Je tu někdo, kdo adoptoval dítě romského etnika?

@alenka_p Pokud souhlasite s jinym etnikem, tak je temer stoprocentni, ze dostanete romske detatko. Takto tolerantnich zadatelu jako vy, je opravdu malo a romskych deti v kojenaci je oproti tomu hodne.
My jsme take souhlasili s romskym etnikem a dostali jsme ditko s romskymi koreny. Pro nas bylo prioritou zdravi detatka a abychom ho dostali co nejmensi, nikoli etnikum. Taky jsme meli dost strach z toho, aby detatko nebylo tercem hloupych narazek apod. a netrpelo tim, tak nam bylo porazeno, abychom si do zadosti dali, ze chceme, aby detatko melo svetle rysy. V kojenacich je dost romskych deti, ktere jsou blondate, maji modre oci apod. Udelali jsme to a dostali jsme pred 2 roky nadherneho chlapecka, bylo mu 5 mesicu a je naprosto uzasny. Okoli ho prijalo naprosto vyborne.
Nam na etniku opravdu nezalezelo, verime, ze hodne je o vychove a zive deti se nas libi vice, ale timto krokem jsme ubrali jeden zdroj posmesku a narazek - bohuzel nase spolecnost je takova.
Rika se, ze romske deti vekem spise tmavnou - nam je to samozrejme jeno, my naseho syna milujeme - ale myslim si, ze lidi funguji casto tak, ze pokud si ditko uz jako malinke nezaskatulkuji jako Roma, tak v budoucnu to uz moc nezmeni.

@saralinda jsem si toho vědoma, že ho nejspíš dostaneme 🙂 Proto se snažím získat co nejvíc informací, slyšet co nejvíc názorů (na našem rozhodnutí to tedy stejně nic nezmění), ať jsem co nejvíc připravená 🙂

@saralinda a taky chceme co nejmenší - do půl roku, ideálně rovnou z porodnice (v Praze už to v dnešní době - s rizikem, že dítě není ještě cvhíli právně volné - jde celkem běžně)

@halina0101 s tím nepopsaným listem bych byla opatrná - je to trochu naivní názor... např. když chlapec zdědí po někom z rodičů např. introvertní povahu, těžko z něj uděláte lva salónů a lamače dívčích srdcí 😉 na školení budoucích adoptivních rodičů jsme se dozvěděli, že 80% dělá genetika, zbytek výchova a pokud výchovou potlačíte přirozený projev, tak se to odrazí zase někde jinde (na sebevědomí, socializaci apod.)

@alenka_p Jdete do toho. My to udelali a jsme stastni.
Vyhodou bylo i kratke cekani na ditko (ale kvuli nemu to clovek nedelal) - kdyz videli v nasem spisu toleranci k etniku, tak slo vse rychleji - brzky termin u psychologa, rychle posouzeni lekarem, rychle schvaleni. Sami nam to rekli, ze s ostatnimi zadateli tak nespechaji, protoze jsou pred nimi jeste stovky cekajicich na ditko vetsinoveho etnika.
Zadost jsme podali v lednu, v breznu jsme meli odchozene vsechny casti kurzu, v dubnu jsme byli schvaleni a v cervnu si privezli domu miminko. Jeste dnes me mrzi, ze urednikum trvalo 2 mesice (od naseho zarazeni mezi zadatele) najiti ditka pro nas - syn byl pravne volny a mohl byt o 2 mesice kratsi dobu v kojenaku. No, ale kdyz se clovek o tuto problematiku trochu zajima, tak jsou horsi veci. My to nastesti chytli jeste podle stareho obcanskeho zakoniku, tak jsme se jeli jeden den podivat na maleho a jeho spis a za 2 dny uz jsme si ho bez jakychkoli rozhodnuti soudu vezli domu.

No primo z porodnice - to by byla nadhera.

@saralinda teda tak to byl fakt fofr!

Byli jsme zadatele v Praze, ale sna mame z jineho kraje.
Preji vam hodne stesti a taky takoveho sikovneho raraska, jako mame my.

@kamila297 Jenze ty mluvis o potlacovani prirozenych povahovych rysu a temperamentu, ja mam na mysli pozitivni priklad, reseni modelovych situaci v rodine atd...a tam dite, prave jako ten nepopsany list, vetsinou prejima zvyky rodiny ve ktere zije.Patologicke rysy samozrejme neovlivnis, ale ty se mohou objevit u kohokoliv a neovlivnis to.

ake pekne pismenka ze by ste sli do toho, ze by vam nerobil problem vychovat dieta aj romskeho povodu....dievcata ruku na srdce ale urobili by ste to aj v reale???nepoznam ani jedneho slusneho roma....a kludne si ich naberte aj plny byt, sak oni vam potom ukazu kto je tu pan...bude tak skakat jak oni budu piskat...a mozete ma aj ukamenovat, je mi to jedno 🙂

@mesiacik2924 tak myslím, že většina holek tu právě psala, že by do toho nešla ;)

myslela som tie ktore by do toho sli🙂

@mesiacik2924 tak konkrétně v mém případě úplně nechápu otázku - žádost o adopci mám podanou, požadavek na dítě jakéhokoliv etnika tam je, takže reálné se to pravděpodobně stane, nejsou to jen řeči...

