Dnešek byl ten den, který se prostě nepovedl. Špatně to začalo už včera. Šla jsem spát pozdě. Pak jsem dlouho makala na tom, abych usnula. Poslední dobou my tato činnost dává dosti zabrat. Ač jsem k smrti unavená, tak mi prostě to usnutí nejde. Tak jsem tak ležela, slyším Zdendu dýchat, dávám si do ucha špunt a ejhle, on najednou chrápe a chrápání slyším i přes zašpuntované uši. Vyndavám špunt, poslouchám...a nic...aha, takže můj mozek, aby náhodou neusnul si sám vyrábí chrápací zvukové halucinace....Paráda. Takže abych Zdendu nešikanovala, tak se sbírám a odcházím opět mimo ložnici, tentokrát k dětem. 

Ležím, už jsem v klidu, dýchací zvuky dětí jsou pro mě balzámem na duši...Pracuji na tom usnutí a když už se skoro zadaří...Vzbudí se Edwin a nastává půlhodinový maraton v podávání pití. Když už si usmyslí, že je napitý jak žok a usne, tak ja se zase začnu makat na tom, abych usnula....

Asi po hodině se to zadaří. Spím minutu a vzbudí mě Zdenda se slovy, že je celý od krvem, ať ho jdu ošetřit. Začnu dost hlasitě protestovat, že asi upadl, že na něj kašlu, když už se mi konečně podařilo usnout, tak zase nebudu vstávát, ne? No ale pak se mi to rozleží, přeci ho nenechám vykrvácet...On mi zmateně začne vysvětlovat, co se stalo...Mě to dochází hned, asi jsem se pokusila nevědomky o manželovraždu. A jak se to tak stane?

To máte tak, usmyslela jsem si, že je třeba trochu vytunit naší ložnici. Koupila jsem rámečky, vyvolala fotky a koumala, jak je přidělám na zeď, aniž bych musela vrtat. Přece jen přivrtat deset obrazů do panelu není jen tak. Takže jsem si řekla, že je přilepím Herkulesem, to mi bylo vymluveno Zdendovou mamkou, která navrhla oboustrannou lepenku. Takže jsem se do toho večer pustila, když bylo dílo hotovo, byla jsem nadšena a i Zdenda mě pochválil. To ještě netušil...Oboustranná izolepa nebyl dobrý nápad...Obrázky popadly, sklo se rozbilo a Zdenda ve spánku asi začal sbírat střepy. Ale dopadlo to dobře, Zdenda nevykrvácel, měl je trochu díru v dlani. Amatérsky jsem mu tam, po dlouhém hledání a dohadování, nalepila náplast s obrázkem, kterou jsem pak ještě omotala něčím, čemu by se dalo říkat i obvaz a šli jsme spát. 

Opět usínám, opět nejde a najednou Edwin....mámo, brm brm....Ráno mě vzbudil Zdenda se slovy, že jsme s Juli zaspali, takže jsme si daly ráno v poklusu, aby dorazila do školky včas. A já tu hoďku, o kterou jsem jakože zaspala dnes stále nemůžu dohnat. Celý den nakládám děti do auta a z auta, do toho uklízím byt, do toho krmím děti, oblékam, svlékám a stále mi chybí ta hodina, abych se zklidnila a hodila se do pohody. 

Nacházím ji až teď, kdy mám konečně pořádek v bytě a při psaní tohoto článku se začíná dělat pořádek i v hlavě. Možná se dnes i vyspím, po X letech máme novou matraci, konečně nebudu spát na pérách, které z té staré doslova trčely. Chutná mi konečně i pivo, to je pro mě spolu s kávou synonymem pohody. A po pivu se dobře spí. A ještě jednu výhodou měla ta dnešní honička za zaspanou hodinou...Přestal mě svědit mozek. Jo a s tou manželovraždou, to je taky blbost. Oboustranná lepenka byl nápad Zdendovo mamky, takže já jsem v tom nevinně😀. 

