Nemohu otěhotnět ani po 5. IVF
Ahoj děvčátka jsem tu nová, mám již takových zkušeností, ale stále nemohu otěhotnět, už 8 let...... Prosím nemáte radu jak uspět k lepší kvalitě vajíček?, mám i zvýšenou buněčnou imunitu - což v mém případě znamená odmítání embryjka - asi... Brala jsem Prednison...... Jsem již po 5. IVF a začínám se fakt bát.... Už nevím co dál. Byla jsem v Sanusu, Icsaru, Gennetu, Gynemu, zkoušela i nativ.... naposled byly výsledky nejlepší, ale neuchytly se blastocysty...... Vždy dáváme 2 embryjka a nikdy nic..... Nemám vejcovody, trpím Endometriozou. Mě je tak smutno...... peníze už nemáme.... Našla jsem si 2 brigády, ale prostě dávat kolem 50.000,- je fakt neúnosné.... šetřím co to dá.... Úplně se mi chce brečet jak to tu píšu.... ☹ Poslední cyklus ukončen 1.prosince 2015 negativním testem..... Prosím o radu..... Přítel adopci nechce a nevím jak dál, být s ním, najít si chlapa s dítětem, nebo někoho kdo by chtěl adoptovat??? fakt nevím, opravdu se bojím, že partner bez dítěte zůstat nechce a odejde......Hledat někoho dalšího kdo by se mnou ve 33 letech to chtěl podstupovat? Jsem fakt ve slepé uličce, ale stále věřím.....
Tak na tohle jsem se snažila přijít dlouhých 9let... 😔
Opravdu ti rozumím a úplně při čtení tvého příspěvku se mi připoměly vzpomínky na naše trápení ☹
Sama dnes kolikrát nemůžu uvěřit tomu,že se nám malá narodila...Co mi pomohlo,čím to bylo asi sama přesně nevím.Třikrát neúsp.ivf,potraty,mimoděl.těhu...pak manžel chytil příušnice,já byla opět na laparo...do toho jsme ale už byli žadatelé o osvojení,na vše kolem hormonů a těhu jsem se doslova vysrala a užívala si život a ten pocit,že se dočkáme a budu mámou díky osvojení miminka 🙂 Dokonce jsem pro naše adopčátko psala i deník s mými pocity,sny,představami,jaké to bude až bude s námi atd 😵
Z kraje roku 2013 do mě pořád hučela jedna zákaznice ať zkusím ovu testy,že jí pomohly a tak jsem si řekla,že ze srandy zkusíme teda ty uvu testy.Hned první měsíc s nima jsem měla na těh.testu //,ale s termínem ms přišla i menstruace takže nic,tak mi dr napsala+utrogestan a vitamíny Femibion a na prvním přípravném kurzu pro adopci (o dva měsíce později) už jsem byla těhu.Vše jsme dotáhli do konce,osvojení pro nás bylo pořád důležité a žádost jsme pozastavovali až po narození dcery.
Nechci tím vůbec v žádném případě říct,aby jste žádali o ado abys otěhotněla!!!To jsou kraviny a navíc,né každé žadatelce o osvojení "to vyšlo" jako nám,ale proto,že jsem si prošla podobnou cestou a bolestí jako ty a hlavně,můj Jirka také nejprve do adopce nebyl celý žhavý,ba naopak..ale tak nějak po těch letech jsme k tomu prostě dospěli postupně a konečné rozhodnutí padlo díky známým co mají děti v pěst.péči a ta známá navíc dělá v dětském domově,tudíž nás informovala velice důkladně a odborně,takže tím ti chci říct,že chlapi adopci berou prostě jinak a určitě k tomuto rozhodnutí potřebují více času,vysvětlení,zjistit pomalu věci kolem a kolem...
Fajn by bylo,kdyby jste také měli možnost setkat se s někým,kdo osvojení a vše kolem prožil...mému chlapovi pomohlo vidět ty děti od kámošky,že mají dvě ruce,dvě nohy,myslí,řádí a fakt vypadají jako děti a né mimizemšťani... 😀
Pokud tato možnost není,tak minimum za to,co ty absolvuješ při ivf a tak dále je,že si sedně k pc nebo vezme do ruk knížku,prostě něco,co se adopce týká a alespoň si k tomu něco přečte než to hned odsoudí,to je totiž to nejjednoduchší že... 😔 (doporučuji www.adopce.com -stojí za to zkouknout 😉)
Přeji mnoho sil a štěstí,stojí za to jít dál,člověk míní-život mění...
@obyvatelka ....... ahoj ty jsi to přesně napsala..... fakt nevím jak dál, co mám udělat..... napadlo mě ještě náhradní mateřství,ale už teď zjišťuji že je to horší než jsem myslela...... Ano partner vidí sebe, jinak je fajn no..... Hledat někoho dalšího na IVF to nemá cenu, rozejít se zatím nechci, ale je fakt že se bojím, že on mě časem opustí. Trochu jsem změnila svůj život, vydělávám a šetřím aby kdyby se něco stalo....jsem měla svou jistotu. Fakt si připadám jak v kleci...... Děkuji ti za tvůj názor, je velmi rozumný ...... 🙂
@deniska24 brečela bych, děkuji...... to je fakt peklo..... stát v ničem nepomůže a čas letí...... Moc ti děkuji 🙂
Ahoj. Moc me mrzi, ze to nejde, znam to, snazime se 4 roky. Mame za sebou dve IUI, IVF jsem odmitla, uz ta IUI byla hormonalne narocna, a hlavne bych psychicky nedala, kdyby IVF nevyslo, bohuzel to neni jistota. My se s manzelem rozhodli k adopci, je to jistota, ze jednou to detatko mit opravdu budes.
Co se tyce tveho partnera, jste spolu uz dlouho, ale je skoda, ze nesdilite v tomhle stejny postoj. Jak se k tomu, ze nemuzete mit deti, stavi partner? on neni ten, ktery musi podstupovat ten hormonalni kolotoc a neustale odbery, takze chapu, ze pro neho je IVF spise financne narocne. Ale uvedomuje si, co to dela s tebou? proc odmita adopci? a umis se ty vyrovnat s pocitem, ze treba deti nikdy mit nebudes? protoze pokud s partnerem neni jednotna domluva, ty adopci chces, on ne, IVF nevychazi, tak asi budes brzo na rozcesti, co dal.
Budes si muset zvazit, jak moc ti stoji za to zivot s partnerem, jestli jste schopni dosahnout kompromisu, ktery bude uchazejici pro vas oba, tim padem s nim zustat, protoze jinak je jako partner super, nebo si zkusit o adopci zazadat sama (i to je dneska mozne) s tim, ze z tebe bude svobodna matka, pokud partner chtit nebude. Od partnera se mi to jevi trosku sobecke, ze neni ochotny uvazovat o jine alternative nez je umele oplodneni, ktere je mimochodem svym zpusobem taky adopci, predpokladam, ze mas asi darovana vajicka, takze to dite take neni uplne "vase" po geneticke strance, vis, jak to myslim.
Drzim pesti, at se rozhodnes ke sve spokojenosti, nekdy je lepsi byt v tomhle sobec, chlapi muzou mit deti i v padesati, ale my zeny jsme na tom hur. Jenom dodam, pokud se rozhodnes pro adopci, at uz se svym stavajicim partnerem, sama, nebo s nekym jinym, ze miminka se davaji jenom zenam do 40, mas jeste par let casu, ale adopcni proces je dlouha zalezitost. Drz se!