@alenka_p já bych do toho šla. Možná to i budeme jednou řešit. Byt rodičem přece neznamená mít dítě jako dar. Byt rodičem pro mě osobně znamená předat něco ze sebe, darovat a nečekat za to odměnu. Mě naopak děsí, pokud jsou rodiči lidé, kteří hodnotí své děti podle vzhledu, známek a schopnosti. Mít dítě je dar. A je jedno, jestli je miminko vlastní nebo ne. Přijdou mi z velké části příspěvky některých pisatelek velmi sobecké, hlavně když mají vlastní děti.

@alenka_p Samozřejmě že i pro romské dítě je lepší, když je v rodině. Pro každé dítě je lepší, když je v rodině. Ono ale hodně záleží, jaká je Vaše motivace. Pokud děti máte a chcete pomoci jinému, máte dostatek sil, s partnerem se v této otázce shodnete, máte pevný vztah, je to taková služba dítěti v podstatě do puberty a může Vás to naplnit. Pubertou to ale opravdu velmi často končí a romské dítě si jde v tom lepším případě svoji cestou. V tom horším rodinu dost ždíme a rodina se často bez razantního zásahu bortí a s ní i ostatní děti. A i velmi zkušení pěstouni se s tím těžko smiřují, vnímají to, že selhali. Pokud ale děti nemáte a v prvé řadě si chcete splnit nějaké rodičovské naplnění (přirozená potřeba člověka), pak ten neúspěch (jako že ta pravděpodobnost je hodně velká) ponesete mnohem hůře. To není strašení, to je realita.

@smtanka A to já je zase chápu...je to přece jen hodně velká odlišnost, každý to tak nechce. Však jsou rodiny, kdy ani o adopci bílého (třeba i vizuálně rodičům podobného) dítka nestojí a odmítají ji. Není na tom nic špatného, každý to prostě cítí jinak...

@jancip mně se nelíbí automaticky předpokládat, že naše výchova bude neúspěchem...ano, průšvih může nastat, ale to i u neromského dítěte. Ano, bude to případně bolet bez ohledu na to, jak je člověk připravený, ale nechci to odsuzovat hned jen proto, že taková situace může nastat. Prostě se snažím počítat s tím lepším (obecně), jinak bych se v tom životě taky mohla zbláznit 🙂

@alenka_p Není to předpoklad, ale pravděpodobnost, která vychází ze zkušenosti. Samozřejmě, není to na 100%, ale to číslo je hooodně vysoké. Problémy mohou nastat i u vlastního dítěte, to jsem psala, ale ve svém prvním příspěvku jsem i psala, co vše se podepisuje na tom, že u toho romského je to riziko mnohonásobně vyšší.

@jancip jsem si toho vědoma, přesto to můj (náš) názor nezmění ;)

@alenka_p V pohodě...ptala jsi se na zkušenost, tak jsem se jen vyjádřila. Konečné rozhodnutí musí udělat každý sám za sebe.

@smallinka a v jakem prostredi ty konkretni deti, se kterymi kamaradka pracovala, zily (rodina, jake mely zazemi)? Smim li se ptat?
Predpokladam, ze mas na mysli romske deti zijici v romskych rodinach

@smallinka to je ale vecna otazka, jaka je podstata cloveka 🙂 Takova filozoficka spise 🙂 Filozofickosociologicka...

@jancip za zkušenosti děkuju 🙂

Tam jde hlavne o to, mezi jakymi lidmi se pohybujete a vicemene i kde bydlite. Od toho se bude odvijet jak je okoli prijme, jak je prijmou ve skole atd, mezi vzdelanymi lidmi to bude jiste snazsi nez nezi lidmi bez vzdelani a rozhledu, kteri Vam vsem budou delat jenom schvalnosti. V mem pripade treba cast rodiny moji volbu neprijala, jedna se o partnera jine barvy pleti a to je pak docela sila na nervy, pokud mate rodinu tolerantni, co se nad tohle povznese, tak proc ne, jen musite mit take pevne nervy na to vysvetlovani a vubec pochopeni trablu prcka a vhodnou formu jeho podpory, protoze diskriminaci a rasismus vzdycky prozijete jenom zprostredkovane, ale v kuzi ditete nejste... Jinak zda se dite podari vychovat nebo ne zalezi na tolika vecech, ze bych do toho barvu pleti moc nezatahovala a i s temperamentem se da pracovat, jen to muze byt nekdy orisek. Ze muzou mit neskrotnou povahu, kdo nema, jen je treba na to napasovat spravne povolani, kdejaky bily umelec ma potulnou dusi nekterych cikanu a nikdo mu do cikanu nenadava. Lidi maji plnou hubu cikanu, v nasem malem meste cikani makaj, o sve bydleni i deti se staraj a spousta bilejch tu zije jako to cem use rika cikani, jsou na davkach, nechteji pracovat, toz ocekava se od nich prace a maji neprimerena platova ocekavani vzhledem ke kvalifikaci a nerozvijeni se atd. A tihle lidi co si vubec nevidi do ust pak pomlouvaji cikany, pritom sami jsou ta nejvetsi pakaz, alespon tady co bydlim.

