivní akt ve vhodnou dobu. Bohužel tento tlak má za následek spíše neúspěch. Tím se pár dostává do nepříjemného začarovaného kruhu výčitek a zklamání. Nejeden pár tento tlak neustál. Oproti ženám, které mají ve zvyku své pocity spíše ventilovat, muži své bolístky většinou drží v sobě, aby si zachovali tvář hrdého a nedotknutelného pána tvorstva. Doutnající strach ze selhání vyvolaný tlakem partnerky však často způsobí problém s dokončením aktu nebo i erektilní dysfunkci.

Bohužel vzhledem k současnému trendu, kdy se věk žen snažících se o prvního potomka, posouvá za hranici třiceti let, je počet klientů center asistované reprodukce na vzestupu.  A samozřejmě se nejedná jen o ženy. Moderní způsob života dnešních mužů má rovněž negativní vliv na kvalitu spermatu. Těsné spodní prádlo, sedavé zaměstnání, kouření – to vše má za následek zhoršenou produkci kvalitních spermií.

O problému s početím mluvíme ve chvíli, kdy po roce nechráněného styku nedojde k otěhotnění. Poté by mělo následovat několik základních vyšetření a pak eventuálně návštěva IVF centra.

V průběhu tohoto roku můžeme sami otěhotnění efektivně pomoci. Jak?

Kromě ovulačních testů, měření bazální teploty a počítání plodných dnů, můžeme také použít při sexu lubrikační gel pro podporu otěhotnění. Nejen, že pomůžeme spermiím k hladší cestě k vajíčku, ale také si zpříjemníme a ozvláštníme partnerský sex. Ritex Kinderwunsch je jedním z těchto lubrikační gelů vytvořený speciálně pro podporu pohybu spermií. Pozor běžné lubrikační gely mohou naopak pohyb spermií zhoršovat.

Chtěla bych se s vámi podělit o moji zkušenost z porodu koncem pánevním, a hlavně povzbudit ženy, které to potřebují.

Moje miminko bylo dolu hlavou dlouhou dobu, dva měsíce před porodem se otočilo a už to tak zůstalo. Když mi moje gynekoložka řekla, že se mám připravit na císaře, tak jsem probrečela celý večer. Pak jsem se vrhla na cvičení a všechno možné, abych ho otočila. Po 36 týdnu jsem ale pocítila, že to nemá smysl, že se radši začnu psychicky i fyzicky připravovat na jakýkoli porod a zvládnu ho (i kdyby to musel být císař). Samozřejmě, pořád jsem se v duchu modlila za otočení nebo za to, aby můj drobeček nepřekročil odhad porodní váhy.

Registrovaná jsem byla v Podolí a v Rakovníku. Samozřejmě vyhrál Rakovník – chtěla jsem přirozený porod. Podmínka ale byla, že budu v druhé době na zádech a že mi udělají nástřih. Člověk v tomto případě volí „menší zlo“, pokud nemá sebevědomí si říct, že to zvládne i bez toho... nebo doma. Na to jsem se necítila.

I když bylo moje děťátko rozhodnuté, že se narodí „prdelí napřed“ splnilo mi moje druhé přání a na svět se začalo připravovat v noci v 38+5 (nebo tak nějak - podle mého výpočtu i ultrazvuku jsem byla 39+3). Bylo to dva dny po mojí první prohlídce v Rakovníku, kde mi službu konající doktor doporučil císaře, ale chápal i moje rozhodnutí. Odhadovaná váha byla 3050 g.

Večer ve 4 hodiny začaly pomalu stupňující nepravidelné bolesti. Stihla jsem uklidit, nakoupit a připravit všechno potřebné. Pořád jsem si nebyla jistá, jestli je to skutečně tady. Ta pohoda, to nastavení mě fascinuje dodnes 🙂 Příroda!