Ahoj vsem maminkam. Nikdy bych neverila, ze se na takove forum prihlasim, ale prave tyto diskuzni fora me v urcity moment drzela nad vodou. Clovek si uvedomi, ze na svete je spoustu podobnych pripadu a spoustu lidi, kteri prozivaji podobnou bolest. Loni v lednu 2016 jsme s manzelem zjistili, ze jsme " konecne" tehotni. Snazili jsme se hrozne dlouho a stale bez uspechu. Pak to konecne prislo a byla z toho obrovska radost. Aby radosti bylo vice, dozvedeli jsme se, ze cekame dvojcatka. Pozdeji nam rekli, ze to bude holcicka a chlapecek " nadhera". Byl to uzasny pocit. Tohle jsme si prali. Brisko rostlo, s miminkama jsme si povidali a rikali jim, jak moc se na ne tesime. Radostne jsme s manzelem nakupovali vybavicku, sehnali jsme uzasny kocarek a vse jsme meli brzo pripravene, od plenek az po postylky🙂 Pak prisel  smutny moment. Ve 23 tydnu mi praskla voda. I kdyz lekari udelali maximum, miminka se nepodarilo zachranit. Holcicka prisla na svet mrtva a chlapecek umrel do 10 minut. Zhroutil se nam svet. Na dva tydny jsme zmizeli. Ta bolest byla neskutecna. Porad jsem se schovavala. Probrecela jsem cele dny i noci. Ta prazdnota, ty pocity. Nic horsiho jsem v zivote nezazila. Chtelo se mi umrit. Cokoliv mi ty drobecky pripominalo, me uvnitr ubijelo.  Porad jsem chodila a drzela si brisko a prosila at se mi vrati. Hrozne jsem si prala byt  znova tehotna, ale neslo to, nemohli jsme. Postupem casu jsme se s tim zacli vyrovnavat. Ta bolest uz nikdy nevymizi, ale casem se utlumi. Cokoliv mi vsak do dneska  miminka pripomene, tak mi vhrne slzy do oci...... Dnes jsem znova ve 22 tydnu tehotenstvi. Cekame holcicku a modlime se, at je vse vporadku. Hrozne se na ni tesime. Jsem znova stastna a plna sily. Nikdy vsak nezapomenu na sva dvojcatka. Stale si s nimi povidam, i kdyz jsou uz v nebicku. Vim, ze je spoustu maminek, ktere prozivaji obdobnou situaci a vsem drzim moc palce, at jsou znova stastne, tak jako ja.

Ahoj, dámy,

s radostí vám oznamujeme, že hledáme Ambasadorku, která se stane koníkovskou tváří britské značky Joie, kterou na český a slovenský trh přináší společnost Babypoint.

Joie je mladá značka, založena v roce 2001 s jasným cílem - zúročit mnohaleté zkušenosti s výrobou produktů pro děti, které se pyšní vysoko kvalitními materiály, perfektním bezpečím, spolehlivostí a designovou krásou a praktičností.

Všechny produkty prochází kontrolou, aby byly bezpečné, spolehlivé a, které rodiče a jejich děti skutečně potřebují a využijí, tedy bez zbytečných a někdy i nesmyslných příkras. Jsou funkční jak pro děti, tak i pro rodiče. A jaký sortiment Joie nabízí? Jsou to kočárky, autosedačky, židličky a jiné pomůcky.

Tak co, máte zájem? Čtěte dál.

