Myslím, že to známe téměř všechny – svoje vytoužené miminko máme konečně doma, pomalinku se sžíváme a jsme vyplašené z každého jeho zaplakání. A v tom to přijde – nevysvětlitelný pláč, miminko nejde utišit, maminka je zoufalá a malý uzlíček pláče o to víc. Přitahuje si nožičky k bříšku a zatíná pěstičky. Právě takto vypadá kojenecká kolika. Když začala trápit našeho syna, byla jsem naprosto nepřipravená a z počátku jsem vůbec nevěděla, co se to děje.

Věřím, že existují i maminky, které svoji roli mámy zvládají perfektně a s lehkostí od samého začátku. Musím se přiznat, že já mezi ně ale rozhodně nepatřím. Po porodu si můj manžel vzal 14 dní dovolenou a byl s námi celý čas doma. Kolem toho malého uzlíčku jsme chodili po špičkách a pomalu si zvykali na to, že tu bude už pořád s námi.

Pár dní po návratu z porodnice jsme navíc začali mít potíže s kojením, ale díky úžasné laktační poradkyni jsme to zvládli a kojili dál. Byl to celkem boj, ale o tom až někdy příště J 14 dní uteklo jako voda a blížil se den, kdy musel manžel do práce. Jak já se děsila toho, že zůstanu s tím malinkým tvorečkem úplně sama. Ještě teď cítím ten pocit zoufalství, že nebudu vědět co dělat, že to prostě sama nezvládnu.

Dny utíkali a já si říkala, že přece jen dokážu být dobrá máma, že to zvládnu. A v tom to přišlo. Z ničeho nic hrozný pláč, který jsem nedokázala nijak utišit. Nepomáhalo nakojit, přebalit, ani pochovat. Když se to opakovalo třetí den, napůl šílená jsem volala naší pediatričce a ta řekla, ať se přijdeme raději ukázat. A verdikt? „Malý je v pořádku, ale vypadá to, že ho trápí prdíky, neboli kojenecká kolika“. Dostalo se mi rad, jak mu masírovat bříško a že to přejde kolem třetího měsíce věku.

Jako správně střelená matka zdravotnice jsem začala hledat všechny možné informace a pročítat odborné články. Co to tedy kojenecká kolika vlastně je a co se s ní dá dělat?

Kojenecká kolika trápí až 30% miminek během prvních šesti měsíců života. Nejčastěji však mezi druhým a devátým týdnem, proto se jí často také říká tříměsíční kolika.  Projevuje se neutišitelným pláčem a často ji doprovází tzv. pravidlo tří - jinak zdravý kojenec pláče více než tři hodiny denně, častěji než tři dny v týdnu a po dobu delší než tři týdny. Srozumitelněji řečeno – vaše miminko pláče daleko častěji, než vám přijde normální a to bez zjevné příčiny. Nožičky střídavě propíná a přitahuje k bříšku, zatíná pěstičky a evidentně ho něco bolí.

Těm nezasvěceným připadá Feng Shui tak trochu esotericky. Pokud si však najdete čas a ponoříte se do tohoto čínského učení, zjistíte, že není založené pouze na tom, abyste se ve svém domově cítili dobře. Odhaluje i to, jak můžeme ovlivnit naši náladu i harmonii. Máme pro vás pár malých vylepšení, které jsou téměř nepostřehnutelné, přesto však mají hluboký dopad na váš každodenní život.

Maximalizujte přirozené světlo pomocí oken a zrcadel

Nemělo by být žádným překvapením, že přirozené světlo nám může způsobit, že se cítíme šťastnější a pozitivnější. Říká se, že zrcadla ve feng shui jsou jako aspirin. Jsou také skvělými pomocníky, pokud potřebujete rozšířit svůj malý prostor.

Vyvážení pěti prvků

Pět prvků - země, dřevo, oheň, voda a kov - mohou být přítomny ve vašem domě buď fyzicky, nebo symbolicky. Můžete například přivést ohňový prvek teplými tóny, například červenými a oranžovými, nebo byste mohli mít skutečný oheň s krbem nebo hořící svíčkou. Myšlenkou je najít rovnováhu mezi všemi prvky. Často jsou lidé přitahováni k prvkům, které buď potřebují více, nebo je to velká příčina nerovnováhy v jejich životě. 

Neumísťujte zrcadla naproti vchodovým dveřím

Kdy je dítě ideálně připraveno na letní tábor? Na tuto otázku se nedá odpovědět jednoznačně. I když u většiny táborů je v podmínkách hranice způsobilosti stanovená věkem, je to jen hrubá směrnice. Tu správnou chvíli musíte umět stanovit vy sami.