V noci mě bolesti budily jednou za 20–30 minut. Nad ránem jsem volala dule a domluvily jsme se, že počkám doma dokud nebudou pravidelnější. S manželem jsme si udělali ještě oběd, pouštěli hudbu, rozdýchávali. Byla to taková pohodička. Intervaly nebyly pravidelné, ale tak jednou za 5 pak za 10 minut. Bolesti se však stupňovaly. Čekala nás hodinová cesta do porodnice. Rozhodla jsem se vyrazit, když mě kontrakce nutily se jich aktivně účastnit. Cesta byla fajn, docela legrace. Řídit s hekající ženou bylo pro manžela asi hodně stresující, ale zvládnul to na 1!

Ahoj, jmenuji se Ivona a jsem mamkou 2 malých raubířů 🙂 Starší syn Lukášek (3r), který od miminka nemá problém s jakýmkoliv jídlem, zato mladší Ondra (10m) zase od miminka s krmením bokoval jak se jen dalo.

Kojení nám šlo měsíc a pak to šlo z kopce, začali jsme zkoušet různé UM, ale kroutil se po nich jak žížala, spánek opravdu hodně mizerný. Buď měl po ostatních mlékách hlad, bolelo ho bříško, nechutnalo mu, blinkal ho, měl zácpu... Zkrátka každá maminka si asi zažila své. Pak jsem se dozvěděla, že koník bude testovat pokračovací mléko Hami a v popisku mě velice zaujalo, že je to to pravé na každé citlivé bříško. Zkusila jsem štěstí a vyšlo to!!! Hurá 🙂

Brzy na to nám došel balík se 2 baleními pokračovacího mléka Hami 2. Ondra si hned balík "ošéfoval" a už zkoumal.

Protože Ondra už pije mléko jen  večer a někdy si dá i v noci, když se mu vzpomene, tak jsem byla velice zvědavá na jeho spánek po první lahvičce. Obvykle vypije max 120 ml. Nachystala jsem mu 150 a vypil 🙂 🙂 Stal se opravdu zázrak  -  Ondra měl o poznání lepší spánek než předchozí měsíce. Hned druhý den mi prospal celou noc. Manžel byl z toho (mléka) na větvi :D Po všech těch neprospaných nocích mi tvrdil, že všechny UM jsou na jedno brdo... A mamky (i taťkové) věřte, že opravdu nejsou.

 Výhody mléka Hami 2:

• super krabice s plastovým "zarovnávátkem" na odměrku
• velké balení (800 gramů) za opravdu skvělou cenu
• mléko se dobře rozpouští, nedělá hrudky a nepění
• má skutečně dobrou chuť a vůni
• výborně funguje na citlivá bříška, zlepšení bylo vidět do 2 dnů

„Hele, Janík (tehdy 2,5roku) kouká v ložnici na pohádku, já jdu vynést koš, tak koukej jedním okem dovnitř. Jsem HNED zpátky,“ oznámila jsem kouřícímu manželovi na balkoně a zavřela rychle dveře od balkonu, aby ten smrad nešel dovnitř, protože tenhle doutník to byla opravdu síla. Nechápu, jak někdo může kouřit něco, co smrdí jak rozemletý ponožky, co stály měsíc v rohu.

Vytáhla jsem rychle pytel z koše, zavázala ho a obula pantofle na ven. Venku bylo teplo a tak jsem jen v rychlosti vylítla z bytu. Se zabouchnutím přišel divný pocit, že něco není tak úplně malinko jakože v pořádku. Divný pocit se změnil v ránu palicí, když mi došlo, že jsem si doma zabouchla klíče. Rychle jsem si prošacovala neexistující kapsy…pro jistotu..člověk nikdy neví. Kdyby to šlo, prokopla bych si hlavu! Tohle se mi, bohužel, tak jednou za 10let stává. Ovšem doteď se mnou vždy byl i mladej a stačilo jen někde počkat na manžela, než přijde z práce. Teď byl mladej uvnitř. Sebrala jsem ten zbytek zdravýho rozumu a začala uvažovat – doma nikde nic nehoří, nic nevařím, nepeču, pračka není zapnutá, voda žádná neteče. Super – sekeru prozatím netřeba sháněti, hasiče netřeba volati.  A tak jsem začala ťukat na dveře a volat medovým hláskem. Ovšem můj synátor není žádný Smolíček pacholíček a tak nejenže nedorazil ke dveřím, ale u pohádky úplně zapomněl, že nějaké rodiče má.