Ambasadorka pro Joie

Cele tehotenstvo prebiehalo ukazkovo, do poslednej chvilky som chodila cvicit ako sa len dalo 🙂. Od terminu porodu, som po kazdej kontrole, ked sa zase nic nedialo davala dlhe prechadzky, aby sa to konecne posunulo a miminko zostupilo nizsie.. Pri poslednej kontrole ( streda rano) na monitore ani jedna kontrakcia :/.. ale pri vysetreni, uz aspon na 2 prsty otvorena.. Super teda, povedala som si, ze dam este dalsiu prechadzku a z porodnice do centra mesta ( nejakych 5 km), krasne pocasie bolo.. zastavila som sa v praci, kde kolegovia vydesene, ze by som tam nemala byt, co keby sa to rozbehlo :D.. ubezpecovala som ich, ze urcite este nie, ze este nemam ziadne kontrakcie a do vikendu to isto nebude.. Ako som sa len mylila :D.. V praci som zostala do vecera ( pracujeme spolu s priatelom, tak aby sme sli domov spolocne).. Po ceste som navrhovala, ze by som si dala gulicky v IKEA, ale vdaka bohu sme na ne nesli, lebo hned ako sme prisli domov mi praskla voda.. Doteraz si pamatam ten pocit, ked som uvazovala, ci uz neudrzim moc, alebo naozaj je to voda :D.. na Tondu som iba zavolala, ze mi ASI praskla voda, pozeral na mna, ze ved pod tebou je riadna mlaka :D to asi bude ta voda.. Zavolala som teda svojej dule Majke ( akurat mala predporodny kurz, takze mamicky na kurze boli cele nedockave ako to dopadne :D ), ze mi praskla voda a ze si idem dat vanu, ze budeme cakat co bude.. po 20 minutach vo vani, ked sa nic nedialo, som usudila, ze uz to zacina byt dost nudne a teda som z vane vyliezla, umyla som si este vlasy, naplnila umyvacku, zapla pracku :D a sla pozerat na JOJke "Prazdniny" akurat zacinal prvy diel.. po dvoch hodinkach cca, co by sme uz mali ist do porodnice, som sa rozhodla, ze budeme cakat doma, kontrakcie este boli velmi slabe, ze som ani nevedela, ci to je naozaj ono a nechcela som v porodnici cakat sama bez Majky a Tondu.. poslala som Tondu do postele, ze by sa mal vyspat, aby bol sviezi na cestu autom do porodnice ( cca 20 minut). Medzitym som obcas zavolala Majke s informaciou ako to vypada.. kontrakcie boli tak asi kazdych 10 minut, snazila som sa ich predychavat ( asi tyzden predtym som si zo zvedavosti kupila knizku o hypnoporode a precitala si len kapitolu o dychani :D a snazila som sa to aplikovat, co ak by to pomohlo - a asi aj pomohlo).. Okolo nejakej 3 rano som uz sla za Tondom, ze to zacina byt silnejsie, ale stale po 10 minutach, ze budeme teda este cakat, aj ked on mal dobru pripomienku, ze lepsie keby sme sli, aby som v aute predychala len 2 kontrakcie, kedze to je 20 minut cesty... este sme ale nejaku chvilku cakali a okolo stvrtej rano som volala Majke, ze vyrazame a stretneme sa v porodnici.. PO este autom vsetky kontrakcie uplne prestali, takze sme dorazili do porodnice v super nalade, bez akejkolvek bolesti.. kedze plodova voda odtiekla, bolo jasne, ze si ma tam nechaju, ale bez kontrakcii to vypadalo skor na cakanie, nez na presun na porodny box.. pri vysetreni, ale zistili, ze otvorena som na 3cm a teda presun na box bol mozny.. Okamzite som sa pytala po boxe s vanou, aj ked som netusila, ci do vody rodit chcem alebo nie, hlavne som si v nej chcela oddychnut.. nastastie volny bol a teda sme sa vsetci 3 na box presunuli 🙂 a hned som vliezla do vane.. Tonda unaveny ( potom sa mi priznal, ze ani oka nezazmuril celu noc) si ustlal na zinienke na zemi, Majka si sadla do kresla a ja som relaxovala vo vani a snazila sa nabrat nejake sily, kym sa kontrakcie vratia.. kazdych 15 minut chodila porodna asistentka a kontrolovala srdiecko.. asi za dve hodinky prisla vizita ( vedeli ste, ze aj pri porode byva vizita? :D ) primar sa iba pytal ako to vypada, ked som vravela, ze slabe kontrakcie uz citim, priblizne kazdych 10 minut, povedal, ze je to fajn, ze sa to samo posuva a teda budeme cakat ( velmi som ocenila, ze ma nepresviedcal o ziadnom oxytocine na urychlenie, ale sam navrhol prirodzene cakanie) a ci by som chcela aj rodit do vody, ze ved neni problem kedtak ( no v tej chvili som to este nevedela 🙂 ) Po par minutach prisla PA, ze by sme mali zase natocit monitor a ze teda na ten musime z vody von, sama som si vybrala, ze si lahnem a natocime to, ale to bola osudna chyba, kontrakcie v tejto polohe boli milionkrat horsie a naozaj ma zaskocili, ze som zacala aj panikarit, ale nastastie som tam mala Majku s Tondom a obaja ma uzasne ukludnovali 🙂 PA ma este vysetrila a nalez bol nadherny 7cm - posunuli sme sa o 4 cm behom 2 hodin 🙂. Monitor zacal nejak blbnut, kontrakcie kreslil uplne mimo toho kedy boli a ozvy dietatka skakali nejak sialene vysoko, zavolali sme teda na PA znovu, ze v tejto polohe je ta sonda naozaj divna a teda ze by som radsej na fitlopte, akurat mi povedala, ze ked citim tlaky na konecnik uz teraz, na lopte to bude este horsie, lebo gravitacia spravi svoje.. na lopte sme predychali spolu s Tondom este par kontrakcii, ktore boli o tolko horsie ako vo vode, ze bolo jasne, ze porod do vody musi byt.. Po monitore som si odskocila na zachod, fakt som sa bala ze maleho do neho porodim :D a behom toho prisla PA, ze pri porode do vody, prebera vedenie porodu pediater a pani dr teda moze chciet dietatko okamzite odstrihnut a podobne, na porodny plan sa uz neprihliada a ze to musime podpisat.. mne bolo jasne, ze to podpisat chcem nech sa deje co sa deje.. PA sla teda pre doktorku, ja som vliezla do vane a vravim Majke, ze ma to tak velmi tlaci, ze sa to uz naozaj neda vydrzat a ona ma len ukludnila, ze mam robit presne to co mi vravi telo a tak som sa teda pretocila uvolnila, zacala strasne kricat a behom jednej kontrakcie bol nas maly Tonik na svete - vo vode :D.. PA ani doktorka vlastne ani nestihli prist, prisli par sekund na to co som porodila, Tonika z vody vytiahli a dali mi ho na hrud 🙂.. Moja uzasna polovicka, ktora bola tak neskutocnou podporou a ktora nechcela byt pri tlaceni, nakoniec vsetko videla z prvej ruky :D stal mi za hlavou a pocula som uz len, ked mi vravel, ze je to to najkrajsie co kedy videl 🙂, som na neho neskutocne pysna, ze to takto uzasne zvladol a vdacna, ze ma tak nadherne podporoval 🙂.. Odstrihnutie maleho nakoniec prebehlo hned ako prisla doktorka, ktora ho cuduj sa svete vysetrila na mojej hrudi 🙂 a pupocna snura stihla dotepat 🙂. Placentu sme uz porodili na posteli 🙂. Porod do vody bol nakoniec uplne dokonaly zazitok, pre nas vsetkych, ja som zostala bez akehokolvek poranenia ( maly mal hlavicku 36cm), maly Tonik miluje vodu, pri prvom kupani v porodnici zaspal :D a velky Tonda si to vsetko tiez uzil a spolocne sme vsetci prezili krasne chvilky 🙂. Obrovske dakujem patri aj Majke, jej doprovod bol uzasny 🙂 a som neskutocne stastna, ze som ju so sebou mala 🙂