Letní prázdniny jsou dlouhé a často bývá problém, kam děti o prázdninách dát, když rodiče musí chodit do práce. Jako ideálním řešením se může jevit i dětský tábor. Děti se zde něco naučí, užijí si, „vyblbnou se“ a rodiče nemusí řešit po dobu pobytu žádné hlídání.

Kdy můžete poslat dítě na letní tábor?

Dětské tábor nejsou určitě vhodné pro příliš malé děti nebo takové, které nejsou zvyklé být nikde delší dobu bez rodičů. Obecně se dá říci, že vhodná doba pro nástup na tábor je okolo 7 let. V tomto věku se děti rádi seznamují se svými vrstevníky, mají mnoho energie, poznávají sami sebe v kolektivu ostatních.

Někteří lidé, zejména milující maminky, považují dětské tábory za nutné zlo, ale není tomu tak. Tábor, pokud je dobře vedený, umožní objevit dětem nové obzory, nové druhy sportů, naučí se být v kolektivu, objevují přírodu. Získávají přátelství na celý život.

Mnoho dětí se dostane k činnostem, které nemají jinak možnost poznat. Jezdí na kánoi, naučí se pracovat s mapou a orientovat se v přírodě. Stanou se samostatnými, osvojí si různé znalosti. Všechny tyto činnosti mají velmi pozitivní vliv na sociální cítění dítěte. Některé tábory jsou zaměřené i na různé výukové činnosti, například jazyky. Velmi oblíbené jsou tábory s anglickým jazykem.

Spousta lidem přišlo toto testovaní směšné, proto se ani nehlásila. Mě osobně testování toaletního papíru Veltie nepřijde jako nic podřadného. Toaletní papír používáme několikrát za den a jeho kvalita je pro mě důležitá.

Testovala jsem dva druhy toaletního papíru Veltie a to "Pure & Soft White" a "Camomile & Aloe Vera".

Na obrázku je vidět, jak vypadají ruličky testovaných druhů. Rulička toaletního papíru, kde jsou kytičky je "Camomile & Aloe Vera".

Nejprve jsem si ověřovala, zda se má opravdu tři vrstvy. Na dalším obrázku je vidět, že to tak opravdu je. Jen bych řekla, že každá vrstva je jinak silná, ale mohlo to způsobit i to, jak jsem se jednotlivé vrstvy snažila oddělit. 

První druh  "Camomile & Aloe Vera" je parfémovaný, jeho vůně je příjemná.

Druhý druh "Pure & Soft White" mi opravdu přijde jemnější a používala jsem převážně na dětské zadečky. Děti byli nadšené i z obrázku medvídka. 

30. dubna 2017

5:50

Spím, najednou mě ze sna probouzí pocit, že ze mě něco vyteklo. Strašně se mi nechce vstávat, tak raději dumám nad tím, zda to mohlo být trochu plodovky nebo jen součást snu. Po chvíli mi to nakonec nedá a dospívám k rozhodnutí, že teda vstanu, dojdu si na záchod a uvidíme. Přitom strašně doufám, že se ještě budu moct vrátit do vyhřátého pelíšku a pokračovat ve spánku. Zvedám se a vím, že o tom si můžu nechat už jen zdát. Opět ze mě totiž vyteče slabý čůrek, takže se rychle přesunuju do kuchyně, kde praskne voda se vší parádou. Vzbudí to naší fenku, která dostane hysterák. Kvílí a řve, jak kdybych měla do 2 minut umřít. Pokračuju v cestě na záchod, kde se tělo ihned začne čistit a teď už tak nějak tuším, že z našeho plánovaného květňátka bude dubnové miminko. A taky v to zároveň už doufám.

Doploužím se zpátky do kuchyně, kde mě přepadne neskutečný svalový třes - celé tělo se mi nekontrolovatelně klepe, nicméně to po malé chvíli přestává. Naštěstí. Jdu vzbudit manžela, kterému se taky strašně nechce z postele. A chudák je ještě nervóznější než já a pes dohromady🙂 Já dobaluji tradičně tašku do porodnice, manžel balí věci Eliáškovi a psovi - a vyrážíme na cestu. Naše 2 pasažéry naštěstí vysazujeme u babičky (pes ještě stále nepřestal kvílet) a vyrážíme na cestu. Přece jen nás čeká cesta do porodnice vzdálené přes 100 km, takže není čas ztrácet čas🙂 Na to, že jsem ještě večer netušila, kam se pojede, mi konečné rozhodnutí netrvalo dlouho...