V tom mi došlo, že je manžel na balkoně a tudíž máme vlastně vyhráno! Ťukání jsem změnila v hlasité bouchání a přes dveře se snažila zaslechnout známky nějakého života v bytě. Ovšem nikde se nic nedělo. Bušila jsem do dveří jak zběsilá. Zvonek jsem použít nechtěla, protože má protivný zvuk a synka leká. Nakonec jsem ovšem zazvonit musela a v bytě se opravdu něco začalo dít. Synek začal pobíhat po bytě, hledat maminku a tatínka a plakat. Moje volání a uklidňování přes dveře vůbec nemělo smysl. Začala jsem být vytočená – to jako pan domácí hodlá kouřit do Vánoc nebo co?? On má svoji kuřpauzu a co je v domě se ho teď netýká nebo co ?? Nepřehání to už? Však všechno musel slyšet! Vyběhla jsem z domu, oběhla jsem ho k balkonům a vztekle šermovala rukama do čtvrtého patra k nám, že jako ať kouká být tatínek akční, že situace to vyžaduje. Odpověděl mi pohledem vzteklé gorily a nasr..štvanou otázkou, jak by nám mohl být nápomocen, když jsem ho na tom balkoně zamkla.

Této informaci odmítal můj mozek uvěřit. Roztržitá občas bývám, ale blbá nakvadrát snad ještě nejsem! Po asi 10ti vteřinách nevěřícného pohledu nahoru mi došlo, že jsem. Situace byla o to horší, že jsme u sebe neměli ani jeden mobil. Chuďátko maličký bylo nalepený na sklo balkonu, kde vidělo tátu, ale bylo vylekaný bušením i zvoněním a zmatený, že vidí tátu, ale ten k němu nejde. O spolupráci nemohla být ani řeč.

A jak to celé dopadlo? Naštěstí byla doma sousedka od naproti, co má číslo na majitele bytu. Toho jsme královsky pobavily, nicméně nám sdělil, že je na školení v Krkonoších. Náhradní klíče od bytu ovšem naštěstí nechal doma u manželky, která se k nám ale momentálně neměla jak dostat. A tak obětavá sousedka sedla do auta a já strávila svých nejdelších 40minut v životě na schodech před bytem, kde jsem si střídavě rvala vlasy a střídavě zkoušela ještě voláním nalákat mladýho ke dveřím –ovšem marně.

Od tý doby chodím s klíčema okolo krku i spát.

Testované mlíčko máme vypito a nakoupené nové balení, protože nejen maminka ale i Anička je nadšená.

Děkuji  modrému koníku za možnost testování nového mléka Hami. O změnu značky mléka jsem začala uvažovat po opakujících se střevních kolikách, které i po zavedení příkrmu nepřestávali. Proto jsem se zamýšlela nad změnou mléka a i přes velký výběr jsem nebyla jistá jaké bude to nej, proto jsem uvítala když jsem byla vybrána do testování kojeneckého mléka Hami.

Po rozbalení balíku jsem byla překvapena velkou dózou a gramáží 800g a hlavně jsem  byla mile překvapena uložení dávkovací odměrky ve víku dózy, už žádná zalepená odměrka a přemýšlení kam odložit aby nedošlo k ušpinění. Díky úchytu je vše na svém místě bez strachu ušpinění odměrky.

Mlíčko nám chutnalo a vypilo se do poslení kapky. Bála jsem se chuťové změny ale vše proběhlo v naprostém pořádku. Mlíčko pijeme 3-krát denně a jsem spokojená nejen za spokojenou Aničku ale hlavně za super zkušenost a nebát se možnosti zúčastnit se testování a vyhnout se hledání a přemýšlení, které bude to nej pro naši milovanou holčičku.

Děkujeme.