     Titulek článku není z mé hlavy, toto heslo razí v krnovské porodnici a já jsem za takto osvícené zdravotníky velmi ráda. O tom, že můj syn nebude mít dudlík, jsme ale byli rozhodnuti už dávno před jeho narozením. V tomto článku se pokusím shrnout důvody, které nás k rozhodnutí dovedly z pohledu logopeda (jsem školský logoped), i z pohledu člověka, co upřednostňuje přirozenost. 

     Dudlík (cumlík, cumel, dudel) je pro mě v prvé řadě kus latexové nebo silikonové uměliny, která má dítě ošidit. Odtud pak odborný název "šidítko". Má dítěti dodat pocit bezpečí a klidu. Dítě saje již v břiše, připravuje tak svá ústa na sání matčina prsu, trénuje nevědomky svá mluvidla na první zvuky, řeč. Činí tak naprosto spontánně, přirozeně, intuitivně. Po narození pro něj nastává různě dlouhé období stresu, se kterým se snaží vypořádat mj. právě sáním, které jej uklidňuje a mimo to mu dodává mléko. Můj syn byl druhou noc v porodnici přisátý k prsu šest hodin v kuse. Do archu určeného k zaznamenávání kojení jsem pak napsala: doba kojení - 1 - 7 hod 🙂. Bylo to velmi vyčerpávající, ale cítila jsem, že to potřebuje. Spal, dudal, sál a díky tomu byl klidný a mě tím stimuloval tvorbu mléka. To samé pokračovalo doma, kdy byl první měsíc v podstatě neustále přisátý k bradavce. 

     Mnoho maminek tuto situaci řeší dudlíkem. Ošidí dítě a dají mu tak falešný pocit, že jsou stále s ním. Dítě je klidné, tudíž jim přijde, že i spokojené. Dítě ale necítí matku, její vůni, tep, mléko. Cítí latex a zažívá tak první velkou faleš ve svém životě. Dnes už se ví, že používání dudlíků může vést ke snížení laktace i k úplnému vymizení mléka. Je to logické a tak jednoduché... Když byl můj syn maličký, potřeboval prso k usnutí, uklidnění, k jídlu, pití, k mazlení. Tímto kontaktem stále stimuloval prsa k tvorbě mléka. Dítě s dudlíkem má prsa méně často, protože odpadá potřeba prsou k uklidnění a spaní. Je dokázáno, že prvotní hlad dítě může potlačovat dudáním dudlíku a matka tak přehlédne, že má dítě hlad. 

