Adopce. Uvažoval o tom někdo, že by dal dítě k adopci?

Já bych nedokázala ani potrat, to už je pro mě zabití. Takže pokud někdo dítě nechce, a dá ho k adopci, je to lepší než kdyby se nenarodilo. Podle mě. Ovšem já bych to nedokázala. I kdybych měla bydlet v garsonce a jíst suchý chleba, tak dítěte bych se nezbavila.

@bambulkamakulka Ja jsem se setkala s holkou ,která dala své dítko k adopci. V té době ji bylo 17 . Neměla žádné zázemí apod. Vim ,ze toho lituje . Ale vždy rika ,ze to sice bylo hodně těžké rozhodnutí, ale ze věří ze se dítko ma lip ,nez by se tenkrát mělo s ni. Ja osobně nevím co by se muselo stát, abych své děti dala k adopci . A s největší pravděpodobností bych to v životě neudelala jsou pro mne vším. Zase na druhou matky ,které dávají deti k adopci to většinou dělají z duvodu toho ,ze by jim nedokázali dat patricne zázemí.

@krtcice Taky bych nemohla jít dobrovolně na potrat 😣

@klokanka31 já ani nedobrovolně... u první dcery nám vycházely šílené věci, hydronefroza, Downův syndrom (výsledky z krve špatně, nebyla nosní kůstka, šíjové projasnění 2,3 mm), pak ještě cysty na mozku... No odběr plodové vody jsme s mužem odmítli že pro nás je bezpředmětný jelikož by jsme stejně malou nedali pryč a nebudeme riskovat případný potrat po zákroku. Dcera je zdravá, ale i kdyby nebyla tak bude naše. Nikde není psáno že jiné znamená horší... Ale co jsme si zkusili od lékařů, výhružky, manipulace... Brrr.

@krtcice To je hrůza 😲 tak to je skvělé že je zdravá 🙂 my v tomto měli s manželem taky jasno, že bych nešla na potrat i kdyby vypadalo že bude dítě postižené. Když jsem měla mimoděložní, miminku bouchalo srdíčko, a tam jsem si hrozně vyčítala že jsem ho musela nechat zabít,ale byla to jediná možnost 😞 takže že bych šla jentak na potrat, to prostě ani náhodou.

Moje děti jsou vymodlene, tak je to pro mne teoretická otázka, ale kdybych to musela řešit budu spíš uvažovat o pěstounské péči a dostat se k někomu jako je moje kolegyně, tak být matka v nouzi jsem šťastná...

@klokanka31 to ne mi líto ☹ v tomhle případě to je jasné, to se bohužel nedá nic dělat :-/ tchyně měla také mimoděložní, čekala třetí. A celý život říkala, že měli být tři. A věděla, kolik by tomu třetímu bylo ☹

Nevím, nikdy jsem nebyla v situaci, že bych o tom musela uvažovat. Myslím, že pokud žena opravdu rozumově posoudí, že dítěti bude lépe v adopci než u ni, je to statečne rozhodnutí, které je velmi složité a může to být pro ni velké trauma. Upřednostnit kvalitní život dítěte před vlastním trápením je projev mateřské lásky a zodpovědnosti. Každý ale máme jinde tu hranici, která už pro něj znamená, že se o dítě nemůže postarat.

Moc obdivuju všechny, které se rozhodnout dítě v nelehké donosit a předat ho k adopci. Vzhledem k tomu, že už mi bylo 40, mám 3 děti žádné další skutečně nechceme, neměla bych na něj fyzicky, psychicky ani prostorově v bytě, jsem samozřejmě u jedné opožděné MS zlehka promýšlela, co kdyby... Potrat je pro mě mnohem horší, ale jestli bych adopci doopravdy zvládla, to fakt nevím.

@bambulkamakulka jinak,drobet mimo,když už jsi viděla tenhle film, mrkni i na Juno ...já si chvilku i přála, aby si to dítě nechala, byť hodně mladá.
Ale já bych se vzdát asi nedokázala. V době, kdy mi bylo 16let se narodila druhá neteř a byla mi do roka strašně podobná. Asi bych psychicky nedala, že někde je můj "klon".

Parada. Dekuji vsem za svuj nazor a za zazitky se kterymi jste se rozhodli podelit. Jsem rada ze nas nazor je podobny a ze nejsem jedina, ktera ma na adopci a interupce zaporny nazor

@klokanka31 tomu rozumim. Verim jak jste se musela citit. Ja osobne bych mimodelozni tehotenstvi zazit nechtela. Mate muj obdiv ze jste to vubec zvladla

@krtcice presne tak. Mam to stejne. Mnoho matek treba i po porodu zabiji sve dite a pak ho hodi do kontejneru jako nejaky odpad. Pritom pary co se snazi o dite X let by za to dali buh vi co. Nekteri lidi si proste neumej vazit toho, co maji

@klokanka31 presne. Ja bych ani po porodu nezvladla nenechat si dite ukazat. Nezvladla bych to. Proste to co mi roste pod srdcem urcitou dobu je jen moje a nikoho jineho

@bambulkamakulka Taky se divím že jsem to zvládla. Bylo to totiž první těhotenství po 12 letech snažení, a ještě jsem měla smůlu na arogantního doktora na příjmu, který mě na ultrazvuku nechal asi 20 minut koukat, jak tomu mému miminku bije srdíčko 😣