@alenka_p Nečetla jsem teda všechno, ale přesto se vyjádřím. Co se týče genů - tak z vlastní zkušenosti vím, že pro Romy je typická slabá vůle. Určitě bych se zaměřila při výchově (samozřejmě nejen) na tento aspekt, protože to může být dost důležité pro chování dítěte do budoucna.
Jinak jsem povoláním učitelka a učila jsem na škole, kde byly z poloviny děti romské a z poloviny bílé, ale z problémové lokality. A každá z těchto skupin měla "něco". Obě byly poznamenané svou komunitou. V obou byly děti, které lhaly, kradly, popř. užívaly drogy. O slušnosti vyjadřování raději pomlčím (nejchutnější byli sedmáci 🙂). Ale "romáčci", když jste si je získali, byli neuvěřitelně přátelští. Třebaže byli líní, u ničeho nevydrželi, ale mají v krvi dobrosrdečnost, potřebu sounáležitosti, ohromnou muzikálnost, rytmus... Přestávky byly v té romské budově pro mě mnohem zajímavější a příjemnější (i když divočejší) než v té bílé. Byli mnohem upřímnější a otevřenější a mě to byli milejší než ta úskočnost a lstivost bílých problémových dětí. Prostě jsou jiní. Některé romské děti dokázali komunikovat přirozeně respektujícím způsobem, o jakém se může zdát i některým bílým dospělým! Tím nechci říct, že mezi nimi nebyli hajzlové (když to řeknu na plná ústa), ale nebylo jich zdaleka tolik, jak by jste čekali. Tím spíše v porovnání s tou bílou skupinou...
Nadané romské děti to mají strašně těžké, protože nechtějí ukázat svou inteligenci a velmi dobrou povahu, aby nevyčnívali z komunity (která je pro ně nesmírně důležitá). Většinová komunita je často nebere, ty předsudky tu bohužel jsou... Tím se dostávám k poslednímu bodu, co chci sdělit.
Narážky od okolí budou. Blbci jsou bohužel všude. Je dobře, že v rodině máte jasno. Budete-li vystupovat sebevědomě a budete-li umět odpálkovat takové ty běžné "blbce", tak si myslím, že budete mí časem pokoj. Ale záleží i dost na společnosti, ve které se pohybujete, na Vašich známých, na lokalitě, velikosti města, jaké máte v okolí školy, atp. Určitě nelze dítě před negativními reakcemi okolí zcela ubránit. Jde jen o tom, jak se s tím naučíte pracovat.

tak geny určitě úlohu hrají, ale na tak zásadní jak někdo uvádí, u většiny adoptovaných romů, když se projeví to, že jak se říká půjdou za svými, je zapříčiněno ne geny, ale tím, že bílá rasistická společnost je nikdy nepříjme i když budou do jisté doby fungovat " normalně"..a každý se potřebuje s nějakou skupinou lidí identifikovat...toto bych já viděla jako největší problém, který bohužel adoptivní rodiče nemohou moc ovlivnit a z toho bych měla strach..nicméně si myslím, že je to hodně záslužná věc a fandím všem, kteří do toho jdou

Souhlasím s názorem, že výchova je základ. Sama jsem chodila na školu s jedním romským klukem, byl nejlepší ve třídě. Kolektiv ho uznával, protože byl chytrý a sportovně nadaný. Určitě bych takovouto adopci podpořila 🙂

@alenka_p Ahoj, znám teď už dospělého romského kluka adoptovaného neromskou rodinou, ne ale jako miminko, tenkrát byl už školák, ale ještě malý, oni už měli dvě své odrostlé děti na vysoké škole, toho chlapce okolí bralo bez problémů, od mala zapadl mezi neromské kamarády, kteří ho brali a "táhne" to s nimi dodnes, jezdila jsem s nimi jako vedoucí na tábory a nikdy jsem mezi dětmi nezaznamenala náznak sebemenší poznámky pramenící z jeho jinakosti, prostě ho brali jako jednoho z nich... dle mě to bylo i tím, že se vědělo, že to vlastně není "klasický" rom, ale rom adoptovaný do normální české rodiny, kterou na maloměstě, kde se všichni znají, okolí "bralo".... rozdíl mezi ním a ostatními kluky, byl jen ten, že když si rozbil koleno, tak jako by to vůbec necítil 🙂

@mavanka díky za Tvůj příspěvek, to je moje vysněná hudba budoucnosti, přesně v tento scénář doufám...