     Co tedy získáme tím, že dáme dítěti dudlík? Svobodu. Alespoň částečnou. Můžeme dítě dát do kočárku příbuzným a zůstat doma. Dítě je nakrmené a když bude plakat (bude třeba chtít maminku), dá se mu dudlík a bude klidné. 

     Z pohledu logopeda problém nastává u dětí, které si na dudlík navyknou. Není přirozené sát většinu dne, což u dítěte zvyklého pouze na prso odpadá. Můj syn chápe, že si nemůže hrát a mít prso zároveň. Je to nesmysl... Nemůže se uklidňovat dudáním a zároveň být aktivní při hře. Prso ať už na kojení, nebo jen na dudání (bez sání) má několikrát během dne na chvilku, která je vyhrazená pouze pro tuto činnost. Mnoho dětí navyklých na dudlík jej má v ústech po celý den. Vím, že jej celou dobu nedudají. Drží jej ale a tím mají mluvidla v napětí, které je absolutně zbytečné a neefektivní. Viděla jsem nejedno dítě mluvící s matkou přes dudlík. Nevím o žádném výzkumu, který by zkoumal vliv dudlíku na rozvoj výslovnosti, ale byl by nepochybně zajímavý. 

     Možná se některým maminkám bude zdát můj názor fanatický, neboť dudlík tu je a byl už tolik let... Tolik z nás jej mělo (já jsem jich měla 5) a mluví dobře. Ale jaký je dopad tohoto obelhávání dítěte na jeho psychiku, se asi nedozvíme. A opravdu věřím tomu, že je OBROVSKÝ rozdíl mezi tím, jestli má dítě v puse "maminku" nebo šidítko. 

dobry den nechci byt zadna semetrika ,ale muj broblem je v tom mam 20 letou dceru,ktera ma holcicku od malicka bydleli u me takze veskerou peci jsem davala me vnucce,tak i veskere zaklady at uz jsem ji naucila chodit,od plinek zajistila skolku zkratka vse nebot dcera se nikdy k tomu nejak nestavela ,v tu dobu studovala,pak si nasla pritele starsiho zkusila snim i zit ,ale behem roku se trikrat od nej vratila ke mne zpet,nyni kdyz uz je vnucce 2 roky nastehovala se k nemu opet skolu nechala i praci kterou si nasla ,nyni ji rusim i trv.pobyt u me nebot ma i dost dluhu ,ale co je dulezite zatrhla mi veskery styk s vnuckou jsme na sobe hodne fixovane vim,ze si muzu pozadat o styk u soudu,ale spis mam obavy co sni bude vim jenom ja jak se stavela k male a ted urcite bude na pozoru a to me nepomuze obavam se o svou vnucku nikdy se o ni nestarala jako mama nebot dite ma dite nyni planuje druhe i stim pritelem co vlastne mohu delat jsempracujici babicka ,ale vzdy se da vse podridit k dane situaci jak pisu nechci byt zadna semetrika,ale jsem jen babicka ,ktera ma obavy co mam jenom ja jen lidi v mem okoli jak jsem se o vnucku starala ja a jak ma dcera nic vic 

Z ničeho nic na mne dopadla tíha třetího trimestru. Jsem unavená, nemůžu ležet ani sedět. Nejradši bych celý den spala, ale to mi první mládě ani pes nedovolí. Začínám přemýšlet o porodním plánu, přestože vím, že psát ho asi ani nemá cenu. Stejně se všechno bude podřizovat aktuální situaci a okolnostem, které nastanou.

Hned mi také naskakuje vzpomínka, jak se moje sestra se zahanbením omlouvala zdravotní sestřičce, když jí ten plán dávala. A to ani nevím, jestli ho ségra vůbec četla... každopádně obě přitom vypadaly jako kdybych v něm snad požadovala grupen sex na rozjezd a šití zlatou nití na závěr. No nic, zkusím ho sepsat tak, aby se za něj tentokrát nikdo stydět nemusel 🙂

1) nebudu tomu říkat plán, nýbrž přání – pro zdravotní personál to nebude takovej vopruz

2) chci všechny možný drogy na tišení bolesti – můžu se legálně sjet a nikdo k tomu nemůže říct ani popel a jako bonus je dost velká šance, že to zacáluje pojišťovna, co víc si přát 🙂

3) přítomnost mediků – dovolím jedině v první době porodní pod podmínkou, že budou mít legální přístup k drogám, stejně jako já a uděláme z toho slušnou párty

4) klystýr – rozhodně ano, už Charles Bukowski říkával, že svět patří těm, kteří se neposerou!