@klokanka31 to je opravdu neprijemne. A 12 let snazeni? Ja se snazim teprve pul roku a uz to nedavam. Opravdu pro vas klobouk dolu. Urcite neni lehke se s timto vyrovnat. Preji hlavne mnoho stesti 🍀

Mám znamou, doma dve holky, třetí dala k adopci. Všechny s jedním muzem, bydleli v 1+1 na ubytovně a on měl dluhy, které splacel, tak říkala že to je nejlepší pro vsechny. na těhotenství přišla pozdě. S tím mužem je stále,už je to pár let. Já to pořád nechápu. Nedokázala bych to

@bambulkamakulka Děkuju, mně se teď v postýlce válí 9 měsíční princezna, tak už svoje obrovské štěstí mám ☺ přeju ať se to taky už brzo povede 🍀

@klokanka31 tak si uzivejte vasi holcicky, at jste vsichni zdravi ☺☺ a jinak tez dekuji. Taky si uz preji aby se to povedlo. At se dari 😇😇

@sayast taky tohle nechapu. Ale jak se tady uz psalo,je to lepsi nez to dite zabit. Zena musi mit fakt hodne silnou povahu aby tohle dokazala. Ja bych se s tim asi nikdy nesmirila 😐

Já obdivuju ženy, které dají dítě k adopci. Ten nával hormonů a emocí po porodu je masakr a prostě to dítě dát pryč podle mě vyžaduje strašnou sílu. Chápu, že pokud se narodí šestnáctileté matce, tak je to problém, ale i tak. Celý život bych pak přemýšlela, jestli je to dítě v pořádku a jestli je šťastné.

Upřímně nevím. Byly doby, kdy jsem měla na vše odpověď/názor. Od jisté doby říkám, že dokud v té situaci nejsem, nemůžu soudit. Adopci bych asi nezvládla, když to někdo udělá, tak ode mě má obdiv. Já bych šla na potrat. U prostředního syna jsme měli vysoké riziko DS. Byla jsem na odběru choriových klků, s manželem jsme si sedli a případně bych šla na potrat. Pro nás je to o tom, že máme v rodině postižení a víme, že v dospělosti padá ta starost i na sourozence. A to jsme nechtěli.

@lovemusicsun Každý po porodu nezažije nával hormonů, u prvního dítěte jsem to neměla vůbec, přišlo to až u dalších dětí, možná i tím, že jsem na ně byla připravená. Hlava dělá hodně, pokud si v sobě ženská srovná, že dítě nechce, myslím, že i ty hormony jsou na jiné hladině, usuzuju tak i podle vyprávění náhradních matek. A furt lepší přemýšlet, jestli se má dobře, než vědět, že jsem ho zabila. Prostě taková ženská musí být fakt silná.

@lovemusicsun I když se narodí dítě šestnáctileté, tak by měla pomoct rodina... Třeba kdyby moje dcera otěhotněla takhle brzo, tak se o to dítě radši postarám já, než aby ho dala pryč, a třeba za pár let litovala...

@klokanka31 Souhlasím, také bych se snažila to takhle vyřešit.

@bambulkamakulka Mozna v nejake mezni situaci, jako ze bych byla Zidovka a vedela, ze do lagru a deti bud se mnou, nebo jim dam sanci, kdyz pujdou k cizim lidem, a pod. Ale jinak asi ne, protoze ja vim, ze u me se postaram, aby se mely dobre, ale u cizich clovek nikdy nevi, do hlavy jim nevidi...

Ale ne každý to dítě chce, ne každý ma na to se o dítě postarat a ty možnosti muzou byt finanční, zázemí nebo taky psychika, schopnosti. Třeba známá ma dítě v pěstounské péči, dite se s maminkou stýká, ale ta matka má prostě, co dělat, aby se postarala sama o sebe natož o dítě, nemá na to psychicky. Babička dítěte uz to nedá fyzicky, ale stále figuruje v životě dítěte jako babička a funguje tak i pro ostatní děti te známe... Teď jsem četla příběh (šlo tedy o prechodnou pěstounskou péči) kdy matka dala dítě pryč, protože se rozváděla s tyranem a ještě a ním žila a nechtěla, aby ublížil dítěti, kdyz se ji povedlo odstěhovat a postavit se na vlastní nohy, ziskala dítě zpět do své péče...
A to ze teď žijete ve skvělém vztahu a máte skvělé zázemí neznamená že to tak budete mít vzdycky, ze kdyz vaše dítě bude mít miminko v šestnácti, ze se o něj v šedesáti zvládnete postarat a taky ten problém nemusí být šestnáctiletá, ale třicetiletá dcera co se nezvládne postarat...

Dokud člověk nad tím rozhodnutím nestojí, tak nemůže jistě vědět, jak by se zachoval. Fakt ne. Už mi táhne na 40 a mnohokrát jsem se rozhodla jinak, než jsem si dříve myslela, a byla přesvědčená, že bych to udělala.

ahoj ja bych v zadnem pripade sve deti nedala k adopci ba naopak bychsi sama z adoptovala ale bohuzel vse tak v tehle republice moc dlouho trva to papirovani