Směr Ústí nad Orlicí

Vyrážíme na cestu, pouštím na plné pecky písničky, zpíváme si a já si do toho připravuju homeopatika ve sklenici od okurek (ano, jsem neschopná nachystat se dopředu a nic jiného použitelného jsem doma v té rychlosti prostě nenašla). Cestou je popíjím (mimochodem se z té sklenice pije pěkně blbě) a taky se do sebe snažím nacpat sušenku s čokoládou, protože vím, že budu potřebovat spoustu energie na porod. Kontrakce jsou naprosto pravidelné po 4 - 5 minutách, a čím více se blížíme k cíli, tím jsou silnější. Musím už dost prodýchávat a aplikace v mobilu pořád vyděšeně signalizuje, že se mám urychleně přesunout do porodnice.

Mám za sebou krásné dva týdny. Dokonce ani ošklivá nemoc dětí mi nemůže zkazit pocit, že přesně takovou pauzu jsem potřebovala.

Pocity, které ve mně narůstají týden po týdnu, kdy jsem doma, jsou zvláštní. Takové stísněné. Myslím, že moji situaci pochopí asi každá maminka, která je se svými dětmi doma sama, nemá v blízkém okolí vůbec nikoho, kdo by pomohl a manžel jezdí domů pozdě večer.

Nikdy bych nebyla řekla, jak budu toužit po tom, aby rodina bydlela co nejblíže. Abychom neměli problém čas od času odevzdat děti a užít si chvilku pro sebe. Nebo i osamotě. 

Nechci, aby to vyznělo zvláštně, ale děti jsou hrozně vyčerpávající. Zvláště, když jsem s nimi 24/7. 

Dokud byla jenom Laura, tak jsem nepociťovala nikterak velkou tíhu. A pak se narodil Filip. A ač je to klišé jako hrom, skutečně platí: "Jedno dítě, žádné dítě."

I když má někdo jedno dítě, které vydá za 3, tak si buďte jisté, že v momentě, kdy Vás bude o jednoho více, i kdyby další dítě bylo sebevíc poslušné a hodné, stejně je toho čas od času prostě moc.

Jednoho krásného dne se na mě po dlouhé době usmálo štěstí a testuji s rodinkou toaletní papír

Paní doručovatelka mi ho doručila až na druhý pokus, ten první se jí naštěstí nezdařil. Proč naštěstí? Protože mi ho chtěla nechat u sousedů, kteří jaksi nejsou vábného vzhledu a naštěstí ho nechtěli nic převzít. 🙂 Páč kdyby ho převzali, tak já už ho asi neuvidím....

Překvapení bylo hned na začátku - jako 4 balíky? Pecka. 

Hěřmánkový voněl krásně i přes zabalení, takže bylo jasné, kdo půjde na řadu jako první. 

Provoněl v první chvíli celý náš byt, poté koupelnu se záchodem. Nevím, zda vůně vyprchala nebo jsem si na ní jen zvykla, ale po pár hodinách už jsem necítila nic. 🙂

Vzhled kytiček na toaleťáku mě moc neuchvátil, hezčí mi přijdou na tom obale, ale i přesto moje frnda nic nenamítala. 

Máte doma neposedu, jenž odmalička je živý, temperamentní, chvilku neposedí a nepřetržitě hopsá či mává ručičkami. S nadšením se vrhá do všeho nového, aby rozdělanou činnost vzápětí odložil a se stejnou vervou se pustil do něčeho jiného. Pak je velmi pravděpodobné, že máte doma hyperaktivní dítě. Sama to znám u nás doma, tak jsem produrfovala jsem  na internetu snad půl dne, s hledáním rád jak to zvládnout. Tak se s vámi o to podělím. 🙂 

Hyperaktivita nebo také syndrom ADHD patří mezi velmi populární diagnózy. Ne všechny děti neposedné, nadměrně živé, neklidné a nepozorné však mají skutečné funkční oslabení centrální nervové soustavy. To může posoudit jen psycholog, neurolog či psychiatr. Psycholog s neurologem se při diagnostikování syndromu ADHD obvykle doplňují.

Jak se tyto poruchy projevují?

Dítě s ADHD je výrazně pohybově neklidné, hyperaktivní. Stále si s něčím hraje, nevydrží chvíli v klidu, vrtí se, houpe na židli, poskakuje, pobíhá. Hezky česky se dá říci, že je jak z hadích ocásků. Nadměrná pohyblivost je navíc u tohoto dítěte komplikována motorickou neobratností.

Dítě je celkově nešikovné, neohrabané, má potíže s koordinací pohybů, která může potrápit u nejběžnějších denních činností, jakými jsou jedení příborem, oblékání, zavazování tkaniček.

Utrpením pak bývá tělocvik a v něm zvláště kolektivní hry, v nichž dítě svou neobratností kazí skóre celému družstvu. Nesmíme zapomenout na psaní a pracovní a výtvarnou výchovu, kde se projevuje výrazná neobratnost jemné motoriky. Není divu, že dítě pak tyto činnosti z celého srdce nenávidí.